Mana x Kamijo - Podobné pokrmy jsou silně návykové. - část 3.

 

(Manovo království)

Kamijo

Jeho oči ani na chvilku nepřestávají zářit. Cítí se naprosto skvěle, jako snad nikdy ne. Jak jeden člověk, dokáže pozvednout toho druhého…Ne, nelituje života toho vrátného. To mu jeho povaha ani na vteřinu nedovolí. Teď má oči jen pro Manu a pro výraz v jeho tváři. Vypadá na vteřinu zamyšleně, než krátce očima sklouzne po celém Manově těle, než zase vystoupá k jeho tváři. Ve tváři se mu objeví částečně vypočítavý a mnohem víc smyslný výraz. Nechá svůj sametový hlas nabrat hloubku, než mu odpoví.

"Věděl bych o jiných věcech, které jsou mnohem návykovější." Složí mu v podstatě kompliment. Je tu ještě jedna věc, kterou by měl říct a pálí ho na jazyku. Nakonec to udělá rovnou, aby s tím příliš neotálel a nevypadalo to, že to nemyslí vážně. On vždycky o podobných věcech mluvil naprosto vážně.

"Neberu to jako samozřejmost." Ozve se jeho hlas podruhé s nádechem tvrdosti vůči sobě samému. Je mu jasné, že podobná privilegia si musí zasloužit a ne, rozhodně by to nechtěl zadarmo. Nechá konečky prstů sklouznout až k bradě, za kterou si jeho tvář zlehka pozvedne a přiblíží si na milimetr od jeho rtů. V podstatě mu další slova šeptá do nich.

"Ten sklep není jediný, který mám." Prozradí mu další kousíčky. Jeho zákazníci měli různé potřeby a on je ochotně plnil, pokud odměna stála za to. Pro svůj vlastní úspěch byl ochotný udělat cokoliv.

"Jeden z nich ukrývá věci, které vyhání lidský strach do krajností a nemusí to být jen člověk." Nechá dál pracovat Manovu fantazii. Ano, bylo to riskantní, ale on věděl na koho se obrátit, aby dostal, co zrovna potřebuje. Jeho síť kontaktů nekončila s hranicí tohoto města.

"Mám za lubem tě hýčkat a dopřát ti cokoliv, co jen budeš chtít, kam až jen mé lidské možnosti sahají, Mana-sama." Dodá rozhodně a myslí to smrtelně vážně. V této společnosti to ani jinak nejde. Našel nového démona, po jehož boku by mohl být. Podvědomě vždycky cítil, že na podobné místo prostě patří. Thierry už je minulost, za kterou se nemá smysl honit. Teprve v tuto chvíli se opravdu rozhodne a pohřbí svou minulost dost hluboko. Riskuje dost a může Manu rozzlobit, ale stejně to zkusí. Jeho dlaň pomalu sklouzne po bledé šíji, než si najde cestičku až na její zadní stranu, kterou jemně sevře a konečně si vychutná jeho rty. Vkládá do svých polibků úplně všechno. Je to jistě překročení hranice a buď ho bude stát život nebo získá mnohem víc. Věří v tu druhou variantu. Už s prvním prolnutím rtů přistoupí o malinkatý krůček blíž a natiskne se na tělo před sebou. Volnou paži protáhne kolem Manových boků a pomalu ho k sobě přitiskne. Žádné dravé pohyby, jen elegantní smyslnost, které je plný. Oba jsou. Podél páteře mu běhá jemné mrazení z toho, co se každou vteřinou může stát, ale asi je opravdu blázen, protože mu to přijde příjemné a vzrušující. Vždycky to takové bylo. Mana musí nutně cítit jeho rozpoložení, pořád mu nebrání, aby do jeho nitra nahlédl.

"Je to jako balancovat na hranici života a smrti." Pošeptá mu, když se mírně odtáhne, ale vzápětí se opře čelem o to jeho. Vibrace se stupňují a tím probouzí víc z jeho nově získané energie.

"Nechci umírat a stejně je můj život ve tvých rukách." Daruje Manovi sám sebe bez váhání a jakýchkoliv vytáček.

"A pokud mám zemřít, tak ať to má podstatný důvod." Šeptne, než se jejich rty znovu spojí. Tentokrát už je jeho dlaň odvážnější a začne si naplno užívat Manovo tělo.

