Boogie x Toshiya x Zyean - Myslím, že ho možná znáš. - část 1.

(kavárna)

Boogie

Boogie vůbec nechápal, jak je možné, že mu máma dovolila, aby v podstatě několik dní bydlel u svého učitele. Měl přece školu a brigádu, ale… hned dopoledne mu Toshiya volal do školy, že ho omluvil i tam. A oni to bez řečí uznali a místo mu zatím drželi, protože Toshiya byl uznávaným univerzitním profesorem. Naopak… Boo spíš stoupl v jejich očích, protože studoval něco tak důležitého a na to se asi vyplatilo počkat. Po škole si zajel domů pro všechny učebnice a plno věcí a pak se vydal se vším Toshiyovi naproti. Vycházelo to akorát, až mu skončí přednášky a obvyklé dotazy jeho studentů. Upřímně už se těšil, až to všechno naskládá k němu do auta, protože těch knih a sešitů bylo vážně hodně. Úplně se pod tím prohýbal. Pořád musel myslet na všechno, co se mezi nimi stalo a ten jejich románek ve hvězdárně samozřejmě pokračoval i doma. Toshiya na něj žádné hračky nevytáhl, ale docela si vystačil sám a Boo měl dneska velký problém tak dlouho ve škole sedět. Byl z toho na rozpacích a zároveň zasněný a hned schytal několik špatných známek. Těžce to nesl, ale dokreslilo to celkový obrázek, který Toshiya přednesl jeho mámě o tom, jak to s ním a učením jde z kopce. Kdykoliv si Boo představí, co ho čeká asi dneska a jestli vážně pojedou i na jiný nákup, než je ten s jídlem, začne ho zase brnět celé tělo, hlavně konkrétní část a málem to vezme čelem o kandelábr, protože vůbec nedává pozor. Tohle bylo peklo, ale slastné peklo. Posledních pár dní se vůbec nestačil vidět s klukama, ale byli na tom všichni dost podobně. Zye byl neznámo kde, ale on toho měl vždycky hrozně moc a Ricko jim otevřeně napsal, že se zakoukal do vlastního učitele. Sena to jenom potvrdil a díky Rickovi z něj vylezlo, že i on má svůj objekt v téže škole. Boo se nad tím červenal, ale sám se zatím nepřiznal. Toshiya naštěstí učil jinde a kdyby jim řekl, že ten jeho je taky on a navrch profesor, asi by mu ani nevěřili. Za chvíli bude Zye asi jediný, kdo si přivede holku. Tedy až nějakou sbalí. A jestli pak ona neuteče před nimi. Bylo vůbec možné, aby si tři z nich našli tolik podobnou lásku? Asi si byli podobnější, než si mysleli. Skuteční nejlepší přátelé! No není to romantické? Slíbili si, že se musí sejít co nejdřív a všechno si povědět, ale ani by ho nenapadlo, že to možná bude už dnes. Tedy částečně. Zatímco totiž postává před Toshiyovou univerzitou, mezi davem lidí zahlédne Zyeanovu stříbrnou hlavu. I kdyby z něj byl vidět jediný vlas, nepřehlédl by ho v záplavě vší černi, podobně jako Senu. 

"Zye-kuuuun!! Ahooooj!!!" Křikne a mává na něj, aby si ho kamarád všiml a přišel blíž. Asi bude spěchat, ale chce s ním mluvit alespoň chviličku. Jakmile je Zye u něj, vymění si typický pozdrav rukama a Boo shlédne na svůj náklad. Vypadá trochu jako když se stěhuje. 

"To nic, jen doučování z matiky..." Ehm… Navíc na matiku byl Zye génius, mohl ho klidně doučovat on, ale máma o tom nechtěla ani slyšet. 

"Tedy… to všechno nejsou jen učebnice matematiky, ale..." Kruci… Té jeho a Toshiyově výmluvě uvěří jeho máma, ale Zye rozhodně ne! Zčervená a vůbec neví, co říct, protože nikdy neuměl ani trochu lhát. Mimoděk se rozhlédne, jestli Toshiya není někde poblíž, ale nikoho vysokého nevidí. Rozpačitě si při tom namotává pramen vlasů na prst a vypadá, že si ho snad utrhne i se všemi kořínky. Nejlepší obrana je útok! 

"Kde pořád lítáš? Máš hodně programování? Nebo sis někoho našel a bojíte se naší smečky?" Poškádlí ho s dobrosrdečným úsměvem. Obrátí řeč na něho a hotovo! Asi?

Zyean, Toshiya

Toshiya měl v poslední dny dost dobrou náladu. Jeho studenti to nepoznali, možná jen tím, že příklady byly ještě složitější a možná jen ubylo jeho typických narážek, jak neschopní umí být. Občas se přistihne, že je mimo a nevnímá, jestli vůbec někdo píše. Samozřejmě si dneska vymyslel test, který zvládne možná jeden a to jen díky tomu, že se vážně těší, až celý tenhle humbuk jménem škola skončí. A k tomu bolest hlavy, která je snad den ode dne horší. Narušuje mu prostě soustředění a to on z duše nesnáší. K jeho překvapení test přinese jediný student ještě před koncem. Toho kluka už si všiml a i když mu lítala hlava někde jinde mnohem víc, než jindy, stejně se mu ho nepodařilo nachytat.

"Už?" Pozvedne obočí a Zye se mu ukloní a usměje.

"Nebylo to zas tak těžké." Pokrčí nenuceně rameny a asi jen trošičku tuší, jak tím svého profesora vytočí. Toshiya nabere nebezpečný výraz do temných očí a pak se jen ušklíbne.

"Padej mi z očí." Sykne na něj tiše a jen co se Zye otočí zády on sám, se nenápadně usměje do papírů a připíše si několik poznámek. Za pár vteřin se zasekne na svém notebooku a hledá pravidla pro účast do matematické soutěže. Už totiž ví, koho tam přihlásí a ne, ptát se nebude. Zye vypadne ze třídy hodně rychle a tam si pořádně oddechne. Od té doby, co odešel z Gacktova auta ho má plnou hlavu. Nejradši by si podobných chvilek užil víc a zároveň je dost nervózní ze soboty. Cítil se k tomu ještě provinile, protože Mir už nenapsal. Rád by to udělal a zároveň…Ne, tohle nevydrží dlouho. A stejně si pořád nemůže uvědomit, že by pro něj jeden učitel měl slabost. Kolem něj už se hrne víc studentů z ostatních tříd. Ti z Toshiyovy hodiny se pořád ještě potí nad testy a jejich učitel jim to schválně nechává sežrat. Zye si zrovna nahazuje tašku pořádně přes rameno, když uslyší své jméno a hlas pozná vzápětí. Na tváři se mu objeví široký úsměv. Kluci mu chyběli, ale kdo to měl všechno stíhat? Brigády navíc, rande s učitelem…Málem zrudne nad tím, co si zase myslí.

"Boo-kun, ahoj." Pozdraví ho, než si vymění pozdrav. Pozvedne obočí nad jeho hromadou věcí.

"Máma ti pořád nedovolila doučování u mě, co?" Nadhodí jako první, ale popravdě…Už fakt neví, kam by ho do svého dne nacpal.

"No počkej, počkej..." Zarazí se a chce mu sáhnout po tašce, aby se podíval.

"To se tam stěhuješ nebo co?" Dojde na poznámku, než mu Boo doslova vyrazí dech tou otázkou. Ani si neuvědomí, že se trochu rozpačitě škrábe ve vlasech.

"No, mám toho teď hodně. Vlastně dvě doučování. Já doučuju matiku a na oplátku mám odučování z angliny." Prozradí mu kousíček.

"Potřebuju to a takhle mě to nic nestojí, jen čas." Zabere se do vyprávění o tom. Ne, neumí lhát a moc se mu nechce vykládat, co se dělo na nedávné návštěvě.

"Programování a hry už moc nestíhám, spíš v noci." Rozhodí trochu rukama.

"Co ty? Jak je to s tím doučováním? Ještě mi řekni, že jsi na tom stejně jako Sena a Rickouš a mě vážně klepne." Dobírá si ho pobaveně a vůbec netuší, že se možná trefil dokonale. Parta učitelských mazlíčků. Málem vyprskne smíchy, tohle se vážně povedlo.

