Hromadné - Ale pomůže, jen musí být dost pevná. - část 1.

(Toulouse)

Saga, Tora

Nakonec to trvalo měsíc, než mohli konečně odletět. Hlavně kvůli doktorům to nebylo možné dřív a Show si trval na tom, že musí být nutně ve spojení a naplánoval jim na dovolenou práci. Dali dohromady několik nástinů konceptů pro další vystoupení, které měly po pauze přijít a očividně doufal, že zbytek se doladí během doby, kdy budou pryč. Saga musel skoro stát mezi nimi, aby je nakonec jejich leader nezabil všechny. Málem mu vážně vrazil! No tak to asi ne, ale vypadalo to tak! Saga sám by hrozně nadšený, že pojedou do Francie a užíval si nákupy a pomalé balení všech věcí. Tam si taky nakoupí samozřejmě, ale potřebuje toho hromadu s sebou. Naa z něj za chvíli trefí. Museli hrozně brzo ráno vstávat a Saga byl rád, že je Nao u něj, jinak by nejspíš zaspal. Těšil se, nemohl usnout, než se nakonec unavili společně a ráno to bylo o to horší. Probudila ho pořádně až vůně kávy a snídaně, než je oba vyzvedl odvoz na letiště. Původně si myslel, že pojedou velkým autem, ale nakonec se mu nějakým záhadným způsobem podařilo vytřídit své věci a tolik kufrů nakonec do auta nesoukali.

"To cestování bude za trest, ale jsem hrozně zvědavý, jak to tam bude vypadat." Nezavře pusu ani na chvíli, dokud nedorazí na letiště. Nasoukat ho do letadla bude vážně problém a nebude jediný. Tora trpí už několik dní dopředu. Vidina tolika hodin v letadle mu způsobuje minimálně vředy. Co tam budou tak dlouho dělat? Zblázní se a rozhodně nezvládne ani usnout. On sám balí až večer před odletem. Zas tolik toho nepotřebuje, když si ani zapálit nemůže. Mana ho pořád hlídá a kontroluje a za těch několik týdnů to byl hlavní důvod jejich sporů a taky Torova neustálé brblání na nějakou rehabilitaci. On by věděl, jak na to a rozhodně by to nebylo nuda, ale...měl naordinovanou hlavně chůzi, takže hurá na procházku? Možná za hodinu? Asi ho Mana vážně za chvíli zabije. Na rozdíl od Sagy on nemohl dospat. Zdálo se mu, že letadlo spadne a to ho asi ve dvě ráno probudilo. Od té doby seděl v obýváku a lovil něco v notebooku. Do taxíku se mu nesedalo dobře a na letišti to bylo ještě horší. Naštěstí ho dokázal rozptýlit jak Mana  tak i to, co se kolem něj strhlo. Tohle se jen tak neututlá, i když se o to hodně snažili. Manova ochranka procuje na plné obrátky a stejně je k podivu, když se do toho letadla nasoukají bez úhony.

"No páni, takhle to bude pořád?" Tváří se nadmíru spokojeně Saga a Tora protáčí očima. Nic ale neřekne, má právě neskutečně stažené hrdlo a snaží se splynout se sedačkou. První třída...Asi by si ji užil víc, kdyby byli třeba ve vlaku. Proč nemohli jet vlakem? Nemohli, však on to ví. 

"Tohle bude moje smrt." Okomentuje to tiše, ale stejně ho všichni slyší.

"To bude v pohodě. Podívej se na mě, já už jsem v klidu." Září Saga a nabízí Naovi skleničku šampaňského. No co, když už má cestovat, tak to bude rozhodně stylově.

"Celou flašku náhodu nemáš?" Ozve se Tora s umučeným výrazem a pak se podívá na Manu.

"Ano, já vím. Celou flašku nemůžu, ale když ložnice tu není." Konečně se malinko pousměje. Podobné myšlenky ho uklidní vždycky. Cesta je vážně nekonečná a když odpoledne přistanou v Paříži, mají hodinu na přestup. Ten jazyk je k popukání a Tora se Sagou jsou jak malí kluci, když se ho snaží napodobit. Ne, Mana asi nakonec nebude rád, že je má s sebou. Pak už je čeká poslední víc než hodina v letadle a konečně vystoupí v Toulouse. Věci za nimi dorazí později, takže si jen posbírají příruční zavazadla a nasednou do připraveného auta, které je doveze na jejich prázdninové sídlo. Saga má snad obličej přilepený na okýnko, když se nemůže vynadívat na všechno, co míjí. Je to vážně nádhera, ale brzy opustí hlavní část města a míří do jeho okrajové části.

