Mana x Hyde x Saga - Sekne ti to v kuchyni. - část 5.

 

(chata u moře)

Mana

Jeho ruce už dávno pilně pracují v Sagově klíně, když k němu zvedne oči v reakci na větu o ničení věcí. Kdyby měl volné dlaně, něco by mu odpověděl, ale bohužel jimi tolik úkonů najednou nezvládne. Uměl by si představit, že povolí mnohem víc švů, než tyto, ale zároveň ví, že jejich peníze jsou těžce vydělané a tak je asi nebude pokoušet moc často. Má na mysli oba dva, Hyda i Sagu a přišlo mu to na mysl velmi přirozeně, aniž by znal Hydův názor na to, že by tohle nebylo naposled. Vůbec netuší, kdy se to stalo a ví, že mnoho lidí by se na ně dívalo víc, než pohoršeně. Stačilo, že byli samí muži. Už pochopil pohledy společnosti, když se na ulici vodili za ruce a jeho dámské oblečení jim mnohdy usnadňovalo život. Navíc v jeho případě nehrozilo, že by si to pokazil mluvením. Saga ho podporuje v tom, co dělá a jemu to dost pomáhá v tom, aby si věřil a byl stále odvážnější. Mírně se tváří otře o jeho dlaň, když dojde na to pohlazení a poslušně pootevře rty. S tou Sagovou dráždivou větou je mu už jasné, co bude následovat a jeho vlastní boky se neklidně vrtí, aniž by si to uvědomoval. Skoro zadrží dech, když se Sagova dlaň nekompromisně vydá dozadu a opravdu se ho tam dotkne, společně se silným sevřením i trhnutím. Uteče mu docela tichý povzdech, ale slyšet byl. Jeho tváře lehce zčervenají, ale ani tak se nevzdá Sagova dráždění v klíně, spíš přejímá jeho tempo. Prudké s prudkým trhnutím a mnohem mazlivější s tím pomalejším. Důkladně se o něj při tom pohybu otře klínem a samotnému se mu z toho zatočí hlava. Tohle je opravdu neskutečné. Čím víc ho Saga provokuje tam vzadu, tím spíš už na něm jede jako by byl uvnitř a nakonec zakloní hlavu a na chvíli se tomu poddá. Musí se přinutit přestat ho dál dráždit, aby Saga nebyl hotový dřív, než se doopravdy ohřeje a oni nemuseli čekat, než bude zase schopen pokračovat. Způsobí mu tím několik vteřin mučení, konečně hlavu zase předkloní, aby se mu podíval do očí a nakonec se pozvedne, aby mu mohl pomoct při vstupu do vlastního těla. Už zase při tom ani nedýchá a je to tak silné, že se zapomene a dosedne příliš rychle. Tedy příliš rychle pro sebe. Skoro se s tím odešle do výšin a především se připraví o nějaké uvažování, ale pak si připomene, že se rozhodl Sagu zničit. Zatne nehty do jeho břicha, pohodí vlasy, aby se trochu vzpamatoval a nasadí jim závodní tempo. Koutkem příčetné mysli si stačí uvědomovat, že někde za nimi sedí Hyde a stále se dívá, ale netuší, že má v ruce foťák a vyrábí jim slušnou památku, ani co tam provádí s vlastním klínem. Asi by ho u toho býval chtěl vidět. Příště musí být tak, aby ho měl před očima. Teď je ale dobře, že nemá a věnuje svou pozornost plně Sagovi, který je tu právě s ním. Výrazy v jeho tváři jsou něco, co by si sám nedovedl nikdy představit a jeho doslova opíjí skutečnost, že je to jenom kvůli němu. -Líbí se ti u mě?- Zeptá se ho rukama, když už je má konečně volné.

 Saga, Hyde

S každým Manovým pohybem na svém klíně, je stále těžší nezavírat oči a nenechávat se příliš unášet. Nechce to nechat celé na něm, i když mu to neskutečně sluší. Potřebuje ho nutně cítit a vnímat každou buňkou těla a užít si ho i očima. Skrze jeho rty už se dostávají hlasitější povzdechy, které se stupňují s každým dotekem. Nebrání jeho bokům, když se zavrtí. Nechává je klidně dělat, co chtějí, jen ho pomyslně jistí. Druhou rukou ho provokuje v místech, kam by se rád brzy podíval. Dává si záležet, rozhodně nikam nespěchá.

"Mana-chan." Vyjde z jeho hrdla, když už to vypadá, že to na něj bude příliš. Sám se nepatrně prohne v bedrech, společně s Manou a vrátí se očima přesně v okamžiku, kdy si může plně vychutnat jeho záklon. Kolem něj jakoby něco zářilo. Asi si to jen vybájila jeho hlava, ale nechce, aby s tím přestávala. Právě naopak doufá, že se mu o tom bude zdát. Pravděpodobně bude zítra v práci naprosto nepoužitelný a bude za barem stát s hlavou podepřenou a s pohledem upřeným do jiné dimenze orvávat lístky máty. +Jak puberťák.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, ale víc nedokáže. Překvapeně pootevře rty, když se Mana rozhodne zase pokročit. Nějak se nemůže přinutit tolik spěchat, i když by moc chtěl. Skoro to vypadá, že se tyto chvíle snaží protáhnout až do rána. Je sobecký a na Hyda v tuhle chvíli vůbec nemyslí, ale kdo by to dokázal jinak? Zalapá po dechu a stiskne víčka pevně k sobě, když ucítí kolem své chlouby jeho nitro. Už jen tohle ho málem vystřelí na vrchol a musí to hodně těžce rozdýchávat. Prsty skoro drtí jeho bledé boky, které pod jeho dotekem nepatrně rudnou. Ještě malinko víc a asi mu už vážně ublíží, i když nerad. Ani ho nestihne brzdit a Mana už nastaví tempo, které nemůže dlouho vydržet. Jeho steny se stávají hlasitějšími a z posledních sil je to on, kdo ho sevře v klíně, aby mu dal pocítit taky trochu péče, kterou mu dopřával.

"Líbí se mi v tobě." V očích se mu blýskne, když mu na jeho otázku odpoví a ne, rozhodně se za to nestydí.

"Jednou v tobě budu spát." Pravý koutek se mu smyslně pozvedne, než pustí jeho klín, vezme ho znovu za boky a pomůže mu v tempu, které už rychlejší být nemůže. Ani jeden si nevšimli, že Hyde už v křesle nesedí. Nedokázal to vydržet a jeden vrchol si už prožil. Sledovat, jak se Mana zvedá a dosedá...Ten detail, kdy Sagovo přirození mizí v jeho těle. To prostě nešlo ovládnout. Teď ale chce zvěčnit mnohem víc. Jeho oči nejvíc přitahuje Manova tvář, kterou už ovládá slast. Je to neskutečná změna, která ho donutila se zvednout a jít mnohem blíž. Foťák stále svírá v ruce a snaží se zachytit každý okamžik. Nemá vůbec ambice je rušit, ani se jednoho z nich dotýkat. Je v tom něco zvláštního, co mu nedovoluje se přidat už teď, i když by už zase mohl. Ustoupí trochu do strany, aby měl lepší výhled. Povzdechne si sám, když vidí jak Sagovo tělo bere vrchol a on se v tu chvíli vrátí znovu do Manova klína, aby mu pomohl vyletět společně s ním. Hyde se nemůže vynadívat. Ty detaily jako Sagova hruď rudne a dává na odiv cestičky, které vytvořily Manovy nehty. Orosená těla, která se společně ocitnou v zajetí extáze. Pochybuje, že dokáže zachytit tohle kouzlo, které spolu oba mají, ale ze své hlavy to rozhodně nedostane. Saga se v posledním momentu před vrcholem vyhoupne do sedu, aby mohl Manovi zajet dlaní do vlasů a přitáhnout si ho k poslednímu vášnivému polibku. Zlehka stiskne jeho chloubu, aby ji vzápětí dopřál pár rychlých pohybů. Sám vnímá dokonalé chvění svého těla, ale k jeho překvapení dokáže držet oči otevřené, aby viděl úplně všechno, co mu Manova tvář nabídne.

"Moje prokletí." Broukne mu to rtů, i když sotva popadá dech a Hyde se kousek od nich usměje. +Naše, Saga-chan, naše.+ Připomene mu v duchu, ale rozhodně se nezlobí. Kdo by taky mohl, když sám ví, jaké to s Manou je.

Mana

Ty zvuky, které opouštějí Sagovo hrdlo, mu připadají skoro neskutečné. Opravdu tohle dokáže vyvolat ještě v někom dalším? Cítí jeho pevný stisk na bocích, kdyby nebyl v zajetí extáze, řekl by, že to opravdu bolí, ale teď je jeho prožívání úplně někde jinde, ať už jde o jeho hlavu nebo místa jejich spojení. Mírně sebou trhne, když ucítí Sagovu dlaň, která se ho pokusí dostat na vrchol o něco rychleji. Tohle nedovede potlačit to ví. Spokojeně se usměje, když mu Saga odpoví, že spokojený je, ale jeho prohlášení, že takto bude jednou spát, ho donutí otevřít oči a důkladně se podívat do jeho tváře. Potlačí nutkání rozhlédnout se kolem sebe, kde přesně je Hyde a jak na to reaguje, ale žádný komentář se neozve a on chce tyto chvíle až do poslední věnovat Sagovi. Ta postel hrozí, že to doopravdy nevydrží, do stěny budou mít nejspíš vyraženou díru v místě jejího čela a Saga sám mu začne pomáhat právě včas, protože Mana má pocit, že už to nevydrží. Jeho srdce bije jako splašené a v příštím okamžiku už má Sagu u sebe, jeho dlaň ve svých vlasech, rty na svých a vlastní nitro plné jeho vrcholu. Pevně tiskne víčka k sobě, zatímco se sám celý zachvívá ve slastné křeči a svírá tak i jeho uvnitř sebe. Má pocit, že se mu svaly zablokují právě takto a už je nikdy nebude schopen povolit, tak silné to bylo, ale nakonec v Sagově náručí klesne, protáhne ruce kolem jeho krku a trochu bezmocně se zhroutí do jeho objetí. Teprve teď k jeho uším dolehne, co přesně Saga říkal, totiž že je jeho prokletím. Snad to alespoň stojí za to, protože on prokleté věci od jisté doby opravdu nemá rád. Spokojeně se pousměje, když se jeho tělo trochu uvolní, narovná se a konečně se ohlédne do míst, kde stojí Hyda. Třímá v rukou fotoaparát, už ví, co to je a co se s ním dělá. Mana povytáhne obočí nahoru, ale… vážně se těší, až se tím budou později probírat. Teď je na čase, aby se nechal zničit ještě jednou. Je vážně zvědavý, jak zrovna je dva zvládne z dlouhodobého hlediska. Natáhne směrem k Hydovi dlaň, aby ho pozval za nimi, ale potřebuje si dát malou přestávku, jinak mu hrozí, že vážně umře. Takovou divočinu nečekal a měl! Opatrně se zvedne ze Sagova klína a přesedne si. Drží se bokem, aby to teď vůbec bylo pohodlné a u toho si prohlíží Hydovu již nahou postavu. Copak jsi tam dělal, když jsme se nedívali?- Zeptá se ho a začne si namotávat pramen vlasů na prst. Stočí pohled k Sagovi vedle sebe a je vážně zvědavý, jak si pánové chtějí rozdělit role teď. Nakonec ale natáhne dlaň, pohladí Hyda po tváři a rovnou si ho přitáhne k polibku. Tento je něžný a procítěný. Oni dva se Sagou jsou rozhicovaní, ale Hyde by potřeboval ještě trochu, aby se jeho tělo taky pěkně lesklo potem. Když se od něj oddaluje, vymění si pohled se Sagou a po kolenou se přesune za Hydova záda. Položí si bradu na jeho rameno a přes něj se natáhne pro Sagovy ruce, aby je navedl na Hydovo tělo. Chvíli je vede v pomalých pohlazeních po jeho prsou a břiše a pak s nimi zamíří rovnou dolů k Hydovu klínu. V očích se mu blýskne a v ten moment pochopí, proč se kluci tak rádi dívají. On má teď taky moc pěkný výhled a je to celkem nezvyklé, když ty dlaně nepatří jemu. Přitiskne rty na Hydovu šíji, ale ani za nic zrak neposune jinam.

 Saga, Hyde

Sagovi se Manu vůbec nechce pouštět. Do jeho hlavy se prostě nedostává fakt, že v tomhle pokoji nejsou sami. Bylo to dokonalé a on by si dokázal představit mnohem víc večerů v jeho objetí. Jak kdyby to silou své vlastní myšlenky mohl změnit. Ale to se nestane. Pořád je tu Hyde, i když vědomí jeho přítomnosti, je někde hodně hluboko. Mírně se odtáhne, jakmile slastné napnutí svalů povolí a zase má pocit, že se může trochu nadechnout. Podívá se mu upřeně do očí a s jiskřením v očích, se pousměje taky. Vztáhne opatrně dlaň k jeho tváři, když ho konečky prstů pohladí a skončí až na šíji, kterou si ještě pár vteřin užívá.

"Arigato." Broukne měkce, než i jeho oči zabloudí stranou a vidí, co tam Hyde celou dobu prováděl. No jistě, něco podobného měl čekat. Protočí vzápětí očima v sloup a krátce se zasměje.

"Pro osamělé noci, co?" Neodpustí si poznámku. Myslí to spíš, kdyby se v noci vzbudil a Manu budit nechtěl. Úplně ho vidí, že pokušení odolá, sálá mu to prostě z očí.

"Hm, co by ne, když vám to tak slušelo. Jeden by si..." Odmlčí se na chvilku Hyde, když uvažuje, jak to říct.

"Dal hodně do těla." Dokončí vzápětí a na rtech mu pohrává provokativní úsměv. Pomalu stočí oči na Manu a skoro nevinně pokrčí rameny.

"Dost jsem si to užíval. Nemohl jsem jen tak sedět." Odloží foťák stranou a nenechá se dvakrát pobízet, aby se k nim na postel přidal. Jejich těla přitahují jeho pozornost a není to jen to Manovo. Z obou sálá příjemné teplo, které si rozhodně nechce nechat ujít. Nakloní se blíž k Manovi, aby mu mohl oplatit polibek a vloží do něj všechnu svou lásku, kterou mu chce dát. Vedle nich se ozve tichý povzdech Sagy.

"Přemýšlím, jestli se taky jenom nedívat." Neodpustí si přisadit trochu a sám se zapírá dlaní vzadu, aby se srovnal. Má sto chutí odpadnout dozadu a prostě usnout a zároveň si ho znovu bere touha, když je pozoruje. Tomu by jeden neodolal. Hyde pozoruje Manu, jak se přesouvá za jeho záda, ale nechá ho a pohodlněji se usadit, než se o něj zlehka opře. Mírně natočí tvář stranou a líbne ho na tu jeho, než vrátí pozornost k Sagovi, jehož ruce už má na svém těle.

"Mana nás ještě naučí, jak to má vypadat." Prohodí jeho směrem s blýsknutím v očích. Sám už malinko zaklání hlavu, protože společné doteky jsou tolik příjemné.

"To rozhodně a já si to hodlám užít." Opáčí mu Saga, když si první jen vychutná všechny doteky, než se trochu přiblíží, mírně se pozvedne a počká si, až k němu Hyde zvedne oči i tvář. Skloní se k němu pro jeho rty, ale jejich polibek rozhodně není něžný, užívají si ho dokonale. Ve chvíli, kdy Man přitiskne rty na Hydovu šíji, on sám se skloní k jeho hrudi a s očima upřenýma výš si užije jeho bradavku. Hraje si s ní, škádlí jí rty i jazykem a začíná mít plné uši Hydových povzdechů, které se s každým dotekem stupňují. Neodpustí si krátkou zastávku očima v jeho klíně, který už je zase docela probraný.

"Pořád stejně rychlý co?" Narazí na jejich staré debaty, které v baru vedli a taky jejich nekonečné špičkování.

"Pochyboval jsi snad o tom? Jen abys s tím neměl problém." Dobírá si ho Hyde a u toho se jeho hlas zlomí v krátkém zasténání, když mu Saga odpoví jemným stiskem zubů v citlivém místečku na hrudníku. Hyde už pomalu zvedne oba dlaně. Jednou zamíří mezi Manovy prameny, aby do nich zlehka zaplul a druhou mezi ty Sagovy a tam je o malinko hrubší. Odměnou mu je Sagův delší výdech.

"Chovej se slušně." Napomene ho Saga s krátkým povzdechem, ale v očích mu zaplane touha.

"Jen tak, jak si přeješ, Saga-chan. Tak se nedělej." Dobírá si ho Hyde nazpátek a už jen kvůli tomu, že to řekl, ho za ty prameny zatáhne trochu víc, aby si přitáhl jeho rty k polibku. Musí ho zase propustit, když se Saga naoko brání a sevře jeho chloubu mezi prsty s mírným stisknutím.

"Nemám dělat, co přesně?" Provokuje ho, aby bylo jasno, že on tu bude mít navrch a Hyde se tomu uculí.

"Tohle klidně můžeš dál."

Mana

Není si jistý, jestli se Saga chce jenom dívat proto, že se cítí zničeně, proto, že nesnese, aby dál pokračovali ve třech nebo proto, že by to mohl být tak hezký pohled. Teď se ho ale nemůže ptát, takže ho svou iniciativou pokusí strhnout. Pokud to nezabere, prostě ho nechá, aby se vzdálil, ale třeba… Podle jeho dalších slov už je jasné, že ho má v kapse a zvedne koutek, když Hyde prohodí, že to nakonec bude Mana, kdo je bude něco učit. Pan nezkušený a dva takoví lovci, no není tohle kompliment? Jemně olíbává Hydovu šiji a rozhodně pečlivě sleduje každý Sagův dotek na jeho hrudi. V podstatě se od něj učí. Naslouchá tomu dobírání mezi nimi, stejně jako tomu, když Saga stiskem zubů oplatí Hydovi provokaci. Nechá víčka na chvíli klesnout, když ucítí dotek Hydovy dlaně ve vlasech a pak ho něco napadne… Není si příliš jistý sám sebou a rozhodně to nikdy nezkoušel, ale opravdu moc se mu líbí, když je může oba vyvádět z míry a chce to dotáhnout co nejdál. A tak nechá Sagu, aby se staral o Hydův klín, zatímco mu sám začne oběma rukama masírovat ramena a šíji a velmi nenápadně se po jeho zádech pustí směrem dolů. Počká si trpělivě na okamžik, když Saga svým drážděním připraví Hyda o myšlenky a Hyde bude pozorností jenom u Sagy a pak sklouzne prsty rovnou mezi Hydovy polovičky. Když se to líbí jemu, musí přece i Hydovi, to je jasná věc. Přiměje ho posadit se na paty, aby se tam vůbec dostal a pak začne zjišťovat, v čem spočívá tohle umění. Když mu tohle vyjde, částečně Sagovi vyhoví v jeho předešlém požadavku, aniž by od nich musel odcházet. Bude i tak součástí toho všeho a možná mu ještě nějak pomůže. Hravě škádlí Hydův vchod i jeho nitro a rychle nachází místa, díky kterým sebou trhá jako zdivočelý kůň na provaze. Je to vlastně docela zábavné. Mana sám moc dobře ví, jak moc k zešílení tohle je, takže toho nemíní hned tak nechat a nakonec položí dlaně na Hydovy boky. Chce po něm, aby šel v kolenou výš a… ano, aby se mu posadil na klín. Dnes si otočí role. Mana si to vyzkouší, Saga se bude dívat a Hyde pozná, že ho dovedou zničit. I jeho! Vymění si se Sagou dlouhý a intenzivní pohled a pak Hyda prostě pošle trhnutím proti svým bokům. Tohle asi nebylo moc něžné, jenže jakmile poprvé v životě ucítil pevné sevření něčího nitra, nedovedl se ovládnout a poručit si. Do široka otevřené oči upírá na strop, zatímco se snaží najít sám sebe mezi hvězdami a zvyká si na nový a silně návykový pocit. Jeden se jim opravdu nemůže divit, že neustále mluví jenom o tohle, i když jemu se líbí i v jeho obvyklé pozici. Nakonec si připomene, že jenom takhle to asi nepůjde a pohybem boků nahoru proti Hydovu pozadí mu naznačí, že by měli vyjet. Koneckonců tohle bude spíš na Hydovi, kterého má teď na klíně, on může jenom držet a je za to vážně rád, protože bude muset veškeré úsilí napnout k tomu, aby neskončil příliš brzy. Ještě, že má za sebou už to jedno kolo se Sagou! Musí si opřít čelo o Hydovo tělo, i když mu co chvíli klouže v závislosti na jeho pohybech a jeho hlas se tiše, ale pravidelně rozezní ložnicí. Už si nedovede dávat pozor.

 Saga, Hyde

Hyde ze sebe není schopný vydat víc, než jen vždycky o trochu hlasitější zasténání. Už jen Mana a jeho neskutečné chování v něm podporují touhu a to by ani před sebou nemusel mít Sagu. Teď tu ale je a jen odporuje jeho výlet do jiných světů. Jeho hlava tam už rozhodně lítá a je dost rychle následována i tělem. I kdyby chtěl stokrát protestovat, teď už by ho to určitě přešlo. Podaří se mu na chvíli otevřít oči zrovna v okamžiku, kdy se Saga podívá někde od jeho břicha nahoru. Musí se pousmát Hydovým výrazem v očích. Očividně už zažil hodně, ale něco mu říká, že podobné zkušenosti ještě nemá. No co si budou povídat, on taky ne, ale právě asi našel hodně skvělý koníček.

"Výbuch bude…Hodiny tu nejsou." Ušklíbne se Saga pobaveně a skloní se ještě níž k jeho klínu, aby ho první jen objal rty a pak nechal Hydovu špičku zmizet co nejdál ve svých ústech až narazí.

"No do…" Ozve se Hyde, než se jeho hlas zlomí v dalším zasténání. Jestli měl kdy přijít do pekla a bude to jen z poloviny takové, vážně nikam nechce. Saga si to vlastně dost užívá taky. Vidět někoho tak nepříčetného díky nim se mu rozhodně zamlouvá a Manův výraz, který sem tam zahlédne, rozhodně stojí za to. Nechá Hyda chvíli vydechnout, tedy on by rád nechal, ale Mana na to má zdá se svůj názor. Blýskne se mu v očích, když vidí, jak se Hyde trochu naklání, aby dal Manovým prstům prostor a z jeho rtů jen vychází tlumená slova, něco jako proboha a podobné výrazy, které nemá běžně ve slovníku. Saga nezahálí ani chviličku a už zase si pohrává s jeho chloubou. Chvíli rty, chvíli dlaní, ale k vrcholu ho nedovede. Vždycky, když je dostatečně blízko, prostě mu to zarazí s trochu pomstychtivým výrazem v očích.

"To aby sis příště vzpomněl, že nic lepšího, než nás, mít nemůžeš." Popíchne ho malinko a setká se s úšklebkem.

"Video ti stačit nebude." Ještě malinko se mu posmívá a když se na něj Mana podívá, jen mu kývne hlavou s lehkým oblíznutím horního rtu. Hyde vypadá trochu jako hadrová panenka, jak moc dobrovolně se přesouvá na Manův klín. Tuší, co se bude dít, ale ani v nejmenším mu to nevadí. Ta slast bude rozhodně stát za to. Jejich malou chatičkou se rozezní Hydův hlas naplno, když si ho Mana pošle proti svým bokům. Rozhodně to v první vteřině bolelo, dokud nenarazil přesně tam, kde měl a celé se to změnilo v čirou slast. Motá se mu z toho hlava a zároveň chce rozhodně víc. Saga sevře Hydovu chloubu, aby ho zase oddálil od vrcholu a když se tělo před ním poprvé pohne, je to on, kdo sám sobě malinko pomůže. Na tohle se nemůže jen koukat. Je vidět, že Hyde sobě rozhodně nevládne a nemá v plánu nechávat tempo jakkoliv pomalé. Dlaně si za chvíli najdou oporu za sebou na Manových bocích, aby se jen tak nesvalil do peřin a nechává se unášet zběsilou jízdou, pozorujíc u toho Sagu před sebou. Slastné mučení, tak je to.

"Hm, to by stačilo." Broukne Saga smyslně, když se dlaněmi opře o Hydova stehna a donutí ho naplno dosednout na Manův klín a zároveň mu brání v jakémkoliv pohybu.

"Trápíte mě, teď budu trápit já vás." V očích mu hravě zajiskří, když sevře pevná stehna pod svými dlaněmi a trhne s Hydem trochu k sobě, aby Mana cítil ten pohyb.

"Pěkně zpomalíme, ať nejste moc brzo." On sám už by skoro byl, kdyby si nepřestal sahat do klína.

"Co za to, když vám to dovolím?" Provokuje je dál a zopakuje své trhnutí.

"Buď se trochu zvedni anebo otoč a ukážu ti, jak tě můžu mučit já." Zasténá Hyde, protože nutně potřebuje pokračovat. Zblázní se do vteřiny, když mu to Saga nedovolí.

"Máš dobré přesvědčovací taktiky." Pochválí ho spokojeně a nakloní se pro další z řady polibků, než se sám trochu poposune dozadu a dosedne na paty. Hyde pomalu ovine prsty kolem Manových předloktí a společně s ním jde na čtyři. No přece se nenechá zničit samotný! Skloní se k Sagovu klínu a první jeho špičku jen oblízne jazykem, než mu vrátí náraz, co nejdál to jde. Odměnou mu je další hlas, který se rozezní kolem. Tohle Hyde rozhodně neudýchá, ale ne, že by se o to nepokusil.

Mana

Vůbec nemá ponětí o tom, jak velká spolupráce to je, když Saga brání v Hydově vrcholu, aby on sám mohl pohodlněji pokračovat. I kdyby mu to ale došlo, není si jistý, že by si vůbec všiml a byl schopný pokračovat, dokud se neužene sám. Jestli je Hyde mimo, pak vůbec netuší, kde je on sám. Přes jeho tělo němá šanci vidět na Sagu, kterého tento moment taky zřejmě dostal. Soustředí se jen na to, co se děje na jeho klíně a je to něco šíleného. A pak se to všechno zastaví. Zmateně otevře víčka a chvíli hledí před sebe do pokožky Hydových zad, než si uvědomí, že Saga něco říká. Narovná se v zádech, podívá se přes Hydovo rameno a uvidí důvod toho, proč nepokračují. Tiše hekne, když se Hyde na jeho klíně nečekaně pohne a k tomu jiným směrem. Skoro by měl strach, že si ještě nějak ublíží, ale Saga zdá se ví co dělá. Zpomalíme? Jenom to slovo ho skoro děsí. Nejraději by na něj začal gestikulovat, ať to nedělá, jinak bude mít na svědomí jejich příčetnost, ale trhnutí se zopakuje a on si tiše zasténá. Raději znovu zaboří tvář do Hydových zad, aby ten zvuk co nejvíc ztlumil. Hyde to naštěstí vymyslí za ně za oba, i když Mana není ani schopný pochopit, o čem to spolu mluví. Jenom poslechne tlak jeho dlaní. Dojde mu to vzápětí a chvíli zaskočeně hledí přes Hydovo rameno na Sagovo tělo. Opravdu by měli pokračovat takhle? Není si jistý, jestli na to má dost odvahy, ale po tom všem, co se tu dnes děje? Ze svého místa bude mít dokonalý výhled na to, co Hyde Sagovi provádí. Vlastně už ho má. Skutečně mu z toho zčervenají tváře, ale poprvé se pohne v bocích, aby pokračovali tam, kde před chvílí skončili. Teď už je Saga nemůže nijak brzdit a on se mu to rozhodne vrátit. Je přesvědčený o tom, že když Hyda znovu uvrhne do tempa, které měli před chvílí, bude podobně pospíchat i s tím, co dělá Sagovi a ten ať se klidně zblázní. A taky že to uskuteční! Za chvíli už si Hyda bere jako kdyby celé dny nedělal nic jiného, má pocit, že mu srdce doslova vyskočí z prsou a to, co vidí před svýma očima a co naplňuje jeho uši, by mu samo o sobě stačilo na to, aby se brzy dostal na další vrchol. Možná to přijde až příliš brzy, ale nelituje toho, to vůbec nestačí. Však kdo říkal, že tohle bude naposled? Potom, co tu dnes rozpoutali a co si k sobě navzájem dovolili dost pochybuje o tom, že se věci vrátí do starých kolejí. Nakonec si už jenom užívá poslední dozvuky orgasmu, zatímco je ještě stále uvnitř Hyda a zůstává tak, dokud neskončí i oni dva. Teprve po tom z něj vystoupí a klesne na paty a z nich do klubíčka. Svaly se mu třesou vypětím a jeho hlavě začne konečně docházet, jak moc se dneska zbláznili. Pane jo… Povlečení pod nimi je úplně zpocené. Obrátí tvář do strany, aby se podíval na orosená těla vedle sebe. Oba vypadají podobně zničeně jako on, ale taky dost spokojeně. Pak klesne pohledem k peřině. Tady dneska spát rozhodně nemůžou. -Potřebujeme větší postel...- Řekne jim na místo všeho ostatního. Ani jeden z nich už nebude spát na gauči, pokud budou doma všichni tři. A ne nemyslel to tak, aby měli víc prostoru na neřesti!!! Skutečně má starost i jejich pohodlí. -Dojdu pro čisté povlečení.- Oznámí vzápětí a vyskočí z postele jako by se před chvílí vůbec nic nedělo. Musí dostát své pověsti paní domácí. Kromě toho… jen ať vidí, co si pozvali do postele. Budou to oni, kdo bude uhnaný, ne on…!

 Saga, Hyde

Hyde má sice malinko problém se nadechnout, ale to by měl nejspíš i bez toho, aby Sagovi pomáhal k vrcholu. Tempo, které Mana nasadí je vážně vražedné a hrozí, že u toho nakonec umřou všichni tři. Ale kruci, takhle bude klidně umírat dnes a denně! Málem se pousměje nad tím, co se mu prohání hlavou, ale to by Sagovi asi ublížil. Ten je rád, že se zapírá dlaněmi trochu vzadu, aby se vůbec udržel. Jenže lákadlo v podobě Hydových vlasů je mnohem větší. Nakonec se Saga narovná a opravdu zmizí prsty mezi světlými prameny, aby ho občas a rozhodně nevědomky poslal proti svému klínu mnohem rázněji. Jeho hlas už zní v pravidelných zasténáních, a když se mu podaří víčka dostat od sebe, má dokonalý výhled na Manu a na to, co provádí. Padne několik jmen, které prostě nedokáže udržet v hrdle a společně s Manou se dostane na vrchol. Je to jak navštívit jiný svět, který se mu roztančí před očima společně s hejnem hvězdiček, než padne do tmy s tím, jak jeho tělo povolí. Hyde neví, co si užívat víc. Ten pocit naplnění z obou stran je neskutečný. Měl by od nich žádat pomoc, ale není ani trochu potřeba. Smršť, do jaké je uvrtal Mana, je pro něj dost, aby se málem zhroutil na postel, když si i ho vezme uragán v podobě vyvrcholení. Nevnímá nic, ani to že si tiše povzdechl, jakmile Mana opustil jeho nitro ani to, že rozhodně neudržel ve svých ústech úplně všechno. Možná to bude spíš tím, že Saga si ještě prodloužil vrchol svou vlastní dlaní a dosyta si užil dozvuky jejich milování. Nakonec se svalí i on vedle Hyda a zírá do stropu s výrazem naprostého pitomce, který neumí ani do pěti nepočítat. Leží tam trochu jako tři bezduché panenky, ale ani jeden se není schopný pohnout. Hyde konečně pootočí hlavou, aby viděl, co jim Mana říká a chraplavě se rozesměje.

"To rozhodně, minimálně dvě takové u sebe." Souhlasí s ním bez váhání a není pochyb, že jemu Sagova přítomnost rozhodně nevadí. Budou se o Manu starat společně a on bude vědět, že když není doma, má se pořád jako v bavlnce. Saga se po něm podívá s mírně pozvednutým obočím, ale nakonec se usměje, ale zatím nic neřekne. Oba dva vytřeští oči na Manu, když se chce zvedat a hrábnou po něm ve stejnou chvíli. Jenže Mana je prostě rychlejší a ani jeden nechápe, kde se v něm bere tolik energie.

"Málo jsme ho zničili, tohle je na další kolo." Prohodí Saga pobaveně, když sleduje Manovo odhalené pozadí s jistým zaujetím.

"Hm, na tom něco bude." Přidá se Hyde a převalí se přes Sagu k nočnímu stolku, aby odsud vytáhl cigarety. Saga si neopustí plácnutí, když přes něj ten výstavní zadek vyšpulí a zatváří se hravě.

"Tohle moc často nedělej nebo si to vyzkouším i s tebou." Provokuje ho slovy. Hyde se ušklíbne a klidně se uvelebí na zádech s hlavou na jeho rameni.

"A kde třeba?" Ozve se Hydův hlas, aby nebyl příliš pozadu.

"Víš, Saga-chan…" Odmlčí se na chvilku a za ním se ozve zvědavé hm skrze filtr, když si Saga připaluje.

"Miluješ ho?" Zeptá se narovinu a mírně se natočí, aby mu viděl do tváře. Je vidět, že se jeho příteli moc odpovídat nechce.

"Hai, je mi líto, ale tomu nejde poručit." Opatrně se pousměje a je vidět, že se bojí, co se stane vzápětí.

"To je dobře, moc dobře." Poplácá ho Hyde rozverně po tváři a sám si připálí.

"Mana-chan." Křikne do nitra domu.

"Kašli na povlečení a pojď se tulit, nám je tu samotným hrozně smutno." Vábí ho svým hlasem.

"Ještě pořád jsme neviděli to video." Pobídne ho i Saga.

"A můžeš s sebou vzít i něco k pití." Má na mysli i alkohol i vodu nebo budou jako sušenky během pěti vteřin.

"A nezapomeň s sebou vzít i tvůj dokonalý zadek, na ten se těšíme úplně nejvíc." Dodají nakonec sborově a rozesměje se oba.