Nao x Saga - Až to všechno sníme, sním i tebe. - část 4.

 

(hotel)

Nao

Znovu spokojeně zvedne koutky, aniž by otevřel oči a o skleničku přijde. Okamžitě se podvolí tlaku Sagových prstů a nechá si odvrátit tvář, aby vzápětí pocítil chladné šampaňské na své šíji. Nic nechce víc, než aby ho Saga rozmazloval celé dny a týdny… Je přesvědčený o tom, že by to vydržel. Tiše si povzdechne, když ho naopak ohřejí jeho rty a chloupky se mu pomalu staví do pozoru, jak Sagova dlaň sjíždí po jeho těle, škádlí citlivou pokožku a opravdu se zastaví až v klíně. To už se jeho hlas tlumeně rozezní koupelnou. Cítí, jak těžká má víčka i hlavu, pořád se opírá dozadu o jeho rameno a prožívá se zavřenýma očima. Po předchozím škádlení je všechno mnohem intenzivnější a ještě víc k nesnesení a on opravdu nepotřebuje moc, aby byl připravený na všechno nebo se ozval výrazněji. Jenže Saga si zrovna teď umanul, že si bude hrát a že bude mít na všechno celé eóny času. Ne, že by se tomu Nao chtěl bránit, ale popravdě asi umře na přemíru vzrušení. 

"Je asi tisíc věcí, které bys mohl chtít slyšet, Saga-koi..." Řekne mu namáhavě. 

"Od sladkých slůvek po perverzní pobídky. Podle toho, jak si teď dáváš záležet je to možná to první, ale nějak mi to k tobě nesedí." Najde v sobě sílu k malému proslovu, ale hlas se mu zadrhává a mísí se s tichými steny a povzdechy pokaždé, když Saga trefí lepší místo. Takže v podstatě neustále. Tlak v klíně se začíná kumulovat a on je zrovna někde uprostřed váhání, jestli vydržet ještě chvilku nebo vzít věci do vlastních rukou, když Saga malinko ubere a jeho dlaně se přesunou na stehna. Nao okamžitě maličko vychladne a zase odevzdaně klesne do jeho objetí. Povolení napětí jeho těla je znatelné. Moc dobře ví, co Saga mezi jejich těly dělá sám se sebou a hodně to pobízí jeho fantazii. Dovede si to představit a je na tom něco hodně dráždivého. Líbí se mu, že myslí i sám na sebe, i přesto, že jsou tu spolu a kde kdo by čekal, že se musí věnovat jenom Naovi. Tady není nic tabu. Nakonec oči otevře, pohne se a i v té nevelké vaně se přetočí čelem k němu. Dá to trochu práci, aby mu někde něco nepřimáčkl, ale povede se mu to a pak se začne s trochu vlčím úsměvem přesouvat na jeho klín. Dává mu u toho ruce kolem krku a nakonec se tam nějak dostane, i když si asi kolena nepříjemně otlačí o boky vany. 

"Tebe." Řekne jednoduše a rozverně se zasměje. 

"Asi mi to ještě nestačilo. Myslím, že potřebuju romanticky zničit." Sebere mu skleničku se zbytkem šampaňského a prostě si ji vylije někam na prsa. Všechno to teče po jeho těle dolů, dokud se nesmísí s hladinou. Pokrčí nevinně rameny, než se k němu přitiskne a opatlá tak i jeho. 

"Že se nestydíš, celý večer mlsat a mě nic nenabídnout." Skloní se k jamce v jeho hrdle a ochutná ten Sagův dezert. Obstojně mu tak maří snažení ponechat otěže jen v jeho rukou.

Saga

"Jak by to ke mně mohlo nesedět?" Podiví se hraně, ale u toho se usmívá. On by klidně snesl oboje, ale jakmile se Nao přestane hlídat, bude to mnohem lepší.

"Počkám si, co v tobě dokážu probudit." Šeptá mu tiše do kůže s lehkým úsměvem. Nao je pořád schopný poskládat větu a on si dokonale užívá jeho steny, které tím proplete. Už je blízko, ale pořád ještě není dost vysoko. Vlastně doteky dělají problém i jemu. Chvíli se přistihne, že přivírá víčka a soustředí se spíš na sebe a na to, co si způsobuje. Hned se zas snaží koncentrovat na osobu před sebou, který by měla mít hlavní pozornost. Někdy mu to prostě uklouzne. Zarazí se v okamžiku, když se Nao začne oddalovat. Vážně ho napadne, jestli to náhodou nepřehnal a neudělal něco, co by se mu nemuselo líbit. Jak byl jindy sebejistý, s ním dokázal mít jisté pochybnosti. Co když pro něj jednou nebude dost dobrý? Překvapí ho, na co právě teď myslí a zároveň ví, že to k tomu patří. Tyhle pochybnosti jsou vždycky, pokud někoho opravdu milujete. A teď se to děje. Nao ale nikam neodchází a hned, jak mu to dojde, pomůže mu na svůj klín.

