Stojí přímo nad ním a vteřiny se natahují. Zye se sice svlékl docela rychle, ale tak trochu se za tím svým tričkem schovává, než si konečně vezme to vypůjčené. Yoshiki mu celou tu dobu neochvějně hledí do tváře, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že mu oči sotva patrně na vteřinku nesklouzly i jinam, aby se mohl pořádně podívat. Zvedne koutky rtů nahoru, když mu Zye pochválí materiál trička. "Padne ti." Zhodnotí, i když je sám o trochu vyšší. Aby ne, je docela upnuté a Zye přišel v úplně jinak střiženém kousku. Pěkně to bude obtahovat jeho bubenické paže.
"Ne?" Další nevinný úsměv, ale ty mu šly vždycky hodně dobře. Je to součást image. Pozorně poslouchá, co mu chce Zye říct a pak se posadí na opěrku pohovky jen malý kousek od něho.
"Ono to pro plno lidí opravdu může být příliš. Asi hřeším na to, že muzikantům všechno projde a na talent svojí kapely. Mám opačný problém. Pustím ze sebe úplně cokoliv a neumím to držet pod kontrolou jako je v Japonsku zvykem. Pro spoustu lidé v mém okolí je to naprosto nemyslitelné a můžou se na mě dívat skrz prsty… Zároveň mi to ale umožňuje napsat nebo dělat velké věci. Kdysi jsem měl strach, co na to lidi řeknou, když rozbiju bicí, co řeknou, když budu hrát tak, že se budu plazit po zemi, ale je to show, je to drama a oni to milují. Je to svět, který nemůžou mít doma. Proto jsme si vybrali visual kei, hmm… Můžeš mít strach, co se stane, když to všechno pustíš ven, ale pokud to neriskneš, nikdy nepojedeš na plno. Zábrany neexistují. Nic není nemožné, Zye-chan." Usměje se na něj. Prohrábne si dlaní dlouhé téměř blond vlasy a na chvíli se zamyslí.
"Nevím, jestli za to může moje minulost nebo čím to je, ale je toho uvnitř hodně, co chce ven. Když umřel můj táta, měl jsem vážně velkou zlost a ta musela ven. Na to piáno nestačilo. Je to jako dvě části. Jedna, která se potřebuje vykřičet a druhá, která se chce vyplakat." Pokrčí nenuceně rameny. Není to tajemství, už o tom mluvil v několika rozhovorech. Těžko říct, jaký by byl, kdyby vyrostl… normálně. Ale ano, ti kdo ho nesnášeli, o něm s klidem řeknou, že je labilní hysterka a nejspíš mají v jistém smyslu pravdu. Málokdo si léčí špatný den házením telefonu o stěnu. I malé dítě má větší dávku sebeovládání. A pak přijde kompliment. Opravdu veliký kompliment.
"Ještě jsi nezměnil názor, když na sobě nemám zářivé oblečení a vrstvu makeupu?" Namotává si pramen vlasů na prst. Koncert byl jedna věc a osobní setkání úplně jiná. Mohl být nudný, mohl vyzařovat něco nepříjemného, mohlo se stát cokoliv… Teď už ho doopravdy pozoruje, jak tam tak stojí a konečně se pokouší oblékat. Hlavu má zrovna pod látkou a přestal se hýbat a on si může v klidu prohlédnout všechno, co je k vidění až po lem jeho kalhot. Zyeanova slova ho nutí, aby nad ním začal přemýšlet i jinak a tohle pro něj nikdy nebyl problém. Vlastně se tak mnohdy cítil líp, protože měl opravdu výraznou ženskou stránku. Po jeho boku se objevovalo dost žen, hlavně modelek, ale nějak to pořád nebylo ono. Už by se ho skoro zeptal, co to tam dělá, kdyby se Zye neozval sám a neprozradil mu, že mu moc voní. Znovu se usměje.
"Díky, navrhoval jsem ho sám. Je sice dámský… jsou v tom konvalinky, jantar, santalové dřevo, broskve, karafiáty a černé růže… a ještě něco… nemůžu si vzpomenout." Poklepává si zamyšleně na rty ukazováčkem.