"Ale jestli máš chvilku, můžeme dát třeba kafe nebo tak. Třeba ti s něčím z matiky pomůžu, než tam půjdeš." Napadne ho a pobaveně mu zkusí rozcuchat vlasy, co naplat, on ví, že to stejně nejde. Sám má vlasy do všech stran, košili polorozepnutou a rukávy nahoře. A to ani jeden netuší, že si je měří z povzdálí ledové oči a čekají, o z toho bude. Už jenom po tom doteku na Boogieho vlasech má sto chutí Zyeana přerazit. Ale i on si musí připustit, že by té jeho hlavy byla škoda.

"No ták přece mi nedáš košem. Jedno kafe stihneš ne, když se teď nevidíme." Láká ho Zye a snaží se nahodit prosebný pohled.

Boogie

"Hmm..." Broukne jenom smutně a společně s ním hledí na tašky u svých nohou. Nedovolila. Za to mu domluvila jiné a kdyby tušila, co na něm dělá… Zrudne jenom z té představy, ale on červená tak často, že to Zyean už nemůže ani vnímat. 

"N-ne, nestěhuju..." Trochu koktá a mimoděk mu bere tašku z ruky, aby si nevšiml spodního prádla hned navrchu. Tohle by vážně neokecal. Jenže Zye koktá úplně stejně a může za to jeho otázka, jestli si nenašel holku. Boo zpozorní a nakloní hlavu k rameni. Chvíli ho podrobuje zkoumavému pohledu a pak se usměje. 

"Jasně." Řekne s milým úsměvem takovým tím tónem, když někomu něco nevěříte, ale zároveň nechcete rýpat a kamarádsky děláte, že jste to zbaštili. Doučování z angliny, tak snad je pěkná. 

"Doučovat se navzájem je nejlepší. Jeden druhého dost naučíte..." Odkašle si do sevřené dlaně v pěst a uhne na chvíli očima do strany, když rozpačitě přešlápne a znovu zčervená. Tohle znělo jako dvousmysl. Myslel si, že je neumí, ale opak je očividně pravdou. 

"To musí být kus, když už kvůli tomu ani nehraješ." Řekne, zarazí se a pak honem začne mávat dlaní ve vzduchu. 

"Takhle jsem to nemyslel, promiň, jde o školu, samozřejmě." Teď se spojenýma, propnutýma rukama před sebou hledí pro změnu někam na nebe. 

"Cože???" Vypadne z něj okamžitě, když Zye kontruje svou otázkou a vytřeští na něj oči. To jako, že se jim dvěma líbí jejich učitelé a tak by on měl… Uvědomí si, že je to přesně takhle a nabírá nebezpečně sytě rudý odstín. Cítí, jak mu hoří pokožka a pak se nervózně rozesměje. 

"Ha, ha, tohle se ti povedlo!" Jemně ho plácne daní do ramene, ale… kruci!!! Prý ho klepne… jak mu to teď kdy může říct? Zye ho pozve na kávu a on se znovu zakoktá. 

"No já, já..." Zběsile se rozhlíží kolem sebe, jestli neuvidí Toshiyu. Šel by s ním na kafe hrozně rád, je pravda, že se Totchi mohl zdržet se studenty a on tu může stát taky půl hodiny, i víc. Jenže co když se jeho učitel objeví někde v davu a Zye ho uvidí? Nepochybuje o tom, že Totchi by udělal něco, z čeho by Boo asi omdlel na místě, i když jsou před jeho zaměstnáním. To, že už je Totchi dávno pozoruje a pro jeho oči tohle všechno vypadá úplně jinak, než jak to je, to by ho opravdu ani ve snu nenapadlo. 

"Tak dobře." Svolí nakonec Boo na tu kávu a honem vytáhne telefon, aby napsal smsku. 

Počkám na tebe v kavárně naproti budově F. Boo 

To jen, aby ho Totchi nehledal na ulici. 

"Pomůžeš mi s věcmi?" Zeptá se pak Zyeana, protože jestli je ponese sám ještě metr, asi tady padne a už se nikdy nezvedne. 

"Vlastně mám teď novou metodu učení. Nesmím o ní moc mluvit, ale říkáme si všechno." Švitoří po cestě. 

"Musíš si malovat obrázky, víš? Takhle..." Ukazováčkem mu něco maluje do ramene a už zase nedává pozor na cestu. Míjejí je hloučky děvčat v uniformách a všechny se hihňají a pokukují po nich. Ani jeden nejsou prototypem běžného japonského kluka a Boogie má vlasy pěstěnější, než Geisha. 

