Sena x Aki - Mluv a tvoje smrt bude milosrdná. - část 2.

(cesta)

Aki

Raněných kolem bylo dost. Aki nevěděl, kam prví skočit a snažil se odhánět muže, který se ho pokoušel ošetřit. Jeho zranění přece jen chvíli počkají. Byli tu ovšem i ti, kterým už není pomoci a umřeli by do hodiny v příšerných bolestech. Zkušenější muži Akimu radí, koho vzít s sebou a komu ušetřit trápení. Tohle Sena určitě nemusí vidět. Šeptem se domluvil, co a jak udělat, aby jejich smrt byla co nejrychlejší a bez bolesti. Tohle je opravdová zkouška pro prince a ne ty tahanice v paláci. Jeho výraz byl nic neříkající, když přiklekl k poslednímu, který má být trápení ušetřen. Aki mu dopřál, stejně jako všem poslední tichou modlitbu, poděkování za jeho odvahu a plynulým pohybem jeho trápení ukončil. Bude se z toho asi pár dní oklepávat, ale to může vidět jen Sena v soukromí, nikdo jiný. Nesmí dát najevo slabost, je to nebezpečné a když si k tomu přidá ještě dnešní útok. Ne, rozhodně si musí dávat pozor, komu věří. Vzpomene si znovu na Gackta, když vysazuje Senu na hřebce a krátce si povzdechne. Co by dal za to, aby tu i s Rickem byli. Když je ještě dole prohlédne si Senova ošetřená chodidla se starostí v očích.

"Ublížili ti." Zamračí se, než se vyhoupne za něj. Teď má pocit, že ho chrání svým tělem a tak to zůstane celou cestu. Prostě ho do toho kočáru nepustí, co kdyby náhodou. Nemusí to být poslední vlna. Kdyby se to opakovalo, asi Senu přiváže na hřebce a pošle je z boje pryč. S tímto počtem mužů byli hodně snadný cíl, ale i tak věří, že by nepřítel pocítil četné ztráty. Na chvíli si dovolí projevit náznak slabosti, když zaboří tvář do Senových vlasů. Konečně můře pořádně vydechnout.

"Jen se uvolni, nemusíš se ničeho bát." Vezme ho zlehka za bok, aby mu pomohl v přirozenějším pohybu a sladil ho tak s krokem hřebce. Až se všechno uklidní, naučí to Senu osobně, aby si mohli společně vyjet. Třeba by se mu to líbilo. Musí se znovu uvolněněji pousmát, když si to jenom představí. Pak ale jeho výraz zvážní.

"Podle toho, co jsem zaslechl a co mi přišli šeptat…" Odmlčí se na chvíli.

"Souvisí s tím nejspíš i odjezd Ricka." Prozradí Senovi, co ví.

"Ino za mnou přišel, jakmile jsem dorazil, že Ricko byl poslán pryč a vybral si hranici. Prý oběhl všechny a důkazy nemá, ale bylo to moje matka. Měl strach mi to říct, ale já mu věřím. Poznal jsem její písmo na rozkaze, který vydala, i když se ho snažila změnit." Povzdechne si podruhé.

"Myslím, že je to ona, kdo nás chce rozdělit. Myslí si, že rozhodnutí, která dělám, jsou jen z tvé hlavy a není to to, co by si představovala. Rozdíl je v tom, že jsou to naše rozhodnutí a pak moje." Šeptá mu, aby je nikdo jiný nemohl slyšet. Tohle bylo vlastně nejlepší místo, kdy se o podobných věcech mohli bavit.

"Mám obavy, že jsi ve větším ohrožení, když došlo na mého syna." Dodá ještě svou domněnku.

"Dávej si prosím pozor, jakmile se vrátíme. Udělám všechno proto, abys nikdy nebyl sám a zůstal mi po boku. Budeš mít náročný program, ale snad tě neunudím k smrti." Krátce se uchechtne, ale není v tom nic veselého. Nesmí ho spustit z očí, je to velké riziko, že by o něj mohl přijít. Ten pocit, že by se stalo, je nesnesitelný.

