(Cimetiere de Terre-Cabade)
Tora
"Kampak sestřičko?" Tahá ho k sobě zpátky do postele. Je mu jasné, že Mana bude prskat a rozhodně mu takové ráno nedopřeje, ale…Zkusit to prostě musí.
"Ještě máme chvilku čas na…" Odmlčí se, protože mu je úplně jasné, co za pohled přijde.
"Jasně, já vím. Nemáme, už teď jdeme pozdě." Protočí očima a pomalu po čtyřech se vykulí z postele. Kdyby u toho nechtěl být, asi ho z peřin nikdo nedostane. Kdyby to bylo jinak, ještě stihne minimálně tři cigarety a dva hrnky kávy, než Mana přijde za ním do kuchyně. Tak zdravě posnídá, nalije si šálek čaje a snaží se přemluvit, aby to do sebe nasoukal. Už jen ten pohled mluví za všechno.
Ne, ještě pořád si na zdravou stravu nezvykl. Ale bod k dobru, není to smoothie. Silně pochybuje, že by se tu tak brzo objevil Saga s Naem, ti si nejspíš užijí svoje před líbánky. Už jen při té představě se ušklíbne. A on musel z postele bez…dloubne vidličkou do salátu a tváří se na něj, jak kdyby za to mohlo.
"Jo já vím i tohle sníst musím." Prohodí, když za sebou uslyší kroky a snad i nádech, než mu cokoliv řekne.
"A co takhle aspoň sladká odměna po snídani?" Zkusí to ještě ale marně. Přesto si neodpustí vstát a přitáhnou Manu k dlouhému polibku.
"Dobré ráno." Popřeje mu podruhé a nakonec v sobě sebe téměř mizivé špetky galantnosti a odsune Manovi židli, aby se mohl usadit a taky něco posnídat.
"Nebude ti vadit, když to vezmu s sebou?" Kývne hlavou k tašce s kamerou.
"Chtěl bych něco vyzkoušet a pak to tady nějak doladit." Podívá se na něj a napije se čaje. Opravdu se snaží, aby se moc nešklebil, ale má pocit, že se mu to nedaří.
"Jen pár záběrů pro mě." Upřesní rovnou, aby bylo jasné, že to pro veřejné účely rozhodně mít nebude.
"On na nich rozhodně nebude." Dloubne do salátu podruhé, jak kdyby ho chtěl zabít. Samozřejmě, že myslí Klahu. Vůbec netuší, jak to s ním vydrží na jednom místě, ale bude se držet. Dokud mu nesáhne na Manu samozřejmě. To už za sebe neručí.
Mana, Klaha
"Samozřejmě." Teď by mu nic neodepřel už jenom proto, že se Tora chová vzorně, nekouří, nepije kávu a dokonce jí zeleninu. Nemá jediný důvod mu nevěřit, ať si natáčí, co chce. Klidně jeho nožky, pak se na to podívají společně. Už mají jisté zkušenosti s fotoaparátem. Na zmínku o Klahovi raději vůbec nereaguje, ale ještě že tak. Tora by byl schopný si z toho filmu udělat něco jako voodoo. Nakonec je čas vyrazit. Klaha s nimi u snídaně nebyl, ale venku u auta už rozhodně je. Pozdraví se s nimi, drží si svůj obvyklý decentní odstup a Manu pustí samozřejmě jako prvního. A protože je gentleman, který se dokáže povznést, hned za ním pustí i Toru. Tím pádem se Tora ocitne uprostřed a je to trochu divné. Za celou cestu nikdo neřekne skoro nic, kromě Many, který často pracovně telefonuje. Místo pro dnešní focení je skoro dvacetpět minut daleko, takže to dušení ve vlastní šťávě pro všechny tři trochu trvá. Klaha si nakonec najde zábavu v konverzaci s řidičem. Francouzsky!
"Hodně ses zlepšil." Prohodí Mana, jakmile zavěsí a vrhne pohledem Nech toho po Torovi, když ucítí jeho prsty na koleni. Jeho oči se ale usmívají.