"Ukážeš mi, jak vypadá?" Zeptá se ho nakonec na rovinu, když spolu vcházejí do kavárny. Je prostě přesvědčený o tom, že taky někoho má. Bylo by to fajn, když to tak teď vypadá na všech frontách. Tedy… o těch zálibách Seny a Ricka moc neví, jen, že jsou zakoukaní. S učiteli to nemuselo klapnout… tedy… ne, že by o tom něco věděl, tedy… klapalo to… asi… doufá. A zase červená.

Zyean, Toshiya

Zye je asi první, kdo na něj třeští oči a zároveň se vážně snaží nečervenat. Nemůže mu přece říct nic, za prvé je to chlap a vůbec ne nějaká holka a za druhé tu holku má, za třetí je to učitel. Taky. Musí zatloukat, dokud to jde. Nebo…

"Boo-kun, kdybych tě neznal, řekl bych, že s tím máš zkušenosti." Dobírá si ho nazpátek a snaží se rozehnat rozpaky.

"Tak jo někdo se mi líbí, ale je to složitý." Pokrčí rameny. Vlastně nelže a tak z toho nekoktá ani nerudne. Ještě, že tak!

"Neměl bych o tom mluvit vůbec, víš." Rozhlédne se kolem, jak kdyby čekal, že mu Gackt povstane ze země a vynadá mu. Tohle je hrozné peklo a to kafe asi nebyl ten nejlepší nápad. Tedy byl, jen kdyby to Boo nějak přešel a dál se v tom nebabral. Naštěstí se chytí na jeho vlastní narážku.

"Teď jsi vypadal skoro přistiženě. Teď ti jen tak pokoj nedám." Sám se toho snaží využít, aby se nevraceli k tématu jeho objevu. Moc rád by mu to řekl, trochu si vlastně postěžoval a možná by vážně potřeboval, aby mu někdo řekl, že je to hrozná blbost a třeba by se probral. Ne, to asi nehrozí.

"No tak jdeme." Přemlouvá ho ještě chvíli a potěšeně sleduje, jak s ním souhlasí a tahá telefon.

"Snad se nebojíš, že ti uteče." Rýpne si dobrácky, ale u toho se široce usmívá.

"Jedno kafe ještě nikoho nezabilo. Teda mě se to za ním nepovedlo a to u jednoho nekončím." Pokrčí rameny, než se rozesměje.

"Jasně, že pomůžu. Co bych to byl za gentlemana." Souhlasí hned a ulehčí mu minimálně o polovinu. Sám vypadá trochu jako vánoční stromeček, ale není to nic, co by mu vadilo. Kdyby jen tušil, jak blízko je smrti, že si vůbec dovolil Boogiemu pomoct, asi ty tašky vážně zahodí a bude hodně rychle utíkat. 

Totchi už celkem obstojně běsní na svém místě, protože Boo odchází a ještě mu napíše smsku. Jemu? Má strach mu to přijít říct nebo co?! 

"No počkej, já to z tebe vy…" Odmlčí se uprostřed věty, protože ho dojde asistentka a poprosí ho, zda by se mohl ještě stavit u ředitele.

"Když to musí být." Prskne po ní nevrle a v duchu prorokuje Zyeanovi brzkou smrt a je mu jedno, že má nejlepší hlavu ze třídy, možná i ze školy.

"Novou metodu?" Zyeanovi zvědavě zasvítí v očích a už je jedno velké ucho.

"To mi musíš ukázat, tohle neznám a třeba by se mi to na doučování hodilo." Zarazí se, když mu dojde, že už by vlastně žádné doučování radši být nemělo. Tohle úplně nedomyslel. Chtěl Mir pomoct, ale s tím, co se stalo…Asi by se na to měli vykašlat všichni, jen, pro jistotu.

"Musíš mi toho ukázat víc." Pobízí ho, když ho pustí prvního do dveří kavárny a sám se protáhne za ním. Odloží Boogieho věci vedle stolku a objedná mu kávu, kterou má rád a k tomu zákusek. Už ho zná dost dlouho, aby věděl, který má nejradši. Tohle je přece maličkost.

"To fakt nejde, Boo-kun." Ošívá se na svém místě.

