Hromadné - Život s tebou začíná být docela adrenalin. - část 2.

(Miyaviho apartmán)

Aqui, Die

Vůbec neví, co si počít, když se Miy rozkašle a na okamžik se bezradně ohlédne ke dveřím, jako by odtud mohl přijít Shinya a vyřešit to, ale nakonec to přejde samo od sebe. Mimoděk mu urovná polštář i pokrývku a uhladí ji dlaněmi, ale oči k němu zatím nezvedne, když na něj Miyavi promluví. Zvedne se v něm zvláštní vlna pocitů, když si připomene celý tenhle zážitek. Nejdřív to opravdu hezké bylo, jemu se to nakonec vážně líbilo, ale potom… Se začaly dít opravdu příšerné věci. Chvíli mu to trvá, než pohled zvedne a mírně sebou trhne, protože Miyavi se dívá přímo do jeho očí. 

"Nezkazil." Hlesne, ale oba vědí, že tohle si už nejspíš zopakovat nechtějí. Co by mu měl říct? Žádná lež ho stejně neutěší a Aqui jenom těžko řekne, že to byl nejlepší zážitek jeho života. Vůbec si není jistý, že by měl rýpat do toho, proč se to stalo a taky má plnou hlavu Dieho slov. On si myslí, že je v Aquiho moci dostat tohle všechno Miyavimu z hlavy a nejspíš má pravdu. Ale jak by měl svému pánovi říkat, co má dělat? Vůbec si neumí lidi omotávat kolem prstu a po svém tak, aby to nepoznali, jako to nejspíš umí Die. Miyavi ale začne s vysvětlováním sám a jemu se trochu uleví. Už si kvůli Die myslel, že to s ním bylo tak hrozné, že Miyaviho myšlenky utekly někam úplně jinam. Když se Miy pohne, mimoděk zvedne ruce a nechá ho, aby se přesunul. Trochu zaskočeně hledí do svého klína, ale pak se usměje a položí mu dlaně do vlasů, ve kterých se začne probírat svými prsty. Nelíbí se mu třes Miyaviho těla, ale už je alespoň klidný a mluví s ním. 

"To je vlastně kompliment." Řekne nakonec. Že to bylo tak krásné, až došlo na tohle. 

"Jen si nejsem jistý, že tě nechám skládat mi další za podobných podmínek." Dodá a kousne se do rtu. On nemá koho co nechávat dělat nebo ne. Tohle vůbec neměl říkat. 

"Pamatuješ si, co se dělo?" Zeptá se tiše a opatrně, protože Miyavi bohužel vyděsil všechny, koho mohl. Totiž je tři. 

"Je vedle se svým doprovodem." Řekne mu a hrdlo se mu trochu stáhne. Až Miyavi uvidí Shinyovy pořezané ruce a zjistí, proč se to stalo, všechno se ještě zhorší. Život tohoto pána nebyl zdaleka tak snový, jak by si otroci mohli myslet. 

"Moc se omlouvám, ale nevěděl jsem, co si počít a tak jsem zavolal jedinému člověku, o kterém vím, že jsi s ním uvolněně mluvil." Nakrčí nešťastně obočí a je mu trochu do pláče. Má strach z trestů, vždycky měl. Proto byl extrémně poslušný. Vůbec se na něj ani nepodívá. Ještě víc ho vyděsí, když mu Miyavi nabídne, že se teď nemusí vidět. Pochopí to úplně po svém a přikývne, ale po tváři se mu sveze první slza. Miyaviho chování je ale úplně opačné, když se k němu takto přivine a stisk Aquiho prstů v jeho vlasech zesílí. Jedna jediná noc tady a už má na něj vazbu. Nikoho jiného ani nemá a mít nikdy nebude. 

"To jsme dva." Pípne. On by se taky radši neviděl. Nic se mu nestalo a pláče tady a vážně doufá, že ho takhle neuvidí Die.