"Jestli se mám stát císařem, tak jenom s tebou. Rozumíš?" Pošeptá mu naléhavě.

"Miluju tě a jen dnešní pocit strachu o tebe…Málem jsem se zbláznil, Sena-koi." Otěže svírá v jedné ruce, druhou si mírně natočí jeho tvář svým směrem a vtiskne mu procítěný polibek.

"Zkus se chvíli prospat, můj poklade. Vím, že na koně nejsi zvyklý, ale možná tě to za chvíli ukolébá." Pokusí se ho přemluvit, aby si trochu odpočinul a pevněji oho obejme, aby měl pocit, že nemůže spadnout. Občas se kolem nich ozve hlas mužů, kteří už s humorem hodnotí své bojové umění. Jsou přece jen ostřílenější, Aki něco podobného v tuhle chvíli nedokázal. Nechá víčka klesnout a jen podvědomě koriguje pohyb koně, který už toho má očividně taky dost. Občas sebou Aki trochu trhne, když zaslechne nějaký šramot, který v první okamžiku nedokáže přiřadit k něčemu povědomému. Zbavit se podobné reakce mu asi bude chvíli trvat. Tento zážitek s ním hodně zamával a potřebuje čas na to, aby se s tím dostatečně srovnal.

Sena

"Odjezd Ricka?" Špitá mu nazpátek, zatímco jim nikdo kolem nevěnuje zvláštní pozornost. 

"O co se kdo snaží? Připravit tě všechny, o které ses dosud mohl opřít, abys zůstal úplně sám? Teprve potom se tě zbaví?" To je první, co ho napadne. Nebo chce Akim někdo manipulovat po svém? Ano, je to ta druhá možnost, jak se dozví vzápětí, když mu Aki svěří svou domněnku. 

"Co chceš dělat?" Hlesne a pokusí se po něm trochu otočit. Jestli je to skutečně Akiho matka, copak ji může dát popravit? A je přesně u toho, o čem přemýšlel teprve před chvílí. Že by Aki neměl dělat rozdíly v trestu, ani když půjde o někoho blízkého nebo urozeného, jenže tohle všechno mění. Svým způsobem ji Sena chápal. Její názor na běh světa. Jenže ona odmítala pochopit, že vládnout má její syn a ne ona nebo jeho otec a že doba je jiná, než když byla mladá. Raději mu uškodí a ublíží, než aby to přijala. Kromě toho císař nevypadal, že by mu Akiho kroky zdaleka tolik vadily jako jí. Určitě všechno podnikala na vlastní pěst, ale Sena měl důvod si myslet, že to bude dělat i odněkud z vyhnanství. Královna matka bude mít dost dlouhé prsty na to, aby vždycky poslala někoho, kdo bude mít v paláci svoje oči a uši. Za svůj život musela nastřádat mnoho známých a přisluhovačů. A to radši nemluvit, kdyby se spojila s matkou jiného prince, kdyby se rozhodla, že je lepší se Akiho zbavit, než aby dělal v zemi neplechu. Nahlas nevysloví nic z toho. Na všechno si Aki musí přijít sám a on jeho matku očerní jedině ve chvíli, kdy se ho otevřeně zeptá na názor. Do té doby by to mohlo být jako hadr na býka. Ino by nelhal, ani kdyby nebyl do Ricka zamilovaný až po uši. Ti dva o tom moc nemluvili, ale Sena nebyl slepý a Ricko Akimu hodně svěřoval. Inoran teď musel být zoufalý a tak udělal všechno proto, aby si zjistil co nejvíc. Jeho vztah navenek neprosákl, takže mu každý věřil, protože ho měl za bezelstného a do ničeho se nepletoucího. 