"Díky, mám ten jazyk rád." Pronese Klaha tak, aby nebylo poznat, jestli je tohle dvousmysl nebo mluví skutečně o řeči, kterou má Mana očividně v oblibě. Mana si uhladí kalhoty na klíně a decentně si odkašle. Je docela rád, když dorazí na místo a může se nadechnout čerstvého venkovního vzduchu. Záhy je u nich štáb a kradou ho oběma mužům z rukou, aby ho nachystali. Klaha je jim v patách s lidmi určenými pro něj.
Tora
Té snídani moc nedá. Sní jen tolik, aby se na něj Mana nedíval zle a mohli vyrazit. Cestou chodbou vytáhne kameru a s vypočítavým úsměvem si udělá několik záběrů pro sebe. No možná pro oba. Rozhodně tam nesmí chybět nožky a ten jeho zadek. Nebrání se krátkému povzdechnutí, do té postele by mohl okamžitě zpátky. Samozřejmě, že u auta čeká Klaha. Propálí ho pohledem, který jasně značí, že ho hodlá pozorovat celou dobu a jestli se nebude chovat tak jak má, asi mu vážně ublíží. Stačí jen jeden pohled, který vyhodnotí jako moc dlouhý. Pozdraví se s ním, aby byl zase trochu hodný kluk, ale výraz v jeho tváři se nezmění. Už jen to, kde sedí, ho nutí tvářit se s každým ujetým metrem ještě o něco hůř. Prsty jedné ruky neklidně poklepává do brašny s kamerou a tou druhou svírá Manovu nožku. Takové to nenápadné vymezování teritoria. Ta Klahova francouzština je k vzteku ještě víc. Taky by to nemusel umět, je to jen další pomyslný hřebíček do Torovy rakve. Střelí po Manovi pohledem, když ho ještě pochválí. Co je mu po tom, jak dobře mluví? Pak okamžitě stočí pohled na Klahu a přivře oči. Tohle si taky mohl odpustit. Hodně rizikový balanc na hranici Torovy příčetnosti."Jasně, jasně. Ideálně s názornou ukázkou." Zamumlá si pro sebe, než koutkem oka zahlédne Manův pohled. Vrátí mu ho s jasně říkajícím, no co, on si začal. Je jak malý, to je mu jasné, ale jak si má poručit? Tak nějak si myslel, že když dorazí na místo, dají si společně s Manou kafe…Čaj, samozřejmě čaj a pak přijde na řadu práce, ale to se spletl. Najednou je kolem nich spousta lidí. Jeho si nikdo nevšímá, za to těch dvou rozhodně. Propaluje trochu vzteklým pohledem Klahova záda a začíná mu docházet, že tohle vydržet bude mnohem větší oříšek. Potřebuje kouřit, už zase. Rozhlédne se, kam by se zašil, protože ty zásoby on má, jen je zatím nepoužil. Sevře zvenku kapsu, kde má cigarety a nenápadně poodejde stranou. Naposledy se rozhlédne a když uvidí Manu v dáli…Dlouhý povzdech, než sáhne do druhé kapsy a připlácne si na paži nikotinovou náplast.
"Budeš mě stát život, už se to skoro stalo." Zabrble si pro sebe, vytáhne kameru, nastaví si všechno a vyrazí na obhlídku. Některé záběry rovnou vyhodnotí jako k ničemu, ale jiné se mu zalíbí. Soustředění, odhodlání dát do práce úplně všechno. Je toho tu tolik k vidění. Jakmile mu pohled skrze kameru padne na Klahu, chvíli se baví tím, že ho bere z takových úhlů, kdy vypadá jako pacient po lobotomii. Tomu prostě nešlo odolat. Jakmile se ale dostane blíž k Manovi, už opravdu pracuje a bere ho z toho nejlepšího světla. Každý detail, některé si s radostí přiblíží.
"To je nádhera." Prohodí a vykoukne zpoza kamery s mírným pousmáním a blýsknutím v očích. Tohle rozhodně nepatřilo záběrům, ale přímo jemu. Na chvíli se dokonce zapomene a sjíždí znovu jeho nožky. Některé záběry budou vážně použitelné jen do jejich ložnice, ale to jemu rozhodně nevadí. Pak ho ale vypakují stranou, když je všechno připraveno a jde se na focení. Už teď mu začíná docházet, že by ho asi museli k něčemu přivázat, aby nevystartoval. Stačí mu výraz v Klahově tváři, který jemu rozhodně přijde pomstychtivý. Vidí mu to na očích a o opaku ho nikdo nepřesvědčí. Levou ruku zatíná vedle boků a pravou zvedne kameru, aby se jí trochu kryl.
"Rozbiju ti hubu za tři, dva…" Zarazí se, když se vedle něj ozve nechápavé cože.
"Uhm to nic, jen něco zkouším." Zamluví to nějakým způsobem a poodejde kousek stranou. Některé věci by neměl nikdo slyšet. Těch náplastí bude potřebovat asi sto.
Mana, Klaha
Chvíli to trvá, než dostane jeho tvář finální makeup, vlasy konkrétní tvar a samozřejmě je tu s nimi malá šatna, aby se nafotilo všechno potřebné oblečení. Hodlá toho využít a pořídit něco i pro svou značku na klasičtější kousky. Cimetiere de Terre-Cabade bylo naprosto ideální a podle něj nádherné místo. Štáb měl samozřejmě zázemí ještě před vstupní branou z pietních důvodů, ale jen malý kousek od vstupních obelisků. Uvnitř se nacházela celá mauzolea, staré hrobky a překrásné náhrobky a také antický oblouk. Mana by se tu mohl procházet celé dny a jenom čerpat inspiraci, ale tolik času bohužel neměl. Musel především pracovat. Teď ještě sedí v zákrytu kamionu před zrcadlem a prsty rovná tylovou sukni, když z boku uslyší Torův hlas a když k němu pootočí tvář, uvidí ho za kamerou a pousměje se. V očích mu cosi zaplane a když se nikdo nedívá, vyhrne sukni o notný kus výš, až nad šněrování vysokých bot. Pak ji nechá honem zase spadnout a mile se usměje na maskérku, když mu sdělí, že je hotov a mohou jít. Na všechna určená místa je to pokaždé slušná procházka. Mana vstane, podrží sukni v prstech a díky svým klasickým botám nabere slušnou výšku. V ten okamžik se k nim připojí i nalíčený a perfektně upravený Klaha a celý ansámbl společně vyrazí k bráně hřbitova a potom na první z míst. Je to oblouk z antických sloupů přímo v centru hřbitova. Plno času trvá, než se proberou nasvícením, kompozicí, rozestavováním techniky a kde čím, ale nakonec je všechno připraveno i pro pózování a focení. Mana sám, Klaha sám, společně… A ano, jsou tu v pozici muž a žena a mnoho z těch fotek má být romantických. Nic odvážného, ani přehnaně důvěrného, ale musí tu působit jako pár. V jeden okamžik si kdosi poblíž Tory povzdechne, že jim to spolu opravdu sluší, ale v Manově tváři se po celý čas nehne vůbec nic. Však má na to taky spousty let praxe a tréninku před mnohem větším publikem. Potřebuje naprosto dostat z hlavy, že je Tora s nimi a dívá se. Především to, jak silně žárlí, aby mu tam pořád neutíkaly oči. Ví, že tohle pro něj není snadné, ale je to prostě jenom práce. Už ano. Za to už dovede schopně odhadnout, že Klaha svůj nos boří do jeho vlasů možná o trošičku víc, než by musel a jeho stisk je pevnější, než kdyby si byli cizí. Snaží se nedat najevo, že si toho všiml a odráží všechny nepatrné narážky a pokusy zachytit jeho pohled. Místo focení se ještě několikrát změní, než štáb zavelí přestávku. Většina lidí se potřebuje osvěžit, nasvačit, dát si kávu, ale Mana na nic podobného nemá myšlenky. Odloží modrou růži, kterou naposledy svíral v ruce, spolu s ní stáhne z hlavy klobouček a předá ho dál a už se sklání přes rameno nad technikem, aby se společně podívali na pořízené fotky v počítači. Tora bude někde okolo, ale zatím na něj bohužel nemá vůbec čas. Zaskočí ho, když se někdo ocitne v důvěrné blízkosti za jeho zády. Chvíli si myslel, že je to on, takže tomu letmému otření nevěnuje pozornost, ale jakmile se Klaha natáhne, aby taky na něco ukázal, dojde mu, že tohle Tora opravdu není. Narovná se a zaskočeně se po něm ohlédne. Klaha se mu sice podívá do očí, ale zase je přesune na monitor a předstírá, že se nic nestalo. Mana se rozhlédne kolem sebe. Kdepak je? A viděl to? Asi ne, jinak už by bylo zle, ale jestli si Klaha nedá pokoj… zadoufá, že si půjdou jako gentlemani rozbít ústa mimo oči ostatních. A bude po focení.Tora
Mana na chvíli dokonale rozptýlí jeho myšlenky. Mohl by ty nožky točit asi z padesáti úhlů a stejně by měl pocit, že je toho málo. Jasně, jsou na nádherném místě, které by si to taky zasloužilo, ale momentálně má velkou smůlu, protože do jeho záběru se nic jiného nevejde. Podvědomě tají dech, když vyjíždí kamerou o hodně výš a skoro zmučeně si povzdechne. Ještě asi vteřinu navíc a začne se rozhlížet po místech, kde by ho zatáhl a…No dobře. Připlácne si další náplast, protože ta první mu rozhodně nestačí. Nenápadně samozřejmě, jelikož by nejspíš dostal kázání o možném dávkování a podobných nesmyslů. Jenže kdo má tohle vydržet. Ta maskérka mu taky začíná pěkně lézt krkem a to jí vůbec nezná. Měl zůstat v posteli, asi by nehrozil žádný skandál. Kráčí za celým procesím, aby nikomu zbytečně nepřekážel a najednou nemá chuť nic točit. Jak v tom záběru není Mana, už mu to nepřijde ani dost důležité proto, aby zvedl ruku a vůbec se snažil. On si tu nakonec ještě přivodí deprese tím, že nemůže nic. A to má ta pravá zkouška teprve přijít. Tušil, že to pro něj bude těžké, ale realita s představou nedá vůbec srovnávat, dokud Mana fotí sám, je to naprosto v pořádku a dokonce se vrátí ke svému filmování. Vydrží mu to do chvíle, kdy fotí Mana s Klahou. Kryje svou tvář kamerou a přibližuje si je až moc, aby viděl do detailu, co se tam děje. Připadá si, jak pitomec, ale nedokáže to ovládnout. Je přesvědčený o tom, že polovina doteků by mohla vypadat úplně jinak a že si to ten pitomec vážně užívá."Tohle nepřežiješ, to ti garantuju." Za chvíli se mu ta kamera asi rozpadne v rukách, jak ji pevně svírá. Začíná dýchat, jak býk, kterému před očima makají rudým hadrem. Ona ta barva, kterou má před očima není tak odlišná. V duchu si odpočítává vteřiny, kdy tam prostě vběhne a sundá ho dobře mířenou ranou k zemi. Ke štěstí asi všech přítomných je konec. Tedy prozatím konec jeho mučení a pro všechny ostatní přestávka. Trochu úlevně si vydechne a chce jít za Manou. Zarazí se v půli kroku, když je někdo rychlejší. Ano TEN někdo. Zamračí se na něj a už se začíná prodírat davem, který se trousí opačnou stranou. Někomu asi i šlápl na nohu, ale z jeho rtů vyjde taková poloviční omluva. Nejspíš je za největšího burana pod sluncem, jenže to je mu teď jedno. Dojde k nim až o chvilku později a upře vražedný pohled na Klahu, aniž by se ho snažil maskovat.
"Bavíš se dobře?" Uhodí na něj a ten podtón v jeho hlase vypovídá, že to rozhodně přátelská otázka není.
"Dávej si na mě pozor, nikdy nevíš, kde stojím." Varuje ho tiše, aby ho slyšel jen on, když se protáhne kolem něj a sám se jde podívat na fotky. Nezajímají ho, ale dokud bude stát mezi Manou a Klahou bude dělat třeba i salta.
"Tady vypadáš malinko znuděně, možná by to chtělo víc života." Zkritizuje svého hlavního soka bez váhání a už si zakládá ruce na hrudi.
"A to jsem si říkal, že vedle Many musí nutně ožít každý." Ohlédne se okázal přes rameno.
"Mohlo to být lepší." Pozvedne koutky v rýpavém pousmání. Ano, teď si trochu uklidnil nervy.
"Nějak ti to prostě nevěřím. Celá kompozice je naprosto úžasná. Prostředí má kouzlo a světlo tomu jen přidává, ale ty…" Pokrčí nenuceně rameny. Tak moc by ho chtěl vyprovokovat a podvědomě tuší, že to bude on sám, kdo vybuchne.
"Za to Mana mi bere dech. Tady má úplně dokonalý výraz třeba." Poukáže na fotku kde je sám.
"Asi to bude tím, že mu necloníš." Asi by si to nedovolil, kdyby tu nebyl jen technik. Potřebuje alespoň malinkaté zadostiučinění, aby zase pár minut přežil.
Mana, Klaha
Klaha se nepatrně narovná v ramenou a vrhne po Torovi pohledem Prosím? Něco v pozadí jeho očí ale zajiskří. Něco, co tam dříve nebylo. Ví, že spolu teď tihle dva žijí, ale zároveň mu Tora nepřipadá jako někdo, kdo by měl Manu dlouhodobě okouzlit. Podle něj je to hulvát, který se chová hrubě a nevhodně na veřejnosti a naprosto není schopný a ochotný kontrolovat svoje emoce. Kromě toho se nechce vzdát tak snadno, když existuje jenom malá šance, že by si tohle celé mohl Mana ještě rozmyslet. Vždyť ho přece zná, ví jaký je a co má rád a nikdy to nebylo zrovna tohle. Nejspíš je to nějaké povyražení, druhá míza nebo tak něco, než se vrátí zase sám k sobě a k tomu, co doteď obdivoval. Romantickou, gotickou eleganci. "Já vím moc dobře, kde stojíš, nejde tě příliš přehlédnout a kdyby snad ano, tvoje slova se o to vždycky postarají." Řekne mu.
"Když dovolíš, tady tohle jsou pracovní fotografie, které jsme před chvílí pořídili a já k nim mám co říct." Pořád mluví měkce a vytříbeně a snaží se, aby nesklouzl k rýpavému obviňování nebo nepříjemnému tónu hlasu, obzvlášť, když je tady plno lidí. Tora si nedá pokoj a začne přede všemi kritizovat všechno možné i přes fakt, že ty fotky vypadají skvěle. Celou tu dobu se dívá na jeho profil a nakonec si zvolna založí ruce na prsou.
"Podívej se, Tora-san, jeden by řekl, že když jsi to ty, kdo má doma tuto nádhernou trofej, nebudeš mít potřebu věčně shazovat a urážet někoho, kdo ji obdivuje neméně intenzivně. Myslel bych si, že si budeš věřit dost na to, aby ses k podobným věcem nemusel snižovat nebo máš důvod k tomu, aby to tak nebylo?" Strefí se možná vážně do černého. V tu chvíli se napřímí Mana a jako první se rozhlédne okolo nich. Jenom tohle stačí, aby se většina personálu odklidila hodně daleko, kromě technika u počítače, který už stejně slyšel všechno. Je mu krajně nepříjemné uprostřed pracovního dne a před lidmi, které platí, hovořit o tom, s kým a jak žije nebo nežije. A taky to bylo nebezpečné pro jeho kariéru. Jeden nikdy nemohl vědět, kdy a kdo bude mluvit. A taky jak a pro jaké noviny.
"V první řadě bychom si měli ujasnit, že jsme tady všichni kvůli práci. Jestli máte problémy se soustředěním, nemusíte tady být ani jeden." Oznámí jim a v očích mu zajiskří.
"Klaha-chan, je na čase pochopit, že jsem svobodný člověk, který si dovede vybrat, s kým chce trávit čas. Vážím si tvé pozornosti, je moc milá, ale nejspíš potřebuju… hm… jiskru." Jak jen to má nazvat?
"A Tora-chan, vem svou kameru i svůj zadek a přestaň se mi tady do toho plést, jinak tě posadím do letadla a bude hotovo." Mile se usměje, otočí se na podpatku a odejde si pro kávu. A vypije ji před ním, aby věděl, že se zlobí. Tak! Jakmile je Mana pryč, Klaha se znovu podívá na Toru.
"Ano jiskru. Vybouří si hormony, pochopí, že mu neujíždí vlak a nemusí si s tebou nic dohánět ani kompenzovat a pak mu dojde trpělivost s tím, jak nevychovanec jsi. Dovedu čekat." Nedá si pokoj, prostě toho nenechá. Mana mu možná nepatří, ale nedovede se smířit s tím, že by taková růže měla skončit vedle Tory. Manovu divokou a mnohem temnější stránku nějak vidět nedokáže, v jeho očích nemá moc prostoru.
