(nahrávací studio)
Yoshiki
"Kolik je hodin?" Ozve se do nastalého ticha, když umlkne rachot bubnů a někdo mu řekne, že deset pryč.
"Čas vážně letí, co?" Broukne skoro nesmělým tónem hlasu, jako by se před chvílí nepokoušel rozmlátit vlastní bicí soupravu na kusy, vstane ze stoličky a vděčně sáhne po ručníku, aby si otřel obličej. Horní polovina těla se mu leskne potem a zatímco se po cestě s tichými díky loučí se všemi, kdo můžou konečně domů, míří rovnou k Zyeanovi, který stále stojí u dveří. V sále panuje přítmí a jeho další personál balí soupravu a všechny věci, na které už Yoshiki nemá čas. Ty časy už naštěstí minuly…
"Ahoj." Usměje se na něj a vypadá trochu, jako by toho Yoshikiho z dopoledne někdo vyměnil. V očích mu sedí vřelý pohled, mírně se usmívá a vypadá, jako by se znali celé věky. Únava se na něm neprojevuje ani trošičku, spíš jako by měl takové brzké odpoledne.
"Omlouvám se, trochu se nám to protáhlo. Musím ještě do šatny." Řekne mu, když ukáže ručníčkem přes rameno a už ho vede za sebou ven na chodbu a po ní ke dveřím se jménem jejich kapely. Nikdo z kluků už tu není. Poslední odjížděl Pata asi před dvěma hodinami. Pravděpodobně budou v hospodě o několik bloků dál, protože po zkoušce Hide většinou domů jen tak někoho nepustil. V šatně je najednou absolutní ticho a je plná artefaktů jejích obyvatel. Všude jsou tyče s oblečením, hodně odložených nástrojů a další osobní techniky, neuklizené šálky od kávy a plechovky od kde čeho, zrcadlo ověšené fotkami, dopisy, akordy a dalším inventářem, na stole několik zaklapnutých laptopů, zaházených Cdčky, trástky, papíry a taky prázdnými kelímky od nudlí… no prostě pánská zašívárna se vším všudy.
"Počkáš na mě chviličku?" Řekne mu, zatímco k němu stojí zády a vybírá si, co na sebe hodit. Jakmile to má, blýskne po něm oslnivým úsměvem přes rameno a se všemi věcmi zmizí ve sprše. Kupodivu tam není dlouho. Nikdy neměl ve zvyku ztrácet čas. Teď má na sobě pohodlné džíny, vyšší kotníčkové boty, černé tričko a sportovní sako doplněné o hedvábnou šálku. Dlaní si uhlazuje vlasy a kalhoty nechá přes židli, aby je asistentka mohla odnést, až odsud odejde.
"Takže… Měl jsi v plánu se mnou provést několik věcí. Obávám se, že jízda na kancelářské židli v prázdném domě už nebude tak zábavná." Znovu se zazubí a podívá se mu rovnou do očí. Proč, že se to vlastně sešli? Zyean měl hodně otázek.
"Potřebuješ, aby tvou kapelu někdo popostrčil?" Pochopí to nakonec po svém.
Zyean
Zye měl pocit, že se celý den malinko vleče. Pořád nedokázal pochopit, kde se vzalo to štěstí a mohl být s Yoshikim na kávě a ještě by se s ním měl sejít večer. Pořád mu přišlo, že se mu to spíš jen zdá, než aby to byla pravda. Sám se vydal po jejich rozloučení do zkušebny a byl tam první. Po něm krátce dorazil Boo a pak i Sena. Ricko...Se ukázal snad až za hodinu a s sebou...Kruci, co to bylo za kluka a proč na něm tak visí očima? Odpověď dostali vzápětí všichni a nestačili koukat. Nicméně Aki byl...Bez problémů mezi ně zapadl a když přišlo na dvdéčko podepsané samotným Yoshim, už nemohl Zye dál mlžit. Slétli se na něj jak vosy na bonbón a málem o drahocenný suvenýr přišel. Senovi museli zabránit, aby nepřitáhl led lampu a nechtěl ho podrobit křížovému výslechu, co všechno se dozvěděl. Zye byl zase malinko uzavřený a řekl jim jen pár vět, ale neprozradil, že by se sem měl večer vrátit. Zná je moc dobře, ještě by se tu někde schovali a pak se na Yoshiho vrhli a to nechce. Pak jim to nejspíš řekne. Ne, že by chtěl být zlý, jen...Malinkaté tajemství