Mana
Hydova slova ho přinutí tiše se rozesmát a to se nestávalo často. "Lidé ti přijdou zvláštní? Není tahle jejich vlastnost tolik podobná nám samotným? Vlastně bychom je za to měli chválit, ale je nepříjemné být ten zrazený, že?" Pronese a tiše mlaskne jazykem o patro.
"Mana-sama." Opraví Hyda, když po něm blýskne ledově modrým pohledem, ale překvapí ho, když mu Hyde navrhne Kamijovu úpravu. Nejspíš by k tomu nesvolil, protože by měl obavy, že by to mohl být jeho konec, ale když někdo jako Hyde nabízel ukázat jinému démonu svoje umění, nebylo v tom málo. Nakonec se zdá, že má o něj víc, než jen obyčejný zájem. To tiché našeptávání, které se snaží probojovat do Kamijovy hlavy, není schopný zachytit. Jsou to příliš silná kouzla příliš silného démona, ale cítí, že se něco děje. Něco, co není schopný vidět. A vadí mu to. Okamžitě zapíchne pohled do Kaimijovy tváře, jako by si v ní mohl přečíst to, co jinak vnímat nemůže. Je pořád stejně neměnná a to ho taky dráždí. Hyde začne Kamijovi nabízet přeměnu a to je něco, co by podle Many mohl přijmout. Nemá jediný důvod k tomu, aby nevyměnil strany a navíc Mana cítí, že tohle je to, co by mohl chtít. Jeho obdiv k démonům je do očí bijící a určitě nebude chtít jenom tak zemřít stářím. Většina démonů by mu ale řekla, že něco podobného není možné. Jedině v tom případě, že by ho někdo posedl a pak by už o sobě nevěděl. Byli entitami z jiného světa, které parazitovaly na tomto, prostě tak vznikli. Jak by se smrtelník mohl stát jedním z nich a pokračovat ve své existenci na věky věků? Přesto sklouzne s nic neříkajícím pohledem na Kamija a uvidí i to jeho jemné odmítnutí. Hmm… Asi si budou muset promluvit.
"Vydali se do boje, protože jsi tady. Očividně právem." Přehodnotí si to Mana po svém a krátce nakloní hlavu k rameni jako nějaké nebezpečné zvíře, které tato zem ani nepoznala. V jeho pohledu bylo na okamžik cosi divného, trochu šíleného. O Yoshikiho přítomnosti zatím nic netuší, ale že se Nagano chová divně, toho už si se Shinyou všimli před nějakou dobou. Teď tedy zná odpovědi na některé otázky.
"Ty máš Vyvoleného?" Vydechne překvapeně a najednou se mu v očích odrazí i jistý obdiv. Pohne rameny dopředu a krátce se rozesměje.
"Ještě pořád máš pocit, že se proroctví nenaplňuje? Jenom to není tak docela v jejich prospěch. Možná ho jenom někdo špatně přeložil..." Odmávne to elegantním pohybem dlaně. Konečně se napije ze své sklenky, ale po nočních hodech s Kamijem nemá ani trochu chuť. Vůbec na nic. Je nasycený na několik dlouhých týdnů a lovit bude jenom z nudy.
"A on tě vážně následuje?" Hyde o tom vypadá přesvědčený, ale Manovi se chce pochybovat. Byl by mnohem opatrnější, ale o démonech je známo, že se rádi nechávají opíjet svými úspěchy. Dlouze se Hydovi podívá do očí, když začne mluvit o tom, že je na čase vzít si, co chtějí. Vůbec si není jistý, že se Hydovi s těmi odměnami dá věřit, ale on tento svět nezvládne ovládat sám. Ne, když se na něm bude volně pohybovat tolik démonů. Bude potřebovat generály. A jestli je Mana první, za kým přišel? To jednomu pohladí ego… Klesne pohledem na nabízenou dlaň. Nesmí váhat moc dlouho. Ale ono vlastně není proč by měl váhat. Celý svět za to, že se zbaví dvou uslintaných psů?
"Zní to až příliš jednoduše." Broukne a svou dlaň mu skutečně podá. Stiskne ji a kolem jejich rukou se začnou oplétat podivné ohnivé runy, které jako by samy mluvily. Je to nepříjemné, zalézá to pod kůži a odhaluje až na kost. Pro smrtelníky důvod k okamžitému útěku a zacpávání uší. Netrvá to ale zas tak dlouho a dohoda je zpečetěna.
"Sdílíme stejné sny. Jen musíš nechat trochu světla existovat. Jak známo, bez něj nejsou stíny..." Usměje se. Jeho podstata. Uměl chodit tmou, ale nebylo to ono. Efekt, chápete… Minimálně pro tento okamžik byl Kamijo v bezpečí. Dokud Hyde Manu potřeboval, nic mu už nehrozilo.
"V noci budou moji." Slíbí Hydovi.
Kamijo, Hyde
"Právem, právem." Zavrtí nad tím hlavou a pohodí rukou v trochu zesměšňujícím gestu."A kdo se mě ptal, jestli chci zůstat v jiné dimenzi? Proč by měl být svět dobrý pro ně a pro mně ne." Protočí očima.
"Kdo se prosil o ty okřídlence?" Nespokojeně si mlaskne a zavrtí nad tím hlavou.
"Lidské pokolení je přímo stvořené k hříchu. Mají k němu úžasné sklony, je zábavné je u toho pozorovat. Vlkodlaci taky a upíři…" Očividně Hydovi vůbec nevadí, že o tom mluví před Kamijem. Ale toho zdá se neurazí. Dokonce to vypadá, že ho svými slovy pobavil.
"Vidíš i on si to myslí. Snažili se mi zabránit, abych se vrátil na zem. Přišlo na proroctví vůči mně. Ale já se nehodlám jen tak snadno vzdát." Pohodí hlavou a dopřeje si ještě pár doušků.
"Ani lidí se nikdo neptal." Ozve se chvíli Kamijo se svou vlastní poznámkou, ale co jeho osoby týká, pohybuje se radši mezi démony, fascinuje ho jejich síla a lidé umí být…prostě nudní. Hydovi se blýskne v očích, když dojde na vyvoleného.
"Ano mám." Kývne hlavou a je na to očividně hrdý.
"Nebylo těžké ho získat. Je to ještě mládě, neví o své síle vůbec nic. Je na mě, abych mu ukázal kousíček po kousíčku a přesvědčil ho, že se mnou mu bude nejlíp." Je přesvědčený o své pravdě.
"Jsem na dobré cestě." Prozradí Manovi o kousek víc.
"Má dost síly, aby byl skvělou posilou. Cítím to z něj, jen to nesmím uspěchat." Zamyslí se nad tím a Kamijo se zlehka ušklíbne.
"Jestli jsi byl stejně okouzlující jako před chvíli, určitě to bude bez problémů." Narazí na chvilku posteli. Je pořád dost opatrný, ale jsou poznámky, které sprostě musí ven. Podívá se na Hyda, jakoby čekal nějakou vlnu, která ho odpraví na druhý konec planety, ale to se nestane. Místo toho se rozesměje.
"No vlastně na začátku to vypadalo trochu podobně." Napije se znovu a vyčkává, jestli Mana jeho nabídku přijme. Bylo to dost nebo bude muset ještě zvednout cenu. Prohlíží si rysy jeho tváře a čeká, až se vteřiny pohnou.
"Některé věci prostě jednoduché jsou a některé ne. Máš strach?" Zeptá se ho se zvráceným blýsknutím v očích a koutky se mu zvednou. Pak přijde něco, co Hyde už zná, za to Kamijo vůbec. U ničeho podobného nebyl a má pocit, že mu ten pocit a příšerný zvuk rozerve celé tělo. Je to jako cestování s démonem, není si jistý, co by mohlo být horšího. Nakonec Kamijo upustí sklenku a ta se s tříštěním rozbije. Sám klesne do podřepu dlaněmi na uších, které se snaží zacpat a nakonec ho přemůže jeho podstatu. Je slabý po jejich cestování, ale přesto jeho podvědomí pracuje za něj a dojde na jeho schopnost, která se ho snaží bránit a přesouvat nábytek před něj. Hyde nemá v první chvíli možnost si toho všimnout. Soustředí se na jejich dohodu, kterou Mana svým stiskem potvrdil. Jakmile zmizí runy, konečně stočí, teď už rudý, skoro plamenný pohled na Kamija.
"Aha, takže je v tom něco víc." Je vidět, že ho opravdu zaujal. Pak se podívá zpátky na Manu.
"Ale dohoda platí." Ujistí ho, než k Manovi přistoupí. Je opravdu dost blízko, skoro tváří dotýká té jeho. Nemusel být tak blízko, ale nemohl si pomoci.
"Až ho budeš chtít změnit, pomůžu ti. Ukážu ti, jak udržet jeho lidskost a dám mu mnoho let navíc. Je to moc pěkný kousek, ale to ty taky, Mana-sama. Jistě se nevidíme naposledy a kdyby ti bylo smutno, nepochybuju, že si najdeš způsob jak mě najít." Pošeptá mu, než se oddálí a v jeho očích hoří temná touha. Shina by taky rád viděl po dlouhé době, ale na to nejspíš dojde později. Kamijo se po chvíli konečně narovná. Má pocit, že mu krvácejí uši, ale je to jen zdání. Zlobí se sám na sebe, protože Hydovi prozradil příliš a zároveň v něm roste pocit žárlivosti vůči tomu, co právě vidí.
"Ale ale…Jak dlouho se znáte, hm?" Neodpustí si menší provokaci.
"Jednoho z těch zablešenců naposledy viděli na ulici u skladišť. Dej si pozor, cítil jsem tam jednoho z okřídlených. Možná bude pořád s ním. Ten druhý je jeho bratr. Nebudou od sebe daleko." Prozradí Manovi důležité informace.
"Pak mi všechno povyprávíš u další skvělé sklenky. Teď musím jít. Jistě to nějak přežijete." Zavtipkuje.
"Užijte si zbytek dne. A Kami-chan, uvidíme se brzy." Podráždí ještě Manu, než po něm místnosti nezůstane ani stín. Možná jen zbytek tíživé atmosféry, která odplová jen pomalu. Kamijo má pocit, že v tu chvíli konečně opravdu vydechne. Vyčerpal se nejspíš až příliš a to neměl dopustit. Je cítit vztek, který má vůči sobě, že to prostě neustál. Udělá několik kroků dozadu a opře se o stěnu, aby se trochu sebral. Drtí rty o sebe a hledí upřeně před sebe. Právě proto se chtěl zbavit své lidskosti, nesnáší ten pocit.
Mana
"Ano… andělé si vždycky mysleli, že jsou něco víc, než všichni ostatní a že mají právo rozhodovat o osudech všech. My lidem dáváme na výběr, nepřikazujeme..." Řekne melodicky něco o čem je přesvědčený. Nikdy nepochopil, proč se tolik bytostí přidávalo právě na jejich stranu. Svým způsobem tu parazitovali úplně stejně. Co by bez lidí vlastně byli? Komu by diktovali svůj řád? Oni alespoň lidem dopřáli něco, na co rozhodně nikdy nezapomněli a nenapomínali je za to, že se něco nedělá. Obě strany pak byly spokojené. Minimálně do doby, než se lidské tělo rozpadlo v prach po absolutním vysátí démonem, ale… Možnost výběru přece. O tom samém, zdá se, mluví i Kamijo. Hrátky s Boogiem přijdou Manovi zbytečně nebezpečné. On by se ho zbavil okamžitě na místě a byl by klid jednou pro vždy, ale odporovat zrovna Hydovi nemělo smysl. Snad byl doopravdy tak silný, jak si o sobě myslel a snad byl Boogie mnohem slabší, než co říkalo proroctví. V opačném případě by pro ně mohla být Hydova slabost pro hraní s osudem fatální. Jen díky svému dokonale naučenému výrazu tváře se nerozesměje, když si Kamijo rýpne ohledně Hydových svodů, ale v očích mu zajiskří pobavení. Tohle se povedlo a kdo ví proč mu to polechtalo ego. V tuto chvíli by si rozhodně nepřiznal, že by mu mohlo být nepříjemné, kdyby Kamijo s Hydem něco měl. Má ho přece kvůli úplně jiným věcem a tyto koníčky popadají jedině Shinyu. "Jestli ses ho pokoušel dostat přes postel a neuspěl jsi ani tam, ani tady, je to k zamyšlení." Doplní si Mana, ale je to jen smířlivý tón na znamení pokračování vtipu a ne cílené provokace a neúcty. Ani Mana si nejdřív nevšimne Kamijovy reakce, když dojde na dohodu, ale jakmile se pohne nábytek, prudce se po něm otočí. Už jenom proto, že by to klidně mohl být útok, i když to mu ve skutečnosti hlavou neprošlo, byl to jen reflex. Když ho ale vidí, jak se tam krčí s dlaněmi na uších a co se kolem něj děje… Čaroděj. Asi půl procenta veškeré lidské populace, možná ani to ne. Velmi vzácné pokolení. Většina z nich uměla maximálně ohřát čaj pohledem, ale tady se už zase projevuje telekineze v plné síle a bohužel se na to dívá Hyde. Chtěl si tohle malé tajemství rozhodně nechat pro sebe a teď je už jasné, co na Kamijovi Mana má a jak moc je cenný, když dovede kouzlit tak mocně. Vůbec neodhal, jak silně může runová dohoda působit a jak oslabený se cítí Kamijo. Opatrně stočí oči na Hyda. V těch jeho žhne zaujetí, ale nakonec mu ho nechce vzít. Zatím. Hyde se pohne, naruší Manův osobní prostor a skoro se dotknou rty. Neuhne mu, jen očima na chvíli klesne na jeho ústa, než jimi zase zvolna vystoupá vzhůru. S úctou se mírně ukloní jeho nabídce a málem mu tu pusu vážně dá. Líbilo by se mu, kdyby Kamijo zůstal mladý o něco déle, to zase ano. A pak přijde kompliment dokonce i pro něj. Zajímalo by ho, jestli se Hydovi tolik líbí jenom jeho schránka nebo ho přitahuje jeho nehumanoidní podstata. Démoni vnímali sexuální přitažlivost úplně jinak, mohlo to být oběma způsoby. Nahlas se ale nezeptá. Vidí Hydovi v očích, že to myslí vážně, cítí to z něj a chvíli o tom doopravdy uvažuje. Proč by ne? Kamijovy pocity zachytí i on a je překvapený znovu. Tohle byla nefalšovaná žárlivost, přece ji jako démon pozná. Přesto se pořád snaží, aby na něm nebylo možné nic poznat. Věnuje Kamijovi neměnný pohled, zatímco si ho Hyde dobírá a neodpoví. Krátce, dlouho? Co je mu nakonec do toho? Mohl by ale tohle být důvod, proč s ním Kamijo zůstává? Pak vážně přikývne na Hydovo varování. Víc vlkodlaků a nějaký anděl neznámé síly. To věci trochu komplikuje, ale ne příliš. Je přeci Enenra. Hyde se s nimi rozloučí a najednou je prostě pryč. Samozřejmě s popíchnutím. Hyde by se mohl stavovat u všech, divil se, že není jako Shinya, možná by mu to bývalo k existenci stačilo? Znovu pomalu otočí tvář ke Kamijovi, protože s ním tentokrát lomcuje vztek.
"Ani jeden z nás není rád, ale stalo se. Zjistil by to brzy tak jako tak." Řekne nakonec, když jemně pokrčí rameny.
"Potřebuješ vitae..." Zhodnotí jednoduše, přejde k telefonu a spojí se s vrátným, který hlídá tento mrakodrap. Požádá ho, aby přišel k němu do bytu, protože se tu něco přihodilo a domovník to nezvedá a jakmile se to stane, vrátný už odsud živý nevyjde. Mana počká za dveřmi, dokud jimi neprojde a ony nezaklapnou a jeho tělo se potupně rozplyne v černý dým a stíny. Jeho obrysy zůstávají a nezvětšuje se, ale nesčetné úponky omotají tělo vrátného, jedno z chapadel projde jeho ústy do hrtanu, takže nemůže křičet a jen se zlomí do bolestné křeče a agónie s očima vytřeštěnýma před sebe, zatímco ho Mana zevnitř trhá na kusy. A jak jeho život pomalu odplouvá, Manovy úponky ho nesou směrem ke Kamijovi. Také ho celého obejmou a pokožkou mu ho předávají, dokud není po všem. Mana se nezastaví, dokud tělo neseschne jako mumie a pak se jednoduše obrátí v prach. Nezůstane po něm vůbec nic a nikdy nikdo nepřijde na to, co se stalo. Zvolna se zase zhmotní a ledově modrýma očima hledí se zájmem do Kamijových. Jako by mu v kantýně koupil hranolky a ptal se, jestli bude chtít ještě jedny a jestli nejsou moc mastné.
Kamijo
"Radši později, než příliš brzo." Ujistí ho, že ví o své vlastní chybě a mírnou úklonou se mu omluví.
"Mám radši některá esa v rukávu, než karty na stole." Prozradí mu náhled na život jako takový. Díky tomu přežil tak dlouho i ve společnosti démona. S Thierrym to dělat nemusel, ale nebyl jediný, kterého za svůj život potkal.
"Stačí mi jen chvíli…" Pokusí se zabránit Manově starosti, ale je příliš pozdě. Z jedné strany mu to lichotí a dopřává pocit, že mu jeho společnost není na obtíž, z té druhé se cítí slabý. Proti němu je velmi slabý a to není to, co by si přál cítit. Nic s tímhle neudělá a měl by se s tím alespoň trochu smířit.
"Hm, je pravda, že kdybych si chtěl nechat ujít podobnou příležitost, byl bych blázen." Ani na vteřinu mu hlavou neproběhne stopa lítosti. Neměl ji ani s těmi ve sklepě jeho klubu a jejich osud mu byl ukradený. To samé platí pro vrátného, který si jde pro smrt. Pravý koutek se mu pozvedne a pozoruje dveře, které se po chvíli otevřou. Těší se na další zkušenost s ním. Bude zase silnější na úkor někoho jiného, ale proč by se měl starat? Hledí s obdivem na události v pokoji. Je mu vidět na očích, jak moc si užívá vidět Manu právě v tomhle rozpoložení. Je to návykové ho pozorovat. Nepohne se z místa a se zvrácenou spokojeností sleduje, jak vrátný přichází o svůj život, aby on dostal potřebnou dávku energie. Odloží sklenku, když se k němu blíží úponky a uvolní své tělo, stejně jako mysl. Nechá všechny bariéry spadnout a pustí Manu do své hlavy, kde si všechny pocity může přečíst. Teď převládá vzrušení a jistá nedočkavost, jakmile pocítí první přívaly energie. Je to mnohem lepší, že vydatný spánek. Je to něco, co běžný člověk nemá možnost zkusit. Dlouze vydechne a nechá víčka klesnout, aby si to užil do poslední kapky. Konečky prstů se mu rozechvějí a když oči otevře, sálá z nich spousta energie. Kolem něj jemně září modrá aura jeho přirozené moci, kterou mu už dvakrát ukázal. Okenní tabulky se jemně zachvějí a skoro to vypadá, že tohle prostě nevydrží, ale nakonec ji přece jen ovládne. Má pocit, že by pohnul celým mrakodrapem, kdybych svou nově nabitou energií chtěl plýtvat. Pocit náklonnosti k Manovi a jistého vzrušení však neopadá.
"Podobné pokrmy asi začnu mít v oblibě." Ozve se jeho sametový hlas, když se rozhodne zkusit své štěstí a vykročí Manovým směrem. Ukázal mu něco, co ani netušil, že půjde. Něco, čeho se jen tak vzdávat nechce. Ne, dokud je tak zranitelný. Konečně si tak nepřipadá. Nechá svou hlavu otevřenou. Není důvod nic skrývat a tím mu v podstatě oplácí jeho laskavost. Věci, kolem kterých prochází, se jemně zachvějí. Je to příliš mnoho energie, která se pozvolna uvolňuje. Ani na vteřinu nespustí oči z těch Manových. Jsou nyní skoro až nepřirozeně modré.
"Arigato, Mana-sama." Poděkuje mu upřímně.
"Arigato za možnost být tu a cítit to." Vydechne krátce.
"Třeba ti budu moc být nějak nápomocný." Narazí na jeho dohodu s Hydem a v podstatě mu nabídne své schopnosti a vlastně i život. Klidně mu ho nabídne, ale přicházet o něj jen tak nechce, na to se má příliš rád. Pomalu pozvedne dlaň a nechá bříška prstů, aby pohladila Manovu tvář. Už ochutnal jeho rty a ví, že stojí za to to alespoň vyzkoušet.
"Posouváš mé limity a já udělám všechno proto, abych je posouval dál." Ne, nespokojí se jen tak s něčím a pokud vidí možnou cestu, půjde po ní.
"Příští večere pro tebe je zase na mě, pokud mé pozvání neodmítneš." Je asi jediný člověk, který kdy pozval démona na rande, ale...On byl rád výjimečný a odlišný od ostatních.
"Možná bych mohl přidat i další růže."
Mana
Všechny štíty, které si kolem sebe Kamijo před světem vystavěl jako na povel padnou a zůstane jeho zcela odhalená duše. Takto se mu zatím ještě neotevřel, dokonce ani když spal, ale teď to udělal a kdyby Mana chtěl, jediným úponkem ho na místě zničí, jako když šlápnete na motýla. Ale on nechce. Chce nakrmit svého kouzelníka a zjistit, kolik moci v něm doopravdy je. Nebojí se ho. Dalo by se říct, že si od této chvíle věří navzájem a velmi. Cítí v něm všechno to očekávání a touhu se nasytit, úplně stejnou, jaká je v Manovi. Žádná lítost nad zmařeným životem ani pocit viny. Proč taky? Lidé se omlouvali kuřatům, když si je dávali k večeři? Oni byli víc, v potravním řetězci mnohem výš a Mana ho milerád vezme s sebou. Jakmile do Kamija začne proudit neskutečné množství energie, jenom se mu potvrdí, že to vůbec není obyčejný kouzelníček z ulice. Tohle je jako Zlatá žíla. Příliš vysoká dávka, kterou tělo neunese a vy po ní zemřete. Jenže Kamijo stojí na nohách a přijímá ji, jako by byl nějaký usměrňovač elektrické energie. Svítí po ní doslova jako žárovka a očividně se má čile k světu. Mana si musí přiznat, že je jím fascinovaný. Tohle se Hyde taky nemusí hned dozvědět. Ještě před chvílí tohle Mana nevěděl a už tehdy ho nechtěl dát a teď už si ho nenechá vyrvat z rukou ani za nic. Jakmile je po všem a proudění energie ustane, Mana ucítí, jak se celý pokoj sotva postřehnutelně zachvěje. Jako by nebylo jisté, jestli všechno zůstane uvnitř Kamija nebo to prostě bouchne jako papiňák. Nic dalšího se však nestane, kromě jemného jiskření mezi Kamiho prsty a podivně modrou barvou v jeho očích. Zřetelně cítí, jak moc odpočinutý najednou je. Aby ne, když spolu ukradli celičký život někoho jiného. Ten muž nebyl nejmladší, ale bohatě to stačilo. Kdyby mladý byl, možná už by to bylo příliš a Kamijovi by to ublížilo. Pousměje se, když Kamijo konečně promluví. "Podobné pokrmy jsou silně návykové." Řekne mu, aby bylo jasno, že tohle nebude denní pořádek. Udělal to, protože s ním Hyde zacvičil, ne jen tak pro dobrý pocit. Cítí velmi dobře, co se v Kamijovi děje, když k němu vykročí a rozhodne se mu to dát. Je to jako jistý druh odměny, za to, že ho kryl a že chce zůstat právě s ním. Jemně se ukloní hlavou nazpět, když mu Kami poděkuje a nechá ho, aby se dotkl jeho tváře. Kamijova obrana je pořád dole. Zůstává mu odhalený a vydaný na milost, ale Mana mu nechce ublížit. Lehce se pousměje, když dojde na posouvání limitů a znovu kývne hlavou na nabízenou pomoc. Je si jistý, že ji bude potřebovat.
"Dobře." Souhlasí měkce s jeho pozváním na večeři. Nějaké to rozmazlování by si mohl nechat chvíli líbit, když se jinak musí celé eóny věků starat jenom sám o sebe. Shinya si v tom hodně liboval a pořád ho nabádal, aby si to taky někdy zkusil.
"Copak máš za lubem?" Popíchne ho, když jsou si tak blízko, jako by snad nevěděl. Úmyslně se ho ale ani nedotkne, dokud se Kamijo neodváží jako první. On se odváží, už za malou chvíli, ale jen ať ještě chvíli sám sebe napíná, jestli ho Mana odešle oknem na výlet mezi patry nebo mu jeho starost oplatí.
Žádné komentáře:
Okomentovat