Die musí v duchu napomenout sám sebe a hodně ostře, jinak by pokrčil rameny a řekl Shinyovi, že to se klidně může stát. Jenže už pochopil, že Miyavi je pro Shinyu velmi důležitý a teď by byl bezdůvodně hnusný. Shinya se s ním naštěstí nehádá a tomu doktorovi opravdu zavolá. 

"Tak to bychom měli jet domů." Řekne mu. Chápe všechno moc dobře, Shin mu nemusí nic říkat. Naštěstí se nikdy nepovažoval za pitomce. Nikdo nesmí vědět, že tu byli, pokud si jich nevšimli někde po cestě a scénku se skleničkou sehraje jedna báseň. Ještě je s radostí seřve, že nechali Shinyovi v bytě nebezpečné předměty a kdo ví jaké levné sklo, no fuy! Zatváří se dost pochybovačně, když dojde na to, jestli to tady Aqui s Miyavim zvládne. Znovu se napomene a přinutí koutky, aby se zvedly nahoru. 

"Myslím, že si s ním budeš muset vážně promluvit mezi čtyřma očima, než odejdeme. Vypadá vyklepaně z každého příkazu, poslechne tě na slovo. Musíš mu dát instrukce." Poradí Shinyovi, ať už o to stojí nebo ne. Sázet na Aquiho je docela hazard, ale kdyby Miyavimu popletl hlavinku, třeba by to šlapalo. Jakmile se Shinya pohne, ihned mu pomůže na nohy a pak se doopravdy upřímně usměje po tom poděkování. Nikdo nikdy mu takhle za nic nepoděkoval. Byl otrok, neměl co komu radit, ale tady bylo všechno jiné. Na okamžik není předstíraná královna ani nábytek, ale jenom obyčejný člověk vedle jiného obyčejného člověka a je to nečekaně krásné. Zaskočeně ho k sobě přivine a oplatí mu až příliš krátké políbení, ale stačilo na to, aby v jeho nitru rozdmýchalo něco, co nikdy dřív nezažil. Myslel si, že tyhle věci se ho netýkají, že jimi nemůže trpět a rozhodně ne tak náhle, ale… 

"Pojďme za nimi, rozloučíš se a jedeme." Vezme ho jemně za předloktí. Bude klidně jeho hradbou proti světu, síly má na to dost.

Miyavi, Shinya

Miy nakrčí jemně obočí, když mu plně odteče, co Aquimu provedl. Mělo to celé vypadat úplně jinak. Tohle prostě a jednoduše nezvládl. Jak byl jindy sebevědomý nebo se tak aspoň tvářil, teď má problém se odtáhnout a podívat se mu do tváře. Prsty ve svých vlasech vnímá tak stokrát intenzivněji, než by si kdy pomyslel. Ta úleva je neskutečná i když by mu to jeho svědomí nemělo dovolit. 

"Jen část a byl bych radši, kdyby si nepamatoval vůbec nic. Pamatuju si ty halucinace. Vím, že jsi tu byl pak zase ne a pak se mi zdálo, že je tu Shin. Víc nevím. Co jsem provedl?" Zeptá se a pak se odtáhne, aby si vyslechl i zbytek. Auqiho slzy ho srazí ještě víc k zemi, ale…Zároveň v něm roste zvláštní pocit. Zná ho, je to odhodlání. Tohle mu přece nemůže dělat. Shin a Aqui taky nebudou řešit jeho problémy, to by neměl dovolit. Snaží se o to celý život, aby udělal něco dobrého a teď to zkazil během jednoho večera.

"Aqui-chan, neplakej prosím." Nakrčí obočí podruhé a začne stírat bříšky prstů něžně jeho slzy.

"Slíbil jsem ti, že budeš spokojený a takhle jsem to zkazil." Povzdechne si sám nad sebou. Stojí ho to veškeré síly, aby se vytáhl do sedu a pak pomalu přesunul do čela postele. Je tu nějaká krev, ale radši dělá, že ji nevidí.

"Pojď za mnou." Pobídne ho měkce. Být ve formě, asi si ho s přehledem přitáhne, jak je drobný, ale teď by se spíš oba vyváleli, než by ho dostal k sobě.

"To je v pořádku, že jsi mu zavolal, musel jsem tě hrozně vyděsit." Dodá, aby ho uklidnil. On by se na něj nedokázal zlobit. Asi tuší, jak moc vyváděl a co jiného mohl Aqui dělat? Kdyby to byl kdokoliv jiný, asi ho klidně nechá, aby si opravdu ublížil.

"Arigato, Aqui-chan, už jen za ten pocit, že jsi tady." Přitiskne si ho k sobě a líbne jej do vlasů.

"Kdo přišel se Shinem?" Vyzvídá dál a moc se mu nechce vracet k tématu jeho zdrogování. Bude to potřeba pořádně rozebrat, ale má pocit, že teď na to nemá sílu. Těkne očima ke dveřím a zatváří se trochu zničeně. Je mu jasné, že Shin by přišel kdykoliv a o to víc ho to trápí. Měl svých starostí dost a on mu to teď moc neulehčil.

"Hai." Odsouhlasí mu Shin tiše, když přijde na úkolování Auqiho. Pokud to tak je a bude to mít i výsledky, udělá to moc rád i když si sebou není pořád jistý. Pak mu ale Die vymaže veškeré myšlenky z hlavy tím, jak jsou jeho rty měkké a ten úsměv, který mu předvedl před tím, to už je na dokonalou závislost. Ne, on nepotřebuje nic podobného, čeho si užívá Miyavi. On má úplně jinou drogu a začíná mu docházet, jak moc návykový umí být. Z tohoto se jen tak nevyplete a někde v hloubi duše ho píchne strach, aby Die neskončil stejně jako kdysi Tora. Nesmí to dopustit, bude rozhodně opatrný. Spokojeně vydechne v jeho náruči a když se odtáhne, už zase trochu rudne.

"Jsi neskutečně krásný i tak, ale když se takto usměješ..." Prohodí sotva slyšitelně a konečky prstů ho pohladí po linii rtů.

"Máš pravdu, musíme jít." Kývne krátce hlavou. Ne, vůbec se mu nechce, on by tuhle chvilku rozhodně prodloužil a je mu to vidět i ve velkých, modrých očích. Musí si nutně vzpomenout, jak z něj měl v první momenty strach. Nenapadlo by ho ani náhodou, že se u něj bude cítit tak dobře, v bezpečí. Vlastně…Přikryje očka řasami, aby si to v nich náhodou Die nepřečetl a nechá se vést do Miyaviho ložnice. Musí se usmát, když je vidí na posteli a v objetí.

"Musíme už jít. Můžeš na chvíli prosím." Podívá se opatrně na Aquiho a sám vyrazí ke koupelně.

"Shin-chan, co máš s rukama?" Zeptá se Miy vyděšeně a samozřejmě ho napadne, že je to kvůli němu. Udělal mu něco? Jen to ne.

"To nic. Víš, jak jsme šikovný, praskla mi sklenice v ruce." Použije výmluvu, kterou bude mít i pro doktora.

"Nedělej si s tím hlavu, opravdu." Usměje se na něj mile a krátce těkne očima z Aquiho na Die a prosí ho jimi, aby mu to neříkal. Sám zmizí za dveřmi a počká, až za ním přijde Aqui.

"Vím, že je Miy tvůj pán, ale ty určitě chceš, aby se měl co nejlépe." Začne rovnou i když je to pro ně těžké.

"Ode dneška je tvá hlavní náplň dne, aby se mu nic nestalo. Musíš ho přesvědčit o tom, že tohle ti dělat nemůže. Bez tebe nikam nepůjde, rozumíš mi? Nebude to těžké, visí na tobě a chce se o tebe starat. Tak mu to dovol, ať už jde o cokoliv." Nařídí mu v podstatě i přes jistou měkkost ve svém hlase.

"Od teď je tvá povinnost jeho život a dostat ho z všech těch odporností." Položí mu krátce ruku na rameno.

"Kdyby se kdokoliv ptal, byli jsme na návštěvě, abychom se oba pochlubili novými otroky. Rozumíš mi? Budeš mi volat minimálně jednou denně. Klidně i brzo ráno, dokud bude ještě spát. Chci vědět úplně všechno. Ty přece chceš být ten nejlepší, nemám pravdu?"

Aqui, Die

Miyavi si toho nakonec pamatoval docela hodně. To, že Aqui odešel nebo Shinya přišel, bylo všechno pravdou. 

"Co jsi viděl v těch halucinacích?" Odváží se ho ještě zeptat, ale nějak se sám nemá k odpovědi na jeho otázku. Jak mu má říct, že se pokoušel zabít a při zápase se Shinyou a Die si kvůli tomu Shinya pořezal ruce? Okamžitě si to dá za vinu a kdo ví, co se stane potom. Co bude v noci, až tady Shinya nebude? Má opravdový strach a byl by nejraději, kdyby příštích několik dní zůstal s nimi. 

"Promiň." Pípne jenom, když ho Miyavi požádá, aby neplakal a trochu mu uhne, aby se mohl posadit. Zvedne k němu uslzené oči, když ho vyzve, aby šel k němu a pak se pomalu přitáhne blíž. Nakonec se tak nějak zhroutí k jeho boku a opře si spánek o jeho rameno. Už se cítí o něco lépe. Uvnitř sebe věří, že to bude dobré, ale zároveň má strach, aby ho brzy nečekalo podobné překvapení. Sám by ho nikdy nepřepral. Uklidní ho, když se Miyavi nezlobí za to, že Shinyu zavolal a když mu Miyavi navrch ještě poděkuje, pootočí tvář tak, aby k němu mohl zvednout oči. Konečně se na něj i upřímně usměje. +Přece sis mě koupil.+ Připomene mu v duchu, ale stejně by se něco podobného jinde jen stěží doslechl. 

"Nějaký jeho otrok. Říká mu Die. To on tě nakonec přepral a uložil do postele. Je hodně vysoký, jako ty." Řekne mu. I on stočí svoje oči na dveře. Zatím je za nimi ticho. Jmenovaný už ale míří rovnou k nim a vede Shinyu pomalu s sebou. V duchu si převaluje tu poslední Shinyovu větu o tom, jak moc se mu líbil jeho úsměv. Muselo mu utéct něco upřímného a vřelého. Je sám ze sebe trochu na rozpacích, ale teď nemá úplně prostor se v tom přehrabovat. Už jsou totiž v ložnici a Shinya si volá Aquiho s sebou vedle, aniž by se teď zdržoval s Miyavim. Působí jako opravdový pán a Die nemůže uvěřit, že se mu tohle povedlo během jediné noci s ním. Kdo by si to byl pomyslel, jaký v Shinyovi dřímá talent?! Jakmile se za těmi dvěma zavřou dveře, stočí svoje oči na Miyaviho na posteli. Jeho si nemůže podat tak, jako všechny okolo, ale rozhodně zůstane stát na místě a tak trochu na něj dohlédne, než se Shinya vrátí. Aqui si stačil jenom vyměnit rychlý pohled s Miyavim, ale poslušně slezl z postele a následoval Shinyu do koupelny. Teď se mu srdce rychle rozeběhne, jako by se obával nějaké výtky, i když už ví, že se ho bát nemusí. Stojí před ním s rukama sepnutýma před sebou a hledí do země. Přikývne na jeho první větu. Moc se mu nelíbí, jak to začíná. Je to ta situace, kdy máte pána a jiný vám velí, abyste poslouchali jeho. On má zařídit, aby se Miyavimu nic nestalo? A jak to má udělat? Vždyť ani netušil, že taková věc, jakou si vzal, existuje? Jemně pootevře rty, když se mu ten spodní zachvěje, ale jinak na sobě nedá nic znát. Chtějí po něm, aby k němu jeho pán zahořel náklonností a on s ním obratně manipuloval tak, aby bylo po jeho, tedy spíš po jejich. Chápe ty důvody, vlastně s nimi souhlasí, ale stejně. Když mu Shinya nařídí, že bez něj Miy nikam nesmí, přijde mu to už úplně nemožné a nejraději by před ním padl na kolena a poprosil ho, aby svou žádost vzal zpět, ale co může dělat? Ať už jde o cokoliv… Znovu poslušně přikývne. Mírně se zachvěje, když se ho Shinya dotkne a do třetice přikývne na jeho důvod návštěvy pro všechno okolí. Žádost o telefonáty ho znovu vykolejí. Bude si muset tajně půjčovat telefon tak, aby to nikdo nepoznal. Co když se podívají na účet? Co když ho Miy někdy přistihne, jak mu tohle vysvětlí? Už je mu zase do pláče, ale nezvedne oči, aby na něj nebylo tak dobře vidět. Nemá jinou možnost, než dál přikyvovat. Chce a nechce. Musí, jestli tady chce zůstat. Nakonec je to nejspíš všechno a když se společně vrátí do ložnice, je Aqui úplně bledý v obličeji. Protáhne se kolem stěny a začne po zemi sbírat všechen nepořádek. Die se ovládá seč může, aby udržel ironické pousmání. Přece jenom se Miyavi dívá.

Miyavi, Shinya

Shinovi je Aquiho líto. Nechce na něj tak působit, ale Die má pravdu. Musí být trochu přísnější, než kdy jindy. Aqui je ten typ, který by ho mohl poslechnout. Tak trochu si tu na něm trénuje vystupování, které se konečně musí naučit a vůbec mu z toho není dobře. Když se na něj nedívá, stáhne obočí k sobě. Ruce se mu třesou a pořezáním to fakt není. Pomalu počítá vteřiny, kdy se psychicky zhroutí. Ne, tohle není nic pro něj.

"Já vím, že to nebude jednoduché. Pošlu ti vlastní telefon, jakmile to bude možné, ale věřím ti, Aqui-kun." Zjemní trochu své vystupování.

"Opravdu ano, nezklam mě prosím, nezklam jeho." Kývne hlavou ke dveřím.

"Kdyby cokoliv, pomůžu ti, jak jen to půjde. Záleží mi na něm." Prozradí mu o trochu víc a pak společně s ním vykročí do ložnice. Miy už víceméně sedí víc přímo a trochu propaluje pohledem Die. Jeho postoj se mu nelíbí a má o Shina strach. Vždycky ho bude mít, ať se děje cokoliv. +Jestli se mu něco stane…+ Trochu mu vyhrožuje v duchu, ale tentokrát mlčí. Už tak toho dneska zkazil hodně a nerad by si k tomu přidal ještě něco navíc. Trochu sebou trhne, když se otevřou dveře z koupelny. Prohlédne si Aquiho výraz a malinko se zamračí.

"Co jsi mu řekl?" Není to útočné, ale rozhodně ho to zajímá.

"Aqui-chan, neuklízej to." Zatváří se provinile, když ho vidí, jak sbírá ten nepořádek, který způsobil on sám.

"Pojď za mnou." Pobídne ho měkce a nějak nevidí, že by mohl být na rozpacích z toho, že tu nejsou sami. Pak stočí oči na Shina, který jen mírně pokrčí rameny. Stojí těsně vedle Die a téměř neznatelně se o něj opírá. Jeho momentálně středobod, díky kterému se ještě drží na nohou.

"Jen jsem se ho pokoušel trochu uklidnit a ujistit se, že bude všechno v pořádku. Mám o tebe starost." Teď malinko lže a vůbec netuší, kde na to vzal odvahu, ale je to pro Myiho dobro.

"Už musíme jít, přijde doktor." Prozradí mu a taky vysvětlí jejich rychlý odchod. Přejde k posteli, nakloní se k němu a políbí ho na obě tváře. 

"Dávej na sebe pozor ano. Ty víš, že tě potřebuju." Nakrčí nešťastně obočí, než se narovná. Miyaviho neslyšné promiň, přejde jen mírným, skoro stydlivým pousmáním a kývnutím hlavou.

"Uvidíme se brzy. Máme slíbenou návštěvu." Přemluví se k úsměvu.

"Přijdeš i s ním." Kývne hlavou Miy s Diemu a věnuje mu úšklebek.

"Ano." Pípne Shin a ohlédne se na Die, než zamíří jeho směrem.

"Byla by škoda ho nechávat doma." V očkách se mu nepatrně blýskne a tváře mu zahoří. Vážně to řekl nahlas? Už to tak bude. Jakmile se za nimi zavřou dveře, natáhne Miyavi ruce směrem k aquimu.

"Dneska už nikam nepůjdeme. Pojď, zasloužíš si odpočinek a tu nejlepší péči." Samozřejmě, že mu to celé chce vynahradit. Zatím se necítí úplně skvěle, ale ještě chvilku a bude snad i schopný vstát.

"Víš, Aqui-chan…" Odmlčí se na chvíli a podívá se na dlaně, ve kterých svírá ty drobné a pohrává si s jeho prsty.

"Nesnáším tenhle svět a to co se v něm děje. Narodíš se špatně a nemáš šanci na jiný život. Narodíš se možná i dobře a stejně po chvíli zjistíš, že…ubližuješ jiným, abys zachránil sám sebe, možná i někoho navíc. Tohle jsem viděl, tohle se mi zdálo a není to poprvé. Budeme chvíli spát hm? Chci na chvíli zavřít oči a vědět, že tě mám u sebe." Sáhne ho k sobě pod přikrývku a přivine si ho do náruče. 

Shin se zlehka zapírá o Dieho paži celou cestu. Ani v autě si nedovolí povolit nic ze svého výrazu. Chtěl mu nenápadně mačkat ruku, ale to teď nemůže a je to zbláznění. Jakmile se dovřou dveře jeho apartmánů, zaklene konečky prstů do Dieho kimona, zapře se zády o dveře a kolena mu zlehka poklesnou. Už prostě nemůže, bylo toho na něj příliš.

"Die-san, já…" Hlas se mu malinko zlomí, než se odlepí ode dveří a prostě se schová u něj v náruči, aniž by přemýšlel nad tím, jestli mu to bude příjemné nebo ne.

"Sám jsem ztracený." Ozve se tichý hlásek a mírně pozvedne tvář, aby se na něj podíval důvěřivýma očima.

Aqui, Die

Krátce zvedne oči k Miyavimu a rychle se podívá i po Shinyovi a Die, když ho Miyavi požádá, aby to neuklízel. Pak ale hlavu zase skloní a pokračuje v tom, asi poprvé v životě i přes příkaz. Potřebuje se nějak zaměstnat, než odejdou a navíc mu v hlavě vrtá jedna z posledních Shinyových vět. Totiž, že mu na něm velmi záleží. Poslouchá i Shinyovu výmluvu, kterou samozřejmě nepopře a i když tam hlavu neotočí, koutkem oka zahlédne to políbení a především zaslechne to, že ho potřebuje. Poprvé v životě díky tomu zjistí, co to je žárlivost. Ne nijak velká a spalující, jenom takové popíchnutí, že by to mohlo být víc, než jenom mezi přáteli. A ano, asi mu to vadí. Vždycky si tvořil vazby nebezpečně rychle a udělal pak pro ně všechno možné a teď tady stojí někdo krásný a křehký jako je Shinya a navíc je to pán. Teprve, když se Miyavi zeptá, jestli Shinya přijde i s Die, zvedne hlavu a podívá se na ně na oba. Die se po něm samozřejmě hned podívá na oplátku a Aqui střet s jeho očima nevydrží. Jsou příliš studené a přísné. Pak se ale oba dva otočí a opustí ložnici a posléze i byt. 

"Jenom to vyhodím." Hlesne, když se zvedne na nohy a odejde s nějakým nepořádkem do kuchyně. Musí se zbavit celého koše, ve kterém jsou údajné střepy ze Shinyovy sklenice. Kdyby Miy zjistil, že tam žádné nejsou, mohl by prohlédnout jejich lež. Pro jistotu s odpadem vyhodí i náhodnou sklenici, aby jedna chyběla. To snad bude stačit. Snad nebude nutné, aby jednu opravdu rozbíjel, kdo by to zjišťoval? Pak se vrátí zpátky do ložnice a vleze si zpátky do postele. Opře se o Miyaviho bok a rameno tak, jak byl před tím a nechá ho, aby si hrál s jeho rukama. Pozoruje jejich prsty a poslouchá jeho hlas, když se mu sám rozhodne vyprávět, co viděl a především proč. Dává si za vinu život, jakým žije? Možná by rád něco udělal, aby se to změnilo? 

"Zdroje tohoto světa jsou vyčerpané. Lidí tam dole je moc. Když je všechny pustíš nahoru, neudržíš dav, všechno si vezmou a pak padnou zase do chudoby. Musel bys změnit běh světa, politiku. Všechno pečlivě rozdělit a nastolit nový systém, ale proč by si ti nahoře měli nechat něco vzít a mít se hůř?" Broukne poprvé v životě to, co si doopravdy myslí a ukáže, že možná není zase tak hloupý. 

"Ty za to všechno nemůžeš." Dodá a přikývne na jeho slova o spánku. Jemu se ale spát nechce. Po tom všem by teď neusnul a navíc má o čem přemýšlet. Přesto se ani nepohne, když Miyavi upadne do klidného snění a nevyleze z postele dokonce ani na záchod. Prostě počká, až se vyspí. Jakmile Die dorazí se Shinyou až domů a zavřou se za nimi dveře, oddechne si dokonce i on. Umí si moc dobře domyslet všechno, co se dneska stalo a bylo to dost ošemetné, když jste měli v zádech zrovna Shinyova otce. Naštěstí je ale zřejmě nikdo nesledoval ani neviděl a Shinya chodil i normálně sám po světě, i když málo. Ohlédne se za jeho hlasem ve chvíli, kdy ucítí silnější stisk a zachytí ho právě včas. Vůbec si nevšiml, že je tolik vyčerpaný, tak dobře sehrál svou dnešní roli. Pevně ho obejme a chvíli s ním zůstane stát prostě jenom tak, zatímco nadechuje vůni jeho vlasů. Podívá se mu do očí, když se Shinya sám trochu oddálí a jeho pohled je najednou vážný a trochu smutný. Vzhledem k jeho otci a tomu vězení tady asi tuší, co tím myslí. 

"Ale nejsi." Pousměje se a kloubky ruky ho pohladí po tváři. Rád by mu řekl, že je tady a o všechno se postará, ale ze své pozice toho nemohl udělat moc, přišel by o hlavu jedna radost. A stejně v něm roste pocit, že kdyby před ním na Shinyu někdo sáhl, neudržel by se a bylo by zle. Jenže z takové situace by se už nedostal a jak by mu tím nakonec pomohl? Nechal by ho samotného a opuštěného. Nezbude mu, než se snažit ze své stínové pozice. Leda by existovala jiná cesta, jiní lidé… Jenže jak se k někomu takovému dostat, to netušil a zatím ani nevěděl, jestli by před Shinyou měl odkrývat podobné myšlenky. Rozhodně ho nesmí ohrozit a to by se tímto jednáním stalo. 

"Miyavi-san teď bude v pořádku. Dnes už se o nic nepokusí a Aqui tě poslechne. Můžeme být rádi za jeho povahu." Už používá množné číslo.

"Dneska můžeš v klidu spát a já budu vedle tebe." Prostě ho vezme pod koleny a zvedne do náruče. Žádná koupelna, to až později, jen ho nechá, aby se zbavil té teď už přebytečné hračky a pak ho vysvlékne do košile a nechá ho, aby si zalezl k němu a mezi všechny ty jeho plyšáky. Má toho hodně nad čím přemýšlet, ale i on cítí jistou únavu. Jeho život se otočil během jediné noci. Z někoho, komu záleží jen na dobrém bydle je najednou někdo, komu velmi záleží na někom dalším a je vztažený do proudu událostí jeho života. Osud rozhodně existuje…