"Nebudeme to mít daleko?" Vyptává se Saga.

"Neboj, na nákupy budeš mít dost času." Ujistí ho Tora.

"Jeden by řekl, že budeš myslet taky na něco jiného."

"Já myslím na něco jiného." Ohradí se Saga a je celkem jasné, na co naráží. Oba zpozorní, když projedou bránou na pozemek, který patří k pronajatému domu a už zírají s otevřenou pusou. 

"No kruci, tolik místa." Vydechne obdivně Tora a hned, jak je to možné, už vystupuje. Trochu ho zarazí hromad lidí kolem. Tohle není nic moc pro něj.

"Budou nám za zadkem pořád?" Už je zase malinko mrzutý.

Mana, Nao

Vzhledem k tomu, že Tora musel celý čas odpočívat a nemohl dělat nic víc, než se válet buď s ním v posteli nebo bez něj na gauči u televize, nakonec ho Mana s velkým frfláním přestěhoval do vlastního bytu. On sám totiž nevěděl kam dřív skočit, denně odjížděl do práce a potřeboval po ruce všechny svoje věci, zatímco pro těch pár Torových trenýrek a sem tam něco k práci se mohli stavit kdykoliv. Nakonec se postaral o to, aby se u něj Torovi líbilo. Jeho byt byl trochu jiný, dokonce malinko světlejší, což byl docela paradox, s krásným výhledem a temně modrými doplňky a částečně z něj dýchala i jakási ženskost. Všem chlapům se v útulném teple domova nakonec líbilo, takže Mana si byl jistý, že si Tora rychle zvykne. Kromě toho mu večer i uvařil, pokud to stihl a Tora tak měl veškerý servis. Později si zvykli i na časté návštěvy kluků a dokonce se tu objevili i Show a Hiroto. Několik dní před odletem Mana pomalu balil, protože si vždycky postupně vzpomínal na věci, které ještě potřeboval. Během chvíle by to asi nedokázal. Nakupily se mu dva kufry a upřímně byl sám zralý na prášky, když viděl Torovu laxnost a fakt, že nebalí ještě pár hodin před odletem. 

"Takhle si akorát zapomeneš léky." Vyčítal mu a znělo to, jakoby spolu žili spoustu let a už byli v důchodu. Klid měl, až když seděli v taxíku a všechno bylo bezpečně naloženo. Tora byl nervózní, takže celkem nesnesitelný, ale Mana uměl mlčet a v ničem se nešťourat, takže se navzájem nevytáčeli. Jakmile vystoupili a viděli nadšené kluky, Manovy koutky se zvedly spokojeně nahoru. Nao brebentil jako o život, vypadal do růžova a Saga taky. 

"Dobré ráno." Pozdraví Mana, velitel výpravy a už úkoluje letištní službu, aby jim zavazadla odvezla a kam. Oni sami mají namířeno ještě do VIP salónku na něco dobrého. Všichni si dají skleničku. Kromě Tory. Kamkoliv se pohnou, mají v zádech několik fotoaparátů a fanoušků a v hale jich bylo dokonce víc, než několik, ale neotočili se k nim zády a všechno pěkně podepsali. Jeho ochranka jim naštěstí zajistila poměrně rychlý průchod a jakmile se posadili do kožených sedaček první třídy, měli už svoje soukromí. Jakmile letuška ukázala Torovi, jak se dají křesílka polohovat, že může mít i nohy nahoře a všechno mu donesou, bylo po brblání. Všichni si společně ťukli šampaňským, ale Mana pořád Toru po očku pozoroval. Co kdyby ten přetlak nějak působil na jeho srdce? Nic dramatického se však nestalo a nakonec vystoupili i z menšího letadla přímo na místě. Když projíždějí venkovem kolem města, Mana jim vyjmenovává, co je tu k vidění a kam by se mohli zajít podívat přímo v Toulouse. Je to tady úplně jiné, než všechno, co znají a on je přesvědčený, že se jim tu bude líbit. Sám dokonce trochu mluví francouzsky, takže si dovedou alespoň objednat v restauraci a tak podobně. 

"Je to trochu dál, ale auto, které tě do města odveze, bude neustále k dispozici." Pousměje se Mana. Je to roztomilé, jak se Saga těší za kulturou a Nao mu neodmítne nejspíš nikdy nic. Zajímalo by ho, jestli se někdy mračí. Nao se začervená, když je cílem té narážky, ale hned si vymění se Sagou víc, než láskyplný pohled. Chodili kolem sebe tak dlouho a všimli si jeden druhého až teď, neuvěřitelné. Auto nakonec zaparkuje na panském pozemku hodném aristokracie a Mana hrdě vypne hruď, když vystoupí a rozhlédne se kolem. Na hlavě mu sedí elegantní klobouk, který ho chrání před slunečními paprsky. Zdivo stavby obrůstá břečťan, všechno je staré, ale velmi udržované. Hned je přijde přivítat několik členů personálu a pomohou jim s příručními zavazadly. 

"V noci ne." Odpoví Mana na Torovu otázku, Nao vyprskne smíchy a už společně kráčejí do haly a z ní do prostorné kuchyně, kde jim asistentka připravuje kávu a čaj. 

"Michelle je místní, se vším vám poradí." Představuje ji Mana. 

"I s tím, kde se dobře nakupuje." Usměje se na Sagu. 

"Tady by jeden uměl trávit víkendy, hm?" Spokojeně se rozhlédne.

Saga, Tora

Saga nevychází z údivu. Protože ten dům…No kruci, podobný neviděl ani z taxíku a tady mají teď být? Rozhodně si to bude užívat. Jeho myšlenky prozradí mírně pozvednutý brada a trochu hrdější výraz.

"Saga-kun, vítej doma." Počastuje vlastně dům komplimentem a vzápětí se rozesměje. Tohle je rozhodně něco pro něj.

"Byl výborný nápad, že jste nás vzali s sebou." Dodá ještě a ignoruje Torovo protáčení očima. Ten se nakloní k Manovi a tiše si povzdechne.

"Začínám toho litovat." Zamumlá, ale je mu jasné, že ho hosta uslyší.

"Víš, jak se tu bude nosit." Pokračuje dál ve svém rýpání a teď je to on, kdo si nevšímá pohoršeného výrazu Sagy.

"A proč bych nemohl, bude mi to tu hrozně slušet." Popožene svoje sebevědomí.

"Bude nám to tu hrozně slušet." Opraví se po chvilce a krátce si přitáhne Naa ke svému boku, než všichni společně vykročí do domu. Skoro na každém kroku se Saga někde zasekne a je mu úplně jedno, že Tora začíná být netrpělivý a nakonec je s Manou hodně vepředu. Ne, že by se mu tu nelíbilo, ale on není ten typ, co by hodinu obdivoval vázu. Jo, je vážně povedená, ale stejně je to jen nádoba na vodu a kytky, jako každá jiná.

"V noci ne?" Vzpomene si Tora na Manova slova, protože už zase nejsou sami a je vidět, že cesta ho dost unavila a jeho nálada není nejlepší. Věděl by jak to spravit, ale to by musel do plic dostat dávku nikotinu a už by byl zase dobře. Ne, chuť na cigarety ho vůbec nepřešla a s každým dnem je to ještě horší. Tahle odvykačka je vážně peklo. Nebýt Many, tak už si zapálí anebo mu přeskočí. Ani jedno se zatím nestalo, tedy snad.

"Zatím to tak moc nevypadá." Dokončí svou myšlenku, ale to už jsou v kuchyni, kde mu koutky přece jen malinko stoupnou vzhůru. Voní tu jídlo a to jednomu hned zlepší náladu.

"Kafe." Skoro se zasní, když ucítí známou vůni a pak se zarazí, když se po všech ohlédne.

"Tak čaj." Už se zase šklebí a Saga se neudrží, aby se nerozesmál.

"Ty nákupy budou rozhodně lepší program, než on." Rýpne si do něj i když by ho asi neměl moc dráždit, ale on se krotit nikdy moc neuměl.

