Ruki x J - Čerstvé maso je vždycky lákavější. - část 3.

(klub)

Ruki

To má J nejspíš pravdu. V tom se nevyzná zase Ruki, ale základní rozdíl mezi nimi leží v tom, že J neustále myslí jenom na pranice a akci, kdežto Ruki mluví o odbornosti a případech. Je to už poněkolikáté, co J úmyslně zmíní, že on hlavu nevyužívá a Ru netuší, jestli je to proto, jak si do něj na začátku rýpl nebo tím sleduje ještě něco jiného. Podle něj je to to první. 

"Jo, dobrý." Pousměje se, když se konečně uklidní po tom kašli a sleduje, jak mu na stole přistává druhé pivo, aniž by dopil to předchozí. Jemu podobné věci trochu trvají, takže má strach, že mu zvětrá, ale když se tak dívá na J, když tak ho vypije on a Ru si nechá poslat další později. 

"Aha..." Zamumlá a vážně se trochu začervená, když mu J vysvětlí, že tohle coury nejsou. Odhadl je špatně a to se nedělá, ale v tomhle prostředí a po tom, jak se ta holka k J hnala si to vážně myslel. Ale kdo by se divil, když se na něj podívá? Když J začne poukazovat na jednu černovlasou, Ru k ní stočí oči a pousměje se. Stud je ten tam, když není jediný, kdo se vykašlal na to být kavalír. 

"Je jí doopravdy nebo jí tak říkáš, protože byla se všemi?" Jak je má od sebe poznat? Většině chlapů je to asi jedno. Zasměje se jeho slovům o možné nemocenské a loupne po něm očkem, než se znovu napije. 

"Nebyl jsem doma na neschopence od té doby, co jsem vylezl ze školy. Nejdřív proto, abych se dostal tam, kde jsem a nedostal přednost někdo jiný a teď mám asi dobrou imunitu po všem tom pitvání..." Asi to zase není vtipné, jenže on se tomu stejně culí. 

"No a zadaná práce nepočká, soudce se neptá, kde jsem byl v noci, chce výsledky a komisař taky." Jeho úsměv je milý, když se na něj dívá. Jen se mu snaží přiblížit vážnost svého postavení a práce, i když na to asi nevypadá. 

"Kdyby tě šéf zavolal, zajímalo by ho, že jsi pil?" Zkusí to z jiné strany. Kdo ví, jestli na něj jeho práce dělá vůbec nějaký dojem. Lidi jsou samé ach, to je zajímavé a och, vy jste tak vzdělaný, ale to jsou jiní lidé… Jenže J se chytne toho víkendu a Ruki se musí hlasitě rozesmát. 

"Když si něco vezmeš do hlavy, taky s tebou nic nehne, viď?" Už se statečně propíjí do poloviny piva. Jeho další slova ho zastihnou nepřipraveného. Tak trochu rozhodí rukama. Nikdy na zakládání rodiny nemyslel. Vlastně ani na ženské. Nikdy ho nenapadlo přemýšlet nad tím, proč to tak je. Jeho hlava má jedinou okamžitou odpověď- moc práce. Ušklíbne se na něj, když se Haku tolik diví, že se s ním nenudí a za trest mu drze sáhne do krabičky pro cigaretu. Kouří lehčí, než J, ale pro jednou? Vloží si ji mezi rty a nechá si rovnou připálit. Vzápětí přijde o brýle a sleduje J, jak si je posazuje na nos. 

"Nejsi úplně ten typ pro tyhle obroučky." Řekne mu, ale vidí ho dobře, když je tak blízko. Jeho problém je dálka, takže všechno od metru dál je najednou příšerně rozmazané. Zaskočí ho, když se J tak podivně utrhne na slečnu opodál. Před chvílí se na něj jedna culila a nevadilo mu to. 

"Dej to sem!" Natáhne obě ruce pro svoje brýle, aby mu je zase sebral. Vypadá to spíš, jako by se mu chystal padnout kolem krku, jak je malý.

J

Na tu černovlásku jen pokrčí rameny. Říká se to, ale on to neví jistě. Tohle je ten správnej drb, který klidně rozšíří dál. Co on ví, tak oběhala hodně postelí a taky před klubem stojí její nablýskaný kabriolet. Tohle asi z lásky nebude. Tedy, od těch chlapů možná jo, u ní o tom dost pochybuje. On si přece jen trochu vybíral a byl radši, když byl první, než…Second hand neměl prostě moc v lásce.

"Děsí je, že jim budeš říkat, jak bylo v práci?" Přebere si to trochu po svém.

"Stejně, hromada detailů, co si musíš pamatovat a vědět. Na tohle jen tak někdo nemá." Prohodí a vypadá opravdu zamyšleně. On by to nedokázal. Jasně, pozná zbraň podle zvuku a odhadne potencionální nebezpečí podle typu chůze. Tedy když má za sebou dotyčný patřičný trénink, ale Rukiho práce je podle něj mnohem náročnější. Nahlas nic víc neřekne. Ru mu připomene, že v tomhle je Haku vlastně stejný.

"Asi ne, kdybych přišel se třemi promilemi, nejspíš mě odstřelí." Teď přispěje se svým osobitým vtipem, ale dost možná je to pravda. Jenže on nikdy tři promile neměl. Pak se prostě nehlídal a to bylo něco, co nesnášel, ať si okolí myslelo cokoliv.

"Ne, když si něco vezmu do hlavy, jdu i přes ty mrtvoly." Snaží se tvářit vážně, ale s těmi brýlemi vypadá vážně jako pitomec, prostě to cítí.

"Myslím, že nejsem typ pro vůbec žádné, pokud nejsou sluneční." Protáčí očima v sloup, ale očividně si je nechce nechat jen tak vzít. Baví ho Rukiho trápit a rozhodně se ještě chvíli si kořist nechat.

"Nedám, líbí se mi." Prohodí pobaveně s výrazem malého kluka, který u něj snad ještě nikdo nikdy neviděl.

"Určitě máš v šuplíku dalších deset." Dobírá si ho malinko a jakmile po nich chce sáhnout, zakloní se víc dozadu, takže mu Ruki v podstatě přistane v náruči. Během vteřiny ho obejme, jak kdyby měl někam padat a on tomu chtěl zabránit. Tyhle reflexy byly u něj něco jako dýchání. Podívá se mu upřeně do očí a na několik vteřin se přestane kolem nich všechno hýbat. Nevnímá nic, kromě něj.  Jasně, koukal mu na zadek a napadlo ho, co má pod vším tím oblečením, ale....Tohle je nějaké úplně jiné. Prostě má chuť zkusit jeho rty, tady se děla spousta věcí, nikdo na ostatní nekouká a když ano, tak je jim jedno, co dělají nebo se koukají schválně. Začne se k němu sklánět, protože si vždycky bral, co chtěl a teď chce tohle, když se k jeho uším dostane cizí hlas.

"Vypadni. Vidíš, že nemám čas." Vůbec mu nedojde, že to není ta holka a rozhodně není schopný ho rozeznat. Už mu chyběly jen milimetry, když ho něčí ruka popadne za límec kožené bundy a málem ho vytáhne na nohy.

"Hej, co ti..." Už by nebyl zrovna slušný, když mu dojde, na koho kouká.

"Uhm, tohle se úplně nepovedlo." Zní to skoro jako omluva, protože tentokrát vážně vyvolávat konflikt nechtěl. Musí trochu pozvednout hlavu. Chlápek, který ho drží, je asi o hlavu a půl vyšší a on moc dobře ví, kdo to je a ne…Kamarádi rozhodně nejsou.

"Panák to taky nespraví co?" Pokusí se to ještě zabránit a holá hlava jen kývne směrem k ringu.

"Dobře. Beru výzvu." Kývne J rozhodně hlavou a chlápek ho hned pustí, aby se vydal tím směrem. J sám si opráší neviditelné smítko z ramene a začne se svlékat. První bunda a pak i triko, pod kterým má jen nátělník tmavé barvy. Zapře se dlaní o stůl a podívá se Rukimu do očí.

"Co takhle něco pro štěstí?" Nevypadá vůbec vyděšeně, spíš se v jeho očích odrazí zvláštní kombinace zvrácenosti a odhodlání.

