Ricko x Aki - Nevypadáš zrovna nadšeně, že mě vidíš. - část 3.

(metro)

Ricko

Má pocit, že mu snad dá záhlavek, když Aki okomentuje tu jeho mikinu, ale vesele se na něj zubí. 

"Těžko říct, je nás hodně, kdo se v tomhle byznysu snaží prosadit a většina vezme za vděk jakoukoliv společností, i kdyby byla docela neznámá nebo jim diktovala každý nádech. Nemuseli si vzájemně sednout, ale je hodně kapel, kde to takhle je. Vzpomeň si na X, kolik vystřídali basáků? Snad dvacet. Většinou je to tehdy, když se neznají z mládí a shánějí lidi na koleni podobně jako ty." Pokrčí rameny. Jemu to tak připadá. Když spolu někdo chodil do školy a vzájemně se znali, měli taky společné vize a tušili, co od sebe mohou očekávat, ale to s někým cizím nešlo. Tam jste se museli spolehnout na to, že si sednete a časem nic nevyplave a že bude dříč jako vy. Hned by nad těmi kluky nelámal hůl, ale Akimu se mohlo stát, že se to rozpadne třeba za rok, to bylo asi nejběžnější. Kluci to vzdali, protože se neuživili a ztratili víru, že prorazí nebo to mělo plno dalších důvodů. Někdy jim prostě jenom došlo, že tenhle život není pro ně, ono to totiž nakonec vůbec nebylo tak jednoduché a snové, jak si kde kdo myslel. Hudební branže byla tvrdá džungle, která sežrala kluky jako je Boogie, pokud před sebou neměli štít v podobě kluků jako je Sena. To byl andílek s lokty ostrými jako katana. Ricko byl rád, že byl jejich leaderem on, protože sám by mnohdy bojoval s morálkou a nějakou základní slušností vůči druhým. Sena tímhle netrpěl, když bylo třeba a Rickovi přišlo, že jeho Hyde byl to samé. Dobrák, který si dal konkurenci k večeři, pokud to bylo potřeba. Asi to moc nejde dohromady, ale tak to prostě vážně je. 

"Sony? To je velká společnost, to máš docela štěstí." Řekne mu nakonec s úsměvem, zatímco procházejí metrem. Vlaky jezdí každou chviličku, takže jsou brzy v jednom z nich a zase dojde na tu práci. Rickovi zasvítí v hlavě varovná kontrolka, že by měl jít s pravdou ven. Aki tu mluví tak zodpovědně a on…? Jeho vtipu na Tetsuyu se taky zasměje, ale něco mu říká, že Tetsu by radši povraždil všechny členy kapely, než aby se o to místo nechal připravit. Měli velký potenciál a nejspíš sami cítili, že by to mohli dotáhnout daleko. Víc, než společnosti, si jich všímali lidi a to bylo obrovské plus, protože co chtějí lidi, to chtějí zpeněžit společnosti a budou to mít bez práce. A navíc jeli styl, který vyhovoval velkému záběru lidí, ne jako oni v Jiluce. Snaží se sedět v klidu a jako by nic s koleny od sebe, když jsou spolu na veřejnosti, ale stejně má pocit, že to mají napsané na čele. Sotva patrně si pohrává s bříšky Akiho prstů a teprve po hodně dlouhé době mu dojde, že to po očku pozoruje slečna, která stojí se sluchátky nad nimi. Nic víc se ale neděje. 

"Můžeme zkusit i tohle, ale počítej s tím, že to nebude hned. Když to rozhlásíme a vyvěsíme na nástěnku u zkušeben, ti kluci se to dozví a už tě nejspíš nevezmou." Tohle je potřeba pořádně promyslet. 

"Já si ale myslím, že na to potenciál máš. Máš charisma a tah na branku a vážně to neříkám jen proto, že tě miluju." Řekne mu s upřímným úsměvem a slečna zčervená. Teď se dívá na špičky balerínek. 

"My? Nás dal dohromady Sena. Vymyslel si kapelu a to všechno a ano, on se umí hodně drát dopředu. Chodil do školy s Boogiem, i když ne do stejné třídy a nás dva se Zyeanem nabrali na konkurzu. Na začátku jsem neznal nikoho z nich, ale líbilo se mi zaměření a byl jsem jako zpěvák zapsaný pod naší malinkatou společností a naopak jsem hledal svoje lidi. Zye se k nám dostal přes kamarády kamarádů. Myslím, že nejdřív nebyl úplně přesvědčený, že jsme jeho šálek čaje, ale když přišel na to, že Sena umí hrát tvrdě, ve všech směrech, byl náš. On se totiž nezdá, ale jeho sbírka Cdček je asi nejdrsnější v Tokyu." Rozesměje se.