"S autem k dispozici, to půjde snadno." Dodá ještě, aby bylo jasno, že si ho při první příležitost znárodní. No co? Vlastní odvoz nikdy pořádně neměl a hodlá si to užít.

"Nejen víkendy, budu tu na návštěvě často." Rozesměje se Saga, než se pozdraví s Michelle a nejradši by ji zasypal otázkami. V tuhle chvíli se však trochu zkrotí.

"Michelle jsi právě vykopal dost obstojný hrob." Prohodí Tora k Manovi, než se trochu ztěžka usadí ke stolu a složí si tvář do dlaní.

"Tora by nejradši do postele, Mana-sama." Posadí se i Saga posune před Toru naservírovaný čaj a pak se radši poposune do bezpečné vzdálenosti. Asi by mu neměl zvedat tlak, ale když do něj se vždycky dobře rýpalo.

"I pro tebe jeden mám, Nao-chan." Usměje se láskyplně na svého miláčka, který je v tuhle chvíli příliš daleko. Tora pozvedne tvář a podívá se nedůvěřivě na čaj. Nevoní vůbec špatně, ale už ho má za poslední dny plné zuby.

"Jedno kafe ještě nikoho nezabilo, potřebuju energii." Snaží se dostat k černé, blahodárné tekutině, která ho určitě postaví na nohy raz dva.

"Jen pár doušků, hm?" Podívá se na Manu očima hladového tygra, kterému před očima mávají polovinou krávy.

"Anebo jiného životabudiče?" Pozvedne pravé obočí a sjede jeho postavu od hlavy až k patě. Asi by měl odpočívat, ale to může i po tom, no ne?

"Budeš mít asi hodně práce, že?" Zeptá se Many Saga a Tora se na něj zamračí. Jemu se spojení Mana a hodně práce nelíbí, když se sám musel ideálně válet celé dny a měl snad spočítané minuty, kdy mohl pracovat.

"Celkem by mě zajímalo, jak to vypadá, když velíš taky někomu jinému." Neopustí si Saga poznámku a tak trochu se mu snaží nacpat na focení. Jenže vidět Manu při práci je zkušenost, kterou za sebou nemá jen tak někdo. Tora v tu chvíli trochu zpozorní, protože si na něco vzpomene.

"Tam vlastně bude ta náhrada za mě, že?" Padne další otázka a v očích se mu objeví sotva nepatrný stín žárlivosti. Mohl by si ho prohlédnout, zhodnotit a pak z těch komplexů asi jen tak nevyleze.

"Skvělý." Dodá ještě a už si pod nos přitahuje kafe a očividně si ho nedá vzít vůbec nikým. Dokonce i tiše zavrčí, když se mu ho Saga snaží vzít.

Mana, Nao

Té Sagově poznámce se Mana musí rozesmát. Ano, Saga vypadá jako přesně ten typ, ke kterému by se podobný dům hodil a Nao zase jako ten, který by se o něj dovedl postarat. Jenom těch finančních prostředků nemá dost ani on sám. Tohle místo je neskutečně drahé, ale je rád, že ho mohl alespoň pronajmout. Fotky odsud budou neskutečné. Vymění si s Torou pobavený pohled a přikývne. Je mu úplně jasné, že Saga se bude tvářit jako majitel celého objektu. 

"Neboj se, je to tu dost velké na to, abys ho nemusel celý den potkat a kdyby náhodou, je tady Nao." Poukáže gestem dlaně na bubeníka. Ten ho zaslechne, podívá se jejich směrem a zčervená jako růžička. Všichni se společně posadí ke stolu, kde jim správkyně objektu připravila malé občerstvení. 

"To je paní Dubois. Ona a její manžel se starají o dům i pozemky. Většinu času tu dělá hospodyni." Představí Mana i ji a pak se znovu decentně rozesměje, když dojde na Toru a postel. Změří si ho všeříkajícím pohledem, protože Saga má pravdu. Postel je to jediné, co ho v poslední době přinutí, aby nebrblal. Naštěstí za to nemůže jeho věk, ale abstinenční příznaky a s těmi je těžké bojovat. Manovi je jasné, že se to nestane přes noc ani za měsíc. Podle něj si Tora vlastně vede skvěle. Nao natáhne ruce k čaji. 