přece nikoho nezabije, no ne? Tahle zkouška je nakonec malinko odfláknutá a řeší se hlavně jejich spolupráce s Laruku a když si Zye malinko dobírá Tetsuyu, Boo nějak divně rudne. Co zase tohle je? Trefí se do něj ještě párkrát, než to opravdu rozpustí. Zye sice jako první zamíří domů, kde si hodí sprchu a pak se vydá do obchodu. Vůbec netuší, jestli něco brát s sebou nebo ne a nakonec má přece jen malinko narvaný batoh. Možná nic z toho ani radši nevytáhne, protože koupil samé pitomosti. Jenže už teď je nervózní. Jak si při kávě povídali, teď si není jistý, jestli ze sebe dokáže vůbec vydolovat slovo. Je něco po desáté, když proklouzne do budovy. Pozdraví několik odcházejících s vyčerpanými tvářemi a dojde až do zmíněného patra. Přede dveřmi do sálu se několikrát nadechne, aby zase vydechl. +To dáš, co se může stát? Přece se nelekneš?+ Dodá si poslední kousíček odvahy, než skutečně vstoupí. A pak už od Yoshikiho neodtrhne pohled. Vidět ho za bicími je...Tohle prostě nedokáže jen tak popsat."Mně se celý den malinko vlekl." Utrousí tiše spíš pro sebe a setká se s nechápavým pohledem několika tváří. Zvládne na to jen pokrčit rameny, než mu Yoshi věnuje plnou pozornost. Ještě malinko se rozhlíží, jak ostatní balí věci.
"A...Ehm, zdravím..." Vypadne z něj nakonec upřímně a svou nervozitu maskuje za široký úsměv.
"Jsem tak trochu propustka na svobodu, co?" Vypadne z něj naprosto nevědomky, když vidí, jak všichni poněkud unaveně mizí za sálu.
"Jasně, nic se neděje...Já..." Odmlčí se, protože už mu chtěl říct, že tu na něj klidně počká, ale to se taky dít nemá. Pohodí si batoh na rameni a vykročí za ním do šatny. Cestou se snaží nemyslet na to, jak vřele se najednou tváří. Vyvádí ho to z míry a ne, že ne. Šatna je další velké lákadlo. Kdo má tu možnost se jen tak dovnitř dostat? Udělá několik kroků dovnitř a už se rozhlíží jako dítě pod cizím vánočním stromečkem a ví, že se snad nesmí ani ničeho dotknout.
"Jo, jasně i týden." Vypadne z něj poznámka. Pravděpodobně by tu čekal klidně celá staletí, až by přirostl k zemi. Malinko začne šmejdit, když se Yoshi vydá do sprchy. Spíš všechny věci s posvátnou úctou obchází a pár z nich se zasměje. Už se probírá některými kostýmy, když dveře klapnou a on přistiženě stáhne ruku dolů a zatváří se naprosto nevině.
"To oblečení na mě volalo, no vážně." Prohodí s náznakem vtipu a radši se poposune kousek dál. Jeho batoh už se válí na zemi a sám umístí své pozadí na opěrku pohovky. Vzápětí se krátce zasměje.
"To asi ne, leda by to bylo s ohňostrojem, abychom si zajistili pozornost a pak možná i kriminál, až by to tu chytlo." Rozvede své představy a jen na to pomyslí...Možná někde, kde nebudou v příštích týdnech chtít zkoušet. Zrovna se sklání k batohu, aby vytáhl to, co přinesl, když ho Yoshi vykolejí už po několikáté. Vážně si myslí, že přišel, aby jim někdo pomohl? Jenom proto? Přes tvář mu přeběhne malinkaté zklamání, protože to je to poslední, co ho napadlo. Ne, že by to nebylo skvělé, jen...
"Ne." Vypadne z něj jako první a ještě chvíli se přehrabuje v batohu, než vytáhne pivo a nějaké dobrůtky. Rozhodně nic zdravého.
"Prostě jsem s vámi chtěl strávit víc času." Prohodí jako první, než mu dojde, jak to zní.
"Totiž, ne proto, že bych si něco myslel nebo tak." Začne mu pusa jet, aby se z toho nějak vymluvil, když je nervózní až moc, občas se mu to stává.
"Vůbec si nic nemyslím, jen mi naše odpolední povídání hodně dalo, hlavně to o otevření se a navíc..." Už neví kudy z toho ven, protože se to toho naprosto krásně zamotal.
"Říkal jste, že bude fajn, když tě někdo donutí poslat lidi domů. Tak jsem tady." Vyřeší to nakonec úplně jinak, než mě původně v plánu a rozhodí rukama jako by byl nějaký zachránce.
"Vypadali malinko unaveně a já tolik spánku nepotřebuju, když na věc přijde." Zase špatně, tohle taky nezní nejlíp.
"Mám pocit, že už jsem toho řekl až moc. Asi se vrátím k módu posluchače, než řeknu něco, co bude znít ještě hůř. Občas na to mám vážně talent." Nejistě se zazubí a natáhne k němu plechovku s pivem. Potřebuje se nutně zchladit.
Yoshiki
V duchu se probírá některými Zyeanovými slovy… Tak například ta propustka na svobodu. Tím mířil na to, že vězní svůj personál? No… to je možná pravda, ale ta práce se sama neudělá. To s tím čekáním i týden ale bylo velmi roztomilé a nejraději by přivedl všechny, kdo tu dnes byli, že takhle to má vypadat. "Klidně si ho prohlédni." Broukne směrem k tomu oblečení. Co by s ním asi tak mohl udělat? To ho spíš zničí někdo, kdo ho odnese do špatné čistírny. Povšimne si, že ze všech možných šatních tyčí, stojí Zye zrovna u té jeho, ale nedá to nijak najevo. Zasměje se jeho slovům o kriminále a v očích mu trochu zajiskří. Pokud jde o něj, takovou zábavu si neužil už dlouho.
"My samozřejmě utečeme. Přece by se nám nestalo, aby nás chytili a kdyby někdo tvrdil, že to na kamerách jsme my, svedeme to na cosplay fanatických fanoušků." Pokrčí nenuceně rameny. Takovou honičku mají s Hidem za sebou. Honili je právě podobní fanoušci a oni skočili do auta a až uvnitř jim došlo, že ani nevěděli do jakého. Prostě tam stálo!
"Ne?" Zopakuje po něm a sleduje ho, co hledá ve svém batohu. To občerstvení je další velmi milé gesto z jeho strany. Tady by se v lednici snad taky ještě něco našlo, ale Zye skutečně myslel i na tohle a na to, že si v budově v tuto hodinu už nic nekoupí.
"Kdybys chtěl třeba kávu, vedle je kávovar." Nabídne mu honem. Nedělá si iluze, že by tady bylo něco k večeři. Všechny ty věci jsou nezdravé a on se jim hodně vyhýbá. Má svoji vlastní, přísnou dietu, ale nemá to srdce mu to říct nebo odmítnout, takže dnes prostě udělá výjimku. Při tom trávení času vydechne své obvyklé áááh a zvláštně se na Zyeana usměje. Má neskutečně nabitý rozvrh, lidi jako on se k němu často vůbec neměli šanci dostat, ale v jeho případě udělal ústupek, ještě sám pořádně neví proč. Když Zyean začne vysvětlovat, co tou větou myslel, zní to docela dvojsmyslně a on při tom nakloní hlavu k rameni.
"Pořád jsi ze mě nervózní?" Zeptá se ho na rovinu. Co by s tím tak mohl udělat? Vlastně se mu to líbí a zároveň si takhle asi moc nepopovídají. Měl by se dívat jinam? Sedět dál od něho? Když mu pak Zye v jedné větě vyká a tyká zároveň, už se doopravdy usmívá a trochu na něj přivírá oči.
"Myslím, že můj personál tě bude milovat. Přijdeš jim dát dobrou noc i zítra?" Chvíli je ticho, než mávne dlaní ve vzduchu a honem pohled skloní.
"Ne, tak jsem to taky nemyslel..." Odtuší rychle a opravuje si bezděčně vlasy, které upravit vůbec nepotřebují.
"Uhmm… takže je všechny zastoupíš?" Broukne vzápětí, ale ještě se na něj nepodívá. Trochu schovává tvář za svými vlasy. Nakonec se ale narovná v ramenou a s novým úsměvem se natáhne pro plechovku.
"Arigato." Broukne, než ji otevře a s chutí se napije. Pivo je ještě studené a po tom výkonu vážně osvěžující.
"Ne, myslím, že budu raději, když budeš dál mluvit." Vyzve ho gestem dlaně.
"Přece tu nebudeme sedět potichu." Dodá, aby měli jasno v tom, že se vydrží dlouhé hodiny tiše stydět, i když je jinak jako tornádo.
"Chtěl jsi mě znovu vidět, možná bys měl využít toho času a udělat všechno, co chceš, protože zítra už může být pozdě." Řekne mu nakonec a…
"Tak tohle znělo asi nejhůř ze všeho." Zkonstatuje a pak se rozesměje.
"Chci tím jen říct, že sám víš lépe, jaké zkušenosti chceš ode mě načerpat…. Dobře, já se vzdávám, kávu?" Rozhodí rukama a vstane, aby pro ni došel do vedlejší místnosti. Trvá to asi deset minut, než se s kávovarem popere a najde nějaký tácek, na který dá šálky i cukr a mléko, kdyby je Zyean potřeboval. Položí tác doprostřed bordelu na stole, na štos nějakých časopisů o hudbě a znovu si zahrne vlasy za ucho, když se narovná.
Zyean
Ten nápad s jízdou na židli, ho tak úplně nepustil. Věří tomu, že Yoshimu by ten cosplay prošel, ale narovinu, kdo by se asi tak převlékal zrovna z něj? Našel by se vůbec někdo takový? Pořád si v tomto ohledu moc nevěří. Rozhodně ne v téhle společnosti."Káva? To zní skvěle." Odsouhlasí mu ještě, aby to všechno malinko zamluvil, ale Yoshi mu moc příležitostí nedává. Asi se z něj brzo propadne na druhý konec planety, protože mu to jeho vysvětlování asi moc nepomohlo. Vůbec nechápe, co se to s ním děje, nikdy podobné problémy neměl. Ne, že by jindy nebyl nervózní, ale...
"Jak by z tebe někdo nemohl být nervózní? Do dneška jsem si myslel, že koncert a kilometr od pódia bude naše nejbližší setkání." Plácne první, co mu přijde na jazyk a vůbec mu nedochází, že mu začal automaticky tykat a není to poprvé, co se mu to stalo. Nadechne se, že by mu ještě něco řekl, ale přijde na personál a u toho už mu stoupá obočí vzhůru.
"To měla být pozvánka nebo snaha mě ještě víc dostat na kolena?" Vypadne z něj úplně spontánně a má sto chutí se plácnout do čela.
"Totiž tak jsem to nemyslel." Tahle věta tady asi dneska padne ještě milionkrát a možná si ji někam napíše, aby ji mohli jen střídavě zvedat.
"Co se to se mnou děje?" Prohodí si tiše pro sebe a rozpačitě se poškrábá na temeni a pak na něj vytřeští oči.
"Klidně a hned." Asi by mu odsouhlasil i skok pod metro, kdyby na to přišlo a dojde mu to zase příliš pozdě.
"Když ti...Vám?" Zamotá se do toho opakovaně a omluvně rozhodí rukama
."Řeknu, že to byl vtip, bude mi tady ještě někdo věřit?" Zasměje se sám sobě a radši se pokusí utopit ve vlastní plechovce. To, že se málem polije, protože se mu malinko třesu ruce...Ne, toho si určitě nevšimne. A pak se málem udusí opravdu, když se do toho řádně zamotá pro změnu Yoshiki. Naklání hlavu na stranu a prohlíží si ho překvapenýma, velkýma očima. Nevydrží to a musí se rozesmát, protože tohle rozhodně vyznělo...
"Má smysl, se těm narážkám vůbec bránit, když nám to tak skvěle jde a..." Zarazí se, protože Yoshi opustí místnost a jeho napadne, jestli už to vážně nepřehnal. Radši zase sáhne po svém pivu.
"Prostě žádné narážky, už ani jednu." Neřídí si a snaží se koukat, co tu je. Stejně očima pořád těká ke dveřím, ve kterých zmizel. Potlačuje nutkání se zvednout a jít mu třeba pomoct, aby toho třeba netahal moc a sám. Zaměstná se nakonec tím, že nachystá pár pochoutek z batohu a zbytek času popíjí pivo a bubnuje prsty a pak i dlaněmi o kolena. Nemůže vydržet ani chvilku v klidu, má prostě moc energie potřebuje ji vybít. +Tohle mu taky neříkej. Víš, jak by to znělo.+ Upozorní sám sebe v duchu a zatváří se přistiženě, když se Yoshi vrátí do místnosti.
"Arigato." Poděkuje mu za kafe, po kterém se natáhne a pak ho málem pustí. Jasně, že nebude studené.
"Myslím, že dneska bych nebyl schopný nastoupit ani na to správné metro." Stáhne ruce z kávy na stolku a položí je na plechovku piva.
"Horko, prostě moc horko." Zamumlá si pro sebe, než se zarazí a podívá na Yoshiho.