Aki

"To je, až mě to trochu děsí." Prohodí na adresu společnosti a u toho si mne bříšky prstů svou dlaň. Pořád je to pro něj všechno trochu nové a sám si není jistý, jestli se zvládne takto protloukat. Když se balil, byl sebevědomí samo, ale jakmile přijel sem…zatím se nedokáže pořádně obrnit. Musí, jinak toho moc nedokáže. Možná si to vážně maloval moc jednoduše. On sám si v první chvíli slečny u nich ani nevšimne, přijde to až v okamžiku, kdy troch uhýbá pohledem, jak se snaží přerovnat si myšlenky. A už je zase v žárlivém módu, který mu napovídá, že by si měl Ricka víc hlídat. Ne, že by byl jako stíhačka, ale rozhodně mu ukázat, že se vůbec nemusí koukat kolem. To je přesně ta chvíle, kdy si na to dost věří. Napadne ho zafixovat si ten pocit a pokusit se ho využít i při cestě za snem. Možná by to bylo to správné popíchnutí, aby se konečně rozhodl, co dál.

"Máš pravdu. Pokud se rozhodnut udělat to podle sebe, budu muset počítat s tím, že to potrvá." Pokývá několikrát hlavou a u toho trochu špulí rty, jak to převrací ze strany na stranu. Musí se rozhodnout a brzo, jinak je dost možné, že mu ujede příležitost a pak už si ani neškrtne. Tohle bylo na jeho mladou hlavinku trochu moc. V tuhle chvíli vypadá opravdu křehce a zranitelně, jak si není jistý a je dost možné, že se tak netváří poprvé. Pomalu stočí očka na Ricka, když mu řekne, že na to potenciál má a v nich mu zahoří něco tak vřelého, že to snad ani není možné.

"Ricko-chan." Málem se rozpustí na místě. Jak z toho, co v něm vidí, stejně jako díky slovům, že ho miluje. Ne, tuhle reakci prostě neuhlídal a nějak přestává vnímat metro plné lidí. Tváře mu zlehka zrudnou a pak se podívá na špačky svých bot. Málem ho vzal za tváře a prostě ho přede všemi políbil. To by bylo šílené a potřebují ještě dojet pár stanic.

"Opravdu moc děkuju." Broukne měkce a sevře jeho dlaň mnohem víc. Opravdu mu na jeho podpoře záleží a je pro něj hodně důležitá. Nikdy neměl pocit, že by v něm něčí slova dokázala zanechat tolik. Poslouchá celé jeho vyprávění a párkrát jemně přikývne, než se tiše rozesměje.

"To je pravda, to nevypadá." Souhlasí s ním a dokáže si představit, co za Cdčka to musí být. Však už je slyšel hrát. Mlčí ještě chvilku, než vystoupí a do očí mu padne chodbička vedoucí stranou, asi vchod pro personál, na tom nesjede. Prostě sevře jeho dlaň a zatáhne ho za roh, aby nebyli tolik na očích. Bez váhání se k němu přitiskne, protáhne paže kolem jeho krku a dlouze ho políbí. Trvá to dlouho, kolena už se mu jemně chvějí, když se odtáhne a podívá se mu do očí.

"Kdyby to šlo, řekl bych, že jsem se zamiloval mnohem víc." Několikrát zamrká a šťastně se pousměje.

"Zvládnu to." Prohodí vzápětí a najednou má pocit, že je to nad slunce jasné.

"Dokážu ti, že se ve mně nepleteš." Konečky prstů ho pošimrá za zadu na šíji.

"A dokážu sám sobě, že na to prostě mám. Je to můj sen, kvůli tomu jsem sem přijel." Rozpovídá se mnohem víc, aniž by se na něj přestal tisknout.

"A teď na to ani nejsem sám a doufám, že ani dlouho nebudu. I když to budu mít těžké, když vidím, jak na tebe ty holky koukají." Naoko se nafoukne.

"Je na čase se snažit na všech frontách, aby tě náhodou nenapadlo, že se někde budeš mít líp." V očích mu pobaveně zasvítí, když trochu povytáhne bradu a otře se rty o ty jeho.

"Musím vymyslet něco mnohem provokativnějšího, než je ten červený svetřík." Pošeptá mu do nich a pak je promne o sebe.

"Dokážeš si to představit? Až přijdeš z práce a budeš mít takové překvapení." Ještě nejsou doma a čeká je nějaký kus cesty a stejně se od něj nedokáže odlepit. S takovou budou rádi, když domů dorazí před půlnocí.

"A zítra to budeš muset vydržet celou dobu, co budeš v práci. Asi mě to mrzí." Zavrní hravě.

Ricko

Obrátí k němu svoji tvář a chvíli vypadá zaraženě, když ho Aki takhle rozplývavě osloví. Cože, co se stalo? Co udělal? Dojde mu to teprve s jeho poděkováním a zářivě se na něj usměje. 

"Ale no tak, snad si nemyslíš, že ti nepomůžu s tvým snem." Mávne nad tím rukou jako by to byla samozřejmost a nic se nedělo, ale uvnitř se dme pýchou jako tetřívek a taky se podle toho patřičně rozhlédne kolem. Komu by tohle nedělalo dobře? Má pocit, že si veze nejkrásnějšího kluka na světě. Aki má oči jako nikdo jiný, prostě naprosto neskutečné, černé a hluboké, při tom jako mandličky. A těch pohledů, co s nimi umí. Nakonec vystoupí ve své stanici a přidají se k mase lidí, kteří míří k východu z podzemky. Vůbec to nečeká, když ho Aki vezme za ruku a zapluje s ním do nějaké chodbičky. Nejdřív si myslí, že potřebuje na toaletu, ale když se rozhlíží, dochází mu, že záchody to vážně nejsou. Aki se zastaví a než by Ricko řekl Jiluka, už má jeho paže kolem krku a jeho planoucí tělo na svém. Automaticky couvne a opře záda o chladnou stěnu chodbičky, zatímco ho obejme pevně kolem pasu. I kdyby to metro jezdilo přímo kolem nich sem a tam, už by neměl šanci si toho všimnout, protože hledí přímo do těch neskutečných očí, na které před chvílí tolik myslel. Nechá víčka klesnout a plně se poddá Akiho polibku. Jeho slova ve vagónu na Akiho udělala ještě větší dojem, než si myslel, protože to vypadá, že mu dodal obrovské množství energie a sebevědomí. Šťastně se usměje. 

"Přesně takový pro tebe chci být. Zdrojem podpory, energie a inspirace. Prosím nezapomeň na to, až vyvedu nějakou hovadinu." Tiše se zasměje a v tu ránu si vzpomene na tu svoji práci. Chtěl mu o tom říct, ale nějak se k tomu zase nedostal a teď na to není ani prostor. Znovu se zasměje. 

"Po mě žádné holky nekoukají. Někdy tak vypadá, ale holka to není." Popíchne ho, sjede jednou dlaní níž na jeho zadek a štípne ho. Zhluboka se nadechne a protočí očima v gestu raněného zvířete, když mu Aki slibuje něco ještě mnohem lepšího, než je ten jeho svetřík. Nedovede si to ani představit, ale už teď ví, že to bude slastné peklo. Takže Aki má v plánu dojít si na nákupy, zatímco Ricko bude na brigádě. Celý den si bude vařit hlavu nad tím, v čem ho doma najde a neudělá vůbec nic. Nejspíš ho vyhodí tak jako tak, i kdyby mu ještě dali další šanci, což vůbec není jisté. Nakonec bude doma možná mnohem dřív, než si Aki vůbec myslí… Tohle všechno se mu ještě prožene hlavou, než vrátí pohled k jeho očím a dlouze se na něj zadívá. 

"Tak tebe to asi mrzí..." Zopakuje po něm a něco v jeho hlase zní hodně nevyzpytatelně. Pustí ho a vykročí chodbou zpět ke dveřím. Natáhne se po nich a prostě je zabouchne. Zvenčí se sem teď dostane jednom někdo, kdo má klíče a pochybuje, že je tu někde nějaká kamera. Když se začne k Akimu vracet, nasadí vlčí úsměv, který jasně značí, že by měl začít utíkat. Dokonce natáhne ruce před sebe a ohne prsty jako drápy, trochu se přikrčí a je to takové to dětské Už si jdu pro tebe. Nakonec po něm skočí, trochu se smíchem zavrčí a celého ho schová ve své náruči, než se hladově přitiskne na jeho rty. Jednou dlaní ho pohladí po tváři a pak už se jeho ruce rozeběhnou po Akiho těle, obličeji, vlasech, kamkoliv dosáhne a u toho ho nepřestává líbat. Všechny pohyby jsou rychlé a uspěchané. Aki právě odpálil trhavinu, kterou už nic nezastaví, dokud tahle tlaková vlna nepomine.

