Yoshiki x Uruha - Andělé se nemstí. - část 1.

(park)

Uruha

Je to už víc jak dvacet let, kdy ho Hyde našel ve Vegas. Uru byl jedním z těch, kteří si vydělávali jako společnost pro ty nejbohatší. Narodil se sice v Japonsku, ale brzo s rodiči odcestoval a žili tady. Prý se tu dají vydělat slušné peníze. Zrovna oni to ale nikdy nepocítili. On sám se od své plnoletosti začal otáčet, aby vydělal co nejvíc. Nikdy se nespokojil s obyčejným životem a čím víc měl, tím víc nutně potřeboval mít. To, jak vypadal, mu brzo zařídilo lepší a lepší společnost a ne, prostě se neštítil skoro ničeho. Měl svůj vlastní nádherný apartmán, který dostal darem a stejně mu to bylo málo. Jezdil v krásném kabriu a pořád mu to nestačilo. Chtěl prostě něčeho dosáhnout a už nebýt ničí loutkou. Svou povýšeností maskoval malinkaté střípky nejistoty. To všechno se změnilo, když potkal jeho. Muž, který byl mnohem menší, než on a snad i vypadla mladší. Jeho aura ho přitahovala, nutně s ním chtěl trávit víc času a užívat si všechno, co mu dával. Nešetřil na něm a Uru tomu brzo propadl. Čím víc ho Hyde rozmazloval, tím méně se mu od něj chtělo. Šeptal mu sladká slůvka, že by mohl být někým úplně jiným, že by mu dodal jisté kouzlo. Nemusel ho dlouze přemlouvat, aby se toho chytil a nechtěl nic jiného. Byl přesvědčený o tom, že mu zařídí publicitu a bude mít to, co si vždycky přál. O tom to ale nebylo a Uruhovi to došlo příliš pozdě. Už při prvním z rituálů, které bral jako nějakou hru, zažil neskutečná muka, která ničila jeho duši a zároveň měnila jeho tělo. Nevěřil tomu, že to může přežít, ale povedlo se. Stal se z něj přízrak, který bloudil někde mezi světem mrtvých a zemí. Nevěděl jak dlouho byl mimo své tělo, kolik hodin nebo dnů uběhlo, než se vrátil do světa živých. První krok k nesmrtelnosti, říkal mu tehdy a on už se opravdu bál, co přijde později. Pořád mu ale věřil. Při druhém rituálu už byl o něco připravenější. Krev upíra se spojila s lidským tělem a duší poznamenanou návštěvou jiných dimenzí. Měl od každého trochu a přitom nebyl nikým. Když se konečně pořádně vzpamatoval a uvědomil si, co všechno se změnilo, byl rozpolcený. Věděl, že na lidi působí mnohem víc. Dokázal vycítit temnější bytosti, které nenápadně proplouvali okolním světem. Přesto nebyl nesmrtelný a v žilách mu kolovala hřejivá krev. Byl smrtelný, ale stárl neskutečně pomalu. Jeden rok jako deset lidských. Hyde mu pořád dokola sliboval, že mu zařídí nesmrtelnost, ale on už žádné další pokusy nechtěl, ztratil v něj důvěru hned první úplněk. Světlo měsíce odhalovalo jeho polovičatost a zkušenosti mimo tuhle realitu a nebylo jediné. Nevycházel ven a nedíval se do zrcadla, jen tiše proklínal svého stvořitele. Zničil jeho lidský život a přiměl ho vnímat věci, které ostatní nevidí. On o tohle nestál. Den za dnem přemýšlel, jak se vymanit z jeho spárů, aniž by Hyde cokoliv tušil. Dával mu sebe, ale zbytek duše už ne. Pak přišla chvíle, kdy Hyde musel odejít a toho využil, aby se ztratil. Zmizel ve stínech, neobjevil ho ani on. Přesto mu slíbil pomstu. Hledal dlouhé roky, aby zjistil, jak ho poslat minimálně na stranu, kde žil on sám. Potkal spoustu tvorů a postupně se nechal vést až ke knize, která skrývala tajemství. Ne na stránkách, ale ve svém nitru. To bylo něco, co si přinesl s sebou. Jakmile se dotkl předmětu, který se svým majitelem zažil něco silného, promítlo se mu to do mysli. Viděl jen málo dobrých věcí, ale dost těch špatných. To byl další důvod, proč začal stále víc hledat Hyda. Přimět ho trpět alespoň trochu jako on sám. Je to jen několik dní, kdy se objevil tady a hledal jedinou osobu, aniž by tušil, že někdo byl rychlejší. Nedařilo se mu, jak by si přál a rozhodl se pro tento večer vypustit. Je sice úplněk, ale pod mrakem a nic mu nebrání, aby opustil hotelový pokoj. Přemýšlel o nějakém hezkém baru, než ho zaujme park, kolem kterého prochází. Vydá se přes něj, aby si užil chvíli klidu, než se vydá pro svou večeři. Dokázal žít na lidském jídle, ale nikdy ho nedokázalo nasytit tak jako krev. Usadí se na nedalekou lavičku, sáhne do kapsy pro minci, která pochází z antického Řecka. Dostal ji kdysi od něj a má ji s sebou, aby mu ji v příznačnou chvíli mohl vrátit. Něco jako sežer si to i se svými dary. Protáčí jí mezi prsty, aby nezapomněl na to, proč tady je a že ho vztek a chuť pomsty na patře pořád neopustila. Mírně si poposedne a dlaní se dotkne oprýskaného dřeva, když vytřeští oči a hledí kamsi do neznáma. Před očima mu probíhá jedna z událostí, která se na téhle lavičce udála. Je to vyčerpávající a jakmile výjev skončí, jeho ramena mírně poklesnou, víčka pomalu spadnou a dlouze vydechne. Srdce mu mlátí jako splašené a nechá krev kolovat mnohem rychleji. Stejně tak se polovina tváře změní a odrazí se v ní část jeho mrtvé duše. Rychle se rozhlédne kolem sebe, jestli nikdo nikde není. K jeho štěstí je v téhle části klid.

