(Torův byt)
Kai, Taiji
Měl tu ve městě výborné neutrální postavení, takové, jaké by měl anděl mít a s tím byl kvůli Kaiovi a Zyeanovi konec. Nakonec ho poslechli a Kaie nechali žít, ale nedovolili mu, aby je následoval, když jeho tělo odváželi za hranice území smečky do země nikoho. Pro Taijiho nebyl zase tak velký problém Kaie najít, jenom se bál, aby to stihl jako první. Ale nakonec se mu podařilo i tohle. Jeho chodidla se dotknou země, když se snese na ulici a honem přiklekne nad zbité tělo. Povzdechne si a otočí ho opatrně na záda. Kai ho vnímá, ale skučí bolestí a pocuchaný je ještě víc, než jeho bratr. Těch vlkodlačích kousnutí má na těle několik a nikdy to nebude dobré.
"Neměl jsi to dělat." Mumlá a Kaiovi oči se na něj upřou, ale jsou zastřené bolestí a trochu zvířecí. Taiji už vyplýtval hrozně moc své síly pro Zyeana. Stačí mu jen na to, aby zabránil nejhoršímu a odnesl ho, ale na nic víc. Když dorazí k Torovým dveřím, má pocit, že se snad sám odebere na věčnost, ale zpola drží Kaiovo bezvládné tělo na rukou, zpola ho nohama opírá o zem a zabuší na vrata.
"To jsme my Tora-kun, otevři a rychle!" Zavolá a pro jistotou se ohlédne, ale nikdo za nimi není. +Kde je ten Inoran, když by ho člověk jednou v životě viděl rád?+ Mohl by být ještě u Aoiho?
Tora, Zyean
Tora a Zye se kupodivu dost rychle sžili. Tora rozhodně nebyl konfliktní a bylo mu upřímně jedno, že je to štěně. Jen ten puch by si mohl odpustit. Ale co i upír si zvykne na všechno. Tak nějak se mu začalo líbit, že v tom baráku není sám. Nevodil si sem nikoho, ne nikoho cizího, ale když už tu Zye měl být...asi by si lepší společnost nevybral. I když tedy to je věčné kňourání mu trochu lezlo na mozek. Chápal, že má strach o bráchu, taky ho kdysi měl, ale to je jiný příběh. Snažil se mu vysvětlit, že je s ním Tai, ale příliš to nepomáhalo. Nezbylo mu nic jiného, než hrábnout do svých tajných obchodních zásob a namíchat mu svůj oblíbený koktejl. Jako upír moc lidskému jídlu nepřičichl, ale věnoval se malinké alchymii a vytvářel dryáky pro různé entity. Někdy na pekelnou jízdu, jindy od bolesti. Proti běsnění, pro běsnění. Trh byl rozmanitý. A ano, právě proto obchodoval i s vlkodlaky. Ale ty potvory mu odmítly domluvený obchod, shrábly peníze a bylo po kšeftu. A tak se pustil do alfy. No to samozřejmě neměl dělat. Padl v nemilost, ale to ho příliš netrápilo, měl dalších pár známých, od koho bral. Jen ti nebyli tak blízko. Proto nesměl na vlkodlačí území. Ne, že by to dodržoval. Nakonec jeho nové štěňátko hezky usne, když prášek z kůže démona zapije sklenkou whisky a má konečně klid. Aspoň na pár hodin. Sám se pohodlně uvelebí a stejně není úplně ve své kůži. Ne, nebyl takový pařez, aby nepřemýšlel, co se s Kaiem děje a jestli na něj Tai dohlédne a sám to přežije bez úhony. Už Zye mu musel dát zabrat a Tai byl prostě kámoš. Za ty desítky let jediný opravdu dobrý. Hodiny pomalu plynou a když se Zye probudí, připadá si, jak kdyby se pořádně ztřískal. Motá se mu hlava, ale konečně si připadá odpočatý a plně zahojený...už ho ani nic nebolí. Vyhrabe se z černého povlečení, které má jeho nová postel a jen v kalhotách se došourá až dolů do prostorného obýváku. Je to dost velký apartmán na patro. Nikdy nebyl v podobném bytě.