"Byla tak hloupá, že to osobně napsala?" Málem se neuhlídá a vyprskne smíchy. Co bláznila? To bylo první, na co by si Sena dal pozor. Vždyť za urozené píše písař každý nesmysl, proč tohle psala sama? Ano, kde kdo by si mohl myslet, že Sena chytře manipuluje hloupým princem, ale Aki už mnohokrát dokázal, že hloupý vůbec není a opravdu měli stejné názory. Kdyby ne, Sena si je jistý, že by mu Aki dovedl připomenout, kdo je doopravdy na trůnu a nejspíš by si nikdy ani tolik nepropadli. Když Aki začne mluvit o možném následníkovi, Sena jen mlčky přikývne. Má pravdu. Teď budou spoléhat na to, že se Akiho život stočí směrem za dítětem a Sena už nebude tolik na pořadu dne. +Třeba je to dcera.+ Pronese trochu kousavě v duchu, protože nikdo od začátku nemíní připustit, že by se rodily i dívky. Pokusí se ohlédnout a vřele usmát, když mu Aki slíbí, že bude co nejvíc s ním a jen málo sám. To nevadí, že toho bude hodně, stejně se chce všemu učit, aby mu mohl být nakonec nejlepším rádcem a ten se musí orientovat prostě ve všem. Takhle to chtěl od začátku. Najde Akiho ruku na otěži a jemně ji sevře ve své. Tou druhou se ale pořád křečovitě drží hřívy. Svými dalšími slovy mu Aki trochu vyrazí dech a vžene slzy dojetí do očí. Znovu se pokusí otočit, ale jejich rty se spojí s palčivou potřebou. 

"Aki-koi, ty budeš císař i beze mě. Jsem tady proto, aby se to stalo, nezkoušej mi říct, že bude moje úsilí na nic, jinak tě budu strašit ve snech." Narazí na možnost, kdy by se mu snad přece jen něco stalo. Jestli se to ale stane a on na něj bude smět dohlížet, nejspíš se jeho duše nikdy nesmíří s nikým, s kým bude po něm, i když mu to vlastně bude přát. 

"Taky tě miluju." Ubezpečí ho ještě, než se o něj znovu pohodlně opře. Aki chce, aby spal, ale on po tom všem není schopen zamhouřit oka, i když je k smrti vyčerpaný. Hlavou mu toho víří příliš mnoho a navíc má z toho koně prostě strach. Přesto nechává víčka zavřená, poslouchá hlasy kolem sebe a relaxuje. Chvílemi se mu zdají i zpola bdící a zpola snící sny, ale vždycky zase rychle procitne. Cesta před nimi je ještě hodně dlouhá, ale na jejím konci stojí Akiho palác. Těžko říct, jestli se do něj těšit.

Aki

"Upřímně vůbec netuším, co bych měl dělat." Povzdechne si Aki, protože v tomto ohledu je v koncích. Když nad tím pořád dokola přemýšlí, vychází mu jen jediné stanovisko. Udělá všechno proto, aby jeho nejbližší dál nikdo neohrožoval. To se přece nedělá. V tomto ohledu už rodina nemá takové slovo jako dřív. Pokud by ho matka milovala, přece nemůže něco podobného udělat. Obzvlášť, když se vrací od císaře s požehnáním. Jeho otec si Senu oblíbil, možná to bylo taky proto, kdo jej vychovával. Aki vždycky věděl, že měl císař pro Hyda speciální slabost a Aki někde v koutku tušil, že ji chová i k němu. Začíná mu dávat smysl, proč byl Sena pro něj. Musí se jemně pousmát, i když má pořád obočí zlehka nakrčené, jak se zlobí.

"Možná měla pocit, že písař by šel rovnou za mnou. Nevím, jestli nad tím opravdu přemýšlela." Povzdechne si krátce. Z jedné strany to měla dobře vymyšlené z té druhé…

"Nedávno jsem s ní mluvil a příliš tomu nepřikládal váhu, ale mám pocit, že je v tom i jistá žárlivost. Už ji neposlouchám na slovo, mám na spoustu věcí vlastní názor, který se od jejího liší." Přemýšlí vlastně nahlas, co se mu už chvíli prohání v hlavě. 

