Ruki x J - Ten nos ti sluší. - část 2.

(přístav)

J

Trochu se zarazí, když dojde na zbraň, kterou by Ruki mohl mít. Ne, že by si myslel, že ho chce vážně zastřelit, ale na chvíli se mu ve tváři objeví zaskočený výraz. Samozřejmě, že na podobnou variantu myslel, ale spíš to obnášelo kopanec mezi nohy a podobné scénáře. I když on by asi sám sebe taky nakonec zastřelil. Teď jde trochu vidět, že v podobných ohledech zvládne být nejistý. Ostatně budujte nějaký vztah při takové práci. Ahoj zlato, jaký jsi měl den, ale jen jeden únos, nakonec jsem ho musel zabít. Takže vlastně klidná směna. Ne, to nešlo a teď se o to tak trochu snaží.

"Ty ji pořád máš." Vydechne překvapeně, když spatří pásku v jeho ruce.

"Pro štěstí hm." Mrkne na něj a je vidět, že se mu ulevilo. Nadechne se, aby mu řekl, že o půlnoci rozhodně ne, protože ho nikam nepustí, ale nedostane k tomu prostor.

"Přemýšlel jsem, co za život bych ti dal, kdybys přece jen souhlasil. S někým jako jsem já, nechce nikdo dobrovolně žít. Možná týden, možná měsíc, snad i rok, ale časem…" Pokrčí rameny a teď rozhodně nevypadá jako obávaný únosce.

"To mě drželo zpátky. Nic jiného." Zavrtí sám nad sebou hlavou, ale nechá to plavat, už se rozhodl, teď je to na Rukim. Jak dlouho to vydrží? Kdyby jen pár týdnů, bude za ně rád.

"Takže kdybych šilhal, už by bylo jedno, že se ti to ve sprše líbilo?" Rýpne si do něj se svým typickým, trochu přidrzlým úsměvem.

"Svedl bych tě znovu." Dojde i na jeho ego, než pozvedne obočí.

"Nooo." Zamyslí se nad jeho mámou a nakloní hlavu na stranu.

"Pokud budou rodinné večeře k nesnesení…možná se to bude hodit." Vtipkuje klidně dál, ale spíš to celé bude mít opačný efekt, bude Rukiho rodinu hlídat, stejně jako jeho. Nesnesl by pomyšlení, že by se mu něco stalo kvůli tomu, kým je

"Někde se začít musí, u tebe se ten únos povedl. Romantika." Snaží se držet vážný a trochu nebezpečný výraz, ale vůbec se mu to nedaří. Dokonale mu jeho snahu zničí až polibek. Přitiskne ho k sobě a všechny pocity se v jeho nitru ještě víc prohloubí. Poznámky o mrtvolách si nechá až na dlouhé zimní večery, kdy ho bude bavit. Svírá v dlaních jeho tvář a vážně nedostojí svému jménu, protože je z něj úplně vyřízený, ale ne stylem, jdeme do postele, spíš umřu bez tebe. Zamotal se do toho už na lodi, možná ve chvíli, kdy ho poprvé políbil a není cesty zpět. Tohle se jim může ošklivě vymstít a bude to jenom jeho vina. J sebou prudce a ozve se tiché zavrčení, když dostane kabelkou. To si k němu nikdo nedovolil snad nikdy.

"Víš, kdo…" Sekne ostře na stařenku, ale samozřejmě, že neví. Nikdo kolem neví, kdo je a jak vypadá. Vždycky je to pečlivě hlídané a svou tvář neukazuje jen tak někomu.

"Starejte se o svý." Dokončí nakonec úplně jinak, než měl v plánu.

"Až ho tady někde přehnu, dostanete infarkt, tak radši rychle pryč." Dodá ještě už o dost klidněji a snaží se jí vypakovat gestem ruky.

"Já?" Otočí se na Rukiho, kterého už bere kolem pasu a zaboří tvář do jeho vlasů. 

"To ty za všechno můžeš." Obviní ho vzápětí.

"Kdyby tu nebyl, už ležíš v písku a udělám něco, co nás bude bavit oba." Řekne mu klidně a nahlas.

