Mana x Tora - Myslel jsem, že jsem svou šanci propásl. - část 4.

(Torův byt)

Tora, Saga

 

Jeho podvědomí mu říká, že si možná měl podobné vyznání odpustit. Nebylo to příliš brzy? Ale co si bude nalhávat, řekl Manovi jen čistou pravdu. Po tom odloučení se mu už víc skrývat nechce. Přijel by Mana, kdyby to neměl podobně nebo je v tom něco jiného? Podobné otázky mu plynule probíhají hlavou a očekává, co mu na to Mana odpoví. Sám se snaží rozdýchat tuhle rychlou, doktorskou akci, která byla pro jeho zdravotní stav málem smrtící. Pousměje se nad tím, co se mu do mysli připlete. +Klidně ještě jednou.+ Nemusí nad tím dlouho přemýšlet. Trochu překvapeně zamrká, když se Mana natiskne na něj a nechá se od něj klidně zalehnout. Nechal by si od něj líbit snad cokoliv, vždyť ho před chvíli přivázal k posteli. V jeho očích je patrné očekávání a v první chvíli se začne ne pokrytě pochechtávat.

"Jsi starší, než já." Pokrčí rameny, protože je to to poslední, na čem by mu záleželo.

"Možná umřu dřív jak ty, málem se mi to povedlo." Vede si dál klidně svou, ale pak zvážní.

"Je mi to jedno, kolik ti je. Na věku nezáleží. Záleží jen na tom, že chci být s tebou." Zhodnotí to bez váhání, protože tak to vnímá a cítí.

"Kdyby to bylo cokoliv menšího, nedělal bych tolik pitomostí. A neboj se, až budeš mít pocit, že začínáš uvadat, řekni, rád tě zaleju." Zazubí se na něj, protože dle jeho názoru jsou podobné starosti naprosto malicherné. V jeho očích bude Mana až do sta let naprosto neodolatelný. To on bude z nich první, který začne hrůzostrašně stárnout. To prostě ví a jeho komplexy...Ty mu to vždycky s radostí připomenou. Nakloní mírně hlavu na stranu, jakmile přijdou další v podstatě ale, díky kterým by si to měl Tora rozmyslet. Protočí nad tím očima v sloup a pohladí ho po tváři, hrnouc vlasy podél ní dozadu. Pohladí bříškem palce jeho tvář.

"Ohlédni se na poslední týdny. Nezdá se ti, že mě spíš ničíš tím odmítáním? Poprvé, když jsi odtud odešel. První kolo pitomostí. Podruhé, když jsi mě nechal v tom klubu. Nemělo to lepší konec a potřetí, když jsme se pohádali...Přišel infarkt. Kruci, tohle už ani není vtipný, víš. A na karmu to nesváděj." Otočí to všechno na vtip, ale je na tom tolik pravdy. Když byl s Manou nic špatného se nedělo, vždycky to přišlo, až se od něj snažil oddálit.

"Prostě mě už neposílej pryč a uvidíme. Kdo nic nezkusí, taky nic nezíská a já nechci zbytek života strávit tím, že budu přemýšlet, co by kdyby. Ty snad ano?" Mírně pozvedne obočí a natáhne se pro krátký polibek.

"Prostě to vyzkoušíme a buď to půjde nebo ne, lepší řešení nevidím. Já bez tebe trpím a pokud to máš stejně..." Nedořekne a pozoruje, jak se Mana válí vedle něj. Sám se natočí na bok a podepře si dlaní hlavu. Konečky prstů mapuje jeho tělo a nevynechává ani jediné místečko.

"Začal bych se starat, i kdyby mě o to sestřička nepoprosila." Usměje se na něj a pohladí ho v klíně s výrazem, jak kdyby ho hladil po vlasech.

"Ale hai, tentokrát máte pravdu, ten odpočinek se vážně hodí. Pak bych mohl vzít sestřičku na menší procházku." Navrhne mu na společné trávení voleného dne. Tedy pokud má Mana volný den, ale snad ano.

"Na ty dvě hodiny budu muset ven, jinak si vezmu prášky dřív a s radostí a úsměvem na tváři se předávkuju." Blýskne se mu v očích, než se mu u postele rozezní telefon. Povzdechne si, přetočí se na druhou stranu a podívá se na displej. No jistě, tahle horká linka funguje naprosto skvěle.