"A podle toho, co říkal můj otec, jí podobné chování není cizí. Co si myslíš ty?" Spojuje kousky skládačky dohromady. Kdyby byl ve svém jednání tvrdší, kdyby byl kdokoliv jiný, asi za toto jednání draze zaplatí, ale…Měl by tak tvrdě potrestat vlastí matku? Možná opravdu měl, pro výstrahu všech.

"Teď opravdu víc věřím Inoranovi. Jeho úmysly jsou mnohem hlubší, než kde kdo tuší." Pravý koutek se mu vyhoupne nahoru. Poznal to, nešlo to přehlédnout, když společně v soukromí mluvili. Nemusel se ani ptát, aby to viděl. Přece by to nešlo nepoznat, když sám dokáže cítit to samé. O to víc se zlobí, že musel Ricko odjet. Pokud to bylo jen trochu vzájemné…Ne, ani si nechce představovat, jak se oba dva musí cítit. On by to zažít nechtěl. Už teď ví, že jakmile se Ricko vrátí…A že se vrátí, daruje mu dům jako poděkování a senseiovi ubere hromadu povinností, aby si mohli užít společné chvilky. Zaslouží si to oba. Inoran tu byl jako velká podpora pro něj. Hledal mu skulinky v pravidlech, aby si je Aki mohl tvarovat podle sebe a nacházel ty, které se daly jen lehce poupravit a nikdo si toho ani nevšiml. Zarazí se, když dojde na Senovo přesvědčení, že císařem bude. Ano, přeje si to, konečně začíná cítit, že by to tak mělo být a je to jen díky němu. Krátce se nadechne a pak ho znovu líbne do vlasů.

"Ano, to víš, že budu. Myslím, že bych se pak před tvým hněvem krčil v koutě." Odlehčí to celé, ale bere to samozřejmě nesmírně vážně.

"Budu císařem s tebou po boku. Oba víme, že to tak má být. Nic menšího nedopustím." Slíbí mu a všechny špatné myšlenky na to, co se zrovna dneska mohlo stát, zaplaší hodně daleko. 

"Jsi moje slunce, na to nezapomínej." Nechává hřebce, aby držel pomalé tempo s ostatními a očividně se ani jemu nechce příliš pospíchat, byl to pro všechny náročný den a není poslední. Čeká je ještě dlouhá cesta a rozbít tábor po tom co se stalo, nepřipadá v úvahu. Nakonec ale své odhodlání vzdá a před setměním vyšle pár mužů na lov, aby zajistil jídlo pro všechny. Alespoň trochu naplnit žaludky. Sám se ujme stahování z kůže a kuchání ulovené zvěře. Vypraví si se svými strážci, jak kdyby byl jeden z nich. Napadne ho, jak jednoduché by to mohlo být, kdyby byl někým obyčejným. Jistě, bylo to nebezpečné, ale nebyl tak svázaný. Oheň už tiše praská nedaleko nich. Dá maso sloužícím, kteří ho zkušeně naporcují. On sám si opláchne ruce a zamíří zpátky k Senovi. Usadí se vedle něj, skoro napůl se položí do jeho náruče. Hlídky jsou rozestavěny, později je někdo musí vystřídat, aby se prospali všichni.

"Právě mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby pro nás neexistoval žádný palác. Myslíš, že by sis mě vůbec všiml?" Zeptá se ho s nádechem pobavení. Aki ví, že Senu by nikdy nepřehlédl. Cítil z něj vždycky něco jiného, co ho přitahovalo. Chce si prostě užít poslední chvilky, kdy se skoro nemusí ohlížet přes rameno. Poslední dny, které chybí do návratu k chodbám plných intrik. Nechá víčka zlehka klesnout a natáhne ruku k Senovým nožkám.

