Ruki x J - Tak to máš ještě mlíko na bradě. - část 4.

(Jova kajuta)

J

"S někým, kdo se spousty věcí nebojí a kdo měl právě dost štěstí na to, koho musel unést." Pošeptá mu skoro do rtů a nepřestává jej hladit v místech, kde se mu dostává patřičné odezvy. Zatím se na tom zadek vážně zdrží, protože ten se mu opravdu dost líbí. Asi na něj začne mít takovou malou, nezřízenou obsesi.

"Hm, jak které. Tvůj zadek je rozhodně úplně akorát." Složí mu další kompliment a jeho hlas už dost napovídá, že si pořádně neuvědomuje, co říká. Ne, že by to byla lež, spíš říká to, co si opravdu myslí. Žádné skrývání ani podobné sladké řečičky. V tomhle rozpoložení je zralý prásknou na sebe dost. Ne na svou práci, tam byla dost viditelná a uřvaná kontrolka, protože tohle by ho mohlo stát život, ale většinu ostatních věcí naprosto klidně. Mírně se odtáhne, když se ozve to jeho totiž a schválně ho mezi polovičkami podráždí ještě víc, aby mu ztížil další mluvení i když to moc chce slyšet. Tiskne se k němu a pozoruje jeho rysy, které jemně kopírují kapky vody. Ta sprcha byla opravdu skvělý nápad. Moc mu to v ní sluší.

"Hm, jak je možné, že s každým slovem tě chci zase o trochu víc. Tos někde trénoval?" Popíchne jej ještě jednou, ale na tváři už mu sedí hladový úsměv, který dává najevo, že ho k tomu rozhodně přemlouvat nemusí.

"Tak uvidíme…" Odmlčí se na chvíli, aby sáhl po Rukiho zápěstí a navede si jeho prsty do svého klína. Pomalu ho donutí sevřít je kolem sebe samého a konečně se z jeho rtů dostane hlasitější, hluboký povzdech.

"Co budu mít zase akorát já pro tebe." Teď by si klidně mohl naběhnout na nějakou tu poznámku, ale asi by se zase jen s chutí zasmál. Kdyby se teda příliš nedotkla jeho ega.

"S tímhle snad zvládnu být dost něžný." Dodá ještě, než mu volnou dlaní zajede do vlasů a přitáhne si ho k polibku. Jeho ručku nechá klidně ve svém klíně, tou druhou ho vezme za stehno, které silněji stiskne. Ne příliš, jen tak jak mu našeptává jeho touha a přijde další povzdech do Rukiho měkkých rtů. +Tohle je taky úplně akorát.+ Proběhne mu jen hlavou a stehno mu pomalu zvedne výš. Druhou rukou sjede po šíji, hrudníku a zapluje zase zpátky dozadu, kde má teď mnohem víc prostoru. Hlavně možnost dostat se k jednomu konkrétnímu místu. Pohne se boky několikrát proti jeho tělu, hlavně ruce. V ten okamžik stiskne jeho polovičku a následně zapluje mnohem dál a obkrouží prsty vstup do jeho nitra, na který zlehka přitlačí.

"Budu hezky poslouchat, jak moc daleko jsem zašel a kolik toho ještě sneseš." Pošeptá mu znovu, když mu věnuje několik polibků na rameno, do kterého ho zlehka kousne a pak se posune znovu k šíji. Je vidět, že už má problém se ovládat. Jeho doteky jsou o něco uspěchanější a přesto postupuje pomalu, když dobývá jeho nitro. Teď je zatím něžný, protože tohle je důležité, aby mu třeba neublížil. Jistě, dokázal zabít, ale tohle podle něj k sexu rozhodně nepatří. Není sadista, jen se nebojí udělat to, co je zrovna nutné.

"Myslím, že tohle bude taky akorát, co ty na to?" Zeptá se ho trochu ochraptěle, když ucítí první odezvu na konkrétní bod uvnitř něj. Ruki se s každým dalším pohybem uvolňuje o něco víc, jakmile dosáhne určité hranice, prostě svou ruku stáhne. Znovu ho už trochu rozdivočele a dravě políbí. Během další vteřiny už ho vysazuje k sobě do náruče a tiskne ke stěně koutu. Polibky jsou čím dál hladovější a je mu jasné, že při tomhle se opravdu dokonale zničí. Zapře ho víc o stěnu a mírně pozvedne, aby odhadl přesný úhel, kdy se začne už opravdu dobývat do jeho nitra. Teď už je hnán bez milosti svým vlastním chtíčem a touhou okusit úzké nitro, které mu způsobí několik hlasitější zasténání společně s jeho jménem na rtech.

"Mám jen dva dny na to, abych tě přesvědčil, že tohle je to nejlepší a nic jiného nechceš a pak…" Nedořekne to, protože už nedokáže dát písmenka dohromady. Dělá si z toho pěknou posilovnu, jen ho hrozně dráždí fakt, že ho má ve své moc a náručí a hlavně to, jak je mu vydaný. Nepotřeboval to přehánět a hrát si na jakékoliv jiné praktiky, ale…že by deformace z práce?

Ruki

Tohle není úplně odpověď, ke kterého by ho býval rád dotlačil, ale stejně mu to na tváři znovu přikouzlí úsměv. J začíná být roztomilý. Ruki má asi delirium z únavy, když si to myslí a taky je to pro něj nebezpečné. Nechat si plést hlavu od únosce, to je teda naivita hodná středoškolačky. Jenže zrovna teď má jeho ruku málem uvnitř sebe a prostě to nejde jinak. Už pravidelně vzdychá a tiše sténá a jeho pozornost se tříští mezi obě Jovy ruce, jednu vpředu a druhou vzadu. Je to neskutečné a opravdu moc příjemné. Jak kdyby s ním uměl nějak speciálně zacházet, zatímco všichni, s kým měl tu čest do dnes, to prostě neuměli. Nejspíš mu jako na potvoru doopravdy sedl. 

"To nevím, snažím se s tím být otravný a protivný a rozčiluje mě, že to nefunguje." Řekne mu. Nechá se vzít za ruku a jakmile pochopí, kterým směrem ji J vede, trochu stydlivě s ní cukne, ale jenom malinko a pak už v prstech jemně sevře sametově hebkou pokožku jeho klína. Zároveň si může osahat všechny detaily a díky absenci zraku jich vnímá asi tisíckrát víc. Tohle je rozhodně něco, s čím se musí počítat. Ruki by měl mít strach, ale J není jeho první milenec a on ví, co mu to může přinést, když se to nepokazí. Má pocit, že už se mu těžce i polyká, ne jenom dýchá. Povytáhne obočí nad jeho poznámkami. To skoro zní, jako by si myslel, že je to nějaká standardní velikost. Když mluví o něze a akurátních věcech. Jemu to přijde velké až dost a snad by mu i složil kompliment, kdyby si ho J nepřitáhl na rty k polibku. V ten okamžik se poddá vlastní přirozenosti a začne svou dlaní pohybovat v jeho klíně. Nejdřív ruku přetáčí v zápěstí, osahává si všechna místa, trochu mapuje terén a jeho reakce a pak jeho pohyby zrychlí. Jakmile se Jeova uvolněná ruka dostane zpět na Rukiho zadek a ještě o dost dál, Ru zesílí svůj stisk na jeho penisu a možná, že ho tím začne hnát vstříc vrcholu, ale není příliš schopný nad tím přemýšlet a řídit tuhle situaci, teď ne. Je to J, kdo má pořád všechno v rukou a Ru si jím nechává plést hlavinku. Tiše si zasténá při tlaku na svoje nitro. Vnímá jeho hlas, pozměněný touhou a sám začíná propadat vášni, navíc, když mu J okusuje rameno a říká ta slovíčka. Pouští ho dál nakonec bez jakýchkoliv problémů a to si ještě před chvílí myslel, že bude mít problémy dokonce i s erekcí. Čím uvolněnější je, tím míň hlídá svůj hluboký, sametový hlas a dopřává si s ním potřebnou ventilaci. Není hlasitý, ale není ani potichu. Další střetnutí jejich rtů je už dravější a Ru mu dokáže obstojně konkurovat. Nejspíš tím probudí něco ještě divočejšího, protože v dalším okamžiku přijde o pevnou zem pod nohama. Automaticky protáhne paže kolem Jova krku a pevně sevře obkročmo jeho boky mezi svými stehny. Na zádech ho silně zastudí dlaždice koutu, ale je to jen na chvíli, než jeho rozpálené tělo zařídí, že na ně zase zapomene. Je to neskutečně vzrušující. Nikdy nic podobného nezažil a uvnitř něj vyšlehne vysoký plamen. Takto ho nikdy nikdo nesvíral a nedobýval. Má pocit, že J má obrovskou sílu a dokáže všechno a ještě, že ho drží, protože by se mu z něj podlomila kolena. Zacvičil s ním, ani neví jak a tohle všechno se teď odráží v Rukiho polibcích, kterými ho zaplavuje. Odváží se stáhnout ruce zase dopředu a vezme jeho tvář do dlaní, když si ho sám přitáhne na rty. Dokáže to do chvíle, než ucítí jeho chloubu vstříc svému nitru. Podvědomě se trochu stáhne a učiní jim to oběma o malinko těžší, ale pak zase povolí. I v té horké vodě se mu přes páteř přelije mrazení, když se bolest smísí s neskutečnou slastí. V uších ho pohladí Jův hlas. Zaskočí ho, když ho uslyší říkat vlastní jméno takovým způsobem a krátce se oddálí, jako by se na něj mohl podívat, ale není to možné. Dva dny? Neříkal, že by ho tu mohl věznit mnohem déle? A co myslel tím, že má jen tak málo času, aby ho přesvědčil, že nic jiného nechce? Začínají mu unikat informace a za všechno může chtíč a sex. Teď by toho měl Ruki využít a začít vyzvídat, ale… kdo ví proč to neudělá. Prostě toho nezneužije. Místo toho ho znovu políbí. Ve své pozici nemůže udělat o mnoho víc, prostě nemá jak, ale strašně se mu to líbí. Teď se necítí jako oběť, možná je to polohou, kdy není pod ním a zalehnutý. +Dva dny ani nepotřebuješ...+ Pomyslí si a už si ani nedovede uvědomit, co to je za myšlenky...

J

Začíná mu docházet, že nikdy neslyšel nic lepšího, než je Rukiho hlas. Tohle nedokáže někdo zahrát nebo ano? Ne, prostě vsadí na své sebevědomí a bude věřit tomu, že nic z toho hrané není. Z druhé strany nad tím už přemýšlet nechce ani k tomu nemá prostor. Už Rukiho dlaň v něm zapálila neskutečný oheň, se kterým si velmi rád hraje a rozhodně ho nemá v plánu ani na vteřinu hasit. Byl by blázen. Ne, blázen je, že něco podobného dovolí, ale nechat toho zrovna teď, to je mimo momentální kapacitu. Musí krátce zaklonit hlavu, jakmile ho Ru pustí opravdu dovnitř a sevře kolem něj své úzké nitro. Kolena se mu skoro podlomí, ale vášeň ho nutí zůstat stát a dopřát oběma to nejlepší, co jen může. Dá mu asi tak dvě vteřiny, než si malinko zvykne, ale víc vydržet nedokáže. Napíná svaly na pažích, aby si ho v krátkých, ale silných přírazech posílal od stěny proti vlastnímu tělu. Před očima už nemá nic kromě hvězdného nebe, které pohlcují plameny a…Tohle prostě nevydrží dlouho. Překvapeně pozvedne hlavu, jakmile se ho dotknou Rukiho dlaně. Tohle opravdu nečekal, ale zmůže se jen na roztoužené a opravdu upřímně pousmání, než se nechá vtáhnout do další vlny polibků, aniž by přestat slastně drancovat jeho nitro a dotýkat se citlivých bodů uvnitř. Šílí z něj a doufá, že tenhle pocit nemá jen on. Vlastně si tím pěkně zavařil, protože tohle mu rozhodně jen jednou stačit nebude. Do úst se mu občas dostanou i kapky vody, ale mnohem víc vnímá Rukiho jazyk, který v něm celé rozpoložení jen podporuje. I kdyby stokrát chtěl tohle celé prodloužit, nedokáže to. Je to příliš intenzivní a pohlcující. Ještě několik přírazů svůj vrchol oddálí, aby měl větší šanci, že k němu dojdou společně. S posledním přírazem ho víc natiskne chladnou stěnu koutu a sevře silně jeho stehna, na kterých mu nejspíš zůstanou památky. Nechce mu ublížit, jen tohle prostě nedokáže ovládnout. Podvědomě vnímá zachvění svalů na pažích, jak jimi otřese vlna orgasmu, kterou by bez váhání srovnal s přílivovou, ale tak minimálně při tsunami.

"Ru-…" +koi.+ Dokončí v duchu, protože ho dokonale zradí hlas. Svírá ho skoro křečovitě, kdy se čelem opírá o to jeho a snaží se naučit, jak se dýchá. Hm, asi se dobrovolně udusí, protože si ani za nic nemůže vzpomenout. Mírně pozvedne víčka, aby dohlédl na místo, kde jsou jeho oči schované pod páskou. Už už k ní zvedá dlaň, aby ji prostě sundal a užil si to, co v jeho očích uvidí, než dlaň zase stáhne, vezme ho pevně kolem pasu a vykročí s ním ze sprchy. I kdyby měl pak umřít, prostě si ho odnese k sobě do postele a hotovo.

"Děláš z toho olympijský sport s vrcholnými výkony." Přijde i na poznámku s krátkým pořád ještě dost zadýchaným uchechtnutím. Cestou se mu podaří popadnout nahřátou osušku, kterou mu přehodí přes ramena. Je rád, že postel není daleko. Má dost dobrou fyzičku, ale tohle začíná být i na něj příliš. Sprint po tokyských ulicích proti tomu fakt nic není. Jakmile jsou u postele, svalí se do ní společně s ním a klesne na předloktí, aby mu byl co nejblíže.

"Jsi unavený?" Zeptá se ho s nádechem provokace, když se znovu pohne boky proti jeho jen v drobném náznaku toho, co dělali ještě před chvíli. Ještě před vteřinou si myslel, že padne za vlast, jakmile dojdou do postele, ale když ho vidí pod sebou…Jeden by si dal říct a věří tomu, že jeho tělo by taky za chvilku nemělo námitky. Taky má jen dva dny. Pak mu může klidně zdrhnout a on ho asi unese znovu jen proto, aby na něj něco podobného mohl zkusit podruhé. Mírně se skloní, aby se špičkou nosu proběhl po jeho ještě pořád trochu vlhké kůži a zmapuje linie jeho klíční kosti, než se vydá na šíji, kde se rozhodně zdrží.

"Únos je vlastně skvělá předehra." Pokračuje dál a jeho hlas znovu nabírá hloubku.

"Mohl bych tě nechat jít a za pár dní tě unést znovu." Prohodí s krátkým uchechtnutím. On asi už jinak vtipkovat neumí.

Ruki

Je to všechno mnohem rychlejší, než by se mohlo zdát. Nechápe, jak to J dělá, ale dokonce i v této pozici je schopný držet poměrně rychlé tempo, které nedá ani jednomu z nich prostor na jakékoliv myšlenky. Ru se ho pevně drží kolem krku, naběhlými rty se snaží trefit na ty jeho nebo kamkoliv jinam, kam to zrovna vyjde a obzvlášť se mu líbí na jeho zvláštním nosem. Cítí pod rty i pod prsty, že to nebude zrovna klasický, maličkatý nosánek, jaký měl v Japonsku kde kdo. Poznal by ho podle něj, kdyby mu sundali pásku a nechali ho hádat? Myslí si, že teď už ano. Společně s polibky polyká i proud vody, který je všudypřítomný a nechává se prostupovat jeho přítomností a slastnými vibracemi, které mu J způsobuje. Měl pravdu, je to možná to nejlepší, co kdy zažil a Ruki se za to nejspíš bude hrozně nenávidět, ale prostě je to tak. Podle prudkosti a krátkosti přírazů pozná, že J je na hranici svých sil, ale on už taky nepotřebuje o moc víc. Tohle všechno, kdy nevidí, jenom vnímá a navíc tře vlastní klín o jeho břicho by možná stačilo samo o sobě, ale jakmile ucítí Jovu horkost uvnitř svého těla, podívá se do oblak jen krátce po něm. Vůbec se nehlídá, takže se okamžitě sevře kolem něho a nechá sebou otřásat ve vlnách silného orgasmu. Dokonce vůbec nevnímá chladné dlaždičky na rozpálené pokožce vlastních zad. Necítí ani Jovy prsty, které až příliš silně svírají jeho stehna a zanechávají za sebou jednoznačnou stopu, která nejspíš i zmodrá. Uvědomí si to asi až zítra, protože teď se mu do hlavy nevejde nic kromě tohoto prožitku a chvíli to trvá, než svoje tělo povolí a propustí ho ze svého zajetí. I on je udýchaný a prsty mu kloužou po Jově mokré pokožce, ale nakonec to vzdá, prostě se mu trochu pověsí kolem krku a tak nějak zvadne v jeho náručí. Začne si uvědomovat, že i jeho pálí stehna, jak je zatínal a snažil se na něm udržet a pomáhat mu a nejspíš ho bude pálit i něco docela jiného z té divočiny, ale… zatím nic takového necítí. Čeká, že J ho teď postaví na zem a podvědomě se snaží připravit, aby se mu nepodlomila kolena a rovnou si tady nekecl, ale nic takového se neděje. Nechá se jím odnést a po cestě poslouchá jeho poznámky. Ty tady dlouho nebyly.

"Vždycky jedu na maximum, sledoval jsi mě dost dlouho na to, abys to tušil." Broukne trochu ochraptěle a buňky jeho pokožky se doslova natahují po hřejivé pokožce. Kromě toho slovo vrcholový je víc, než výstižné. 

"Asi by bylo něco špatně, kdyby z toho vrchol nebyl, hm?" Pokračuje zase on, než pod sebou ucítí pohodlnou postel a nad sebou pevnou náruč. Jediné, co mu vadí, je ten mokrý hadr na očích. Nasátý vodou není zrovna příjemný. Při Jově poznámce i pohybu proti sobě zostražití. To myslí vážně? Myslí… protože už cítí jeho rty na své kůži a jakmile se posune na krk, odevzdaně uhne tváří do strany a tiše si povzdechne. Uměl by si představit tohle slastné týrání, ale dneska už je toho na jednoho malého Ručka opravdu hodně. Musí se pousmát té představě, kterou mu J podsune. 

"Vlastně by mě možná vzrušovalo, kdybych neměl ani ponětí kde a kdy by se to mohlo stát. Pořád bych napjatě čekal, kdy už to přijde, kam asi smím a nesmím… ale nesměl bys to protahovat moc dlouho..." Přizná se a kdo ví, jestli si dělá legraci nebo to myslí vážně. Pak si ale dlouze zívne. 

"J-chan, jsem od rána v práci, skončil jsem uprostřed noci, nenechal jsi mě dojít domů ani si odpočinout. Vyděsil jsi mě k smrti, psychicky deprivoval a pak si mě podal ve sprše… ano, jsem trošičku unavený." Nic z toho nezní nepříjemně nebo jako výčitka jen je z toho patrné, že do pěti vteřin už nejspíš nebude tušit, kde je a co se děje kolem něj.

J

"Skvělý, tak v tom si rozhodně budeme rozumět." Prohodí s podtónem, který jasně dává najevo, že už je dostatečně mimo. Místo pobídky by mu klidně stačilo to, jak se Ru odevzdaně položil do jeho náruče. Na tohle by ho klidně utáhl ještě několikrát. Vůbec nechápe, jak se mu povedlo tohoto dosáhnout, i když měl o sobě většinou vysoké mínění. Ru se mu klidně dal a nakonec si to dost užili oba dva. A on se teď v duchu modlí, aby mu za dva nechtěl utíkat. Ten strach by ho nejspíš dostal na kolena, kdyby zrovna neležel. Musí protočit oči nad poznámkou vrcholu.

"Takže je všechno v nejlepší pořádku hm?" Odpoví mu další otázkou a musí se spokojeně pousmát. Nějak se nemůže přinutit odtrhnout od jeho kůže a dokonce si užije i několik letmých políbení. Je to návykové a on není schopný toho nechat. Zarazí se, když přijdou další slova, která zní…Hlavně to oslovení. Přistihne se, že se předloktím opírá o jeho hrudník a pokládá si na něj bradu, aby si užil pohled na něj, když tohle všechno říká. V očích mu zasvítí, jakmile přijde i poznámka, že by se mu to líbilo. No měl někdo lepší dáreček, než on právě teď? Jen těžko. Už si na svůj život tak zvykl a vlastně ho i baví, že tohle je pro něj mnohem lepší, než kdejaké afrodisiakum. Jenže pak přijde i fakt, na který on velmi rád zapomíná a to je to, co má Ru za sebou. Prostě přestal vnímat fakt, že ho před několika hodinami unesl. To asi běžný smrtelník rozdýchá jen těžko. No Ru to vlastně přešel naprosto skvěle a ještě…Však on mu to malinko vynahradil nebo ne?

"Hm, za měsíc mám narozeniny. Myslím, že už ví, jaký dáreček chci." Prohodí jako první a letmo se otře o jeho tělo, když se vytáhne výš a uzme si jeho rty v dlouhém polibku, který jasně nese stopy toho, že ještě dvě vteřiny a vezme si ho znovu a ne, ptát se asi nebude.

"Hm, kdybys mi řekl, že jsi hodně unavený, asi bych tě nechal." Teď je to on, kdo zavtipkuje. Dopřeje mu poslední polibek do středu hrudi, než ho pohladí konečky prstů po krajích pásky.

"Zavři oči." Pošeptá mu s touhou v hlase a dá mu několik vteřin, než ji stáhne.

"Kdybys nebyl workoholik, máme ještě spoustu času." Rýpne si do něj, než z něj začne vstávat. A ne, není zrovna nadšený. Přitom si dovolí poslední dlouhé pohlazení po celém jeho nahém těle a musí ho ještě několik minut pozorovat i když už je na nohou. Trochu zmučeně si povzdechne, než sáhne po suché pokrývce a prostě ji přes něj přehodí.

"Tak dobře, nechám tě na chvíli odpočinout, ale až tě probudí nezvyklý pocit v jistých místech, to mám místo budíčku." Přidá i další poznámku, než se nad něj krátce nakloní a líbne ho na čelo.

"Hezky se vyspi a neboj tady ti ni horšího než já nehrozí." Uchechtne se krátce, než se narovná a zamíří ke dveřím. Po cestě si přetáhne nátělník přes hlavu a natáhne trochu ledabyle kalhoty. Za dveřmi už si strká cigaretu do koutku. Jde první do kuchyně, aby Rukimu přichystal něco malého na zub, kdyby se vzbudil a měl hlad. Samozřejmě i něco k pití a ze stolu sebere suchou pásku. S tím vším se vrátí zpátky, kde už je ticho. Všechno vyskládá na malý stolek a pak zase odejde. S panákem a cigaretou se usadí k notebooku a kontroluje své zašifrované stránky, kde přicházejí první kontakty na práci, tam si vždycky vybere, ale dneska…Hledí na obrazovku a nakonec to vzdá. Vůbec nedokáže přemýšlet. Vyhodí si nohy na stůl, sjede za židli o pár čísel níž a slastně si potáhne.

"Jen tak tě nepustím, Ru-chan." Slíbí mu tiše. Nevydrží sedět dlouho. Vydá se zpátky do své ložnice, než Rukimu opatrně zaváže oči ve spánku, pak se svlékne a vleze si za ním. Nějak mu začíná být jedno, jestli ho uvidí nebo ne, ale tu pásku si neodpustil. Přitáhne drobné tělo do své náruče a poprvé po hodně dlouhé době opravdu tvrdě usne.