Ruki x J - Tak to máš ještě mlíko na bradě. - část 3.

(Jova kajuta)

Ruki

Ruki za páskou protočí očima v sloup. 

"No jasně, kdybychom se potkali někde jinde, úplně klidně bych řekl Jé hele, ten má pěkný prsa, pojďme si zasouložit." Trochu mu odsekne. To se mu snad zdá. Je odvážný jenom proto, že se tady snaží bojovat o život a červenat se u toho může, jak chce! Tak. Uf… Chvílemi sed diví, že ještě dýchá. Jenže po dalších jeho slovech má pocit, že to bude on, kdo zabije J. Tak on má rád výzvy, no jemu se to říká, když mu nejde o život! To je teda výzva, když sám nic neriskuje. +Neříkej mu to nahlas!+ V tu samou chvíli J posune jeho dlaň ze své hrudi na paži a biceps a Ruki jako na povel zmlkne dokonce i ve své hlavě. Stiskne rty, ale neubrání se spontánnímu stisku, aby si ho doopravdy trochu osahal. Je to příjemné. Mimoděk mu to zvedne koutky trochu nahoru. Ještě nikdy nesahal na někoho podobného. A když se mu to poštěstí, zrovna na něj nevidí, no to je taky k vzteku. No moment, jak poštěstí?! +To mám z únavy, už nevím, co dělám.+ Postěžuje si v myšlenkách.

"Líbí." Přitaká upřímně mnohem krotším hlasem. Stejně to na něm musí být vidět. J ho samozřejmě nenechá dlouho na obláčku a připomene mu, na co se chystají, takže Rukiho polije nová vlna horka. A pak ho J rozhodí úplně. Pět minut…

"Co… cože?" Zmůže se jen na reakci, než si vzpomene na to jeho pitomé pravidlo s jídlem. To si dělá legraci?

"Rozptyluješ mě, mluvíš na mě a…. a vůbec, tohle neplatí, říkal jsi, že jíst budu sám a porušil jsi to jako první, měl bys teď udělat něco, co chci já. A já si chci nechat tu pásku. Vážně se ještě nechystám umřít a tobě se to asi nestává, ale já v zápalu vášně obvykle nevím, co dělám. Rozumíš?" Už zní trochu… snad ne hystericky! Ale jeho strach je zpátky v plné síle. Tohle není žádný sen, ani romantické rande, je to krucinál únos s psychopatem a on chce domů a hned! +No tak, hlavně se teď nepokládej. Je to nápor na psychiku, ale to zvládneš, vážně, Ru.+ Přemlouvá sám sebe, ale nemá daleko k tomu, aby se mu spodní ret nezachvěl rozjitřenými emocemi. J si toho nevšímá nebo to nevidí, ono je to jedno, protože ho přiměje vstát a dojít někam jinam. Projede jím mrazení jako blesk, když se ozvou ta dvě slova a on ucítí jeho ruce na svých knoflíčcích. Nejradši by ho začal přemlouvat, aby to nedělal, ale takhle se domluvili. Chtěl přece bojovat. Ani se nenaděje a už je bez košile. Naskočí mu husí kůže a pootevře rty. Dech se mu ihned zrychlí a zkrátí. Mírně sebou trhne, když se ho J dotkne na ruce, zatím není schopný se uvolnit. Cukne rty v letmém pousmání nad jeho komplimentem, ale to je taky všechno, co stihne, protože už se líbají a z toho útoku Ruki na okamžik podklesne v kolenou. Ne, J mu prostě nevyhoví a Ru se ocitne bez pásky na očích. Honem stiskne víčka k sobě, jako by se bál, že zkamení, když ho uvidí. Je to jen dalších pár vteřin, než z něj sjede i zbytek oblečení a on tam pořád ještě stojí jako zařezaný. Je to hrozně rychlé, něco podobného vůbec nečekal. Cizí muž, cizí místo, on naprosto vydaný k čemukoliv a teď už i bez oblečení. Je to vlastně dost příšerný pocit. Srdce cítí až v krku a zatím to prostě není příjemné. Pak se najednou neděje vůbec nic a i tohle je silně matoucí. Povzdechne si, aby se nějak zkoncentroval, natočí hlavu za jeho kroky a pak sotva udrží hlas v krku, když ho J plácne. Kruci, on mu snad plácne jednu zpátky. Vážně se lekne, když s ním J trhne dozadu proti sobě, instinktivně udělá půlkrok a kotník se mu doopravdy zamotá do kalhot. Neupadne, ale hlavu má plnou toho doteku, po kterém se ošije. Tohle mu na sebevědomí rozhodně nepřidalo. Ne, že by nebylo sympatické cítit, jak moc je pro něj vzrušující, ale Ru se cítí neskutečně zahnaný do kouta. Úplně vším.

J

"Hm, takže počítáš s tím, že si to užiješ. To je vlastně dost dobrý kompliment pro mě." Vrátí se maličko k jeho vysvětlení, které mu nutně zvedne koutky nahoru. Asi udělal dojem a to ho ani nemusel vidět, když zrovna tohle říká. Jinak si to přebrat nemůže a rozhodně ani nechce. Je to něco, co vyžene jeho ego o několik stupínků výš. Ne, že by s tím měl někdy problém, ale tohle se vždycky hodí. Tiskne ho sobě a mírně nahlédne přes rameno, aby viděl, jak Ru tiskne víčka k sobě. Malinko ho chtěl potrápit za ty jeho drzosti. Co si ale musí přiznat a nemá s tím větší problém je fakt, že pro něj má slabost od první chvíle, kdy otevřel pusu. Nikdy moc řeči nevnímal, ale Rukimu se daří držet jeho pozornost už jen tím, co říká. Vlastně by ho nemusel vidět taky a nejspíš by se mu zalíbil. Zvláštní a pro něj dost nezvyklý pocit. Jeho dlaně zlehka běhají po nahém těle, které tiskne pořád k sobě a aniž by cokoliv dalšího řekl, se skloní k jeho rameni a začne si vychutnávat rty jeho kůži. Jsou to jen lehké doteky, vlastně dost hravé na to, jak se na něj chtěl původně vrhnout. Možná ho chce opravdu trochu uklidnit a dopřát mu to nejlepší, co jen dokáže. Nějak nemá snahu ho opřít o zeď a prostě si vzít, co sám chce. Riskuje tím Rukiho život, jenže si taky přestává být jistý, že by ho vážně dokázal zabít. Asi by to musel dát za úkol někomu jinému. Jen ten pocit, že by to skutečně udělal, mu zvláštní stahuje hrdlo. +No kruci.+ Zanadává si v duchu, když si uvědomí, že se nejspíš chytá do vlastní pasti. Přestat ale nechce, to ani náhodou. Oddálí se rty, než ho pomalu obejde, aby stanul před ním. Rukama ho pořád jistí v pase, dokud si ty jeho nepoloží na ramena. Těmi svými začne klouzat dolů a hladit štíhlé nožky po vnějších stranách.

"Jen se drž." Poradí mu celkem měkce, aby postupně začal vysvobozovat jednu nožku podruhé ze zajetí kalhot. Musí několikrát vzhlédnout, aby si užil pohled na něj. Přiblíží se znovu k jeho kůži a tentokrát už rty stoupá po pravé nožce středem zase nahoru. Jakmile se znovu postaví, přitiskne si ho k sobě.

"Nechci tě děsit, na to znám úplně jiné způsoby a vědět o nich nechceš, už bys nikdy nespal." Pošeptá mu do rtů a konečky prstů proběhne po tváři míříc dozadu, kde prohrábne prameny.

"Nemám potřebu tě znásilnit a chci, aby sis to užil. Už cistě pro svůj dobrý pocit." Ta poslední věta byla vtip a rozhodně to říká jeho změna v tónu hlasu. Pak si krátce povzdechne.

"Dobře, budu hodný, ale moc si na to nezvykej." Protočí sám nad sebou očima v sloup a zaváže mu pásku, kterou už měl v ruce.

"Jsou to moje staré spodky." Neopustí si malý žertík.

"Tohle nešlo ovládnout." Omluví se mu v podstatě s dalším tichým zasmáním, než si ho přitáhne na své rty v krátkém polibku.

"Potřebuju svléknout. Pomůžeš mi?" Sáhne po jeho dlaních, které navede pod své vlastní triko. Už jen ten dotek v něm rozpoutá dost šílenou reakci, na to, že ho zná a obdivuje asi dvě hodiny i s cestou. 

"Nikam nespěchej, prostě si to užijeme společně." Pobízí jeho představy tím správným směrem a společně s ním hrne látku svého vlastního trika nahoru. Jen ať si ho pěkně osahá, on se rozhodně bránit nebude. Je rád, když se ho konečně zbaví a bez váhání ho nechá válet se na zemi.

"Je to lepší ne? Už jen kalhoty můžeme si dopřát horkou vodu. Dost se těším, unášet tě a přípravy na to, rozhodně nebyly procházka růžovou zahradou. Jsi hrozný workoholik, víš to?" Snaží se vrátit na vlnu dobrání a doufá, že se |Ruki chytí a dopřeje mu ještě nějaké jeho poznámky. Jak kdyby bez nich nemohl fungovat, asi jsou vážně návykové. Pomůže mu navést dlaně na zapínání svých kalhot a jakmile je bez nich, nechá jeho ruce na svém pozadí.

"Možná je to lepší, jak paže." Prohodí sebevědomě, než s ním začne couvat do sprchy. Zastaví se u ní a pustí vodu, aby se postupně nahřála na správnou teplotu.

"Mohl bych na tebe koukat opravdu dlouho." Složí mu další kompliment, než se znovu skloní k jeho rtům.

Ruki

Ucítí Jeovy rty na svém rameni a jako by se cosi stalo. Ještě před chvílí to byl útok na jeho osobu, který ho nutil panikařit a teď se najednou čas zastavil a rty na rameni jsou něžné a hýčkající. Ruki už vážně neví z které do které. Je to proto, na co se J dívá? Jaký má asi ze svého místa výhled? No jako na dlani… J ho začne pomalu obcházet dopředu, slyší ho a především to cítí, protože svoje dlaně stále nechává na Rukiho těle a Ru podvědomě zvedne tvář, jako by se na něj mohl podívat. Čeká, kdy přijde zase nějaký nenadálý pohyb, ale to se nestane. J mu zvedne dlaně, položí je na pevná ramena a Ruki je trochu sevře. Vzápětí uslyší jeho hlas, aby se držel a stejně tak ucítí ty velké ruce, jak klesají po jeho těle a po nohou, stejně jako jeho vlastní dlaně, které jdou níž podle toho, jak si J kleká. Projede jím silné zachvění, na několik vteřin zpanikaří, že se chystá k něčemu dost odvážnému, ale není to tak. Jen ho chce připravit o kalhoty, asi aby zase nezakopl. Najednou je jako vyměněný. Co se tady děje? Tiše, ale dlouze vydechne vteřinu před tím, než ucítí horký dotek jeho rtů zpět na své noze. Když se to nestalo před tím, tak určitě teď, ale… zase se plete. Pořád ještě má dlaně na jeho ramenou, takže dobře ví, že J už zase stojí a pak mu pošeptá něco docela milého. To, co se dělo před chvílí, možná by se tak choval jindy? Něco ale tuhle zažitou situaci mění. Ať je to co je to, Ruki je za to opravdu vděčný. 

"Dobře." Hlesne a vnitřně se trochu uklidní. Když mu J slíbí, že na nic podobného znásilnění nedojde, jeho dech se konečně zmírní a ustálí a napětí ve svalech povolí. Ta změna je viditelně patrná. Tedy do chvíle, než ho J rozhodí svým dalším vtípkem. Netuší proč to dělá, ale v duchu ho poprosí, aby se na to už vykašlal, protože Ruki má nervy vážně na dranc. Při tom všem jeho tělo ještě stále potřebuje popohnat, což J jistě nepřehlédl, tak ať si nechá blbé vtípky. Nahlas mu to ale neřekne, aby nerozpoutal něco podobného, jako před chvílí. Zaskočí ho, když znovu ucítí látku na očích, nakonec mu přece jenom vyhověl a Ruki si v duchu oddechne. Už teď je osvobozující, že pod ní může zamrkat kdykoliv chce a taky to hned několikrát udělá. A pak přijde další fórek a on ho prostě plácne dlaní do hrudníku. 

"Nech toho, už prostě mlč a něco dělej." Zašeptá a jeho hlas zní nezvykle hluboce. Má slušnou představu o tom, kde je jeho klín a prostě mu tam zajede dlaní, aby ho trochu potrestal. Jen krátce a rychle stiskne a zavrtí nad ním hlavou jako nad malým dítětem. J na ni nečeká a vrátí mu to v polibku. 

"Pomůžu." Souhlasí s tím svlékáním. Bude mu to určitě příjemnější, než ten nájezd s jeho vlastními kalhotami. Nechá si navést ruce na správné místo, na okamžik ucítí pevné břicho a několik chloupků a pak obratně rozepne knoflík i zip. Pak si nechá ruce vést zase nahoru a společně svlékají tričko z Jovy vážně nádherné postavy. Cítí pod bříšky prstů úplně všechno a konečně se mu fantazie rozeběhne tím správným směrem. Zachvěje se v novém povzdechnutí a jeho klín se konečně začne probouzet. Koutky mu kmitnou nahoru, když J zmíní, že moc pracuje. 

"Ty šmíráku jeden." Neodpustí si, ale přikývne. 

"Já vím, chci být nejlepší." Záměrně použije tento čas a ne minulý, on prostě ještě neumřel. 

"Až zjistím, kdo si tě na mě najal, přejedu ho vlastním autem, hajzla, to mi věř." Pronese a v tu chvíli je přesvědčený o tom, že to vážně udělá. 

"Neříkej mu o tom, hm?" Dodá honem. Vrátí se společně ke kalhotám, které dostanou přes Jovy boky a pak si Ruki konečně může sáhnout i na jeho zadek. Ujede mu jakési uznalé hmm a spontánní stisk napoví, že se mu líbí, co cítí. Opravdu moc. Takového chlapa mít doma… totiž!!! Společně s ním zacouvá a za zády se ozve proud dopadající vody. Chvíli to trvá a záda mu olízne i pára. 

"Vážně?" Řekne Ru a najednou to zní plaše. Jak se může takovému samci líbit ta jeho útlounká postava? Vždycky si říkal, že na něm nic není… mužného… ženského… nijakého. Víc otázek nestihne, protože si J podá jeho rty a Ruki mu to konečně začne uvolněně oplácet. A ten zadek rozhodně nepustí!

J

I když je normálně citlivý, jak pařez nebo si to o sobě rád myslí, stejně postřehne znatelné povolení těla před sebou. Nechal se jím úplně klidně svléknout a neubrání se zasmání, když mu v podstatě nařídí, aby něco začal dělat.

"No když myslíš." Prohodí s nádechem pobavení. Sám se ho dotýká mnohem víc. Snaží se pod bříška prstů dostat každý milimetr jeho pokožky. Má pořád dost času, než mu to začne kazit voda a zároveň to vylepší. Ještě neví, jak se rozhodne. První povzdech mu naznačí, že je opravdu všechno v pořádku a pak protočí očima. Šmírák? No dobře, už mu říkali i hůř, s tímhle se dokáže dost dobře smířit.

"Já vím, ale chci být nejlepší." Odpoví mu tak, jak mu právě odpověděl Ru. Je to tak v tomhle oboru jsou přípravy dost podstatné, pokud něco dobře nenaplánuje, tak to může skončit hodně špatně, ale pro něj. Nadechne se, aby mu snad i nabídl práci, když ho tam poslouchá, ale to už má Ruki ruce na jeho zadku a je to sakra příjemné. Nechá se tím na pár vteřin ovládnout a víčka mu samovolně klesnou.

"Hm..." Zamručí si pro sebe, aniž by to byl komentář k jeho slovům.

"Gomen, ale já bych ho teď momentálně nechal žít." Jak ho napadla myšlenka na pomstu, už jen kvůli tomu, že měl unést zrovna Rukiho. Dochází mu, že nebýt toho, teď by tu společně nestáli. Kruci, na tohle by asi myslet neměl a právě se tak trochu práskl, aniž by mu to došlo. Měl bys i dávat dost dobrý pozor na to, co říká. Jak se do toho moc zamotá, už není cesty zpět. Je pozdě nebo ne? Na chvíli se v tom vážně ztratí. Podívá se mu do tváře, když padne otázka na jeho hlavu. Najednou mu vážně chybí jeho oči, aby viděl, co v nich má. Mohl by…? Ne, to nesmí! Naštěstí oddálí svou odpověď, dokud je v zajetí Rukiho rtů. Pomalu s ním zacouvá pod teplou vodu a nechá, aby hýčkala jejich těla.

"Co je lepšího po dlouhém dni?" Prohodí tiše, jakmile se odtrhne. Ru měl ten den asi o dost horší, ale to je mimo jeho kapacitu. Nakonec se víc nakloní, aby se dotkl rty jeho šíje. Přivírá oči, jak mu na ně dopadají kapky vody, ale to mu nepřekáží. Právě naopak, zlepšuje to ostatní smysl a jeho klín to náležitě ocení.

"Nemám ve zvyku plýtvat časem na něco, co za to nestojí." Odpoví mu nakonec a jeho dlaň sklouzne po drobném těle až k Rukiho klínu. Potřebuje, aby přestal přemýšlet úplně. Musí si to nutně užít oba dva, aby byl spokojený. Ať se tváří jakkoliv, kdyby si ho prostě vzal, možná by se udělal, ale ty pocity, které chce dostat, by z toho rozhodně neměl. Samozřejmě to vůbec není kvůli Rukimu, to ho ani na vteřinu nenapadlo.

"Nikdy nevíš, kdy ti udělá život čáru přes rozpočet." Dokončí svou myšlenku. Žije každý den, jako by byl ten poslední. S jeho povoláním to ani jinak nejde. Není přehnaně sebevědomý, aby si myslel, že se mu nikdy nic stát nemůže. Vlastně jen čeká na den, kdy mu někdo prožene kulku hlavou.

"Nemysli na to, proč tu jsi." Ozve se jeho hlas znovu a přesvědčuje ho i pomalými pohyby v jeho klíně.

"Budu radši, když budeš myslet na to, s kým tu jsi a co s tebou provádí." Uchechtne se vzrušeným hlasem. Ne, jemu to rozhodně netrvá dlouho a vlastně už to cítil, když ho políbil poprvé. Druhou rukou sklouzne k jedné z jeho poloviček, po které znovu dostane, tentokrát ale celkem něžně a hravě. Pak ji o dost silněji promne.

"Úplně akorát, takové mám nejradši." Prozradí mu své priority a zdrží se tam dost dlouho.

"Co myslíš, že máš ještě úplně akorát?" Provokuje ho dál a mezitím olíbává jeho tvář, než se znovu dostane k uchu.

"Před chvíli jsi měl plno slov. Tak teď se tě na něco zeptám já." Sevře jeho polovičku znovu a pak ho krátce pohladí mezi polovičkami.

"Můžeš mi vyprávět, jak to máš rád." Jeho hlas nabere jistou provokaci a stejně tak se i usměje. U toho nezapomíná ani na jeho klín. Vlastně by mu mohl dopřát první vrchol a pak…Co by mu všechno mohl dovolit?

Ruki

"Tseh." Dostane ze sebe jenom, protože kvůli tomu syčákovi Ruki zažíval největší strach svého života, přišel o svobodu a kde co a J… J myslí jenom na sex, jak jinak. Kdo by se mu divil, tady a v této pozici? Naštěstí pro J vůbec nepozná, že by v tom mohlo být něco víc. Poslechne tlak Jova těla a pomalu zacouvá do sprchového koutu. Jakmile mu na ramena dopadne horká voda, nejdřív mu připadá až moc, ale rychle si zvykne a pod ní se jeho tělo uvolní a začne se zbavovat stresu a napětí. Příjemná sprcha, něčí ruce, které váš hýčkají… To je slušný recept na to, aby konečně zapomněl a nechal věci plynout. Navíc na něj leze silná únava a taky něco málo vypil a při vší téhle kombinaci mu pookřeje pod rukama, než kdyby byl v plné síle a nedej bože u sebe doma. 

"Uhm..." Zamručí souhlasně a sám se mírně natáhne po jeho rtech, ale nenajde je. Místo toho je ucítí na své šíji a pod šátkem zavře oči. Nechá rty pootevřené a i přes teplotu vody mu naskočí husí kůže. Kdo není citlivý na krku, ten musí být asi mrtvý. Pousměje se, když mu J složí nový kompliment, ale pak sebou cukne, když jeho dlaň skončí přímo v Rukiho klíně. Ne, že by ji tam při její cestě po pokožce nečekal, ale stejně je to místo tolik citlivé… Jenže je to jako by tím zmáčkl neviditelný čudlík, který Rukiho nutí, aby se podvolil a zároveň pustil sám sebe trochu víc ze řetězu. Nutně se potřebuje vyventilovat a teprve nyní si uvědomuje, že díky svojí práci úplně zapomněl na potřeby svého těla. S kým by kdy stačil jít na rande? Nebo by zavolal nějaké přítelkyni ve dvě v noci a řekl Stavím se, zasouložíme si a příští týden možná ještě jednou, ale zatím nevím? To těžko. A byl stydlivka! No vážně! Teď na něj jeho klín řve, jak moc ho opomněl a že mu to pěkně vrátí a on začíná mít malinko strach sám ze sebe. 

"Povídej mi o tom." Trochu po něm prskne, jak kdyby J snad nevěděl, že ji přes něj udělal on jemu. Tohle jsou momenty, kdy by ho vážně nejradši zaškrtil hadicí od sprchy. 

"A s kým tu jsem?" Hlesne a je to na dlouho to poslední slovo, které opustí jeho hrdlo. Nikoliv však zvuk, protože Jova dlaň už se líně činí v jeho klíně a má to správný účinek. Ru pokrčí jednu nožku v koleni a opře ji o špičku, aby podvědomě dal stehno dál od toho druhého a pustil ho tam. Mírně zakloní hlavu a víc zatne prsty do jeho ramen a po celém jeho těle se rozlije ten známý sladce palčivý pocit, že nutně potřebuje víc a hned. Další plácnutí zacvičí s jeho rovnováhou a na okamžik ho to pošle klínem proti Jeovu tělu. On toho krucinál nenechá! Ani teď ale nestačí nic říct, jenom povytáhne obočí, protože dostane pochvalu vlastního pozadí. 

"Malé věci ti připadají akorát?" Prohodí a krátce zauvažuje nad tím, že malé není rozhodně všechno a ať si J zkusí něco říct! Přesto ho to vnitřně zahřeje a znovu se pousměje. Opravdu zčervená a není to tou vodou, když se ho J zeptá, co má ještě akorát. Totiž… prostě musí myslet na vlastní nitro a rozehřívá ho to úplně stejně, jako ho to děsí. J ho nemíní nechat jenom tak, protože pronese tu další provokaci a Ru má pocit, že se uvaří ve vlastní šťávě. Kromě toho s ním právě slušně cvičí Jova ruka vzadu a on začíná mít problém udržet nějakou myšlenku. 

"Totiž..." Dostane ze sebe nepříliš inteligentně. 

"Můžeš mě dobývat. Ale něžně." Slyší říkat sám sebe a nejspíš se mu z toho podlomí kolena. Panebože, právě svému únosci a momentálnímu milenci naznačil, že zas takový cukříček není, jen to nesmí dojít za hranu.