"Ne, že bych nechtěl, ale…Ono úplně ani není co ukazovat a navíc…Byl by z toho hrozný průšvih, víš." Zkouší ho odradit trochu jinak a stejně mu to nedá, aby v nestřežený okamžik hrábl po jeho tašce a na kousíček ji rozepne. Obočí jde hodně rychle nahoru.

"Nechceš mi spíš říct ty, jak je to s tím doučováním?" Natáhne se pro jeho pramen, za který ho popotáhne.

"Je to dobrá výmluva a máma ti ji určitě sežrala, co? I když jsi musel být rudý až za ušima. Tak mi to řekni, já to přece dál posílat nebudu. Klidně ti pomůžu i s tou matikou tajně a budeš mít alibi." Snaží se ho utáhnout na tohle, protože je sám zvědavý, jak opice. Vděčně se podívá na obsluhu, když před ním přistane jeho dvojité presso a přitáhne si ho k sobě.

"Mám toho moc a dochází mi šťáva." Rozesměje se upřímně.

"A jo, je to možné, že i mě dochází energie. Sám jsem si nemyslel, že se to kdy může stát. Včera jsem dokonce usnul na klávesnici a to je co říct." Rozesměje se podruhé.

Boogie

Vrhne po něm extrémně stydlivým pohledem. 

"No, n-ne. Jak víš, nemám moc hlavu na to, abych kohokoliv cokoliv doučoval." Připomene mu. Nebyl hloupý, ale rozhodně nebyl génius jako Zye a nevěřil si dost na to, aby mohl někoho něco učit. Už vidí ten Toshiyův pobavený obličej, kdyby se o to pokusil v jeho případě. Ahoj, dneska si dáme biologii? Ne, to rozhodně ne! Tak tělocvik? Taky ne! Našel by si něco i na chemii, třeba mísení určitého druhu tekutin… Zasedne s ním ke stolečku tak, aby měl výhled na celou kavárnu, kdyby se tu náhodou objevil Toshiya a už je jedno velké ucho. Sepne dlaně a opře si o ně tvář. Tak Zye opravdu někoho má! 

"Složité?" Zopakuje po něm a chce znát detaily. 

"To je romantické." Řekne hned a usmívá se s hvězdami v očích. 

"Nevypadám přistiženě pořád?" Zeptá se ho, aby téma sebe samého zase trochu zamluvil a Zye se naštěstí chytí toho malování obrázků. 

"Slib mi, že to nikdy nepovíš a nikoho nebudeš učit. Hned by poznal vlastní metodu..." Řekne a zarazí se. Rychle se podívá do Zyeanových očí, ale… přece mluví o svém doučování, ne o tom, s kým by mohl chodit. Najde v batohu propisku a přitáhne si k sobě blíž ubrousek. 

"Tohle mi nešlo." Načrtne rovnici a znovu se zarazí, než se rozesměje. 

"Jo, já vím, přijde ti to jako sčítání a odčítání, nic neříkej." Zabrzdí ho a začne okolo příkladu malovat draka. Pak kousek přikryje ubrouskem a před Zyeanovýma očima se začne formulovat malé kouzlo. 

"Hezké, že?" Prohodí zvesela Boo jako by mluvil o aranžování květin. Líbí se mu to vizuálně, nikoliv matematicky. Je na něm vidět, že tahle škola není zřejmě úplně pro něj. 

"Jak by mohl být průšvih z toho, že se ti někdo líbí?" Nechápe to přesně do chvíle, než to vyslovil nahlas. Je to někdo, s kým být nejspíš nemůže. Buď někoho má nebo to není společensky přijatelné. Asi jako kdyby on řekl mámě, že… Zarazí se a zvedne k němu oči, které jsou najednou o hodně vážnější. Vinou této reakce vůbec nestihne Zyeanovu rychlou ruku a když mu oči spadnou dolů k tašce, sám zahlédne, co přesně viděl. Není naštvaný, že mu takhle bez okolků lezl do věcí, dělali to navzájem pořád, jeden u druhého spali a prolézali si skříně, prostě normálka. Do jeho tváře už se zase vkrádá červeň a ví, že teď to už nezakecá. Chvíli si mlčky namotává pramen vlasů na prst a přemýšlí, jestli říct oklikou jenom kousek nebo úplně všechno. 

"No vlastně… máma mi nic žrát nemusela, on to zařídil sám a jenom mi to oznámil. Prostě jí řekl, že tam budu a..." Už to jde ven. Lhát prostě nedovede. Celý čas hledí na tašku a nechává se jím popotahovat za vlasy. Zye se směje na celé kolo a on by se měl chytit jeho slov o únavě a zaútočit, jestli je to kvůli neznámému objevu, ale místo toho si jenom přitáhne svoje kakao blíž k sobě a předkloní se, aby měl hlavu co nejblíž u něj. 

"Zye-kun… já… myslím, že ho možná znáš." Už se ani nesnaží maskovat, že to není holka. Toshiya učí na Zyeanově škole, buď mu přímo přednáší nebo ho třeba viděl na chodbě. A kde vůbec vězí tak dlouho? 

"Sehnali mi ho rodiče, protože je nejlepší, ale taky hodně přísný. Nebylo to lehké, ale pak mě naučil tohle a..." V očích mu najednou zamilovaně zazáří. 

"Když dostanu stipendium, poletíme na Madagaskar!" Zašeptá naléhavě, ale hned zvážní. 

"Ale nejsem s ním kvůli tomu! Tedy… nechodíme spolu, jen..." +Spolu spíme, ha, ha, ha… to není směšné!!!+

Zyean, Toshiya

"To vypadáš, ale dneska nějak víc." Trochu si z něj dělá Zye legraci, ale jen tak, jak je to mezi nimi běžné.

"Jenže, tobě to vždycky všechno projde." Baví se dál. Stejně už začíná tušit, že mu to nakonec vyklopí a Zye to samozřejmě nikomu říkat nebude, dokud to nebude chtít sám Boo. Tajemství on uměl držet a doufá, že se mu to podaří i u toho svého.

"Neboj, nikomu to neukážu." Pokývá hlavou na potvrzení vlastních slov a sleduje Boogieho, jak kreslí obrazec ke vzorečku, který zná snad odjakživa. Hlavou mu okamžitě proběhne asi dvacet možností, jak by ho použil. Opravdu se snaží nerozesmát nad jeho poznámkou, ale naznačí zamykání pusy, hlavně ho nechce přerušovat. Valí na tento způsob oči, ale...vlastně je to geniální. Jemu na to stačila hlava, ale ostatním, pro které nebyla matika koníčkem, to bylo úplně jednoduché a pochopitelné.

"No teda, tohle jsem vážně ještě neviděl a je to parádní. Kdyby se tohle dostalo dál, hodně lidem to usnadní život." Pokývá hlavou, ale hned zlehka rozhodí rukama.

"Neboj, nikomu to ukazovat nebudu, i když je to dost škoda. Kdo ti to ukázal?" Zeptá se hned, ale z Boogieho to pomalu začne lézt samo. Zye neví, jestli se smát nebo na něj vyjeveně koukat. Je to výraz něco na hranici obou pocitů.

"Počkej, počkej, chceš mi říct, že je to učitel." Nakloní se k němu blíž, aby ho nikdo kromě něj neslyšel.

"To je vážně gól." Nemyslí to zle, jen si to samozřejmě přebere na svou vlastní situaci. Tohle by nevymyslel nikdo, i kdyby se hodně snažil.

"Znám? Počkej, máš s ním jet na Madagaskar, no páni, ten na tobě nešetří." V očích mu zasvítí. Tam se nedostal jen tak někdo a Boo to měl slíbené za dobré známky?

"Nechodíte?" Ne, dneska z údivu asi nevyjde.

"Takže jenom…Boo-chan, myslím, že jsem tě doteď vůbec neznal." Dobírá si ho znovu, ale upřímně se usmívá.

"Ale ty bys chtěl hm?" Dloubne do něj konečky prstů. Má pocit, že mu vidí snad do žaludku.

"Hele, nemyslím si, že existuje někdo, kdo by ti dokázal odolat. To chce jen ten správný pohled a odkývá ti všechno, věř mi." Prohodí upřímně Zye. Boo je nádherný kluk a koukat na něj si zakázal už před delší dobou. Asi to nebylo tak silné, jak s Gacktem, toho si zakázat nedokázal. Rozhodně by se ale za svým kamarádem ohlédl a ne jednou, kdyby ho potkal na ulici a neznal ho. Mírně odkloní svůj pohled a vážně uvažuje nad tím, že mu to vyklopí. Nutně to potřebuje někomu říct. Nechce to vytrubovat do světa, ale radu by vážně potřeboval. Řítí se do problému, ví to, jen by si rád vyslechl názor i někoho jiného.

"Víš, Boo-kun, já totiž…" Odhodlává se a naklání se k němu blíž s dlaní položenou na jeho předloktí, tohle by rozhodně neměl nikdo slyšet. V ten samý okamžik mu ale někdo zboku uhodí do ruky, aby ho pustil. Nad jejich stolem už stojí Toshiya a tváří se jako Bůh pomsty.

"Nejen, že vyrušujete při hodině, ale ještě zdržujete mé studenty." Zavrčí na něj nepříjemně a Zyeanovi to v tu chvíli dojde. Vyprskne nevěřícně smíchy, ale hned toho zase nechá. Toshiya vypadá, že ho srovná se zemí. Očima těkne na Boogieho a prostě se neubrání otázce.

"To k němu se stěhuješ, tohle je sebevražda. Jako vážně?" Nevěří vlastním očím ani uším. To už je v obraze zase Toshiya a neví sice, co si tu povídali, ale tuší, že někteří už to ví. Zapře se dlaněmi o desku stolu a podívá se Zyeanovi zblízka do očí. Ten vypadá, že asi zaroste do země, stejně se nemůže přestat pochechtávat.

"Tak mě dobře poslouchej. Za prvé ti do toho nic není a za druhé…Ty ruce pryč." Zavrčí na něj ledově, ale dost tiše, aby je neslyšel nikdo víc.

"Boogie je můj a nemám v plánu ho nikomu dávat. A taky umím dost obstojně ničit…" Sjede ho pohledem od hlavy až tam, kam ho pustí deska stolu.

"Ne, ty nejsi konkurence." Zhodnotí ho rovnou. Zye už mírně zvedá ruce, aby vypadal rezignovaně, stejně se mu v očích blýskne trochu drzosti.

"Tak si pořádně hlídejte, pane profesore, aby vám ho neodvedl někdo mnohem milejší a rozhodně empatičtější. Boo je neskutečně skvělá osoba a určitě by to chtěla udělat spousta lidí." Jasně, že z něj má trochu strach, ale zároveň je tu dost lidí, aby to přežil. Asi. Co bude na hodině, už je druhá věc. Mohl by ho klidně vyrazit a bude doufat, že se to nestane.

"Nic, já už půjdu, musím na brigádu. Měj se Boo-chan a kdyby cokoliv volej." Klidně na něj mrkne a radši se vytratí jak pára nad hrncem. Ale kruci, měl by se k němu chovat, co nejlépe, Boo si to zaslouží.

"Nechám tě chvíli bez dozoru a už se na tebe lepí. Asi tě zamknu doma." Zavrčí si Toshiya a pak upře oči na Boogieho.

"Jdeme koupím ti lepší." Zavelí nekompromisně a už sahá po jeho tašce. Koupí mu klidně celý kýbl kakaa a zákusek k tomu a hlavně! Bude od něj.

Boogie

Ano, hodně lidem by to usnadnilo život, ale kdyby Zye Toshiyu znal, nejspíš by pochopil, že on o něco podobného zrovna moc nestojí. Chtěl z lidí vyrazit to nejlepší, ne jim něco usnadňovat. A ne, nedovede ho vidět v jiném, než v tomto světle. Kde kdo by mohl tvrdit, že je chce spíš šikanovat, ale Boogie je doopravdy přesvědčený o tom, že Toshiyova motivace je mnohem čistší, i když by to nahlas nikdy nepřiznal. Když dojde na to, že na něm Toshiya nešetří, Boo se začervená a sklopí oči. Ne, to opravdu ne. Ještě se neznali a už mu nabízel podobné výlety. Nejdřív si Boo myslel, že je to proto, aby ho tam dostal do postele, ale to se už tak nějak stalo a Totchi ten výlet pořád neodvolal a čím víc, nad tím přemýšlí, tím víc se pitomě usmívá a jeho oči dostávají zasněný nádech. Byl sice trochu protivný, ale k němu vlastně ohleduplný a tááák krásný… A zkušený… Zčervená, zamrká a radši se začne zase věnovat tomu, co Zye říká. Jeho úsměv i barva v obličeji se ještě zhorší, když si Zye domyslí, co spolu dělali a nedělali. Klopí oči ke svým dlaním v klíně, ve kterých žmoulá nitku z lemu svého trička a ještě chvíli a nejspíš ho samými rozpaky rozplete úplně celé. Nikdy by si nepomyslel, že je to vůbec možné, ale očividně je. Přikývne, že by chtěl. Moc by chtěl. 

