Boogie x Tetsuya - O mě se neboj, měj se křepelko! - část 1.

(Aoyama Flower Market)

Tetsuya, Hyde

Po Boogieho odchodu byl ještě nějakou dobu vzhůru. Seděl v křesle a tvářil se, že je mu srdečně jedno, že mu utekl a co Boo říkal a co říkal on jemu. A taky mu bylo úplně jedno, jak se dostal domů, samozřejmě. Očima propaloval zeď, dokud nehrozilo, že proti ní pošle skleničku a nechá jí rozbít. Přesto se ovládl a nakonec jen vstal a začal lovit v telefonu, kam ho na tu snídani vezme a u toho…se usmívá, no a co! Radši to nechal na ráno a na náhodu, která restaurace s ranním menu bude zrovna nejblíže, prostě ji vybere po cestě. A rozhodně žádné bistro, kde mají špinavé utěrky, to by ho asi odvezli rovnou. Hodí do sebe ještě jednoho panáka, pozhasíná svíčky, které nechal zatím hořet čistě z lenosti a ne proto, že mu připomínaly celý večer, který si náramně užil a pak už se odebere do koupelny a do postele.

"Ta malá lasička mi něco udělala." Zamumlá si pro sebe, protože mu trvá snad tři hodiny, než opravdu zabere. Probere se s prudkým trhnutím, když se ložnicí rozezní zvuk budíku, který za vteřinu zaklapne a převalí se na záda. Ani sny nebyly klidnější, než usínání a moc dobře si uvědomuje, že v nich to v kuchyni zašlo mnohem dál. Sáhne po své pokrývce, kterou má tak na půl, zvedne ji nahoru, aby se podíval do jistých míst. To už sám nad sebou protáčí očima a je jasné, že dneska bude obzvlášť nevrlý, tohle rozhodně nebude dělat sám! Ani náhodou. Dá si dlouhou sprchu, kterou nakonec nastaví na dost studenou. Má to dva efekty, pořádně se probere a konečně se zbaví erekce, kterou ještě Boogiemu vyčte a je mu úplně jedno, jak to bude znít. Jako ze škatulky a samozřejmě pěkně oblečený stojí za hodinu u dveří, aby se obul, když ho vyruší telefon. +Hyde? Tak brzo? Sena má dost nebo co?+ Proběhne Tetsuyovi hlavou, než hovor přijme.

"Jestli to není nic důležitého, tak to rovnou pokládám." Sdělí mu jednoduše.

"Nebuď Tetsu-chan, Ricko nám znárodnil Akiho. A nevypadá to, že by ho chtěl vracet." Ozve se Hyde s jistou starostí v hlase. Jeho slova donutí Tetsuyu na chvíli se zastavit.

"Jak Ricko?" Nechápe Tetsu, protože měl být u Hyda. Tedy, co věděl on.

"No tak si počkáme, s jakou přijde a když nebude spokojený, bude Jiluka bez zpěváka." Vyřeší to během sekundy a nehledí na protesty, prostě zavěsí. Teď nemá čas a rozhodně nepřijde pozdě. Nasedne do taxi, které si zavolal a v něm už vytáčí Boogieho. Je asi půl deváté a počítá, že to bude mít tak akorát, aby ho vyzvedl.

"Doufám, že jsi měl lepší ráno, než já." Začne na něj rovnou bez pozdravu. Bude možná méně mrzutý, až ho bude mít v taxíku.

"Kde tě mám vyzvednout a neříkej, že jsi ještě v pyžamu." Pokračuje dál ve svém typickém chování.

"Možná to rád uslyším, mohl bych tě přijít převléknout." Ne, tomu prostě nešlo odolat a i jeho tón napovídá, že by mohl být v ranním stavu během vteřiny.

"Můžu ti klidně přivézt snídani do postele, co ty na to, Boo-chan?" Další myšlenky, jak ho uvidí v posteli.

"Klidně tam na mě můžeš počkat a já budu skoro hodný." U něj to asi bude zkoušet pokaždé a jestli si Boo nezvykne, prostě…se bude muset přestat bránit. Tohle není fér, aby on musel čekat. +Ale počkáš a rád.+ Teď by si trochu nafackoval.