"Ať už to skončí." Zamumlá si pro sebe a promne si tvář v dlaních.

Yoshiki

"Nikdy to neskončí." Ozve se zvláštně sametový hlas, který by kde koho uspal k příjemnému spánku, kdyby mu vyprávěl pohádku. Je to jen malá chvilka, kdy se jeho nohy ve vysokých šněrovacích botách pod kolena dotkly pevné země a křídla zmizela. Tedy ne tak docela. Stala se nehmotnými a neviditelnými pro tento svět, ale jinak ho na zádech tížila pořád stejně. Celou jeho postavu kryje bílý kabát dlouhý až ke kotníkům, který však není z příliš těžkého materiálu, takže jeho lemy občas nadzvedne silnější vítr. Dlaně s upravenými nehty má vložené hluboko v kapsách a z celé jeho postavy jako by vycházelo silné světlo, nebo spíš podivná, uklidňující a při tom přísná aura. Jako když se schováváte u rodiče, víte, že vám naseká, když zlobíte, ale stejně jste u něj nejvíc v bezpečí. Yoshiki byl archandělem, jedním z nejvýše postavených na nebeském kúru a na zem chodil jenom, když bylo nejhůř. Teď bylo nejhůř. Zvěsti o příchodu Antikrista se potvrdily jako pravdivé, ale snad ještě horší bylo, že zmizel Vyvolený, kterého dlouhé roky sledovali. Mysleli si, že je v bezpečí a než přišli na to, co se děje, Boogie byl pryč. Panovaly odůvodněné obavy, že padl rovnou do těch nejhorších rukou a to bylo něco, co už Yoshiki nemohl nikomu svěřit. Věděl, že v těchto místech pobývají dva další andělé, ale nebyl tady vlastně kvůli nim, i když jeden z nich by si zasloužil, aby si na něj trochu došlápl. Zkontaktovat je musí jen proto, aby je povolal do akce. Musí začít hledat a nejlépe v tomto městě. Odtud musí stopy vést někam dál. Jenže Hyde mohl Boogieho vzít kamkoliv. Doslova. A až bude dost silný, mohla by to být i jiná dimenze, což bylo pro smrtelníka velmi nebezpečné. Pokud Yoshiki Boogieho nenajde, Hyde bude mít v nadcházející nebeské válce obrovskou převahu. Ideální by bylo, zašlápnout ho hned teď, než zesílí, jenže se s Boogiem do země propadli. To, že teď stojí před touhle zvláštní bytostí je jen obrovská náhoda. Netušil, že by tu na něho mohl narazit, ale jakmile ho vidí a ucítí jeho podstatu, ví, že může mít jen jediného stvořitele. Tohle žádný jiný démon nedokázal. 

"Z nějakého zvláštního důvodu jsi mu utekl, ale obávám se, že tvoje svoboda nebude trvat dlouho. Budeš muset jít se mnou, už tě nemohu pustit." Řekne mu a skoro lítostivě nakloní hlavu k rameni. I kdyby se Uruha bránil, Yoshikiho moc byla obrovská. 

"Než to vyzkoušíš, možná bys mi mohl prozradit, jaké vazby k němu máš? Pakliže nejsou nejlepší, třeba bys mi pomohl rád sám od sebe?" Usměje se o něco víc. Bylo by to lepší, než ho lámat násilím, ale právě byl jeho jedinou stopou a spojitostí s Hydem. Mohl toho o něm vědět opravdu hodně a podle Yoshikiho to chtělo samo Světlo, že ho tak rychle našel. Sáhne po malém křížku na krku a spěšně ho políbí, než ho zase schová za lem košile. 

"Vypadáš hrozně, asi máš hlad, ale nemohu tě nechat krmit se na nevinných." Neměl by ani na těch vinných, ale… Nebe bylo přísné. Nebyli to jen samé květinky a králíčci, jak si kde kdo myslel. 

"Můžeš mi říkat Yoshiki." Představí se svým japonským jménem. To pravé… Není potřeba se jím teď ohánět. 

"Tak pojď, vezmu tě na večeři a pak někam, kde teď budeme bydlet. Popovídáme si." Řekne a natáhne směrem k němu svou dlaň. 

"Vím, že máš nejspíš po krk všech, kteří řídí tvůj život, ale ty jsi ho kdysi prodal, pamatuješ? Možná najdeme… rozhřešení." Dodá trochu blahosklonně, ale možná Uruhu utáhne na příslibu pomoci z jeho situace? Možná, že to dokázala jedině smrt, nikdo neměl moc, sejmout z něj tuhle kletbu, ani Yoshiki ne, ale třeba by ho zbavil některých, hm, příznaků.

Uruha

Trvá to jen pár sekund, než složí hlavu do dlaní. Každá další vzpomínka, která není jeho, jej oslabuje. Vidět před očima tolik…Jak to jen má vydržet? Pořád dokola a přece je to pokaždé jiné, pokaždé jinak silné. Je to k zbláznění a ano, už několikrát to chtěl ukončit, ale na to se příliš bojí. Byl na druhé straně a…Vlastně to vyjde na stejno. Prudce sebou trhne a zvedne hlavu, když se ozve hlas nedaleko. Vnímá zvláštní auru, která se dost citelně pere s částí jeho podstaty, ale i přes to vnímá zvláštní klid, který doteď nepocítil. Neví, co si má myslet, jeho hlava právě přestává fungovat, když se zvláštně tvarované oči upřou do tváře neznámého. Musí vypadat vyděšeně a zároveň se v nich blýskne jistý zvědavost. Stačí další slova, která se dostanou k jeho uším a už začíná mírně krčit obočí a klid uvnitř mu v tom zabránit nemůže, i když na něj působí dost silně.

"Nebudu svobodný nikdy." Ozve se z jeho nezvykle krojených rtů jako první a při zmínce o tom, že ho nemůže pustit, sebou trhne a odsune se dál. To, čím s  prošel, ho nutí dávat si pozor a kdyby měl pocit, že mu to pomůže, asi by hodně rychle utíkal. Měl by to zkusit? Zmizel i Hydovi, proč by to nedokázal s ním? První vteřiny, kdy mu něco podobného proběhne hlavou, se už připravuje, dokud nepřijde další věta, která ho nenásilně donutí setrvat na místě.

