Hromadné - Ale pomůže, jen musí být dost pevná. - část 2.

(Toulouse)

Saga, Tora

Saga se spokojeně usměje, když vidí, že Nao pojede s ním. Ani na vteřinu ho nenapadlo, že by měl jet s Manou sám. Změnilo se toho hodně od té doby, kdy si společně užili v Torově ložnici. Ne, že by si to klidně rád nezopakoval, ale stejně má pocit, že by se malinko rozdělili, tak jako tentokrát. Asi to tak být mělo. Nadechne se, aby Manovi řekl, že se moc těší a už se taky podíval na ty fotky, to ale Tora vystartuje ze svého místa. Ještě dlouho za ním kouká s pozvednutým obočím, vymění si trochu zmatený pohled s Naem a pak si přitáhne fotky před sebe.

"Co to do něj vjelo?" Zeptá se bez váhání. Samozřejmě, že dotyčného na fotkách pozná, ale pořád mu na tom nepřijde nic divného. S Manou se jistě zrovna tento muž znal dost dlouho, bylo asi na místě, že řekl zrovna jemu. Navíc, co si budou povídat Klaha se na to skvěle hodil.

"Vypadají opravdu skvěle." Zhodnotí je a stejně se ještě několikrát ohlédne ke dveřím, ve kterých zmizel Tora. Tomu se nepodařilo ukořistit nejen jedinou cigaretu, ale rovnou celou krabičku. Někteří tu očividně nevědí, co má za sebou a co nesmí anebo je jim to jedno. Jeho výhra. Už je venku na vzduchu a připaluje si první. Hlavou se mu prohání spousta myšlenek, ale všechny se točí kolem Many a náhrady za něj.

"No, náhrada." Prohodí si pro sebe kysele a s prvním potáhnutím se krátce rozkašle. Nic mu ale nezabrání si potáhnout znova a připomenout plicím, na co byly zvyklé. Další potáhnutí je mnohem lepší a konečně se dokáže trochu uklidnit. Jeho hlava na tom však není o nic lépe. +No tak je asi tak tisíckrát hezčí, víc stylovější…To je toho.+ Připomíná si každý kladný bod Klahy a konstatuje, že ten boj předem prohrál. +Rozhodně není protivný a po infarktu.+ Dá si další hřebíčky do rakve a už si připaluje druhou. Co naplat, bude se tomu muset postavit čelem, tak to je. +Přijel přece za tebou.+ Připomene si. +Protože mi nebylo dobře, jo jasně.+ Těch pár bodů je sestřeleno rychlost blesku. 

Saga se podívá znovu na Manu, když přijde vysvětlení.

"Uhm, promiň, Mana-sama, ale teď už se mu moc nedivím." Pokrčí rameny a podívá se znovu na fotku. On sám by se asi hodně ošíval a to neměl se svým sebevědomím problém. A pak se na něj podívá podruhé.

"A ví to, že v tom nic není?" Přitáhne si čaj blíž k sobě a radši se napije. Možná do toho mluví až moc, jenže taky zná Toru a teď jsou jeho nálady ještě mnohem horší. Kousne se do rtu a nechá to být. Moc dobře viděl, jak to dopadá, když se do toho někdo plete. Teď však jeho pokusy přeruší ještě někdo jiný. Podívá se na muže, který jakoby vystoupil z fotky a malinko polkne. Už se vůbec Torovi nediví, protože vypadá rozhodně líp jak na fotce a jeho chování by do kolen poslal kde koho.

"Dobré odpoledne." Vstane Saga, aby si s ním podal ruku.

"Dlouhá, ale cíl stál rozhodně za to." Odpoví mu i na otázku. Jeho obočí už nemůže být výš, když přijde políbení na tvář a k tomu to oslovení. Ještě, že tu není…A kruci. Sotva se podívá ke dveřím, je v nich Tora. Jeho výraz mluví rozhodně za všechno.

"Připomene mi někdo, proč jsem vlastně tady?" Zamumlá si spíš pro sebe, ale rozhodně tady ty dva nenechá samotné.

