(Senova vila)
Reita
Užívá si jízdu, je to pro něj něco, co mu spolehlivě vžene energii do těla. Trpěl, když na ni dlouhé týdny nemohl sednout. Nakonec se ocitne před bránou k jednomu ze sídel. Stáhne helmu, aby kamera zachytila jeho obličej a pustili ho dovnitř. Zaparkuje před domem, který by mohl jen závidět. Postaví motorku na stojan a rozhlédne se. Vstříc mu jde muž, kterého pozná už z dálky.
"A to jsem si říkal, že mi dnešek nemůže nic zkazit." Ušklíbne se Rei a setká se s podobným pohledem naproti sobě.
"Neboj, dlouho tu nebudu." Ušklíbne se Kanto. Znali se moc dobře a nikdy si do oka nepadli. Jedna věc byla rivalita a zdravá konkurence. Ta druhá byla klacky pod nohama, kterých si Rei užil dost.
"Copak dostals padáka?" Rýpne si do něj hned a pohled naproti mu řekne, že má pravdu. Nedokáže se ubránit smíchu.
"Dobře, tenhle den je skvělej." Vysměje se mu v podstatě.
"Baka, však počkej, půjdeš taky, o to se vsadím. Jsem už pátý za poslední dva měsíce." Prohodí Kanto vztekle.
"Uvidíme." Rei pozvedne pravý koutek.
"Už tě čeká, tak pohni zadkem." Řekne Kanto a vede Reie do domu. Tohle je teda luxus. Je doveden do pokoje, kde by měl počkat. V ruce už má papíry, aby si všechno zopakoval a věděl, kde se co šustne. Už teď ví, co by ze zabezpečení domu změnil. Některé věci by si rozhodně zasloužili novější zařízení. Bez okolků se začne rozhlížet, stejně jako po celou cestu sem.
"Nedivím se, že máš padáka. Sem by se dostal kde kdo." Rýpne si podruhé do svého nepřítele a odloží helmu vedle sebe. Dlouho sedět nevydrží, začne přecházet po pokoji a pak vyhlédne i z okna.
"Střídání? Pravidelné hm?" Prohodí si pro sebe. Stáhne si horní část kombinézy z ramen a přepásá jí v pase. Odkryje tak obyčejné triko černé barvy, které tak akorát ukazuje, kolik tréninku za sebou má.
Sena
Jestli se někdy někdo uměl narodit, tak to byl Sena. Jako dědic hotelového impéria měl do smrti vystaráno, i kdyby rozhazoval sebevíc. Nikdy to nemohl utratit a navíc neměl žádné sourozence. Vyrostl v nezřízeném luxusu, kdy si mohl z nudy každý týden měnit auto, nikdy nepoznal žádnou práci, starosti nebo pocit nedostatku a nejhorší na tom všem bylo, že si v tom vážně liboval. Byl typický milovník drahých a luxusních věcí, hlavně šperků, rád je dával na odiv a úsměv z tváře mu mohlo smazat jenom nízké hodnocení na instagramu. A on ho nikdy neměl nízké. Už jenom proto, kým byl, měl obrovský počet následovníků, kteří mu pochlebovali a sledovali každý jeho krok. Vychodil prestižní soukromou školu se stejně bohatými dětmi jako byl on sám a je to asi rok, co mu rodiče pořídili obrovskou vilu, kterou měl i se vším služebnictvem sám pro sebe. Co chvíli se tady konaly nákladné párty, plné pitominek jako obrovský ohňostroj jako na Nový Rok a další kratochvíle. Sena vůbec netušil, co by měl dělat a jak zúročovat svoje jmění, takže se pustil do pole módního influencera, točil videa na youtube a další platformy, udával módní směry a psal recenze na kosmetické produkty. Prostě kdejaké pitominy, které neměly s pořádnou prací nic společného, ale vynášely mu spousty dalších peněz za nic a za zábavu. Takhle bohužel moderní společnost fungovala a běžní lidé se rádi dívali, jak žije někdo jako on. A on se klidně ukazoval. Byl v tomhle trochu neopatrný a oproti svým japonským kolegům si soukromí zase tak moc nehájil. Problém byl, že fanoušci byli občas dost neodbytní a od té doby, co se mu jeden během večírku protlačil do domu a Sena ho pozdě v noci našel ve vlastní posteli a oblečeného do jeho županu a málem z toho dostal infarkt uznal, že je na čase trochu se tomuhle problému věnovat. Byl to asi nějaký slabomyslný blázínek, nechtěl mu ve skutečnosti ublížit, ale to jeden nikdy nemohl vědět. Přesně z tohohle důvodu si teď dává odchod šéf jeho ochranky a on ho chce nahradit jiným. Moc se v podobných věcech nevyzná, ale nechce žádat o pomoc otce ani nikoho z přátel. Vybere si ho prostě sám. Pročte se několika životopisy a nakonec prostě píchne prstem do jednoho papíru. Už je mu to asi jedno. Doporučení mají všichni skvělá, jeho asistentka by mu sem určitě nedonesla složku jenom tak někoho, tak proč se v tom bude dál nimrat? Stejně byli většinou oškliví cizinci se dvěma metry a horou svalů. Nic, co by mu stálo za pořádný pohled, na tohle prostě nebyl. Vzápětí na celou záležitost v podstatě zapomene, dokud mu nepřijdou oznámit, že je ten muž tady. Sena zvedne překvapeně oči od svého bílého králíčka, kterého má v náručí, zatímco si vybírá květinovou výzdobu na stůl v jídelně a pak nechá majordoma, aby ho sem přivedl. Bude to to samé jako minule. Celý den budou chodit po domě, řešit jeho zabezpečení a pak se budou nimrat v Senově rozvrhu. Je to ochranka, takže bude asi chodit všude s ním. On nebo jeho lidé, podle toho, jak se nový šéf rozhodne. On je ale příliš nevnímal. Nemohl, jinak by se z toho zbláznil. +To bude ale nudný den.+ Povzdechne si. Chtěl jít k moři, nebo někam jinam, už ani neví. Všechno by bylo zábavnější, než se nimrat v tomhle, ale fanouška v posteli už vážně nechce.Reita
Všechno kolem Reie doslova křičí, kolik peněž tu někdo utratil jen za vybavení a jemu to žene koutky nahoru. To jemu trvalo roky, než měl vůbec svůj vlastní byt a samozřejmě ví, kolik je jeho novému šéfovi. Jenže nebyla jeho práce něco posuzovat, pokud se to netýkalo zabezpečení domu, stejně jako zabezpečení toho pokladu, který má hlídat. Koutky se mu vyhoupnou nahoru nad tou myšlenkou. Vtipkovat ve vlastní hlavě klidně mohl, to mu nikdo nevezme, ale navenek…"Já vím, co dělám." Ozve se za ním ještě jednou už malinko vzteklý hlas a Rei se na něj ohlédne s trochu ironickým výrazem.
"Jasně, to vidím." Pokývá u toho hlavou a odlepí se od okna. Ne, neposadí se, prostě jen stojí a rukama složenýma za zády a ještě několikrát se rozhlédne. Cestu zrovna sem má ve své hlavě a když do místnosti vejde další osoba, snaží se podvědomě odhadnout, kdo to je. Vzápětí mu jeho myšlenky potvrdí, jakmile je vyzván, aby majordoma následoval. Možná se měl jinak obléknout na pracovní schůzku, ale…On si nikdy na oblečení nepotrpěl, tedy ne, dokud to nebylo nezbytně nutné. Samozřejmě měl několik obleků, které si později přiveze. I to k jeho práci patřilo, asi by nikdo z těch pracháčů nesnesl, aby kolem nich lítal v hadrech na motorku. +Škoda, v kvádru vypadám pitomě.+ Dovolí si ještě jednu myšlenku, než stane před určitými dveřmi. Za sebou slyší kroky a naposledy se ohlédne na Kanta, aby mu mávl přes rameno a užije si ten výraz, než se zatváří společensky přijatelně a po vyzvání vstoupí. Jakmile se dveře otevřou, první mu oči padnou na bílého králíka a pak jimi celkem rychle vystoupá nahoru a mírně se zarazí. +No teda, ten vypadá ještě mladší, než je.+ Složí mu v podstatě kompliment ve své hlavě, ale nahlas nic neřekne. To se vůbec nehodilo. Pokud měl dobrého šéfa a ten jeho povahu bral jako plus, neměl problém se s ním uvolněně bavit a svou práci si užít. Tohle všechno ale přicházelo časem. Ovšem občas se stalo, že mu nějaká ta poznámka ujela a buď to zpravila jeho práce nebo se rozloučili. K jeho štěstí to většinou skončilo tou první variantou nebo taky došlo na smích, ale tady to moc nevypadá. Leda by zkoušel vtipkovat na téma módních přestřelů a to fakt není jeho styl.
"Zdravím vás." Řekne vzápětí a ukloní se, jak mu od malička vštěpovali do hlavy. Ne, že by tím byl čert ví jak nadšený.
"Jsem Reita. Suzuki Reita." Doplní nakonec i své příjmení. Radši si nechával říkat jménem, bylo to pro něj lepší, ale to taky není na jeho posouzení. Prohlédne si ho znovu a začíná mu být jasné, že se mu tu s ním nechce trávit delší čas, než bude nutné a tak nebude zdržovat. Očividně bude mít dost práce s česáním králíka nebo co se s králíky dělá. On je znal spíš na smetaně, než jako mazlíčka. Ne, asi by to nejedl, ale…
"Myslím, že vím většinu, co ke své práci potřebuju. Rozvrhu se bez problémů přizpůsobím, jen bych potřeboval plány domu. Je tu pár věcí, které bych rád změnil. Samozřejmě je to na všem uvážení a rozhodnutí. Myslím, že jak budu mít plány, dokážu změny sepsat do dvou hodin, pak vám je předložím. Můžu přidat i doporučení, co se ostatních členů ochranky týká. Znám pár kluků, kteří jsou opravdu skvělí a skoro je nezahlédnete, pokud nebudou chtít." Odmlčí se na chvilku, jestli toho není už příliš a asi ho bude nudit. Nic jiného by nečekal.
"Běžně doprovázím svého klienta já. Pro většinu je to praktičtější a mám alespoň přehled, co se děje. To ovšem taky záleží na vás." Jasně, jasně on je přece služba, kterou si zaplatil.
"Osobně vám klidně slíbím, že se k vám do postele kolem mě nikdo nedostane." A je to tady. Jasně, že o tom slyšel, ale tahle poznámka byla trochu moc.
"Ne ten, koho tam nebude chtít." Pokrčí nenuceně rameny a skoro to vypadá, že mu koutky vyskočí nahoru, zůstane ale jen u letmého zachvění.
"Uhm, to asi nebylo to nejlepší uvedení." Dobře, možná vyletí mnohem dřív, než se tady vůbec stihne zabydlet. Vyřeší to omluvnou úklonou a upřímným úsměvem. +Rei, ty jsi fakt idiot.+
Sena
Když se jeho nový šéf ochranky objeví ve dveřích, Sena je upřímně zaskočený. Změří si ho celého pohledem a… všechno je úplně jinak, než je zvyklý. Tak za prvé, kombinéza na motorku na pracovním pohovoru? Stroj bude někde před domem. Za druhé, nebyl zrovna moc vysoký, jen o něco málo víc, než Sena. Za třetí… vypadal asi tak podobně starý, i když tvář klame a v neposlední řadě… no prostě to byl normální kluk, průměrného japonského vzrůstu s pichlavýma očima a něco mu napovídalo, že ten úsměv bude stejný, až se objeví. Ukloní se mu bradou nazpět jen tolik, jak kážou společenské konvence v jeho postavení a pohladí konečky prstů záda králíčka. Zdobí je narůžovo nalakované nehty, posázené kamínky a několik decentních, ale třpytivých prstýnků. Koutky mu okamžitě poskočí a tak tak, že je ovládne, když mu Rei sdělí i příjmení. Už ho zná z papírů, ale stejně… "To ta kombinéza..." Obsáhne gestem dlaně jeho vzezření a radši skloní oči ke králíčkovi.
"Těší mě." Dodá. Reita na něj okamžitě vychrlí proslov ohledně své práce, až Sena několikrát zamrká a znovu potlačí smích.
"Ty jsi hodně hrrr, pořád jedeš na rychlost?" To tykání jde samo od sebe, prostě si nemůže pomoct. Nechce být neslušný, ale když on si tak nahrává… Ještě by rád dodal, jestli úplně ve všem, ale to už by vážně bylo moc. Raději gestem přivolá asistentku, která Reitovi podá všechny potřebné dokumenty.
"Nejsem z těch, co by jen tak vyhazovali personál, ale někde se děje chyba a lepší je pracovat s těmi, na které se můžeš spolehnout." Souhlasí i s tím druhým bodem. Pak už to ale nevydrží a opravdu hlasitě se rozesměje.
"Nene, tohle bylo to nejlepší uvedení. Jenom mám strach, aby přes tebe prošel vůbec někdo." Tohle by teď díky tónu hlasu, jaký použil, taky mohlo znít jako dvousmysl.
"Takže spolu asi budeme trávit hodně času." Dodá a pak se zaměří na detail, který mu jako milovníkovi módy nemůže uniknout.
"Vyřešil jsi to skvěle, vypadá to vážně zajímavě." Poklepe si na vlastní nos. Slyšel o tom, co se stalo a nepřijde mu jako nejlepší nápad nějak se v tom rýpat a říkat mu, že je mu to líto, ale zároveň to prostě přitahuje oči a vyvolává otázky. On by se asi zbláznil, kdyby se mu stalo něco podobného, už jen proto, že svým obličejem prostě žije, ale Rei sem přišel jako by nic. Jako by ve tváři nic ani neměl. Při tom to nebylo tak dlouho. Určitě ho čekaly ještě nějaké plastické operace a kdo ví, kolik jich měl už za sebou. Tohle bylo vždycky na dlouho a taky hodně o penězích. +Moje máma má skvělé kontakty.+ Pomyslí si, ale… ne, teď ne.
"Tohle je Yuki." Řekne mu a pohne náručí s králíkem, aby se seznámili.
"Je jako pejsek." Trochu se zasměje, ale… najednou neví, co by měl říct. Oni dva jsou z dvou odlišných světů a Sena se poprvé v životě asi trochu stydí. Rozhodně zatím není tak na koni jako obvykle. Ne, prostě tu takového mladého fešáka nečekal, nos nenos. Nakonec k němu ale vykročí, zastaví se až v jeho osobním prostoru, takže ho zahalí do obláčku svého parfému a zvedne ruku, aby mu tu pásku trochu narovnal.
"Teď je to perfektní." Řekne tiše a mine ho, aby králíka odložil do ohrádky. Perfektní… ehm… prostě si nemůže pomoct, součást jeho… um… práce, tak je to.
Reita
Musí se krátce zasmát, když narazí na jeho kombinézu…S tím jménem…Zažil si s tím v životě svoje, až do chvíle, než si tu motorku vážně pořídil, pak už se nikdo nesmál."Kdo by neposlouchal osud." Pokrčí nenuceně rameny a předvede mu svůj úsměv. Měl by se mít na pozoru a nevtipkovat vůbec, ale nějak se k tomu nemůže přinutit. Kdyby Sena chtěl, může ho vyhodit jen za to, v čem přišel, ale to se nestalo. Po jeho dalších slovech už krátce skloní hlavu. Ne, tohle mu dělat nemůže, jinak se vážně neudrží.
"Dost často, to je pravda, v mé práci musím být nejrychlejší." Prohodí jako první, než vzhlédne a ne moc pokorně se mu podívá do tváře.
"Ale občas umí i zpomalit a dopřát si vyhlídkovou jízdu." Měl by se asi brzo kousnout do jazyka, jen v tomhle ohledu moc brzdit neumí. Ne, ani za ty roky se to pořád nenaučil. Jemu to tykání rozhodně nepřekáží a dokonce je za něj rád, líp se mu pracuje. Jemu si ale tykat rozhodně nedovolí, přece jen nějaké hranice má. Ohlédne se ke dveřím, když se začnou otevírat a s díky si dokumenty převezme. Mohl by se na jeho asistentku dívat o něco déle, rozhodně je na co koukat, ale…To si asi taky nechá na později. +Buď hodný.+ Doporučí si v duchu. Sena si okamžitě připoutá jeho pozornost.
"Dobře. Obvolám je a zítra vám je představím. Můžou tu být klidně několik dní na zkoušku. Většina z mých bývalých klientů byla spokojenější, když si jich skoro ani nevšimla. Neměli pocit, že jsou ve vězení." Prozradí mu své vlastní zkušenosti. On si na to dost potrpěl a sám se snažil být dost daleko a zároveň blízko. Na jazyk se mu derou další poznámky, protože…Kruci, jak má na tohle zůstat mlčet? Vážně se snaží, ale i přes to…
"Pokud projde, asi lepší doporučení potřebovat nebude. Tolik snahy, to už by stálo za šanci no ne?" V očích se mu blýskne a úsměv na sebe nenechá dlouho čekat. +Já se tam bez obtíží dostanu.+ Rýpe si ještě v myšlenkách, ale tohle už by bylo vážně přes čáru. Jakmile Sena vzpomene to, co se nedávno stalo, trochu se zarazí. Jo, už to zvládal držet uvnitř, ale moc nadšený z toho nebyl a je mu to vidět na očích.
"No jo, jeden si musí poradit." Na chvíli se odívá do strany. Ne, fakt to není příjemný.
"Pořád je to lepší, než papírový sáček." Gestem dlaně naznačí díry v papíru na oči. Snad se mu jeho rozložení podařilo zachránit. Trochu pochybovačně shlédne na králíka a pozvedne obočí.
"To vidím asi poprvé. Umí i trhej? Trochu výcviku a mohl bych mít volno." Ne, on toho prostě nenechá. Když k němu Sena vykročí, trochu ho napadne, že by to už fakt mohlo být příliš. Trochu trhne hlavou, když se dotkne jeho pásky, jak kdyby měl obavy, že ji chce sundat, ale to se nestane. Najednou má plný nos jeho parfému, který se k němu skvěle hodí a Reitovi se zamlouvá, stejně jako jemné rysy, které si dostatečně prohlédl. Mírně se ohlédne přes rameno a sjede očima celou jeho postavu se zvláštní, zaujatým odleskem v očích.
"Vážně perfektní? Tak tohle bych si mohl asi nechat zarámovat nebo minimálně nahrát." Hraně pozvedne ramena, když přijde chvilka ticha.
"Můžete to říct ještě jednou?" Zasměje se znovu. Jo, dneska prostě poletí, jinak to ani být nemůže. Radši na chvíli skloní oči k papírům, které dostal a prohrábne se jimi.
"Musíme jít do ložnice." Vypadne z něj jako první, jenže tohle nebyl narážka, jen pracuje. Dojde mu to asi za dvě vteřiny.
"Ne, zas tak rychlý vážně nejsem. Před tím by asi byl výlet na motorce, možná nějaké jídlo a když by to šlo dobře…" Už zase se trochu frajersky usmívá.
"Myslím, že vím, kde je několik slepých míst a potřeboval bych to vidět." Vrátí se zase oklikou k práci.
"Tady bych kamery nechal vypnuté a přidal nějaký spouštěč. Pro zachování soukromí. Stačí obyčejné senzory pohybu v oknech. Něco to sice stojí, ale…." Probírá se papíry, možná ještě do zítra vymyslí i jiné řešení.
"Běžící kamery, už se v ložnicích nepoužívají nějakou dobu." Nakrčí obočí, protože tenhle postup fakt nechápe.
"Ale jestli vám voayeři nevadí…?" A už je zpátky tam, kde byl před chvílí, jen tentokrát si neodpustí dlouhým pohledem sjet jeho celou postavu. On by se vlastně ani nedivil, kdyby si to za kamerou někdo opravdu užíval.
Sena
"Ve tvé práci. A co doma?" Když on si o to říkal, aby to vyslovil nahlas. Znovu pokrčí rameny a jeho výraz se změní na trochu znuděný.
"Někomu může imponovat mít okolo sebe takové… muže." Pronese a schovává šibalské jiskření v očích.
"Ale ano, zavolej jim." Přikývne. Viděl ten pohled, když zmínil jeho tvář, takže na ten vtípek se sáčkem už nic neřekne a místo toho stočí oči na králíka.
"Ne, to bohužel neumí. Nebo možná nechce umět. Někdy je lepší předstírat, že jsi k ničemu, nikdo pak po tobě nic nechce a ty si můžeš dělat, co chceš." Pousměje se. Ale konverzace o králíčkovi není zrovna z těch, které by chtěl s mužem jako on vést. Tedy… kdyby mu na tom snad záleželo. Reita se mezitím dožaduje dalšího komplimentu z jeho úst a on mu ho klidně zopakuje.
"Je to perfektní, vážně se mi to líbí." Ubezpečí ho, že to myslel vážně a jemně se usměje.
"Jeden by nevěřil, že je možné, aby se něco takového umělo nosit a tys to dokázal. Kdybych to o tobě nevěděl, myslel bych si, že je to frajeřina, vážně." Dodá ještě a opře se zadkem o dřevěný plůtek výběhu, zatímco si zakládá ruce na prsou a prohlíží si ho. Teď je to on, kdo sebou trochu cukne a zamrká, když Reita zavelí směr ložnice. Cože? To kvůli tomu komplimentu? Doopravdy trochu zčervená, ale hned na to mu dojde, že o to tady vůbec nejde a potřese hlavou jako by mu do ní snad jeho ochránce mohl vidět.
"Samozřejmě." Narovná se a pak se rozesměje s dlaní před ústy, když dá Rei najevo, že i on si je vědom narážky.
"Tak nevím, jestli mi má být líto, že jsem ještě nikam nebyl pozván." Očividně si nezůstanou vzájemně nic dlužní a Sena si bude muset připomínat, že tohle je jeho zaměstnanec, ne nový kamarád. Poslechne si všechno, co mu Reita ohledně ložnice navrhuje, ale na konci samozřejmě dojde na šmíráky a ten pohled… ten měl znamenat co? Oplácí mu dlouhý pohled modrých očí.
"Peníze nejsou problém." Ubezpečí ho a pak vykročí napříč domem z tohoto pokoje a do haly, na prostorné schodiště a nahoru do patra a pak ještě do jednoho. Víc jich dům nemá, ale nikdy se mu nespalo dobře v přízemí. Oběma rukama se zapře do dvoukřídlých dveří, které ale nejsou zase tolik masivní a pustí Reitu do prostorné, ale ne zase přehnaně velké ložnice, která je v podstatě celá bílá. Je to celkem podařená kombinace evropské klasiky a moderního stylu, poměrně vzdušná, s postelí umístěnou před velkými okny a plná světla. Tráví tady hodně času, protože je tu i šatna a jeho toaletní stolek, takže je tu všechno potřebné včetně pohovky. Překvapivě tu není žádný balkón ani terasa. Popojde asi doprostřed a nechá ho, aby se sám rozhlédl, jak chtěl. Je tady samozřejmě uklizeno, má na to svoje lidi, ale stejně je tu k vidění hodně jeho osobních věcí. Není to vysloveně dámský styl, ale stejně je patrné, že Sena není zrovna typický mladík se zálibou v chlapáckých věcech.
"Tyhle dveře jsou do koupelny a tady tyto do vedlejšího pokoje, kde mám obytný pokoj s technikou. Tam točím videa." Vysvětlí mu. Má tam počítač a mikrofon a tak podobně a je to něco jako soukromý obýváček.
"Dostat se sem mohl jedině po schodišti, nějak mezi hosty. Po pravdě později není možné rozeznávat, kdo sem patří a kdo ne, bývá tu hodně plno." Na schodech se mačká tolik lidí, že by se sem protáhl i chlupatý řidič kamiónu a nikdo by si ho nevšiml.
"Nebyla zamčená, ale nikdy se mi nestalo, aby prošel někdo, kdo není host nebo aby sem hosté lezli." Přizná. A to i přes fakt, kolik šperků tu je. Spoléhal na ochranku, přátelské vztahy, prostě mladinká naivka.
Žádné komentáře:
Okomentovat