"Chceš lahvičku?" Zeptá se mile. Asi by tu nějakou neotevřenou našel. Něco mu ale říká, že pro přítelkyni by si ji Zye nevzal.
"Ano." Souhlasí a natáhne ruku, aby si od něj vzal další pivo. Mimoděk zkontroluje hodiny na stěně. Minula jedenáctá.
"Měl bych tě upozornit na to, že obvykle spím asi dvě hodiny denně..." To v případě, že by Zye musel brzy ráno vstávat. Yoshiki taky musí, ale jemu stačí jít spát tak za tři hodinky. A ano, znělo to zase jakkoliv.
Zyean
"Ne, po takovém úsměvu rozhodně ne." Narazí na to, jak se Yoshi právě tváří. Teď by ho nejradši schoval za sebe před kýmkoliv a sám sobě se diví, kde se to v něm bere. Nikdy podobné pohnutky neměl, až do dnes. Převaluje to chvíli v hlavě a úplně mu ušlo, jak si ho prohlížet poprvé. Podruhé už to neměl šanci vidět, díky triku. Poslouchal ho celou dobu pozorně a snažil se v tom najít něco malá pro sebe. Bylo toho hodně, hlavně fakt, že by se měl víc otevřít. Měl by do toho dát úplně všechno, ale jak to jen dokázat? Yoshi tím ventiloval svou minulost, své pocity a on by potřeboval ventilovat sám sebe."Víš, tohle už jsem od tebe slyšel a několikrát i četl a..." Odmlčí se na vteřinu, aby si srovnal, co chce vlastně říct.
"Když to slyším přímo od tebe, je neskutečné, že dokážeš být tím, kým jsi." Dostane ze sebe souvislou větu, za kterou by se nejradši poplácal po rameni. Vlastně pro něj není tak těžké před ním mluvit, ale to mu v první chvíli nedochází, jak je to přirozené. Pořád je z něj malinko nervózní a jde to vidět na skoro neznatelném popotahování lemu trika. Možná je to spíš tím, že se ze sebe snaží vydolovat mnohem víc, než kdy jindy.
"Já v sobě zatím našel jen tu, co by se před koncertem nejradši schovala do sebe." Pokrčí zlehka rameny.
"Je to jako hradba, kterou chceš přeskočit, ale jsi moc malý, jak kdyby to nemělo cenu." Konečně se rozmluví malinko víc.
"Občas se mi to podaří a je to hrozná úleva do chvíle, než si uvědomím, že se to stalo." Podívá se na své boty a pohne jimi, jak kdyby přemýšlel, jestli jsou opravdu jeho. Moc nedokáže chvíli zůstat bez pohybu a stejně se to vždycky projeví bubnováním prstů.
"Když jsem dneska seděl ve zkušebně, šlo to všechno ven. Víš, ta touha to pustit na světlo. Všechno, hlavně ukázat, kdo opravdu jsem." Svěřuje se mu to, jak kdyby se znali celé roky a ne jedno odpoledne.
"Nemám co skrývat, nic takového, co máš za sebou ty a stejně to podvědomě dělám." Pokrčí rameny podruhé a obrátí do sebe polovinu piva.
"Asi se budu muset vždycky malinko přiopít, než to půjde samo." Narazí na to, že teď mu to jde skvěle, i když se opilý necítí vůbec. Podívá se na něj, když dosedne na pohovku a trochu víc se zaboří do opěradla, jak znervózní pod jeho pohledem.
"Nezměnil. Pokud si něco myslím, honě špatně se to mění a nestalo se nic, proč by to tak být mělo." přestává malinko kontrolovat, co říká a jeho jazyk, si jede svůj vlastní sprint, už je to tady zase.
"Mám pocit, že jsem si s každou vteřinou jistější...Ale to bych asi taky říkat neměl." Zazubí se nevině, než si znovu lokne. To kafe tam zatím pomalu stydne. Jen...nějak na něj úplně zapomněl.