"Bolí to moc?" Zeptá se ho tichým, starostlivým hlasem. Už ho nenechá ujít ani jediný krok, dokud se neuzdraví, i kdyby ho měl všude nosit.

Sena

Jakmile se oba trochu proberou, už jsou zase u původního tématu. Sena si okusuje ret a snaží se přijít na nějaké bystré řešení, ale po tom, co mají právě za sebou, mu to nějak nejde a oči má oteklé a unavené. Co by měl dělat? Popravit ji, tak jako by to udělal s kýmkoliv jiným, ale byla to jeho matka a taky císařovna. Pro ty nejspíš platí jiná pravidla. Ať už Sena chce nebo ne, vyhnanství bylo jediným řešením. 

"Budeš ji muset poslat někam daleko. Na vnitřní hranici k moři. Možná na nějaký ostrov, kde se jen tak k někomu nedostane, ale bude tam krásně a ona tam v klidu dožije. Dopřej jí nějaký luxusní dům, doživotní rentu a věrné služebné. Bude se muset uskromnit, ale ne zase tak moc, pořád bude šlechtična. Poslat odtud jakýkoliv vzkaz a přijímat návštěvy bude těžké. Tím jí trochu zabráníš, aby do něčeho strkala nos. Přirozeně to bude domácí vězení, žádné výjezdy, žádné přehnané návštěvy." Možná to neměl říkat hned, možná tím Akiho zasáhne, ale… on k ní necítil to, co Aki jako její syn. Byla pro něj cizí osobou, která se ho pokusila zavraždit a Akiho jediného přítele poslala málem na smrt. Kdyby si Ricko nevybral bitevní pole, doma by se zostudil a nejspíš by se zabil sám a takhle o život může alespoň bojovat, ale za co? Kromě toho už pochopil, že on sám císaři nevadí. Začíná si pomaličku dávat dohromady to, na co myslí i Aki a nutně se potřebuje Hyda zeptat na detaily. Detaily jeho vztahu s císařem, toho, proč musel tak náhle pryč a tolik daleko a detaily Senovy vlastní výchovy za jistým účelem. Hyde věděl mnohem víc, než ho kdy napadlo. Královna měla očividně pořád stejnou taktiku. Co nechtěla, toho se zbavila. Hyda mohla poslat pryč. Senu může poslat jenom na onen svět. Nad tím písařem se musí zamyslet. Samozřejmě měla svého, ale skutečně se obávala, že by i tak byl raději věrný princi? To se mohlo stát. 

"Myslím si, že máš pravdu." Souhlasí Sena, když se ho Aki zeptá na názor. 

"Inoran není chytrý jenom na to, co se děje v knihách. Myslím, že by měl později dostat mnohem víc prostoru, bude ti věrný." Broukne a zasměje se jejich malému vtipu o strašení. Dál se spokojeně usmívá, když mu Aki slibuje společnou vládu i připomíná, kým pro něho je. Ano, bude mu svítit tak dlouho, dokud o to bude stát a představa, že by někdy nemusel… ne, to si představovat nebude. Jakmile Aki vybere místo k táboření a on sesedne z koně, uvědomí si, jak bolavý zadek z toho má. Kdyby toho snad nebylo málo. Jak na těch zvířatech mohou všichni jezdit jako by nic? Jeden z mužů ho ujistí, že se mu zadek otlačí a už nic neucítí, ale na Senu jdou mdloby, když si představí, že by jeho zadeček měl dojít újmy otlačením. To ne! Jeho a Akiho sloužící chystají stan, většina vojáků je zvyklá spát prostě jenom tak na zemi a když Sena vidí, jak se má Aki k dílu a jak pomáhá, nakonec se zvedne taky. S těma nohama je to za trest, ale taky musí jít příkladem a tak se začne starat alespoň o koně. Trochu se jich bojí, ale když mu ostatní ukážou, jak je nakrmit a jak sundat sedla, zvládne toho nakonec dost. Není zvyklý na žádnou práci, takže je naprosto vyčerpaný a přibudou mu i odřené ruce, ale žádné zvíře mu neuteče, ani nedupne na nohu a on je se sebou vážně spokojený. Rolníci mají tvrdý život, je opravdu rád, že nemusí být jedním z nich a ani netuší, že Ruki nebo Shinya by jimi klidně byli. Když se k němu Aki vrátí, už je převlečený a umytý ve vodě, kterou sloužící donesli, sedí na polštářích před jejich stanem a snaží se neusnout na místě. Nechá Akiho, aby se k němu položil a teď je to on, kdo se postará o jeho pohodlí. Probírá se jeho vlasy a shora pozoruje jeho tvář. Akiho otázka ho zaskočí a tiše se rozesměje. 