"Měl jsem úplně tušit, že budeš volat jako první. Jsi největší drbna z nás všech." Obviní Sagu, který se rozesměje na druhém konci. Tora to bez váhání dá nahlas.

"Tak povídej, zníš mnohem líp a ne tak mrzutě. Mám hádat, kde právě jste?" Zeptá se Saga a už se zase pochechtává, úplně ho vidí, jak se uculuje s telefonem u ucha.

"Budete si hrát na doktory?" Zeptá se Saga podruhé a to už Tora nevydrží a rozesměje se.

"Měl jsi zavolat tak o hodinu dřív, ale detaily si nechám pro sebe, kdo ví, co by tě napadlo." Oznámí mu Tora.

"Tak co kdybych vzal sebe, Naa a zeleninový salát a uděláme párty?" Směje se mu pro změnu Saga.Však on ví, že by mu nejradši tu zeleninu omlátil o hlavu.

"Víš, co Saga-kun, běž do...no nic. Hezky pozdrav jako vychovaný kluk Manu a mazej něco dělat. Já mám volno, víš? Je to na tobě a asi pojedu na menší výlet." Ohledně se na Manu.

"Možná, pokud si to někdo nerozmyslí a nezjistí, jak moc jsem nesnesitelný." Teď už rýpe cíleně do své nové sestřičky.

"Tak to si v pytli, ani nebal kufry." Rozesměje se Saga a v pozadí je slyšet i druhý hlas a smích. 

Mana, Nao

Jsi starší, než já… Zazní mu v uších jako první a potlačuje nutkání se ušklíbnout. Tohle není to nejpříjemnější, co by mohl slyšet a z Torových úst to zní ještě strašidelněji. Pro jednou to není Tora, kdo má nějaký komplex. To o jeho předčasném umírání zní ještě šíleněji, i když milovníci černého humoru by se asi dobře pobavili a on by se za jiných okolností smál taky. 

"Chceš být se mnou, protože zatím vypadám dobře." Nechce se chválit, ale podle něj byla tělesná přitažlivost důležitá a co bude pak? Na to o zalévání protočí očima, ale pro sebe se pousměje. 

"To ti asi budu říkat často, ale tobě to určitě vadit nebude." Broukne. Stočí k němu svoje oči, když se Tora ocitne nad ním a pohladí ho po tváři. To, co mu říká, ho nutí uvědomit si pravdu a navíc je to opravdu krásné. Musí s ním souhlasit úplně ve všem. Možná opravdu udělá líp, když s tím přestane bojovat a konečně se o něj trochu postará na místo, aby se ho snažil zničit. 

"Ne, ani já ne." Řekne nahlas. Už nechce. Lámal si s tím hlavu dost dlouho a očividně nebyl sám. +Buď to půjde nebo ne?+ Celou dobu ho posílal pryč a najednou ho sevře hrozný strach, že to teď udělá Tora jemu. V duchu protočí očima sám nad sebou. Jeho vlastní meducínka chutná opravdu hořce. Až teď dovede plně pochopit, co kvůli němu Tora zažíval. Nechává se jím hýčkat a trochu se napne, když se ho Tora dotkne přímo v klíně. Hraje s ním při tom jeho hru a nabídne mu, že by mohli jít společně ven. Manovi to opravdu lichotí, když mu řekne, že se jinak předávkuje. Chce být pro něj takhle žádostivý tak dlouho, jak to jenom půjde. 

"Dobře, tak půjdeme ven." Broukne měkce. Nemá tady sice vůbec žádné věci a bude muset jít v tom, v čem přiletěl, ale možná by se za tu dobu stihli stavit u něj doma? Tora tam konec konců ještě nebyl a možná by taky rád vypadl do jiného prostředí? Alespoň si splní povinnou procházku a pak… pak už bude Mana milejší a pomalejší. Telefonát vůbec nečeká, ale jenom podle Torovy první věty okamžitě ví, kdo to je. Hned se usměje, přetočí na břicho a začne klátit nohama hravě ve vzduchu. Jejich nejlepší přátelé, zdá se. Musí si přiznat, že se mu po nich taky stýskalo a to je nijak dobře nezná. 

"Ahoj." Broukne jim na pozdrav, aby jim potvrdil svou přítomnost a natáhne se dlaní k mobilu, aby rovnou pustil i kameru. Přece leží tak, aby nebylo nic vidět a ten zbytek už pánové viděli? Klidně je potrápí znovu a rád si u toho zvedne náladu s tím, že mu ještě pár měsíců krásy zbývá. Při hraní na doktory se rozesměje i on. Nemohli by být trefnější, ale oba si to s Torou nechají pro sebe. 

"Já bych si párty klidně dal, ale zase bychom si nebezpečně hráli s jedním konkrétním závěrem a Tora na to není v dobré kondici. Tedy…! Chtěl jsem říct, že tohle dělat nebudeme! Určitě tohle!" Rozesměje se znovu a blýskne po Torovi pohledem. Po Sagově další poznámce už se smějí všichni čtyři a je to náramně osvěžující. Mana si připadá jako by se doopravdy vrátil domů. 

"Já ti říkal, že je tady nemůžeme nechat..." Broukne směrem k Torovi a tohohle se chytí Nao v pozadí. 

"Kde? To mluvíš o nás? My někam jedeme?"

Tora, Saga

V nitru se mu rozhodně uleví, když mu Mana řekl, že už se od něj nechce držet dál. V hlavě mu prolétá něco na styl, no to to trvalo, ale nahlas to neřekne. Snad poprvé v životě radši mlčí. Trochu se ušklíbne, když Mana pustí kameru a po očku kontroluje, jestli není vidět něco, co by teď úplně vidět být nemuselo. Jen čistě z principu, přece jen je den a nemá v sobě ani kapku alkoholu.  +Ani dlouho mít nebudu.+ Počítá s tím už rovnou, ale ne, že by jako puberťák tajně neucucával, později až ho trochu přejde ten prvotní šok z toho, co se mu stalo. Zatím se klidně může opíjet Manovou přítomností. Ano, to mu později asi taky řekne. Ještě zkontroluje Manu, aby náhodou neukazoval nic víc. 

Saga mezitím natahuje krk, jak kdyby víc i přes telefon vidět mohl.

"Rád tě vidím a koukám, že jsi na tom správném místě a ve správném...uhm... rozpoložení." Vloží se do toho bez váhání.

"Možná trochu pootočit." Neodpustí si ještě s pobaveným výrazem, když těkne očima na Toru.

"Pamatuj na to, že to taky můžu kdykoliv zavěsit." Vyhrožuje mu Tora bez váhání a pak zaslechne i Naa.

"A koukám, že Nao-chan je tam taky. Kdo si pak hraje na doktory?" Neodpustí si Tora připomenout jim jejich vlastní rozpoložení, protože oni dva se zrovna válí na rozkládacím gauči s dekou přes sebe a pod ní...No trika mají, ale co je dál, to už nevidí.

"Doufám, že tu druhou ruku nemáš úplně někde jinde." Dobírá si ještě Sagu a ten se jen nevinně zazubí. Právě v Naově klíně ji teď má. Přidá líbnutí na Naovu tvář. Trochu se zarazí, když se Nao zeptá na něco, co mu v první chvíli vůbec nedošlo. Teď si vážně leží na vedení.

"No jo, kam jedeme?" Zeptá se taky a v očích už mu svítí hvězdy. Výlet...určitě to nebude kousek podle toho, jak se oba tváří.

"Ty je vážně chceš vzít s sebou?" Podívá se Tora na Manu a je vidět, že se nemůže rozhodnout, jestli je tam chce taky nebo ne.

"No jasně, že pojedeme, Nao mi zabalí a Tora se hodí do klidu, aby ho znovu nekleplo a pak si jednu párty můžeme dát." Saga to vidí naprosto jednoduše a koukne pomalu na Naa, jestli mu vážně bude balit. On ho přitom bude s radostí sledovat. A ještě radši, když na sobě toho moc mít nebude.