"A kdo jsi ty, že bych ti měl pomáhat a co o mě víš?" Není v tom nic útočného, ale pořád je jeho hlas podezřívavý. Rozhodně nechce zažít podobné peklo, které pocítil s jeho stvořitelem. Jenže tady temnotu necítí, je to právě naopak a aura může naproti němu, ji tlačí do pozadí. Kdyby si to chtěl připustit, je to příjemná změna. Nakonec se rozhodně mu něco málo prozradit o sobě.

"Přežiju i na lidském jídle. Ne dlouho, ale ano." Mírně se konečně narovná a malinko pohodí hlavou. Nechce se nechat jen tak polapit a zároveň mu něco našeptává, že by mu mohl věřit. Ostatně krví se krmil poměrně nedávno. Nesnášel to, ale už dokázal dost dobře vycítit, kdy ji opravdu potřebuje, aby nepropadl svému temnému nitru. A v tu chvíli nenáviděl Hyda ještě o to víc.

"Neříkal jsem, že s tebou kamkoliv půjdu. Zmizel jsem jemu, dokážu to i u tebe." Něco se v něm ježí a malinkatý zbytek hrdosti se pořád dere na povrch. Je vystupňovaný tím, kým se stal. Připadá si jako naježená kočka, ale neumí to ovládnout. Vždycky byl impulsivní a teď… Nakrčí obočí podruhé a podvědomě se stáhne, jakmile dojde i na to, že to byla jeho vůle.

"Nechci rozhřešení, chci pomstu." Těkne očima z jeho dlaně do tváře a zase zpátky. Zatím je rozpolcený, stejně jako jeho duše. Jedna část to chce přijmout a konečně to celé dokončit, druhá…Ta mu šeptá, že to dokáže sám. Pořád mu nevěří i přes to, co cítí. Je jen jediný způsob, jak to zjistit a Yoshiki mu k tomu dává dobrou příležitost.

"Ještě s ničím nesouhlasím." Prohodí jako první, když začne vstávat a natáhne se po jeho dlani, aby ji sevřel. Čeká, že to bude jako se vším ostatním a on se podívá na silné vzpomínky. Část jeho tváře odhalí čas strávený mimo tuhle dimenzi a rty se jemně pootevřou překvapením. Není to to, co by čekal, že se bude dít. Před očima mu probíhají ty nejhrůznější vzpomínky, ale nejsou Yoshikiho. Patří jemu samotnému. Nejhorší hodiny během rituálů a i to, co se stalo, než ho Hyde přivedl zpátky na tento svět. Jeho tvář snad ještě víc bledne a do očí se mu nahrnou slzy. Ještě vteřinu se dokáže držet na nohou, než pustí jeho dlaň a padne před ním na kolena, pak se přesune na zadek a začne před ním couvat. Ramena se mu jemně chvějí, stejně jako celé tělo.

"Běž pryč, nech mě na pokoji." Sykne tiše a vyděšeně.

"Už to nechci znovu." Jeho vlastní schopnost se obrátila proti němu a skoro to nejde snést. Je to zase tak moc čerstvé.

Yoshiki

Podívá se na něj trochu lítostivě a jemně pokrčí rameny. Mohl by říct, že jednoho dne, až zemře, ale neměl by být necitlivý. 

"Možná… když mi pomůžeš, třeba dokážu zařídit, aby byly tvoje kroky po této zemi bezpečné ostatním lidem." Pronese. Uruha byl… experiment. Cosi proti přírodě, neměl by vůbec žít, ale možná není nutné připravovat jej o život. Světlo jim přece káže, aby si vážili každého života a tenhle je možná nevinnější, než některých lidí, které chce před ním Yoshiki chránit. 

"Kdo jsem já?" Zopakuje po něm jeho otázku a pak nechá křídla na několik prchavých okamžiků zhmotnit. Jen natolik, aby Uruha mohl spatřit jejich obrys, který ale zůstane průsvitný, jemně se zaperlí a zase zmizí. Tak není pochyb o tom, kým je, aniž by musel cokoliv vysvětlovat. 

"Protože je nutné ho zastavit. Myslím, že dobře chápeš proč. Jeho nohy se nikdy neměly dotknout této půdy, měl zůstat ve své dimenzi, ale to se nestalo. A teď má v rukou někoho, s kým by mohl nastolit skutečné Peklo na zemi." Shrne to ve zkratce. 

