(v autě)
Hakuei
"To je ten grázl." Slyší šeptat lidi kolem sebe, cítí jejich nesouhlasné pohledy.
"Měli by ho zavřít až zčerná, vidíte, jak se tu nosí? To snad ne a tohle policie dopustí?" Haku se začíná zeširoka usmívat. Ještě chvíli a bude tady snad i televize. Byl exhibicionista, to je pravda a teď se doslova koupal v pozornosti lidí kolem. Už je skoro u svého auta, když hned za ním zaparkuje jiné. Zná ho. Ví, že patří Takeshimu a když řidič vyskočí ven, oběhne vůz a otevře, vystoupí z vozu mladičký kluk a…
"Kitano-chan…!" Vydechne Haku jako by byli staří známí, ale tváři v tvář si nikdy nestáli. On samozřejmě věděl, jak vypadá, kolik mu je, prostě všechno možné. Často se na něj ptal. Ale Takeshi svou rodinu držel daleko od svojí práce. Show o něm pravděpodobně nikdy neslyšel. Haku k němu vyrazí, zastoupí mu cestu a rozpřáhne náruč jako starý známý.
"Konečně se… poznáváme..." Vydechne úmyslně smyslně, aby toho kolouška zmátl a pak ho skutečně sevře v objetí.
"Jdeš za tatínkem? Je v kanceláři." Podrží ho od sebe na délku paží a obklopí je jeho gorily. Vydá ze sebe jakési hm a zní to trochu nebezpečně.
Show
Všichni věděli, kdo Show je a on sám se tím nikdy netajil. Jasně, byl pořád ještě dost mladý na to, aby se tím nechlubil, ale využívat vlivu svého otce, který byl u policie hodně vysoko…No kdo by se toho nechytl? On nad tím nikdy příliš neváhal a pokud to potřeboval a ta skulina tam byla, klidně jí proklouzl a ani mu nepřišlo, že by se měl stydět. Musel to však dělat tak, aby na to jeho papá nepřišel. Takeshi byl sice vysoko, ale manýry, které Show měl, přímo nesnášel. Show ale nebyl pitomý a nechodil s tím otci na oči. Jasně, měl ho hodně rád a pamatoval si na doby, kdy s ním chodil na baseball. Ne, že by ten sport nějak miloval, ale chvíli s otce pro něj byly hodně vzácné. I s matkou samozřejmě, jenže ona některým věcem rozumět nemohla. Některým zas rozuměla dost dobře. Třeba tomu, že nutně potřebuje nový telefon, protože ten jeho starý vyšel před měsícem a je to vykopávka. Měl díky všem svým privilegiím mnohem snazší život a stejně tak studia. Nešel ve stopách svého otce, ale trochu jinudy. Měl být právník, pokud tu školu vážně vychodí. Na rozdíl od svého otce, on si maloval kariéru toho, kdo vyseká všechny, kteří budou mít dostatek peněz. Tenhle svět se s nikým nemazlil a nejednou našel u otce v pracovně, kam samozřejmě nesměl, spisy z různých případů. To jednomu malému klukovi ukáže, jak tenhle svět funguje. Zrovna míří ze školy za otcem, aby mu sdělil, že o víkendu na rodinnou sešlost rozhodně nebude. Má mnohem lepší program a to se rovná chata se svými prominentními kamarády ze školy. Nemusel se ptát, spíš mu to osobně přijel oznámit a osobní kontakt mu přišel lepší. Navíc v téhle budově měli i ženské a dost z nich byla hodně sexy. Naposledy se tu zapovídal s mluvčí, se kterou se několikrát sešel, ale na dlouho to u něj nebylo nikdy. Auto zrovna zastavuje před budovou a show hledí do telefonu, aby domluvil detaily, kde se sejdou. Na sobě krátké přesně padnoucí sako, které má tří čtvrteční rukávy, pod ním bledě modré triko. Drahé hodinky se lesknou a na druhé i masivní náramek. Zrovna se pousměje a podívá sena displej skrze sluneční brýle, když ho vyruší rozruch kolem."Rozdávají něco zadarmo nebo...?" Konečně zvedne oči od telefonu a pak se zarazí ještě víc, protože ho někdo osloví. Několikrát zmateně zamrká, když si dotyčného prohlédne a na tváři se mu objeví úsměv. Umí jich hodně a nikdy nikdo nepoznal, že třeba nejsou upřímné.
"Tanaka-san, pokud se nepletu." Dojde i na mírnou úklonu podle přesně naučených vzorců chování. Jeho otec byl taky někdo, tohle ovládat musel. Nezarazí se ani na vteřinu a klidně se nechá schovat do jeho objetí. Snaží se ovládnout kolena, aby se netřásla, protože se bojí. Byl by magor, kdyby ne, ale je bílý den, tak snad... Vlastně…Jemu podobným by rád jednou toho právníka dělal. Ne, on se prostě moc nepotatil. Není zlý, jen si plánuje jinou a mnohem zářivější budoucnost.
"Je mi potěšením. Tolik jsem o vás slyšel, ale je škoda, že jsme ještě neměli tu čest." Prohodí a tentokrát to upřímné je.
"Ano, chystám se za ním. Asi nebude mít dobrý den, až odejdu. Měl dobrou náladu?" Započne bez váhání konverzaci a právě si zadělal minimálně na kvalitní drby.
"Vypadá to, že jim slušné vychování zrovna nic neříká." Povzdechne si a zavrtí nad tím hlavou. Haku na něj vrhá zvláštní pohledy, pod kterými se cítí hodně zvláštně. Podobné věci on s radostí dělal svým známým a teď to někdo praktikuje na něj, ale je tam i něco navíc z čeho mu naskakuje husí kůže. Přesto nemá tendenci utíkat. Krátce se rozhlédne po gorilách, jak kdyby je hodnotil, než stočí oči na Hakueie.
"Nerad bych vás zdržoval." Ohlédne se přes rameno, když mu dojde, za čím autem stojí.
"Popoženu řidiče, aby vám dal víc prostoru a neblokoval. Někdy mám pocit, že ani nemá řidičák." Zavtipkuje.
Hakuei
Takže ho ten malý koloušek zná, dokonce dost dobře na to, aby ho takhle poznal. Ne snad, že by na to Haku nebyl dost výrazná osobnost. Krátké černé vlasy a oblek jako všichni okolo od něj nikdy nikdo čekat nemohl. Přesto nebylo běžné, aby kluci jeho věku znali kriminálníky jako je on. Copak tuhle rubriku běžně sledují v novinách? To sotva, spíš co vyjde na play station, jaké jsou výsledky fotbalu a kdy vyjde CD jejich oblíbené kapely. "Slyšel jsi o mě, vážně? A co?" Zajímá se hned. Papá vyprávěl? Nemyslí si. Takeshi by byl nejradši, kdyby jeho synek snad ani nevěděl, kde pracuje. A Haku se chce postarat o to, že mu všechny ty zlobivé a tajné informace radostně sdělí. Není to Takeshimu na truc, jen si prostě nemůže pomoct. Kdyby byl hodný hoch, prodával by v drogerii. Ještě pořád má ruce na jeho ramenou.
"Ale copak copak? Dostal jsi pětku ve škole?" Dobírá si ho. On samozřejmě ví kde a co Show studuje. Sám vychodil jenom výuční list, střední… na to už nějak nedošlo, ale koho to teď zajímá? Bere víc, než všichni lidi na téhle ulici, ha ha!
"Měl výbornou náladu, vždycky je tak rád, že mě vidí..." Pronáší vzletně a konečně z něj svoje dlaně stáhne.
"Ne, to opravdu ne..." Zamumlá tiše, když se trochu rozhlédne. Lidi se jako na povel dají do pohybu a přestanou čumět. Trochu ho vytáčejí, ale střílet před budovou policie asi není nejlepší z jeho skvělých nápadů. Zasměje se tomu jeho vtípku o řidiči, ale pak mu koutky jako na povel opadnou.
"Nikam." Zavelí ostře a hledí na něj skrz skla brýlí svým jediným okem. Nejspíš Showovi ten jeho úsměv trochu opadne, ale Haku se vzápětí zase zářivě usměje a znovu rozpřáhne ruce.
"Co kdybys nechal tatíčka pracovat a byl pro jednou… hm… nemyslel sis, že řeknu hodný kluk, že ne? Tak co kdybys zlobil ještě o trochu víc a zašel na skleničku s někým, s kým by ses na ulici bavit vůbec neměl? Maminka tě neučila, že si nemáš brát bonbóny od pochybných existencí? Smůla, padej do auta." Úsměv je zase ten tam. Není psychopat, jen si na něj rád hraje. Pokouší Showa a sleduje jeho reakce. Vypadá nebojácněji, než jeho vrstevníci.
"Šup, šup." Za boky ho strká směrem k autu a před ním se výmluvně rozhlédne na obě strany a pak se ohlédne na budovu jako by ho Takeshi mohl sledovat z okna. Ví, že nesleduje, má toho nad hlavu. Showovi nechce nic tak speciálního, spíš ho prostě zajímá, jsou takoví skoro bratři. Nejsou, ale… mohli by být. Nacpe ho do auta, nastoupí hned za ním a řidič vyrazí od krajnice, aniž by potřeboval vědět, kam jedou. Uvnitř si Haku stáhne brýle a stočí pohled na Showa.
"Už se bojíš?" Pousměje se, ale součástí interiéru téhle malé limuzíny je i skříňka se skleničkami a dobrou lahvinkou. Sáhne po ní a nalije jim na cestu. Jednu sklenku mu podá.
"Jak ti jdou práva? Už si budeš cvičit obhajobu na ostro na nějakém malém případu? Je ti dvacet jedna, co? První část budeš mít skoro za sebou, pak už jen dva roky a můžeš se na ně vrhnout jako vlk. Umíš se chovat jako vlk, Show-chan?" Vyzvídá. Obsese touhle rodinou ho asi jen tak nepustí.
"Tvůj táta to umí. Škoda ho u policie." Mlaskne a odvrátí oči k okýnku. Kdyby byl na jeho straně, mohl by řídit město. Myslí tím doopravdy.
Show
Tváří se jako nevinnost sama, když dojde na špatné známky ve škole. Ne, že by na tom byl špatně, ale byly předměty, které rád neměl a bylo to znát. Přesto dělal všechno proto, aby školu dodělal, jinak by své plánování mohlo rovnou zahodit a to rozhodně nechce."Jen asi nebudu trávit volný čas, jak by si představoval." Práskne mu to trochu neurčitě. Takeshi nebude rád, ale bránit mu nebude, to ví.
"Ano, to věřím." Není v tom nic ironického, to by si nedovolil. Ale i on viděl, jak se jeho otec tváří, když v televizi proběhla zmínka právě o tomto muži. Malinko sebou trhne, když má zákaz kamkoliv chodit a už asi trochu pochybuje, že dát se s ním do řeči, byl ten nejlepší nápad. A pak přijde pozvání. Teď je jeho výraz ve tváři opravdu překvapený, tohle nedokáže ovládnout. Přijde i malinkatý záblesk strachu. Opanuje se opravdu rychle a první jen přikývne hlavou, dokud si není jistý, že se mu hlas nezachvěje. Má strach, ne že ne, ale asi ne takový, jaký by mít měl. Kdyby to bylo jinak, vymyslí způsob, jak se dostat do bezpečí. Jenže on naivně nechce vypadat jako strašpytel a někdo, kdo se schovává za tátu. Přece se o sebe umí postarat sám.
"Nikdy jsem příliš nekoukal na to, s kým se bavit mám a s kým ne." Odsouhlasí mu v podstatě jeho příkaz a nepatrně se ošije, když přijde další popohnání. Ne, vůbec se v něm nevyzná a začíná ho to svým způsobem štvát. On sám těkne očima k budově, ale záchranu tam nehledá. Táta by mu rozhodně nařezal i v tomhle věku, kdyby viděl, jak lehkovážně se teď chová a s kým sedá do auta. Jenže to není z nějaké zvědavosti, tuší v tom možná nějakou malinkatou možnost do budoucna. Možná je blázen, že si to myslí a možná by byl blázen, kdyby si zavřel dveře rovnou. Zapluje bez dalšího váhání do auta a pohodlně se usadí, než si prohlédne celý interiér. Jezdili drahými auta, máma to vždycky zařídila, ale tohle je úplně jiná liga. Třeba by v takové mohl později taky jezdit. Haku je vzápětí u něj a stáhne si brýle. Ne, tím okem ho určitě nevyděsí. Víc by mu zatrnulo, kdyby vytáhl zbraň nebo něco podobného. Pečlivě si prohlédne jeho tvář a v té Showově je vidět jisté zaujetí.
"Měl jsem strach víc venku." Přizná se mu upřímně s krátkým pokrčením rameny.
"Mám strach z toho, co by se mohlo stát a zároveň vím, že tomu stejně nezabráním, takže se budu spíš snažit vás nenaštvat." Nechá koutky vyhoupnout nahoru. S díky přijme sklenku a prohlédne si tekutinu v ní.
"Příští týden bych se měl pustit do prvního. Zatím děláme jen poskoky, probíráme výpovědi a tak. Snažím se školu dokončit za každou cenu. Podle mě je v tom skvělá budoucnost, když si budu vybírat." Myslí tím případy samozřejmě. V očích se mu trochu vypočítavě blýskne, když se na něj podívá.
"Snažím se od táty vzít si to nejlepší, ale…" Odmlčí se na chvilku.
"Jsou věci, ve kterých se rozhodně neshodneme. Ovšem pořád se mám ještě, co učit. Ještě jsem spíš vlče." Zavtipkuje celkem uvolněně, na to s kým sedí v autě.
"Otec je přesvědčený, že je nutné dělat správné věci. Já si spíš myslím, že je lepší snažit se v tomhle světě přežít a vytřískat z něj co nejvíc jde. Co z dobrého skutku, když se budu mlátit v malé posteli někdo v motelu při sledovačce?" Odmlčí se na chvilku a je to on, kdo vyhlédne z okýnka.
"Na to nejsem stavěný." Zasměje se krátce.
"Ani na to nevypadám. Nebo jo?" Vrátí k němu zase oči s nádechem neurčitého pousmání. Opravu se ho na to zeptal? No, už to tak bude.
Hakuei
"Jistě, jistě." Řekne jenom Haku neurčitě, když mu Show potvrdí, že nedělá všechno, jak si jeho rodiče přejí. To je dobře, že má k téhle neposlušnosti nakročeno, je to pro něj výrazně méně práce. Přece mu tu nebudu dávat pytel přes hlavu a cpát ho do kufru, jen aby si popovídali. "Hmm, je to zvláštní, co s lidskou psychikou provede něco jako je interiér auta, že ano? Je to taková schránka, ve které se cítíme dobře bez ohledu na to, že predátor je v ní taky. Ještě zajímavější je, že to funguje tím líp, čím je dražší. Kdybych tě narval do starého Volva s cákanci od krve, asi by to nebylo zrovna ono." Řekne mu maličko nevypočitatelně. Tiše se zasměje, když mu Show prozradí ještě trochu víc. Není hloupý a to je dobře. S tím, jak umělá být podobná děcka nafoukaná, to od něj trochu čekal, ale přece jenom je to Takeshiho krev.
"Třeba mu chci opravdu hodně ublížit, právě jsem tě bez scén na ulici unesl a budu mu posílat tvoje prsty v krabičce od zápalek pěkně jeden po druhém?" Nadnese i tuhle možnost. Bylo by to k popukání sbalit syna komisaře přímo před policejní budovou a odjet jako by si došel do krámu pro rohlíky. Upije ze své sklenky a krátce vyhlédne ven z okénka. Dovnitř samozřejmě vidět není.
"Když budeš tak dobrý, aby sis mohl vybírat. Jsem zvědavý, možná na to stání přijdu..." Odtuší zamyšleně. Tím by ho mohl pěkně rozhodit a jeho učitele a spolužáky nejspíš taky. Budou moc dobře vědět, kdo je. Jenže mu to nikdo zakázat nemůže, pokud bude veřejné a proč by nebylo? Rozesměje se víc tomu vlčeti. I tohle bylo chytré. Show očividně znal svoje limity a byla pravda, že hodně kluků jako on si myslelo, že jsou nedotknutelní bozi. Chyba lávky.
"Tvůj táta je dobrý učitel. Ví, jak věci chodí, můžeš toho odkoukat opravdu hodně. Naštěstí nás nebudeš honit po ulicích jako on. Má na svědomí hodně mých kluků." Pokývá ukazováčkem ve vzduchu jako by dělal ty, ty, ty.
"Pořád se stará o to, aby dovedl moje schopnosti k dokonalosti. Vždycky se mě snaží někde nachytat. Pořád ve mně udržuje ostražitou bdělost." Pro něj je to legrace, ale jen do doby, než si sám půjde sednout. Blbost, nikdy nepůjde. Ano, to je pravda. Takeshi byl ten správný chlapík, co věřil, že narovná svět. Haku myslel spíš jako Show, jenom už vyrostl z dob, kdy viděl především sebe a svoje blaho a teď už se staral o celou svou rodinu. A ta byla opravdu velká, pořádný klan. Vrátí k němu veškerou svou pozornost, když se ho Show takhle zeptá. Opravdu důkladně si ho prohlédne od hlavy až po boty, nakloní hlavu mírně k rameni a zavrtí jí.
"Ne, nevypadáš na to, ale pozor. Skromnost je důležitá. Pýcha ti zlomí vaz." Showovým problémem bylo, že nepocházel z ulice. Neměl za sebou nic hnusného, co by ho naučilo, kdy ubrat. Jestli jednou zakopne, bude se hodně divit. On si svůj luxus už mohl dovolit, znal totiž jeho přesný opak. Show ne. Auto je stále v pohybu, už jsou dost daleko od původního místa. Zatím to nevypadá, že by měli zastavit.
"Jak se vede mámě? Moc tátu nevidí, co?" Rýpe se dál v Showově soukromí.
Show
"Ne, že by to mělo nějaký efekt, spíš bych si zlomil ruku." Nadhodí vtip na svou vlastní osobu a krátce pozvedne skleničku, než v ní smočí rty. Moc dobré pití, to on rozhodně uměl ocenit a jeho výraz přesně odráží myšlenku.
"V tom případě jsem hrozný pitomec a měl by si ten prst uříznout sám, protože jsem se vůbec nebránil." Odtuší s pokýváním hlavou.
"Většinou nejsme blázen, ale tentokrát jsem si řekl, že je to buď anebo. Buď poputuju po kousíčkách nebo to přežiju ve zdraví a pokusím se z toho vytěžit, co nejvíc. Zkušenosti a postřehy ze života jsou přece důležité. Teda, myslím si to." Rozpovídá se trochu víc. Zarazí se v půli pohybu, když se chtěl napít, jenže Haku mu dost vezme vítr z plachet.
"Podívat?" Překvapeně zamrká, když se na něj podívá a teď už opravdu vyděšený je. Už ho vidí, jak si tam nakráčí, bude všechny pohlcovat svou aurou a jemu se minimálně roztřesou kolena. Buď tím, že se na něj dívá jeho možná budoucnost a nebude chtít vypadat jako idiot anebo tím, jak na něj působí. Co si budou povídat, rozhodně byl krásný i když pro většinu hodně děsivě. Prostě někdo, na koho se jeden bojí podívat a stejně ho nutí to udělat. Opravdu zvláštní kombinace.
"Ano, o to se snaží i u mě, ale asi si myslí, že mu to moc nejde." Pravý koutem se mu pozvedne. Vnímal to jako každý syn, prostě ho pořád tahal dál, ale co když už to dál nešlo? Ne tím směrem. Vypadá na chvíli opravdu zamyšleně a vyhlédne z okýnka. Pořád se orientuje, ale už jsou hodně daleko. Něco v jeho žaludku se sevře.
"Nechci být pyšný, chci být jen dostatečně sebevědomý, abych mohl dělat to, co chci. Být si jistý svými rozhodnutími." Odtuší tiše a pořád je vidět, že hodně přemýšlí. U toho si opírá hranu sklenky o spodní ret.
"Ne, to ani jeden z nás, ale tak to bylo vždycky. Při jeho práci to ani jinak nejde. Máma…Se tváří, že to chápe, ale spíš už se s tím smířila." Podle něj mu neříká nic nového, jen to, co se děje ve většině podobných rodin. O tom, že to doma většinou skřípe, pomlčí. Vnímá to, ale je to jejich soukromá věc.
"Věnuje své práci opravdu hodně, ale pokud to bylo důležité, vždycky si našel čas." Brání svého otce automaticky, prostě mu jeho vychování nedovoluje jinak.
"Možná ho vidíte častěji, než my." Odlehčí celé tohle téma, když se na něj znovu podívá.
"Stejně mě překvapuje, jak ho vnímá někdo jako vy. Jak se to stane, že mezi sebou mají lidi z odlišných stran hradby takový..." Odmlčí se, aby našel to správné slovo.
"Vztah?" Zkoumá výraz v jeho tváři, je zvědavý a teď se to projevuje.
"Přece to není jen tak, že se policajt tváří podobně jako můj otec, když se o vás mluví. A vy…Měl byste ho nenávidět nebo být aspoň proti němu, ne ho mít v takové úctě. Tedy, jen soudím podle tónu hlasu." Vyzvídá pro změnu on, asi je to troufalé a tohle setkání by se mohlo ve vteřině otočit, jen si nemůže pomoct, aby to neprozkoumal mnohem víc. Je to taková slabost a teď by se mu mohla stát osudnou. On o tom, že má o patro výš bratra, nic neví a stejně by mohl pochybovat o tom, že je to právě kvůli tomu.
Hakuei
Při zmínce o zlomení ruky stočí svoje oči na Showovu postavu a zauvažuje, co je asi pod jeho oblečením. Umí si to celkem dobře představit. Nebude to zrovna to, co tam má on sám, ale pěkné mladé maso to ani nepotřebovalo. Naopak, někdy se to k němu vůbec nehodilo. "A co bys chtěl z našeho setkání vytěžit, kdybych to nechal jenom na tobě a tvém přání?" Tohle je skutečně zajímavá otázka. Mohl by být pro jednou hodný chlapec a dát mu, po čem touží. Show už mu v podstatě sám řekl, že mu to vřele rád oplatí. Původně ho k sobě nebral proto, aby si ho zavázal službičkami, ale když už jsou v tom? Zvedne koutky nahoru, když ho vyhodí z konceptu svou možnou návštěvou na stání. Jenom tahle reakce způsobí, že si ten čas udělá, i kdyby měl požádat o přestávku v přestřelce.
"Sebevědomí je potřeba. Jenom je tam tenká hranice." Souhlasí s ním. Když dojde na jeho otázky o rodině, Show se rozhodne odpovědět, ale vyhýbá se jakýmkoliv detailům. +Dobře tě vychoval.+ Pomyslí si, ale radost z toho nemá. Docela rád by se býval dozvěděl nějaké drby, mohly by se mu na Takeshiho hodit, kdyby bylo zle. Pokývá hlavou, když Show doplní, že v důležitých bodech je komisař vzorný taťka, ale překvapí ho ta poznámka, že ho on sám vídá častěji.
"Jak se to vezme. Pořád jsou jeho doménou vraždy a já..." Udělá obličej, kdy se pře sám se sebou, jak velký je vrah.
"Teď nikoho na svědomí nemám." To je taky pěkný kec, když je to on, kdo vydává rozkazy. Rozhodí rukama jako nevinnost sama.
"Když se nestrhne potyčka mezi klukama jako minulý týden, je teď na ulicích klid." Další lež, ale o tom nemůže mluvit před nikým. Dost na to, že kromě Aquiho zdrhla i Pouštní Růže a potlouká se kdo ví kde. Ti kluci mohli obrátit průběh hry o Tokyo, ani nevěděli jak moc. Jenže jednoho z nich sebrala policie, jak už ví a ten druhý prostě nebyl k nalezení. Show ho překvapí další svojí otázkou a on mu konečně věnuje svoji plnou pozornost. Znovu si dlouze prohlíží jeho tvář i oči.
"Jak se opičákovi jako je Takeshi povedl kluk jako ty?" Uhne od tématu, ale pak se předkloní, vyklopí vestavěnou přihrádku a najde v ní cigarety a zapalovač. Velmi drahý zapalovač z kvalitního kovu zlaté barvy. Vloží cigaretu do elegantní špičky a připálí si.
"To je tak. Tvůj táta si sice myslí, že může zachránit svět, ale není to hajzl. Někdy mi přijde, že se doslova rochní v tom, aby znal osudy každého kluka z ulice a pozadí všeho, co dělají a proč. A když má pocit, že ten kluk neměl na výběr, najde mu co nejmírnější trest nebo zařídí jiné výhody." Nejspíš mu teď vypráví úplné novinky.
"Jeden ho tak nějak musí mít rád. Vážně by mě štvalo, kdyby ho sejmul někdo jinej, než já. Asi bych mu šel ze msty po krku." Prozradí a pak ho napadne, že asi není nejlepší mluvit před Showem o tom, že by mu oddělal tátu. Trochu zapomněl, kdo to je. Hned se chytne ještě něčeho.
"A jak se tváří, když o mně mluví?" Vypadá zaujatě a natěšeně.
"Jsme tady." Řekne z ničeho nic a nechá si otevřít dveře, aby vystoupil jako první. Jsou to lázně. Veřejné lázně, ale ne ledajaké. Yakuza do těch běžných nesměla. Tak si tak trochu založili vlastní.
Žádné komentáře:
Okomentovat