"To kafe, myslím. Tedy, než že by mi z tebe, z vás nebylo horko, ale.." Pusa mu zase jede a to se vždycky tolik snažil, aby se to nedělo. Doma mu říkali, že se to nedělá, proto se to snažil držet na uzdě. Chce rychle odložit pivo na stolek, aby se zaměstnal, ale málem se netrefí a plechovka začne klouzat po jednom z časopisů, rychle se natáhne, aby ji zachytil a nic tu nevylil. To už ale prostě neusedí a sveze se na pohovku. Už je rudý až za ušima.
"Jsem pako, já vím." Protočí sám nad sebou očima, ale nějak se nemůže přestat smát.
"A ne, ještě vážně nejsem opilý." Ujistí ho a podívá se na své triko, které už rozhodně není suché a celé od piva.
"Chtěl jsem se zeptat na to, co je uvnitř hlavy někoho jako vy, když sedne za bicí." Snaží se odvést pozornost a už se snaží lovit v batohu a doufá, že tam nějaké náhradní má. Jestli ne, prostě vyskočí z nejbližšího okna. Jak kdyby se proti němu dneska všechno spiklo.
Yoshiki
Upřímně se rozesměje Zyeanově poznámce a stočí k němu svoje oči. "Hmm, jednoho by ani nenapadlo, kolik nejbližších setkání vlastně může zažít v jeden den." Řekne jako první a pak trochu zvážní, ale jeho oči se pořád usmívají.
"Divil by ses, kolik lidí mě nemůže ani cítit." Asi by mu neměl prozrazovat něco takového a dobrovolně sestupovat ze svého stupínku pomyslného bubenického božství, ale byla to pravda. Od hudební branže počínaje, po spoustu posluchačů konče. Yoshiki byl ten typ, kterého lidi buď milovali nebo úplně nenáviděli a neexistovalo nic moc mezi tím. Zarazí se, když se ho Zye zeptá, jak myslel to s tím personálem a chvíli na něj hledí. Trochu nervózně se poškrábe na krku. Samozřejmě to byl vtip, i když by asi nebyl problém, aby přišel znovu, jen ta kolena při tom jejich dnešním dvousmyslném škádlení dostávají najednou úplně jiný podtext.
"Eheh..." Tiše se zasměje, ale v očích mu zasvítí provokace. Nejraději by mu řekl, že samozřejmě to druhé, ale to už by bylo vážně moc. Ještě by ho Zyean obvinil z nějakého harašení. Znovu se rozesměje, když mu Zye nabídne svoje nekonečné služby a ne, nejsou to žádné pofidérní služby!
"Obávám se, že bych tě zaměstnal tak moc, že už bys neměl čas na bubnování." Tak tohle znělo taky pěkně divně, jenže mezi nimi takhle zní snad úplně každá věta. Pousměje se, když k jeho uším dolehne to tiché zašeptání. Něco se děje, ale to s nimi oběma, jak to tak vypadá.
"Můžeme si tykat, když už spolu sedíme v šatně uprostřed noci a pijeme pivo..." Svolí a zavrtí hlavou. Ne, nikdo už mu rozhodně věřit nebude. Pozoruje jeho třesoucí se ruce, zatímco svírají šálek s kávou a v mysli převrací to s tím potlačováním narážek.
"Máš pravdu, když jsme na ně tak talentovaní, měli bychom to otočit v náš prospěch." K čertu ať už to zní jak chce, je to jedno. A pak mu Zye řekne doslova na plnou pusu, že je mu z něj horko a Yoshiki si s ním už zase vyměňuje dlouhý, zaskočený pohled. On se snad začne červenat nebo co? Několikrát zamrká a přiměje se uhnout očima do strany, ale řečeno to bylo dost jasně a on je dost starý na to, aby před tím musel nebo chtěl utíkat. Jsou přece jenom lidé a kromě toho, je to vlastně kompliment. Komu by se nelíbilo, když se sám líbí ostatním? Usměje se, nadechne a chce mu na to něco říct, ale Zye v tu chvíli málem vylije kafe a u toho skoro spadne z pohovky. Automaticky natáhne ruce a dotkne se jimi jeho předloktí, ale záchrana naštěstí není potřeba a tak je zase stáhne. Vzápětí dostane profesionální otázku, ale oba u toho hledí na Zyeanovo naprosto mokré tričko.
"Neopařil ses?" Vyhrkne hned a automaticky se otočí na patě, aby mu sehnal něco suchého a hlavně čistého. Nejdřív ho napadne podat mu nějaké papírové utěrky, ale to je k ničemu.