"No nazdar." Měl by se k němu chovat s úctou, ale nejde mu to přes jazyk. Odvedl mu ho tenkrát, co když se to stane podruhé? Jinak prostě přemýšlet nedokáže. A navíc…sotva si zapálil, už by šel zpátky.

"Rekonvalescence?" Odpoví mu Saga sotva slyšitelně a vzápětí toho zalituje. Tora po něm střelí vražedný pohledem s podtextem, vážně díky, to přesně jsem potřeboval slyšet. Rozejde se ke stolu a demonstrativně sáhne po konvici s kávou, aby si dolil. V podstatě si ji vezme od Many.

"Díky, tohle přesně potřebuju." V jeho hlase je slyšet jasná výtka. Tohle nejde ovládnout. Usadí se i s hrnkem ke stolu a změří si Klahu očima.

"Nákupy, hm." Zkonstatuje jako první.

"Na další focení počítám." Poznámka na sebe nenechá dlouho čekat a konečně zase vpraví mezi rty několik dlouhých doušků černého kafe.

"Kde je nejlepší nakupovat?" Přeruší Torovu nesnesitelnou náladu Saga, aby se pokusil zachránit situaci.

"Přemýšlel jsem, že se zajdu do pár obchodů podívat." Pokračuje dál a snaží se očima Toru přimět, aby toho nechal. Tohle zavání problémem a on to ví.

Mana, Nao, Klaha

Mana pokývá hlavou, když Saga pochválí fotografie. Jemu taky přijdou skvělé. Nao si je taky přitáhne před oči, mhouří je na ně a snaží si místo Klahy představit Toru. Moc mu to nejde, to je asi tím, že nejsou foceny pro něj. Když se Saga rozhodne Manovi vyložit svůj názor, udiveně se podívá na jeho profil a pak se sám opatrně podívá na Manu. Kdo ví proč na všechny zrovna pan panenka působí tak autoritativně. Mana skloní oči ke svému šálku kávy, když si poslechne, co si o tom Saga myslí. 

"Proč, nechodíš na večeře s bývalými kolegy, které znáš roky?" Teď to cíleně bagatelizuje, protože Klaha v tom pozvání doopravdy viděl víc, ale je to jeho obranná reakce, když se někdo příliš šťourá v jeho emocích a soukromém životě. Podobně to bylo i s Torou, když si začal uvědomovat, že se mu doopravdy dostal pod kůži. Nejdřív ho prostě odháněl. 

"Očividně nemá příliš zájmem zjistit si fakta, mnohem raději rovnou kope kolem sebe." Stiskne rty, ale naštěstí mu ve vlastní plamenné nebo spíš ledové reakci zabrání příchozí Klaha. +My o vlku...+ Pomyslí si Mana. Ani se ho chudáčka nezeptal, jak se budce cítit, když přijede Tora, který je teď jeho bývalá konkurence. Oni tady ale nejsou kvůli nějaké telenovele, jsou tady kvůli práci, takže k tomu ani není důvod. Spokojeně sleduje Klahovo vytříbené chování a perfektní ovládání. 

"Ano, to opravdu stál, je to tady jako z jiného světa." Souhlasí Klaha spokojeně a rovnou si sám nalije šálek čaje, když ho vidí připravený na stole. Pak zvedne oči ke dveřím, ve kterých se objeví Tora a vypadá… nepřátelsky? Klaha si drží decentní úsměv, ale Mana se pootočí na místě, aby za sebe viděl a stisk jeho rtů trochu zesílí. Nepatrný náznak, ale viditelný pro ty, kdo vědí, kam se dívat. +Ty nevíš?+ Zeptá se ho v duchu. A to má za to, jak toleruje Gackta! Klaha samozřejmě ví, že je Tora po infarktu, jen proto na jeho pozdrav nezareaguje, ale podá Torovi ruku a málem o ni přijde, jak pevný je jeho stisk. Je to znát na stisku jeho čelisti. Mana si toho samozřejmě všimne a začíná být lehce napružený. 

"Rád vidím, že se cítíš dobře." Řekne Klaha a nic uštěpačného v tom není. Manovi se před očima projde Torova ruka s konvicí a on má dojem, že teď to bude on, kdo praští do stolu. Tyhle jejich hádky, skončí to někdy? Vrhne po něm velmi vyčítavým pohledem, ale Tora se na něj nedívá. Místo toho dál střílí nepříjemným tónem po Klahovi, který má stoické sebeovládání. Ještě, že tak! Být to někdo jiný, asi už je kuchyň vzhůru nohama. Měl by politou košili a to by ho vážně rozzlobilo. 

"Ano, nákupy." Přitaká Klaha a začne mít chuť trochu vybalovat. Ještě chvíli a jeho pohár přeteče. 

"Ne, jsou osobní. Francie je město módy a rád si odtud odvezu několik kousků." Objasní mu, ale pak promluví Saga a přeruší tak oční spor mezi Klahou a Torou. 

"Doporučuju zajít na Rue Saint Rome. Je plná obchodů i kaváren a vede přímo k řece. Malebné místo." Řekne a Nao s úsměvem pokývá hlavou. Tak odtud Sagu nedostane ani na noc. Nejspíš se vyspí v nějakém místním hotelu. Možná ostatní uvidí před odletem domů. Kruci… 

"Mám pro tebe ty šperky, Mana-chan..." Dodá Klaha a vykročí k jedné z tašek, aby odtud vytáhl štíhlou krabičku s objednanými kousky. Jsou pro Manu na zakázku, nikoliv od něj, ale na focení. Předá mu je a Mana je hned otevře, aby se podíval, jestli je to to pravé. 

"Tady tohle je..." Řekne zaskočeně, ale raději utichne. +Navíc...+ Domyslí si v duchu. Prekérní situace… Klaha naštěstí mlčí.

Saga, Tora

Tora si pořád dokolečka probírá v hlavě Manův výraz, když koukal na Klahu. No jistě, pán piju čaj se zvednutým malíčkem, je těžce nad věcí a to on rozhodně neumí. Nějak se nemůže zbavit dojmu, že se mu Manu snaží celou dobu ukrást a to je k nesnesení. Copak Tora je nějaká konkurence? V tuhle chvíli se cítí jako někdo, před kým by měl navrch snad kdokoliv. Na malý okamžik si vzpomene na Gackta a jeho poznámky a taky dobré rady. Měl by se jimi řídit a konečně si začít věřit, jenže ono se to po těch letech, kdy je zvyklý s tímhle pocitem žít hodně těžko dělá. On sám si všiml Manova výrazu, který jasně napovídá, že tohle bude zase bouře obřích rozměrů a rozhodně by se jí měl snažit zabránit, než aby se znovu pohádali, ale čím déle je s nimi v místnosti, tím hůř. Obejme prsty hrnek s kávou, když se usadí zpátky na místo, které si předtím vybral a hypnotizuje černočernou tekutinu pohledem. Vypadá to, že mu ten hrnek za chvíli praskne v rukách a klouby na nich mu znatelně bělají.

"Cítím se naprosto skvěle." Mumlá si pro sebe pořád stejně napruženým tónem, který neumí ovládnout. Dělají mu to schválně, oba dva. Krátce a sotva slyšitelně si povzdechne a k jeho překvapení dokáže mlčet. Saga ale vůbec. V očích mu nadšeně hvězdy, když přijde doporučení, kam by měl zajít a sám rozhodně nepůjde.