"Možná už jsi o něm slyšel? Možná ti o něm povídal? Nebo se ti svěřil s něčím jiným? S čímkoliv..." Poodhalí, co že mu to chce. 

"Vím o tobě, že jsi jeho projekt. Je vás takových docela dost, ale ty jsi první, který žije tak dlouho a dokonce se obrátil proti němu. Jak jsi to udělal, že tě nenašel?" Broukne měkce a teď je zvědavý pro změnu on. 

"Povídat si ale můžeme jinde, tady není bezpečno a pokud je Hyde blízko, nechci aby ucítil tvou auru a objevil se tu. Ne, když nejsme připravení." +Musí to být tak, aby u toho Boogiemu rovnou nepodřízl krk.+ Doplní si v duchu. Boo je pro Hyda eso v rukávu, ale bude-li si myslet, že ho ohrožuje na existenci, zbaví se ho. Přikývne, když mu Uru řekne, že se nějakou dobu dovede držet od krve dál. To bylo chválihodné, že pracoval na něčem podobném. Dost to o něm vypovídalo. Nakloní hlavu k rameni a nespouští z něj oči, když mu Uru hrozí, že mu dovede utéct. Nesměje se mu, měl by to brát vážně, protože proklouznout Hydovi bylo podle Yoshikiho dodnes nemožné. Pomstu… To je něco, co Yoshiki ze své podstaty nemůže dopustit. Nic neřekne, protože kdyby souhlasil a pak to porušil, byla by to lež. Zároveň ho ale nemoralizuje a možná mu tím dá jistou naději, že to bude podle něj. Uruha doopravdy vstane a velmi opatrně k němu vykročí jako plachá kočka, které někdo dlouho ubližoval a pak ji nechal vyhladovět přivázanou někde u sloupu. Nestahuje svou dlaň a trpělivě čeká, dokud není doopravdy u něho. Co se stane vzápětí, nečeká ani on. Celou jeho dlaní a paží projede bolestivý magický výboj, který se pokusí prodrat skrz jeho podstatu a dostat se mu do hlavy, ale Yoshikiho síla je tak obrovská, že se aktivuje cosi jako jeho vnitřní štít a přetransformuje ji v plné síle proti sesílateli. Nechtěl to udělat a Uruha taky ne, prostě se to stalo. Lekne se, když ho vidí, jak před ním klesá k zemi a zároveň je sám otřesený jeho vzpomínkami, které také viděl. Uruha mu na chvíli půjčil vlastní schopnosti a Yoshiki ho tím nejspíš připravil o spoustu energie. Teď starostlivě nakrčí čelo, přiklekne k němu a plynulým pohybem při tom stahuje plášť ze svých ramen. Nemůže se ho na nic ptát. Povolá všechno Světlo, které má k dispozici, aby se to nestalo znovu, přehodí plášť přes něj, čímž ho obejme a takto s ním vstoupí do jiné dimenze. Uru na krátko přijde o vědomí a bude si pamatovat jenom bílou tmu za očima a když se svět vrátí do normálu, klečí oba na podlaze luxusního hotelového pokoje.

Uruha

Je dost možné, že by mu neprozradil, jak dokázal Hydovi zmizet a tak dlouho se schovávat. Je to jeho jediná možnost úniku, kdyby opravdu chtěl. Teď už ví, kdo před ním stojí a není si jistý, že by někomu takovému opravdu dokázat zmizet. Jeho podstata zaslepovala temné jedince, ale působí to i na opačnou stranu? Vůbec netuší, nikdy neměl potřebu se před nimi schovávat a vlastně žádného nepotkal. Jemu podobným se nejspíš vyhýbali. Za to mohla jeho aura, kterou museli nutně cítit. Přesto všechno si to chce nechat pro sebe. To, co umí, už neskryje, ale pořád je tu pár věcí, které nechce prozrazovat hned. Třeba to, že Boogieho hledá. Yoshiki o něm ví a začíná mu být jasné, že Hyde byl rychlejší. Jinak by tu nebyl. Všechny jeho myšlenky se ztrácí někde hluboko a pohlcují je ty na rituály a události kolem nich. Vůbec nechápe, proč je viděl on sám a jak se mohly jeho schopnosti otočit proti němu. Dokážou to všichni andělé nebo jen ten naproti němu? Pořád na něj hledí vyděšenýma očima a snaží se posunout ještě kousek dál. Ví, že je to marné, ale přesto to nevzdá. Po tváři mu sklouzne pár osamělých slz, které ukazují, jak moc ho vidina své vlastní minulosti zasáhla. Lotky se mu jemně chvějí, ale pořád se o něj zvládne opírat, jen sem tam mu trochu vypoví službu, jak vyčerpaný si připadá a psychické rozpoložení mu v tom vůbec nepomáhá.