"Tora-kun? Jak dlouho jsem spal?" Zeptá se ho, když se sesune naproti němu.
"Kai?" Tora jen zavrtí hlavou, že se ještě neukázali. A tak čekají společně. Povídají si, odkrývají malá tajemství jeden o druhém. Pak mu sežene i něco na zub a i tu půlku krávy jen jako vtip, ale pak ji rychle vyhodí, aby mu to tady ještě víc nenačichlo. Jo, vážně se mu snaží zlepšit náladu, ale štěně je pořád bez života.
"Hele je s ním Tai, bude to určitě dobrý." Položí mu ruku na rameno, když přijde večeře. Jenže Zye se v půli kroku zhroutí na zem. A jemu hned dojde, o co jde. Málem polkne, když si to uvědomí a Zye začne hysterčit. Dámu hodně práce ho částečně uklidnit a slíbí mu, že kdyžtak se po nich půjde podívat. Samozřejmě, že chce jít s ním. Venku už je pěkná tma. Pak se ale ozve bouchání na dveře. Oba dva ztuhnou, ale nepochybují ani jeden, kdo je za dveřmi. Vystřelí na nohy současně, Tora je o malinko rychlejší. Otevře prudce dveře a rychlým těknutím očima zhodnotí situaci.
"Mám na dveřích napsáno azylový dům?" Bez poznámky by to nebylo ono, ale hned si Kaiovo tělo převezme, protože Tai...Jo, vypadá, jak kdyby propil minimálně sto let. Do zad mu narazí Zyean, jak se chce dostat ke Kaiovi.
"Co se stalo? Co mu je?" Dožaduje se Zye zoufale odpovědí.
"Postarej se o Taijiho." Nařídí mu Tora ledovým, přísným hlasem.
"U baru je skříňka, klíč je u mě v ložnici v nočním stolku." Popisuje mu, kde co najde.
"Hledej lahvičku nadepsanou jako povzbuzovák. Je v tom upíří krev a hromada dalších věcí, to ho postaví na nohy. A pak mu dej cigáro a flašku. To u něj taky zabírá." Přijde ještě komentář, než Tora zmizí za tajemnými dveřmi i s Kaiovým tělem.
Zye neváhá ani vteřinu, když přiskočí k Taijimu a pomůže mu a pohovku. Vypadá trochu jako robot, když přesně do puntíku plní Torovy pokyny a pak se napůl zhroutí vedle Taijiho.
"Měl jsem hrozný strach. I o tebe." Vypadne z něj spontánně a upře na něj velká očka.
"Co se stalo?" Nechce ho ještě víc unavit, ale...Potřebuje vědět, jak je na tom Kai. Už jen ta bolest, kterou cítil společně s ním.
Tora složí Kaie na malou postel ve své, no v podstatě pracovně. Sem nikoho nepouští, ani Taijho ne. Je tam v láku naložené kde co, ve sklenkách různé kousky hub, bylinky a podobné věci. Z některých jde hrůza, jiné vypadají dost neškodně. Začne ho postupně svlékat, aby zjistil, co mu vlastně je.
"Hm, nebýt těch kousanců, jsi celkem k světu." Ohodnotí Kaie s nádechem pobavení, ale už přemýšlí. Vlkodlakovi nemůže dát jen tak něco. Kdyby v tom bylo cokoliv z upíra, zabije ho na místě, i když by to komukoliv jinému dost pomohlo. Dal by mu cucnout vlastní krve, kdyby to šlo. Vnímá tlukot jeho srdce, je dost silný, aby to přežil a zahojil se, ale...No dobře trochu mu pomůže. Převlékne ho, přikryje a přesune se ke stolku, kde začne řádně vařit. Ještě trochu toho, pak trochu onoho. Koktejl, jak se patří. A pak přijde i poslední ingredience, když začne na miniaturní kousíčky krájet kousek masa. Tohle by Taiji rozhodně vidět neměl a jen tenhle titěrný kousek ho stál celé jmění...Podívá se na Kaie, než to všechno nahází do malého koktejlu. Posadí se vedle něj na postel, pozvedne ho částečně na svůj klín a opře hlavu a o svůj hrudník.
"Tak fajn, teď si dáme budíček." Pravý koutek se mu pozvedne, když vytáhne z pouzdra malou injekci s andělskou krví. Tohle do žíly a dá mu pár minutek vědomí. Trefí se si po slepu a čeká na první reakci.
"Dobré ráno, kdo vyhrál?" Zeptá se jako první, když se víčka zachvějí.
"Ne nic neříkej, nemusím ani hádat. Potřebuju, abys to vypil. Tai ti nepomůže, má dost a vedle čeká tvůj brácha a já nechci vydat jako idiot, slíbil jsem jim, že to z toho dostanu. Čím dřív se dostaneš na nohy, tím rychlej vás budu mít z baráku. Tak dělej. A ne, že to vyzvracíš. Za to, co je v tom, bych koupil tvůj barák a ještě jeden k tomu. Jen k tomu moc nečichej."
Kai, Taiji
Taiji zvedne vyčerpaný pohled k Torovi, ale není schopný se jeho poznámce už ani usmát. Asi to s tím léčením na smrt nemocných vlkodlaků trochu přehnal. Konec konců, pokud má někdo zemřít, nemůže tomu zabránit ani anděl. Ale Tora by mohl… byl jako doktor Frankenstein, třeba něco vymyslí. Nechá si pomoct s Kaiovým tělem a sám se sotva drží na nohou, když se za ním zavřou dveře Torova bytu. Jakmile se střetne se Zyeanovýma vyděšenýma očima, píchne ho u srdce osten lítosti nad tím, že ho zklamal. Zye mu určitě věřil, že se postará o to, aby se Kaiovi nic špatného nestalo a teď budou rádi, když to přežije. Otázkou je, jestli s těmi všemi kousnutími bude rád taky Kai. Poslouchá Torův proslov na téma, co všechno bude pít a protočí nad tím očima. Kdyby to nahoře slyšeli… "Ještě sex, zapomněl jsi na sex!" Podaří se mu zavtipkovat, když dojde na cigára a flašku a jednou dlaní se opírá v předklonu o stěnu. Je mu nějak špatně… může anděl taky zvracet? Je docela rád, když mu Zyean pomůže k pohovce a ztěžka na ní dosedne. Ochotně se převalí na bok a na záda a nohy přehodí o opěrku, aby trochu vyrovnal tlak a nastupující bolest ve své hlavě. Ta lidská těla nic nevydrží… Drží se za čelo, dokud se Zye neocitne vedle něho a stočí k němu pomalu oči.
"Promiň štěně… nemohl jsem dělat víc, nepustili mě k němu." Smutně se pousměje. Když anděl zklame, chutná to fakt hořce. Radši ani nerozvádí, jak si tím podělal svoje vlastní žití a svou roli dokonalého pana neutrálního. Sáhne po tom Torově dryáku, který Zye drží v ruce, prostě mu ho vezme, sám si ho otevře a kopne do sebe. Tora vůbec neřekl kolik, ale pozdě, už to má v sobě všechno, tak snad mu z toho nevypadá peří.
"O mě strach neměj, já se z toho dostanu, ale tvůj brácha nevypadá dobře." Řekne tiše a radši se podívá někam jinam. Chvíli přemýšlí, ale pak se rozhodne všechno mu říct.
"Když jsem tam přišel, už byli v sobě. Nevím, jak k tomu došlo, ale smečka stála okolo. Na některých bylo vidět, že s tím nesouhlasí, ale nikdo nevystoupil proti. Neměl na něj dost síly, ale i kdyby měl, skoro se tvářili, že by se do toho snad zapletli, tak jako s tebou. Mám nepříjemné tušení, že počítali s tím, že přijde. Čekali na ten krok. Smečka se začala chovat divně, proti všem pravidlům. Jako by se zbláznili. Něco bude v pozadí..." +Něco hodně nepříjemného. Mnohem horšího. Někdo je musel naočkovat, něco jim slíbit, otočit je na tu horší cestu, ale kdo a proč?+ Běží mu hlavou.
Kai se nechce probouzet, ani trochu ne. Celé jeho tělo silně protestuje, protože potřebuje regenerovat a navíc se brání bolesti. Něco ho však vyrve z milosrdné náruče nevědomí a uvrhne do pekelné reality. Bolest je ochromující, ale díky andělské krvi to netrvá zase tak dlouho a na několik milosrdných minut se mu citelně uleví. Dokonce je díky tomu schopný vnímat Torův hlas. Otevře oči a najde tvář nad sebou, aniž by si příliš uvědomoval kde je a v jaké pozici. Dokonce teď ani nepozná, že ho drží upír. Ta otázka ho zmate, ale rychle si vzpomene na pranici, kterou vyvolal, stejně jako na to, jak dopadla. K jeho uším se probojuje především informace o tom, že Taiji taky není v pořádku. Šel za ním? To neměl dělat… jenže pak i ta, že Zye je vedle a nic mu není. Mimoděk zvedne koutky v úsměvu, než se jeho vědomí začne zase vytrácet, ale Tora mu to ještě nedovolí. K životu ho nakopne zápach tekutiny, kterou mu strká pod citlivý nos. Loupne po něm skoro vyčítavýma očima, ale otevře poslušně ústa. I kdyby se ho snad tenhle upír chtěl zbavit, nemusel by to dělat tak složitě, takže mu věří. Chuť toho lektvaru je strašná, ale nemůže být horší, než to, co ho do tohoto stavu poslalo. Cosi mu snad leptá krk zaživa, chce se za něj chytit, máchne dlaní, ale zachytí se jen Torova předloktí a pak zase vyhasne na několik dlouhých hodin. Když oči otevře podruhé, je kolem ticho a tma. Nemá ani ponětí kde je a jak dlouho, jenom kolem sebe už dobře rozezná ten všudypřítomný upíří pach. Tělo ho bolí jenom tehdy, když se chce pohnout, takže to radši nedělá a očima, které velmi dobře vidí ve tmě, pročesává prostor okolo sebe. Všechny ty sklenice plné… snad i kusů těl. Co je tohle za laboratoř? Není mu z toho dobře, ale je živý. Natáhne se podvědomím po Zyeanovi. Jestli je někde poblíž, ucítí ho a možná přijde.
Tora, Zyean
"Nemáš se vůbec za co omlouvat." Ujistí ho rychle a položí mu dlaň na předloktí.
"Myslím, že jen díky tobě oba žijeme. Kai by tam šel tak jako tak a kdybys ho nepřinesl...." Odmlčí se a podívá do země.
"Nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat." Pípne a pak už ho poslouchá. Není to lehké nezacpat si uši. Moc dobře ví, jak to asi vypadalo. Něco podobného už má jednou za sebou.
"Už je to tak delší dobu. Hony na lidi, krvavé rituály, které se vždycky odsuzovaly a alfa se tváří, že to nevidí. Obětování nechtěných potomků. Je to čím dál horší Tai. Mám vážně strach." Podívá se na něj vyděšenýma očima.
"Možná proto jsem se podvědomě držel stranou a prostě nezapadl, poslední týdny čím dál víc." Nějak má potřebu se mu svěřovat, ani neví proč.
"Jednou jsem viděl, jak se alfa s někým baví. Předtím jsem ho nikdy nepotkal, něco mu dával, ale co to nevím, radši jsem se rychle vytratil. Víš, další problémy. Dělám jen samé problémy." Povzdechne si a koukne zase ke dveřím.
Za nimi se zatím Tora ušklíbne, když se Kai probere. Není to si nejlepší probuzení v jeho životě, ale dát si do žíly tuhle chuťovku, kdyby mu nic nebylo, lítá po okolí a vyje na měsíček ještě týden po úplňku. Jen při té představě se musí uchechtnout.
"No vidíš, jak jsi hodný kluk, jen hezky do dna." Pobídne ho a usměje se podruhé, tentokrát celkem mile. Stačil k tomu jen Kaiův úsměv. Vůbec nepochybuje, že nakonec bude v pořádku. Tai ho přinesl včas a jeho andělský koktejl mu zdatně pomůže. Zbytek je na něm a jeho vlkodlačí podstatě.
"Jo, jen si dáchni, tady můžeš v klidu." Vstane od něj, přikryje ho až po bradu, když mu dojde, jak pečlivě to dělá, zarazí se a odfrkne si, jak kdyby mu to někdo přikázal.+Pitomý podvraťák.+ Vydá se ke svému pracovnímu stolu, aby vše uklidil. Dopíše pár chybějících ingrediencí na seznam. Zalije jednu kytičku, schovanou pod poklopem, který po ně začne natahovat žahavé úponky.
"Zalez, mrcho." Seřve ji na první dobrou a přiklapne jí jeden úponek. To má za to minulé požahání. No jo, jak na něco sáhne démon, je to v pytli. Pak ještě zkontroluje Kaie, který už klidně oddechuje a vydá se zpátky do obýváku. Opře se ramene o rám dveří a založí ruce na hrudi zrovna, když se Zye podívá jeho směrem.
"Jo, samý průser, to už jsem si stihl všimnout." Protočí nad ním očima v sloup a vydá se k baru, aby si nalil. Zye na něm visí očima a mlčky ho pobízí, aby mu řekl jak na tom Kai je. Moc by ho chtěl vidět.
"Bude v pohodě. Dá se dohromady, trochu jsem mu v tom pomohl, ale vaše regenerace to zvládne dost dobře i tak." Ujistí ho, než si nalije sklenku a otočí se k nim.
"Víš co štěně, buď hodný spolubydlící. Sbal flašku, jedno nebeský brko a vem ho do postele. Potřebuje si odpočinout." Kývne hlavou k pokoji, kde se před chvíli probudil Zyean. Tohle vážně není sanatorium, má jen dvě ložnice.
"A ne Tai, žádnej sex ti na předpis nedám. Leda bys u toho nehnul ani tím brkem. No, tím možná jo." Zazubí se na něj a Zye zrudne.
"Promluvíme si později, až se situace trochu uklidní. Ne, že by mě spory vlkodlaků trhaly žíly, ale tohle nesvědčí kšeftům." Zamračí se a dlouze se napije.
"Já nikam nemůžu, když..." Tora ho zarazí gestem ruky.
"Dám na něj pozor, stejně bys věděl houby, co mu dát. Běž se vyspat, pak mu klidně můžeš předžvýkávat granule." Jo, tohle mu Tora s radostí přenechá.
"A ne, tam tě prostě nepustím. Promiň Zye, ale tam prostě nemůžeš." Stojí si na svém Tora. Už tak bude mít hromadu práce, aby před Kaiem většinu těch nejdražších věcí schoval.
"Dám vědět, jak se probere." Odmávne jim a zamíří zpátky, aby udělal pořádky a zakryl všechno, co by cizí oči neměly vidět.
Zye se trochu neochotně zvedne a pak se zarazí.
"Já si klidně můžu lehnout na gauč, tady." Tahá Taie na nohy, aby mu pomohl do schodů.
Po pár hodinách se Tora vrátí za Kaiem, aby přichystal něco na povzbuzení. Sotva vejde, všimne si, že je vzhůru. Schválně mu tam nechal pár sklenic s lákem, ale není tam nic, co by na černém trhu mělo čert ví jakou hodnotu. Nejdražší je tu asi Agáta. Ano, to je ta kytka.
"Tak aspoň štěkni, že žiješ." Dobírá si ho, když se vydá k němu a usadí se vedle na postel. Sáhne po jeho zápěstí, zkontroluje tep a pak natáhne dlaň k jeho tváři. Počítá, že se pokusí ucuknout.
"Jen klid, jen se potřebuju podívat. Kdyby v tobě ještě něco málo zůstalo, nemůžu ti dát nic dalšího." Vysvětlí mu hned a mírně se zamračí, když má zornice ještě trochu rozjeté.
"Hm, tak ještě chvíli budeš muset vydržet a nevolej ho. Tahle místnost není jenom zvukotěsná." Vstane a zamíří ke svému stolu, aby začal chystat další koktejl.
"Tvůj bráška stejně asi spí i s Taijim. V jedný posteli, pokud ho nevystěhoval na koberec." Baví se trochu na jejich účet.
Kai, Taiji
Taiji se pousměje, když mu Zye řekne, že se nemá za co omlouvat. On to tak úplně necítí, ale uvnitř něj se cosi uvolní. Andělé nejspíš prostě potřebují odpuštění. Pak se ale Zyean rozpovídá o tom, co se tam doopravdy děje a Tai mimoděk trochu zbledne. To je to až tak zlé? Zye už nemá co ztratit, ale kdyby se někdo dozvěděl, že moc mluví, byl by v ohrožení zas. Možná je už teď, jestli se tohle smečka snaží ututlat. Existují ale jenom jediné bytosti, které by mohli smečku obracet na něco podobného a upíři to vážně nejsou. Měl by se pokusit kontaktovat ty, kteří ve městě žijí? Bylo to hodně nebezpečné a možná by si s tím Taiji ukousl příliš velké sousto. Podle klasického postupu by prostě měl jít a oznámit celý případ svým nadřízeným, ale to ho ani nenapadne. Přece nevyleze z díry s nápisem Tady jsem celou dobu zašitý, pojďte mi začít říkat, co mám dělat?! "Neříkej podobné věci před Inoranem. Žádným jiným andělem." Řekne honem Zyeanovi a poklepe si konečky prstů o zápěstí druhé ruky.
"Vůbec nikam nechoď sám. Ne, dokud nezjistíme víc." Zatím ho nechce děsit démony, ale ti dokážou věci, jaké si Zye neumí ani představit a tady bude poblíž nějaký hodně ambiciózní, pokud to není ještě horší.
"Vůbec se tomu nedivím a myslím, že jste s bratrem možná poslední čisté duše ve smečce. Je to dobře, co jsi udělal, ale divím se, že jsi to celé přežil." +Málem nepřežil.+ Smečka to moc odkládala. Nečekala, že se jim Taiji připlete pod nohy. Znovu se vážně podívá do Zyeanovy tváře, když mu svěří, že alfu viděl s někým podezřelým.
"Uměl bys ho popsat?" Zkusí to. Mohl to být kdokoliv, i někdo naprosto bezvýznamný, třeba poslíček s pizzou, ale co když ne? Následuje jeho pohled směrem ke dveřím a usměje se. Mírně se předkloní, aby mu položil dlaň na předloktí.
"Bude v pohodě. Kdyby umřel, už bys o tom věděl. Tora ví, co dělá. Podívej se na mě? Je mi líp s každou minutou." Řekne mu a je to pravda. Skutečně cítí, jak se mu ten Torův životabudič rozlévá do žil a staví ho na nohy. Ještě před chvílí se cítil naprosto vyčerpaný a teď by to nazval jenom silnou únavou. Není to tak a nesmí to přehnat, ale má v plánu se vyspat. V ten okamžik se ale ve dveřích objeví Tora a očividně slyšel kousek jejich rozhovoru. Oba se podívají jeho směrem a v jejich očích je patrná otázka, jak na tom Kai je. Taiji pokývá hlavou, když se dozvědí, že Kai bude v pořádku a uvnitř si oddechne. Koutky se mu zvednou nahoru, když je Tora pošle spát, ale ví, že pro jednou bude hodný kluk bez narážek a pokusů. Má toho vážně plné zuby. Hlasitě se rozesměje, když Tora rozvede, co se jim oběma honí hlavou a musí uznat, že červenající se Zye je vážně obrovské lákadlo. Chvíli pozoruje jeho profil s jiskřičkami v očích a pak ho vezme za ruku a začne se škrábat na nohy.
"Přestaneš se starat jen o kšefty, až ti řeknu, jak to vypadá, Tora-kun." Nahlodá trochu Torovu fantazii, ale pro tu chvíli už to vážně nezvládne řešit. Prostě se Zyeanem vykročí k té ložnici. Do postele se zhroutí zády napřed a nemá sílu se ani svlékat. Jen ze sebe s námahou skopne boty.
"Nemusíš se stydět. Na zemi tě spát nenechám, takže jestli sem nepůjdeš, dojdu si pro tebe." Zahučí ze svého místa a natáhne po něm poslepu ruku.
"Přísahám, že se chystám doopravdy spát."
Když se Kai probudí podruhé, cítí se mnohem lépe. Otevře oči do tmy a jeho nos už dobře rozeznává upíří pach. Nejen ten. Plno různých věcí, bylin, ingrediencí? Spoustu z těch vůní nepoznává a spoustu ano. Otevře oči a zaostří na noční obrysy, ale možná jsou jen zatažené těžké závěsy. Je úplně dezorientovaný, ale když se pokusí hýbat, jde to všemi částmi těla. Některé opravdu hodně bolí a když se posadí a osahá, zjistí, že to jsou nehojící se vlkodlačí kousnutí. Ušklíbne se nad tím. Tohle ho bude trápit celý život, tak jako jeho bratra. Shodí nohy dolů z postele, ale silně se mu točí hlava a chvíli to trvá, než to přejde. Těžce si povzdechne a pak sebou trhne a málem umře, když se kus od něj ozve upírův hlas. Vůbec nepoznal, že je tady s ním a to mu prozradí, jak špatně na tom stále je. Kdyby chtěl, hravě by ho zabil. Honem se podívá jeho směrem, ale to už se matrace zhoupne, když se vedle něj Tora posadí a bere ho za ruku. Má tendenci se mu vysmeknout, ale nechá toho, když vidí, že ho jenom kontroluje.
"Co jsi zač, doktor?" Nechápe to. Tora se ho pokusí dotknout na tváři a Kai ucukne hlavou dozadu, ale pak si nechá prohlédnout i oči. Znovu sebou vnitřně trhne, když ho upír napomene, aby Zyeana nevolal. Jak ví tohle? Nikdy neslyšel o nikom, kdo by to poznal. Rozhlédne se. Je to tu nějak magicky začarované? O kouzelnících slyšel, ale jen málo. Existovala jich hrstka. Hříčky přírody…
"Upír se zvukotěsnou místností? Proč, operuješ za živa?" Broukne tiše a ochraptěle Kai. Má strašnou žízeň. Jakmile mu Tora předhodí, kde a s kým Zye je, zamračí se na něj.
"Pomáháš mi a při tom děláš všechno proto, abys mě popíchl…" Upíří sport… byli arogantní a nesnesitelní všichni do jednoho. Kai mu nikdy neřekl ani křivé slovo a stejně musel poslouchat všechny ty narážky. Jenže Tora mu zachránil život… Ne, vůbec se mu nelíbí, že je jeho bratříček v jedné posteli s někým cizím a klukem navrch, ale… Taiji zachránil jeho život. Jich obou. Dluží jim oba dva. Oběma. Asi tak na věčnost. Chvíli upíra pozoruje u stolu, ale nakonec opře předloktí o stehna a schová tvář v dlaních. Hlavou se probírá vším, co se stalo a následky. Jsou vyhnanci… smečka je nepřijme a nejspíš ani žádná jiná. Jejich další život bude hodně těžký a nejspíš by měli hodně rychle opustit město a pokusit se najít území, které nikomu nepatří. Opravdu si myslel, že by Shinjiho mohl sundat, ale hodně se spletl. Kde vzal tolik síly? Přece ho znal? Má z toho hořko v krku a kdyby byl sám, možná by si dovolil i slzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat