Sena x Reita - Můžete to říct ještě jednou? - část 2.

(Senova ložnice)

Reita

Zatváří se zaujatě, když mu Sena řekne, že je lepší tvářit se neužitečně. Nutně mu proběhne hlavou, jestli se pořád ještě baví o tom chlupáčci. Nechá to zatím být a rozhodně tu není proto, aby se šťoural v něčem, po čem mu nic není, ale nezapomene na to.

"Snažím se to tak brát." Usměje se mile, když dojde na tu frajeřinu. Vlastně mu tím trochu prozradí svou slabost.

"Arigato." Dodá nakonec naprosto upřímně a mírně kývne hlavou. Teď už to rozhodně není egoistického, jak by kde kdo čekal. Musí se po něm znovu ohlédnout, když přijde na lítost. V očích mu zasvítí.

"Není všem dnům konec." Vrátí mu to trochu, protože pozadu rozhodně nezůstane, ale…Vážně by si uměl představit, že by ho kamkoliv vzal? Ale ne, je si jistý, že Sena by se asi na nic obyčejného netvářil nadšeně. 

"Tak to se můžu pořádně rozšoupnout." Prohodí další menší vtípek, ale svou typickou chůzí zamíří za ním domem. Dokáže si představit, jak je velký a ano, rozhlíží se po interiéru, ale zase spíš trochu pracuje. Jeho vkus spočívá v tom, že si objedná někoho, aby jeho byt nevypadal jako vetešnictví. Ne stářím věcí, ale tím, jak se k sobě nic moc nehodí. Asi by vzal všechno, co mu padne pod ruku, na podobné věci neměl trpělivost. Což mu připomíná, že pořád ještě nemá hotovou polovinu bytu. +Už asi rok a půl.+ Málem by nad sebou protočil očima. Jakmile vejdou do ložnice, trochu se zarazí. Bílou rozhodně nečekal. Ani si není jistý, proč mu na mysl přišla růžová, za to asi můžou jeho vlasy.

"Jak pro princeznu." Ujede mu bez přemýšlení, ale nemyslí to zle. Je to krásné, jednoduché a očividně velmi drahé. Luxusní, stejně jako vypadá Sena. Nic obyčejného a rozhodně ne někdo, kdo by se za někým jako je Rei vůbec otočil. Ne, že by nad tím vůbec uvažoval.

"Točíte videa?" Vzhlédne k němu od papírů, protože ho napadlo…Proč ho to vůbec napadlo? Musí se krátce rozesmát a zavrtět nad sebou hlavou.

"Na to jsem se radši vůbec nezeptal." Vypadne z něj omluvně.

"A nic jsem nemyslel, ale vůbec na nic." Vůbec netuší, co se to s ním děje. Napadlo by ho něco takového jindy? Ne asi ne, možná ano, ale jen jako vtip u dobrého známého, rozhodně ne u někoho, s kým by měl pracovat.

"Bude to jednodušší, než jsem myslel." Vrátí se radši k práci.

"Viděl bych to na senzor na klice. Jeden otisk prstů a už se sem nedostane nikdo. Bude to levnější, než kamery uvnitř. Ty můžeme nechat na chodbě. S tím jak je řešený budou stačit dvě. Zvládnou zabrat dost velký úhel." Napíše si něco do papírů. 

"Pokud je tu dost techniky na točení…" +Porno neříkej, to není dobrý vtip.+ Upozorní sám sebe.

"Videí, nebude problém je připojit a uvést do chodu. Ty co tu jsou, nejsou špatné, ale je jich tu zbytečně moc. Ve výsledku to vyjde na stejno, když srovnám náklady a provoz." Znovu se na Senu podívá a mírně se pousměje. Vlastně je roztomilý, když ho napadlo, že by k němu někdo lezl. A Kanta rozhodně mělo napadnout, že se o to někdo pokusí. Pokud měl dostatečný fanklub, vždycky se najde někdo, kdo se mu v té posteli chce vyválet. Projde se po obvodu místnosti a očima si ji naposledy prohlédne, než se zastaví kousek od Seny a nedaleko postele.

"Ke slavným jako jste vy, se chce vždycky někdo dostat a málokdy jde o šperky nebo peníze. Spíš kradou spodní prádlo, oblečení a válejí se v peřinách. Jsou ale i horší případy." Nechce ho děsit, jen jestli tohle byl první…Ano, mohlo to být ještě horší.

"Sem už se opravdu nikdo nestane." Ujistí ho, když se mu podívá upřeně do tváře.

"I kdybych tu měl spát já." Zavtipkuje, aby zamluvil trochu toho strašení. Ne, tohle asi taky říkat neměl. Těkne očima kolem postele.

"Ten koberec vypadá pohodlně. Ke králíkovi bych se nevlezl. Vlastně tu mám ještě něco malého." Sáhne do kapsy kalhot a vytáhne malinkou krabičku.

"Snažím se to přizpůsobit majiteli a zatím se mi to vždycky osvědčilo." Otevře krabičku, ve které je brož z růžového zlata ve tvaru malé vážky posázená drobnými třpytivými kamínky.

"Můžeme ji samozřejmě vyměnit. Vybíral jsem to já a no…občas se prostě netrefím." Poškrábe se ve vlasech, vypadá malinko nesvůj.

"Je tam malý spouštěč přesně tady." Ukáže na dané místo.

"Ve vteřině jsem tu, kdyby náhodou." Málem si povzdechne. Kruci jemu má chuť stát pořád za zadkem, jen pro jistotu. Jasně, tyhle pocity znal a proto mu jeho práce vyhovovala, ale tady má malinko silnější účinky.

"Ve dne v noci." Dodá, aniž by si to uvědomil a napůl pozvedne ruku a málem ho za jeden pramen vezme a strčí mu ho za ucho. No kruci podruhé.

"Uhm, je to vlastně nejjednodušší řešení." Probere se trochu.

Sena

To roztomilé hodnocení jeho ložnice se ho rozhodně nedotkne. Z tónu Reitova hlasu nevycítil nic špatného, takže se po něm jenom ohlédne s milým úsměvem. Vlastně tak nějak to má působit, jenom ne v tom negativním slova smyslu. Ani tu druhou narážku nepochopí tak, jak nad ní nejspíš přemýšlí Rei, protože jenom přikývne. 

"Ano, mám svůj, troufám si říct, že úspěšný, kanál a taky účty na sociálních sítích." Začne se zápalem, než ho napadne, že tohle nejspíš někoho jako je Rei vůbec nezajímá. Stejně není moc daleko od toho, aby nevzal telefon do ruky a nezačal mu to všechno strkat pod nos. Klidně by mohl strávit nějaký čas tím, že se na něco z toho podívají a rozeberou to, ale to je trochu jiný obor a oni dva nejspíš i jiné typy osobnosti. Reita mu mezitím přednese, jak by se tu všechno mohlo změnit a jak by to odteď mohlo vypadat. Ten senzor na klice… 

"A jak se sem dostane kdokoliv jiný? Co majordomus nebo uklízečka? A co kdybych třeba… s někým randil?" Mimoděk trochu zčervená. Kdo ví proč se mu o tom před ním najednou nechce mluvit, jako by to snad nebyla jeho věc. On je tady zaměstnavatel a ve své ložnici přece může dělat naprosto cokoliv. 

"A co ty? Co když projdu dovnitř a něco si udělám a ty mě budeš muset zachránit, ale bude tady ten senzor..." Rozvíjí svoje představy. Tu pauzu před slovem videa postřehl, ale zatím ještě pořád nechytá, proč se to děje. Provází ho pohledem, když si to tady prohlíží, ale jakmile dojde na to, co někteří… hmm… fanoušci provádějí svým idolům, po zádech mu přeběhne slabé mrazení. Je to jako z nějakého filmu. Ale né, to se nestane. Proč by mělo? Jenom v téhle ulici bylo tolik slavných a boháčů a on nikdy neslyšel o někom, koho by pronásledoval nějaký úchyl. Byl to tu samý herec nebo modelka a on nebyl ani zdaleka tak mediálně známý a vůbec…! Krátce se uchechtne, když Reita zmíní, že by tady mohl spát on. 

"A kde? Myslíš taky moji postel nebo máš na mysli kobereček před ní? Nemám ti támhle zřídit pelíšek? Mohl bys spát s Yukim, ale obvykle je taky v posteli." Tak tohle znělo asi opravdu všelijak, ale za to všechno může Reita! To on vždycky řekne něco takového a Sena na to prostě jenom reaguje, tak je to. Pak ale Rei zmíní, že s sebou má něco pro něho a když sáhne do kapsy pro malou krabičku, Senovy to trhne s vnitřnostmi. Cože? Vysvětlení přijde vzápětí a on by nejraději protočil očima sám nad sebou, ale snaží se nedat na sobě nic znát. Jen spojí ruce za zády a párkrát se zhoupne na špičky, zatím co mu Reita ukazuje co to je a jak to funguje. Ta brož je opravdu nádherná a rozhodně to není žádná cetka. Sám by si vybral podobnou a nejspíš nebude problém ji neustále nosit. Musí k ní vymyslet tisíc a jeden outfit nebo jí najít místo, kde bude nenápadná, aby ho někdo neobvinil, že nosí pořád to samé dokola. 

"Líbí se mi." Ubezpečí ho, že jinou vybírat nemusí a pak od ní zvedne oči k těm jeho. 

"Připneš mi ji?" Tohle rozhodně není náhrdelník a už vůbec ne dárek z náklonnosti, je to jen jakási pracovní pomůcka, ale stejně. Sena může být malicherný jak chce, když tady všechny zaměstnává. Ani neví, proč ho k tomu nutí. Neměl by, ale nejspíš se mu líbí, jak ta kůže, co má na sobě, pěkně vrže, když jde okolo. Má v tom rozhodně hezký zadek. +Pronajal sis peklo.+

Reita

"Rád bych řekl, že vám rozumím, ale…" Prohodí na jeho videa a účty na sociálních sítích.

"Moje maximální schopnosti jsou přečíst si email, hledat novinky kvůli práci a projet si stránky firmy a pak zadat, co by se mělo změnit." Zatváří se trochu rozpačitě, protože v tomhle ohledu je sto let za opicemi.

"Na tohle bych asi potřeboval školení." Nadhodí znovu něco, co by mohlo vyznít jakkoliv, aniž by mu to v první chvíli došlo. Nebo to vnímá jen on sám? Asi už mu vážně přeskočilo.

"Můžu jich tam nastavit, kolik jen budete chtít." Zaujmou ho jeho zčervenalé tváře a zůstane na něj koukat o chvilku déle. +Je vážně roztomilý.+

"Až se rozejdete, stačí jen napsat a prostě smažu otisk." Prohodí, jak kdyby vůbec nepochyboval o tom, že Sena někoho má. Spíš mu to přijde, že se úplně nechce přiznat a přistihne se, že by zrovna podobný otisk navíc nepřidával. Ne, tenhle návrat do práce je vážně divný.

"A já…Jak se rozběhnu, tak už mě nezastaví ani troje dveře." Zavtipkuje bez váhání.

"Možná ani zeď, takže žádné výkřiky navíc, pak bych nemusel vědět, co se děje." Neodpustí si další narážku a trochu rozhodí rukama, protože to nejde ovládat.

"Do takové postele se moc nehodím." Poukáže na tu kombinézu co má na sobě a své celkové vystupování.

"Viděl bych to spíš na spacák pod oknem a tak podobně. Králík by ze mě dostal tiky, to bych mu taky neudělal chudáčkovi." Zasměje se krátce, bezděky těkne očima ke koberci, když už je u něj.

"Vypadá celkem pohodlně. Rozhodně líp, jak ten spacák." Koutky se mu pozvednou, když jej pozoruje, jak si rozhlíží šperk. Vážně je nervózní z toho, co na něj řekne. Samozřejmě, že věděl, koho by měl ode dneška chránit, vybíral podle toho a stejně si není jistý svým vlastním vkusem. Snažil se, ale…Copak on ví, co by se mu mohlo líbit? A vůbec, není to jedno? Je to jeho šéf přece! Polovina strnulosti z něj opadne, když je ujištěn, že se mu líbí.

