Aki x Shinya -Potřebuji tvou starost. - část 4.

(Akiho ložnice)

Aki

Nepřestane, když na něj Shinya trochu zmateně promluví, ale stejně je připravený skončit, kdyby to nešlo. Sice neví, co by si pak počali s tou kontrolou, ale nikoho tady neznásilní, to prostě ne. Když se ale podívá nahoru, vidí jen jeho dokonale slastný a trochu mimo výraz, který ho utvrdí v tom, že je to všechno sice nové, ale také příjemné. V ten okamžik se vrátí pozorností zase dolů a pokračuje, dokud neucítí Shinyovy prsty ve vlasech. Tiše si povzdechne, protože je to velmi příjemné a zároveň ho chce povzbudit v tom, co dělá. Nejspíš to má efekt, protože Shinya promluví a dá mu jasně najevo, že už bylo toho trápení až příliš. Aki moc dobře ví, co to znamená a je to opravdu dobře řečená pozvánka v duchu celé jejich konverzace. Ano, on ví, jak krásné to může být a kouzlí mu to nadšený úsměv ve tváři, že to Shinya díky němu vnímá zrovna takhle. Znovu se podívá nahoru do jeho tváře a v jeho očích se objeví stejná klukovská hravost, jaká cloumá se Shinyou. Jeho žaludek udělá několik kotrmelců, když si Shinya otevřeně řekne o jeho pozornost. Je to příliš vzrušující poslouchat. 

"Ukážu ti všechny, které znám." Broukne a konečně se vydá k němu nahoru. Nespěchá. Chce si užít ještě poslední cestičku svým jazykem po jeho těle, než se dostane až k jeho rtům, které si uzme vášnivěji, než doposud. Jeho tělo už hoří touhou a připomíná mu, že ještě příliš pozornosti nedostalo. Vlastně mu spíš vyhrožuje, že ještě chvíli a nebude se jich ptát ani jednoho. Nese svou váhu na předloktích, položených podél Shinyova těla, zatímco se klínem už pravidelně otírá o jeho a nenásilně si dělá prostor mezi jeho stehny. Jakmile ucítí to správné místo, začne opatrně vstupovat a opravdu je to tak, jak si vysnil. Shinyovo tělo je uvolněné a dovoluje mu bez obtíží dostat se dál a dál. Jen zvolna s každým novým pohybem vždy o kousek. Za chvíli asi bude odborníkem na nepoznaná těla a možná z toho tak do pěti let úplně zešílí. Všechno bylo tak úzké, těsné a horoucí a v jejich věku to nešlo jinak. Vášeň prostě vzplála a odmítala je pustit, dokud nebylo po všem. Stejně tak se to děje právě teď. Akiho hlas stále víc naplňuje pokoj a to zatím jenom tiskne víčka k sobě a snaží se nebýt hotový dřív, než vůbec začne. Jakmile oči otevře a podívá se do Shinyovy tváře pod sebou, je málem dokonáno. Vůbec neví, jak má začít s nějakým pohybem a u toho se zvládat ovládnout, ale… +Tohle přece dokážeš. Neskončíš hned teď, to bys ho zklamal.+ Nařídí si a konečně pohne svými boky pořádně proti těm jeho. Rty se znovu pokusí najít ty jeho a konečky prstů jedné dlaně dosáhne na jeho vlasy, které se mu lepí na tvář a čelo. Pokouší se je odhrnout, zatímco se o něj něžně otírá nosem, ale tempo, které nasazuje, je pořád rychlejší. Snaží se, aby tohle všechno trvalo maximální možnou dobu, vážně moc se snaží. Měl by to nějak uřídit, aby šli na vrchol společně nebo Shinya jako první, ale na to je ještě příliš mladý a ano, asi i nezkušený. Nakonec celý uřícený vyplní jeho nitro svou touhou a má pocit, že jestli někdo viděl nějaké barevné motýlky, tak jedině on. Hnal ho s sebou takovým tempem, že by se divil, kdyby kolem sebe Shinya viděl i něco jiného, než rozmazanou šmouhou. +Kruci...+ Pomyslí si, ale na jeho tváři sedí připitomnělý a spokojený úsměv. To uvolnění už nutně potřeboval. Opírá se o něj asi víc, než by měl s tváří v jeho vlasech a snaží se zkrotit svůj dech.

Shinya

Skoro se zatetelí blahem, když mu Aki slíbí, že mu všechno ukáže. Málem by vydechl okouzlené oh ano, ale hlas se mu zadrhne v hrdle. Neví, kolik příjemných pocitů je schopný ještě snést a reálně hrozí, že by mohl vyvrcholit podruhé. To už by snad byla vážně ostuda. Naštěstí se mu podaří řádně se obrnit a vydržet ještě malinkou chvilku. Aki k jeho překvapení pobídku vyslechne a začne se přesouvat výš. Shin sám nechá dlaň ještě chvíli v prameny, se kterými si pohrává a roztouženě se na něj usmívá.

"Jsem rád, že jsi přišel." Broukne omámeně a tichým povzdechem, jak se na něj Akiho pevné tělo natiskne. Jakmile má poslední možnost protáhne paže po těmi Akiho, aby ho mohl zlehka sevřít v pase. Až se víc odhodlá, asi si užije i jeho kůži, ale zatím k tomu sbírá víc odvahy. Už jen to, že se jeho nožky sami od sebe začínají ovíjet kolem Akiho stehen, je na něj dost odvážné, ale stejně mu to kouzlí na tváři roztoužený úsměv. Tomu pokušení nešlo odolat, na to by musel být snad víc trénovaný a stejně by měl problém. Nechává se unášet polibky, kterým se snaží stačit a i trochu konkurovat, ale ta vášeň…Chce jí víc a zároveň má pocit, že ho spálí za živa. Stačí mi jen první milimetry a zatmění před očima přijde vzápětí. Pod víčky má neskutečné množství barev a mezi nimi září Akiho tvář. Je momentálním požitkem natolik pohlcený, že to jinak prostě nejde. Necítí ani náznak bolesti, jen chce víc, čím víc mu toho Aki dává. S posledním kouskem mu pomůže pohybem svých boků, jak nedočkavý je a místností se rozezní jeho dlouhé zasténání. Jeho poprvé…Jak byl strach bez sebe, krásnější to vlastně být nemohlo. Aki udělal tento večer nezapomenutelným a dokonale rozptýlil obavy jednoho malého kluka, který byl přesvědčený, že tohle bude jeho smrt. Bude, ale úplně z jiných důvodů. Stačí jen několik pohybů a už je úplně pohlcený na vlnách slasti, kterou mu způsobuje. Brzo si jeho dlaně najdou samovolně cestu na bedra, která důkladně zamapuje, pak zase na boky, které zlehka promne mezi prsty a pak cíleně zakotví na Akiho naprosto dokonalém a pevném pozadí. A tam taky zůstane. Nožky už jsou dost vysoko, aby mu udělaly dost prostoru a zároveň drží Shina v jeho blízkosti a dovolují mu pohybovat se s Akiho přírazy. Možná ho nakonec svírá pevněji, než si je schopný uvědomit, ale Aki se mu rozhodně pod rukama nerozsype, bude to spíš naopak. Z jeho rtů jen odcházejí slůvka jako ano a ještě, o kterých ani neví, že pronášení a přijde i Akiho jméno, které vysloví, když už má pocit, že dojde podruhé k vrcholu. Nestane se to hned a ani neví, jak se mu to povedlo, ale ještě na pár minutek to oddálí. Možná za to může jeho podvědomí, které si to chce ještě chvilku užívat. Jak doteď nevěděl, co skvělý sex je, teď bez toho snad bude i trpět a zase se hrozně červenat, jen na to pomyslí. Jakmile však ucítí cukání ve svém nitru a pocit naplnění, nejde tomu odolat. Dostane se na svůj druhý vrchol těsně za Akim a je jasné, že palác má o dnešní koncert vystaráno. Asi se bude pokoutně plížit chodbami, až na to přijde. Sám má víčka zavřená a když je otevře a vidí Akiho výraz, musí se tiše zasmát.

"Tohle ti moc sluší." Složí mu naprosto upřímně kompliment, než se mu podaří protáhnout paži a tentokrát mu starost s vlasy oplatí, aby se mu nelepily na tvář.

"Tohle nebyli motýlci, ale barevné hvězdné nebe. Díky za něj." Šeptá mu a tiskne ho k sobě, aby si oba odpočinuli. Jemu jeho váha vůbec nevadí, právě naopak, je velmi příjemná. Dlaní sklouzne vedle jejich těl a sáhne o svém spodním kimonu, které se po tom všem posunulo stranou. Zlehka Akiho líbne do vlasů a jemně jej přes něco přetáhne. Látka je příjemná, není to tak, že by hřála, ale dává mu pocit, že jsou v takovém hezkém hnízdečku a to on prostě potřebuje. Jeho starostlivá povaha se projevuje i teď.

"Kdybys jen tušil, co sem si myslel, když jsem sem šel." Musí se zasmát svým vlastním představám.

"Asi, že přijdu, šup šup a zmiz mi z očí." Teď už se opravdu tiše rozesměje a radši zaboří tvář do jeho vlasů.

"Gomen."

Aki

Shinya může mluvit jenom o jediné věci, která mu sluší a to je jeho momentální uřícený výraz. Nejspíš se mu odráží ve tváři i pohledu, jak spokojeně se teď cítí, protože sám má pocit, že to vyzařuje celou svou bytostí. 

"Arigato." Řekne měkce a upřímně. 

"Tobě to taky moc sluší." Dodá ještě, protože to je pravda. Lidé vypadají jinak, když jsou po podobném příjemném prožitku a on je rád, že to dopadlo tak, jak doufal. Shinya mu poděkuje a Aki se znovu upřímně usměje. 

"Zasloužil by sis, aby ti ho někdo dával co nejčastěji." Snaží se, aby se mu do hlasu nedostal žádný hořký podtón, ale jde to těžko. On má Senu a nevodí si sem nikoho častěji, než nutně musí. Připadalo mu strašné, že Shinya bude víc jak deset let někde sedět ladem, dokud nezestárne dost na to, aby odtud mohl odejít jinam. Obzvlášť, když mu s Akim bylo dobře. Neexistoval způsob, jak by se mohl věnovat a zároveň neubližoval Senovi a už chápal, proč se princ v harému vlastně nemá zamilovat. Jenže tomu nešlo poručit. S Rukim to bylo jiné, ten měl oči jinde, to už věděl a cítil se spokojeně, protože měl svůj objekt nejspíš někde poblíž, ale Shinya? 

"Já bych měl děkovat tobě." Řekne a snaží se tuto chvilku udělat co nejdelší a nejhezčí. Nikam od něj nespěchá. 

"Doufám, že tě nic nebolí?" Zeptá se ho starostlivě, když se trochu pozvedne a opustí jeho tělo, aby se mohl položit vedle něj. Pořád zůstává opřený těsně u něho, jenom ho nechce zaléhávat a taky potřebuje ulevit svým pažím. Jeho dech se už uklidnil, ale myšlenky nikoliv. Musí ho nějak zajistit, ale jak? Když přes ně Shinya ovine látku svého kimona, prostě si dovolí opřít spánek o jeho hruď a takto uvelebený chvíli zůstane. 

"To mi budeš muset povědět. Nikdy mě nenapadlo ptát se, co kdo cítí, když na mě dojde řeč a musím říct, že jsem hodně zvědavý." Tiše se zasměje. Jaké historky o něm asi kolují? Bojí se ho? Pomlouvají ho? To snad ne? Měl by se proti tomu umět obrnit tak jako Toshiya, ale neumí to. Nechce mít špatnou pověst. 

"To snad ne." Rozesměje se po jeho upřesnění, ale položí se vedle něj na záda, zajede si dlaní do vlasů a směje se ještě chvíli. 

"Já mám zase vždycky pocit, že všichni si chtějí odbýt to šup šup a rychle odtud zmizet. Pořád mi přijde, že to všichni vnímají jako nutné zlo, ale… vlastně nevím..." +Moc konkubín jsi sem nepozval, jenom ty, co jsi nutně musel...+ Připomene si. Zatím mu to procházelo. Měl jich desítky a některé nechal prohánět svoje šlechtice a hodnostáře. Stejně je nestihli ani všichni najednou. Tahle idylka ale netrvá dlouho, ostatně jako vždycky. Už to zažil několikrát a stejně jako tehdy, mu to i teď přijde jako jedna z nejhnusnějších věcí na světě. Ozve se tiché zaklepání a oslovení Můj pane. Jak kdyby nestačilo jeho slovo prince, co pořád zkoumají? Navíc z toho má pocit, že měli celou dobu ucho na dveřích. V žaludku se mu usadí něco studeného. Vadí mu, že ani nemůže jít s nimi a konejšit ho. Nechá několik vteřin víčka pevně semknutá a prozradí tak na sebe, jak moc se mu tohle příčí. Pak obrátí oči k Shinyovi a snaží se tvářit vyrovnaně. 

"Naposledy v životě zkus vydržet něco nepříjemného a mysli na to, že potom se postarám, aby ses měl už jenom dobře." Zašeptá a zvedne se na předloktí, aby ho políbil na čelo. 

"Nic podobného ti už nikdy hrozit nebude. Mysli na svůj domeček." Řekne, než se objeví správce, aby Shinyu na chvíli odvedl.

Shinya

"Nebolí, vůbec ne." Zavrtí Shin hlavou rychle, aby ho ujistil, že mu opravdu nic není. Pozná to spíš za chvíli, ale teď mu tělem kolují jen příjemné pocity. Je to tak pokaždé? Co slyšel od kluků v harému, tak rozhodně ne. Jak to tak vypadá, Aki je světlá výjimka mezi vším tím panstvem. Die si taky nestěžoval, ale stejně Shinovi běhal mráz po zádech, jen si na Toshiyu vzpomene. Nutně mu myšlenky sklouznou do svatyně. Tai se o něj staral, jaké by to bylo s ním. Trochu zasněně hledí do stropu, než se pomalu podívá vedle sebe. Trochu se víc zavrtá pod látku kimona.

"Myslím, že máš hodně příznivců, Aki-san. V harému i mimo něj, ale taky těch, kterým se tvé poslední rozhodnutí…No víš…" Kousne se několikrát do rtu, protože si není jistý, jestli to vůbec může říkat. Nabádali ho, aby si podobné myšlenky nechal pro sebe a navíc nechce na nikoho ukazovat prstem.

"Kvůli rozhodnutí se Senou. Některým se to nelíbí, že rušíš zažité pořádky. Nejsem tu dlouho. Nevím přesně, jak by to mělo vypadat, ale máš můj obdiv za to, co jsi udělal. Jen na sebe dávej pozor." Pokrčí zlehka rameny a už se zase červená. Nakonec to přece jen řekl, ale pořád neví, jestli je to dobře. Skloní oči k dlaním, které má na hrudníku pod látkou a přemýšlí, co mu říct ohledně svých pocitů, když sem šel.

"Asi na tom něco bude. Je to jedna velká neznámá. Měl jsem hrozný strach, ale to má asi každý. Nikdo vlastně neví, jaký jsi za zavřenými dveřmi, to mě děsilo nejvíc. Mýlil jsem se, protože tolik příjemných pocitů jsem necítil. Kdybych to věděl, asi přijdu hrozně nervózní, ale rozhodně klidnější." Zasměje se tiše. Zatím mu vůbec nedochází, co bude následovat. Prošel prohlídkami už několikrát, ale ani jedna nebyla příjemná. Dojde mu to v okamžiku, kdy uslyší zaklepání. V jeho očích se objeví čirá hrůza, která sálána kilometry. Podvědomě vezme Akiho za dlaň a upře na něj velká, vyděšená očka.

"Já…" Chtěl říct, že nechce jít, že už to nechce zažít, ale nakonec jen naprázdno zavře ústa a hlasitě polkne. Přikývne na Akiho slova pokusí se usmát. On za to přece nemůže, že se to stane. Měl by se obrnit, než tam půjde. Přivře víčka po jeho políbení. Stejně se jemně chvěje, když se začne zvedat a zahalí se do látky kimona tak rychle, aby z něj nebylo vidět příliš. Když je odváděn, naposledy se přes rameno ohlédne a po tváři mu zteče osamělá slza. Už teď ví, že to prostě nemůže zvládnout. Je to snad horší, než kdy jindy. Z toho obláčku spadne hodně rychle. Zpátky ho trochu táhnou pod pažemi, jak není schopný chodit. Psychické vypětí se na něm podepsalo víc, než by dokázal snést. Mysle na domeček a nebyl v něm sám, ale stejně ho to stálo příliš mnoho sil. Teď se jen ukázalo, jak křehký je. Jakmile se dveře zavřou a on s Akim zase osamí, sveze se na kolena a schová tvář do dlaní. Kdyby mohl, ví, kam by hned běžel. Nikdo a nic by ho asi nezastavilo, jen…Tohle taky zůstane jen u snů. Uvědomí si v další vteřině, jak se chová a rychle si začne rukávem stírat slzy. Nechce vypadat jako někdo, kdo nezvládne ani tohle, ale pořád má taky v živé paměti, jak probíhala prohlídka u překupníků. Prostě mu ji znovu připomněli, stejně jako pocity při ní.

"Aki-san." Upře na něj důvěřivé, trochu zarudlé oči.

"Mohl bych do svatyně, než půjdu do harému." Neví, kde vzal odvahu, ale rozhodne se během vteřiny, že to alespoň zkusí.

"Je tam ticho a klid."

Aki, Taiji

Nejdřív se mile usměje, když mu Shinya prozradí veřejné mínění okolo něj. Přesně pro tohle byly konkubíny opravdu užitečné. Věděly mnohem víc, než by se mohlo zdát. Jenže pak dojde na Senu a on trochu zvážní. Z jeho výrazu najednou není patrné, co si myslí, ale jemně přikývne, že bere jeho slova na vědomí. Je pro něj trochu zvláštní mluvit před Shinyou o Senovi. Je to teď mezi nimi intimní chvilka a stejně Shinya ví, že je Akiho srdce někde úplně jinde. Kromě toho Senu povyšuje nad všechny ostatní, bydlí v tomhle pokoji, kde teď nemůže být… prostě je to celé hrozně zvláštní situace. Ze stejného důvodu už tu žádná konkubína nemůže být do rána tak jako byl z počátku třeba Ruki. Kam by šel Sena spát? Jeho pokoje v harému byly zrušeny a přiděleny jiným. Tohle rozhodnutí poslalo Ricka pryč a nebylo jediné, které chtěl Aki učinit. Pod jeho vládou se země buď hodně změní nebo k tomu nikdy nedojde a zbaví se ho… Přejede mu mrazení po zádech, ale hned je pryč. Odvahu na to má, už ano. Znovu se Shinyovi podívá do očí, když se rozhodne odvážně pokračovat dál. Líbí se mu, že je otevřený, ale je to taky nebezpečná vlastnost. 

"Taky na sebe dávej pozor, Shin-chan. Zdá se, že máš podobné přemýšlení jako já a to by pro tebe nemuselo být bezpečné. Dávej si pozor, komu důvěřuješ a co říkáš." Nabádá ho vážně. 

"Ne?" Usměje se konečně, když dojde na jeho soukromou tvář.

"Vidíš, a já jsem si myslel, že se ve mně dá číst jako v otevřené knize." Broukne. Ale to bylo taky dobře, že to tak není. Jen ať si lámou hlavu. V jeho očích se odrazí cosi láskyplného, když mu Shinya řekne, že nebyl důvod se ho bát a už se na něj zase usmívá a pohrává si s jeho vlasy. 

"Mě se to taky moc líbilo. Opravdu." Ujistí ho šeptem. Co přijde vzápětí, na to připravený není. Sena se bál, nechtěl, ale byl odhodlaný. Ru se dokonce pral. Shinya vypadá jako by se ho chystali čtvrtit za živa a hledá u něj ochranu, kterou mu není schopný poskytnout. Nenávidí se za to. Tohle zruší. Jednoho dne to prostě všechno zruší. Neuhýbá před ním pohledem, nechce být za slabocha, ale stejně je v jeho očích patrná bolest, kterou s ním soucítí. Jakmile je v pokoji sám, schová tvář do dlaní a zaplaví ho pochybnosti. Co když si ukousne příliš velké sousto a všechny uvrhne jenom do neštěstí tak, jako Ricka? Co když nedovede změnit vůbec nic a je jen kluk, co má příliš velké plány proti celému světu? Pak si ale vzpomene na Gackta, na Toshiyu, velké muže, kteří mu vyjádřili podporu… Před očima má Shinyovu slzu a pochybnosti zase zmizí. Musí se o to pokusit. Když se Shinya vrátí a on vidí, jak ho skoro nesou, vjede do něj obrovský vztek. 

"Co jste mu udělali?!" Vyjede po nich a správce zbledne. 

"N-nic, pane, totéž co pokaždé..." Hlesne a ví, že i kdyby to Shinya sehrál, mají velký problém. Konkubína je pošramocená a princ se zlobí. 

"No právě! Chováte se k nim jako k nábytku. Určitě jsi sahal i kam jsi nemusel!" Vylévá si Aki vztek na lidech, kteří za to možná ani nemohou, ale už to nejde dál. Ricko, jeho matka, tahle směšná pravidla, Shinyovy slzy… a dost! Popadne nejbližší vázu, hodí s ní o zem a vykáže všechny s tím, že trest rozhodně přijde. Pak vezme Shinyu do náruče a odejde s ním k nízké pohovce pod okny, kde se posadí a nechá si ho na klíně. 

"Shin-chan..." Chce na něj promluvit a ukonejšit ho. Shinya mu právě láme srdce. Jeho požadavek ho překvapí, ale teď není nic, co by mu nesplnil. 

"Hai, smíš kamkoliv. Ale ne sám v tomto stavu, ani s nikým, komu nevěřím." Prozradí svou nedůvěru v palác. Zacinká na zvonek, který přivolá služebnou. 

"Vzbuďte kněze. Ať hned přijde." Požádá ji. Je noc, půlnoc pryč, ale to nevadí. Ve zbývajícím čase pomůže Shinyu trochu opláchnout a obléct jako by se tu nic nestalo. Nechce, aby od něj šel tak rychle, ale… teď ho nechce k ničemu přemlouvat. Když se ve dveřích objeví zmatený a trochu vyděšený Taiji, jenom těžko by odhadl, že to není jen proto, že ho v noci vytáhli z postele. Má na sobě pouze bavlněnou yukatu a jednoduchý kabát haori s rodovým znakem na zádech. 

"Postarej se o něj, Taiji-san a pak ho doprovoď do harému. Nespouštěj ho z očí ani na chvíli. Chce se jen pomodlit." Požádá ho tiše Aki. Taiji přikyvuje a na nic se neptá. Jen se několikrát ukloní a je na něm vidět, že se na konkubínu bojí před princem i sáhnout. +Co se tady k čertu stalo?+ Vyptává se v duchu, ale opatrně vezme Shinyu kolem ramen a s rozloučením ho vyvede z komnaty ven.