(kavárna)
Aki, Tamaki, Tetsuya
Aki se první vděčně podívá na Boogieho, protože tohle by jen tak někdo neřekl. Ale pánové nevypadají, že by si to pivo dali společně. Možná kdyby si sklo mohli rozbít o hlavu a je to kvůli němu. Tohle si bude vyčítat ještě dlouho. Vlastně je rád za Tetsuyu, který se to objevil a situaci očividně uklidní. Nechtěl by, aby si ublížili navzájem. Slova Ricka nebyla zrovna nejlepší a tahal ho u toho za rukáv, aby to zastavil. S Tamakim jim to trvalo opravdu dlouho a hlavně proto, že byli dlouho přátelé, než se to přehouplo. Myslel si, že je to skvělé, ale to neznal Ricka a s ním…Je to mnohem intenzivnější, prostě dokonalé. Střelí očima po Tetsuyovi, který mu vyhrožuje Hydem a u toho se malinko ušklíbne. Ale ne, nechce, aby mu něco podobného říkal, už tak mu přidělal dost starostí, které sice vzápětí hodil na Ricka, ale…I tak! Sám by mu rozhodně nevysvětlil, že se nic podobného nedělo. Je si jistý, že by spíš věřil Tetsuyovi, i když to není moc k pochopení.
"Nikdy jsem se k němu nechoval jako k majetku." Ozve se ještě Takami a teď už vypadá opravdu nešťastně. Sám ví, že to dneska přehnal, ale…Kdo by se na jeho místě choval jinak? Záleží mu na Akim a chtěl...Opravdu ho chtěl přesvědčit, aby byl s ním. Očividně je to marná snaha. Ale ani on se nechce pouštět do křížku s Tetsuyou. Slyšel o něm dost, aby nad tím ani nepřemýšlel. Pak přijde poslední rána, když dojde na vyznání Akiho. V tu chvíli ví, že je prostě konec. Stačilo jen pár dní v Tokyu a prostě o něj přišel. Nadechne se, aby ještě něco řekl a pak se podívá na Ricka. Ten výraz vážně stojí za všechno.
Tetsuya se zatím věnuje už jen Boogiemu.
"Samozřejmě. Někdo to udělat musel." Odpoví Boogiemu egoisticky, ale bez váhání ho přijme do své náruče.
"Kdybych věděl, že to takhle působí, udělám to mnohem dřív." Neodpustí si menší popíchnutí k tomu, jak dlouho mu trvalo, aby se choval podobným způsobem. V tuhle chvíli mu všichni můžou vlézt na záda. Kdyby se rozhodli právě porvat, asi jim k tomu nakonec zatleská. Ještě, že mu Boo nevidí do hlavy, asi by tak přítulný nebyl. Vychutná si naplno jeho rty a vůbec nemá v plánu ho pouštět. Jakmile polibek skončí, vezme ho kolem ramen a přitáhne si k sobě, aby oho mohl líbnout do vlasů.
"Vzpomeň si na to, až se ti nebude líbit to, jak se chovám." Pošeptá mu s trochu chladným pousmáním, ale v očích mu spokojeně svítí. Ale jo, rozhodně stálo za to, si udělat výlet dolů a trochu je tu srovnat.
"A co moje odměna? Pusa byla za ohrožení života trochu málo." Ne, tohle nemyslí úplně vážně, spíš se ho snaží přivést do rozpaků.
Aki se smutně pousměje, když Ricko naposledy promluví k Tamakimu. Ještě se musí ohlédnout a ten pohled ho vážně zabíjí. Pořád mu to není jedno a nejspíš ani nikdy nebude, ale nevypadá to, že by někdy ještě byli přátele.
"Třeba mi to jednou odpustíš." Prohodí ještě k němu, než se otočí a vykročí společně s Rickem.
"Ricko, já…" Začne jako první a nechá pár slz, aby mu trochu poničily makeup.
"Chtěl bych ti poděkovat a zároveň se omluvit. Měl jsem to řešit rovnou." Prohodí naprosto vážně a naposledy se ohlédne, ale už vidí jen Tamakiho záda, která mizí mezi lidmi.
"Nezaslouží si to." Pípne sotva slyšitelně a sám je rád, že nejdou s Tetsuyou a Boogiem. Určitě by si ještě vyslechl svoje, i když jak tak na Tetsuyu koukal, asi by na něj zrovna neměl čas.
"Pojďme sem. V tuhle hodinu, tam moc lidí nebude." Kývne hlavou směrem k malé kavárně na druhé straně ulice. Proplete s Rickem prsty a vede ho tam. Teď jsou mu pohledy kolem tak trochu jedno. Je trochu ponořený ve své hlavě. Jakmile se ocitnou uvnitř, vybere jeden stolek, co nejdál ke vchodu, kde je nikdo moc rušit nebude. On sám se vypraví k obsluze a poprosí ji o pár věcí z lékárničky. S tím vším se vrátí k Rickovi a posadí vedle něj. Začne mu čistit rozbitý ret a u toho se malinko mračí.
"Nezasloužím si ani jednoho z vás." Odsoudí sám sebe bez váhání.
Ricko
Podívá se vedle sebe, když se Aki nadechne k prvním slovům se zvláštním vědomím, že tohle už je prostě definitivní. Poprvé v životě někoho má na stálo. Poznali se před pár dny, rovnou spolu začali bydlet a dnes si řekli, že se milují. Tedy Aki to řekl jemu. Uvnitř sebe už cítí klid a vyrovnanost, vede ho kolem ramen a jemně se usmívá. Dokonce i na ten obličej trochu zapomíná, i když mu v něm vlezle cuká. Aki to asi měl řešit rovnou, ale byli v té fázi vztahu, kdy měli pocit, že musí všechno stihnout za jediný den, že se znají moc málo a jsou si moc neokoukaní a při tom byli rádi, že vůbec dojdou na zkoušku. Ricko se upřímně vykašlal na práci a sám ještě Akimu neprozradil, že mu tam hrozili, že když nepřijde i příště, dostane padáka. Reálně jim hrozilo, že budou mít problémy s placením nájmu a možná by mu to měl říct taky hned. "To je v pohodě." Řekne místo toho a usměje se na něj. Pokrčí rameny, když Aki řekne, že tohle si Tamaki nezaslouží. To má asi pravdu, jenže jinou možnost Ricko neviděl a Tamaki nejspíš taky ne.
"Nikdo z nás tohle nechce zažít, ale na druhou stranu není možní k sobě připoutat někoho, kdo tě nemiluje." Řekne měkce. Ne, vážně by nechtěl být v Tamakiho kůži. Snad si to Aki nerozmyslí i s ním, ale cítí uvnitř sebe, že by mu musel nejdřív něco provést. Že jsou city mezi nimi prostě vážné. Zatím ho nenapadlo pochybovat ani na vteřinu a to i když se o Tamakim dozvěděl. Stočí oči na kavárničku, na kterou Aki ukazuje a přikývne. Copak ho teď může opustit a jít pracovat? Teď to prostě nejde. Na něco se ještě vymluví. Naposled a pak už vážně naskočí jako před tím. Tedy mnohem zodpovědněji, protože před tím s tím měl taky trochu problémy. Nebyl líný, jenom trochu roztěkaný a rád se nechával strhnout studiem, které ho ale zatím neuživilo. Společně se protáhnou kavárnou až dozadu za doprovodu několika zvědavých pohledů a pár pohoršených. Ty patří starým dámám, které si sem vyšly na kafíčko. Jinak tady ale doopravdy skoro nikdo není. Posadí se ke stolku a obtáhne jeho hranu dlaněmi, ale to už otáčí hlavu za odcházejícím Akim. Jde rovnou k obsluze. Počká na něj, až se vrátí a samozřejmě vidí, co si to nese v rukou. Musí se tomu znovu pousmát. Nastaví mu svůj obličej. Pěkně to pálí, ale necukne sebou. Jenom si ho pořád zblízka prohlíží a není schopný s tím přestat. Tedy, než Aki pronese tu sebemrskačskou větu. Protočí očima.
"To je asi pravda, nejspíš by sis zasloužil někoho mnohem lepšího, ale nějak tě nedovedu poslat o dům dál, promiň." Omluví se mu. Sám sebe považuje za pohodáře, ale stejně ví, že s ním některé věci nejsou lehké. Například ta jeho brigáda. No ale Aki má zase Tetsuyu, takže se to skvěle vyvažuje. Mezitím se u nich objeví obsluha.
"Pivo asi nemáte, co?" Zeptá se, ale bohužel je to kavárna.
"Po zápase by skvěle bodlo." Poukáže na svůj obličej a servírka se zachichotá. Ricko jí očividně připadá zábavný a nejspíš by ji nenapadlo, že Aki patří k němu. Ty spojené ruce nejspíš přehlédla.
Aki
Vůbec netuší, co Ricko kvůli němu dělá nebo spíš nedělá. Kdyby to věděl, asi ho k domu nějakým způsobem dotlačí. Ne, že by byl zodpovědnější, to by řekl jen blázen, ale rozhodně by nesnesl pomyšlení, že Ricko přijde o práci jen kvůli němu. Teď má hlavní starost o to, jak je jeho Miláčkovi, ale taky se mu do mysli pořád vkrádá Tamaki a jeho výraz, když odcházel. Ne, nedokáže to jen tak hodin za hlavu. Snad dorazí v pořádku domů a nic se mu nestane. Pak přijdou na řadu jeho rodiče, o tom vůbec není pochyb. Dřívější návrat Tamakiho rozhodně máma s tátou zaregistrují a Aki si nemyslí, že ho Tamaki bude chtít krýt. Ne, nechce se s nimi pohádat. Jeho myšlenky se mu odrazí maximálně v očích. Ve tváři má starostlivý výraz, když se snaží Rickovi co nejšetrněji ošetřit ránu. Nakrčí obočí, když mu řekne, že si zaslouží někoho lepšího. Je mu vděčný za to co říká a koutky mu povyskočí nahoru."Ale já si tě vybral. Nejspíš už ve chvíli, kdy jsi neutekl z obchodu." Podaří se mu dostat něco jiného, než lítost nebo smutnou poznámku. S Rickem to jde snadno. Konečně odloží všechno, co měl v rukou a vezme ho jemně za bradu, aby se na ten ret mohl podívat.
"Hm, tobě sluší i tohle, to moc fér není." Složí mu kompliment a pustí ho ve chvíli, kdy se u nich objeví obsluha. Rickovu ruku ale nepustí. S úsměvem se podívá na příchozí slečnu, aby jim tu kávu objednal. Pak ale střelí nevěřícným pohledem na Ricka a ještě horším zpátky na slečnu. Chce ho sbalit přímo před jeho očima? No to nemyslí vážně? Ne, on přece nežárlí, nemá vůbec proč, Ricko se kvůli němu málem popral, ale…
"Pivo si dáme doma, máme co slavit." V očích se mu provokativně blýskne, když se na něj podívá. Dost smutnění, teď si musí něco ubránit. Co kdyby Ricko přišel na to, že s holkou to bude jednodušší? V podstatě úplně všechno. Nakloní se k němu malinko blíž, aby ho slečna neslyšela.
"Navíc jsi mi slíbil nějaké to svlékání. Víš, radši by to chtělo kafe nebo ti mám ještě něco pošeptat a bude ti to stačit na vyléčení?" Svůdně se na něj usměje a pak se pomalu odtáhne. Bez váhání objedná pro oba kávu, kterou mají nejradši a pro sebe samozřejmě ještě zákusek. To mám na pochroumané nervy. Ricko by spíš ocenil pořádný flák masa, ale třeba se mu zase bude líbit se šlehačkou. Ne, on mu nedovolí, ani na chvíli přemýšlet nad nikým jiným, než je on sám. Opře se trochu pohodlněji a ve volné chvilce přesune svou packu na Rickovo stehno, po kterém přejíždí a ve tváři má záměrně zamyšlený výraz, jak kdyby to dělal automaticky a vůbec si toho nevšimnul.
"Už dlouho jsem neměl tak šílený den." Prohodí a u slova šílený mu packou zajede velmi blízko klína, spíš z vnitřní strany stehna. Samozřejmě, že tohle nemá vůbec od Hyda, vždyť taky nic nedělá.
"Ještě si musím najít práci, kde nebudu od rána do večera a zároveň něco vydělám." Vrací se k podstatným tématům.
"Taky abych stíhal všechny nepřístojnosti s tebou." Prohodí znovu a zopakuje svým pohyb stejně vysoko. To už je u nich servírka.
"Ah, arigato." Usměje se na ni a jako první vezme na lžičku trochu šlehačky a skoro zasněně ji oblízne.
"Hm, tohle je vážně skvělý." Prohodí, než si špičkou jazyk setře koutek.
"Vážně si nedáš? S tou šlehačkou by se dalo dělat víc." Zasní se znovu, když je lžička opět mezi jeho rty s druhým soustem.
"Nějaké další zákusky, samozřejmě." Podívá se na něj koutkem oka a nevinně se usměje.
"Nebo ne?"
Ricko
"Tamaki z obchodu utekl?" Nutně mu to musí vrtat hlavou. Je dost zvědavý na to, aby ho zajímalo, kde se potkali, co na něm Akiho zaujalo a jak probíhalo jejich rande. Taková malá srovnávačka. Před očima mu ale běhá jejich malé dostaveníčko v kabince. "Červený svetřík ale nikam jinam, než se mnou nenos." Řekne mu honem, protože v něm byl neskutečně sexy. A kromě toho mu chce dát najevo, že nezapomněl. Bylo to sice jenom pár dní, ale některým klukům stačilo i to. V očích mu zamilovaně zazáří, když mu Aki řekne, že mu ten úraz sluší.
"Jestli se ti to tak moc líbí, nechám si zítra rozbít hubu od někoho na ulici." Ne, že by nějak moc chtěl, ale kruci… Je ve stavu, kdy by pro něj udělal snad cokoliv. Připadá si, jako by se vůbec neznal. Od kdy je takhle bezhlavý? Jakmile před servírkou Aki zavelí, že pivo bude doma, stočí k němu svoje oči a pak se zase podívá na ni. Právě si všimla jejich spojených rukou a trochu jí opadl úsměv. Vrátí pohled zase k Akimu a zahlédne, jak mu zasvítí oči. Aby ne, když mu začne šeptat to, co mu šeptá. Asi to mělo být potichu, ale servírka je slyšela. Ricko k ní znovu kmitne očima. Má trochu červené tváře, asi ještě dva kluky jako jsou oni neviděla nebo co.
"Kafe je super." Řekne Akimu, aniž by příliš věděl, jakou řečí vůbec hovoří. Teď by mu odkýval i svatbu, jak na něho působí. Servírka si napíše objednávku a pak zmizí. Ricko už má ale oči jenom pro Akiho.
"Já jsem vyléčený od první chvíle, co ses objevil v mém bytě. Úplně ze všeho." Usměje se na něj. Není to pravda, pořád je stejně střelený a taky občas flákač, ale Aki mu vlévá do žil ještě víc energie, než kdy měl a asi by díky němu dovedl běhat i s amputovanýma nohama. Co je proti tomu jedna rána pěstí a prokousnutý ret? Mimoděk vytáhne telefon a podívá se na něj. Píše mu Zye a pronáší vtipné komentáře na téma rozdávání ran pěstí. Už se o tom nejspíš doslechl od Boogieho. Chce mu něco odepsat, ale vzápětí ucítí Akiho ruku na své noze a jeho klín se okamžitě přihlásí o slovo. Ještě, že sedí, ale jestli toho Aki nenechá, bude historicky první osobou, která zvedne desku stolu bez použití rukou nebo nohou. Podívá se na něj, ale Aki vypadá zamyšleně. Nejspíš mu ani nedochází, jak vysoko tu svou dlaň má. Nebrání mu, ale nejspíš tím zavraždí sám sebe.
"Není to šílený den, dopadla ti kapela, nejspíš budeš hrát, to je přece to, proč jsi přijel. Tvůj sen." Připomene mu v duchu optimismu sobě vlastního klady dnešního dne.
"A alespoň máš tohle z krku, stejně bys to musel udělat." Tamaki to vyřešil za Akiho. Musí na chvíli zadržet dech, protože Aki si s ním hraje jako s plyšákem na klíčích a on bude za chvíli potřebovat spíš kyblík s ledem, než kávu.
"Když jsi u té práce..." Řekne trochu přiškrceně, odkašle si a poposedne, ale není to proto, že by se mu to zdráhal říct. Důvod je ta ruka! Nestihne to dopovědět, protože je u nich slečna s kávou a dortíkem a on si zrovna ubrouskem suší lehce orosené čelo. Už se na ní ani nepodívá, vnímá jenom Akiho a touhu přehnout ho o ten stolek. Může u toho klidně jíst ten dortík. Vykoukne z pod ubrousku, ale je to v té chvíli, kdy Aki olizuje lžičku plnou šlehačky a jemu to evokuje něco úplně jiného.
"Mám radši úplně jinou šlehačku." Řekne mu a slečna opodál upustí skleničku. Lekne se a kmitne tam pohledem. Poslouchala jejich flirtování a asi ho právě zaslechla. Kruci… Stejně skloní hlavu a vyprskne. Je samozřejmě slyšet, i když si dlaní cloní rty.
"Za chvíli nás odtud vyhodí, Aki-chan." V očích mu vesele jiskří, když se na něj znovu podívá.
Aki
Po očku těká po servírce, ale už jí asi došlo, že tady nemá nejmenší šanci. Aki dokonce snad poprvé v životě hrdě pozvedne bradu a podívá se na ní s výrazem, máš smůlu, tenhle je můj a šup, šup mazej roznášet. Ještě je tu bude okukovat nebo co. Dopřeje Rickovi naprosto spokojený a zamilovaný úsměv."Já taky, hrozně moc." Zamrká na něj s jiskřičkami v očích a nutně musí v hlavě převalovat téma dnešního dne.
"Asi máš pravdu. Měl bych to tak brát, stejně by se to stalo." Povzdechne si krátce a radši znovu zakrojí do svého dortíku. Ricko a sladké, to mu začíná úspěšně spravovat náladu. Ještě by potřeboval…Ale ne, to až doma. Musí se tiše uchechtnout a ruka automaticky následuje jeho myšlenky. Ví, kde ji má, ale ty pohyby jsou prostě úplně přirozené, jak kdyby nikdy nic jiného nedělala.
"Copak?" Zeptá se na téma jeho práce. Netuší vůbec nic, co se kolem Ricka děje a samozřejmě, že to zajímá.
"Něco se děje?" Zeptá se podruhé a když se ohlédne už má zase lžičku v puse. Dojde mu, co právě řekl, prudce se ohlédne po slečně a hlavně skleničce a vyprskne i on.
"To já taky." Zavrní svůdně.
"Ale slečna to nejspíš nezná nebo tak málo, že se jí z toho třesou ruce." Vzápětí se kousne do rtu a pak zlehka přikývne.
"Ani tu kávu si nestihneme dopít." Zasměje se tiše znovu a pak pomalu sklouzne očima na svou dlaň na Rickově nožce.
"Hm, asi bych se ti měl omluvit, ale jsou věci, kterým prostě nejde poručit." Pokračuje dalším soustíčkem s mírně přivřenými víčky, dokud ho nepolkne.
"Anebo se nemám omlouvat a můžu klidně pokračovat? Nebudeš se červenat?" Dobírá si ho malinko, rozhodně odvážněji, než by si kdy představil. Ale kruci, už mu po něm koukají a jestli nebude nejlepší, tak mu ho nakonec někdo odloudí a to nepřipustí.
"Taky můžeme zaběhnout domů a já se podívám, kde ten svetřík zůstal ležet. Možná bych si ho mohl obléknout na pěknou procházku." Nedá si pokoj a u slova procházka už zase míří packou nahoru.
"Pokud nemáš nic jiného v plánu?" Pozvedne nepatrně obočí a mírně se natočí, aby si mohl položit bradu na jeho rameno. Právě objevil svůj flirtovací mód, který pochytil těžko říct kde a nehodlá se ho jen tak vzdávat. Asi i malinko exhibicionismu, který se mu možná v budoucnu na stage bude hodit. Do kavárny asi o trochu míň, ale to mu zatím moc nepřekáží.
"Víš, asi bych šel rád domů, jen si nejsem jistý, že to tak dlouho vydržím. Najednou mám výbornou náladu a chuť slavit." Zamrká na něj nevinně a svou ruku přemístí přímo do jeho klína.
"Hm, chtěl jsem říct vztyk a odchod ale..." Zasměje se krátce a zlehka mu zrudnou tváře. Už to ale není tak úplně studem, jako faktem, že mu začíná být horko. Oblízne si rty, kdyby mu na nich náhodou zůstala trocha šlehačky a pak se koutkem oka podívá na jejich kávu.
"Ještě ses ani nenapil, vybral jsem špatně?" Ne, on té provokace dneska asi jen tak nenechá.
"Mám ji zavolat, aby ti přinesla něco jiného?" Samozřejmě, že chce slyšet, že ji volat nemá!
"Třeba něco sladšího?" To už má rty skoro u těch jeho.
"Nebo mám vybrat něco jiného pro sebe? Možná ještě jeden, asi mi došla šlehačka." Snaží se pořád tvářit smyslně, ale teď už se začne zase smát.
"Dobře, tohle mi úplně nevyšlo." Opře se čelem o jeho rameno.
"Tebe nejde ani cíleně svádět, když si vždycky vzpomenu, co řekneš." Práskne na sebe, aniž by mu to došlo.
Ricko
"Když si vzpomenu, jak ses na mě tvářil, když ses objevil v mém bytě poprvé. Nedostupně, trochu snobsky… ale naštěstí ti to moc dlouho nevydrželo." Zasní se nad společnými vzpomínkami, i když jich zatím není moc. Dovede si ale užít i to málo. Zhluboka se nadechne a podrží dech v plicích, když se pokusí jenom představit si, že by Aki pokračoval a třeba to i celé dotáhl. Ano, červenal by se a ne, nejspíš by ho nezastavil a pak by si šli na pár dní posedět do chládku, protože on by to nedokázal udržet v sobě a předvedl by celé kavárně show, na kterou by nezapomněli. Vzhledem k jejich hudebním ambicím doufá, že si to Aki rozmyslí, i když se za podobné doufání z duše nenávidí. Zvedne oči k Akiho tváři, doopravdy mu hraje na nervy v tom nejlepším slova smyslu. Má je napnuté jako na shamizenu a je to k nesnesení a zároveň ví, že by tohle s nikým jiným nezažil. Touží ho v něm zase vidět a docela by si užil i pohledy všech ostatních.
"Mám v plánu asi tisíc věcí a nevím, kterou z nich začít." Řekne trochu ochraptěle. Akiho tvář se přiblíží, když na něj upírá svoje mandlové oči z Rickova ramene. Vypadá jako plachý kolouch, ale je to takové maskování predátora, jak vidět. Nadechne se, aby mu řekl, že tedy půjdou, jenže to už se ho Aki dotkne rovnou mezi nohama, Rickův hlas se promění v povzdech, který zamaskuje za rozkašlání se a honem skloní hlavu a dusí hlas v dlani. Aki ho dneska nejspíš bude stát život. Servírka se k nim prudce otočí, celá červená na ně chvíli kouká a pak odejde za pult, kde si něco šeptá s kolegou.
"Nejvyšší čas zmizet." Zhodnotí situaci Ricko, ale jak má teď pro pána vstát? S tímhle není schopný chodit a navíc je to docela vidět. Později to bude i nepříjemně bolet. Nejhorší je předržená erekce. Aki toho nenechá ani s vyhazovem za krkem a zatímco se Ricko otáčí přes rameno, jestli už na ně zavolali policii, on ho dál svádí a provokuje a vážně moc to působí. Tedy do chvíle, než se začne smát a Ricko společně s ním.
"Jdeme a počkej doma!" Vyhrožuje mu. Vrhne se na něj takovým způsobem, že nebude moct tři dny chodit. Vytáhne ho za loket do stoje, nechá na stolku peníze za jejich v podstatě nedotčenou kávu a asi tak napůl snědený dortík, spíš obraný o šlehačku a vyjdou ven. Ne, ani čerstvý vzduch mu zrovna moc nepomáhá. Stáhne ze sebe mikinu a uváže si ji kolem pasu. Jednak je mu dost horko a jednak rukávy snad trochu skryjí jeho problém. Trochu vycházkovým tempem, které zvládne, vyrazí rovnou na metro.
"Pověz mi něco o těch klukách, se kterými bys měl hrát?" Musí nutně myslet na něco jiného, než je Akiho červený svetřík!!!
Aki
Nemůže si vynadívat na to, jak na Ricka působí. Má to hlavě jeden vedlejší efekt a to je fakt, že přestává vnímat okolí. Dost nebezpečná vlastnost, ale moc se mu líbí. Mohl by to klidně zkoušet častěji, ale Ricko asi moc rád nebude. Tedy v první chvíli určitě ano, ale pak? Kolik problémů by z toho mohli mít?"Můžeme na to klidně postupně. Chtěl jsem říct pomalu, ale to asi neklapne." Zasměje se tiše, když si ho tak prohlíží. Kdyby se na sebe podíval do zrcadla, nebude to o moc lepší. Zasměje se podruhé, jakmile Ricko zavelí odchod. Jemu samotnému přijde, že domů je to hrozně daleko. Co jen vymyslet, aby si nějak zkrátili cestu a netrápil ho tak dlouho?
"Toho dortu je škoda." Posteskne si ještě, když už pomalu opouštějí podnik. Je to pořád jen dobírání, protože do jeho hlavy se víc, jak Ricko prostě nevleze. Ještě se krátce ohlédne přes rameno, aby viděl servírku, které si něco šeptá s druhou. Ne, sem už na kafe vážně nezajdou. Asi to ani není škoda, stejně ji ani neochutnal.
"Sluší ti to." Prohlédne si mikinu kolem jeho pasu a malinko se uculí. Však on ví, proč ji tak má a těší ho, že na něj tak působí. Kdyby to bylo jinak, asi si začne říkat, že je něco špatně.
"No, nehrají moc dlouho. Měli zatím problém sehnat basáka a když už, tak jim po chvíli utekl. Proč, to jsem se ještě nedozvěděl. Možná za to může společnost, pod kterou jsou. Asi bych z toho měl mít obavy, ale…Někde se začít musí." Pokrčí krátce rameny a už shází schody do metra.
"Ještě mě čeká jeden v podstatě konkurz, aby jim mě Sony schválilo, to by mělo být za týden. Zatím jsme se domluvili na tom pivu a jedné zkoušce, abych si to s nimi vyzkoušel. Nebo spíš oni se mnou." Uchechtne se krátce. Na to své předvedení moc myslet nechce, byl by zase nervózní až hrůza. Zatím mu to všechny ty události vyhnaly z hlavy. Za pět minut už nasedají.
"Pořád je to padesát na padesát, že nebudou hledat dál." Povzdechne si krátce, tady člověk nemá vážně nic jistého.
"Když to neklapne, budu chodit na brigády a snad se něco zase objeví." Usadí se na jednu ze sedaček a přitiskne se k Rickovu boku.
"Z druhé strany, až Tetsuyu klepne z Hyda, možná by mě vzali." Zavtipkuje, aby si vyhnal negativní myšlenky z hlavy. Nenápadně si pohrává s Rickovými prsty. Tedy on si myslí, že je to nenápadné.
"Ještě mě napadlo zkusit začít úplně od začátku a nikam se nepřidávat. Díky tobě mám několik kontaktů a možná bych sehnal kluky, co jsou na tom stejně jako já." Podívá se do země.
"Mám pár písní, které by možná šly použít, kdyby se na tom pořádně zapracovalo. Není to nic moc, ale na začátek..." Promne si rty o sebe a už zase se trochu stydí. Vlastně je zatím nikdo neviděl, ale pracoval na nic dlouho, jen…kdyby to věděl Hyde asi mu je vyrve z ruky i kdyby se hrozně bránil, aby je alespoň viděl.
"Zkoušel jsem trochu rozhodit sítě, ale zatím nic." Prozradí mu trochu víc. Zatím neměli moc času to rozebrat pořádně a jakmile dojdou domů, tak už si o tom asi zase nepopovídají.
"Jak jste vlastně začínali vy? Myslím, jak jste na sebe narazili?" Zeptá se ho, když konečně vzhlédne a upře oči do těch jeho.
"Třeba by mi to řeklo, kam zamířit a jak se prodrat trochu dopředu." Zarazí se a představí si sám sebe, jak se někam cpe.
"No, tak tímhle směrem to asi nepůjde." Zavtipkuje trochu nejistě. Na tohle nejspíš nemá povahu nebo ano? Vydoloval by ze sebe něco podobného? Podle něj jen těžko.
Žádné komentáře:
Okomentovat