Mana

Musí se pousmát, ale podobné komplimenty by rozhodně neodmítl. Kamijo ho pořád dokola ujišťuje o tom, že si vybral dobře. Každý krok, který podnikne, obsahuje hluboký respekt k démonovi, kterého se rozhodl doprovázet a toho si jeden prostě musí cenit. Dovoluje mu tedy to dominantní gesto, když ho bere za bradu a nechává se lákat na nová pohoštění. Je opravdu zvědavý, o čem to Kami mluví. Co za tajemství v tom sklepě je. 

"Nestává se moc často, že by mě někdo dovedl překvapit a napínat, ale tobě se to daří." Broukne měkce do jeho rtů. 

"Mám opravdovou chuť jít se tam podívat hned, ale možná to využiju v jiném slova smyslu. Tady zůstat nemůžeme. Už tady není bezpečno. Hyde se sem dostal jako nic. Musím změnit útočiště. Budeme podezřelí, bude řešit důvod i to, jestli před ním něco neskrývám, ale jen blázen by mu dovolil chodit sem, kdy ho napadne a všichni démoni něco skrývají před druhými. Musím důkladně promyslet, kde teď budeme žít." Do toho sklepa by mohli alespoň na přechodných pár dní, než si Mana vybuduje nové hnízdo. Samozřejmě stejně luxusní jako toto. Dál poslouchá jeho sladké řečičky a ne, dokonce ani, když mu Kami přiblíží, co přesně by v tom sklepě mohlo být, nenapadne ho, co přesně to je. Rozhodně se ale nejraději krmí na přesně takových vyhrocených emocích a strach je jedna z nejlepších. Navíc lidský strach je běžný, ale nepříčetně vyděšený upír nebo vlkodlak se nevidí tak často a potrava je pak mnohem vydatnější a sladší. Najednou v Kamijově mysli ucítí ještě něco, co tam před tím nebylo. Cosi opustil a přijal plně za své něco jiného. Ať už měl na svého bývalého pána jakékoliv vazby, právě teď se dočista vytratily, i kdyby snad ještě někdy bylo možné se s ním setkat. Právě o Kamija definitivně přišel a Mana nemusel udělat víc, než projít okolo. A pak se prostě nechá vtáhnout do polibku. Vloží do něj cosi démonického, jako by jeho jazyk nebyl tak docela lidský a stínové úponky dosáhly mnohem dál a mnohem dráždivěji. Smyslnost je téměř hmatatelná, protože jako démon dovede násobit všechny prohřešky a hříchy a dělá tohle všechno pro Kamija tisíckrát návykovějším. Vnímá jeho touhu, je mu jasné, že má sex rád a užívá si ho často a tohle nejspíš ještě podpoří jeho apetit. Kamijo přistoupí blíž a pevně ho obejme a Mana zřetelně cítí, jak mu žilami koluje adrenalin ze všech možností, které by s ním Mana mohl provést. Kam až si může dovolit zajít? Co všechno by mu mohl dnes v noci ukázat? Domnívá se, že je toho opravdu hodně a ten druhý démon neoplýval jeho schopnostmi, které míní také využít. 

"Ano, to je." Pořád ho neujistí o tom, že mu nic neudělá. Konec konců lhal by. Skrz Kamijovu pokožku do něj vstupuje energie, kterou Kamijo načerpal a propojuje je tak v jeden celek. +Ty nezemřeš...+ Pošeptá mu v myšlenkách, ale Kamijo je nejspíš dovede vycítit. Naposledy se usměje, než nechá víčka klesnout a dovolí mu jakékoliv doteky chce. Sám ho pevně stiskne v ramenou, zatímco se k němu začne nedočkavě tisknout. Pak dlaněmi sjede po jeho pažích k zápěstím, zanechávaje za sebou roztržené cestičky v jeho oblečení a rudé šrámy na jeho pokožce a rychle je přesune dopředu na zapínání jeho košile. První dva knoflíky rozepne normálně, ale pak je začne jeden po druhém trhat. Na koberci ani necinkají. Brzy odhalí jeho bílá ramena a pěkně stavěnou postavu a lačne si to všechno prohlédne. Krátce se mu podívá do očí a znovu se vrhne na jeho rty. Po Hydově návštěvě jsou ještě pořád v ložnici, ale on ho k té posteli ani dojít nenechá a tlačí ho před sebou k barokně zdobenému sofa z černého sametu s temně modrými polštářky.

Kamijo

Mana ho drží malinko zkrátka díky tomu, co právě říká. Poslouchá ho dobře, ale je to pro něj složité, když je tak blízko. Nedokáže mu odolávat, přitahuje jej na něm úplně všechno. Hledí mu upřeně do očí, jak kdyby byl k němu byl připoutaný.

"Kde budeme žít." Vyjde z jeho rtů hlubším hlasem. To by klidně mohlo znamenat, že ho opravdu vezme s sebou. Půjde s ním kamkoliv a ani se neohlédne. Proč by měl? Věří tomu, že by měl stát po boku démona a taky věří tomu, že právě Mana je ten správný. Cítí to. Zbytek myšlenek se mu ztratí v prvním prolnutí rtů, které ho nutí zavřít oči a vychutnat si ho co nejvíce. Je to mnohem dokonalejší, než si vůbec dokázal představit. Vnímá v sobě rostoucí chtíč a touhu, stejně jako vzrušení, které Mana stupňuje svými polibky. Dráždí svou podstatou mnohem hlubší smysly, člověk ani jiné stvoření by to jistě nedokázalo, je o tom přesvědčený. S každým prolnutím ho k sobě tiskne mnohem blíž, jak kdyby chtěl, aby se spojili v jedinou bytost. Ne, po nikom takto nikdy netoužil. Je to omamné a on nad sebou ztrácí kontrolu.

"Líbí se mi to." Vydechne naprosto upřímně a koutky se mu pozvednout v trochu zvráceném pousmání. Adrenalin jeho života, který může být stejně tak krátký jako hodně dlouhý. Riskuje tady úplně všechno, ale na ničem jiném už nezáleží. Víčka znovu klesnou, když se mu zdá, že ve své hlavě uslyší Manův hlas, jak mu šeptá skoro kouzlená slůvka. Další úsměv na sebe nenechá dlouho čekat, jen tentokrát je mnohem spokojenější.

"Nezemřu, dokud si to nebudeš přát." Vysloví své vlastní myšlenky, které by před ním stejně neutajil. Už ani nemá smysl cokoliv tajit. Jeho dlaně už pomalu klesají po linii Manova těla, až se nakonec dostanou až na jeho bedra a odtud sklouznou na pozadí, které se skoro ztratí v jeho dlaních. Vypadá tak křehce a přitom je tak silný. Ta kombinace Kamija dostává do rozpoložení, které nikdy předtím nezažil. Vydechne krátce, když ucítí Manovy ruce, jak si razí cestičku po jeho pažích. Vnímá, jak se látka v těch místech rozestupuje a ano, i tohle se mu líbí.

"Nikdy mě nenapadlo, proč se mi bude můj rozsáhlý šatník hodit." Prohodí s nádechem vzrušeného pobavení. Sklouzne očima na knoflíky, které povolují, až dojde na poslední. S pozvednutým obočím vzhlédne k Manově tváři.

"Co všechno ještě zničíš?" Zeptá se ho s krátkým, slastným povzdechnutím. Klidně u toho bude pozorovat, jak se bortí domy, byl by to úchvatný pohled. Nadechne se k dalším slovům, než ho Mana umlčí dalšími polibky. Poslušně předním couvá. Nečekal, že to nebude postel, ale zamlouvá se mu ta spontánnost.

"Nemáš moc rád svůj nábytek, jsem si jistým, že to nepřežije." Při svých slovech ho stáhne na sebe, když se napůl položí na sofa a uzme si jeho měkké rty k dalším polibkům. Pustí ho jednou dlaní, aby svou schopností pomáhal Manovým svrškům dolů. On sám už o část přišel a teď je řada na jeho společnosti. Když povolí všechny knoflíky, vjede dlaněmi pod látku a začne mu ji z ramen pomalu a smyslně stahovat. Musí si to nutně užít a teď už má oči otevřené, aby všechno mohl pozorovat. Každý detail pomalu odhalující se pokožky. Je to mučení pro něj samého, ale nedokáže s tím přestat. Jakmile je svršek dole, už zase mu věnuje polibky, které dokonale odrážejí jeho touhu. Dlaněmi pomalu sklouzne znovu na jeho zadek, za který ho k sobě přitiskne a pak zase pomalu povolí. Jeho tělu se ten pohyb hodně zamlouvá a tak neváhá ani na vteřinu, aby ho několikrát zopakoval. Nemá strach, že by to bylo příliš a pokud ano, ať to stojí za to.

"Mana-chan." Ozve se jeho melodický hlas, podbarvený chtíčem.

"Je to asi málo, vzhledem k tomu, kdo jsem, ale čekal jsem na tebe." Pošeptá mu zblízka do rtů.

Mana

Ano, kde budou žít. Řekl to tak spontánně, ani si to sám neuvědomil a to se mu nestávalo zrovna často. Už ho ale nemínil nikomu dát a teď, když byl Hyde poblíž, bude třeba, aby jeho i Shinyu pořádně hlídal. Vnímá jeho spalující touhu i všechno, co se uvnitř něj odehrává. Skoro to vypadá, že Kamijo takhle nikdy netoužil ani po svém předchozím pánu a to je uspokojující. Manovy koutky to neustále zvedá mírně nahoru. Klidně se k němu sám přitiskne daleko víc, ale to není všechno, co dovede. Má toho v rukávu docela dost. 

"Ano." Souhlasí s ním tiše. Dokud Mana nebude chtít, zemřít mu rozhodně nedovolí. S Manovým lidským tělem přicházely i všechny lidské touhy a tak si tiše povzdechne, když Kamijo pevně stiskne jeho pozadí. Je to skoro moc, ale to nevadí. To vůbec nevadí. Tiše se zasměje jeho slůvkům. 

"Můžeme uzavřít sázky, jak dlouho ti vydrží. Je tam toho opravdu hodně? Tipuji týden. Když to bude déle, můžeš si přát, co chceš, platí?" Samozřejmě nestanoví žádné další podmínky jako všechny možnosti, kdy sázka neplatí. Třeba náhlý výbuch mrakodrapu, rozstříhání košil nůžkami z dlouhé chvíle a tak podobně. Vždycky by si našel kličku, je přeci démon, ale stejně jako všichni jeho krve se k smrti rád sází o cokoliv. Těší se na výsledek skoro jako malé dítě, které ještě neví, jak to všechno dopadne. Pozastaví se ve všech činnostech, když se Kamijovi podívá dlouze do očí. 

"Co bys chtěl, abych zničil?" Zeptá se ho, ale v tu chvíli už to ví a vlastně je to napadne oba současně. Nedovede číst konkrétní Kamijovy myšlenky, ale dovede vycítit jejich obsah. Je velmi destruktivní a on za sebou stejně nemůže nechat žádné stopy. Vlastně se to hodí. Pousměje se do jeho rtů. 

"Tady nepřežije vůbec nic, můj milý." Zapřede. Samozřejmě kromě nich dvou. Zapře se jedním kolenem o pohovku, zatímco klesá společně s Kamijem a pak se opatrně přesune na jeho klín, na který dosedne. Při tom mu oplácí svoje vášnivé polibky a prsty zatíná do jeho ramenou. Ucítí jak se o něj otře magie jako nějaký nenechavý prst, který za sebou nechává brnění v každé buňce a užasle shlédne na tkanice od korzetu, které se samy rozvazují, aniž by se ho Kamijo přímo dotkl. Tohle baví se zase jeho. Je to neotřelé, za celou svou existenci s nikým nic podobného nezkoušel. 

"Tohle se líbí zase mě." Pobídne ho k dalším činům a za chvíli už cítí i jeho hřejivé a velmi živé dlaně. Pro něj jako démona kouře a stínů je to kýžený pocit, protože jeho podstatou je chlad a teplo je mu vzácné. Když vidí, jak se na něj Kamijo dívá, nutně musí uvažovat nad tím, jestli by se mu líbil i mimo tuto tělesnou schránku. Možná ano, démony na to obdivuje dost, ale u lidí nebyl moc běžný zájem o nehumanoidní objekty. Nechá ho, aby několikrát pohnul jeho boky proti svému tělu a v tom posledním mu smyslně pomůže sám. Mohou jeho klín klidně dráždit společně. Z Kamijových rtů brzy uslyší svoje jméno a s ním i osudové vyznání. 

"Opravdu na mě?" Broukne Mana v otázce, protože to není on, kdo Kamija vychoval, ale možná to je pravda. Možná ho měl ten před ním jenom připravit, aby byl pro Manu už rovnou dokonalý a celý. Jeho prsty už se obratně potýkají se zapínáním Kamijových kalhot, zatímco se z jeho těla zvedne jeden stínový úponek podobný chapadlu a začne klouzat po Kamijových rtech ve specifickém laskání. Je chladný a znepokojivý, ale Mana sám se zároveň stará o to, aby Kamijovi rozhodně zima nebyla, když jeho dlouhé prsty zmizí pod látkou poklopce.

Kamijo

Musí se tiše zasmát, když dojde na sázku. Mana v něm probouzí všechny pocity, po kterých kdy toužil i jistou soutěživost, ke které neměl nikdy daleko. Potřeboval být nejlepší a dokázat všem, že vyhraje všechno, co jen v životě jde. Možná i to, že jednou nebude smrtelný. Co víc si přát? Navždy mladý, žádné vrásky a dlouhý život, kdy vybuduje něco mnohem většího, než se mu doteď povedlo. Měl ambice, nebál se jít si za svým a to se potvrdilo i při setkání s Manou. "Hm, to zní jako hodně lákavá nabídka. Myslím, že s radostí obětuju svůj šatník. A co když prohraju? Budeš si se mnou dělat, co chceš?" Vyzvídá i druhou možnost, ale teď už tuší, že obě by mohly být v podstatě výhra. Dovolil by mu opravdu hodně. Ne, že by měl na výběr, ale v Manově podání by mělo i týrání styl, tím si je jistý. Ano, tohle přesvědčení mu bohatě stačí. V očích mu zajiskří, když mu slíbí, že nepřežije vůbec nic. Je to zvláštní, trochu sadistická část, která si nepřeje nic jiného. Vždycky ji v sobě trochu měl, pokud šlo o jeho vlastní zájem. Momentálně o něj jde vlastně taky.

"A můžu se dívat?" Pravý koutek se mu pozvedne v trochu zvráceném pousmání. Vidět u toho Manu bude jistě jako to nejlepší porno. Už ho viděl, jak řádí u něj ve sklepě a mělo to takový účinek. To všechna jeho moc ho vábí úplně nejvíc. V kombinaci s tím, kým je, jak vypadá, co má uvnitř sebe je to…Není v lidské moci něco takového popsat. Slovo dokonalé by bylo prostě málo. Měl ze začátku obavy, že by Mana mohl mít proti jeho magii výhrady. Zdá se, že ale nic podobné nehrozí a ještě se mu to líbí.

"Vymyslím co nejvíce způsobů, jak ji využít." Slíbí mu a je dost možné, že ode dneška nebude dělat nic jiného. Unikne mu několik povzdechů, když se pohyby na jeho klíně sladí a dojde na další chtěné pocity slasti. Je to pořád málo na to, co by si právě přál. Dlaněmi vyjede z jeho pozadí, aby pohladil celou plochu zad a pak jen přikývne, aby mu svá slova potvrdil.

"Hai, už chvíli vím, že to tak je. Cítím to." Ujistí ho i slovy a nechá hlavu mírně zaklonit, aby si užil mnohem víc doteků. Mírně pootevře rty, když na nich ucítí dotek úponku. Nejsou to Manovy ruce a zároveň je to on. Zvláštní brnění projede celým jeho tělem. Nezažil nikdy nic podobného, ale taky ví, že už nic jiného nechce. Stupňuje to míru vzrušení na maximum a hrozí, že to prostě nesnese. Jakmile se přidají ještě Manovy prsty, je to téměř k nesnesení. Kamijovo tělo se mírně propne v bedrech, jakoby mu chtěl boky vyjít vstříc, ale nejde to. Ruce mu automaticky míří k jeho zbytku oblečení, aby mu dopřál ten samý pocit. Chce si vychutnat jeho kůži přímo v klíně. Dopřát mu část pocitů, které právě zažívá. Pere se se zapínáním, ale příliš věcí trhá jeho pozornost. Prsty ho nechtějí poslouchat a v tu chvíli se rozhodne, že mu dopřeje ještě kouskem své magie. S dalším záklonem hlavy kolem něj začne proudit o trochu víc energie. Sevře dlaně v pěst, aby je vzápětí mohl prudce povolit. V tu samou chvíli se látka roztrhne na hromadu malých dílků a postupně dopadá kolem nich i na zem. Nahromaděná energie se uvolní a jemu to způsobů další slastné pocity. Očima to celé pozoroval.

"Možná to budeš nakonec ty, komu z šatníku moc nezbude." Dojde na menší popíchnutí a prohlédne si jeho postavu na svém klíně jen v prádle. Dlaní sklouzne k jeho zápěstí a přitlačí ho víc do svého klína. Druhou mezitím najde ten Manův, aby ho zlehka stiskl.

"Už jsem to nemohl vydržet. Odpusť." Omluví se mu, ale v očích je vidět, že mu to prostě líto není. Několikrát ho v klíně pohladí, než znovu zlehka stiskne.

"Můžu se zbavit i svého oblečení." Nepatrně pozvedne obočí s jistou provokací ve výrazu.

"Anebo pokračovat u tvého prádla. Jaké je tvé přání, Mana-sama?" Doslova si užije jeho jméno svým hlasem. Hraje si s ním a pečlivě vyslovuje se smyslným podtónem.

Mana

"To už si přece dělám." Řekne mu Mana, ale není v tom nic vypočítavého, spíš hravého. Ano, i on má tuhle stránku a ta se právě teď probouzí. Má totiž ruku v Kamiho klíně a jak známo, podobné praktiky ovládají svět. Kdejaká šikovná kurtizána díky tomu vládla prostřednictvím svého manžela a on si je jistý, že ještě chvilku a Kami by pro něj taky udělal cokoliv. 

"Nemá smysl sázet se o to, co se stane, když vyhraju já. Já totiž vždycky vyhraju, hmm?" Popíchne ho ještě. 

"Samozřejmě, že můžeš, můj Princi temnot." Pojmenuje si ho novým titulem, který se mu líbí a je si jistý, že Kamijovi se bude líbit taky. Pochybuje, že by mu ten jeho předešlý démon dal podobné jméno a on mu chce dopřát pocit, že je opravdu speciální. Cítí jeho ambice a potřebuje je dohnat co nejdál. Kamijo bude chtít pořád víc a víc a Mana ho k tomu bude postrkovat. Kromě toho mají oba rádi luxusní a vznešené věci a nic menšího se ani nehodí. Knížata pekel by se asi vztekala, že nějaký živáček na podobné jméno nemá žádný nárok, ale klidně mohou Manu vyzvat na souboj o titul, když budou chtít. Momentálně se cítí opravdu velmi silný a mocný. Zvedne koutky nahoru v mírném pousmání, když mu Kamijo slíbí hojné používání jeho schopnosti a těší se na jemné vibrace z ní. Je to vyčerpávající, ale on mu bude klidně vodit smrtelníky každý den, aby se mohl živit na jejich energii. Lidi byli přemnožené plémě a svět tím nijak nezchudne. Cítí v jeho slovech bezbřehou oddanost, ví, že jsou pro něj pravdivá, ať už bylo v minulosti cokoliv. Definitivně to tam zůstalo. Pase se pohledem v jeho touhou pozměněné tváři. Opravdu moc mu to sluší. Když uváží, že se tak narodil a není to žádné vypůjčené tělo…? Cítí, jak se v něm kumuluje všechna touha a především neskutečné vzrušení a najednou švy Manova oblečení povolí a ono tak nějak pukne. Jako když fouknete do chmýří z pampelišky a to se v drobných paraplíčkách začne snášet pomalu k zemi. Přesně takto teď vypadají maličké kousky látky všude okolo a Manovi zůstává jenom krajkové prádlo a šperky. Nic víc. 

"Hmm..." Nakloní hlavu k rameni a uvažuje, jestli mu dovolit ničit cenné kolekce jeho pečlivě nahromaděného oblečení nebo ne. Vzrušuje ho to úplně stejně a zároveň k nim trochu patologicky lne. 

"Opovaž se." Pohrozí mu a zároveň je v jeho hlase patrné, že případný trest by si asi oba hodně užili. Mana prudčeji pohodí hlavou a hlasitě si povzdechne, když Kamijo stiskne jeho klín a kmitne obočím při nové nabídce. 

"Co kdybys udělal oboje najednou?" Pobídne ho, když se mu podívá do očí a pevněji se k němu přitiskne. Oběma rukama ho objímá okolo krku, zatímco se z jeho těla oddělují nové úponky a hladí Kamija po tváři jako další ruce. Jaké to pro něj asi bude, tolik doteků najednou jako by tu nebyl jen s jedinou osobou, ale hned s několika? Pořád pečlivě sleduje jeho výraz s úsměvem plným očekávání a pak nechá démonickou auru ještě zesílit. Všechen stín a kouř se mírně rozprostře a začne zvolna prostupovat Kamijovo tělo. Doslova se mísí s buňkami jeho těla a nejspíš s ním provádí neskutečné věci, ale lidé znali jen jeden výraz slova splynout v jedno a on mu přece sliboval, že tohle bude mnohem, mnohem víc. Sice jenom v duchu, ale to se také počítá.