"Já bych určitě jinak něco zapomněl. A kam teda jedem a zítra nebo kdy?" Ptá se dál a zavrtí se trochu víc pod dekou, kde je příjemně teplo. Jak by taky nebylo, když tam není sám.

"No jistě a budeme vás mít v posteli pořád." Podívá se Tora na Manu.

"Seš si jistý že tam bude dost místa?" Ale ne, tak už to vlastně odsouhlasil. Měl si rozmyslet, co říká. Plácne se do čela a znovu zaloví ve stolku. Prostě síla zvyku.

"Heh Tora-kun, copak? A jestli řekneš, že vážně ten okurek asi umřu smíchy." To už Tora práskne šuplíkem a začíná malinko vypadat jako tygr v kleci. Teď by si tu cigaretu vážně dal. Po takovém sexu a tomhle telefonu ji teď nutně potřebuje.

"Už vás sem nikdy nepustím." Začíná být zase malinko mrzutý a Mana to s ním na odvykačce asi nebude mít jednoduché. 

Saga si ale další komentář neodpustí.

"Hm, tak co sestři, tohle chce hezky zpacifikovat nebo si vážně zapálí." Prohodí, než předá telefon Naovi a vyhrabe se zpoza deky je vidět, že má na sobě jen prádlo Za pár minut se vrátí do záběru a nese ještě zabalený kostým pro sestřičku.

"Ber to jako dárek na uvítanou, Mana-sama." 

Mana, Nao

"Taky tě rád vidím." Řekne Mana měkce a pokýve hlavu v naučeném elegantním gestu. Když si Saga vyprosí natočení, začne se skutečně bokem odklánět a už by se ho zeptal, jestli myslel takhle nějak, ale ten Torův výraz je k sežrání. Honem se zase položí na břicho a natáhne k němu dlaň, aby ho mohl pohladit po hraně čelisti. On ho asi nikdy nepřestane zlobit a s klukama to jde úplně samo, hodně mu nahrávají. 

Nao se trochu začervená, když dojde na ně na druhém konci drátu a víc si povytáhne deku. Na rozdíl od Sagy, on to prádlo nemá, jenom tričko, jenže takhle se mu doma chodí prostě nejlíp, nemůže si pomoct. Hezky to větrá a taky je ke všemu přístup kdykoliv je napadne… 

"To není na doktory. Saga si trénuje řazení, jezdil dlouho automatem, víš?" Ozve se Nao a Mana vyprskne smíchy. 

"Ale ale, kdopak se tu taky trochu ozývá?" Zapřede. Nao se zatváří přistiženě a tím jim odpoví na Torovu poznámku, ale je roztomilý, když se tam vedle Sagy červená jako rajské jablíčko poté, co ho líbnul na tvář. Tohle už Mana vůbec neumí. Sluší jim to a i když je Saga živel, k Naovi se chová neuvěřitelně ohleduplně. 

"Myslím, že jim to vydrží." Řekne Mana tiše pro Torovy uši. Kluci se toho výletu okamžitě chytnou a Mana se tázavě podívá do Torovy tváře. Ví, proč tak váhá, on sám vlastně taky chce být především s ním a i kdyby jeli, rozhodně s nimi nemíní trávit všechen čas, ale na druhou stranu ho to vážně láká, aby tam byli. Ve Francii budou dlouho a občas by bylo fajn jít na víno i s přáteli nebo ne? Jemně pokrčí rameny, aby dal najevo, že ano, pokud bude Tora chtít, ale pochopí, pokud to zametou pod koberec, jenže Saga už zdá se balí a Nao ochotně přikyvuje. 

"To není problém, rád to udělám." Řekne a myslí to vážně. Tak jako se staral o Toru se očividně stará i o Sagu. 

"Bude lepší, když to udělám já, ty by sis pomačkal košile, jsi hrozné trdlo." Řekne. Vždyť Saga ještě nedávno pořád bydlel u rodičů. V tomhle byl vážně hrozný. Lev salónů, kterému máma ráno nechá na stole kafe a sušenky. 

Mana se musí znovu tiše rozesmát, když Saga uzemní Toru, aby ho zase nekleplo a svěsí hlavu mezi ramena, aby mu chvíli nebylo přes vlasy vidět do tváře. 