Boogie

Usínalo se mu hrozně špatně, i když měl tak dokonale povznesenou náladu a obrovské růžové brýle na nose. Nikdy by si nepomyslel, že by něco takového potkalo i jeho a už vůbec ne, že to bude s někým stejného pohlaví, ale ono se to dělo. Přišel si jako v těch zamilovaných filmech pro středoškolačky a nešlo tomu poručit. Opravdu se někomu tak strašně moc líbil, vařili spolu a tančili, zapálili si svíčky a pak šel Boogie prostě jenom tak domů. A Tetsuya vůbec nebyl naštvaný, domluvil si s ním snídani v devět, další rande. V taxíku olupoval gumové těsnění z okýnka, zatímco si podpíral hlavu a hleděl do neznáma, doma sprcha proběhla tak nějak po paměti a v posteli ještě chvíli zíral na nebe za oknem, než upadl do snění plného kytic s růžemi a výletů na lodičky. Kdyby býval tušil, jaké jsou sny jeho protějšku…! Nejspíš by měl stejnou barvu jako ty růže. Druhý den se cítí hodně ospale, když mu zazvoní budík, aby se stačil trochu připravit, ale úsměv mu sedí v obličeji od první sekundy. Měl si večer alespoň rozmyslet, co si ráno oblékne na sebe, jak to má stačit teď? Proběhne sprchou, ale už v ní mu zvoní telefon. Zastaví proud vody a natáhne ruku zpoza závěsu, aby ho nahmatal a zvedl. Překvapí ho, že je to Tetsuya. 

"O...ohayo..." Stačí jenom zamumlat. 

"Teprve začalo, já..." Ani teď ho Tetsu nepustí ke slovu. Vypadá to, že je vzhůru mnohem déle, než Boogie a podle zvuků okolo, je asi v nějakém autě nebo jiném dopravním prostředku. 

"Iie, já jsem..." Prohlédne si svoje nahé tělo a zavrtí palci u nohou, než se začervená jako by ho Tetsu snad mohl vidět. Uculí se. 

"Ono zrovna není, co svlékat..." Prozradí mu nakonec. Líbila by se mu snídaně do postele, klidně by do ní skočil zpátky, ale… ne, ještě ne! Ví, jak by to skončilo. Nadiktuje mu svou adresu a řekne mu, aby tu byl za dvacet minut. Pak se s ním rozloučí, honem si pospíší ze sprchy a pořádně rozčeše dlouhé vlasy, které nechá volně rozpuštěné. Oblékne si červené džíny, tenisky a příjemnou mikinu, popadne svůj batoh a vyhopká ven z bytu, na schody a dolů na ulici, kde už čeká taxi a Tetsu před ním. Jakmile ho uvidí, žaludek se mu otočí vzhůru nohama. Vypadá seriózně, o hodně starší a vážně mu to sluší. Jsou na veřejnosti, takže k němu dojde, spěšně ho líbne na tvář a radši zapluje do auta. Upře přistižený pohled do zpětného zrcátka taxikáře, ale ten se na něj nedívá. Asi už ví, kam pojedou a jenom čeká, až Tetsuya přistoupí, což se stane vzápětí. 

"Dobré ráno." Pozdraví ho konečně Boo ze svého místa na nejzazším místě zadní sedačky. Nějak nedovede myslet na nic jiného než na to, že mu před půl hodinkou říkal do telefonu, že tam stojí nahý. To bylo odvahy… spíš chvilka bez mozku. Teď mu to tedy přijde velmi pošetilé, protože když jsou spolu, nezvládne se mu ani pořádně podívat do očí a žaludek se mu svírá pořád dokola. 

"Jak ses vyspal?" Vrhne na něj nakonec bezelstný pohled. Touhle otázkou přece nemůže nic zkazit! 