"Taky bych si rád něco odvezl. Ale myslím, že nejsem vůbec připravený na to, co uvidím." Rýpne si Saga sám do sebe a podívá se na Naa. Už jenom na jeho výrazu vidí, že ho zná příliš dobře. Ne, on se z toho nakupování jen tak nedostane a jeho malinkaté úspory rozhodně zapláčou. Ale ať klidně brečí, kdo ví, kdy se sem zase dostane a když pozoruje Toru a jeho tvář která prozrazuje brzký výbuch, asi to jen tak nebude. Mana taky nevypadá zrovna v klidu. Viděl ho už v pár rozpoloženích a začíná mu být jasné, že ti dva nebudou mít rozhodně klidnou domácnost. Pokud vůbec nějakou. Jedna jeho část, by se do toho nejradši nepletla, ta druhá by tomu ráda zabránila. Podle něj se k sobě hodí. Zvláštní kombinace, ale má něco do sebe. Jenže to by asi oba dva museli se sebou začít něco dělat. A to…Střelí očima k Torovi a přísahal by, že ucho na hrnku zapraskalo. Ne, to vážně nehrozí. Hledá krátce očima pomoc u Naa, ale oni dva jsou na podobné spory asi krátcí. Pozornost všech si ukradne Klaha, když se ozve spojení Man a šperky. 

Nejvíc zpozorní Tora, který už protáčí ukořistěnou krabičku mezi prsty a rozvaluje se na židli, jakoby chtěl naznačit, že už je mu úplně jedno. Není, mračí se pořád stejně. Nadechne se, aby dodal nějakou pěknou a rozhodně urýpanou poznámku, než se rozhodne zasáhnout Saga, který vstane a jde se podívat.

"To je na focení?" Zeptá se zvědavě Many.

"Něco na zakázku?" Vyzvídá dál a hlavně doufá v ujištění, že to Klaha jen vyzvedl a přivezl a rozhodně to není dárek pro Manu. Je mu jasné, že pak by jeden z těch kohoutů neodešel po svých. Už je zase rád, že má Naa a že on sám není takové povahy. Jasně, uměl žárlit, ale Nao mu k tomu nedal zatím žádný důvod. +Já tě vážně miluju.+ Pomyslí si na jeho adresu, očima k němu zabloudí a usměje se na něj.

"Já bych to tipl spíš na dárek, podle toho, jak se tváří." Ozve se Tora a posledním douškem vyprázdní svůj hrnek. Potřeboval by rozhodně panáka, na tohle kafe nestačí.

"Mana se mu přece vrátil, jen má s sebou pár zavazadel navíc." Ušklíbne se nad svými vlastními slovy.

"Asi jsme měli taky něco přivézt s sebou, ale gomen, mám jen plnou tašku léků." Prskne si a odsune možná až příliš prudce stranou.

"Možná něco na tlak, začínám mít pocit, že to bude potřeba." Je to trochu černý humor, ale ten mu poslední dobou jde přímo skvěle.

"Asi bych ti spíš měl poděkovat, že jsi mi udělal tak skvělej záskok, no vážně. Hodíš se na to přímo dokonale." Už je zase nabroušený až hrůza. Tohle prostě nejde ovládnout. Přesto však vstane a přejde k nim, aby se na ty šperky podíval.

"Hm, vypadají skvěle." Otočí se na Manu a v očích mu zvláštně zasvítí, možná trochu smutek a prohra. Možná ještě malá výčitka, že ho mohl alespoň varovat. Proč mu to krucinál neřekl?

"Budou ti slušet." Tohle je naprosto upřímný kompliment. Už zase bez otázek či smí nebo ne sahá po konvici s kávou. Nic jiného tu na uklidnění není a pořád má ještě malé zábrany, aby si rovnou tady nezapálil, ale když vidí výraz toho pitomce s nažehleným límečkem, nebude to dlouho trvat. +Mám na sobě jen obyčejný triko k sakru.+ Duševní plácnutí do čela. Ne, na něj vážně nemá.

Mana, Nao, Klaha

Mana na rtech vyčaruje trochu ironický úsměv, když Saga mluví o tom, že na nákupní třídu není připravený. Není to kvůli němu, ale proto, jak moc ho štve to Torovo brblání pod fousy a několikátý hrnek s kávou. Měsíc v kuse se ho snaží z toho infarktu dostat a držet ho dál od všech… no dobře, skoro od všech neřestí a on to zkazí za jediné dopoledne. 

"Ne Saga-chan, na to rozhodně připravený nejsi. Je to tam kouzelné. Jenom v těch kavárnách bys mohl sedět celé roky." Snaží se normálně konverzovat, ale v tom zmerčí krabičku cigaret v Torových rukou. Je francouzské značky, takže si ji nekoupil sám, ale někdo mu ji tady dal. Až zjistí kdo, nejspíš dostane padáka. V očích se mu zablýská jako při výbuchu elektrárny, ale přeruší ho Saga, který se chce na šperky podívat zblízka a Nao je mu v patách. Rozpačitě se na ně podívá a přikývne. 

"Ano, na focení. Tady tyhle detaily jsem navrhl já sám." Pochlubí se, ale je tam ještě cosi navíc, o čem rozhodně netušil. Do sady to nepatří, i když to tak na první pohled vypadá. Kde to Klaha vzal a proč? Přece věděl, že sem nepřijede sám a Mana mu nedal zrovna důvod myslet si, že by to snad s Torou nemyslel vážně. Klaha nebyl Gackt, nikdy by ho netipoval na někoho, kdo by se rozhodl vstoupit do něčího vztahu jen proto, aby sám vyhrál a urval si, co by mohlo být jeho. Naopak, často se držel raději v ústraní a to platilo zejména pro jeho veřejný život. Vedle Many je to jeden poprask za druhým. A pak se ozve Torův hlas a je to další ze série jedovatých poznámek. Kromě toho ho má tak přečteného, že se vlastně trefil. 

"Tak a dost." Praští Mana dlaní na plocho do stolu a vyskočí na nohy, až se Nao narovná a odkloní, aby snad nebyl první, kdo bude po ruce. Klaha se také napřímí a zpozorní, ale všechna Manova pozornost se teď zaměří na Toru. Klaha samozřejmě moc dobře ví, kam Tora míří, i když se tváří hrdě a aristokraticky jako by se ho to netýkalo. Svým sebeovládáním chce dát Torovi najevo, že je lepší, než on. Mana uklání hlavu nebezpečně k rameni, když poslouchá komentáře o zavazadlech a prášcích. Klaha promluví první. 

"Kdybych ten záskok neudělal já, udělal by ho někdo jiný, když ty nemůžeš, nemyslíš?" Jeho hlas je měkký a melodický a těžko říct, jestli to myslel tak, jak to řekl nebo v tom je cílené popíchnutí. Mana obtáhne rty jazykem, protože za chvíli vezme svícnem po hlavě i jeho. Možná bude dokonce první, protože stojí blíž. Tora má docela kuráž, když přistoupí až k němu. Nechává ho dívat se na šperky, ale sám ho propaluje očima z bezprostřední blízkosti. Není zrovna malý a stejně musí trochu zaklonit hlavu. Nakonec se jejich pohledy přece jen střetnou a to, co Mana uvidí v tom Torově doopravdy pohne jeho srdcem. Kruci… co blbne? Budou mu slušet? On ví, že budou, ale o to tady přece vůbec nejde. +Ty mi slušíš.+ Proletí mu hlavou v rychlosti blesku, ale Tora už se zase natahuje po konvici. Plácne ho po ruce, až ho ta vlastní zabrní, popadne konev, ze které se trochu vylije a odhodí ji stranou. Zařinčí to, až se polovina domu lekne včetně lidí venku, ale Mana se tím směrem nepodívá, pořád visí vyčítavým pohledem v Torově tváři. Hned na to drapne i po krabičce, což je nebezpečný počin před naštvaným tygrem, ale on má pro strach uděláno. Zasune ji za vlastní korzet. 

"Nesnažím se tě z toho dostat pro nic za nic, nemysli si, že do večera umřeš." Vyjede po něm a Nao kývne na Sagu, že by možná měli jít ven na sluníčko. Nechat jim trochu soukromí. Pak se hodně výmluvně podívá i na Klahu a vybídne ho taky. Moc se mu nechce, ale nakonec krátce kývne a zmizí v útrobách domu. Nějak si není jistý, co by mu kluci chtěli venku říct, takže se jim vyhne. 

"Co si o sobě myslíš? Že si kvůli tobě vezmu volno, vařím a uklízím a ty to shodíš ze stolu za jeden den? Kromě toho by ti vadil kdokoliv, kdo by se mnou na to focení šel." Vystrčí bojovně bradičku. 

"Nezavoláme Gacktovi? Možná by nám zase mohl udělat manželskou poradnu. Co společná noc? Nejdřív ty, pak já..." Tne do živého a schválně.

Saga, Tora

Šperky jsou dost velké lákadlo, ale ani jeden nečeká, co se stane vzápětí. Jakmile Mana uhodí dlaní do stolu, Tora se na něj podívá s nakrčeným obočím a na chvíli přece jen zastaví příval poznámek, které se mu derou na jazyk. Saga automaticky chytí Naa za boky a táhne ho k sobě a dál od Many. Většinou neměl z nikoho strach, vlastně ani z Tory pořádně ne. Tam to bylo spíš tím, že věděl, kdy má zmizet. Jenže vidět v podobném rozpoložení Manu…No nic, kde se může zašít a asi nevyleze do konce dovolené.

"Mám pocit, že od něj bych taky ránu dostat nechtěl." Pošeptá Naovi do ouška a těkne pohledem k Torovi, jak se tváří on. Italská domácnost dostává úplně nový rozměr. Radši mlčí, protože pouštět se do téhle bitvy, by byla spíš sebevražda. Torovi stoupá obočí vzhůru, a propaluje Manu pohledem, dokud se do toho nevloží Klaha. V očích se mu vztekle zablýská, jak by ho nejradši popadl za límec a vyhodil ze dveří, aby měli chvilku klid a mohli si to vyříkat po svém, ale on tu pořád je. +Pitomec.+ Počastuje ho v duchu a otočí se jeho směrem.

"To máš pravdu." Přizná Klahovi to jako první.

"Ale když vidím tebe, mám sto chutí ti dát pěstí jako prvnímu." Odtuší ledově a už je vidět, že se nehlídá vůbec. Tora už zase oplácí pohled Manovi, který právě odpravuje konvici na onen svět společně s kávou. On by si dal ještě. Ne, to asi není nejlepší nápad právě teď říkat. Místo toho, aby měl chuť se s ním hádat, jen pozoruje výraz v jeho tváři a ještě pět vteřin a asi ho povalí na ten stůl a udělá něco, v čem si zase budou rozumět. Možná by to všechny problémy vyřešilo. Ani si nevšimne, když ostatní zmizí z místnosti a ani neslyšel Sagovu poznámku, jestli by nebylo lepší hledat si nějaký hotel. Podle něj ten barák něco podobného nevydrží, na to prostě nemá dost pevné základy. Nadechne se, když přijde o krabičku a vidí přesně, kam mizí. Odtud ji za pár vteřin prostě dostane. Jak ji měl jednou v rukách, už se s ní těžko loučí a právě by potřeboval asi celý kartón. Ještě chvíli kouká na to místo, než zase vzhlédne k Manovi.

"Nehodlám do večera umřít, potřebuju vydržet do chvíle, než mu upravím ten jeho povýšený ksicht." Prskne po Manovi, ale samozřejmě míří na Klahu a už už by se otočil, aby šel svá slova splnit, protože málokdy říkal něco jen tak. A navíc…Pěkná rána pěstí vyřešila už hodně a taky…Nemohl by fotit. +Skvělý nápad.+ Pak by podle něj mohl taky velmi rychle domů.

"Co si o sobě myslím?" Začne jako první.

"Vůbec nic." Odtuší po té o dost tišeji a už si zakládá ruce na hrudi.

"Jo vadil by mi kdokoliv, ale všechny ostatní bych s hrnkem kafe asi přežil." Pokusí se mu vysvětlit alespoň část.

"A klidně rozbiju hubu komukoliv, kdo mi tě bude chtít vzít a on chce." Krátce těkne očima přes rameno, jak kdyby mohl mí Klahu za zády. Není tu a má jediné štěstí. Jakmile Mana narazí na Gackta už má zase v očích vztek. Musí se několikrát prudce nadechnout a tep mu vyskočil tak vysoko, že na tohle by rozhodně prášky nestačily.

"Ne, nezavoláme." Sekne ostře.

"A přestaň ho sem tahat. To ty jsi tentokrát odešel a nechal mě tam, i když jsem tě naháněl přes celé Tokyo." Je vidět, že už to musí ven a může za to ten nažehlený pitomec.

"Šel si s ním a pak se tady před tebou nakrucuje a vozí ti, co ti na očích uvidí." Připomene mu, čeho byl svědkem.

"Viděl jsi, jak se na tebe dívá? On možná nikdy nevybouchne, ale já si budu do prdele bránit, na čem mi záleží." Jeho hlas hodně zhrubne a vztek a žárlivost z očí doslova sála.

"Nic jiného totiž nemám. Nemá jeho ksicht, nemám jeho chování, ani se tak nikdy oblékat nebudu. Nemám ani třetinu z toho, co má on. Chápeš?" Už zvedá hlas, ale teď už je trochu zoufalý.

"Nikdy se mu nevyrovnám a s tou hromadou prášku tím spíš." Podaří se mu prudce nadechnout.

"Můžu mu jen rozbít hubu, abych si byl jistý, že jsem udělal maximum a nenechal mu tě jen tak. Podívej se na nás oba a pořádně." Rozhodí rukama a teď už je to vyloženě o tom zoufalství.

"Snesl bych snáz kohokoliv jiného….Ale on, jeho večeře a jistě i dárky…Chce tě a já to prostě sledovat nemůžu." Nadechne se znovu a pak jen naprázdno zavře rty. Natáhne ruku k jeho tváři pomalu, aby si třeba nemyslel, že mu chce ublížit, položí ji tam a několikrát přejede palcem po jeho rtech.

"Miluju tě, hodně." Prohodí už o něco klidnější hlasem, ale pořád je vidět, že kdyby jer někdo vyrušil, asi se neovládne.

"Gackt je dobrý přítel, ale byla to blbost, to víme oba." Nakloní hlavu na stranu.
"Vy dva byste se k sobě tak moc hodili, že se na to nedokážu dívat, promiň. Je to jako…" Rozhlédne se po jídelně a vidí servis, pak sáhne do kapsy a vytáhne sáček se složeným papírovým ubrouskem z letadla a položí ho na stůl kousek od nádherného nádobí.

"Vidíš, kdo by nežárlil?" Dodá a vezme ho za lem korzetu, aby si ho přitáhl blíž a pokusil se vylovit krabičku.

"On se snaží, ale nenápadně, chápeš. Tím, jak je…bez chyby." Nechá krabičku krabičkou a vezme jej kolem pasu, aby ho prudce přitiskl k sobě.

"A já jich mám tolik, Mana-chan. Vrazím mu, jakmile na tebe sáhne a ty to víš."

Mana

Kdyby nebyl na Toru naštvaný, asi by se po té jeho poznámce, že chce Klahu udeřit jako prvního, zasmál. Takhle se mu jen na vteřinu pobaveně blýskne v očích, ale už si dává ruce v bok. 

"On nemá povýšený..." Chce říct, ale Tora mu skočí do řeči a začne s těmi sebeponižujícími řečičkami. Ještě chvíli a bude to Mana, kdo někomu vlepí pár facek. Jemu, aby se konečně probral. Na tu část o tom, že mu ho Klaha chce vzít, nemůže vůbec nic říct. To kvůli těm šperkům, které před chvílí dostal. Uhne tedy očima do strany a jakmile se na chodbě ozvou něčí kroky, prudce se tam ohlédne, ale veškerý personál má teď dost rozumu na to, aby sem nikdo nechodil. Jestli tohle někdo vynese ven, bude z toho v Japonsku pěkné pozdvižení. Zase… Klidě se vsadí, že Show bude další, kdo dostane infarkt a po něm možná i Saga a Nao. Pak už se postará jenom o Hirota, ha ha! Hm, konec černého humoru. Výsměšně se ušklíbne, když se Tora začne vztekat, aby sem Gackta netahal. To tedy klidně bude. To, že se výjimečně nechoval jako pitomec je stejně pořád podezřelé! Když se dozví, že se Tora zlobí, že tenkrát odešel s Klahou a dá si to dohromady s poznámkou od Sagy, konečně mu to plně dojde. On si vážně myslí, že pozval na focení někoho, s kým spal. 

"Hmm, ano, odešel jsem s ním na večeři a co?" Zlomyslně ho nechce uklidnit, i když by to spravila jediná věta. Překvapeně zamrká, když se Tora začne vztekat, že ho bude bránit a že mu na něm záleží. To ho přiměje trochu uvolnit postoj a svěsit alespoň jednu ruku podél těla. Jakmile Tora začne o tom, že nemá věci jako Klahův styl oblékání, nejraději by mu řekl, že to jsou všechno aspekty, které může změnit, když bude chtít, ale když dojde na prášky, začne mu ho být líto. Ví, jak těžko se s tím vyrovnává a tohle je součást toho všeho. Tora byl mladý kluk, hodně mladý, a chtěli po něm, aby žil jako důchodce. Manovi bylo o deset let víc a mohl všechno a Tora nesměl nic. Jenom to zabrání všem dalším jedovatým řečem, kterými by ho mohl provokovat, aby opustily jeho ústa. Zvedne oči a zadívá se do Torovy tváře, když ho vyzve, aby se na ně pořádně podíval. Klaha, že ho chce? Kdysi mu podal prstíček, naznačil mu, že by se to možná mohlo stát a od té doby jsou tu tyto náznaky, když se zrovna ocitnou někde poblíž sebe, ale jinak se jejich cesty dost míjely. Klaha mu nikdy nevolal domů… stud? Takt? Těžko říct. Cukne sebou, když k němu Tora natáhne dlaň, ale je to jenom něžné pohlazení. To vyznání s ním doslova zamává. Neslyší to poprvé, ale teď v této situaci, má opravdu velkou sílu. Tora ho pomalu krotí, krůček po krůčku a jemu se už se najednou nechce bojovat. Sleduje ho, když pokládá ten obyčejný ubrousek k porcelánu. Nedívá se na to rád. Necítí se nějak povýšeně, ale chápe, co mu Tora ukazuje. Pořád dokola mu říká, jak krásný pro něj je. Udělá krok blíž, když si ho Tora přitáhne k sobě a snaží se vydolovat krabičku mezi tkanicemi. Nejde mu to a to je jediný důvod, proč ho Mana neplácne přes ruku, ale místo toho mu oplácí dlouhý pohled do očí. Tiše vzdychne, když jeho tělo narazí o Torovo, jak si ho k sobě přitáhne a pomalu položí dlaně na jeho hruď. Někde tam pod tričkem, je ta veliká jizva k jeho srdci. 

"Někdy si říkám, jestli mě vůbec znáš." Řekne tiše. 

"Ty nevíš, že můj vkus nikdy nebyl zrovna… hmm… klasický?" V očích se mu objeví cosi měkkého. 

"Klaha splňuje očekávání všech. A já nesnáším věci, které baví všechny." Vysvětluje mu jako malému dítěti. Chudáček Klaha, tohle by asi neměl slyšet. 

"Tora-chan… nikdy jsem s ním nespal. Ale jsem rád, že ti to říkám, až teď. Nepadaly by z tebe tak pěkné řeči." Vytáhne se na špičky a přitiskne rty na jeho. Po chvíli se oddálí. 

"Jestli ho praštíš a zničíš mi focení, tak si mě nepřej." Řekne mu víc, než vážně. Už ho nic nezachrání. Sváže ho k posteli a seřeže jako malého kluka.