Hromadné - Tohle je kometa, můj pane...- část 4.

(vojenské sídlo)

Gackt

Trochu omámeně otevře oči a podívá se do jeho, když mu Hyde odpoví. Vůbec si neuvědomil, že něco říká nahlas, ale bylo to zřejmě slyšet až dost. Pousměje se a přikývne. Návštěvy chrámu pro něj byly běžné a uměl si představit, že tam budou chodit společně. Jako skutečná rodina. Tenhle svět si chce pro sebe ukradnout. Hyde ale mluví o každodenním uctívání v běžném životě a vlastně má pravdu. Tohle byl dar a jak jinak by za něj mohli poděkovat než tím, že budou doopravdy šťastní? Každý den, celý den. Žít okamžikem, tak se to přece má… Má pocit, že už neunese ani jeden další pohyb, i když má jindy skvělou výdrž. Hyde je příliš těsný, příliš krásný a on ho příliš miluje. +Jenom to nezakřikni.+ Pomyslí si pobaveně, ale musí s ním souhlasit. 

"Má nás ráda oba dva." Dodá skrz zatnuté zuby, protože už cítí šimrání nastupujícího vrcholu. Podle Hydových pohybů je mu naprosto jasné, že k němu už taky nemá daleko a žene se za ním, aniž by chtěl cokoliv oddalovat. Proč by měl? Dnes si budou patřit tak dlouho, dokud neusnou. Dopřeje si pohled na něj, když ho zachvátí extáze a pak se nechá spokojeně vynést v jeho stopách. Tohle bylo něco neskutečného, ale rozhodně nemůže říct, že by se cítil unavený. Nejhorší abstinenční příznaky byly zažehnány a teď bude čas na vzájemné poznávání a trochu důkladnější milování. Nepochybuje o tom, že jeho miláček to vidí úplně stejně. Přijme ho do své náruče a dopřeje jim oběma několik nerušených minut, kdy mohou vnímat jenom jeden druhého a vzájemný prožitek. Tiše se zasměje do náhlého ticha ložnice, když mu Hyde řekne, že ho chce utahat do bezvědomí. 

"Jeden z nás dvou bude mít nakonec větší výdrž, ale asi tušíš, že nerad prohrávám a nerad bych, abys musel chodit s nohama od sebe." Konec romantiky. Jejich klasické špičkování je zpět. Je legrační, že už teď používá slovo klasické, ale někdy mu připadalo, že ho zná mnohem lépe, než tomu tak ve skutečnosti je. Skutečně se našli v tomto životě a znali se už z dřívějšího? Možné to bylo. Jejich klid však netrvá příliš dlouho. Na dveře ložnice tiše zaklepe sloužící a tvrdí, že nese vzkaz od prince. To nesnese odkladu. Gackt musí Hyda něžně posunout ze svého klína a vstát z postele. Cestou na sebe natáhne lehkou yukatu a spěšně ji převáže v pase, než dojde ke dveřím, aby si přesně poslechl, o co jde. Aki a Sena se bohužel musí vrátit ještě dnes v noci. Nemohou na hradě nocovat a proto na ně počkají ve velkém sále, aby se s nimi rozloučili. Gackt si to myslel, princ to naznačoval už dříve, ale stejně doufal, že si později ještě popovídají. Měl mu toho hodně co říct, nejraději by se sám zeptal, jak mu to v paláci jde a taky by si s ním rád zašermoval, ale… tohle všechno bude muset počkat, až se bude on sám smět vrátit. Až bude hranice bezpečná. Přikývne a nechá sluhu odejít a pak se ohlédne přes rameno. Skrz posuvné dveře je vidět na Hyda v posteli. Něco mu říká, že tohle loučení pro něj nebude snadné. Sena to určitě věděl, ale neřekl mu nic předem, stejně jako když ho sem vezl. Gackt nemá radost, že bude Aki cestovat v noci, ale tady nic nebylo na vzdálenost jednoho dne. Aki tohle zná a čím dřív bude odtud v bezpečí paláce, tím lépe. 

"Hydo-chan..." Broukne, když se opře bokem o rám dveří, ve tváři trochu smutný úsměv. 

"Oblékni se. Musíš dát jedno důležité sbohem." Řekne mu měkce a vůbec se nechce dívat na změnu v jeho tváři, která určitě přijde. Z toho neskutečného štěstí na smutek. Nakonec oči skloní.

Hyde, Aki

Podívá se na Gackta s mírně pozvednutým obočím, ale nasadí výraz, tahle noc je rozhodně moje a mám v plánu vyhrát. Hravě zavrtí hlavou, než se skloní k jeho hrudí a líbne ho několikrát po sobě.

"Já nikdy s nohama od sebe chodit nebudu, to prostě nedovolím. Neboj, vydržím mnohem víc, než na co vypadám." V očích se mu provokativně blýskne.

"Některé věci si povíme, až budeš měsíc v kuse doma." Dodá ještě, aby bylo jasno, že za jednu noc se neutahají ani jeden. Vážně řekl doma? Už to tak bude a uvědomuje si, že od té doby, co ho poznal má doma kdekoliv, kde je on. Bylo to hrozně rychle, ale to prý bývá, když je to sudové. Nic menšího by jejich byť jen krátký vztah nesnesl. Mohli po sobě toužit dlouhé roky, třeba by to všechno opravdu nakonec vybledlo i když tomu nevěří, ale nestalo se. Sena a možná i osudové štěstí tomu chtělo, aby spolu opravdu byli a on ubude vděčný nadosmrti za každou vteřinu. Nadechne se, aby mu řekl, že je na čase mu ukázat, jakou výdrž má, když se ozve zaklepání. Nakrčí nespokojeně obočí, teď je právě hrozně ruší. Jestli Gackt bude muset právě teď odjet, asi to nepřežije. Je hrozně nenasytný, když ho má v posteli a bude trpět, až spolu nebudou. Jenže to není to, na co pomyslel, tedy nejspíš. Natahuje krk z postele a pokouší se odhadnout, o co jde. Má takové neblahé tušení, že to nebude nic příjemného a dochází mu, co nejspíš bude muset udělat. Do očí se mu neplánovaně nahrnou slzy, když si to uvědomí úplně. Zavrtí se pod pokrývku, aby z něj nebylo vidět skoro vůbec nic a upře nezvykle šedá očka na Gackta.

"Hm?" Odpoví mu a jeho oslovení. Už jen ten jeho úsměv potvrzuje to, co si před chvílí pomyslel. Ne, tohle prostě nezvládne. Bude bulet jak malá holka, to ví už teď. Hrdlo se mu sevře, jakmile padne slovo sbohem. Na chvíli odvrátí tvář, aby neviděl, jak moc ho to sebralo, ale přesto se začne pomalu zvedat.

"To jsou pořádně mraky na jasném nebi." Postěžuje si s dlouhým povzdechem a začne se oblékat. Jeho pohyby jsou skoro, jako kdyby neměl duši, prostě jen čistě automatické a na tváři mu hraje výraz, který jasně značí, jak moc zle se teď cítí.

"Tohle prostě nezvládnu." Prohodí si pro sebe, když upravuje látku, aby přesně seděla na místech, kde má být.

"Jeden by zastavil čas a nenechal ho dál plout." Ozve se jeho posmutnělý hlas, když přejde ke Gacktovi vyhoupne se na špičky a políbí ho krátce. Oddalovat to ale nechce. Možná budou mít se Senou o něco víc času. Jakmile dorazí společně do sálu, kde se mají potkat, stojí Aki vedle Seny a objímá ho, aby mu byl oporou i teď. Je na ně krásný pohled, nic by si nepřál víc, jen kdyby tu mohli zůstat s nimi. Podvědomě tuší, že Gackt by rozhodně proti nebyl, jenže to není možné.

"Můj princi." Ukloní se mu Hyde hluboce a po výzvě vzhlédne. Vymění si s Akim krátký pohled a ten jen kývne hlavou. Hyde vezme Senu pomalu za ruku a vede ho kousek stranou, kde si ho přitáhne do náruče.

"Uvidíme se brzy, určitě." Ujišťuje sám sebe.

"Slib mi, že na sebe dáš pozor. A piš mi. Každý den." Zní trochu jako hysterická matka, která pouští syna do války, ale zas tolik odlišné to není. Palác má svou vlastní válku o postavení, která nikdy nemá konce.

"Bude mi neskutečně smutno, jsi moje jediné rodina, kterou mám." Skoro si vzlykne. Ne, tohle vůbec ale vůbec nezvládl. Aki opodál udělá několik kroků ke Gacktovi a obejme si tělo pažemi.

"Na tohle se nedá jen tak koukat." Povzdechne si krátce.

"Udělal bych pro něj cokoliv a zároveň vím, že s tímhle nic nenadělám." Dodá ještě a v tuhle chvíli tu nestojí jako princ, ale kluk možná už malinko muž, který vidí trpět svou lásku a vlastně i přítele. Hyda tak prostě bere.

"Opatrujte se oba dva. Doufám, že vás brzy přivítám v paláci. Ricko si nedávno stěžoval, že mu nemá kdo pořádně nařezat při tréninku." Stočí pohled krátce na Gackta. Co si budou povídat, jeho povahu a osobnost by v paláci rozhodně uvítal. O to víc, když si uvědomí, že se kolem stahují dost těžké mraky. Tohle nebude lehké období a Gacktova přítomnost…On by vždycky věděl, co má dělat.

Gackt, Sena

Měkce se usměje, když si Hyde postěžuje na ty mraky a když k němu oči zvedne, už se na něj nedívá. Slzy na jeho tvářích mu však neuniknou. Měl ho tolik rád? To malé růžovovlasé pískle? Slyšel, že schopně obrací zažité pořádky vzhůru nohama, ale Hyde vlastně nebyl jiný. Jenom to nedělal císaři, ale jednomu generálovi. +Naučil jsi ho vážně všechno, viď?+ Pomyslí si s lehkým úsměvem a nechá sloužící, aby jim oběma pomohli s oblečením. Hydovi se viditelně třesou ruce, takže to snad ocení. Jakmile jsou nachystaní, zaslechne jeho mumlání a přejde k němu. Dvěma prsty mu pozvedne tvář, pak ho líbne na čelo a na okamžik si ho přitáhne do pevného sevření. 

"Dají na sebe navzájem pozor, budou se mít dobře." Ubezpečí ho, i když oba dva tuší, jak to někdy chodí. Sem tam se najdou osoby, které ve svých intrikách umí zajít opravdu daleko. Snad si Sena neznepřátelí příliš mnoho důležitých lidí. A to ještě pořádně netuší o tom jejich husarském kousku, který předvedli Akiho matce. 

"Tohle všechno se jednoho dne uklidní a my se zase vrátíme domů. Můj dům je blízko paláce, budeš ho navštěvovat, hm? Je to jen na krátký čas." Slibuje mu nemožné. Boje se mohou táhnout celé měsíce, ale pro všechny Kami, přece to nebude trvat roky. Pak už se společně vydají do hlavního sálu. Sena je nachystaný v cestovním. Všechny jejich věci jsou už zase odneseny do povozů a modré oči jsou podbarvené červení od pláče. Ve tváři mu sedí umanutý, vzdorovitý výraz a stejně tak tiskne rty, jako by chtěl celému světu říct, že když chce být s Hydem tak prostě bude s Hydem, ale ono to nešlo. Připravoval se na tohle všechno celou dobu, co se rozhodl, co s Hydem bude. Celou cestu sem to v sobě polykal a užíval si poslední minuty s ním, aniž by to Hyde tušil. On sám má ale hořký knedlík v krku už dlouho. A teď je to tady. Ví, že to bez něj v paláci bude neskutečně těžké. Kromě Akiho tam nebude mít vůbec nikoho, komu by mohl věřit a s kým by mohl trávit uvolněně čas. Navíc si bude v jednom kuse dělat starost, jestli jsou Hyde i Gackt v pořádku, když na hranici není mír. Už teď mu chybí jeho náruč i večery, kdy spolu usínali v objetí. Ví, že teď bude bydlet s Akim, ale… chtěl by mít Hyda někde o pokoj vedle. Nechá se Hydem odvést několik kroků bokem, naléhavě sevře obě jeho předloktí a ještě naléhavěji se mu podívá do očí. Je to naposledy, kdy smí být malý kluk, hledí vzhůru do očí svého rodiče a hledá u něj bezpečný úkryt. Od teď dál už to nikdy nepůjde. Přikývne na jeho slova, že se brzy uvidí, ale je to on, kdo to příliš rychle nezvládne a začne mu tam fňukat jako malé dítě. Znovu přikyvuje, že psát bude a teď už se dívá dolů na nohy a popotahuje nosem. Pak ale kývne přes rameno. 

"Máš teď jeho." Špitne s úsměvem. 

"A mě budeš mít vždycky." Slíbí mu. 

"I já tebe?" Jako kdyby se potřeboval ptát. Když uvidí, že Hyde už natahuje taky, prostě mu padne kolem krku a pevně se k němu přitiskne. Je mu úplně jedno, jestli to vidí, kdo nemá. Ať se dívá třeba celá země. Gackt je neruší, dokud na něj nepromluví princ. Stočí k němu svoje oči a přikývne. Je to opravdu dojemné a nikdy podobnou vazbu neviděl. 

"Uvidíme se brzy, slibuju." Řekne svým hlubokým hlasem. Teď má důvod chtít se vrátit a vzít Hyda zpět. Velký důvod. A navíc tam princ taky mnoho odhodlaných zastánců neměl. Jeden si nikdy nemohl být jistý. Doufá, že se může spolehnout na lidi jako je Toshiya. Takové, co se neštítili ničeho a zároveň byli zásadoví a silní. 

"Však to doženeme. Raději ať pilně trénuje, jinak si měsíc nesedne. Vzkaž mu to. Ale prohnat chci i tebe, princi." Podívá se na chvíli Akimu do očí a vřele se usměje. 

"Kdyby cokoliv..." Začne vážně. 

"Jsem možná trochu dál, ale..." Co mu chce říct? Radit mu? 

"Udělal bych pro tebe cokoliv, Aki-chan." Řekne velmi nepatřičně a příliš důvěrně. Jako by taky mluvil se synem. Pak už je ale čas oddělit ty dva od sebe. 

"Hydo-chan." Zavolá ho měkce.

Hyde, Aki

+Je to jen na chvíli, je to jen na chvíli.+ Opakuje si pořád v duchu Hyde, aby se trochu obrnil a nerozbrečel se úplně. Je to marné, už se mu do očí derou slzy a je jasné, že je delší dobu neudrží. Hladí jej po tváři i ramenou, aby zabránil nevyhnutelnému. Byli spolu tak dlouho, bránili jeden druhého a Hyde mu předal všechno, co uměl a co by mohl Sena jednou potřebovat. Hrozně moc doufá, že mu to jednou opravdu pomůže a že se zase brzo uvidí. Jakmile se vrátí do paláce, asi pány vyženou na noční lov a sami si zalezou do postele jako za starých časů. +Starých, to zní děsně.+ Popotáhne znovu a pak Senu přivine do své náruče, aby ho pořádně stiskl. Jsou podobně vysocí a stejně ho zvedne několik centimetrů nad zem, aby mu byl snad ještě blíž. Slzy už stékají po tvářích a nejde jim bránit. Už ani nechce, musí přece ven. 

"Budu to jen pro tebe i v myšlenkách, kdykoliv mě budeš potřebovat. Žádné šperky ani paláce nikdy nevyváží to, jak moc mi ne tobě záleží. To si pamatuj, Sena-chan. Až se znovu potkáme, uděláme si večer jen sami pro sebe a pánové si můžou klidně odírat zadky v sedlech." Šeptá mu, aby ho trochu rozveselil a dal oběma naději, že se to opravdu stane. Chce to prostě přivolat. Budou s Gacktem chvíli tady a pak se vrátí k nim do paláce a budou všichni šťastní bez sebemenšího mráčku. Nějaké intriky je pak už nerozhází. Hladí ho konejšivě po zádech a nechce, aby tahle chvíle nikdy skončila. Se Senou odejde jistá část, kterou si získal snad po prvních pár dnech. Zvládli spolu naprosto všechno, jeden harém u císaře a teď vlastně i ten, který náleží princi. Věří, že by společně snad i zvládli převrat, kdyby na to došlo. Musí se smutně pousmát nad svými myšlenkami. 

Aki dlouho nedokáže odtrhnout oči od těch dvou. Tohle se vážně nevidělo vůbec často a mrzí ho, že nemůže Senovi dát Hydovu přítomnost. Jenže by zase nemohl být s Gacktem. Byla to bezvýchodná situace. Ale i on sám je plný důvěry v to, že se brzy znovu setkají. Podívá se na Gackta a přikývne také.

"Já vím, že ano." Nenechá se pohltit pochybnostmi.

"Je to jen otázka času, kdy nepokoje ustanou, pod tvým velením velmi brzy." Věří mu opravdu hodně a mnohem víc, než kdy princ nějakému generálu věřil. Jenže tohle už není delší dobu o hodnostech.

"Mám obavy, že i kdybych trénoval roky, stejně tvé schopnosti nikdy nedoženu. Hranice jsou v těch nejlepších rukou." Položí mu krátce ruku na rameno a oplatí mu bez váhání úsměv. Překvapí ho výraz, který Gackt má ale je za něj neskutečně vděčný. Doufal, že je v tom něco malinko jiného, než oddanost princi. Věří mu. Cítí, že zrovna jemu opravdu může. Jeho oči velmi změknou, když Gackt promluví znovu a on dostává něco, co nikdy pořádně nepoznal. Jeho otec byl skvělý císař, to ví, ale on nebyl jediným synem. Teď si tak připadá. Jak rád by měl takového otce po svém boku a věděl by, že ho bude bránit a krýt mu záda, ať se děje cokoliv.

"Nejsi tak daleko. Mám tvou přítomnost tady. Dal jsi mi spoustu skvělých rad a svůj čas. To mi nikdy nikdo nevezme." Odmlčí se na vteřinu, podívá se krátce do země, než vzhlédne a v jeho očích je vidět odhodlaní. Objevuje s tam čí dál častěji a žene ho za hranice možností, které si myslel, že má.

"Pokud se stanu císařem, bude to jen díky vám třem. Silný díky tobě, Ga-san. Obětavý a citlivý, díky Senovi. A rozhodný jít si za svým cílem a občas popíchnout štěstěnu díky němu." Těkne očima krátce k Hydovi.

"To je to hlavní, co mě dovede k cíli a pak se pokusím změnit dějiny." Odmlčí se, naposledy se podívá na Gackta, který nakonec zavolá na Hyda. Ten se velmi neochotně odlepí od Seny a pak ho prostě vezme za tváře, aby ho líbl na rty.

"Posílám ti všechno své štěstí. Bude tě opatrovat, dokud se zase neshledáme. Na viděnou, Sena-chan. Neloučím se úplně." Pohladí ho naposledy, než se otočí a zamíří ke své lásce, kterou prostě obejme a zaboří tvář do jeho hrudi.  

Aki bez váhání vykročí k Senovi a poskytne mu svou vlastní náruč a pomalu ho vede ke dveřím, aby mohli nastoupit do kočáru. Slunce už zapadá a den se chýlí ke konci. Tohle loučení zůstane všem v hlavě hodně dlouho a nikdy úplně nevybledne.

"Jednou budeme doma všichni společně. Viděl jsem to v tvých očích a hvězdy přece předpovídají budoucnost." Šeptne Aki Senovi do rtů, než oba naposledy vyhlédnou z okýnka a pak už nechají generálovo sídlo daleko za sebou, ale myšlenky u nich zůstanou ještě dlouho.