"Už znovu ne." Zopakuje svá slova, když k němu Yoshiki kleká a přesto uvnitř sebe začíná pociťovat zvláštní klid, který už spoustu let necítil. Trhne sebou prudce, jakmile ucítí plášť na svých ramenou, ale nic víc se nestane. Žádné další vzpomínky ani jeho ani Yoshikiho. Asi by omdlel vyčerpáním, kdyby se to stalo podruhé.

"Já nechci…" Dostane skrze rty sotva slyšitelně a pak nic. Nepřijde tma, v tu chvíli by se asi zbláznil z vědomí, že se možná vrací na druhou stranu. Naštěstí se kolem něj objeví příjemně bílá tma a nic víc. Ta ho uklidní a dopřeje mu klidnější oddechování. Neví, jak dlouho to trvalo, než se obraz před jeho očima začne vyjasňovat. První jen obrysy a pak začíná rozeznávat konkrétní tvář. Nejsou už v parku, to bezpečně pozná, ale místo, kam ho odnesl, mu nepřijde známé. Dojde mu, co všechno se stalo a strach se v jeho očích objeví znovu. Je opravdu hodně nedůvěřivý, ale to se mu asi nemůže nikdo divit. Najde poslední zbytky sil a pokusí se po podlaze odsunout dál od něj. Nebojí se vyloženě jeho, ale spíš věcí, které by od něj mohl chtít. Co on ví, co přesně z něj bude dolovat a jak moc šílené to zase bude? 

"Umím se dobře schovávat." Odpoví mu nakonec, ale to asi Yoshiki slyšet nechtěl. Kočičí oči už se začínají rozhlížet po pokoji a očividně hledá cestu ven. Něco v jeho nitru mu říká, že mu může věřit, druhá část na to stvoření proti němu prská a chce být co nejdál. Vždycky byl rozpolcený a teď to cítí snad nejvíc. +Dokud nejsme připravení.+ Připomene si několik slov, než se to celé stalo. Nakonec se zastaví až u jedné ze zdí a přitáhne si kolena pod bradu. Začíná mu být jasné, že odtud jen tak neuteče. Na to nemá sílu, možná až ji znovu nabere. Mohl by hrát stejnou hru jako s Hydem? A pak znovu zmizet? Jiná možnost není. Opře si bradu a upře oči na Yoshikiho.

"Mluvil o někom, koho musí zničit. Je pro něj prý nebezpečný." Musí si udržet jeho pozornost, dokud nebude připravený.

"První jsem chtěl jen utéct, aby mě nemohl najít. Pak jsem zjistil, s čím musím žít a chtěl ho zničit. Dostal jsem pár informací a došel až ke knize. Na stránkách není nic, ale já v ní nemusím číst, abych něco viděl. Vím, jak ho stvořili a od té doby ho hledám a chci, aby Hyde trpěl." V očích se mu blýskne čirá nenávist a chuť po pomstě. Ne, on nebude ten hodný. Nakloní hlavu mírně na stranu.

"Andělé se nemstí." Připomene mu holý fakt

"Neměl bys mě od toho odrazovat? Boogie má tu moc ho zničit, já nejspíš ne. Proč tu jsem já a ne on? Proč je s ním?" Vlastně ho tak trochu obviní a konečně si ho pořádně prohlédne, hlavně v klidu.

"Ne, anděla jsem ještě nepotkal." Ujistí sám sebe tiše. To, co z něj sálá, je nepopsatelné. Přitahuje ho a nutí jej, aby mu věřit a zároveň…snaží se proti tomu celému obrnit.