"Budeš mě mít na svědomí, když mi ji dáš. Dopadne to tak, že v ní vykoupu povlečení a už mě z postele nikdo nedostane. Chudáčci kluci, museli by si za mě najít náhradu, víš?" Zarazí se, protože už toho vážně říká až moc a trochu se začervená. S tím spánkem...
"Nepotřebuju ani ty dvě hodiny, když na to přijde." Práskne na sebe další věc. Dejte mu cisternu energiťáku a podobnou společnost a nemusí spát klidně měsíc.
"To znamená, že si tě můžu užít víc? Tedy jako společnost, víš na povídání a rozhodně jsem nemyslel na nic jiného." Dobře, tohle ukecávání mu tak dobře nejde, jak si myslel. Teď to zase malinko zní, že je tu jenom kvůli tomu, kým je pro ostatní.
"Dobře, řeknu to úplně upřímně. Stejně mi to jinak moc nejde." Už loví svou krabičku, aby si zapálil nebo do pěti vteřin umře na nedostatek nikotinu a rozklepané ruce.
"Chci tu zůstat kvůli tobě a tomu, jak se teď cítím. Vážně mám pocit, že nic není nemožné. Přišel jsem za někým, koho mám za vzor a ono se to dost rychle otočilo. Kdybys nebyl ty...Myslím slavný, známý, no to je fuk. Asi bych ti po pátém pivu řekl, že se mi líbíš a možná bych pak našel v sobě něco, co normálně vůbec neznám a vyzkoušel bych, jak hodně drzý můžu být." Kouká zarytě před sebe, snaží se neculit a pak se zase ohlédne na Yoshiho.
"Tak a je to venku. Jeden se fakt cítí líp i přes to, že mě nejspíš brzo vyhodíš." Začne se pomalu zvedat, aby mu to ulehčil. Copak by si kluk jako on mohl k někomu jako je Yoshiki dovolit něco podobného? Už to vážně neměl pít!
Yoshiki
Skloní na okamžik tvář a pro sebe se usmívá. Líbí se mu jeho úsměv? Pak se na něj ale podívá zpříma. "Proč si myslíš, že je to neskutečné?" Zajímalo by ho, co přesně tím Zye myslí. Kontrast zodpovědnosti v jeho povolání s tím, jak umí vyvádět nebo co bylo tou postranní nevyřčenou myšlenkou? Pak se ale znovu zamyslí a promne si při tom dlaní bradu. Rozumí tomu, co Zye říká.
"Nemysli si, že jsme neměli strach, když jsme vystupovali. Vlastně ho pořád někdy máme… Hide občas stojí na schodech před vstupem na stage a pořád dokola opakuje Chci vystupovat, já chci vystupovat, jako by se potřeboval ujistit, že vzápětí neuteče. Ale až usedneš za bicí a uvidíš, jak dav odpovídá, všechno zmizí. Nikdy neříkej, že to nemá cenu, už nikdy. Říkej Budu hrát v Budokanu a nebude to jinak." Myslí to vážně. Dokud si nevezme do hlavy velké cíle, vesmír v jeho prospěch nic neotočí. Těžko říct, co by v tom mohlo být, že se Zyean stahuje do sebe. Výchova? Názor společnosti? Nebo jen nedostatek sebevědomí?
"Musíš se urvat ze řetězu. Zapomenout na to, že ti záleží na tom, co si o tobě myslí ostatní. Navíc bicí jsou nejvíc vzadu, nejvíc z očí. Nejsi frontman, ani kytarista. Nemusíš jít před lidi a dokazovat jim svoje sebevědomí. Oni tě hlavně slyší, ale moc dobře tě nevidí, tak je hoď všechny za hlavu. A manažery taky. Podívej se na Manu. Styděl se tak moc, že si na tom postavil image. Zkus nad tím přemýšlet z nějakého podobného úhlu. Vždycky, když po mě něco chtěli, udělal jsem přesný opak. Mysli na to, že lidé v naší zemi mají pravidel a provazů za celý život plné zuby. Dopřej jim svět, kde neexistují." Pak se ale rozesměje.
"Proč ne." Pokrčí rameny a myslí to naprosto vážně. On a jeho kapela… ani jeden z nich nejsou vzorem ctnosti a pijí jako o život. Zye ho vidí v příliš dobrém světle.
"Před tím jen trochu a po tom to doženeš." Mrkne na něj. Však kde jsou zrovna jeho kupmáni? V hospodě. Tedy Hide, Pata a Taiji rozhodně.
"To bude tím, že se ještě neznáme." Zasměje se znovu, ale je to od něj milé. Rozhodně by ale nečekal, že se Zyean pustí do frontálního útoku. Několikrát zamrká, než mu řekne to s parfémem a povlečením a pak se doopravdy trochu začervená.
"No tedy..." Vydechne.
"Pak mi asi nezbude, než ti ji věnovat." Pokrčí rameny podruhé, ale Zye rozhodně nekončí, když mu řekne, že dnes klidně spát nebude. Yoshiki si to asi klidně může přeložit tak, že ho ze své společnosti bude muset odvléct násilím. Musí se znovu hlasitě rozesmát, když mu Zye bez obalu řekne, jak moc si ho chce užívat. To dělají ta piva? Ale pak se dozví i holou pravdu, když se Zye rozhodně jít s kůží na trh a být maximálně upřímný. Vzít si do hlavy někoho slavného, přijít za ním do šatny a do očí mu to říct, ještě s tou bariérou jejich pohlaví, to chce hodně odvahy a ano, Zye se teď chová podle jeho meducínky – Nic není nemožné.
"Vidíš? Přestal jsi se omezovat. Kanto z práce… Ayaka od sousedů nebo Yoshiki ze zkušebny? Karaoke bar, malý klub na okraji Tokya nebo Budokan? Je to stejné… co myslíš, že se teď stane, když jsi konečně zapomněl na všechno kolem?" Nechá to mezi nimi chvíli jen tak vyznít a sleduje jeho oči. Chvilka se malinko protahuje, dokud se Zye nezačne zvedat na nohy. Yoshiki je dost blízko na to, aby mu stačilo se jenom natáhnout, položit dlaň na jeho rameno, zarazit ho zpět do pohovky a naklonit se blíž, aby mohl přitisknout svoje rty na jeho. No a proč ne? Když je k němu tak milý? Vypadá snad jako jeptiška?
Zyean
Z Yoshikiho úst to zní všechno tak jednoduše. Ale trochu mu dává pocit naděje, že zrovna Hide si něco podobného opakuje před vstupem na pódium. Není tedy jediný, kdo s tím má problém. Všiml si, že kluci mí být taky nervózní, ale z nich to spadne za to z něj...Musí se to nějak naučit, prostě vypnout tak jak to má na zkouškách. Pokud se mu to nepodaří, dostává ho uvědomění, že v kapele nemá, co dělat. Tak to prostě je. Snaží se proto udělat maximum, ale pořád se mu to vůbec nedaří. Přes tvář mu při těch myšlenkách přeběhne malinkatý stín. Možná měla máma pravdu a není to nic pro něj. Tohle ještě nikomu neřekl a...Možná by taky měl. Dneska ze sebe dostal víc, než za poslední dobu. S Yoshikim zdá se, není nic nemožné a obrací jeho hlavu během jediného dne na ty správné myšlenky. Co když si pokaždé vzpomene na rozhovor s ním a třeba to půjde? Mohl by si něco takového vždycky přehrát a třeba si představit, že je s ním a bez těch všech lidí kolem. Nikdo ho skoro neuvidí, třeba nepoznají, že tam není v hlavě s nimi. Pak to postupně posunou dál, aby začal vnímat i to, že před ním někdo je. Tedy nemyslí kluky, ale spíš publikum. Převrací pořád dokola v hlavě svůj plán a koutky se mu malinko vyhoupnu vzhůru. Co může ztratit? Horší, jak uvědomění, že na to fakt nemá, přijít nemůže, i když...Už to samo o sobě je pěkně pitomý. Zarazí se malinko, když přijde na to, že už se přestal omezovat. Asi mu to všechno neměl říkat, ale žádné nadávání nepřijde. On je rád za to, že mu něco takového řekl. Tak fajn, teď už vážně rudne a nechápe, co se tu děje."Teď? Nejspíš mě hodně rychle vyhodíš, protože jsem příšerně drzý a tohle bych ti rozhodně říkat neměl. Ale hai, máš pravdu, je to mnohem lepší, než kdybych to nechával uvnitř sebe." Souhlasí s ním, že dostat to ven, je mnohem lepší. Teď to jen aplikovat i před ostatními. Yoshi je tu jediný a i když je známá tvář, není to před ním tak těžké. Nebo je to jenom proto, že se s ním cítí celkově mnohem uvolněněji? Prudce se po něm ohlédne, když ho zarazí uprostřed pohybu a donutí ho sednout zase zpátky. A je to tady, teď dostane pěkně vynadáno. Možná něco ve stylu, že je to sice hezký, ale jemu by to říkat neměl a nejspíš i to, že se úplně zbláznil. A měl by pravdu. Tohle se jen tak někomu neříká a on to udělal. Vypadá hodně rozpačitě, když otírá pusu a chtěl by se mu omluvit, jenže je vzápětí umlčen jeho rty. Víc už překvapený být nemůže. Než si v hlavě přerovná, co se tu opravdu děje, uplynou asi dvě vteřiny. Yoshikiho rty v něm odpálí naprosto nečekané pocity a hlavně stránku, která se nenechá dvakrát pobízet. Asi tak jako slova, která pálí, když nad tím přestane přemýšlet. Vypne úplně, když ho zlehka vezme za boky, nechá víčka klesnout a změní políbení v něco mnohem nedočkavějšího. Tohle nejde ovládnout a nechá se svou vlastní podstatou a věkem hrozně rychle strhnout. Možná kdyby to byl někdo jiný, nebylo by to takové. Malinko se probere, když si uvědomí, že se právě pokoušel dostat jazykem mezi jeho rty a poplašeně se od něj odtáhne. Jeho oči ale vypadají úplně jinak, než výraz, který mu sedí ve tváři. Poskakují v nich hravé a nedočkavé jiskřičky, pro které byl tohle rozhodně jen začátek.
"Můžu jen doufat, že tohle nebylo dobrou noc a už běž." Prohodí, aniž by se stačil zarazit a nevinně se zazubí. Být to na něm, klidně bude pokračovat, protože teď už opravdu nepřemýšlí, s kým na tom gauči je.
"Dobrou noc teď mít budu a když nepůjdeme spát tak i dobré ráno, ale tohle jsem taky na plnou pusu říct nechtěl." Následuje další nevinné zazubení a krátce těkne očima ke svým dlaním, které pořád ještě Yoshikiho boky nepustily. Právě naopak si ho podvědomě přitahuje blíž.
"Víš co, mě už je to asi vážně jedno. Zabít nebo po mě cokoliv hodit můžeš klidně až po tom. Někdo z kluků mi náhrobek nadepíše. Pro žádného začínajícího bubeníka by nemohla být větší čest. Přeražen tácem v rukou pana Hayashiho. Promiň, ale ty sis začal." Podívá se se smíchem znovu do jeho očí a neovládne se podruhé, když se nakloní znovu blíž a políbí ho tentokrát on.
Yoshiki
Trvá to přesně dvě vteřiny, které by mohl pociťovat jakousi nejistotu z možné reakce, než ucítí Zyeanovy dlaně na bocích a jeho rty mu začnou náruživě odpovídat. Zdá se, že tak moc náruživě, že tím Zyean vyděsil sám sebe. Podívá se mu do očí, když se od sebe odtáhnou na délku paží, ale sám v těch svých nemá žádné odmítání nebo pohoršení z toho pokusu. "Slova o dobrém ránu znamenají obvykle jenom jednu věc." Zkonstatuje. Někdo bral kariéru přes postel, někdo se specializoval na balení celebrit a tady tenhle kluk naproti němu ještě pořád působí, že se to všechno stalo přirozeně a náhodou, i přes to, co tu právě provádějí.