"Kdybych si chtěl hrát na egoistu, řeknu, že mám prostě vkus, ale…" Odmlčí se na chvíli a nakonec to prozatím nedopoví. Kývne mírně hlavou a přistoupí k němu, aby mu ji připnul. Zarazí se uprostřed pohybu, když na chvíli zvedne oči k jeho tváři a mile se usměje.

"Tentokrát jsem se prostě trefil. Bude ti slušet." Dokončí konečně svou větu a vůbec mu nedochází, že mu rozhodně nevyká. Nakonec nechá vážku jen v jedné ruce, druhou opatrně odsune prameny, které mu spadají přes rameno na záda, aby mu nic nepřekáželo a téměř neznatelně ho tím pohybem pohladí po rameni. Pak už velmi opatrně nezvedne látku, aby ho náhodou nezranil a umístí vážku na ideální místo. Vlastně se tím zaobírá dost dlouho, jak kdyby si to chtěl úplně celé vychutnat.

"Sluší ti." Prohodí jako první a v tu chvíli mu to dojde.

"Teda, ne že bys nebyl sexy i předtím, ale….nebyl jste…Ono to bylo asi celé trochu špatně. Gomen." V očích se mu částečně pobaveně a částečně trochu nervózně blýskne, než od něj ustoupí a vrátí se do módu práce. Tohle bylo vážně trochu moc. Začíná mu docházet, že být u něj dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu bude problém. Ale ne kvůli práci, ale kvůli tomu, aby se nic podobného neopakovalo.

"Nastavení všeho bude chvíli trvat. Počítám tak den instalace a nějakou tu hodinu na připojení a zadání všech zaměstnanců." Snaží se zamluvit to, co před chvílí vyváděl. No jo, kdyby tohle nebyla práce, asi by to prostě řekl na plnou pusu, nikdy se toho nebál, ale teď přece nemůže.

"V tu dobu budu na chodbě, pokud budete doma, jen pro jistotu. Starý systém pojede, dokud nebude všechno fungovat, ale kamery tady odpojím. O bezpečí se postarám já. Udělám ze sebe takový otiskový senzor a můžu i trhat, když na to přijde. Ještě dneska by mi měli přivézt moje věci a hlavně obleky." Neplánově se ušklíbne a je jasné, že s tím se pořád nenaučil žít.

"Pak můžeme jít klidně na párty." Prohodí, jak kdyby ho někam zval.

"Nebo kamkoliv jinam…podle rozvrhu." Zamává papíry, aby bylo jasno. On v tom hlavně přestává mít jasno kruci.

Sena

Reita zareaguje úplně jinak, než by čekal. Není to nic o tom, že ho podobné věci nezajímají a připadají mu jako pitomosti, se kterými by nikdo neměl ztrácet čas. To totiž obvykle slýchá, hlavně od lidí starších, než je on sám. Místo toho na sebe prozradí jistou nešikovnost v podobných záležitostech. 

"Myslel jsem, že tvůj obor je hodně technický." Pousměje se a při tom si namotává pramen vlasů na prst, ale je to od něj hrozně milý krok, že na sebe práskne i něco takového, na místo, aby se před ním snažil vypadat co nejlépe. Při slovech o školení kmitne obočím. 

"Klidně tě naučím psát. Emaily." Dodá honem a zacloní si dlaní ústa, když se rozesměje. Chápavě přikývne, když mu Rei vysvětlí, jak je to s těmi otisky. 

"Hmm… máme mezery, které jsou zdá se společné." Zkonstatuje. 

"V otiscích prstů budeš muset školit ty mě." Dodá, ale v duchu všech těch dvousmyslných narážek zní tahle asi nejhůře ze všech. Ano, kam všude Rei otiskne svoje prsty? Nikam! Samozřejmě, že nikam! Jakmile se strefí do milostných výkřiků, Sena na něj uvalí svůj modrý pohled, který je najednou přistiženě vážný a opravdu zrudne. Prozradí tím na sebe možná víc, než by musel, ale kruci, on už stál někdy pod okny? Nebo se prostě jenom trefil? A vůbec, vážně se tady baví o tom, že uslyší, co se v téhle ložnici bude… tedy mohlo by se dít? Decentně si odkašle do sevřené dlaně a pokouší se rozehnat rozpaky. Teď aby se bál pomoct si třeba sám. 

"Já se zase nehodím do spacáku." Řekne honem, ale… Asi se z toho nikdy nevymotá. 

"Tím jsem nechtěl říct, že bychom k sobě měli ladit..." U něj ale ladí úplně všechno, je přece módní influencer. To už se ale Reita chopí připínání jeho brože a je při tom opravdu blízko. Dost na to, aby se Sena nadechl jeho sportovního parfému, který tak nějak podtrhuje jeho osobnost. Vážně mu sluší. V kombinaci s tou kombinézou to prostě nečekal. Zamrká a jemně se usměje, když mu Rei řekne, že mu bude slušet. To se hezky poslouchá. Ani si při tom sám neuvědomí, že už si tykají. Vždyť je mladší, než on. Rei musí odsunout dlouhé prameny jeho vlasů stranou a jemu se z toho doteku zachvěje podbřišek. Na okamžik podrží dech v plicích a podívá se bokem, než je brož na svém místě. Pak k ní skloní oči a pohladí ji konečky prstů. Znovu se na něj rychle podívá, když mu řekne, že je sexy, očima se ho zeptá, jestli to myslí vážně, zatímco se znovu usměje a pak sebou skoro trhne, když se Rei začne opravovat kvůli vykání. Konečně mu to taky sepne, zastydí se a udělá krok vzad. Tohle byla zvláštní a hrozně hezká chvilka, ale kruci, Rei je v práci a je to chlap! 

"Neomlouvej se." Řekne honem. 

"Já ti taky od začátku tykám." Rei okamžitě začne mluvit o práci a taky se vzdálí. Senovi to najednou přijde skoro líto, podupává si špičkou o koberec, zatímco má dlaně spojené před tělem, hledí do země a přikyvuje a hlavou se mu prohání jenom to připínání brože. A pak Rei řekne něco velmi podstatného. Totiž, že dnes přivezou jeho věci. Samozřejmě, že tady musí mít pokoj, vždyť tu s ním bude celé týdny, pouze v době své dovolené ne. Jeden z důvodů, proč je tahle práce tak dobře placená. Osobní život nějakou dobu neexistoval. 

"Promiň, úplně jsem zapomněl, že nespíš u mě před postelí." Řekne a vykročí ke dveřím. 

"Pojď. Nachystal jsem ti pokojíček." Provede ho chodbou jenom o dvoje dveře dál. Není to zrovna daleko, kdyby bylo Senu slyšet při… no radši nic. Otevře nové dveře a vpustí ho dál. 

"Není to moc velké. Dveře do koupelny jsou tady a dveře do šatny tady." Ukazuje na místa v bílé stěně. 

"Obývací zázemí tu moc není, ale říkal jsem si, že tu moc nebudeš. Nevím, jestli zrovna ty využiješ toaletní stolek, ale možná bys tu chtěl něco jiného? Počítač, skříň na věci..." Vyjmenovává a rozpačitě se rozhlíží. Najednou je mu málo i vlastní dům. Co když se mu tu bude špatně spát?

Reita

"Tak to bude tak trochu poznávací zájezd." Broukne si spíš pro sebe pobaveně, ale moc se nekrotí, takže je možné, že ho Sena uslyší. Jak to bylo ze začátku u věch hrozně odtažité a prohlíželi si toho, kdo jim bude lézt do soukromí, tady ten pocit nemá. Spíš to začíná vypadat, že si padli do oka a být to za jiný okolností, asi by ho na té motorce vážně svezl a teď myslí tu opravdovou, kterou parkuje před domem. Musí se pousmát, když si uvědomí, co se mu prohání hlavou, ale je k Senovi zády. Ta chvilka…Začíná mít pocit, že pokud za pět minut nepoletí, aby koupil něco, co mu zase bude moci připnout, dostane metál ze sebeovládání. Nakonec se k němu otočí a znovu se mírně pousměje. Ukázkově mu zasalutuje a pak hravě mrkne.

"Rozkaz pane." Asi by bez trochy komedie nemohl žít.

"My dva k sobě asi ladit nebudeme nikdy, to by sis mě musel vzít do parády." Zarazí se, protože už mu zase tyká.

"Můžu tedy?" Najde v sobě i dost slušného vychování, aby se ujistil.

"Můj vrchol vkusu jsou obleky, které nosí všichni a ta páska. Jak to není na motorku nebo to nejsou tepláky, jsem v koncích." Pokrčí rameny. Ne, zas tak špatně na tom asi není a kdyby se opravdu hodně snažil, vydoluje ze sebe to nejlepší, jenže není čas.

"Ale to by muselo být v pracovní době, pane šéf." Dodá ještě pobaveně, protože on teď bude v práci v podstatě pořád, pokud nebude spát. Dovolenou…Kdyby se to počítalo asi má ještě z předešlých pěti let. Střelí očima k tomu koberečku, než se uchechtne.

"Pořád to můžeš dát do smlouvy." Narazí na to, kde by měl spát.

"Ale nemohl bych ti takhle rušit soukromí." Dodá honem, protože je pořád přesvědčený o tom, že tuhle ložnici nemá jen pro sebe. Když se na něj podívá, musí to být jasné i jemu. Zase si pomyslí něco o tom, že je to škoda.

"Pokojíček?" Tohle pojmenování ho přinutí k dalším úsměvu, ale vykročí za ním. Ohlédne se přes rameno, jakmile zastaví u dveří.

"Budu blíž, než jsem si myslel. To je skvělé." Zhodnotí to bez váhání.

"To uslyším vážně všechno." Teď je to cílená provokace a pozoruje po očku Senu, jak se bude tvářit. Zatím mu za jeho poznámky výpověď nepřistála a on má nutkání testovat hranice. Pak se ale podívám, kde bude následující dobu bydlet a…

"Uhm, pokojíček..." Několikrát překvapeně zamrká. Má sice poměrně velký byt, ale rozhodně to nevypadá ani trošičku jako tohle.

"Nespletli jsme si dveře?" Zeptá se ho s trochu rozpačitým výrazem ve tváři. Byl zvyklý na mnohem horší podmínky a většinou obýval část domu nebo patro společně s personálem. Když začínal, byl to spíš kamrlík, později sdílel třeba pokoj s kolegy, ale tohle…Šatna? 

"Myslím, že bych svůj šatník bez obtíží narval do nočního stolku a ještě by se mi tam vlezl i notebook." Zavtipkuje na svou vlastní adresu. Jemu by celkem stačila ta skříň a navíc…Má malinkatý zlozvyk nechávat sem tam někdo něco ležet.

"Asi nevyužiju, ale zrcadlo opatrně sundám a nechám si ho jako pracovní, jestli nevadí? Arigato, myslím, že tady se budu mít jako v bavlnce." Usměje se na něj vřele a rozejde se po pokoji. I ty barvy se mu líbí, ta černá je…není to moc ani málo, prostě úplně akorát. Mrkne i na to zrcadlo a nahlédne za něj.

"Hai to půjde, stačí jen povolit pár šroubků, za pět minut nemám co dělat. Domluvím se s majordomem, aby ho dal do bezpečí." Ujistí Senu, že se s jeho majetkem nic dít nebude.

"Večer jsi měl v plánu večírek. Můžu o něm něco vědět? Můžeme si k tomu klidně sednout." Kývne hlavou k posteli a v očích mu zajiskří, než se sám usadí.

"Ale pochopím, když se ti nebude chtít, to se moc nesluší že?" Ano, asi opravdu přestává myslet na to, že je v práci. Nakonec neodolá pokušení a natáhne se na postel s rukama pod hlavou.

"Hm, asi budu mít problém ráno brzo vstát." Prozradí mu na sebe.

"Zkoušel jsi ji? Asi máš mnohem lepší, ale tohle je vážně super." Ne, že by doma měl nějakou starou a rozvrzanou, ale...Na tohle to vážně nemá.

Sena

Zvedne k němu bradu, zatímco si Reita prohlíží pokoj. To je pravda, je to hodně blízko. Dům má sice tři patra, ale zas tak velký není, to je ve velkých městech vždycky problém. Neudrží se a plácne ho dlaní přes paži. 

"Nech toho." Culí se společně s ním, když zase dojde na Senovo vzdychání. Rozhodně nepřeslechl, co mu to před tím říkal ohledně braní do parády. V prvním okamžiku se vážně lekl, že mu jasně dává najevo, že by s někým jako je on nemohl nikdy nic mít. Tedy, kdyby na tom snad záleželo, samozřejmě! 

"Klidně s tebou půjdu na nákupy, ty totiž zase budeš muset chodit se mnou. Asi u toho zemřeš, protože to dělám vážně často, je to navíc součást mojí práce. Pro tebe smrt, pro mě zábava." Pokrčí nenuceně rameny. Teď je rozhodně na koni. 

"Nelíbí se ti?" Zareaguje jako první s obavou v očích a s pootevřenými rty těká po věcech okolo. Možná by mohl… 

"Nespletli, ale..." Je z něj pořád trochu zaskočený. Pak se ale rozesměje, když Rei popíše velikost svého šatníku. 

"Obleky do nočního stolku? To se skládají jenom z kravaty?" Teď už mu nepokrytě jiskří v očích. 

"Asi ti natočím vlog. Totiž..." Zamává honem dlaní. To nebyla narážka na nějaké domácí porno! To měl být jenom takový vtip! Radši vkročí do pokoje a zkusmo otevře dveře šatny i koupelny, aby tam mohl nahlédnout. 

"Vana tady není moc velká, promiň." Vysvětluje honem. 

"Mám tu ložnici pro hosty, ale občas ji potřebuju a pak pokoj, kde spává matka, tam bys stejně nechtěl." Dělá trochu obličeje. 

"Je to ta místnost koťátky na stěnách, vážně příšerná." Přikývne, když mu navrhne sundání zrcadla. 

"Není takový problém dát sem pořádný pracovní stůl." Řekne mu další návrh. Chápe, že Rei bude mít nějaké pracovní potřeby a co se týče peněz za podobnou věc, je pro něj docela nepodstatná. Ten večírek, málem by na něj zapomněl a při tom je to ještě tolik chystání. Tedy… on ho má dávno vymyšlený a naplánovaný a chystají to ti, kterým zadal tuhle práci, ale musí obléknout a upravit sám sebe a tak podobně. Prostě na to dohlédnout. Pozoruje Reitu, jak si sedá na postel a nakloní hlavu k rameni, když ho pozve za sebou a dodává, že se to nesluší. Pořád se na něj nedovede dívat jinak, než jako na nového kamaráda nebo… no rozhodně ne jako na bodyguarda. Je to matoucí. Rei se tu před ním klidně natáhne, takže Senovo obočí vystoupá nahoru, ale pořád se nedovede zlobit za jeho uvolněné chování. Vlastně ho baví. Všichni se k němu chovali jako k rozmazlenému dítěti nebo jako k cizí osobě, co dává peníze. Viděl jim to na očích. Ale on ho popichoval jako by se potkali někde venku. 

"Já ne, můj majordomus. Tedy… ne tak, jak si myslíš." Řekne mu a zasměje se. 

"Svěřuju mu toho hodně." Řekne se změnou tónu v hlase. Je najednou trochu svůdnější. Dojde ho, kecne si, až se postel zhoupne a klidně se natáhne vedle něho s rukama nad hlavou. 

"Nic velkého, asi třicet osob. Žádné speciální téma. Je jaro, takže se řeší sakury, velikost květů, kvalita, jestli je to stejné jako loni nebo horší jako předloni… všechno bude růžové a bílé, i já. Na bazén je ještě troch zima, budeme nejspíš uvnitř. Seznam hostů má můj majordomus. Zábava končí, až odejde poslední host, nikdy nikoho nevyhazuju. Co chceš ještě vědět?" Asi odpovídá na něco úplně jiného. Mimoděk si namotává lokýnku na prst a pak k němu obrátí tvář. Reita je hodně blízko.