"Ah, děkuju." Spokojeně se usměje a přivoní si. Není to jako v Japonsku, ale nevoní špatně. V tomhle budou asi hrozně kritičtí a nejspíš taky trochu vybíraví. Upřímně je na jídlo neskutečně zvědavý, protože tohle je úplně jiný svět a on se těší, až jeho chuťové pohárky poznají úplně všechno. Pobaveně se culí, když Tora žebrá u Many o kafe a doopravdy čeká, jestli mu to Mana dovolí nebo ne. Ten mu oplácí dlouhý pohled a zatím mlčí. Už už na to chtěl kývnout, když ho z toho vytrhne Sagova otázka a on přikývne. 

"Bohužel ano. Přece jen tu nejsem na dovolené. Ale vy se bavte podle potřeby. Doufám, že mi na něj trochu dohlédnete. To víte, není tady Gackt..." Neodpustí si kyselé ušklíbnutí a Nao se pobaveně zasměje. Gackt Torovi opravdu hodně pomohl, ale vypadá to, že Mana se přes ten fakt bude přenášet nejméně příštích padesát let. Sagova další slova Manu zaujmou. Nahne se přes stůl blíž k němu a nasadí tón, jaký mezi sebou měli, když si dávali tu pěknou čtyřku. 

"Copak, potřebuješ pevnou ruku?" Zavrní a Nao nakloní hlavu k rameni. Kdo ví proč s ním najednou pohne strach. Co kdyby se to Sagovi nějak moc zalíbilo? Mana je nebezpečně sexy a i když netrpí nízkým sebevědomím, stejně by o sobě vedle něj dovedl pochybovat. Tora to, zdá se, pochopí úplně jinak a Mana se narovná. 

"Hai, bude i tady. Mám tady všechen personál. Teď je nejspíš zrovna na těch nákupech." Řekne a byl by slepý, kdyby nepostřehl výraz v Torově tváři. Sklouzne očima na kávu v jeho rukou a naznačí Sagovi, ať ho pro jednou nechá. 

"První focení je hned zítra ráno. Chci využít východ slunce, takže budu opravdu brzy vstávat. Jestli chcete jet se mnou, můžete. Nedaleko odtud jsou ruiny starého opatství, bude to tam. Bohužel žádné město ani obchody, jenom samá příroda." Řekne a blahosklonně přehlíží Naovo pochechtávání. I jemu totiž došlo, co se Torovi nelíbí. 

"Jak vypadá, máš fotky?" Nedá si pokoj. Docela by ho zajímalo, jestli je Torovi třeba podobný.

Saga, Tora

"Taky to nemusela být ani ta postel." Zareaguje Tora s jasným prohlášením, že to mohlo být daleko horší a očividně se vůbec neohlíží, že tady nejsou sami. Očima pořád hypnotizuje to kafe, ale přece jen si počká na svolení, i když po něm nenápadně natahuje ruce. Saga se mu dobrácky vysměje, ale nakonec ten souhlas přece jen přijde. Tora úlevně vydechne a přitáhne hrnek k sobě. Málem se opaří, když ho přiloží ke rtům a podaří se mu mezi ně dostat pár kapek. Slastnější výraz měl už opravdu jen v té posteli. Zůstal bez cigaret bez alkoholu a bez kafe. Úplně slyší Gackta a jeho poznámky. Tohle by rozhodně nezůstalo bez odezvy ale jo, je mu vděčný, už jen proto, že mu přivedl Manu zpátky. A taky ho štve, protože mu napráskal jeho zdravotní stav. Tolik k abstinenčním příznakům a psychické vyrovnanosti.

"Samozřejmě, že na něj dáme pozor." Ozve se Saga a měří si Toru všeříkajícím pohledem.

"Ani na vteřinu ho neopustíme z očí." Rýpe si do něj dál a Tora už zase hezky vrčí. S ním to bude dovolená…No vážně. Saga se upřímně rozesměje, než si přisedne k Naovi a nahlíží mu do jeho šálku, jestli jeho čaj náhodou nevoní jinak. Pak zpozorní Saga i Tora, když Mana přejde do protiútoku. Tora se malinko mračí a dokonale mu ujde výraz Naa, který za tím možná vidí i jisté ohrožení. A on taky. Po tom všem a tím, že není zcela zdravý, ho žárlivost dostihuje ještě malinko víc, než kdy jindy.