"Nebojíš se, že si o tobě budou myslet, že si sháníš producenta podezřelými taktikami?" Naráží na svou vlastní nahrávací společnost, když si ho prostě musí trochu dobírat. Zye se ale odradit nenechá a dokonce si trochu dobírá jeho nálady. Nestačí ani na oko dotčeně našpulit rty a už se zase líbají. Sklouzne z opěrky pohovky k němu a oplácí mu polibky, dokud se oba nepotřebují nadechnout. Pak mu teprve položí dlaň na hrudník.
"Je dobře, že máš pro strach uděláno, nikdy nemůžeš vědět, co mě popadne v příští vteřině." Pořád si s ním trochu hraje a pak se rozhlédne kolem sebe.
"Hmm… gauč v šatně… to není místo, které bych si vybral. Bydlím odsud daleko, ale můj přítel má kousek byt a nevyužívá ho. Mám klíče, abych to sem měl co nejblíž, když teď musíme nahrávat tady." Vysvětlí, zatímco mu v očích zajiskří. Zve ho na privát? No a proč ne? Lepší, než nějaký hodinový hotýlek, pokud na ně Zye vyloženě není. Už mu tak docela neřekne, že ten byt na střídačku využívá klidně celá kapela, ale za poslední dny tam nikdo z nich nespal. Vstane z pohovky a odejde na okamžik k šatním tyčím, kde má na zemi opřenou tašku. Má v ní důležité věci. Vyloví z ní klíče, zatočí jimi na prstech, když na něj udělá jakési hmm a pak do ní uloží ještě několik nezbytností, včetně malého počítače. Mezi jednotlivými úkony si do koutku vloží vlastní tenkou cigaretu a připálí a po chvíli hledání najde v přeplněném šuplíku ještě něco. Vrátí se k Zyeanovi a vtiskne mu do dlaně rudočernou krabičku. Uvnitř je lahvička s jeho parfémem.
"Můžeme jít." Pobídne ho, než společně opustí šatnu, kterou za nimi zamkne. Chodba je zhasnutá a úplně prázdná, ale ulice už působí živěji, dokonce i v tuto hodinu. Není problém ulovit prázdné taxi, do kterého si společně nastoupí.
"Jedeme rovnou nebo to chceš vzít přes nějaký bar?" Zeptá se ho, zatímco taxi pošle alespoň ve směru jízdy k nové adrese. Jaké to asi je pro kluka jako Zye, takhle cíleně někam jet… no kvůli sexu? Jemu to připadá docela vzrušující, líbí se mu a proč by si neužili, když je to vzájemné? Pohodí vlasy v rozverném úsměvu, zeptá se, jestli tu mohou kouřit a kupodivu mohou. Musí nějak zaměstnat ruce, protože i člověk jako on dovede být nervózní. Vlastně opravdu hodně.
Zyean
Nestihne mu odpovědět ani na jedinou věc. Příliš jeho hlavu zaměstnávají jeho rty, které už zase líbá a nějak si nemůže uvědomit, jestli někdo v jeho životě chutnal podobným způsobem. Asi se mu z něj motá hlava, ale ani to nezapříčiní, aby se dobrovolně odtáhl. Najednou v sobě našel nějakou zastrčenou odvahu a teď ho potvora vůbec nechce pustit. Ne, že by mu to vadilo. To přijde, když se od Yoshiho musí odtáhnout a uvědomí si, co mu říkal. V prvním okamžiku vůbec nepochopí, že jde o dobírání a vpadá vyloženě vyděšeně, když mu to dojde."Já...totiž, tak to není. Jen prostě..." Zajede si dlaní mezi prameny a přemýšlí, jak mu to vysvětlit, aby si vážně nemysle, že mu jde o něco podobného. Jeho to nenapadlo ani na jednou vteřinu. Asi vážně přemýšlí úplně jinak?