Aki

Aki se trochu zarazí, jakmile dojde na hovadinu a pak se upřímně rozesměje, aniž by ho pustil. Nějak si neumí představit, že by Ricko udělal něco, po čem by se na něj měl příliš zlobit. Pořád jsou kluci a občas se přece stane, že se něco úplně nepodaří. To není tragédie. Přesto, že myslí v podstatě jen na jedinou věc, kterou by mohli za chvíli dělat, se mu podaří vykouzlit hraně přísný výraz a změří si ho očima. 

"Nechceš mě vyměnit, že ne?" Nakrčí malinko obočí a vzápětí se rozesměje. Tohle rýpnutí si nemohl odpustit. Samozřejmě to dostane hned zpátky. Než však stačí něco říct, přijde štípnutí, až skoro nadskočí.

"Koukat můžou, ale ty se nekoukej." Uvede to celé na pravou míru a je jedno, jestli to bude holka nebo kluk. Jakmile bude mít podobný výraz, jaký má právě teď jen pro něj, je to v pořádku. Ricko v něm probouzí dostatek sebevědomí, ale taky pocit, že by nesnesl, kdyby viděl v jeho očích zaujetí pro kohokoliv jiného. Ano, umí žárlit a nejspíš dost. Má v plánu své provokace dotáhnout mnohem dál a je zvědavý, jestli si ho třeba přehodí přes rameno nebo domů poběží. Nějak podobnou reakci potřebuje k dýchání nebo co. Tohle cílené svádění objevil snad až dneska v kavárně a začíná se mu ten pocit zamlouvat čím dál víc a taky odkrývá část povahy, která zůstala zatím pěkně skrytá a dostávala se na povrch jen velmi málo. Už už by se natahoval pro další polibky, aby ho vydráždil ještě víc, než se zarazí a podívá se mu zkoumavě do tváře. Možná už to opravdu přehnal. Hledí mu do očí a hledá náznak vtípku nebo legrace, ale není tam. Tohle zní…jen si to pomyslí, projede mu vzrušující mrazení podél páteře a jemně se zachvěje. Ani se nepohne, když pozoruje Ricka, jak míří ke dveřím. Tak a teď prostě odejde a Aki si bude lámat celou cestu domů hlavu s tím, pryč se to stalo. Jakmile se ozve cvaknutí dveří, začne mu docházet, že mu nikam utíkat nebude a v očích mu zajiskří. Moc prostor k couvání už nemá, ale přece jen udělá pár kroků dozadu.

"Tohle asi na nějaký úplatek neuhraju co?" Pokusí se mu to vymluvit, ale popravdě doufá, že se mu to nepodaří. Vypískne podruhé, když na něj Ricko skoro skočí a rozesměje se na celé kolo, dokud mu nezačne oplácet polibky. Během vteřiny zapomene na to, kde jsou ale už má v hlavě jen Ricka a jeho neskutečnou energii, kterou dává i do polibků. Je to neskutečná kombinace, která ho v okamžiku pohltí. Sám je s doteky o hodně pomalejší a užívá si pod konečky prstů všechno, co mu Rickovo tělo nabízí. První jen zkoumá jeho boky, než se mu podaří vyhrnout svršek a zapluje pod něj dlaněmi. Vydechne rozechvěle do jeho rtů, jakmile ucítí hřejivou kůži. Zamíří dokolečka, až skončí na bedrech a odtud už není daleko k dokonalému zadku. Ten má taky hodně rád. Místo toho, aby si ho užíval přes látku, popustí uzdu svému novému já a prostě zapluje pod látku. Má pod páskem packy trochu uvězněné, ale dostal je tam a s roztouženými pocity ho hravě stiskne.

"Co všechno…" Podaří se mu dostat mezi jednotlivými polibky.

"Chceš tady dělat?" Vydechne podruhé a možná by měl mít aspoň on dost rozumu a neprovokovat ho k dalším věcem. Asi už je stejně pozdě.

"Úplně všechno?" Ozve se jako poslední s tichým povzdechnutím, než se natiskne na jeho tělo, co nejvíce. Sám sebe nepoznává, ale je mu jasné, že Hyde by zvedl deset bodů z deseti.

"Ricko-chan." Vydechne už o něco hlasitěji a tahá ruce zpoza jeho kalhot, aby je mohl stáhnout dopředu a začínat se potýkat s jeho páskem.

"Přece tě nenechám trpět až domů. Co bych to byl za přítele? Trápit tě chci až zítra." Omluví své vlastní chování a úplně cítí, jak mu rudnout tváře. Stejně nemíní zastavit, možná snad ve chvíli, kdy se někdo začal dobývat na dveře. Podívá se Rickovi do tváře…Ne, tak asi ani to by ho nezastavilo.

Ricko

Jejich hlavy se vypnou ve stejný okamžik a dovedou vnímat už jenom sebe navzájem. Aki je z nich dvou vždycky ten, který obratně pluje na divokých vlnách Rickovy vášně, ale dneska se Ricko nenechá mírnit ani krotit. Na to ho Aki trápil moc dlouho a navíc jsou na veřejném místě. Musí spěchat, jinak je tady někdo nachytá a měli by velké problémy oni i jeho kapela. Nutí Akiho rty, aby mu odpovídaly čím dál tím rychleji, cítí jak pod jeho laskáním nabíhají a sám s povzdechem vydechne pokaždé, když ucítí jeho prsty na novém místě. Vždycky se mu líbil ten začátek, kdy se snaží proklouznout pod látku trička nebo kalhot a ještě nejsou svlečení. Těšil se na ně a bylo to pro něj dráždivé, stejně jako teď, když Akiho štíhlé prsty zaplují pod látku kalhot a prádla. Vždycky si tam najde cestu a Ricko od té doby povoluje pásek o dírku víc, až zas dojde na tohle škádlení. Aki si toho určitě všiml, ale zatím mu nic neřekl. Aki se mu pokouší něco říct, ale Rickovi to chvíli trvá, než se nechá odtrhnout od jeho úst, aby to mohl dokončit. Pozvedne krátce obočí, vymění si s ním ještě několik polibků a usměje se do jeho rtů. 

"Ano, všechno. Úplně všechno. Ty ne? Mám přestat?" Zní hodně udýchaně, ale místo, aby zabrzdil, vytahuje Akiho pásek z kalhot a odhazuje ho na zem. Rád by ho viděl nahého úplně celého, ale to si bude muset nechat na doma. Teď budou muset stačit kalhoty. Kdyby někdo přišel, pořád může to tričko nechat spadnout přes Akiho zadek. Alespoň to, když nic jiného… Aki s ním naštěstí souhlasí. Asi by mu stačilo, kdyby třeba jenom klekl, ale to by bylo hodně jednostranné a mrzelo by ho to až domů, než by mu to mohl vynahradit. 

"Zítra…?" Zopakuje po něm trochu nechápavě, protože už není schopný přemýšlet. Jde to vážně těžko, když vám váš krásný přítel rozepíná kalhoty a vy víte, co bude následovat. Sleduje jeho ruce a nejspíš exploduje jenom tou natěšeností. Nakonec látka povolí a sveze níž a to samé se stane i s Akiho kalhotami. Něžně se na něj usměje a je první, kdo dlaní zamíří mezi jeho nohy, aby si mohl trochu užít tu sametovou pokožku a ještě ho vydráždit. To kdyby si snad vzpomněl, že se přece jen stydí. Nemají nic s sebou, i když jim u kotníku leží dva batohy. Teď by se to docela hodilo a Ricko si v duchu slíbí, že při příští návštěvě drogerie koupí tak pět kilo gelů, které mu budou vypadávat z kapes kamkoliv vejde. Nakonec je to ale zase on a jeho živelná netrpělivost, kdo je posune kousek dál. Vytáhne dlaň z Akiho klína a jemně mu za boky naznačí, aby se otočil. Sám už ho pevně objímá okolo pasu, tiskne se k němu celým tělem jako by to dneska mělo být naposled a proti klínu ho dráždí oblinky jeho pozadí. Nos okamžitě zaboří do jeho krku, kde ho dráždí Akiho parfém i jeho osobní vůně. Nakonec svůj stisk zase povolí a po Akiho těle se dostane na paže, které s vášnivou intenzitou pohladí. Proplete prsty s jeho a trochu razantněji tak jeho ruce přitiskne proti zdi v úrovni Akiho tváře. Zhluboka mu při tom vydechuje do ouška, aby pořád vnímal Rickovu touhu a občas do toho jemně zarezonuje i jeho hlas. V bocích už se jemně pohupuje sem a tam v nenápadném dráždění Akiho smyslů a představ. 

"S každou vteřinou, kterou tě znám, tě chci víc a víc." Zašeptá do jeho ouška, které jemně podráždí rty. A když si k tomu vzpomene, před kým dostal přednost…? Neví, proč mu Tamaki přišel na mysl zrovna teď, ale dostal ho a to je pro každého samce důvod k oslavě.

Aki

Aki zvládne jen krátce zavrtět hlavou a už si zase krade Rickovy rty. Rozhodně přestávat nechce, ani když si vzpomene, kde jsou. Ricko v něm dokázal probudit tolik a jeho energie mu dává dost dobře zapomenout, kde jsou i když se to v pozadí drží a je to pro něj ještě dráždivější. Ne, vážně se nepoznává, ale jestli s tím přestane, asi se bude hodně zlobit.

"Žádné zítra, je jenom teď." Prohodí udýchaně, když se pere s jeho kalhoty, které se snaží spěšně rozepnout a u toho ho stíhat líbat. Tohle si bude muset ještě netrénovat, aby některé věci šly poslepu. Asi to vážně bude potřebovat. Ještě před pár dny, by se rozhodně styděl, když tu stojí v chodbičce v metru s kalhotami u kotníků. V tuhle chvíli by ale kolem něj mohly chodit davy a on by stejně měl před očima jen jednu tvář a…Sklouzne očima o hodně níž a pohladí Ricka v klíně.

"Ještě nějaké záliby, o kterých nevím?" Prohodí roztouženě a pak si hlasitě povzdechne, když ucítí dotek ve svém klíně. Nechal by se takto rozmazlovat dlouho, ale na to bude čas, až budou za zavřenými dveřmi. Tady jsou sice taky, ale reálně hrozí, že se do nich někdo brzo bude dobývat. V očích se mu zablýskne, jakmile se má otočit a bez váhání to udělá. Sklopí hlavu trochu k zemi, jakmile ucítí Rickovo tělo na tom svém a přísahal by, že má teď tak sto stupňů, jak hřeje. Nebo je to jeho vlastní tělo, které řádně přitopilo? Ono je to vlastně jedno. Několikrát se dlouze nadechne a zakloní hlavu, aby se mohl opřít o Rickovo rameno, když nechá víčka klesnout. Jeho tělo jedná za něj, když se pohne v bocích, aby ho svým pozadím podráždil v klíně. Tohle bude uragán, nic lepšího si však nedokáže představit. Vydechne znovu hlasitě, když se společně opřou o stěnu a znovu zopakuje svoje dráždění, aby náhodou nezůstal pozadu.

"Ricko-koi." Nechá vyznít svůj hlas po slovech, který mu zní pořád v hlavě.

"I já tebe. Není chvíle, kdy bych na tebe nemyslel." Oplatí mu jeho slova svým vlastním vyznáním a zlehka natáčí hlavu, aby dostal ještě víc Rickových rtů na svém oušku.

"Tak už to udělej." Pobídne ho roztouženě a nechá se ovládnout další zasténáním. Každá další vteřina navíc začíná být hrozně neúnosná.

"Jak já jen pojedu normálně metrem?" Postěžuje si s krátce se zasměje. Je mu jasné, že každé vysednutí v téhle stanici skončí úplně stejně i když budou třeba pospíchat. Provokuje ho pohyby svými boky, které vůbec neovládá, jen aby se Ricko přestal držet zpátky. Nebojí se vůbec ničeho a je si téměř jistý, co tím rozpoutá, neskutečně se na to těší a nejspíš se ani stydět nebude, když ho uslyší všichni kolemjdoucí. Měl by se krotit, vážně se o to snaží, kousajíc se do rtu, ale je to marná snaha. Je to jak s tím flirtováním v kavárně, jakmile ochutná, už ho asi jen tak někdo nedokáže zastavit.

"Víš, co bych si přál?" Ozve se jeho udýchaný hlas a musí se několikrát odmlčet, aby svou větu vůbec dokončit.

"Chci tě moc cítit jako ještě nikdy." Pobídne ho znovu, když mírně vytočí tvář, aby na něj alespoň koutkem oka viděl a věnuje mu skoro hříšné pousmání. Asi ho vážně bude tahat všude sebou, aby si tuhle svou stránku udržel dost dlouho. Probouzí v něm sebevědomí a provokaci, kterou neměl možnost vidět snad nikdo. Asi si ho bude muset brát na konkurzy a vždycky si na chvilku odskočit, pak už bez mrknutí oka převálcuje všechny, možná i celé tohle město.