"Víš, že hlásí opravdu špatné počasí? Odpoledne má hrozně pršet, doslova přívalové deště. V televizi nabádali, že lidé nemají vycházet z domu..." +To jsi mu říkat neměl, před chvílí s tebou chtěl snídat v posteli!+

Tetsuya

Skoro neklidně podupává nohou do podlahy taxíku, když se ozve několik tónu. Jestli mu to nezvedne, tak ho z toho bytu osobně vyšťourá anebo…Rozhodně anebo. Koutky se mu nepatrně zvednou, ale na druhé straně se ozve Boogieho hlas.

"Teprve začalo a hned tak neskončí, dokud si nedáme společně tu snídani." Odpoví mu hned, ale pak ho nechá mluvit. Měl tušit, že Boo asi nebude zrovna ranní ptáče jako on sám. Nikdy nespal do oběda a ani s tím nehodlá začínat. Ovšem s ním v posteli by vydržel vážně dlouho. A pak se upřeně podívá před sebe a pootevře rty, když mu prozradí, co na sobě má, teda spíš nemá. V očích se mu blýskne a je vážně rád za kabát složený na klíně.

"Vážně?" Do hlasu se mu promítne smyslnější podtón a asi mají po celé snídani.

"Ani ručník? Asi potřebuju detailnější popis." Snaží se ho vyprovokovat a okázale ignoruje zvědavé pohled taxikáře ve zpětném zrcátku. Ať se jen opováží něco říct! A pak mu Boo nedá na výběr a ještě mu nadiktuje, kdy tam má být. No výborně, dojede tam za pět minut a co ten zbytek? Rozloučí se s ním za další marné snahy z něj vyšťourat, aby mu popisoval, co a jak si obléká a pak mu nařídil, aby to dal dolů a odloží telefon. Tohle je tak na panáka. Místo toho, aby se vztekal, začne lovit v telefonu vhodné místo na snídani. Do oka mu padne jen jediné a rozhodně to není jeho styl. +Tím ho dostaneš.+ Pomyslí si a vůbec mu nevadí, že budou všude kytky, hlavně že udělá dojem. Čeká v taxíku další deset minut, než vystoupí a opře se o něj bedry. Pozoruje Boogieho jako ostříž a ve chvíli, kdy je dostatečně blízko, si ho přidrží za bok a vypadá najednou hrozně spokojeně. Špatná nálada z ranní erekce je v nedohlednu a spíš mu hrozí třetí a jestli bude muset rozchodit ještě tu. +Já si to ovládání dám patentovat.+ Proběhne mu hlavou, ale usadí se vedle něj. Na to dobré ráno stihne jen kývnout hlavou, než přijde první otázka. Pomalu na něj stočí oči s pozvednutým obočím.

"To nebyla dobrá otázka." Prohodí a ušklíbne se.

"Pitomě, protože jsem spal sám a po probuzení to nebylo o nic lepší. Nesnáším studenou sprchu po ránu." Prozradí mu bez váhání, co se dělo a doufá, že ho přivede do rozpaků, ale Boo nekončí.

"Výborně, tak kam vlastně jedeme?" Uhodí na něj.

"Tak dobře, snídaně a pak do postele. Přece by ses nechtěl vzpouzet dobrý radám z televize? Dám na tebe pozor." Prohodí, než se k němu nakloní blíž. Na řidiče kašle, to je jako volant, prostě věc.

"Slibuju." Pošeptá mu, když uvězní jeho bradu mezi prsty a prostě ho políbí. Bez toho by asi nebyl příjemná společnost.

"Máme program na dopoledne, to je skvělé, nesnáším, když nemám co na práci." Dodá ještě, ale to už taxi zastavuje.

"Tak jdeme." Vybídne ho pevným hlasem, vezme ho kolem ramen a vykročí vstříc vchodu, který je obsypán kytkami a vše možnou zelení. Cedule hlásá Aoyama Flower Market.

"Tohle bych já dobrovolně nevybral." Dá mu jasně najevo, že šlo jen o něj. Projdou dovnitř a zamíří rovnou k malému podniku, který dokonale pasuje do celého květinového konceptu.

"Ty kytky jsou vážně všude." Prskne trochu, když vidí, že jsou i u stolů, vlastně z nich rostou, proboha. Ovládne se, aby se neplácl do čela. Pomůže Boogiemu, usadit se a sám odsune židli naproti němu. Otevře menu a…další kytky.

"Vyber ty, na tohle já nemám." Je zralý na panáka.

Boogie

Nebyla? Ahá… Boogie se jemně kousne do spodního rtu a nemůže přijít na důvod, proč by tak všeobecná otázka měla být špatná, ale vysvětlení dostane vzápětí. S tím, jak Tetsuyových slov přibývá, jeho tváře červenají pořád víc a zároveň ho to vnitřně podivně těší. S tím deštěm si očividně naběhl sám. 

"Ty máš celý den volno? Měl jsem jít v poledne na brigádu, já…" Něco mu říká, že bude přinucen zvednout telefon a vymyslet si bolest v krku. Bohužel monzunové deště se na japonské brigády nevztahovaly ani tehdy, když platil zákaz vycházení. Japonci byli přímo posedlí svou pracovitostí a službami zákazníkům a neexistovala šance, jak by jinak Boo mohl zůstat doma. Lhát se mu ale vůbec nechce. Než to stačí promyslet, už má na bradě Tetsuyovy prsty a dostane se mu něčeho mnohem většího, než bylo předešlé políbení na tvář. Znovu střelí očima ke zpětnému zrcátku, ale řidič se naštěstí nedívá ani teď, jinak by Boo vážně uvažoval o to, že se snad přestěhuje, jak moc by se styděl. Ne za to s kým tu je, ale prostě tak z principu. Jedou v taxíku přímo do centra, naštěstí je už po ranní špičce, kdy všichni spěchali do práce. I tak to ale chvíli trvá, než vystoupí přímo v Ropongi a Boo zadoufá, že na tohle bude jeho peněženka mít. Tady nic nebylo levné, ale rozhodně se tu dala najít velmi krásná místa. To, co vybral Tetsuya, by v životě nečekal. Když přijdou ke kavárně, míjejí samozřejmě i s ní spojené květinářství, které je samo o sobě neuvěřitelné. Květinou dne jsou zrovna růže a Boo se zasekne hned u první vázy ještě na chodníku. V okamžiku, kdy se začne zanořovat mezi lidi a další vázy, ho odtud Tetsu vyloví a postrčí ke kavárně. Bylo tam toho tolik k vidění, že by si to Boo prohlížel asi ještě za rok. Ne, že by na tom v kavárně byl lépe. Vypadala spíš jako nějaká botanická zahrada. Byla maličká s hodně malými stolky, ale v Tokyu tohle bylo běžné. Horší bylo, že byla dost přecpaná a spoustu lidí čekalo venku na stolek. Tetsu jim však jeden rezervoval a oni se mohli posadit hned. 

"Vážně? A co by sis vybral ty? Půjdeme na takové místo příště?" Vůbec ho nenapadne, jak neprozřetelné by to mohlo být. Prostě se doopravdy zajímá o to, co se Tetsuyovi líbí a co by mohlo bavit jeho. Určitě nějaký ryze pánský bar s doutníky a biliárem… Spokojeně přikývne, když si Tetsu stěžuje, že jsou květiny všude a strčí do té, co se houpe ve vzduchu mezi nimi. Musejí je sem dávat každý den čerstvé. Přitáhne si před oči nabídku. Samé čaje, žádná káva, dezerty. Tohle bude sladké ráno. Vybere si čaj ovoněný třešněmi a růžemi a nádherně vypadající veganský dezert, plný jedlých květů. Je na takové jídlo zvědavý, protože on vegan samozřejmě není. Co by tak mohl objednat jemu? Vybere mu černý čaj s broskvemi a dezert z hořké čokolády a máty. Tak nějak mu připadá jako ten typ. 

"Tohle se ti vážně povedlo." Libuje si spokojeně a je mu úplně jedno, že tady jsou buď páry, cizinci nebo samé holky.

Tetsuya

Pořád se nedokáže přestat tvářit jako kus ledu a tak trochu, že je to celé pod jeho úroveň, ale v hlavě mu běhá spíš jen jedna myšlenka. Boo musí na brigádu? Je právě ve stádiu mu zakázat jakoukoliv práci navíc. Vážně by byl ochotný mu všechno platit a nejspíš ho nastěhovat k sobě, jen aby nemusel někde podřadně dřít. Zarazí se sám nad sebou a radši se snaží tvářit, jak moc si na celou místnost zvyká. Nebyl zrovna za vodou, ale kapela začínala vážně šlapat a bokem si vydělával některými investicemi. Jeho žraločí styl se ani v tomhle oboru obstojně hodí a rozhodně nemusí řešit nějaké brigády. Už ne. Už jen z představy, že někde prodává nudle, ho odváží záchranka.

"Na brigádu dneska zapomeň." Odtuší bez váhání, jak kdyby nedokázal udržet v hlavě, co si před chvíli pomyslel a u toho se tváří, že je to prostě hotová věc. Sám se s rozporuplnými pocity podívá na kytku, která se houpe kousek od nich a pak překvapeně stočí pohled na Boogieho, když se ho ptá, co by si vybral on. Měl být nadšený z toho, kde jsou a ne vyzvídat jeho preference no ne?

"Ptáš se mě, kam bych šel snídat?" Vypadá, že ho tím opravdu dostal. Pak mu na mysl přijde další provokace, kterou si rozhodně nenechá pro sebe. Nakloní se malinko přes stůl, aby mu byl blíž a podívá se mu upřeně do očí.

"Už jsem ti to přece říkal, tvoje postel." Vážně si chce užít jeho reakci.

"Anebo moje, ten výběr s radostí nechám na tobě." Samozřejmě, že ho v tomhle ohledu klidně nechá vybrat.

"Lepší hotely mají většinou skvělé menu na snídani. Můžeme to vyzkoušet třeba zítra." Zarazí se na konci věty a zase se narovná. Něco se s ním děje a vůbec netuší, co to je. Chce ho vidět hned zítra? Další rande? Tohle už není jen o posteli. Jakmile k nim dorazí obsluha, opře se zpátky do své židle a čeká, co Boo objedná. Obočí mu jde vzhůru s tím, co hodlá jeho dnešní společnost snídat a pak ještě víc nad výběrem pro něj.

"Tobě taky." Okomentuje jeho výběr a znovu se rozhlédne po místě, kde hodlají jíst. Tváří se pořád stejně odmítavě.

"U tebe je snadné něco vybrat. Jakmile to zavání roztomilostí, je to akorát." Malinko si do něj rýpne.

"Baví mě tvoje nadšení, Boo-chan." Přizná se mu ke své náklonnosti, o které už stejně ví.

"Můžeme najít něco podobného i na večeři?" Nabídne mu další možnost.

"Zíta dopoledne máme společně zkoušku, můžeme na ní taky společně dorazit." Ještě ho rozhodně nepustilo lákání Boogieho k sobě na noc. Slíbil mu sice, že bude hodný, ale to neznamená, že to nebude alespoň zkoušet. Jeho oči, celá postava i jeho povaha jsou pro něj neskutečné lákadlo a začíná v tom být mnohem víc, ale to si ani za nic nepřipustí.

"Mám ještě jeden nápad, mohl bych nám sehnat pokoj v nějakém pohodlném hotelu a tu snídani objednat rovnou na pokoj, hm?" Ani se nenaděje a před sebou mají snídani. Ty Boogieho kytičky jsou skoro k smíchu, zároveň je všechno precizní a do detailu propracované, každý pitomý lísteček a to on umí ocenit.

"Zajímavá práce." Ohodnotí to nakonec a shlédne kriticky na svůj dezert. Ten vypadá mnohem víc pro něj.

"Boo-chan, mám malou otázku." Sáhne po svém čaji, aby přivoněl a musí přiznat, že to vůbec není špatné.

"Hm, voní to obstojně." Velký kompliment.

"Proč nám ten váš…zpěvák krade svěřence a už ho nechce vracet?" Zeptá se ho, protože to rozhodně není tak, že by mu osud Akiho byl jedno. Boo by mu mohl dát dostatek informací, aby věděl, jestli mu má zajet zakroutit krkem anebo ne.

Boogie

Na prázdno otevře pusu, aby mu povyprávěl, jak to s takovými brigádami chodí, že ho odtud hned vyhodí a on nebude mít na nájem a pokud si něco vymyslí, bude to přece lež, ale… Tetsu nevypadá, že by mu chtěl dát prostor k diskuzi. Pro jednou se to snad úplně nezblázní, ale svého vedoucího nechce slyšet už teď a za ten den doma samozřejmě nedostane zaplaceno. Později to bude muset Tetsuyovi nějak šetrně vysvětlit. V tuto chvíli to hodí za hlavu, nebude si tím přece kazit tuto skvělou snídani. Jeho tváře ale okamžitě zrudnou, když mu Tetsu prozradí, kam by rád šel snídat příště. A jsou zase u toho. Najednou si vůbec není jistý, že má dost uklizeno a nakoupeno a zároveň by se doma možná cítil lépe, než u něj, nebo ne? Kruci… nemyslel si, že nad tím bude přemýšlet tak brzy, ale měl to čekat! Nejspíš příliš dlouho mlčí jako zařezaný, protože Tetsu na něj vzápětí vytáhne hotel. Ono je to v závěru úplně jedno, kde dneska bude spát, očividně se mu nepřihodí, aby byl sám. Ze zírání na něj ho vytrhne až obsluha, které se skoro lekne. Rychle se opře, aby jim servírka mohla položit snídani na stoleček, ale vzápětí se nadšeně usměje, když mu Tetsu výběr pochválí. Jeho rýpnutí pochopí jako kompliment a trochu se začervená. 

"Připadám ti roztomilý?" To bylo v Japonsku velké plus, na to hráli úplně všichni, ale klukům se to obvykle dařilo o něco méně, než děvčatům. Není si jistý, jestli má být rád nebo ne, ale kdyby to Tetsuyovi vadilo, nejspíš by tady vůbec neseděli. Znovu se šťastně usměje, když mu Tetsu řekne, že ho to s ním baví a i přes své obličeje mu navrhne, že na podobném místě mohou i večeřet. Bez váhání a zcela spontánně s ním souhlasí. 

"Tak dobře, to bude milé." Sáhne po vidličce a ukrojí si kousek dortu, aby ochutnal. Je to opravdu legendární, jiné slovo pro to ani neexistuje a když se napije čaje, je to zrovna takové. Tahle kavárna dostála své pověsti nejen díky výzdobě. 

"Tohle je opravdu exkluzivní, jaké je to tvoje?" Zeptá se se zájmem v očích a vidličku olizuje spíš jako mlsná kočka, než aby normálně jedl. Musí si vychutnat každý drobeček. Přikývne na tu společnou zkoušku a jakmile Tetsu zmíní, že by přišli spolu… tak jako Sena a Hyde… Zvedne oči a dlouze se dívá do těch jeho. Pokud kývne… je asi jasné, kam to celé spěje. Je opravdu silně nervózní. Když neodpoví, znovu přijde na řadu ten hotel a nakonec ho Tetsu úplně rozbije svou poslední otázkou. Proč jim Ricko krade svěřence? Samozřejmě, že už o tom ví, chtěl vzít Akiho s sebou na zkoušení, jenom se to posunulo. „Já nevím, nemluvil jsem s ním. On ho nechce vracet?“ Předkloní se blíž kvůli tomu drbu. 

"Jako vůbec nikdy? Hmm, tak to spolu asi nehrají na play stationu. Spíš tak na doktory, co? Už chybí jenom Zye a vůbec nikdo široko daleko nemá holku." Prohodí a pobaveně se tomu zasměje. Tetsu vypadá opravdu vážně, když se ho na to ptal. 

"Mám mu snad zavolat?" Zeptá se opatrně, ale rozhodne se stočit téma od Rickova soukromí. 

"Těch možností bylo tolik, že už ani nevím, kde budu spát." Pousměje se plaše, ale zároveň… vlastně souhlasí.