"Ničíš mi reputaci, mám pitomý nápady, že si uděláme piknik na přídi a prostě poplujeme někam hodně daleko." Odmlčí se na chvíli a mírně se od jeho pramenů odtáhne.

"Vlastně mě ničíš úplně celého." Dojde po pár vteřinách zamyšlení, než se rozesměje.

"Jen to prosím dělej dál, líbí se mi to." Pozvedne koutky v širokém úsměvu a přitiskne ho blíž k sobě.

"A tu pásku ti nechám zarámovat." Uchechtne se a vede ho dál až k soukromým molům. Ohlédne se nenápadně přes rameno, kde se v dáli pohybují jeho muži a očividně čekají, co s tou starou ženskou. Převaluje v hlavě možnost, že by jí přece jen tu ránu vrátil, ale nakonec jen neznatelně zavrtí hlavou.

"Nějaké místo, kam by ses chtěl podívat? Určitě si zase byl celé dny v práci, je čas na dovolenou. Protesty ti budou k ničemu, pořád mám ten pytel a injekci v kapse." V očích se mu zablýskne.

"Hm, tak mě napadá, co všechno bych s tebou pak mohl dělat." Vysloví sovu myšlenku nahlas, než ho líbne do vlasů.

"Spíš to zkusím i s těmi protesty, bude zábava." Zatváří se nebezpečně, ale spíš se baví, než by to myslel vážně.

Ruki

Shlédne na pásku ve svojí ruce a přikývne. Přesně tak, pro štěstí. Je to asi nějaký psychická nemoc schraňovat si předměty z vlastního únosu, ale nemůže si pomoct. Pomalu se na něj podívá. Vlastně jeho obavy chápe. Stejně si ale myslí, že J se měl zeptat především jeho, co by chtěl, pokud to byl jediný důvod. Nakonec vyprskne smíchy a honem se na něj podívá. 

"No jasně. Mám silně rozvinuté estetické cítění. Co kdyby to bylo opačně a ty bys potom zjistil, že vypadám..." Honem se rozhlédne kolem sebe, až spatří chudáka kolemjdoucího, co krásy moc nepobral. Opravdu hodně. Kývne k němu hlavou. 

"Když tě někdo nepřitahuje, co můžeš dělat? Nasazovat si do smrti pásku? A co třeba v obchodě? Dívat se pořád na opačnou stranu?" Dělá si z toho trochu legraci, ale stejně to mohl být problém. 

"Ale víš, ta figura taky dělá hodně." Plácne ho dlaní do prsou. 

"Jednomu to obličej trochu vynahradí a výkon v posteli vlastně taky." Vezme ho blahosklonně na milost. Musí nad ním zavrtět hlavou. 

"Moje máma není jako já." Zamumlá, aby bylo jasno, že únosem si ji asi moc nenakloní. Vlastně se s ní moc nevídá, ale to jedno. J je hrozně roztomilý, když za tou dámou volá, aby se starala o své. Takový velký a nebezpečný chlap, ale stejně teď vypadá, že stařence by neublížil a on by se nejraději zamilovaně usmál. Vlastně to asi dělá. 

"Hmm..." Zavrní spokojeně, když ho J už zase tiskne k sobě a u toho mu chvíli vykládá nemravné prasečiny a chvíli zase romantické návrhy. Asi se mu líbí oboje. 

"Už sis někdy s někým dělal piknik na přídi? Nemyslím tím, že byl svázaný a s roubíkem a čekal, až dopiješ víno, než ho hodíš žralokům." Upřesní. Pořád si z toho dělá legraci, ale kdyby to viděl na vlastní oči, co by dělal? Pokusil se toho člověka zachránit? 

"Víš J… jak ti mám vlastně říkat, pořád J? Víš J… vlastně je dobře, že sis pořídil ještě jednu loď." Řekne mu, i když mu neupřesní svoje myšlenky a vykročí po jeho boku přístavem. Zavěsí se do jeho boku a na chvíli si opře spánek o jeho paži, když mu J řekne, že se mu to s ním líbí. I tak si pořád drží svou specifickou chůzi majitele zeměkoule. 

"Já ji nechci zarámovat, to bych ji pak nemohl nosit u sebe." Naznačí, že v tom hodlá pokračovat. Jeho pohled přes rameno vůbec nepostřehne. Přijde mu to jako jeden z mnoha pohledů okolo sebe a nemá ani ponětí, že tady celou dobu nejsou sami a někdo je neustále hlídá a sleduje. Zvážní a nakloní hlavu k rameni ve smyslu To se opovaž, když dojde na tu injekci. 

"To byl pěkný podraz. Věděl jsi, že bych se bránil a snažil se tě ukecat, hm? Nechtěl jsi mi dát vůbec žádnou možnost k tomu cokoliv říct, ale jestli to ještě někdy uděláš…" Dojde mu, že by ho asi nenašel. 

"Tak udělám něco… co tě přinutí se ukázat." Tak!!! Neví co, asi bude skákat pod metro nebo tak něco. Nebo možná veřejně líbat jiného chlapa? To by snad mohlo stačit, ne? Nad těmi jeho dalšími chlípnými poznámkami musí protočit očima. 

"J…?" Vůbec mu neodpoví, kam by měli plout. Co on ví, co je tady v okolí k vidění? Neměl na to čas. 

"Co bude s mou prací? A mými věcmi doma?" Začne s otázkami, které nedovede zodpovědět sám. Je mu jasné, že pokud chce být s ním, musí na všechno z toho zapomenout a plně se mu podřídit. Nedovede si představit, jak těžké by to mohlo být, teď si myslí, že zvládne všechno. 

"Víš, že jsem si vždycky přál psa? Nezabral by moc místa. Teď bych na něj měl čas. Chodil bych ho venčit na palubu..." Mile se usměje a vrhne na něj pohled dítěte v hračkárně.

J

Trochu ho propaluje pohledem, když si ho dobírá zrovna ohledně vzhledu. No dobře, jak si byl jindy jistý, teď moc nebyl. Hlavně šlo o to, jak moc by chtěl Rukiho u sebe, to prostě nezná.

"Výborně, takže tě z té postele nepustím, dokud mi neodpřísáhneš, že se ti líbím." Dojde na provokaci z jeho strany.

"Trochu sis zavařil, ale já nebudu ten, kdo si pak nějakou dobu nesedne." Naoko se zamyslí a pak se ušklíbne.

"Přemýšlím, jestli mám dost polštářků." Odmlčí se.

"Asi ne, přikoupíme." Štípne ho u toho do zadku a už tam tu ruku tak nějak zapomene. Ostatně, proč by ji dával pryč, když se jí tam tolik líbí. Kvůli vlastnímu přesvědčení se od něj musel držet tak daleko a když nemusí, pouštět se mu ho rozhodně nechce. Podívá se na Rukiho, když dojde na piknik na přídi.

"Já tam sedávám často, ale spíš s cigaretou, než s jídlem. Musel bych pak odstřelit každého racka, co mi chce něco ukrást." Vtipkuje dál. Pak se zase zamyslí.

"Napadlo mě, jak bys vypadal s roubíkem. Celkem sexy představa, ale asi by mi chyběli tvoje poznámky. Třeba když vrahovi, který tě unese, řekneš, že jeho podmínky nemají logiku." Připomene m snad první větu, kterou mu řekl a musí se zase usmívat. S ním to dělá vážně podezřele často. Zarazí se při zmínce o jménu.

"No vlastně už mi jím dlouho nikdo neřekl. Za ty roky jsem si tak zvykl, že jméno nepoužívám." Prozradí mu část ze svého života.

"Nikdo se nikdy neptal." Pokrčí rameny.

"Jsem Jun, ale klidně mi dál říkej J. Když mi nedáš nějakou pitomou přezdívku, můžeš mi říkat, jak chceš." Prohodí tišeji a je v tom slyšet jistá svádění. Mohli by se tím bavit klidně v posteli. V životě tak nemá příliš zábran a posteli taky ne. Trochu se zarazí, jakmile dojde na podraz a je po vrkání.

"Ru." Začne pomalu a prohrábne si dlaní vlasy.

"Já tenhle život žiju už dost dlouho na to, abych věděl, že se může kdykoliv, cokoliv posrat." Řekne mu úplně napřímo.

"Kdyby mi to bylo jedno, nechám si tě u sebe hned." Leze to z něj jako z chlupaté deky, protože přiznávání vlastních emocí je něco, na co příliš zvyklý není a je to znát.

"Pořád se ohlížíš přes rameno. Přemýšlíš, jaký krok uděláš, protože může být poslední. To není povolání, při kterém si plánuješ oslavu s rodinou. Žádnou nemám, nemá mi co chybět, chápeš?" Zastaví se s ním kousek od mola, kde kotví jeho loď. Vezme ho za ramena a otočí čelem k sobě.

"Rozhodl jsem za tebe, aniž bych věděl, jestli bys o něco podobného stál. Jen…už vím, že bych nepřežil, kdyby se ti něco stalo kvůli mně. Proto jsem tě celou dobu hlídal, abych se ujistil, že je všechno v pohodě. Vlastně asi přežil, abych jim udělal něco milionkrát horšího, než oni tobě." Dá mu poznat i druhou stránku, která ukazuje, kým je.

"Nešlo to. Nemohl jsem odjet, i když jsem byl už na půl cesty pryč. Nemohl jsem tě pozorovat a zůstat daleko. Je to jen na tobě, jak se rozhodneš." Pozvedne pravý koutek, ale v očích má trochu obavy. Možná spíš otázku, jak dlouho. Dojde i na věci kolem Rukiho života.

"Jsou dvě možnosti. Bohužel jich víc není, pokud bys chtěl být se mnou. Jedna je ta, že budeš dál pracovat a žít, jak jsi zvyklý. Zařídím ti nepřetržitou ochranku, když budu pryč a pak si tě pohlídám já sám." Pozoruje výraz v jeho tváři, co on na to. Začíná si být jistý, že ty emoce prostě odhadne.

"Pak je tu druhá možnost. Zahodíš celý svůj dosavadní život a půjdeš se mnou. Ta loď by byla náš domov. Musel bys pracovat anonymně, možná by bylo lepší zařídit tvou smrt pro všechny kolem." Pustí jeho ramena, protože teď čeká odmítnutí.

"Klidně ti pořídím dvacet psů, můžeme je jet koupit hned, ale nechci, abys někdy litoval, že ses tak rozhodl." Povzdechne si.

"Měl by sis to pořádně promyslet." Nakonec neodolá a pohraje si s jeho prameny, než do nich vpluje celou dlaní a mírně se sevře.

"Nevěřil jsem, že bys kdy souhlasil. To byl taky důvod, proč jsem tě dostal domů a zařídil, aby se pro okolní svět vlastně nic nestalo. Máš tu svůj život. Není fér po tobě chtít, abys ho zahodil. Je to tvoje práce, tví známí, tvoje rodina a tvůj domov. To nemá každý." Opravdu ho přemlouvá, aby se na to vykašlal a šel domů? Asi ano, ale on podobné věci nezná, možná je mu to občas líto. Má kolem sebe hodně lidí, několika z nich dost věří, ale na pivo s nimi rozhodně nechodí. Možná tak panák s kapitánem. Nejlepší přítel je starý chlap, kterému kdysi někdo vyřízl jazyk, skvělý.

Ruki

Šklebí se na ten jeho proslov ohledně polštářků, ale jeho ruku na svém zadku klidně ponechá. Vlastně ho baví kradmé pohledy okolních lidí, které míjejí. Jeden z nich se ohlížel tak dlouho, až zakopl. Teď když je s J, má najednou pocit, jako by vstoupil do nějaké bubliny zcela jiné reality a nic z tohoto světa se ho už netýká. Najednou nemá žádné vazby a povinnosti, nemusí do práce, nemusí se nikomu zodpovídat, nemusí dělat to, co společnost očekává, aby v ní nějak v klidu přežil. Byl to hrozně osvobozující pocit. Nebylo to proto, že by měl J chodit a likvidovat všechny, kdo by se jeho veličenstvu Rukimu nelíbili, ale spíš fakt, že společně tak nějak zmizí ze světa. Když se to tak vzalo, byl Ruki vlastně dost společenský. Pracoval ve velké firmě, pohyboval se na mnoha večírcích, přehlídkách a výstavách a i když neměl žádné pořádné přátele, měl kolem sebe neustále lidi. Neměl ani ponětí, jaké to může být, když o všechny vazby přijdete a máte najednou celé dny sedět někde na lodi. Musí nad tím nutně přemýšlet a u toho si zadumaně kouše ret. 

"Ty opravdu s nikým nechodíš na pivo, J? Neexistuje nikdo, s kým si občas někam zajdeš?" Asi by z toho měl začít mít strach. Jakmile J začne mluvit o raccích útočících na jejich piknik, vyděšeně se na něj podívá. Ti ptáci byli moc velcí, měli zlé oči a velkou dávku drzosti. 

"To už se nikdy nenajím jinde, než v kajutě? A proč jsi mě tam teda zval?" Nejradši by ho něčím praštil, ale J začne mluvit o tom, jak by mu nasadil roubík a Ruki zkřiví rty ve výrazu Jen počkej kdo dostane roubík. Pokývá hlavou, že má co chtěl a upře oči uraženě do strany. Stejně se ho nepustí a je pořád stejně šťastný. J mu připomene něco, co mu kdysi řekl a Ruki se na něj zase honem podívá. 

"Vážně? Víš, že už si to nepamatuju?" Podivuje se sám nad sebou, ale pak roztáhne rty do spokojeného úsměvu jako by chválil sám sebe. 

"Stejně mám nervy, co?" Vypadá tím vážně potěšený. Několikrát v duchu převalí jeho jméno na jazyku a usoudí, že jemu se vlastně taky nejvíc líbí J. Je to takové frajerské. Najednou se zastaví na místě, když J přeladí na vážnější notu. Chvíli se dívá před sebe a neříká vůbec nic. 

"Chápu." Řekne nakonec. Teprve potom se na něj zadívá. J má pravdu, kvůli němu bude zranitelnější a jestli nechce, aby se mu něco stalo, nejspíš by ho měl nechat odejít a žít svůj vlastní život samotáře. J Mluví dál, v podstatě o tom samém, na co myslí Ruki jenom v obrácených rolích a Ru nemá ani ponětí, že jeho loď je jen malý kousek od nich. I kdyby to byla ta samá a ne ta nová, nikdy ji neviděl. Nakonec z toho vyjde, že J nemá dostatek síly na to, aby rozdělil jejich cesty. Měl by ji mít Ruki? Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby nebyl jeho slabým místem? Nemůže se celý život jenom skrývat, budou chodit ven a bavit se, nějak žít, i když jenom ve dvou. Někdo si ho všimne a když bude chtít Jovi zasadit ránu, prostě půjde po něm. Skloní tvář a vůbec neví, co by si měl počít. Tak moc se s ním chtěl zase vidět a teď… Teď přemýšlí o tomhle. Trochu smutně a ironicky se pousměje, když mu J řekne, že by ho dál hlídal, kdyby se jejich cesty zase rozdělily. Ne, to by nesměl dopustit. Musel by na něj zapomenout, takže to znamenalo ztratit se mu z očí někam na druhou stranu světa. Jeho život takový jaký byl prostě skončil tak jako tak. Nebojí se svojí předstírané smrti. Bojí se jeho reálné smrti. Znovu se smutně usměje, když mu J slíbí toho psa. Strašně by si ho přál. Hrozně moc by ho chtěl vzít za ruku a odvést rovnou do zverimexu, ale to nejde. Na nic z toho, co si dnes uvědomil, až doteď nepomyslel. Jak mohl být tak sobecký? Měl by odejít hned teď nebo jim oběma dopřát poslední společné chvilky a pak se tajně vytratit? Nebude jim jenom protahovat utrpení, když ví, co potom udělá? Dlouze se mu zadívá do očí. A pak začne prostě couvat. 

"Sayonara, J-koi… nikdy na tebe nezapomenu, ale tak jako to nedovolíš ty, tak nedovolím já, aby tě kvůli mě sundali." Řekne mu, otočí se na patě a už mizí v davu. Jak uteče někomu jako je J, to teda nemá ponětí. Potřebuje využít těch dvou vteřin, kdy bude v šoku a za žádnou cenu už se nesmí vrátit do práce ani domů.