"Svlékni se." Řekne skoro velitelsky, zatímco je k němu už zase zády a na vteřinu se pozastaví nad tím, jak to vyzní, ale předstírá, že ne. Má tu samé košile a kabáty… často chodí nahoře bez. Nakonec se k němu vrátí s černým tričkem s drobným logem známého módního návrháře na rukávu a výstřihem do V a podá mu ho. Je z čistírny, ale stejně jsou všechny věci cítit jeho parfémem, jak visí na tyči jedna vedle druhé.
"Za bicími většinou vztek. Agrese, všechna nezkrocená energie, která musí ven. Nic konkrétního v tom obvykle nebývá. Možná nakupení všeho stresu." Pokrčí rameny a vypadá u toho jako někdo, kdo by nedovedl ani nahlas vyslovit Ty vole.
Zyean
"To za chvilku uschne, no vážně." Snaží se ho přesvědčit, aby nemusel s trikem dolů. Yoshi ho ale vůbec neposlouchá a tak odloží plechovku, vstane a nakonec si přece jenom přetáhne triko přes hlavu. V myšlenkách se přesvědčuje, že to vůbec divné není. Prostě se jen převlékne, no co je na tom? Všechno pro Gackta, úplně všechno! Moc se mu to triko pouštět nechce, když už ho má v ruce. Tou druhou si několikrát nervózně prohrábne vlasy, aby je dal zase do původního stavu a vůbec neví, že je to ještě horší, než kdyby je nechal jen tak.
"Díky." Prohodí jako první, když si triko převezme a zarazí se, když ho jeho láku promne mezi bříšky prstů.
"No páni, tohle se musí nosit úplně samo." +Hlavně ho zas něčím nepolij.+ Napomene se v duchu, protože dneska reálně hrozí, že ho minimálně roztrhne.
"Nechám ho pak na recepci, vyprané samozřejmě." Pokývá hlavou na potvrzení vlastních slov. Už by si ho začal soukat přes hlavu, aby tu před ním nestál jen tak, když přijdou na řadu Yoshiho pocity. Úplně zapomene, že se chtěl oblékat a kouká na něj skoro nevěřícně.
"Promiň, jen když se tak na tebe dívám..." Rozhodí rukama od těla.
"Teď bych tě na to rozhodně netipl." Popustí uzdu svým slovům. Když už si teda řekli, že narážky ano, asi bude moct být upřímný. Snad.
"Ale, je pravda, že když si vzpomenu na koncerty..." Odmlčí se na moment.
"Vážně to jde tak..." Zamyslí se nad tím, jak by to řekl.
"Pustit ven?" Vypadá malinko nejistě, protože říct to nahlas, je pro něj dost těžké.
"Víš, je to energie, je to vybití, jen...Pro mě je to spíš energie, než abych ze sebe něco dostával." Podívá se na chvíli do země, aby si to v hlavě přerovnal.
"Snažím se do toho dát všechno, ale asi to není úplně ono. Nedokážu to pustit odsud." Poklepe si ukazováčkem na spánek. Vypadá malinko zklamaně sám sebou.
"To je jak s tím psaním, jeden má pocit, že toho bude příliš." Zarazí se, když pozvedne ruku a uvědomí si, že v ní má pořád triko a není už na něm.
"Uhm, jo to triko." Zatváří se rozpačitě.
"Jeden by před tebou zapomněl i na to, že se má nadechnout, že má přemýšlet nebo vůbec tak nějak zkusit existovat." Zase se neuhlídá a práskne na sebe mnohem víc, než by chtěl. Protočí očima, zavrtí nad sebou hlavou a začne se soukat do trika. Zarazí se v půlce, protože ten parfém...Vydrží stát jak pitomec s trikem přes hlavu dobré tři minuty, než si ho stáhne dolů.
"Nějak jsem se zapomněl. Voní naprosto skvěle." Znovu se malinko zarazí.
"Jasně, to ty samozřejmě víš. Ještě pivo?" Nabídne mu další, aby zamaskoval to, jak se teď chová a že mu z něj asi brzo přeskočí.
"Nechci tě opít." Dojde mu to vzápětí.
"Možná trochu, abych na tom nebyl hůř." Zazubí se upřímně a popotáhne si to triko, aby mu líp sedlo. Sám by si vybral rozhodně volnější, ale je mu vlastně akorát.
Žádné komentáře:
Okomentovat