"Já se..." Vážně se mu chtěl omlouvat za to, že si vůbec něco takového dovolil, ale hned se zarazí, když přijdou další slova. Takže je to v pořádku? Jen si ho dobíral? Hodně se mu uleví, ale jeho chvíle oddechu nemá dlouhého trvání. Doteď byl přesvědčený, že ho odtud vyhodí, když si dovolil tolik. Teď už možná malinko tuší, že by mohli užít ještě pár podobných polibků, pak se rozloučí a už se pravděpodobně nikdy neuvidí. Zůstala by mu dokonalá vzpomínka, ale nikomu by to neřekl, to ví už teď. Hledí na něj malinko nechápavě a možná i vypadá, že jeho mozková kapacita klesla na hranici šumící trávy, protože gauč je málo? A na co proboha?
"Zavolám ti taxi?" Vypadne z něj úplně pitomě a pak mu dojde, že má jet s ním. Teď už vážně rudne a nechápe, jak se v jedné vteřině může tolik stát. Zůstane sedět připraven o všechny slova a je malinko tam, kde byl na začátku. Vůbec neví, co si s tou situací počít. Ne, že by se styděl, když došlo na podobné věci nebo si to nedokázal představit, ale tohle se dělo...Možná tak, když byl v baru a potkal někoho, s kým si padli do oka. Tak rychle v tom hrál většinou roli alkohol. Na tohle je asi moc střízlivý...nebo není? Vypadá malinko jako loutka, když z gauče vstane, kopne do sebe zbytek piva, protože nechat to tu, by bylo něco neodpustitelného a následuje Yoshiho ven. U dveří se zarazí a vrátí se pro svůj batoh, který tu samozřejmě nechal.
"Budeš mi muset dát chvilku, než si asi milionkrát převrátím v hlavě a zjistím, že to vážně děje." Dokáže ze sebe konečně něco vydolovat a vůbec mu nedochází, že se pitomě usmívá.
"Zatím to vypadá jako fakt skvělej sen." Zasměje se sám sobě, ale nebrání se. Byl by blázen, kdyby ano. Už zase se projeví náznak odvahy, on ho přejde, až přijde na sundávání oblečení. Zase si to malinko přerovnává v hlavě, dokud se neusadí do taxi. Teď už z toho vycouvat nemůže a vlastně ani nechce a to je snad ještě horší. Přijde otázka, po které se na něj podívá a upřímně se rozesměje.
"Tohle není moc fér, když řeknu, že rovnou budu za nadrženého puberťáka, který by tam nejradši byl. To asi není super vizitka. Když řeknu, že bar, reálně hrozí, že se ztřískám, protože budu čím dál nervóznější a nestane se vůbec nic." Je vidět, že se přestává kontrolovat čím dál víc, ale pořád má dost soudnosti, aby to neřekl nahlas, ale spíš se k němu naklonil. Cigareta je dost velké vysvobození, hned si zapálí, když se malinko narovná.
"Jedeme rovnou, špatnou pověst v tomhle ohledu asi přežiju mnohem líp." Udělá si legraci sám ze sebe a u toho mu málem cigareta vypadne z ruky, jak ji protáčí mezi prsty. Chvíli pozoruje okolí z okýnka, než se na Yoshiho podívá a znovu se zasměje.
"Promiň, mě to pořád úplně nedochází a asi nebudu schopný z toho auta ani vylézt, aniž bych se přerazil, ale smát se klidně můžeš. Když už nic, ta tě aspoň pobavím." Pokračuje dál v trochu pitomých vtípcích, ale vážně se tak cítí. +Aby tě nakonec nemusel znásilnit.+ Ne, tohle nahlas rozhodně říkat nebude. Vzpomene si na polibek, který proběhl v šatně...Dobře, už si začíná být jistý, že se nic podobného nestane a jeho tělo je o tom přesvědčené taky. Jakmile auto zastaví, málem se vážně přerazí, ale nakonec to ustojí a když je venku i Yoshi, natáhne ruku po uchu jeho tašky.
"Potřebuju zaměstnat ruce, tady na tebe ještě sahat nemůžu." Tohle nebyla ta nejlepší omluva...Hodí po něm lehkým úsměvem a pokrčí rameny. Jdou společně do bytu, aby...No to, cokoliv řekne, bude proti tomu rozhodně nevinnost sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat