Ne, vlastně ani ne… Někdy se tak cítil, ale nikdy si to nikdo nedovolil vyslovit nahlas, protože si možná mysleli, že by ho tím rozzlobili. Upře oči nahoru na strop, když si ho Uru začne dobírat, že ho život nebaví a pousměje se. "Kdo ti řekl, že andělé žijí asketickým životem poustevníků?" Broukne.
"Život není hřích a některé věci jsou jeho součástí..." To jenom lidé si určité náboženství překroutili podle jistých ideálů, které ale sami nebyli schopni dodržovat. Příroda je příroda. Mluví sice úplně o něčem jiném, než Uru, ale nějak si to obhájit musí, jinak by se už musel hanbou propadnout a hlavně toho dávno nechat. Jeho poznámce o poslouchání se musí tiše zasmát.
"Kdybys nemusel, neposlechneš vůbec v ničem." I za těch pár minut s ním už dovede odhadnout část jeho povahy. Uru byl vzdorovitý a občas určitě jenom tak na truc. Jen pro pocit, že druhé zlobí nebo je po jeho. Uruha ho začne brát pod koleny a z Yoshikiho rtů vyjde tichý povzdech. Tak si přece jenom vybral tuhle možnost. Vlastně se mu asi nediví a navíc si ho takto položil už na začátku. Než nad tím ale stačí víc rozjímat, Uruha mu předvede představení hodné mnoha cen. Okamžitě odlepí temeno od polštáře, aby mu náhodou neunikl ani kousek z jeho svlékání. Je to hříšné, a to by měl být problém!, a navíc mu to neskutečně sluší. Přehlídka výrazů, které pro něj má, je naprosto okouzlující a Yoshikiho nepříjemně tlačí klín už jenom ze všeho, co teď může sledovat. Pro pána nejspíš by mu to i stačilo a to je co říct, protože v podobných záležitostech by mu andílku řekl jenom málokdo. Trvá to jen chvilku, než mu Uru nabídne pohled na celé jeho kočičí tělo. Proboha ten muž nemá snad jedinou vadu. Je tohle součást rituálu nebo byl takový už před tím? Může na něm oči nechat a je mu skoro líto, když se vrátí na postel a on o část výhledu přijde. Ještě, že se může těšit na jiné věci. Samozřejmě si stačil letmo prohlédnout i jeho klín, ale bylo to až příliš málo. Ucítí jeho horké rty na své noze, ale vůbec by nečekal, že ho Uru vzápětí kousne. Měl by, pro upíra je to možná součást milování, ale stejně se lekne a napne. Trochu to bolelo, ale zřetelně cítí, jak se rána okamžitě zaceluje a především ho ve stejnou chvíli sevřel dlaní v klíně, což dokonale zamíchalo všemi pocity. Nikdy nebyl na sado maso, ale ono to do jisté míry asi vážně funguje, protože bolest se podivně zhoupne v slast a on si hlasitě zasténá.
"Určitě ano." Vyrazí ze sebe odpověď, protože v tomhle se asi nebude držet zpátky a hned to potvrdí, protože se ho Uru dotkne jazykem rovnou na nejtajnějších místech. Ani tohle nečekal a jeho slova Překvap mě, začínají s jeho novým doprovodem dostávat úplně jiný rozměr. S tím dotekem se nekontrolovatelně pohnul boky proti jeho rtům, ale nebylo to nic, s čím by si Uru neporadil. Je rád, že leží stabilně na zádech, protože Uruhova ručka je víc, než šikovná a obratná a dělá s ním věci, o kterých ani netušil, že existují. A to je v jeho věku sakra co říct. Za chvíli už se kroutí na posteli s víčky semknutými a drtí čelist o sebe, i když jsou jeho vzdechy jasně patrné. Jen chvíli, protože Uru se narovná a nechá ho, aby svými rty obemknul jeho prsty. Udělá to a vzápětí už se může dívat na to, jak sám sobě dělá dobře. Ne v klíně, ale rovnou vzadu a Yoshikiho klín nenechává ani na chvíli v klidu. Musí se zvednout na předloktí, aby viděl na sebe i na něj a po chvíli nechá hlavu klesnout mezi lopatky, protože cítí, jak to na něj bez milosti jde. Jakmile zazní Uruhův hlas, chvíli mu trvá, než mu dojde, co mu to říká. Nechat? Teď? Pro pána, to ho k tomu snad přinutí násilím. Nahlas nic neřekne, jen se očima potká s jeho a ano, v těch andělských zaplane cosi pekelného. Koneckonců démoni jsou prý padlí andělé. Uru se naštěstí začne posouvat nad jeho tělo a on honem položí dlaně na jeho pas, aby mu neutekl. Vrátí mu vášnivý polibek. Možná toho viděl hodně, ale tohle tedy vážně ještě ne. A ta potvora nad ním to moc dobře vycítila. Znovu sykne skrz zatnuté zuby, ale nenapomene ho. Nějak mu nechce bránit. Najednou je dovoleno všechno a on ani neví, kdy se to stalo. Přijde další vykolejení, když je to nakonec Uru, kdo začne navádět svoje tělo proti Yoshikiho klínu. Odrazí se mu to v očích, ale pak se do nich promítne i vřelé potěšení. Vycítil z něj jeho preferenci, je tohle jeho oblíbenější poloha nebo jenom střílí od boku? Začne se ztrácet v jeho štíhlém těle, stisk dlaní na jeho bocích zesílí a jejich emoce se začnou znovu složitě proplétat. Díky nim ví, že všechno, co se v Uruhovi děje, je pravé. Je toho hodně. Když pomyslí na to, že se před chvílí neznali… Netrvá to dlouho a jeho tělo ho hřeje po celé délce, ale ten společný tanec ještě nezačne. Uru má ještě jedno neskutečné eso v rukávu. Takové, které by sám od sebe nikdy nevymyslel. Protože i když ho má zrovna na klíně, za chvíli ucítí jeho dotek rovnou u vlastního vchodu a jeho oči se zaskočeně rozšíří. Tohle snad ani nemůže stihnout? Oni oba…! Možná by měl konečně něco říct, zatím ho dokonale připravuje o slova, nikoliv však o hlas.
"Splňuješ všechna moje přání dřív, než o nich sám vím… Začínám věřit, že tě světlo poslalo pro mě, ne pro nebeské poslání." Mluví obtížně a udýchaně.
"Je to sobecké… Budeš mě mít na svědomí, ale ty nechceš nic míň, než aby pro tebe andělé padali z nebe, že? Uru-chan… nebudu tě svazovat, i když tě už nepustím… neodcházej…." A je to tady. Prosí ho a to se ještě skoro nic nestalo. Diví se, že jeho peří ještě nevzplálo.
Uruha
Yoshi mu dává všechno, co nutně potřebuje, aby byl prožitek takový. Nebrání se ničemu a jeho odpovědi…Stupňují jeho vzrušení na maximum, aniž by se ho musel pořádně dotknout. I dřív potřeboval, aby z něj byl jeho milenec úplně paf a zdá se, že se mu to daří i s andělem. Naprosto dokonalý nádherným andělem. Kdy zrovna nepřivírá víčka, kouká na něj a prohlíží si každý jeho slastný záchvěv ve tváři. Ne, nic menšího než nádhera, by ze sebe stejně nedostal. Jeho boky už se líně pohybují na Yoshiho klíně, prsty nacházejí místečka, která objevena být měla, a u kterých se mu dostane patřičné odezvy. Obratně drží rovnováhu, aby zvládal všechno najednou. Nesnesl by pocit, že si to dostatečně neužijí oba dva. To byla taky věc, bez které by to nebylo ono. V tomto ohledu už nebyl tak sobecký, jak se mohlo zdát. No, možná to trochu souviselo s tím, jaký dojem by mohl zanechat. Ten nejlepší, samozřejmě! Sám se občas musí poddat všem slastným pocitům, když se mírně prohne v bedrech a jeho hlas protne celý pokoj. Nechává se unášet na podobných vlnách a brzy vypíná cílenou snahu dostat Yoshiho na pokraj příčetnosti. Věří si natolik, aby si byl jistý, že se mu to podaří i tak. Vzdychne si pod silnějším stiskem na bocích, který mu vlévá ještě víc energie do žil."Ještě víc." Vyjde z nezvykle krojených rtů malá pobídka. Ani si neuvědomil, že něco říká. Boky už tančí v pravidelném rytmu a nechá se unášet čím dál rychlejšími pohyby. Pořád to ale není uspěchané a je vidět, jak moc si to užívá. To, co přijde vzápětí, ho však zastihne nepřipraveného. Musí na chvíli přestat se vším a prudce se předkloní, zapírajíc se dlaněmi vedle jeho hlavy. Udýchaně mu hledí do očí a na pár vteřin vypadá jako malé zranitelné koťátko, které po opravdu dlouhé době někdo pohladil. Mísí se v něm touha to celé dokončit ve stejném duchu, jako začal, za to může Yoshiho krev kolujíc jeho tělem a možnost přitulil se do jeho náruče a být v ní v bezpečí. Tohle opravdu nikdy nezažil a je schopný jen krátce zamrkat, než se mu konečně vrátí hlas. Poslouchá každé jeho slovo a výraz ve tváři víc zněžní. S takovou za chvíli hrozí, že mu úplně propadne. Možná se to už děje a ani mu to nedochází.
"Yo-chan." Broukne tiše rozechvělým hlasem.
"Já tomu taky začínám věřit." Je vidět, jak moc je překvapený tím, co sám říká. Cítí to tak a omámené smysly ho nutí vyjevit víc ze svého nitra.
"Nechci, aby pro mě padali andělé z nebe." Zavrtí hlavou a pohne se mírně v nocích, aby všechno rozvířené pocity ve svém nitru podpořil.
"Chci, aby mě jeden anděl vzal do nebe. Do našeho soukromého, hříšného nebe, kam nikdo jiný nesmí." Vydechne a místo dalších slov se ozve táhlé zasténání. Nemá k vrcholu daleko a potřebuje k tomu jen další jeho slova. Žádné svazování…Nepustí? Zatne prsty do jeho paží, o které se opře.
"Nikam nepůjdu." Slíbí mu bez rozmyslu a možná si později vynadá, že mu na sebe prozradil všechno, tedy to, co si právě teď promyslel, ale nemůže jinak. Cítí své rozpoložení, vnímá Yoshikiho intenzivní pocity a jak si myslel, že má všechno pevně v rukou, nemá v nich vůbec nic. Právě mu dokonale propadl.
"Zachránil jsi mě, přivedl na světlo a já udělám všechno proto, abych ti to mohl jednou vrátit." Přijde i další slib, který se mu zapíše hluboko do hlavy a je si jistý, že to udělá, i kdyby měl propadnout věčné agónii a nekonečné temnotě. Pokud by se měl pro jeho záchranu stát stínem v jiné dimenzi, bude to pořád málo. Klesne na předloktí, aby mohl okusit jeho rty v dalších vášnivých polibcích a své pohyby už nezastaví. Žene je oba k vrcholu, který ho smete jako prvního. Zatím se mu před očima, celé jeho tělo se nezadržitelně rozechvěje a na pár vteřin je zahalí světle šedá mlhovina, kterou proplouvají paprsky tolik podobné slunečním, jen jejich světlo není tak ostré ale příjemně hřeje.
"Yo-chan." Broukne ochraptěle, když se Uruhovo orosené tělo tiskne k tomu pod ním.
"Kdybych někdy řekl, že chci odejít, nevěř mi." Přijde poslední věta v příjemném oblouznění.
Yoshiki
V první chvíli nemá ani ponětí, čemu jeho pobídka patří. V podobné chvíli je opravdu složité jakkoliv přemýšlet. Teprve když se pokusí zapojit hlavu a zrekapitulovat si, co přesně udělal, dojde mu, že nejspíš mluví o tom stisku. Splní mu jeho přání, ale ne moc, protože mu opravdu nechce vědomě ublížit. Několik vteřin se snaží jenom srovnat s ním svůj dech a je upřímně rád, že je Uruha ten, kdo je nahoře a udává tempo. Jinak by ho prostě nestihl. Okamžitě však zpozorní, když svými dlaněmi rázně plácne vedle jeho hlavy a skloní se se skoro výhružným pohledem v očích. Není to tak, ale v prvním okamžiku to s Yoshikim vážně trhlo. Kromě toho momentálně zadržuje jeho nebezpečně se stupňující slast, až z toho Yoshiki ztrápeně zakňučí a pokusí se s ním pohnout sám vlastníma rukama. Moc úspěšný v tom není a jeho obočí se stáhne, aby si začal důrazně vymiňovat, co sám chce. Zastaví ho v tom zvláštní pohled v Uruhových očích a emoce, které při tom Uru cítí. Jsou tak silné a intenzivní, že by si na ně Yoshiki mohl snad i sáhnout a o jejich pravosti tak není pochyb. Yoshiki ho svými slovy očividně dostal víc, než sám sebe. Tohle je nejspíš něco, co ten pyšný upír nad ním nikdy od nikoho neslyšel a i když se tvářil, že je to opačně, nejspíš o tom opravdu moc toužil. Yoshiki si nic z toho nevymyslel, aby si ho omotal kolem prstu. Vyšlo to z něj spontánně při společném prožitku a vyděsil se tím stejně, jako tím zaskočil i jeho. A ví, že Uruha ví. Cítí i jeho pocit, který moc touží prostě se jenom u někoho schovat a být na chvíli tím slabším, který se nemusí o nic starat. Uru si nutně potřebuje odpočinout a přestat se hlídat před světem. Bohužel to je něco, co mu Yoshiki nedovede dát, dokud bude po světe pobíhat Hyde a ohrožovat jeho celou exitenci. Ale hned potom ano. Bude s tím mít neskutečně moc problémů, které by pro něj mohly skončit fatálně, ale už teď ví, že to podstoupí. Stačilo k tomu jedno kratinké setkání. Kdyby byl Hyde o trochu chytřejší, měli by ho vážně jako nic. Uruha vysloví jméno tak, jako to ještě nikdy nikdo neudělal a on se celý zachvěje. Mohl by se do jeho očí dívat celou věčnost, ale jeho tělo mu taky důrazně připomíná uprostřed čeho to přestali a že by moc chtělo pokračovat. Něžně se pousměje a stisk na Uruhových bocích zase povolí, když ucítí jeho emoce, provázející jeho slova. A když mu Uru navíc řekne, že nechce, aby pro něj padl, nalezne v sobě novou sílu, která se zdá být naprosto neporazitelná. Říká se jí láska a pokud existuje něco, co Hyda porazí, bude to tohle. Trochu naivní klišé, ale… Kdyby to nebyla pravda, nemluvilo by se o tom napříč civilizacemi a tisíciletími. Bude ho to pohánět jako nikdy nic a to nemá ani ponětí, že by se cosi podobného nemuselo přihodit jenom jemu. "Vezmu tě tam." Řekne s námahou a pocítí další výbuch emocí, které jsou Uruhovy, to když mu slíbí, že ho nebude svazovat. Uruha mu najednou ze své vlastní vůle s líbí, že nikam nepůjde a že mu chce pomoct a to dokonce i přes to, co mu Yoshiki provedl s tím poutem. Najednou se to jevilo jako nejlepší nápad jeho života. Omámeně a neskutečně šťastně se usměje, když mu řekne, že je jeho zásluha, že došel ke světlu. Žádný anděl by si nic nepřál víc, obzvlášť u bytosti tolik týrané a svazované temnotou. Jejich rty se konečně spojí a najednou je jejich polibek plný něčeho, co tam ještě před chvílí nebylo. Naplnění a štěstí z blízkosti někoho milovaného. Neskutečné. Opravdový zázrak. Uruhovy boky se konečně zase pohnou v nových pohybech a nakopnou Yoshikiho vzrušení s ještě silnější intenzitou, než před tím. Jeho hlas znovu vyplní celu místnost a z jeho hlavy se vykouří všechno, kromě intenzivního prožitku. Je toho příliš mnoho najednou, než aby to vydržel dlouho, ale není očividně sám. Zaskočí ho, když jeho břicho pokropí teplá sprška, býval by si myslel, že je od vlastního vrcholu asi vteřinu, ale Uru je nakonec rychlejší. Dožene ho velmi rychle a otřese to s ním jako nikdy nic. Je to tak silné a nečekané, že má pocit, že to jeho tělo nemůže vydržet a srdce nemůže přečerpat tolik rozbouřené krve. V uších mu hučí a na plicích pálí a trvá mu to opravdu dlouho, než se alespoň trochu vzpamatuje. Tělo nad ním se sesune do jeho náruče, kterou pevně sevře, ale víc toho nedokáže. Naprázdno polyká, ale hrdlo má příliš suché. Kdyby mu někdy říkal podobné věci? Už ochutnal jeho plamennou povahu… rád by mu řekl, že na to nikdy nedojde, ale pousměje se, když mu dojde fakt, že to možná bude řešit asi tak ob den.
"Až ti budu někdy vyhrožovat, že tě přivážu za řetěz k plotně, nevěř mi..."
Uruha
Jestli takhle vypadá nebe, tak už tam měl být dávno. Jejich skoro společný vrchol v něm zanechá opravdu hodně. Zažil to už párkrát, ale nikdy to nebylo tak intenzivní jako právě teď. Vnímal Yoshiho pocit, stejně jako ty své, k tomu jeho slova a…Kdy se ocitl v téhle realitě? Ono je to jedno, hlavně ať se nevrací zpátky na místo, odkud přišel. Chce zůstat tady a s ním. Musí se mírně pousmát nad svými myšlenkami a u toho zlehka a pořád dost udýchaně olíbává Yoshiho hrudník. Je si téměř jistý, že z opojení po andělské krvi nezbylo vůbec nic. Teď si plnými doušky užívá opojení z naprosto skvělého sexu s osobou, která mu slíbila tolik. Jeden by řekl, že bude po všech těch zkušenost opatrnější, jenže tohle mu přijde opravdové. Skoro to vypadá, že to dokáže vycítit. Propadl tomu, co mu Yoshi nasliboval a nechce se toho jen tak vzdát. Musí se zbavit Hyda a pak se mu to splní. Dojde si pro svůj malý, osobní ráj a pak ho bude bránit zuby nehty a že kousat a škrábat umí opravdu skvěle."Myslím, že vůbec nechceš vědět, co mě právě napadlo." Zavrtí sám nad sebou hlavou a z postele vůbec nespěchá, je napapaný, zhýčkaný a naprosto spokojený, kdyby moc chtěl, asi mu začne příst do ouška. Mírně se pozvedne, aby si mohl opřít bradu o hřbet své dlaně položené na Yoshiho hrudníku a podívá se mu do tváře s mírným pousmáním.
"Nebudu." Nakrčí obočí, jak kdyby se mu ta představa nelíbila. Jenže jemu hlavou probíhají úplně jiné představy. Ne, tohle se mu opravdu dlouho nestalo, snad ještě nikdy.
"Protože to nestihneš ani vyslovit." Mírně se povytáhne a zmapuje rty hranu jeho čelisti. Nebrání se jeho blízkosti, i když už si začíná uvědomovat, co všechno se stalo ještě před tím, než spolu skončili v posteli.
"Dřív tě totiž svedu. Jde mi to skvěle." Do jeho hlasu se dostane známka provokace. Sklouzne rty jemně k jeho hrdlu, kde ho jimi pohladí a nadechne se jeho osobité vůně. Je to jako jeho oblíbená značka parfému, mohl by ji inhalovat klidně i roky a stejně by měla stejně kouzlo.
"Už ti někdo řekl, že jsi k sežrání a myslel to vážně?" Dobírá si ho trochu, než se krátce uchechtne.
"Tak teď už to víš, být tebou dávám si na mě pozor." Nechává se unášet atmosférou, která mezi nimi panuje a podvědomě odsouvá všechny nutné věci stranou. Ano i Hyda. Kdyby po něm Yoshi jít nechtěl, asi ho nechá na pokoji. Teď je to spíš obtížný hmyz, který zalezl pod prkna podlahy a nejspíš znovu nevyleze. Pohladí ho po linii těla až do půli stehna, než se pomalu odvalí stranou s rukou pod hlavou. Neřeší svou nahotu, je to právě naopak, položí se tak, jak si myslí, že vypadá nejlépe, jen aby si ho mohl Yo pořádně prohlédnout. Očima skoro líně těkne hodinám. Vydrželi to celkem dlouho na to, jak intenzivní to bylo. Uru sám má energie nerozdávání a stejně se pořád nemá k tomu, aby se zvedal.
"Je na čase nakrmit tebe." Pootočí tvář k němu a pak se začne pomalu zvedat. Samozřejmě co nejelegantněji. Jen tak jak je, přejde k telefonu, zavolá do recepce a objedná Yoshimu hotovou hostinu. Zní to, jak kdyby něco podobného dělal pětkrát denně a jeho hlas je trochu panovačný, když se dohaduje, za jak dlouho tu jídlo bude. Jakmile odloží sluchátko, podívá se na něj a vykročí zpátky k posteli.
"Budou tu za pět minut. Jen to někdo musí zaplatit." Pohodí sebevědomě hlavou. Klekne si na postel a začne se po čtyřech přesouvat nad jeho tělo, u toho vypadá jak mlsný kocour. Rty se dotkne kůže kousek pod hrudní kostí a začne jimi vyjíždět nahoru.
"Hm, jeden by hřešil a dopřál si i zákusek." Povzdechne si.
"Co andělé a slovo hřešit? Mám to přestat říkat?" Z očí mu čiší provokace, když k němu vzhlédne.
"Mám si pořídit slovník, abych tě náhodou nepohoršil?" Oblízne si horní ret, než se k němu znovu skloní a pohne se boky proti jeho.
"Máme ještě nějaký čas, než vyprší tvoje ultimátum a budeme muset jít. Možná bych se mohl bavit věcmi, díky kterým tě donutím se červenat." Pravý koutek se mu pozvedne.
"Umí to andělé vůbec?" Zeptá se ho s nádechem pobavení, než se ozve tiché zaklepání.
"Hm, škoda. Čekají, až jim otevřeš." Mrkne na něj, než se svalí stranou a vůbec ho netrápí, že na něj půjde ode dveří krásně vidět. Jen ať se podívají, teď je sám se sebou naprosto spokojený a je to vidět.
Yoshiki
Nechá Uruhu, aby se uvelebil na jeho těle a shlédne na něj dolů. Udělá na něj obličej, který jasně značí, že teď ho to zajímá o to víc, ale pak se pousměje, když mu slíbí, že si nic takového ani nestačí pomyslet. S vysvětlením důvodu rychle kmitne obočím a rozesměje se. "Hmm, to je pravda, teď jsem si to taky stačil uvědomit, až když bylo pozdě." Klidně mu ten kompliment složí a pak se o něco vážněji a dlouze zadívá do jeho očí.
"To znamená, že jsme se před pár hodinami poznali a teď spolu, hmmm, žijeme?" Rovnou přeskočil slovo chodíme, protože pouto z toho dělá mnohem víc, mají obrovský společný cíl a navíc ho stejně nemůže spustit z očí. Teď už vůbec ne. Mírně se zachvěje, když ho na hrdle polechtají Uruhovy rty a společně s nimi i konečky jeho vlasů. Užívá si odpočinku po té šílené akci a zároveň v něm jemně mrazí z možnosti dalšího pokousání. Nikdy nebude vědět, kdy to přijde. Musí se znovu zahihňat, když mu Uru řekne, že je k sežrání, teď už o dost rozverněji. Přiblíží u toho hřbet dlaně ke rtům a na chvíli vypadá snad i roztomile.
"Snažil jsem se, ale moc to nejde, tak jsem si pořídil pouto, aby si dávalo pozor místo mě." Pokrčí jemně rameny. Je to další skrytý kompliment, že Uruhovi očividně odolat prostě nejde. Je to divný pocit, který mu způsobuje nespokojenost, když ho přestane tížit Uruhova váha. Podívá se vedle sebe a nejraději by mu nakázal, aby se vrátil, ale takhle mu to taky sluší a tak se jenom přetočí na bok a podloží si hlavu předloktím, aby na něj dobře viděl. Povytáhne obočí, když mu Uru připomene, že by měl něco jíst. Nemá hlad, rozhodně ne po jídle, ale stejně ho sleduje, jak se zvedá a kráčí od postele. Každý jeho pohyb je neskutečný a linie jeho těla zrovna tak. Pořád nějak nemůže uvěřit tomu, co se to mezi nimi přihodilo a že je teď jeho a asi mu to ještě pár dní nebo týdnů potrvá, pokud jim v tom Hyde neudělá přítrž. Když ho poslouchá, co všechno objednává, přemýšlí, kdo to proboha bude jíst a kdy to všechno vysportuje. Jak byl jednou na Zemi, jeho tělo se chovalo jako lidské, takže byl čas sehnat si zase nějaké činky. Je to ale moc hezké, když si Uru u telefonu staví hlavu, že to musí být hned. Chce se o něj postarat a dopřát mu takový komfort? Hmm… už dlouho to nikomu nedovolil a panovačný umí být úplně stejně. Asi si občas bude muset připomínat, kým je, aby se nenechal strhnout a neterorizovali s Uruhou okolí. Dojde na peníze a on protočí očima. No pěkné… Uru nakoupí hory doly a ty vyndej kreditku. Tak tohle bude taky ještě hodně veselé. Teď mu tu chvilku ale nedovede kazit a už vůbec ne, když se Uru objeví zase u postele a konečně se vrací nad něj.
"Tobě nejspíš zima nebývá, ale mě ano." Vyčte mu, ale jeho oči se usmívají. Zaboří prsty jedné dlaně do jeho vlasů.
"Ne, nepřestávej s tím. Libuju si, když ke mně přijdeš na zpověď a milerád se tě pokusím od těch hříchů napravovat, ale jakmile nám jednou dojdou, začneme se oba nudit." Tak to nebyla moc vzorná odpověď.
"Já se ale moc nečervenám..." Jeho hlas se zlomí v zasténání, když Uru pohne svými boky proti jeho a potrápí citlivá místa. Je to přesně v ten okamžik, kdy je jídlo za dveřmi a obsluha to mohla slyšet. Ano, lehce červená. Už teď. Kruci… Uru probudil jeho klín i touhu, sám si tady leží jako model pro malování aktu a na něm je… Povzdechne si, protočí očima a převalí se na posteli, aby mohl vstát. U polštáře leží jeden ze županů, do kterého se oblékne, cestou se sehne pro košili a hodí ji po něm tak, aby přistála alespoň v klíně, než otevře. Nasadí nejroztomilejší výraz, který svede, když se objeví ve dveřích, zajede si dlaní do vlasů a nakloní hlavu k rameni, aby se na obsluhu mohl uculit jako nevinná holčička.
"Ahoj, díky za jídlo." Zavrká stydlivě, aby byl výsledek co nejvíc odzbrojující, vtáhne vozík dovnitř, zastrčí peníze do zmatené dlaně a zase zabouchne. Pak se tiše rozesměje a pomalu se otočí na místě. Teď se i on podívá na hodiny.
"Potřebuju na to deset minut… a pak se těš." Asi tomu bude říkat Boží trest. Užijí si ho oba, tím si je jistý.
Žádné komentáře:
Okomentovat