"Ne, myslím, že ne. Mířím vysoko, víš? A bez drahého kimona to není ono..." Dělá si z něj legraci. 

"Aki-chan..." Skloní se trochu blíž.

"Myslím, že kdybych tě někdy potkal na rýžovém políčku a viděl, jak se ti na slunci lesknou svaly, asi by bylo na místě po mě. Utopil bych se i v té vodě po kotníky, jak by ti to slušelo. Nebo bys byl radši dřevorubec? Ne, byl bys lovec. Tak jako dneska..." Těžko říct, jestli myslí jeleny nebo ty lapky. 

"Tvoje trofeje by nebyly zlaté hřebeny, ale cenné kožešiny a paroží. To by šlo." Hned si v tom najde to svoje, ale pořád se usmívá. 

"Nebyli bychom chudí, měli bychom větší dům za městem a všeho tak akorát. Možná se to stane v dalším životě, co myslíš?" Jejich životy už rozhodně zůstanou spojeny, to ví. Najde si ho všude. Když bude Aki chtít. 

"Nebolí mě vůbec nic." Není to pravda, ale… lidi tady kolem vypadali mnohem hůř.

Aki

Sena má pravdu, pokud získá důkazy o tom, že to způsobila jeho matka, musí být potrestána. Slíbil Senovi před ostatními, že je u něj v bezpečí a pokud někdo narušoval jeho příkazy, nesmělo mu to projít jen tak. Bolí ho jen myšlenka na to, že by ji měl poslat pryč, ale už není kluk. Ona se ho taky neptala a poslal jednoho z nejvěrnějších na možnou smrt. Pokud by jí na něm opravdu tolik záleželo, tohle by se stát nemohlo. Anebo jí záleželo až příliš a to byl v tuhle chvíli taky velký problém. Jak by jí mohl věřit, když jednala za jeho zády? Musí se obrnit, než dorazí do paláce a konečně opravdu dospět. Tohle bude možná ten největší krok, ale je nutný. Senovi to samozřejmě odsouhlasil, stejně jako Inoranův postup. Nemůže se Senou nesouhlasit a má pravdu, když mu radí, aby se obklopil podobnými lidmi. Toshiya bude další na řadě. Pořád se nezbavil nepříjemného mrazení, když s ním mluví, přesto všechno mu důvěřuje. Možná za to taky trochu může Gacktův postoj, když je viděl společně. Ano, už nesčetněkrát si přehrával chvilky, kdy se spolu ti dva bavili. Navíc ví, jak si ho připoutat. Tedy, věří tomu, že to ví. Ještě mu na mysl padne Taiji. Podle Ricka to byl někdo, kdo by měl být na jeho seznamu a pokud to řekl Ricko. Vždycky na něj dal i když to byly pitomosti, proč by měl tedy v podobné věci váhat. Jeho hlava je plný myšlenek, které nesmí být zapomenuty, ale na chvíli je vypustí z hlavy, jakmile je v blízkosti Seny a může si užít nerušené chvilky.

"Udělal jsi toho dneska tolik, dokázal si všem kolem, že máš své místo právem. Viděl jsem obdivné pohledy na tebe a byl jsem opravdu hrdý. Patří ti místo po mém boku, nikdo by nebyl lepší." Složí mu kompliment, aby bylo jasné, nad čím právě přemýšlí. Vzápětí se rozesměje jako ten kluk, kterým kdysi býval a jak ho v poslední době může vidět jen Sena.

"Ach, tak já se budu honit po lese a ty se budeš otáčet za pány v drahých kimonech? To jsem to dopracoval." Povzdechne si hraně, ale pak krátce vzhlédne. Pozoruje Senovy rty, jak formulují překrásná slova. Opravdu mu věří každé z nich a kdyby to šlo, řekne, že ho za každé miluje snad ještě víc.

"Každý život s tebou by byl nádherný, ať v menším domku nebo v paláci. K čemu by mi byl přepych, kdybych neměl tebe? To ty záříš ze všech pokladů světa úplně nejvíc. Jsi krásný a moudrý. Miluju každý střípek tvé povahy a sdílím tvé názory. Máš pravdu i s matkou i s Inoranem. Udělám z něj svého nejvyššího rádce. Zaslouží si to a věřím, že toho nikdy nebudu litovat." Prozradí mu, než se pomalu začne zvedat. Někteří z mužů už dávno spí, aby mohli později vystřídat hlídku. Ženy opravují zbroj, tedy to, co v těchto podmínkách dokážou a starají se o jejich pohodlí.

"Jen mi příště nelži." Narazí na to, že ho nebolí nic.

"Nechej mě se o tebe postarat." Broukne měkce, když se skloní, aby ho vzal do náruče. Sil mu už moc nezbývá, ale přesto to chce udělat. Popřeje těm, kteří ještě nespí dobrou a hlavně klidnou noc a zamíří společně s ním do připraveného stanu, kde ho zlehka položí a přilehne si k němu. Pokrčí ruku v lokti, aby se o ni mohl zapřít a podepřít si hlavu. Jemně se probírá růžovými prameny a u toho se skoro zasněně usmívá.

"Chtěl bych něco udělat, můj poklade." Odmlčí se a najednou vypadá trochu nejistý.

"Něco, co jsem měl udělat už dávno." Kousne se do rtu a pak se usměje.

"Jakmile dorazíme domů, chtěl bych si tě vzít. Požádám Taijiho, aby nás připoutal při neoficiálním obřadu. Přál bych si, aby to mohlo jít jinak, ale jednou to bude možné, o to se postarám. Chci ti patřit, jak by to mělo být. Věřím, že kami budou s námi a společně s nimi to oslavíme. Proto, že tě miluju a jako slib, že tě budu vždycky chránit a opatrovat. Chci ti dát své tělo i duši. Všechnu svou lásku, věrnost a odhodlání, že tě budu bránit klidně před celým světem. Nic menšího si nezasloužíš a jednou se vezmeme doopravdy před celou naší říší, společně se synem, kterému vybereš jméno." Pohladí ho po tváři a skloní se pro polibek.

"Dobrou noc a sladké sny. Pohlídám, aby je nikdo nerušil." Pošeptá mu, než ho k sobě přitiskne, aby mu náhodou v noci nebyla zima. Sám se pomalu položí a nechá víčka klesnout. S úsměvem na rtech usne velmi rychle a jeho sny jsou plné obyčejného života po Senově boku.

Sena

Neubrání se zaraženému pohledu do tváře svého prince. On že toho dnes udělal hodně? Pro pána co? Možná zachránil svou služebnou, pokusil se zachránit sám sebe a teď večer nakrmil koně. Nepře se s ním, ale nejradši by si sáhl na jeho čelo, jestli nemá teplotu. Jeho tváře pokryje upřímná červeň, když Aki pokračuje a mluví o svých mužích. Někdy má pocit, že ho vidí v příliš krásném světle a přisuzuje váhu věcem, které nejsou tak, jak se zdají být, ale jestli má pravdu, mohli by ho mít jeho vojáci doopravdy rádi? Opravdu by se smířili s tím, že princ vládne po boku konkubíny, která navíc není ženou? 