"Neumím si představit, jaké by to bylo… víš, je to dospělý muž a žádná holka v mém věku. Co by řekli rodiče a lidi kolem, ale..." Špitá tiše a na chvíli se odmlčí, než pokračuje. Zvedne k Zyeanovi velké oči. 

"Kdykoliv si na něj vzpomenu, svírá se mi žaludek a vím, že se mi nikdy nikdo nebude tolik líbit jako on. Těším se na to, že ho uvidím a nechci si ani představovat, že ne..." Říká mu naléhavě. Zrudne a udělá na něj obličej, když mu Zye na plnou pusu řekne, že by se svým vzhledem mohl Toshiyu ovládat celkem snadno, kdyby chtěl. Tak na to on není moc stavěný a hlavně si nemyslí, že je takový krasavec. Co ten jeho divný tenký nos? Třeba? Vypadá to, že Zye už se taky odhodlá mluvit. Boo si natěšeně poposedne a málem se s ním srazí čelem, jak se nakloní blíž, aby mu něco neuteklo. Jenže v ten okamžik někdo srazí Zyeanovu ruku stranou, oba se leknou a zvednou oči k narušiteli. Boogieho srdce se na několik vteřin zastaví, když na něj zírá nahoru s otevřenou pusou. 

"Ty vyrušuješ při hodině?" Okamžitě otočí hlavu k Zyemu, jenže ten se začne smát a Boo už ví, že to je to nejhorší, co mohl udělat. Vypadá to, že se směje Toshiyovi a ne téhle situaci se čtyřmi kamarády a jejich láskami. Zye ještě pořád neví, kdy brzdit a okomentuje Boogieho odvahu nebo spíš naivitu v tomto rozhodnutí. 

"No… ano..." Hlesne Boo a loupne očkem nahoru po Totchim. Vypadá vážně děsivě. Teprve ve chvíli, kdy se Toshiya nakloní k Zyemu, konečně pochopí, jak by to mohlo vypadat a co si možná Totchi myslí. 

"Ne, ne, tak to není." Řekne honem jednu z nejhorších vět na zeměkouli a sám vezme Toshiyu za předloktí, aby mu zabránil v čemkoliv. Čert ví, čeho je schopný, impulsivní je dost. Narovná se a nasadí dotčený pohled, když Totchi řekne Zyemu, že není konkurence. Tohle si nezasloužil a podle něj teda nemá pravdu, ale když mu to teď řekne, nejspíš za vteřinu zemře. Vrhne po Zyem omluveným pohledem. Zye naštěstí není ten typ, co by se čertil a šel do protiútoku, takže se zvedne k odchodu. Jenom jeho pusa je tradičně rychlejší. Boo neví, jestli ho popadnout za rukáv a zabránit mu v tom nebo ho vděčně děkovně obejmout, protože jeho slova jsou vlastně nádherná a přesně taková, jako by každý od svého kamaráda čekal. Znovu zčervená. Je mu opravdu vděčný a mrzí ho, za jaké situace odchází. Později mu napíše a pořádně se omluví. A taky se dovyptá, co mu to chtěl říct sám o sobě. Přikývne a zamává mu. Je od něj hezké, že ho brání a nabízí mu azyl, kdyby na něj byl Totchi náhodou zlý. Je mu opravdu velmi vděčný. Pak obrátí svou pozornost k Toshiyovi. 

"Nelepí. Je to nejlepší přítel a líbí se mu někdo úplně jiný." Řekne měkce a podívá se mu do očí. Kdyby tušil, kdo přesně, asi by s Toshiyou koukali oba dva. Gackt je zrovna u pultíku a objednává si kávu, prošel tudy asi dvě minuty po Zyeanovi a vážně těsně se minuli. Nevšiml si jich. Poslušně se zvedne a nechá kakao být. Hlavně, když mu Totchi vezme tu těžkou tašku!