"Zítra ne, ale jakmile seženu zpáteční letenky." Řekne Mana, když se znovu podívá do displeje a Nao opět pochopí jako první. 

"Francie? On byl ve Francii!" Ví moc dobře, kam Mana odletěl za prací, šuškalo se o tom v kuloárech. Docela ho to zaskočí. To byla vážně dálka a museli by toho hodně zařídit a vzít s sebou kvůli kapele a… dojde mu to všechno a podívá se na Toru. 

"A jak budeš chodit na prohlídky? Tam? A jak budeš pracovat? Kdy jsi nám o tom chtěl říct? Ví to Show?" Zasype Toru otázkami a Mana musí poklepat konečky prstů na bradu. Torovy prohlídky… To se musí zařídit předem, ještě před odletem. Rozhodně ho osobně dovleče na každou z nich. Mana přikývne na Torovu otázku o místě. To tam bude rozhodně. Jenže pak dojde na okurku, on se podívá, kam to Tora šátrá rukou a znovu vyprskne smíchy. Takhle už se nesmál opravdu dlouho. Jediný, kdo se nesměje, je Tora a Manovi dojde, že to možná bude mít konkrétní důvody. Až doteď ho to nenapadlo, ale ze začátku by se tohle mohlo hodně zhoršovat. Bude se muset obrnit a nebrat si nic z toho k srdci. Odvykačka není jednoduchá věc a Tora kouřil hodně. 

"Nezapálí." Řekne přesvědčeně Mana a vážně se podívá na Toru. 

"Opasky nejsou jediné donucovací prostředky, které tady mám." Prozradí a Nao se začne hihňat. 

"Ty ho svazuješ opaskem? A nezničil ho?" Naráží na Torovu vzteklou sílu, ale podle toho jak Tora vypadá, by možná měli zavěsit nebo doopravdy nikam nepojedou. Jenže to už se vrátí Saga s kostýmem a Mana překvapeně pootevře pusu. Páni… jak… 

"Kde jsi to vzal? Vždyť jste nevěděli, že se vrátím?" Přitahuje si displej před oči, aby si prohlédl detaily. Profesionální deformace. Takhle na dálku ten kostým vypadá dost slušně a sexy. Kromě toho to vážně tipli, ale to bude tím, že je Tora právě nemocný.

"A bude to moje velikost?" Strachuje se, ale štíhlý je dost. Spíš vysoký. Asi zapomněl, že ho kluci mají trochu v oku. Nao popotahuje volánek a vrtí nad tím hlavou. On by si něco podobného teda rozhodně neoblékl. 

"Líbí se mu to." Hihňá se, když vidí Manovu reakci.

"A co tobě, Tora-kun?"

Tora, Saga

Tora natočí tvář stranou, aby mu Manu dobře slyšel, když mu šeptá, že jim to vydrží. Krátce kývne hlavou a opravdu upřímně se usměje. Oběma to zdá se svědčí a Saga možná konečně dostane trochu rozumu. A pak vyprskne smíchy, protože Nao zdůrazní něco, co je rozhodně pravda. Saga byl jediný, kdo nespěchal se stěhováním a očividně si všechnu péči užíval. Vlastně by mu lepší polovičku ani přát nemohl. Už jen to jak o něj Nao přehnaně pečoval v poslední dny a vůbec nepochybuje, že to dělá i u něj.

"Tos řekl ještě celkem hezky." Dobírá si Sagu, ale je jasné, že nebýt Naa, tak to tak rozhodně dopadne. Znovu se nakloní ke kraji postele, aby zkusil ještě jedno místečko, kde měl schovanou krabičku poslední záchrany. Vážně by si dal...aspoň jedno potáhnutí. Saga se mezitím trochu nafoukne.

"Náhodou jsem schopný se sbalit sám." Zapomene ale dodat, jak by to vypadalo. Mají pravdu a jemu se to teď úplně nelíbí. Moment, moment...

"Francie? Vážně? To je pecka." Povytáhne se kousek výš. Tam by se chtěl podívat a Naa to nadchne úplně stejně. Už jenom kvůli tomu, jak se teď tváří. Už na něj chvíli kouká a vůbec mu nedochází, že přestává trochu vnímat realitu. Nadechne se, aby se s nimi rozloučil típnul telefon a věnoval se mu úplně. Možná by to zvládl i s tím telefonem a nestyděl by se, ale nutně potřebuje i druhou ruku. Jedna je prostě moc málo.

"Nezapálí?" Ozve se Tora a vrátí se zase na záda s přikrývkou kolem boků.

"No počkej, ale to...Ono to není zas tak úplně, no víš..." Zamotá se do toho statečně a je vidět, že se pere sám se sebou. Z jedné strany je mu jasné, že kvůli Manovi se o to pokusí, ale z té druhé se děsí dalšího dne bez cigarety. Prostě se otráví kyslíkem, to ví už teď. Hlasitě polkne, když dojde na donucovací prostředky, ale musí si přiznat, že mu to spíš hrne krev do klína, místo toho, aby měl strach. Že by tím nahradil svou závislost? Vyměnil jednu za druhou. Někdo si kupoval lízátka, on bud mít sex. A nad čím vůbec váhá?

"Koukej, jak mu to hezky šrotuje v hlavě. Musím říct, že jsem netušil, že by se ti něco podobného mohlo zamlouvat. Ovšem ta spotřeba, to musí být náročné." Uculuje se Saga loupne očkem po Naovi.

"Tora bude ničit opasky a co budeme ničit my dva?" Těkne obočím nahoru a už se malinko přibližuje. Ten obleček málem upadl v zapomnění.

"No, měl to být původně dárek, až se uzdraví, ale nakonec se bude hodit ještě mnohem víc. Myslím, že ti padne skvěle, že jo?" Podívá se na Naa, co on na to.

"A i kdyby něco malinko koukalo, to přece není na škodu. Na vysoký tlak nic moc, ale třeba ho to trochu zkrotí." Mrkne na Toru, který neví, jestli se má těšit nebo ne. Obleček je sexy, už ho na Manovi vidí, ale je tu ten samý problém. Sex rovná se cigareta po něm. Tohle bude teprve jeho smrt.

"Uhm, jak rychle ho sem dokážete dostat? To víš, doktor tu není a sestřička mi krade košile." Teď je to na něm, aby se přidal a odvedl pozornost od svého nikotinového oparu.

"Hele, Tora-kun se Showem ti nějak můžeme. Ostatně technika je dost dobrá a pracovat můžeme i tak. Navíc, co jsi říkal, tak by jsi měl spíš odpočívat ještě tak půl roku a bez tebe by to stejně stálo za houby. Francie je skvělý nápad, když se všechno zařídí." Mluví teď Saga vážně. Show je vynese v zubech, ale tu první vlnu si klidně vezme na triko on sám. Pak přijde odměna.

"A já vám budu dělat řidiče, to víš řazení." V očích mu zasvítí, když si dlaní najde přesně ta místa, která teď potřebuje.

"Tobě bych taky mohl pořídit něco pěkného. Sestřička už je zabraná, ale určitě něco vymyslím." Jeho pozornost už má plně Nao a Tora se začíná malinko šklíbit.

"Tak nevím, jestli u toho chci být nebo ne. Ale asi bych vám měl poděkovat." Vypadá to, že se mu to neříká zrovna snadno.

"Jdu se podívat na to kuře." Prohodí vzápětí, jak kdyby ho něco napadlo a předá telefon Manovi.

"Ono je asi jedno, jestli si pustíš porno nebo tohle." Neodpustí si poznámku a vyfasuje si Sagův prostředníček. Ten už se naklání pro polibek a očividně řečmi o kostýmech spustili mnohem víc. 

Tora se pomalu odšourá do kuchyně hodí oko na kuře, které už se hezky vaří. Bude to ještě trvat. Rozhlédne se po celém bytě. Kdyby našel jen jednu, potáhl by si a bylo by dobře. Nikdo přece neříká, že ji stáhne celou. Několikrát se kousne do rtu, než začne otvírat všechny šuplíky a prolézat několik tajných skrýší. Kdyby si předtím dával pozor a všechny klukům neukázal, třeba by mu něco zbylo. Zapomněl Nao na nějakou, nebo zlikvidoval úplně všechno? Vyhazuje různé vzkazy a z jedné poličky, kde kramuje za knihami, vytáhne nikotinové žvýkačky. Skoro vztekle s nimi praští o linku.

"Pitomec." Sáhne po mrkvi, která zbyla z vaření a vrazí si ji mezi zuby, než se vrátí do ložnice.

"Ani slovo." Varuje všechny. 

Mana, Nao

Mana odtrhne oči od displeje telefonu a až teď mu dojde, co to tam Tora v jednom kuse hledá. To proto, jak se začal bránit, že nejspíš občas může kouřit. Změří si ho takovým pohledem, že slova opravdu nejsou potřeba a nejspíš by tím zmrazil i Yettiho. Jako by mu nahlas řekl No to snad nemyslíš vážně, před chvílí jsi skoro umřel. Co na tom, že by Tora neměl ani souložit? Takhle je to s Manou se vším. Všechno se řídí jeho osobním žebříčkem a pohledem na věc. 

Nao mezitím přikyvuje, že ten obleček bude určitě akorát a zacloní si dlaní ústa, jak se culí nad Sagovými otázkami, co budou ničit oni. Je to cosi mezi červenáním a jiskřením, které ho vybízí, aby udělal cokoliv. Znovu vyprskne, když Saga zmíní, že Manovi bude možná něco trochu koukat a málem by zkontroloval vlastní tričko pod peřinou, ale ovládne se včas. Mana našpulí rty, když si Tora postěžuje s těmi košilemi. Jemu to snad vadí? Kluci pak ale začnou naprosto vážně řešit přesun do Francie a on se zatváří spokojeně. Bude to tam skvělé, to prostě ví. Má to tam hodně rád a Tora bude mít taky. Všichni se zasmějí té poznámce o řazení, ale Nao v tu chvíli vydá takový povzdech a honem se ho snaží maskovat, že Mana skočí očima od Tory zase k displeji a pozvedne úhledné obočí. 

"Ale ale… tak mě jsi chtěl natáčet bokem, ale sami nic neukážete? Koukej dát tu peřinu stranou." Škádlí je a Nao rudne přesně tak, jak si ho pamatuje. Opravdu roztomilý kluk. Tora se radši zvedne a mizí z ložnice, ale Manu tohle popichování baví a ještě chvíli se s klukama špičkuje. Už by skoro zavěsil, protože na druhé straně se to nebezpečně zvrhává, ale Tora se z ničeho nic vrátí zpět a v rukou třímá mrkev. Mana se po něm ohlédne a začne se hrozně hlasitě smát jako snad ještě nikdy. Kluci na druhé straně se okamžitě dožadují natočení telefonu Torovým směrem, což Mana taky rád udělá a pak už ten smích jenom tak neskončí. 

"Budeš si nosit mrkvičky na zkoušky, Tora-kun?" Směje se Nao, až mu tečou slzy. 

"Tohle mě nenapadlo. To je lepší, než ty žvýkačky, co?" Řehtá se dál, ale Mana se ovládne jako první a pak se s klukama konečně rozloučí. Však mají co na práci a až s tím skončí, mají hodně zařizování. Odlet může být kdykoliv, klidně pozítří, když bude místo v letadle. Mana odloží telefon stranou a pomalu se převalí na bok s dlaní jen tak hozenou přes svoje křivky. 

"To sis přinesl na mě?" Broukne a v jeho hlase je znát, že na tu procházku možná vůbec nedojdou. Pak dlaň pozvedne a konečky prstů ho vyzve, aby k němu šel. 

"Pojď sem Tora-chan a nemrač se tolik. Pokusím se zařídit, abys na to pokud možno vůbec nemyslel. Ne, když jsi se mnou." Pousměje se. 

"Kromě toho… víš jakou bude mít Gackt radost, až mu řekneš, že už nekouříš a zamiloval ses do jeho zeleninového smoothie?" Koutek se mu maličko zkřiví, když o něm mluví, ale opravdu se snaží vzít ho nějak na milost za to, co pro ně udělal. Ve Francii od něj bude dost daleko a na dost dlouho, aby si jeho podvědomí nějak našlo cestu blíž k němu, když se teď nepochybně budou vídat.