"Nao-chan, ty jsi samé překvapení, ale…nenechávej toho." Blýskne se mu v očích a tentokrát je to on, kdo si opravdu nahlas povzdechne, jakmile ho obejmou stehna a Nao dosedne. Jedno z nich sevře pevně v dlani.

"Mě? Ale Nao-koi, mě už přece máš, jako nikdo nikdy." Ví, že to myslel úplně jinak, ale nějak si nemohl pomoct a musel mu to říct.

"Stejně si pěkná potvora, která je k neutahání." Popíchne ho ještě s tichým smíchem a bez váhání mu věnuje lehkou ránu přes pravou polovičku, pak ji silněji promne a trhne jím proti sobě. Nechá si vzít skleničku s očekáváním v očích. Jakmile dopadnou na jeho tělo první kapky, znovu si hlasitěji povzdechne a pod Naovými rty zakloní a užívá si úplně všechno, co mu dává.

"Promiň, ale tenhle dezert je tak luxusní, že se od něj nedá odtrhnout." Složí mu další kompliment. Začíná toho na něj být příliš. Ještě chvíli a asi skončí už teď i přesto, že má jeden vrchol za sebou.

"Už dost mlsání, je čas na hlavní chod." Nenechá ho dlouho si hrát.

"No dobře, tak ještě chvíli." Rozhodne se vzápětí s dalším uchechtnutím, když znovu zakloní hlavu a nechá Naa si hrát, ne však bez pozornosti. Teď má obě ruce volné a hodlá toho využít. Jednu z nich umístí na jeho chloubu, kterou začne pomalými pohyby podporovat ve vzrušení a druhou už míří mezi jeho polovičky. Krátce ho mezi nimi pohladí, než zůstane u jeho vchodu, jenž začne dráždit a nakonec vklouzne dovnitř dvěma prsty naráz. Jde to snadno, před chvíli tam byl úplně jinými částmi těla. Vrátí pohled do jeho tváře, aby si užil výraz, který bude mít. Ne, tohle už není nejněžnější, co by mohl předvést, ale je zvědavý na jeho reakci, když byl tak…drzý.

"Už dojde na tu perverzi?" Zeptá se ho s nádechem vzrušeného pobavení.

Nao

Usmívá se jeho slovům. Úplně všem. Těm o tom, že ho i po těch letech dovede překvapovat i těm o tom, že ho má pro sebe jako nikdy nikdo. Saga byl dlouho nepolapitelným bohémem, který se o vážné vztahy tak nějak z podstaty nezajímal, ale teď vypadal přímo pohlceně. Nao byl zase na oko velmi stydlivý, pokud došlo na intimnosti, i když bylo jinak jeho chování i chápání nahoty velmi otevřené, ale s ním padly všechny zábrany, které kdy mohl mít. Tiše se zasměje, jakmile ho Saga nazve potvorou. Je rád. Tuší, že Sagu by někdo, kdo mu nestačí, dlouho nebavil. A Nao nemusí nic předstírat. Doopravdy ještě nemá dost, i když byl tenhle den celý vyčerpávající a docela náročný. Jenže tady s ním a po tom, co si řekli, jako by měl v žilách novou energii. 

"Cítím se jako pro dokonale prospinkané noci." Ujistí ho a jestli ho tím alespoň malinko vyděsí, tak jedině dobře. Chce mu dát najevo, že ani po tomhle kole nejspíš nemíní skončit. Tohle je jejich speciální rande, znovu už to nikdy nemusí zažít. Dneska se prostě strhne, ať to stojí, co to stojí. Prudce se nadechne, když ho Saga plácne, aby s ním vzápětí trhl proti sobě a ještě zřetelně cítí to promnutí vlastního stehna. Zároveň ale překvapí sám sebe, když tohle dravé a nešetrné zacházení popožene jeho vzrušení a vášeň mnohem výš. Nikdy by si nepomyslel, že by zrovna on byl typ, který by něco podobného ocenil, ale se Sagou se mu to líbí. Kohokoliv jiného by asi poslal do háje. Teď se ale sklání nad Sagovým hrdlem, olizuje ho a saje jeho pokožku a nevynechá ani malinkatý kousíček, i když je chuť šampaňského dávno pryč. 

"Uhmm, na to už jsem taky přišel." Zavrní z jeho pokožky. Jeho vnitřnosti zavibrují v reakci na Sagův nekompromisní tón hlasu, když zavelí konec hrám, ale povolí hned na to a Nao se znovu tiše zasměje. Zrovna okusuje jeho rameno a stoupá rty zase nahoru k jeho oušku, zatímco se už pravidelně, ale líně pohybuje klínem proti tomu jeho. Teď ho cíleně trápí a vážně ho to baví. Saga má přece nekonečné koupele rád, říkala to jeho máma. Jenže pak se musí malinko oddálit, aby pustil jeho dlaň mezi jejich těla, dlouze si zasténá a v ten moment je amen se všemi jeho provokacemi. Nechává čelo opřené o Sagovo rameno a ještě, že tak, protože vzápětí ucítí jeho ruku vzadu a dost hluboko. Trhne to s ním, je to zvláštní vpád do jeho soukromého prostoru, ale opravdu to nebolí a je to stejně vzrušující jako to plácnutí. Společně se Sagovými slovy to způsobí malé zatmění Naova mozku. S trochu motající se hlavou se od něj oddálí, aby se mu mohl podívat do očí, ale ty jeho už jsou silně zamlžené přívalem nové touhy. Tak perverze… Vezme ho oběma dlaněmi za tváře, aby si ho přitáhl k sobě a přitiskne rty na jeho ouško. Pošeptá mu pár hodně sprostých slovíček o tom, co by s ním teď Saga mohl udělat a vzápětí ho vezme za vlasy a nevybíravě mu zakloní hlavu dozadu, aby nakopl jeho touhu krotit. 

"Ještě tě můžu otočit." Zlobí ho.

Saga

"Tak to je na čase zařídit, abys pár nocí nespal." Vrací mu jeho provokace, aby náhodou nebyl moc dlouho pozadu. Naova další stránka, kterou viděl jen málokdo, je pro něj jako objevení nového světa. Nachází kousíček po kousíčku a nutně potřebuje objevit, kde to končí a jestli vůbec. Návykový pocit. Pozoruje se skousnutým rtem, jak s Naem jeho vpád zamává a nemohl by být spokojenější. Očividně ani tohle nebyla hranice, kterou by neměl překročit. Takže ji může posunout ještě o kousek dál. Pud sebezáchovy je něco, čím zrovna teď netrpí a Nao zdá se taky ne. Pokračuje v trochu méně citlivějším drážděním jeho nitra a chloubu po chvilce nechá v klidu. Zas tak rychle ho na vrcholu nechce a doufá, že vycítí přesně ten okamžik, kdy toho opravdu může nechat, aby ho vydráždil ještě víc. Nao se očividně snaží o tom samé, když se na něm tak nestoudně pohybuje. Tohle nebude mít konce a o to víc se těší. Nechá ho, aby se přiblížil a to, co mu pošeptá, způsobí zatmění před očima tentokrát jemu. Ne, to vážně nečekal, ale jeho vzrušení to málem vyžene až do vesmíru.

"Nao-koi, jeden by neřekl, jak krásně to umíš popsat." Pochválí ho s ďábelským pousmáním na rtech a pozlobí ho v jeho nitru, když dosáhne až na ten nejlepší bod, aby mu ukázal, jak některé věci můžou vypadat. Musí prudce otevřít oči a překvapeně zamrká, když ho Nao vezme za vlasy. Jenže místo odmítání, přijde jen delší zasténání. Trvá to nějakou chvilku, než se dostatečně vzpamatuje a ozve se jeho část, které se podobné návrhy nezamlouvají. Je to to správné koření, které dělá tuhle chvilku naprosto jedinečnou. Tak je to u nich ale snad vždycky. Pokaždé se najde něco speciálního.

"Zlobíš." Napomene ho měkce a roztouženě.

"Měl bych ti ukázat, proč bys to otáčet neměl hm." Zavrní, když ho silně vezme za boky a pohne s ním proti sobě.

"Ty totiž miluješ ten pocit, když mě máš uvnitř sebe. Bez toho nemůžeš žít." Šeptá do prostoru a prudce s ním pohne podruhé. Pak ho bez váhání pozvedne za boky a nasměruje nad svou chloubu.

"Měl bych ti podobné nepřístojnosti dostat rychle z hlavy." Povolí držení a nechá ho zvolna dosedat na svůj připravený klín. Má pocit, že tohle prostě neudýchá, ale kupodivu to zvládne i když Naova těsnost ho připravuje o rozum.

"Ještě pořád si to myslíš?" Dostává ze sebe udýchaně a uštědří mu další pláchnutí přes zadek, jakmile je uvnitř něj úplně celý. Narovná se, aby mu byl blíž a teď je to on, kdo uvězní jeho prameny mezi svými prsty a přitáhne si ho k vášnivému polibku. Není rychlý ale rozhodně hluboký a dává do něj všechnu svou touhu, kterou v něm probudil.

"Co si tahle dát společnou životní jízdu?" Pošeptá mu do rtů, když zůstane na chvíli čelem opřeným o to jeho. Tohle znělo trochu…Čert to vem, i kdyby si to Nao přebral přesně tak, vůbec se zlobit nebude.

"Chci cítit přesně to, co jsi šeptal, tak ven s tím." Pobídne ho společně s dalším pohybem Naových boků a znovu si uzme jeho rty.

Nao

Kdyby nebyl tak rozjetý, asi by se hodně červenal a přemýšlel nad tím, jestli to nepřehnal, ale on je a když se Saga spokojeně ozve, podívá se mu do očí. V těch jeho už hoří peklo vinou toho, co s ním Saga provádí tam vzadu. 

"Já vím, že ano." Přitaká na to zlobení a usměje se, když mu Saga začne hrozit, co všechno mu připomene. O to přesně se snaží. Nejspíš by se nahoře cítil i nepatřičně, i když by to nepochybně zvládl. Takhle to má ale mnohem raději. Saga to trefí opravdu přesně a on se usměje ještě víc zeširoka. Zajímalo by ho, jestli tak jako oni běžně usínali i jiní lidé nebo je to nějaká jejich speciální úchylka, ale vsadil by si skoro na to druhé. Když ho Saga vezme za boky a začne ho zvedat na svůj klín, všechno v něm hrkne očekáváním. Těší se na to a rozhodně se nebojí a stejně je z toho celý pryč. Pevněji se ho chytí za ramena a ještě, že tak, protože nájezd na jeho citlivé nitro je něco, co by asi neustál. Naštěstí klečí. Okamžitě nechá hlavu klesnout dozadu mezi lopatky, pevně zavře oči a koupelnu protne ostrý sten. Nepohodlí a jakousi bolest cítí jenom první dvě vteřiny, než se transformuje v neskutečnou rozkoš. Saga ho nenechá příliš si zvykat a rozkoukávat se a rovnou ho uvrhne do tempa, které ho v téhle slastné paralýze udrží. Docela rád by mu odpověděl, ale po tom dalším plácnutím jenom hekne skrz pootevřené rty a koutky mu znovu povyskočí nahoru. Nechce se vzdát tak snadno, ale copak mu jde vzdorovat? 

"Ne, už si to nemyslím. Nesmíš mě nechat, abych s tím zase začal. Nesmím mít moc volného času, víš?" Škádlí ho jinak. Narovná hlavu, když se Saga přitáhne k němu a vezme ho za vlasy a věnuje mu polibek tak vášnivý, že ani nemůže dýchat. Protáhne ruce kolem jeho krku a přitiskne se k němu co nejpevněji, aby mohli pokračovat společně, jako by snad byli jeden. Je teď zrovna hodně mimo, takže jeho slova pochopí nejdřív jako nejlepší sex v životě, ale o dvě vteřiny později mu dojde, že by to mohlo vyjadřovat i něco mnohem vážnějšího. Saga měl přece v hlavě to stěhování a… na několik vteřin se zasekne úplně ve všem, když se s čelem opřeným o jeho dívá zblízka do jeho očí, než se usměje a pokračuje v pohybech. 

"Životní jízda zní skvěle, ale rozhodně se jí budu pokoušet předčít." Přece si jí neužijí dneska a pak už jen samé horší věci? Tu další věc, která ho napadla, teď nechá raději být. Kdyby to takhle Saga nemyslel, mohl by ho leknutím připravit o erekci, no vážně. Na další přemýšlení už rozhodně nedojde, protože ho Saga vyzve k další akci a v ten okamžik se Nao propadne do stavu čiré slasti, kdy nedokáže nic jiného, než prožívat všechno, co se s ním děje, aniž by vnímal realitu. Tempo je hodně divoké, polovina vody už je vyšplíchaná někde na podlaze a ne ve vaně a jeho kolena dostávají pěkně zabrat, ale to je mu úplně jedno. Orgasmus, který prožije vzápětí, je něco naprosto neskutečného. Taková divočina bez zábran společně se všemi city, které si vyznali, je šílená kombinace, která mu způsobí málem infarkt. +Na co si Tora stěžuje, je to nádhera...+ Pomyslí si v okamžik pomyslné smrti, když se jeho tělo propíná do luku, než se konečně uvolní a okamžitě rozechvěje. Sotva popadá dech, píchá ho z toho pod žebry a ani si neuvědomoval vlastní hlasitost, ale… 

"Tohle byla vážně paráda." Řekne docela rozjařeně.

Saga

Koutky mu jdou nahoru, když přijde na dlouhou životní jízdu. No on samozřejmě doufá, že to budou zkoušet denně. To nejlepší ale předčít jen tak nejde. Totiž to, co se mu prohnal hlavou právě před chvílí. Nějak mu to nedá pokoj a on to z hlavy momentálně dostat nemůže. Naovo úzké nitro ten pocit jen umocňuje. S ním přichází i neskutečná slast a vrchol není daleko. Dost obstojně se tu ničí a asi si pak bude hodně nadávat, když uvidí, jak zřídil 

Naova kolena, ale to přijde mnohem později. Teď mu to prostě a jednoduše nedochází. Svírá ho ve své náruči a snaží se, aby mezi nimi nebyl ani milimetr místa. Potřebuje ho cítit celého a nikdy by si nedokázal představit nic lepšího.

"Nao-koi, tohle snad ani nejde předčít." Podaří se mu vydolovat skrze rty a na závěr dojde i na další dlouhé zasténání, které oznamuje, jak blízko vrcholu je. Ví, že mu bude stačit už jen pár pohybů a skončili. Nejspíš oba dva. Jenže to nejde zastavit, nutně potřebuje společně s ním vylétnout ke hvězdám a pak nejspíš umře na svém vlastním vrcholu. Dlaně mu sklouznou na Naovy boky, aby mu pomohl v dalších pohybech proti svému klínu. Při posledním vyhrkne jeho jméno a napne se stejně jako tělo nad ním. Povolí snad současně a on jej automaticky přijme do pevné náruče, jakoby se bál, že by si jinak mohl ublížit. Tady moc není, kam by spadl, ale co kdyby náhodou. Snaží se popadnout dech a přemoct zatmění před očima. Nepodaří se mu to hned a stejně si neodpustí několik polibků do jeho vlasů. Dlaně už bloudí po zádech, které mu snad předávají teplo a pouštět ho, se mu vůbec nechce. Měli by vylézt, než to bude moc studené. Místo toho, aby se začal zvedat nebo k tomu Naa aspoň pobídl, natáhne se po kohoutku a začne dopouštět teplou vodu. Ne, on z té vany dobrovolně nepůjde.

"Teď už si mě budeš muset vzít, je ti to jasné." Vyjde z jeho rtů, aniž by si to pořádně uvědomil, dojde mu to až za chvíli ale nevyděsí ho to. Usměje se a pokrčí se skoro nevinným výrazem rameny.

"Nic lepšího jsem snad ještě nezažil." Odsouhlasí mu hodnocení celého výkonu. O tomhle se mu bude rozhodně zdát a ráno…Pokud bude Nao spát vedle, vlastně nemá vůbec žádný problém.

"Nutně potřebujeme doma větší vanu." Dodá ještě, aby bylo jasné, kam se jeho myšlenky ubírají.

"Nebolí to moc?" Zeptá se s jistou starostí ve tváři, když pohladí jeho nožky, kam jen dosáhne.

"Jen si udělej pohodlí, podržím tě." Nabídne mu svou pomoc, aby se zase mohl o něco pohodlně uvelebit mezi jeho stehny. Pak ho zase spokojeně obejme a políbí na tvář.

"Udělali jsme jim tu pěkný nepořádek." Napomene vlastně oba dva, než se krátce uchechtne.

"Zajímalo by mě, kde všude jim ještě můžeme udělat podobný nepořádek. Nemusí v tom být nutně voda." Pokrčí rameny a broukne si pár tónu. Jindy by to rozhodně neudělal, ale teď se cítí tak moc uvolněně. Teprve teď mu pořádně dojde, co mu řekl před chvilkou.

"Když se to provede nenápadně, třeba nám to projde." Vrátí se opatrně k tomu tématu a v očích se mu objeví náznak nejistoty.

"Teda, jestli bys chtěl. No víš, někdy." Začne zase malinko mumlat. Tohle už asi vážně přehnal. Mělo si to prostě nechat na jindy, jenže…Po tom všem? Copak už toho spolu nezažili tolik, aby neměl důvod váhat? Užil si za svůj život hodně a stejně už ví, že vlastně čekal jen na Naa, který byl vždycky tak blízko. Vrátí se mu myšlenky na to, jaký byl idiot, když si to neuvědomil dřív. Tolik toho zameškali a on to teď chce dohnat.

Nao

Trochu se probere, až když se Sagovo tělo pohne. Ne moc, jen natolik, aby mohl pustit vodu. Naa překvapí, když ucítí, jak do vany proudí horká, která ji příjemně ohřívá. Saga očividně hodlá dostát svojí pověsti naprostého lachtana. Teď, když už má jeho hlava dostatek prostoru na to, aby myslela i na něco jiného, si uvědomí, že ho ta kolena vážně pěkně bolí, ale než se stačí pohnout, aby jim ulevil, Saga ho naprosto vykolejí. Ustrne v půli pohybu a zaskočeně se podívá do jeho očí. Nenajde v nich nic než nekonečnou spokojenost a vyrovnanost. Před malou chvilkou ho docela nervózně žádal o stěhování a teď jsou u svatby a Saga vypadá, jako by si to rozmyslel asi tak před deseti lety a měl všechno perfektně srovnané. Ani teď, když mu všechny myšlenky prolétnou hlavou, nestačí otevřít pusu, protože ho Saga začne směrovat zase zády k sobě, aby se mohl pohodlně opřít a společně s ním relaxovat. Nebrání se, nutně potřebuje změnit polohu. Po poznámce o nepořádku vykoukne přes okraj vany na louže všude okolo. Koutky mu ale poskočí nahoru, když se Saga nechá slyšet, že by mohli podobně zřídit i další pokoje tohoto apartmánu. Ono už jich zase tolik není, jen ložnice, malý obýváček a chodbička. 

"Máme dost času na to, abychom si vymysleli plán." Řekne konečně a těžko říct, jestli tím myslí nepořádek nebo navazuje na tu předešlou nabídku. Jakmile si to ale sám uvědomí, okamžitě ví, že na to chce říct jenom jediné slovo. Vlastně o tom nemá vůbec žádné pochybnosti a měli by jich mít asi tisíc. Sagův hlas ho překvapí taky. Takhle si moc často nezpívá, jenom když skládá a to u toho zásadně bývá sám. Zdá se, že Sagu jeho mlčení vůbec nevyvádí z míry, ale to není proto, že by ho chtěl trápit nebo přemýšlel, jak z toho ven. Spíš to pokaždé z nějakého důvodu nestihne. Až jeho vysvětlování ukáže, že si přece jenom není tak jistý. Nao se odlepí od jeho břicha a ohlédne se přes rameno tak, aby na něj dobře viděl. 

"Ano, Saga-koi. Ano, vezmeme se." Řekne mu s tím nejhřejivějším úsměvem, jaký dovede a v očích mu září spokojenost. Pak se zase pohodlně opře a úplně klidně vystrčí obě nohy z vody, opře je o okraje vany a sjede ještě o kousek níž. 

"Rozhodně to musí být dřív, něž něco podobného napadne Toru. Myslím, že v případě Many máme ještě docela dost času, ale nikdy nevíš, co je napadne. Tohle jim chci vyfouknout před nosem." Teď je to on, kdo se natáhne, aby kohoutky vypl. Přilije do vany ještě trochu olejíčku a konečně zavře oči. 

"Dej mi deset minut. Pak půjdeme zničit obývák." Broukne spokojeně a za zavřenými víčky mu běží představy o tom, jak by takový den mohl vypadat. Ani na chvíli ho nenapadne, co na to řeknou ostatní nebo co to vyvolá, kdyby to prosáklo veřejně. Nejspíš bude mít prstýnek navěky v krabičce ve skříni, ale no a co? Spíš ho zajímá, co budou mít oba na sobě, jestli si nedat přeliv a jestli se Mana s Gacktem poperou o proslov. Nad tím posledním se znovu spokojeně usměje, než proplete prsty obou rukou se svou láskou. 

"Hrozně moc tě miluju, Saga-koi."