"Děkuji." Hlesne jenom tiše, ale pak se rozesměje společně s Akim. Tak takhle to tedy nemyslel, ale rozhodně by ho tím asi rád škádlil. 

"Vidíš? Neotáčím se jenom proto, že to nejdražší máš na sobě ty." Pokračuje v jejich soukromém vtipu. Když ale oba znovu zvážní a začnou si projevovat city, Sena musí naklonit hlavu k rameni a zamilovaně se usmívat. Ano, co by si jeden bez druhého počali? 

"Někdy přemýšlím a říkám si, jak mohli vědět, že jsme se pro sebe narodili? Někdo jim to řekl? Byla to nějaká věštba? Myslím, že to zařídili Kami. Vnukli správné myšlenky správným lidem. Vždyť jsme věděli, že existujeme jenom pro sebe od prvního pohledu." Řekne mu upřímně. Možná je to trochu naivní a Sena se snaží nebýt takový, ale v tomhle ohledu si nemůže pomoct. Zvedne ruce, když se Aki začne zvedat a silně v něm zatrne, když ho napomene kvůli lhaní. Chvíli na něj hledí, jako by býval něco provedl a Aki na to přišel, teprve potom mu dojde, že mluví o jeho nohou a úlevně si vydechne. Pevně se ho chytí kolem krku a nechá ho, aby ho zvedl, ale moc se mu to nelíbí. Jeho nohy na tom nejsou zdaleka tak špatně jako některé Akiho sečné rány, tedy ty škrábance, jak jim Aki říká. Přesto se s ním nehádá ani teď a dopřává mu pocit, že se o všechno postaral, jak si přál. Sena ve stanu nikdy nespal, jenom na cestách a vždycky mu to přijde zvláštní. Zvenčí je sem slyšet úplně všechno a vlastně tu není ani trochu bezpečno, ale stejně to člověku dodává ten klamavý pocit, oproti spaní venku u ohně. Navíc jim tu zařídili celkem pohodlno a útulno a taky tu byl Aki. S ním by usnul i na kamení a po tom, co měl dnes možnost vidět, má pocit, že je nedotknutelný. Zvedne oči k těm Akiho, když k němu začne promlouvat a dokonce jde o žádost. V první chvíli ho vůbec nenapadne, co by chtěl říct. Jak by mohlo, když to byla jedna z přísně zakázaných věcí? Ne, že by je neustále neporušovali, ale to nebylo to samé, jako nastěhovat se mu do ložnice. Jeho oči se trochu nechápavě rozšíří, když pozoruje jeho tvář v šeru stmívání a ještě, že leží, protože cítí, že to s ním cvičí i tak. 

"To je to jediné, co bych kdy mohl chtít." Zašeptá. Myslí tím pro sebe, protože jinak chce plno věcí jako třeba, aby byl Aki císařem, ale tohle… Ne, nemyslí si, že by bylo možné to udělat oficiálně, s oslavami a průvodem, ale tajný romantický obřad s několika přáteli? Zavázání se jeden druhému před předky a duchy této země? Co je víc? Věří, že Aki by to nikdy neporušil, jenom proto, že to nedojde naplnění ze strany lidských rituálů. Navíc jejich předkové věřili, že císař je božským zhmotněním na zemi. Čím víc toho Aki řekne, tím víc se mu tlačí slzy do očí a hrdlo stahuje neskutečným štěstím. Není mu na to ani schopný nic říct, ale ono to nejspíš není potřeba. Když k tomu ještě Aki přidá, že jméno pro miminko bude vybírat on, je s ním už úplný konec. Dovede ho jenom pevně obejmout kolem krku a pořád dokola mu šeptat ano, ano a že ho miluje. Dělá to tak dlouho, dokud z toho neusne v jeho pevném obětí a tak šťastný jako jenom jeden člověk dovede být.