Ruki

Rozhodí rukama, čímž dá najevo, že nikdy nikomu nedal možnost, aby mu to vůbec vyprávěl. J ho zaskočí, když najednou zmíní slova uznání ohledně jeho práce. Povytáhne obočí nahoru. +A to jsi neviděl, jak tlusté jsou učebnice fyziologie...+ Pomyslí si k tomu navrch. Všechny odborné publikace ho doslova vytlačovaly z jeho bytu a on je musel všechny doopravdy dobře ovládat. Žádná specializace na jeden konkrétní obor, ale prostě všechny, k tomu práva, všechno okolo vyšetřování, prostě… vážně neměl na nějaké holky čas. Znovu se rozesměje, když J zmíní to, že jde přes mrtvoly, protože to mezi nimi začíná být opravdu specifický vtip. 

"U mě jich budeš mít pod nohama opravdu hodně." Řekne a zní to opravdu všelijak, ale to si v tom rozjaření vážně neuvědomuje. Snaží se jednou rukou pokuřovat cigáro, zatímco mu tou druhou mává před obličejem, aby navalil ty brýle, ale je mu to na nic. V jednu chvíli se prostě nakloní až moc a už to je. Nedá se říct, že by za to mohla ta polovička piva, co vypil. Zaskočeně hledí zblízka do Jových očí, zatímco má dlaně na jeho ramenou a J zase kolem jeho boků. Zapomene u toho i zavřít pusu, protože J na něj zírá, jako by byl prvotřídní nohatá blondýna s prsama víc, než do ruky. 

"Mám jich deset." Přizná mu s tichým výdechem, jenže J se začne sklánět a jeho tělem projede něco, o čem snad už ani neví, že existuje. Silně se zachvěje. Měl by uhýbat. Měl by mu sebrat svoje brýle nebo udělat prostě cokoliv a on jenom víc a víc zatíná prsty do jeho ramen, až do okamžiku, kdy málem spadne ze sedačky, jak mu J mizí pod rukama. Skoro si ani nestačí přesednout a už zírá nahoru na chlapa, kterého by v Japonsku kvůli jeho proporcím ani nečekal. J vypadá zaskočeně a… co je tohle za respekt v jeho tváři? Rukimu se v žaludku usadí cosi ledového. Tohle není vůbec dobrá situace, když se ho bojí i on a ten chlap se naopak vůbec nebojí J. 

"Jestli tě zabije, co si počnu?" Hlesne. +Ty pitomče, nemohli jsme jít třeba na promenádu?+ Vynadá mu hned. 

"Nechci mít na stole zrovna tebe, nejsem zvyklý, že s oběťmi kámoším." Říká a nevěřícně sleduje, jak se před ním J svléká, zatímco ten mamut odchází k ringu. To tam chce vážně vlézt za ním? 

"Co blbneš, nech si to, budeš mít o trošku menší modřinu." Málem by začal s odborností o kolik asi přesně. Vážně má o něj najednou hrozný strach. O sebe taky, ale… i o něj. Nemůžou ho zabít, když mu začal být sympatický. 

"Proč tam musíš, co jsi mu udělal?" Nechápe to. Když se k němu J skloní, konečně mu stáhne z nosu svoje brýle. 

"Kluci v brýlích se netlučou, ale on by to nedodržel. Zkusím to já, třeba mě nikdo nepraští. Samozřejmě jsem chtěl říct, že si je beru, abych všechno dobře viděl." Odmlčí se. A pak mu tu pusu vážně dá. Je rychlá a na bradě ho zaškrábe neviditelné Jovo strniště, ale už to udělal. To asi ten adrenalin. Přece by ho tam nenechal jít bez povzbuzení. 

"Psychologie dělá zázraky." Hned si to obhájí, ale hrdlo má stažené. Když J vykročí k ringu, cupitá mu v patách. Jestli ho ten pračlověk skolí, je doktor, třeba mu pomůže. Má tady dokonce průkaz, aby ho nechali vstoupit dovnitř. Ustaraně se rozhlíží po všem okolo. Lidi se stahují k ringu a začínají vypadat nažhaveně. On by na ně nejradši vzal ledovou sprchu. 

"J!" Zavolá na něj ještě a když se otočí, vrazí mu mezi rty to svoje nedokouřené cigáro. 

"Neumři, nemám tady auto a nechci jít pěšky." Pípne.

J

Jovi stoupá obočí a každým Rukiho slovem a kousek výš. Jenže místo toho, aby se mu vysmál, se jen prostě a jednoduše usmívá. Z očí mu ale nic nebezpečného nezmizí, právě naopak, usadí se v nich ještě daleko větší odhodlání. Už jenom proto, že by před ním vypadl jako pitomec a to už vůbec nedovolí.

"Jestli mě zabije, uděláš mi hezký make-up. Víš, abych nevypadal moc mrtvě." Snaží se to celé odlehčit a vypadá to, že to celé bere na lehkou váhu, ale to není pravda. V hlavě už kalkuluje a přebírá si detaily jeho chůze a odhaduje slabiny. Zatím žádnou nenašel, ale to se poddá. Při slovech a kámoších se usměje ještě víc a koukne se do desky stolu. On by to řekl jinak, ale v podstatě by mluvil stejně. On takové vztahy nepěstoval, ale tady se to stalo prostě nějak samo od sebe.

"Urazil jsem ho. Pokud tam nepůjdu, přijdu o všechno. Ty máš svou práci, mít jméno, je zase ta moje. Pokud tam nepůjdu, nemám nic, víš." Vysvětlí mu to podivně měkce a už chce protestovat, když o brýle přijde.

"Neboj, tobě se nic nestane. Přišel jsi se mnou." I kdyby prohrál, Rukiho nechají odejít, tím si je jistý. On v tomhle konfliktu neměl místo, naštěstí. Nadechne se na další poznámku, ale pak ucítí Rukiho rty. Čas se znovu zastaví a jím projede naprosto neznámý pocit. Bez váhání mu dlaň vystřelí k jeho tváři a sklouzne zezadu na šíji, aby si ho na svých rtech o chvilku déle podržel.

"Jasně, ukážu ti, jak vypadají zázraky." Okomentuje jeho výmluvu a vypadá o dost spokojeněji, když se narovná a vykročí k ringu. Není tam poprvé a stejně se mu adrenalin dostává do žil. Je to příjemný pocit, pro něj dost známý a připadá si s ním jako doma. Tohle jen tak nepochopí, ale z těch, co přihlížejí je jich dost, co ho znají. Zastaví se u vchodu do klece, když na něj Ru křikne a zasměje se, když dostane cigaretu.

"Poslední před smrtí. Záleží na tom, čí bude." Potáhne si dlouze a pak ještě jednou, než si ji nechá v koutku. Zahodí ji až před začátkem, tohle si nemůže odpustit. Zaloví v kapse kalhot a podá mu klíče od své lásky. Několik přihlížejících, kteří ho znají, jen překvapeně civí, očividně ví, že je nikdo v ruce snad ještě neměl.

"Pohlídej mi to, pak si to vyzvednu společně s odměnou pro vítěze." Mrkne na něj.

"A buď po ruce, pořád jsi doktor, vidím to na natržené obočí, možná zlomený nos." Oznámí mu, než se dveře klece zavřou. On sám vypadá, že vešel tak možná do baru, ale už v mírných půlkruzích obchází svého soupeře. Obcházejí se navzájem. Cigaretu típne o nejbližší sloupek a ozve se hlas provozního, který to celé odstartuje. J si dovolí poslední pohled na Rukiho a to ho stojí první výhodu. Stačí jen vteřina a už je pozdě. Obrovské tělo narazí do toho jeho a on zády na jeden ze sloupků. Zatmí se mu před očima a klesne na všechny čtyři. Musí to celé hodně rozdýchat. Trvá mu pár vteřin, než uklidní svůj dech a zkoncentruje se. Jeho hlavu už plně zaměstná všechno, co vypozoroval. Vytěsná kompletně všechno z hlavy a mírně ji pozvedne, aby ho viděl. Vypadá to, že se skoro nemůže zvednout na nohy, ale je to jen představení, při kterém získává výhodu na svou stranu. Přijde i další ne moc promyšlený výpad, který odrazí a pošel proti sloupku setrvačností jeho. Skoro by přísahal, že se otřásl. Zhoupne se z jedné nohy na druhou, než znovu stanou proti sobě. Prvnímu výpadu se úspěšně vyhne, druhý odrazí a vrátí mu ránu míříc přímo na čelist. Vidí první krev, ale ta jen umocní vztek na druhé straně. Teď je to on, kdo schytá ránu a tentokrát je to jeho krev, která dopadne na zem. Obočí, tohle trefil dokonale. Ne, takhle nemá šanci ho porazit, musí nutně něco vymyslet. Čím víc ran schytá, tím víc řízené nepříčetnosti jeho tělem koluje. Pořád se ale dostatečně ovládá.

Ruki

Prý make-up. S kým si ho zase plete? Protočí nad tím očima, ale to už je k němu J zády a leze do ringu. Na okamžik, než to začne, přistoupí až k síti a zaklesne do ní prsty obou dlaní vedle tváře. 

"Nos ti klidně zlomit může, to už stejně nikdo nepozná." Trefí se do jeho ne zcela tradičního vzezření, ale vypadá opravdu ustaraně. Kruci, jemu se ten jeho nos líbí.

"Hey, Zázraku! Hodně štěstí." Řekne mu ještě, než odstoupí do bezpečné vzdálenosti a založí si ruce na prsou. Jednu má v lokti opřenou o předloktí té druhé a dlaní si kryje obličej, aby mohl posunout prsty před oči, kdyby bylo potřeba. Vypadá trochu jako zadumaný nebo naštvaný trenér fotbalového týmu, který jenom čeká, kdy to jeho kluci pořádně zkopou. Zatváří se zaskočeně, když mu J něco hází, naštěstí tu věc chytne a udiveně se podívá na klíče od jeho motorky, které svírá v dlani. Podle toho, jak se na něj lidi dívají, právě drží asi tak miliardu yenů nebo co. Ne, že by mu to ulehčilo. Jestli J umře, vrhnou se na něj už jenom kvůli tomu. Zasune je hluboko do kapsy kalhot a vrátí ruce do předešlé polohy. Už teď si jimi mne tvář. A právem. J se po něm ohlédne a rovnou nakoupí takovou, až se sesune k zemi. Ruki má pocit, že ho ten obr musel nutně na místě zabít. Už zase visí oběma rukama na kleci a srdce mu divoce tluče, ale někdo ho umravní, aby šel z bezpečnostních důvodů dál. Jeho tady normálně trefí. Na tohle se prostě nemůže dívat! Trvá to jen chvilku, než se J dostane zpátky na nohy a po čele už mu teče krev. Nezůstane tomu chlápkovi nic dlužný a Ruki musí nutně zauvažovat, jak velkou má ránu, protože ho taky pošle málem k zemi. Zaloví v kapse kalhot a honem si připálí, aby to nějak vydýchal. Lidi okolo něj začínají uzavírat sázky. Když dojdou až k němu, chvíli civí na klobouk plný peněz jako by jim za to chtěl hrozně vynadat, ale pak zaloví v druhé kapse, vytáhne peněženku a odpočítá hodně tučný balíček. Není žádný chudák! Vyfasuje překvapeně potěšené povytažené obočí a chlápek pokračuje dál. Vrátí se zase ke kleci. 

"Hey, Zázraku! Jestli vyhraješ, budeš moct prochlastat strašnej majlant! Vsadil jsem výplatu, tak mi to nepokaž! Jinak tam vlezu za tebou a nepřej si mě!" Jsou to jenom takové řečičky na povzbuzení, ale několik holek okolo něj se zachichotá a už je má okolo sebe. To je asi těmi penězi, kterými tady mává, jinak si to nedovede vysvětlit. J se rve jako lev, jeho tělo se leskne potem a teď už i krví a Ruki by si nikdy nemyslel, jak celá tahle atmosféra dovede nabudit. Ano, dokonce i jeho. Jsou to nízké, zvířecí pudy a měl by se stydět, ale ono to nejde. Ani si nevšimne, že mu jedna z dívek omotá ruku kolem krku a podsouvá mu ke rtům panáka. Vezme si ho a obrátí ho do sebe, ale oči od klece neodtrhne. +Už pojď ven, sundej ho a už pojď prosím ven...+ Opakuje si v duchu. 

"Odkud ho znáš?" Ozve se jiný hlas, pro změnu z jeho druhého boku a je mužský. Když otočí hlavu, dívá se do celkem sympatických očí někoho, koho nikdy neviděl. Má delší vlasy, skoro mikádo a na límci jiný znak, než J. Jiná rodina. Nejspíš nezná Rukiho. To je dobře. 

"Ty sám žádný odznak nenosíš, nejsi jejich." Pokračuje ten muž, než mu kývne k baru. 

"Můžu tě pozvat na skleničku?" Řekne mu. Ru vypadá roztržitě a zaskočeně. Co tady všem přeskočilo? Určitě si myslí, že je taky nějaká rajda! 

"N-… ne, díky, já…. Pak bys tam musel jít ty, víš? Až tě bude chtít J roztrhnout hned po něm." Řekne. +No výborně, teď jsi mu tu domněnku potvrdil…!+

J

V hlavě mu pořád jen zní Rukiho hodně štěstí. Nikdy by si nepomyslel, že ho dokáže něco nabudit tak moc. Bolest, kterou mu způsobuje jeho protivník, jen umocňuje pocity v něm a odhodlání to všechno otočit ve svůj prospěch. Zatím to tak moc nevypadá a skončí na kolenou ještě několikrát. Dokonce nakoupí i kopanec kamsi do boku až se odkutálí na druhý konec ringu. Odplivne si a na zemi se objeví i další krev, která se mu nahromadila v ústech. Hřbetem dlaně si otře koutek a diví se, že už není obrovským tělem. Hraje si s ním, ale tuhle hru můžou hrát oba. +Osudová chyba.+ Jeho protivník si je příliš jistý a on mu ten pocit ještě umocní. Pak nebude dávat tolik pozor. Následuje další pohyb proti němu, kterému se vyhne dost obratně na to, kolik ran už schytal. Vydechne si, když je dostatečně daleko a znovu koncentruje všechny své myšlenky na postoj a držení těla, díky kterému dokáže odrazit mnohem víc ran.

"Až to skončím, prochlastáme to spolu." Křikne klidně na Rukiho zpátky a nechá si dát další ránu, při které jde znovu k zemi. Nastavil se dost dobře, aby to nebylo příliš a svůj poklek si vypočítal. Něčeho si totiž všiml. Drobné modřiny na kůži pod lemem rukávu. Malinkatý kousek náplasti nebo obvazu, tohle se nedává na kdejaký škrábanec. Může se plést a Sanato při té přestřelce nebyl, ale je si jistý, že to byla jeho banda. Je možné, že přece jen jednu kulku schytal. Navíc si onu stranu chrání mnohem lépe a kryje se tou druhou. Postoje hodně napoví. Buď anebo, je to risk. Zapírá se dlaněmi o zem a koutkem oka zahlédne Rukiho ve společnosti holek. Zamračí se.

"Kruci, člověk tě nemůže nechat ani na chvíli samotného a už mi tě kradou. Pošli je někam." Skoro to vypadá, že znovu nedává pozor a toho hodlá jeho protivník využít. Natáhne se po něm, ale J je rychlejší. Levou rukou se zapře do jeho lýtka a pravou mu uštědří dost silnou ránu zboku do kolena. Ozve se bolestivý řev a už ho má proti sobě na kolenou. Sám dostane ještě jednu ránu a to už má rudo před očima. Tohle není dobré. Jedna věc jsou rány, které schytává a druhá je, když vidí Rukiho v obležení. Tohle je horší, než kdejaký oblbovák a jeho ovládání je ten tam.

"Neměls to dělat. To je za kluky." Zavrčí už hodně vztekle a zabodne palec přímo do místa, kde tuší zranění. Neplete se. Hora masa se pod jeho dotekem napůl zhroutí a to už je impuls pro něj, aby mu dal ránu přímo na solar a donutil ho, se svalit na zem. Sám vypadá, že se popral s medvědem, ale Sanato na tom bude mnohem hůř, o to se postará. Hbitě se dostane nad něj, jak kdyby žádnou bolest ani necítil, omezí mu pohyb natolik, aby se mu nemohl vysmeknout a pak už ani nepočítá, kolik ran do tváře přijde. Nevidí ani neslyší. Jeho mozek prostě funguje úplně jinak. Cítí na sobě několik rukou, které ho trhají od bezvládného těla a nakonec se jim ho podaří dostat kousek dál, kde se svalí na zem a hluboce oddechuje. Teď se dostavují první známky bolesti a taky to, že má celou tvář pokrytou krví. Těžko říct, která je jeho a která Sanata. Pak si vzpomene na Rukiho a začne se hrabat na nohy. Kulhá, asi mu i teče krev z nosu nebo to je obočí? To je fuk. Doslova vypadne z ringu.

"Dva metry daleko, ten je můj." Ozve se jeho hlas nekompromisně.

"Klidně si dám druhé kolo." Pak se podívá na Rukiho a ušklíbne se.

"Tak kde mám tu odměnu?" To je to první, co ho zajímá, i když sotva stojí.