Tora
Je vidět, že Torovi stačí jen první slova, aby znovu drtil kameru. On prostě nemohl mlčet, musel si malinko rýpnout, aby ho vyvedl z toho pokukování po Manovi. To se mu podařilo, ale mělo to i opačný efekt. Teď se bude trefovat do něj."Vážně? Zatím jsem na adresu těch fotek řekl víc já." Prohodí bez váhání a je vidět, že se přestává hlídat. Je to on, kdo si počká, než se po Manově pohledu opravdu všichni odklidí a je vidět, jak začíná pomalu ale jistě zatínat čelist. Začíná toho být na něj příliš. Jak by se nemohl cítit ohrožený zrovna jím, když je na tom, jak poslední týdny je. Pořád ho to nepustilo, i když mu Mana dokazuje, že je to on kdo vyhrál. Skákat po hlavě si rozhodně nenechá a Klaha se klidně může tvářit rozvážně a povýšeně. On mu tu povýšenost z toho ksichtu klidně seškrábne.
"Nemám nádhernou trofej. Musel bych si ukousnout jazyk, abych řekl něco takového. Mana je dokonalá osobnost, kterou by mi chtěl krást kdokoliv, ale já ho nikomu nedám, rozumíš a může si ten infarkt klidně zopakovat, je mi to jedno." Zavrčí na něj výhrůžně a je vidět, že už začíná mít parádní rudo před očima. Zarazí se ve chvíli, kdy ho z rozpoložení vytrhne Manův hlas. To je možná tak jediné, co ho dokáže trochu zkrotit. Asi tak na pět vteřin, ale ano.
"Nemám problém se soustředěním." Zakládá si ruce na prsou. Přijde i jisté zadostiučinění, když Mana prohlásí, že si umí vybrat. +Jo a vybral si mě, tak tam hoď zpátečku.+ Dává Klahovi očima najevo.
"Asi potřebuju za ten zadek popostrčit." Přijde i poznámka, na to prostě musel reagovat a hodí skoro nevinným pohledem k Manovi. Už už by se chtěl otočit a vážně by se jim do toho přestal plést, když se mu za zády ozve Klahův hlas. Ne, on si prostě nedá pokoj. Zastaví se v půli kroku a kouká na sebe. Už jen ten jeho hlas mu zvedá tlak a když si k tomu přidá obsah jeho slov.
"Tak poslouchej, Klaha-chan." Už něj začíná být vážně vzteklý tygr a kde kdo už ví, že v tuhle chvíli by měl zmizet hodně daleko. Přestává přemýšlet, kde jsou a kolik lidí je kolem. Prostě se otočí a v tom pohybu se rozmáchne, aby mu uštědřil ránu pěstí, pak si ho za látku svršku přitáhne k sobě.
"Budeš čekat hodně dlouho, protože podruhé o něj nepřijdu. Tak mě dobře poslouchej. Dokud se budu moc nadechnout, tak se Many nevzdám a věř mi, že vím jak si ho udržet u sebe. To někdo jako ty pochopit nedokáže. Mana není panenka, ale má v sobě něco, co ty nikdy neuvidíš ani nezažiješ." V očích se mu blýská vzteky.
"Zkus na něj jen jednou sáhnout jinak, než máš a….Vlastně už jsi to udělal a ne jednou. Vidím, jak se snažíš a je ti to k ničemu." Hledí mu zblízka do očí a úplně vypíná svět kolem, jak kdyby byli na samotě.
"Víš, co je tvůj hlavní problém? Nechal sis ho proklouznout mezi prsty. Neumíš se porvat za to, co má smysl a má takovou cenu, kterou ty nikdy vidět nedokážeš. Proto ho mám v posteli a ve svém životě já a ne ty. Jsi moc nudný. Jak se ti to poslouchá, Klaha-chan, že jsi málem Manu unudil, hm?" To je to poslední, co mu stihne říct, než ucítí několik dlaní na svých pažích, které ho táhnou pryč.
"No tak mě pusťte, vždyť teď vypadá o hodně líp." Snaží se dostat ze sevření a ne s tím vztekem, co má pořád uvnitř sebe si nedokáže domyslet, jaké důsledky by to mohlo mít.
Žádné komentáře:
Okomentovat