Reita
"Z kravaty? Jenom z kravaty? A pak budeš natáčet?" Ne, tohle nemohl jen ta přejít."Většinou jsem pro každou špatnost, ale na tohle se asi stydím i já." Rozesměje se upřímně a pak jen mírně zavrtí hlavou. Nechce nic měnit, jemu ten pokoj stačí. Kdyby se nad tím víc zamyslel, asi je to i proto, že se mu líbí, jak daleko od něj bude. Ale to si v tuhle chvíli rozhodně nepřipouští. Co se mu ale do hlavy dostane, je fakt, že tahle práce bude hodně jiná, než ty ostatní a ano, rozhodně ho bude bavit. Když sem jel, počítal s klasickou domluvou a pak s přípravou a po hlavě do práce. Teď to spíš vypadá, že si užije příjemně strávené chvilky, kdy se dost pobaví. Zatím to tak vypadá s poznámkami, kterých ho Sena rozhodně neušetří.
"Vážně jiný pokoj nepotřebuji. S koťaty už vůbec." Ujistí ho se smíchem a očima zkoumá strop. Možná odtud vážně nevypadne za hodinu, jak si myslel, když přišel s první poznámkou. Krátce těkne očima k němu a upřímně se usměje.
"Bude mi klidně stačit i tento. Ale opravdu děkuji za starost." Poděkuje mu naprosto upřímně. Už dlouho nezažil, že by se někdo staral o jeho pohodlí. Většinou ho brali jako inventář, je to příjemná změna. Pak vyprskne smíchy.
"Moment moment, máš podobné vztahy se všemi zaměstnanci? Já jen, abych byl připravený." Je to vtip samozřejmě, ale moc se mu představa majordoma v jeho posteli nelíbí. Je to ten samý pocit, jako když si pomyslel, že má Sena někoho, s kým v té posteli mohl opravdu být. Sjede ho pohledem od hlavy až k patě a v očích se mu blýskne, když zaslechne jeho podtón. Chytá se a začíná mu to docházet. Radši se zase rychle podívá do stropu. Vyslechne si jeho povídání o večírku.
"Předepsané barvy? Tak to abych na ten nákup vážně šel. S černou, bílou a zase černou tam asi nezapadnu co?" Zeptá se ho s nádechem pobavení, ale i když už ví, že je vedle něj, zatím se na něj nepodívá. Asi by to byl nápor na jeho ovládání.
"Třicet potencionálních cílů, asi ti budu muset být pořád v patách. To bude otrava co?" Prohodí ještě s dalším uchechtnutím, než se na něj podívá a střetne se s jeho očima. Ta jeho otázka! Krátce sklopí oči, než se vyhoupne na bok, zapře se loktem o postel a podloží si dlaní tvář. Sjede očima celou jeho postavu a už úplně přestává přemýšlet, co dělá.
"Co bych musel udělat proto, abych tě na tu motorku dostal? Unést tě z večírku? Vydržet několik hodin na nákupech? Natočit to video?" Vyjde z jeho rtů několik otázek, než zakotví očima na vážce, kterou mu dal.
"Nebo třeba pozitivní recenzi na večerní outfit?" Prohodí a ukradne mu ten pramen, co si natáčel na prst.
"Ne, to asi ne, od někoho jako jsem já, by to nebylo…Objektivní." Ne, není objektivní už teď a kope si vlastní hrob, ale dokud jsou v podobné pozici, vůbec mu to nevadí. Mlátit do hlavy se může klidně později.
"Mimochodem, měl bych o tobě asi všechno vědět. Co to bylo za podtón v hlase před chvílí? Jistě bych si ho měl pořádně zapamatovat." Vybídne ho.
"Nebo je to něco, co si schováváš jen pro svá videa a teď ti to uklouzlo?" Není si sám jistý, co tím sleduje. Jestli jsou to jen dobře mířené provokace nebo by ho vážně rád slyšel ještě jednou. Jen si tím dost zavaří podruhé, tohle se neposlouchá snadno, pokud jste se šéfem v posteli.
"Nejsem už moc drzý, pane šéf?" Přijde další rýpnutí.
"Možná bych vás neměl dál zdržovat od příprav." Zatím ten jeho růžový prameny, ještě vůbec nepustil a jestli se Sena zvedne a odkluše do své vlastní šatny, asi si vážně nafackuje.
Sena, Ruki
Protočí očima a zčervená. "Tak jsem to samozřejmě nemyslel, porno kanál jsem zatím nezaložil." Zamyslí se.
"I když by mi nejspíš dost vynášel. Něco elegantního, příběhy na úrovni… to ale nejspíš od porna nikdo nečeká." Položí ukazováček zamyšleně na rty. Ne, tohle samozřejmě nemyslí vážně. Bude mi klidně stačit i tento nezní zrovna přesvědčivě. Tohle by Sena řekl, kdyby chtěl být slušný a nikoho neobtěžovat s výměnou. Nadšení vypadá jinak. Hmm… Co si s tím teď počít? Úmyslně ho poničit a nahrát stěhování na to? Dotčeně k němu obrátí tvář, když dojde na vztahy se zaměstnanci.
"Jaké přesně vztahy máš na mysli?" Řekne tónem, který by mohl znamenat My dva přece žádný nemáme. Pak se ale pousměje.
"Já jí jen vybral. Pak jsem ho poslal, aby ji prohlédl, zkusil a koupil. V obchodě." Upřesní ten konec, protože tady začíná být příliš mnoho testosteronu.
"Říkal jsi, že umíš být neviditelný." Připomene mu zvesela. Mohl by taky říct, že on jako součást inventáře domu nepotřebuje vhodné barvy, ale…
"Jestli přijdeš v růžové a bílé, koupím ti co budeš chtít." Řekne mu a obrátí k němu oči plné výzvy. Rei nevypadá jako typ kluka, co by rád někam chodil jako bonbónek a stejně si myslí, že by mu to slušelo. Mírně to s ním škubne, když se Reita z ničeho nic zvedne na bok a přetočí se k němu. Teď už je dělí asi tak dva centimetry. Přesto zůstane ležet, jen visí očima v jeho tváři, zatímco ho Rei skenuje pohledem.
"Mám vyndat z kapes všechny kovové předměty? Doopravdy i zbraň?" Tohle byl nejhorší dvousmysl na světě, který kdy mohl vyslovit. Zbraň z kapsy!!! +Sena-chan!!!+ Vynadá v duchu sám sobě a už zase červená. Vždycky si myslel, že je proti téhle tělesné reakci imunní a dneska nedělá nic jiného.
"Promiň. To ten tvůj rentgenový pohled." Upřesní a uhne očima. Nevydrží mu to dlouho. Už zase se na něho dívá, protože Reita ho otevřeně pozve na rande. Po asi tak půl hodince, kterou si společně povídají. Tedy spíš půlhodince nástupního pohovoru do práce, ehm. Při nabídce videa a pouze v kravatě mu zajiskří v očích, ale předstírá, že doopravdy přemýšlí. Chvíli si prohlíží strop nad hlavou, ale pak už se zase dívá do jeho tváře, když mu Rei ukradne pramínek vlasů a v podbřišku ho zatahá. Připadá si spíš jako když k vám domů přijde hodně sexy spolužák. Takové to první oťukávání. Vůbec by tady takhle neměli ležet. Sena by tohle neměl dopustit. A pokud to sám nedokáže, nejspíš by ho měl hned vyhodit. Nejdřív si myslí, že mu Rei řekne, že by to od něj nebylo ono, protože se nevyzná v módě, ale jeho slova o objektivitě jsou jasným komplimentem. Tak on si myslí, že by o něm měl všechno vědět? Ne, to neměl, ale jen se pousměje a odvrátí tvář na druhou stranu, aby mu dal umanutě najevo, že mu nic vysvětlovat nebude. Je to jen taková hra.
"Co tím chceš říct, že natáčím nějaká… hm… jaký tón máš vlastně na mysli?" Málem řekl slova podbízivá videa a tím by udal sám sebe. Rei sám nadhodí to, nad čím by měl Sena přemýšlet, ale on nechává tvář odvrácenou a nevyhazuje ho.
"Neříkej mi, co mám dělat." Napomene ho, ale hravě. Nakonec se přetočí směrem k němu a na břicho a zblízka se mu podívá do očí skrz závoj růžových vlasů. A pak z té postele málem spadne, když se mu za zády ozve hlas Rukiho, jeho nejlepšího kamaráda.
"Co tady děláte?" Zní jeho běžným a dost uzemňujícím tónem hlasu a Sena se honem ohlédne.
"Nic." Řekne to nejvíc usvědčující, co může.
Reita
"Umím, když chci. Ale teď to zrovna moc nemám v plánu." Odpoví mu bez váhání s dalším pousmáním. Kruci, tohle je práce a on se do toho kvalitně zamotává. Stejně tomu nejde poručit."Hm, tohle zní jako výzva. Ještě si rozmyslím, jestli ji přijmu nebo ne, ale moc dobře si pamatuju, že jsi řekl cokoliv, bez upřesnění." Blýskne se mu v očích, protože je to věc, které on umí využít, ale ne tak, jak by si kde kdo mohl myslet. Obočí jde nahoru, když dojde na zbraň.
"Nevypadá to, že bys toho měl v kapsách tolik." Pomalu očima sjíždí jeho postavu, než vyprskne smíchy.
"Možná jsem trochu staromódní, ale na podobné věci si klidně rád počkám." Ne, on mu vůbec nevěří, že za to může jeho pohled. Pochybuje, že by na něj tak působil.
"Takže co? Nemám se dívat? Ty jsi tu šéf, měl bych dělat, co mi řekneš." Sena na jeho pozvání na projížďku zatím nic neřekne a jemu dojde, že tohle už možná vážně přestřelil. Stejně by to zkusil znovu, když se nad tím zamyslí, ale…Nechá to plavat. Nebylo by to první odmítnutí a po takové krátké době, se ani jeden nemůže divit. Klidně to zkusí později, třeba bude mít víc štěstí. Jen si musí dát pozor, aby kvůli takovým věcem o místo přece jen nepřišel. Asi je na čase hodit tam trochu zpátečku. Už si to v hlavě tak nějak přerovná a má v plánu se zvednout prozkoumat víc svůj pokoj i když se mu od Seny vůbec nechce. Dokonale mu zhatí plány, když se přetočí na břicho a je tak blízko. +No kruci.+
"Nebudu ti říkat, co máš dělat, od toho jsi tu přeci ty. Co bych teda měl…" Trhne sebou dost prudce, když se ozve cizí hlas ode dveří. Tak teď málem odvezli i jeho nohama napřed a to by měl mít trénink. Teď právě selhal. +Oba jste mrtví.+ Připomene si důvod, proč tu je a několikrát zamrká, než se trochu vzpamatuje. Podívá se krátce na Senu, když vytáhne tu nejhorší odpověď, jakou mohl a je jasné, že neznámý by rozhodně neměl vědět, co se tu před chvíli dělo. Nikdo by to neměl vědět!
"Testujeme, ale ne postel." Ozve se jeho hlas, nasadí svůj široký a upřímný úsměv.
"Zdravím, jsem Reita. Nový stín, koule na noze a bodyguard v jednom." Představí se, než se začne zvedat z postele. U toho sáhne na Senovu hruď a odepne mu vážku, kterou protočí mezi prsty.
"Jedna z novinek v rámci bezpečnost. Odolná vůči vodě a vlastně by ses tím dalo spát. Přišlo mi lepší otestovat postel, než sprchu." Podívá se na Senu a vážku mu vrátí.
"Před večírkem není moc času a tahle hračka se nám bude hodit." Sice by mu neměl říkat, jak to funguje, ale jestli tím zachrání situaci….Klidně mu koupí ještě něco podobného, co nepůjde vidět. Horší bude, pokud slyšel něco z toho, co si tu povídali, to už neukecá ani on. Krátce si příchozího prohlédne a přemýšlí, kdo by to mohl být. Asi někdo koho sena zná, jinak by tu nebyl. V kapse mu pípne telefon a on ho vytáhne, aby si přečetl zprávu na displeji.
"Moje věci právě dorazili. Skočím si pro ně ven, hned jsem zpátky." Ukloní se mírně Senovi a zamíří ke dveřím.
"Jen se protáhnu. Umím být neviditelný, ale procházet zdí jsem se ještě nenaučil." Zavtipkuje, jako by se před chvíli vůbec nic nestalo a děkuje za svou povahu, kterou jen tak něco nevyvede z míry.
"Díky." Prohodí, když se kolem něj prosmýkne a krátce si při tom pohybu prohlédne jeho tvář, než se nepatrně pousměje a zmizí za rohem.
"Doufám, že podobných kousků tu mají víc." Neodpustí si poznámku pro sebe. Nebude si nalhávat, že by si toho druhého nechtěl trochu prohlédnout. On se snad dneska dobrovolně opije. No dobře, nemůže, ale…
"Skvěle, hai to by mělo být všechno." Poděkuje muži, který mu předává velkou cestovku a k tomu několik obalů s jeho obleky. Ne, víc toho vážně nepotřebuje. Trvá to sotva pět minut a už se vrací do svého pokoje.
"Všechno dorazilo včas, nebudu muset na večírek v kombinéze." Prohodí, když si všimne, že je v jeho pokoji pořád plno. Zastaví se ve dveřích, podívá se na svůj majetek a pokrčí rameny.
"Zbytek jsem při věčném stěhování stihl poztrácet." Přijde další poznámka.
"Mám s sebou i seznam hostů. Potřeboval bych si ho projít a možná se na pár věcí zeptat, ať vím, kdo je kdo." Stočí pohled na Rukiho a pak na Senu a ptá se očima, jestli oba nebo jenom jeden z nich.
Sena, Ruki
"Ruki." Představí se a pokývá hlavou, když konečně zjistí, co je tenhle chlápek zač. Proč se válí Sena v posteli se svým bodyguardem? Přivře oči, když mu Rei začne vysvětlovat funkci Senovy brože. Připadá mu to takové… copak ji má nosit i on sám nebo nebo proč ho to má zajímat? Pozvedne bradu ještě trochu výš, jak se snaží přijít na to, o co tady jde, ale pak to konečně hodí za hlavu a uvolní postoj. Ze dveří neuhne ani o milimetr, když se Rei pokouší opustit ložnici, jenom se mu zblízka podívá do tváře v okamžiku, kdy jsou mezi nimi asi dva centimetry a znovu na něj přivře oči.
"Ne? Není to nic těžkého, musíš jenom nabrat dostatečnou rychlost. Třeba na motorce." Popíchne ho a v očích mu zlomyslně zajiskří. Sena se nadechne, ale nakonec protočí očima. Tohle byl prostě celý Ru. On jeho poznámky zbožňoval, věděl, že je tak nemyslí, ale pro okolí mohly být někdy vážně vražedné a nepříjemné. Jakmile je Reita pryč, Ruki vejde do ložnice, zvesela si kecne na matraci a díky tomu má nohy několik čísel nad zemí a může s nimi klátit.
"Nevypadá jako bodyguard. Není moc malý?" Začne hned jako by oni dva se Senou měli metr osmdesát a Sena pokrčí rameny.
"Reference má dobré." Sáhne po papírech a strčí je Rukimu do dlaní. Ru se hned začte.
"Tady to ale vypadá, že měl nějaký průšvih." Poklepe si dvěma prsty o nos a Sena přikývne.
"Po mě nikdo střílet nebude." Řekne přesvědčeně a Ru taky přikývne.
"Co jste tady dělali? Zkoušeli tě zavraždit špendlíkem z brože?" Nedá mu to, ale Rei je zpátky rychlostí kulového blesku a už zase leze do ložnice. Ruki protočí očima.
"No tak hlavně neztrať i Senu." Doporučí mu, ale z postele se ani nehne. Sena chvíli váhá a pak se natáhne pro seznam, který Reitovi skoro vytrhne z ruky.
"Ukaž." Broukne stále v rozpacích, protože nic z toho, co se před chvílí dělo, ještě nedostal z hlavy a začne jmenovat kdo je kdo. Většinou jde o jeho a Rukiho kamarády, jde o to spíš vědět, co dělají jejich rodiče, než oni sami a sem tam je i někdo starší a váženější. Brzy s Rukim doplňují různé historky a narážky a je patrné, koho mají rádi a koho zvou, protože se to očekává.
"Tohohle nech klidně zastřelit, to je hrozný idiot." Řekne Ruki.
"Nech toho." Napomene ho Sena, ale hihňá se a u toho oba jako o překot loví v telefonech i podobizny majitelů jmen. Rukiho nepřátelský postoj z počátku je ten tam. Minimálně do chvíle, než se mu bude zdát, že Reita překračuje svoje hranice.
"Oni teď k ochrance berou kde koho?" Nevydrží to dlouho a nevinně na Reitu zamrká. Sena potlačí smích.
"On tím myslel, že nevypadáš jako kulturista ze Švédska." Dovysvětlí a vyfasuje pohled Zkazil jsi mi to.
Reita
"Nemám to v plánu." Pokrčí nenuceně rameny a krátce se Senovi podívá do očí. Během vteřiny mu dojde, že v místnosti rozhodně nejsou sami a radši přeostří na ten seznam."Tu zeď bych neriskoval. Kvůli motorce." Nemůže na tu poznámku prostě nereagovat, to by nebyl on. Tady navíc zatím nemá pocit, že by si v podobném ohledu musel dávat pozor na pusu. Ru si očividně nejde pro poznámku daleko. +Tohle bude zábavná práce.+ Zhodnotí si to hned v duchu. Znovu se podívá na Senu, když mu podává seznam. Chtěl říct, že nepotřebuje úplně všechny detaily a bude se klidně vyptávat, co se mu zrovna hodí. Jenže pánové se rozjedou takovým způsobem, že už se za chvíli široce usmívá. Sáhne po propisce a nakloní se k Senovi, aby do seznamu začal dělat poznámky. Klidně tam napíše zastřelit a ne jednou.
"Mám obavy, aby z těch hostů vůbec někdo zbyl." Neodpustí si ještě dodat.
"Víc než polovina by nejspíš neodešla. Nepotřebujete spíš nájemného vraha, než bodyguarda." Prohodí další vtip.
"Hm, tohohle bych zastřelil asi já." Popustí uzdu svým slovům, když se objeví nesympatický obličej.
"To jsem samozřejmě nikdy neřekl." Dodá hned s cukajícími koutky, aby dostal svému povolání. Sáhne po Senově telefonu, když mu příliš odklání displej, než přijde poznámka od Rukiho. Pomalu na něj stočí pohled a výraz v jeho tváři je na pár vteřin nečitelný.
"Chceš to taky zkusit?" Pozvedne obočí a v očích mu provokativně zasvítí.
"Zničil bych tě po první hodin a ani nedosáhneš nohama z postele." Rýpne si do něj nazpátek bez váhání. Měl by už tušit, že tohle by mohlo mít následky, ale…prostě to nejde ovládnout. Ohlédne se na senu a pobaveně se uchechtne.
"Kdybych tak vypadal, s tím odkud pocházím, asi bych byl ten nejlepší bodyguard. Odrovnal bych všechny jen tím, že se z pohledu na mě umřou smíchy. Umřel bych i já při pohledu na zrcadla." Uchechtne se znovu.
"Ale je mi vážně upřímně líto, že se ti nelíbím. Bohužel s tím jak vypadám, toho už o moc víc dělat nejde." Asi by tu nemohl jen tak stát a nevrátit mu to. Když s tím začal…
"Ale vlastně je to dobře, nejsi můj typ." On sám ví, že malinko kecá, ale to ani jeden z nich neví, tvářit se tak klidně může. Začne klidně vytahovat své věci na postel. Později je hodí do šatny, taky dost možná až ráno, jak se mu bude chtít. Nebyl zrovna milovník pořádku. Jako poslední vytáhne zakódovaný kufřík, kde má zbraň a odloží ho na druhou polovinu postel na polštář, kde nebude spát.
"Tak nevím, má si ji brát s sebou nebo ne?" Prohodí pobaveně a ohlédne se na oba.
"Jestli tyhle večírky budou vypadat jako posledních pár minut, asi ji budu potřebovat. Možná by mě zajímalo, kolik lidí jsi už dokázal naštvat." Podívá se na Rukiho s jistým zaujetí, než stočí svůj pohled na Senu.
"A to to vypadalo na velmi příjemnou práci." Dodá a po chvíli od něj pohled odtrhne a tváří se, že se dál věnuje svým věcem, ale pro sebe se mírně pousměje. Přehodí si malou tašku z jedné ruky do druhé a zamíří s ní do koupelny, kde mu spadne čelisti podruhé. No kruci, z té vany ho někde jen tak nedostane.
"Kdybych náhodou dlouho nešel, přijďte mě někdo vylovit." Klidně pochválí vybavení koupelny.
"Vydělávám dost, ale tohle doma fakt nemám." Prohodí spokojeně a jeho hlas se nejspíš nese i do pokoje.
Sena
"Já nemám obavy vůbec." Řekne honem Ruki, zatímco si zálibně prohlíží silně pročištěný seznam hostů. Ne, že by do nich chtěl vážně střílet ostrými, ale uměl by si představit, že budou s Reitou ležet nahoře na podestě s airsoftkami mezi sloupky zábradlí a sázet jim do nohou jednu keramickou kuličku za druhou. Ty taky dělají pěkné modřiny! "A nevyjde to nastejno?" Pokračuje dál zvesela Ruki a jakmile Rei poukáže na nesympatický obličej, oba se Senou vyprsknou v hlasitý smích. To zrovna není jeden z těch nejhorších adeptů, ale má příšerné rodiče, co do všeho strkají nos. Nedivili by se, kdyby večer přišli s ním. Chudák kluk, taky to ve škole v jednom kuse poslouchal a teď dělá ve firmě svého tatínka. Pořád pod dohledem. Všechen smích jako na povel utichne, když si Reita až příliš nemístně začne dobírat Rukiho. Tak nějak platilo, že smetánka může všechno, ale vy jenom dokud jste s nimi a ne proti nim. Sena přeskočí očima mezi nimi, zatímco Ru jako na povel zvážní. Ano, řekli Reitovi, že moc neměří, ale trefit se rovnou do toho, jestli Ruki opře chodidla o podlahu nebo ne, to bylo na Rukiho prostě moc. Rei si ještě stihne udělat legraci sám ze sebe a Sena se krátce zasměje, ale Ru už ne a je jasné, že je zle. Aby toho náhodou nebylo málo, Rei ještě dodá, že Ruki není jeho typ a to už je vážně silné kafe.
"Jsem rád, že jsme se to dozvěděli, kdyby na tom snad komukoliv tady mělo záležet." Pronese chladně.
"Myslel jsem, že základkové fórky na téma Nejsi můj typ, zůstaly někde v minulosti..." Odtuší a vyskočí na nohy. Chvíli Reitu pozoruje, jak vytahuje kufřík se zbraní. Za normálních okolností by ho to hodně zajímalo, ale teď si jen pomalu založí ruce na prsou. A ani tohle není poslední zářez. Reita zmizí v koupelně, Ruki protočí očima a s jakýmsi tseh zmizí na chodbě. Sena si chvíli okusuje ret a dívá se za ním, než stočí tvář na dveře koupelny. Tohle všechno Ru zdá se jen tak nerozchodí, ale teď se přesně projevuje Senovo mládí a fakt, že není žádný drsný šéf. Asi by měl Reitu nějak usměrnit, říct mu, ať se jde Rukimu omluvit, ale on ho pořád nedovede vnímat jako podřízeného, jen jako někoho, kdo je na jeho vlastní úrovni a může jednat sám za sebe, tak jak chce.
"Jsem rád, že se ti líbí." Hlesne nakonec, ale… ne, to asi říkat neměl. Přešlápne a obrátí oči ke kufříku na posteli. Chvíli si ho prohlíží.
"Um… já se teď budu muset jít věnovat přípravám, Rei-chan...um… kun… tedy san, rozhodně jsem chtěl říct san. Uvidíme se večer. Nezapomeň na naši malou sázku." Připomene mu ty barvy večírku.
"A ne, že to nějak obejdeš, vážně moc miluju růžovou." Dodá ještě s úsměvem.
"Tak… ahoj." Hlesne ke dveřím a odejde z jeho nového pokoje i on. Musí najít Rukiho, dostat ho z té načuřené nálady a pak opravdu všechno nachystat. A hlavně sebe. Nutně potřebuje být ten nejvíc okouzlující šperk dnešního večera. Je to docela těžké, když chcete být pokaždé lepší, než minule. Jeden brzy neví, čím ohromovat, ale to dokáže. Pro stovky lajků na instagramu! A možná docela tajně i pro jedny nové oči tohoto domu.
Žádné komentáře:
Okomentovat