"Jemu pevná ruka nepomůže." Ozve se jako první, než se podívá na Sagu, který se nad tím očividně dobře baví.

"Hm, možná občas nebude na škodu." To už se naklání i on na stůl.

"Ty snad víš o někom, kdo by ji měl opravdu pevnou?" V očích se mu blýskne, ale vzápětí se narovná a skoro hříšně se na Manu usměje. Ne, není z ledu a hodně to s ním zacloumalo, oči však stočí k Naovi. 

"Vidíš, jsem tu sotva pět minut a už by mě mírnil. Začínám se děsit, co přijde za hodinu." Odmlčí se na moment, než ho líbne do vlasů.

"A ty mě ani nebráníš." Dobírá si tentokrát jeho, než natáhne ruku po zákusku a zkouší mu ho vložit mezi rty. Teď se bude chvilku starat on a vydrží mu to nějakou dobu. Tora zpozorní podruhé, jakmile přijde na fotky. Natahuje krk, aby viděl, co Mana vytáhne a jak bude dotyčný vypadat.

"Dával bych si pozor, jestli bude hezkej, Tora dostane druhý infarkt." Nedá si pokoj Saga, ale sám je dost zvědavý.

"Jindy bych řekl, že ani náhodou nevstanu před svítáním, ale tu práci bych vážně rád viděl." Odkývá mu to nakonec a podívá se na Naa, jestli se dostanou z postele tak brzy. 

"Budeš mě muset hezky probudit. Nikoho lepšího bych si nedokázal představit." Šeptá mu a klidně ho přede všemi bude svádět. Ostatně oni čtyři se už zrovna stydět nemusí. Za to Tora jde vyloženě po fotkách.

"Tak ho ukaž, ať vím, na co se mám připravit." Prohodí možná o něco rázněji, než měl původně v plánu a popožene ho gestem konečky prstů. Nakonec se fotky na stole objeví a on si jednu z nich hned přitáhne před oči. V první vteřině to vypadá, že ji prostě roztrhá, jaký má výraz. Nakonec se ovládne, pozvedne obočí opravdu vysoko a podívá se na Manu.

"Jako vážně?" Vypadne z něj první konsternovaně. Už je má oba před očima, jak společně odcházejí z toho klubu.

"Ze všech lidí na planetě sis musel vybrat zrovna jeho?" Hodí druhou otázku a v jeho hlase se ozve naštvaný podtón.

"Musím kouřit." Ukončí to celé, práskne dlaní do stolu, když se prudce zvedne. Kašle na zákazy, tohle bez cigára prostě nedá. Mana tu byl s ním celou tu dobu od té hádky. +Skvělý, vážně skvělý.+ Probíhá mu hlavou pořád dokola a rázně kráčí přes jídelnu. Dostat se ven z tohohle baráku bude vážně něco, ale co by pro trochu nikotinu neudělal. Mohl si nadrzo zapálit v kuchyni, ale nemá ani cigarety, které si právě hodlá sehnat a potřebuje nutně i na vzduch.

"Já ho normálně zabiju." Nemyslí Manu samozřejmě, ale toho idiota, co mu vyfoukl místo vedle Many a on mu velmi rád smaže ten výraz z obličeje a věří, že mu bude stačit jen jediná rána. Kdyby to byl kdokoliv jiný, asi to přejde mnohem snáz, ale on…? Když vypadá, jak vypadá? Pro Gackta, vždyť on mu ani nemá co vyčíst. Kdyby měl aspoň oči moc divně od sebe nebo křivý nos. Zrovna prochází kolem zrcadla, když se na sebe podívá, nadechne se, aby si srazil i poslední zbytek sebevědomí, ale vidí mladíka opodál a už se dostane k prvnímu cigáru za poslední týdny. Saga v jídelně za ním kouká naprosto vyjeveně.

"Co to do něj vjelo?" Ptá se Many a je vidět, jak moc zvědavý je.

Mana, Nao, Klaha

"Ale pomůže, jen musí být dost pevná." Zdůrazní Mana slovíčko dost a zalituje, že nemá v rukou nic, co by mezi nimi mohl výmluvně napnout, třeba pásek. Další sladké řečičky si ale odpustí, protože je tady přece jenom i Nao a i když vypadá, že ho neurazí vůbec nic, raději nechce být nařčen z toho, že mu balí přítele. Když spolu byli všichni v posteli, ti dva ještě takhle zamilovaně nevrkali. Teď je všechno jiné. Nao se trochu nejistě usměje. Saga to sice zahrál tak, že se od Many krotit nenechá, ale on viděl, jak se mu při tom zablýsklo v oku. Tora a jeho obavy z nového modela asi nebudou jediní. Teď se k tomu přidá i on a strach z možného trestání Sagy. Kruci… Raději se pořádně napije svého čaje, který svírá v dlaních a vůbec nic na to neřekne. Pro jistotu se ani nepodívá na Toru, protože má dojem, že Manovi neunikne ani nejmenší stočení koutků očí. Tak zvláštní má vlastně pohled. Když si před ním jeden přestane být jistý, začne mu připadat divný. Má ho rád, ale… je docela maličko divný, prostě je. Saga k němu přesune všechnu svou pozornost a on se nechá krmit. V ten okamžik konečně zmizí všechny obavy a už existují jenom oni dva a jídlo. To se do jejich vztahu vždycky někam vejde a znají se dost dobře na to, aby Saga věděl, že je to jeden z hlavních bodů Naova života. Mana se zasměje té Sagově poznámce o druhém infarktu, ale když se nad tím tak zamyslí… může přijít opravdu cokoliv. Nakonec přece jen vstane a odejde ke své tašce, kde má vyvolaných několik snímků formátu A4 jako zkušebních, aby viděl, jestli to vypadá dobře a mohl se o tom poradit, dokud byl v Tokyu. Vypadalo to dobře, i když úplně jinak, než jak by to vypadalo s Torou. Tohle bylo mnohem klasičtější, v podstatě dobové a celá kolekce díky tomu dostane jiné vyznění, ale není všem dnům konec. Ta příští už s Torou jistě vyjde. Zase se posadí a položí desky na stůl. Nao si se Sagou vymění pohled a přikývne. I on by tuhle práci rád viděl a i když bude pro oba to vstávání spíš porod, jednou to přežijí a dospí se klidně odpoledne. Show jim stejně bude volat v noci, protože je tu několikahodinový časový posun. Mana sedí klidně a v rukou drží šálek kávy, zatímco se Tora sápe po deskách. Nehne při tom ani brvou, když je otevře a teprve, když se rozezní Torův hlas, pomalu k němu otočí tvář s výrazem A o co jde? Nenuceně pokrčí rameny a všichni svorně nadskočí včetně Michelle a hospodyně, když Tora praští dlaní do stolu. Polovina procházejícího a pracujícího personálu se otočí a udiveně sleduje odcházejícího Toru. Mana by mohl říct, že s ním nespal, což se o Torovi a Gacktovi říct nedá, ale… musí ho šetřit. Dál se tváří nezúčastněně, zatímco se všichni pomalu vracejí k předešlé činnosti a nakonec se podívá i na Naa a Sagu.

"To je dlouhá historie..." Řekne nejdřív, ale pak si povzdechne. 

"Je to někdo, kdo mě pozval na večeři, když jsme si s Torou řekli, že spolu nebudeme." Začne nakonec chodit okolo horké kaše. On mu řekl… no to je jedno. 

"Nic v tom není, je to přece kolega." Pokračuje dál. Byl… dokud existovalo Malice Mizer… No a? V ten moment se za jejich zády rozezní příjemný, velmi melodický hlas. 

"Dobré odpoledne, jaká byla cesta?" Klaha vypadá elegantně, na sobě má černé kalhoty, vyleštěné boty a sportovní sako a odkládá tašky z drahého butiku na linku. Pak se rozejde ke stolu, aby klukům podal ruku a následně se skloní a políbí Manu na nastavené líčko. 

"Mana-chan..." Broukne víc, než důvěrně a Mana se raději natáhne pro konvici s kávou, aby si dolil. Honem, dokud tu Tora není a necítí ji.