Mana x Tora - Okouzlující jako vždycky, Mana-chan...- část 3.

(festival)

Tora

Ani nestihne svou otázku pomalu doříct a už ho kdosi bere za zápěstí. Neváhá ani na vteřinu, protože mu hned dojde, kdo to je a rozhodně nemá v plánu se bránit. Tohle vypadá hodně slibně a jemu to žene koutky nahoru s vyloženě nadrženým pousmáním. Klidně ten barák zboří, jen když to bude stát za to. Překvapeně zamrká, když za dveřmi není Manova šatna nebo podobná místnost, ale malý kamrlík, kde pomalu není k hnutí.

"Ještě, že se vlezu všude." Narazí na svou tělesnou konstituci, ale snad poprvé v životě mu to ani nevadí. On se sem vleze, i kdyby se měl ve vteřině smrsknout. Na to kafe ho sem rozhodně netáhl, i když se mu snaží namluvit.

"Podobné věci v mé přítomnosti radši moc neříkej. Já moc dobře vím, jak své oblečení máš rád." Stihne vydechnout, než ruce vystřelí kolem Manova pasu a zdatně mu oplácí polibky, jak kdyby se neviděli sto let a nelíbali se ještě před koncertem u nich v šatně. Jakmile se oddálí, příliš ho neposlouchá, jen přitiskne rty na jeho šíji a už se mu dobývá do kalhot. Lepší odměnu za povedené vystoupení by si přát nemohl a jestli to tak bude pokaždé, asi budou hrát čtyřikrát denně a pak umře na infarkt nebo něco podobného, ale to nevadí, bude to krásná smrt.

"Jak bych něco takového mohl udělat. Někdo jako ty by přece nesouložil po kamrlících. To by byl skandál." Odtuší tichým hlasem, který už nese známky vzrušení. Spokojeně vydechne, jakmile zapínání povolí a hned pod látku vklouzne dlaněmi, aby sevřel jeho pozadí, tisknouc ho víc proti sobě. Vydechne o něco hlasitěji, jakmile ucítí jeho dlaň a své kůži.

"Vlastně mě tu hodláš tak nějak znásilnit. Teda donutíš mě k tomu, abych to udělal. Že se nestydíš." Nařkne ho bez váhání, stáhne mu kalhoty pod úroveň poloviček a znovu jej obejme v pase, aby ho mohl pozvednout.

"Doufám, že něco podobného budeš dělat častěji." Mrkne na něj s jistou hravostí a uzme si jeho rty. V těsném prostoru se s ním zkusí pootočit, něco s hlasitým řinčením dopadne na zem a kávovar bude mít asi těžký den, protože musí stranou, aby ho na tu linku mohl posadit. Na chvíli se od něj oddálí, aby z něj dostal ty prokleté kalhoty úplně a pak si ho s roztouženým výrazem prohlédne.

"Teď by to chtělo kameru, místo foťáku, ale možná tu nějaká nakonec bude." Odtuší, než se k němu znovu přitiskne, pasujíc se mezi jeho kolena. Dlaněmi hladí štíhlé nohy, na které začíná mít pěknou obsesi, ale kdo by neměl, když jsou tak sexy.

"Budeš muset být hrozně potichu, aby nás nikdo nenašel. Myslíš, že to zvládneš?" Provokuje ho a mezi každým slovem okusuje jeho ouško. Dlaní hrne prameny stranou, aby k němu měl přístup a je mu úplně jedno, že mu možná zničí účes.

"Mana-sama." Vydechne hluboce,  mírně se oddálí, aby se mu mohl podívat do očí.

"Na tebe stojí za to si počkat." Vyzná se mu a zároveň mu tím chce dát najevo, jak by to celé mohlo být. Nebude to jednoduché, ale cítí, že to není nic, co by nezvládl. Už si to dokázal dost dobře srovnat. Dlaní ho pohladí přímočaře v klíně a znovu dlouze políbí s narůstající vášní. Chce vidět, co umí jen on. Probouzí v něm neskutečnou touhu, která vždycky vyšlehne během vteřiny. Jak se jednou pořádně pohádají, asi bude i nádobí lítat. 

Mana

Nemůže si dovolit přijít o své oblečení, jak by vypadal, až by odsud vyšel? Jenže ho z toho rizika, že by se to stalo zároveň příjemně brní v žaludku. Tiše se zasměje jeho poznámce o skandálu, zatímco si nechává drancovat krk, zaklání při tom hlavu a zároveň cítí obratné prsty na zapínání svých kalhot. Skrze pootevřené rty mu co chvíli unikají rychlé povzdechy, které se znovu promění v tiché zasmání, když mu Tora vyčte, že ho nutí k vlastnímu znásilnění. 

"Nestydím. Na to už jsi ale přišel, že ano?" Broukne a má pocit, že se mu Torovy dlaně propálí skrz pozadí až někam k páteři. Je to neskutečně příjemné. Má dojem, že se jeho zadek vytvaroval přesně pro Torovy dlaně. Manovy kalhoty sjedou o notný kus níž, nechá se Torou pootočit a trhne sebou v leknutí, když se něco zřítí k zemi. Jsou tu zavření po tmě a on má pocit, že jsou tu hrozně v utajení, ale ven to musí být slyšet až hrůza. Nožky se mu odlepí od podlahy jako nic. Miluje ten pocit, že v jeho rukou nic neváží. Na pozadí ho zastudí deska linky a on sevře její okraje, aby mu mohl Tora kalhoty úplně svléknout. Bez mrknutí oka čelí jeho pohledu a skoro při tom zadržuje dech. Torovo prohlášení ho neznepokojí, žádná kamera tu není, za to v něm ale vyvolá příjemné pocity, když vidí, jak moc se mu líbí a co s ním takový pohled provádí. Přijme ho mezi svoje stehna a pevně sevře jeho boky jimi i dlaněmi. Na uchu ho hladí jeho dech, když mu šeptá, aby byl potichu. Mana není tolik hlasitý a vydrží to. 

"Aby neslyšeli spíš tebe." Broukne mu zpátky a pořádně mu zatne nehty do kůže. A je to tady. Mana-sama… ještě před chvílí mu před Gacktem říkal Mana-chan, ale když jsou spolu v posteli, říká mu takhle a je to jako jejich osobní podpis. Moc se mu to líbí. Vymění si pohled a pak Mana zůstane na chvíli úplně odzbrojený. On ho snad chce uvést do rozpaků? Možná v něm vyvolat maličký pocit viny! Skrz hrdlo se mu vydere první sten, který se snaží co nejvíc tišit, když ucítí Torovu dlaň v klíně a pak už se znovu vášnivě líbají. Posune dlaně dozadu na jeho zadek, několikrát ho stiskne přes látku kalhot a pak je zase vrátí dopředu, aby mu je mohl rozepnout. Nedosáhne s nimi příliš dolů, ale na jeho chloubu dosáhne a opatrně ji vysvobodí. To jim bude stačit. Nepouští ho ze svého sevření. Začne ho zvolna mnout a masírovat, i když to k Tora k vzrušení rozhodně nepotřebuje. Jemu se ale chce chvilku ho osahávat. Připomenout si ho úplně celého. Už se mu pod rukama celý chvěje nedočkavostí a sám se druhou dlaní zapře o linku, aby se k němu mohl posunout co nejblíž. Musí ho pustit, aby ho mohl jednou dlaní obejmout kolem pasu s nehty zaseknutými do jeho zadku a druhou mu vjet na spánku do vlasů. Kávovar stojí na hraně linky a jestli do něj ještě jednou vrazí, nejspíš se s kraválem zřítí a rozbije. 

Tora

"Hm, budu se krotit, přísahám." Blýskne se mu v očích a je vidět, že bude mít opravdu, co dělat, aby to vůbec dodržel. Tak dlouho na to čekal, na jeho poměry až příliš a teď se má ještě krotit? No dobře, jen kvůli němu se o to vážně pokusí. Je dost možné, že by mu chtěl Mana třeba zdrhnout, kdyby to neudělal a to mu nedovolí. Krátce se pohne boky proti němu, aby ho ještě víc vydráždil a ruku z jeho klína zatím nestáhne. Jen ať si to užije a musí vědět, že tohle je to nejlepší pro oba dva. Oplácí mu polibky, stupňuje jejich intenzitu a vzápětí je to on sám, kdo utlumí hlasitější sten v jeho rtech. Už jen ten dotek na pozadí byl příliš. Líbá ho dál, občas sklouzne i na jeho tvář, hranu čelisti a krk. Znatelně cítí, že už přichází o kalhoty a kdyby mohl mluvit, asi mu vyčte, že by si taky mohl pospíšit. Všechno je najednou moc pomalé, jak moc jej chce. Ještě před tím, než sem přijeli, byl přesvědčený o tom, že se na něj zvládne podívat a nic necítit. Opak je ale pravdou. Pustí Manův klín, aby ho mohl vzít za boky, užít si i jeho stehna a málem se neovládne, jakmile přijde přímočarý dotek v klíně. Ne, tohle prostě nezvládne.

"Příště mi narvi roubík, buď té lásky." Poprosí ho udýchaně a krátce musí zaklonit hlavu a stisknout víčka k sobě. U toho se podvědomě kouše do rtu, aby to vůbec ustál. Bude ho to stát veškerou energii, může být jen rád, že už je po koncertu. Skoro se rozplývá pod jeho rukama, dokud to není prostě příliš.

"Hrát si můžeme u mě doma." Rozhodně za ně za oba s hladovým pousmáním a s jistou dávkou provokace si nasliní prsty. Pro tuhle chvíli nikam nespěchá a chce, aby si to Mana taky užil. Pak už ho druhu dlaní vezme za bok, aby ho mohl víc podtrhnout k sobě a pohladí místa, na která se tolik těší, hlavně jednou částí těla. Loktem se mu podaří drcnout do kávovaru, který se posune ještě o milimetřík, ale k jeho překvapení zůstane pořád na lince.

"Hm, tohle by byla skoro bratrovražda, dávej pozor." Napomene Manu, jak kdyby za to mohl a v tu samou chvíli do něj pronikne prvním článkem a následně i celým prstem. Boky se tiskne na svou dlaň, aby způsoboval příjemné pocity i sobě v klíně. Podívá se mu upřeně do očí.

"Začínám si myslet, že ses na mě těšil mnohem víc, než já na tebe." Dobírá si ho trochu, ale jeho rýpavá mu vydrží jen do chvíle, než znovu přitiskne rty na ty jeho. Kdo by v tomhle stavu mohl vůbec přemýšlet a vymýšlet poznámky? To už není v jeho silách. Postupně začne bloudit v jeho nitru a hledat ta správná místa. Připravuje ho pečlivě, ale neotálí. Už se neskutečně těší, až ty nejcitlivější partie obepne těsný prostor a budou zase opravdu spolu. Hřejivé pocity se rozlévají jeho nitrem, stejně jako ty slastné.

"Gomen, něžnější už nebudu." Zavtipkuje tentokrát na svou adresu, když se malinko oddálí horní polovinou těla. Vezme Manu z vnější strany za stehna, víc je stiskne a pak pozvedne, aby ho na sebe mohl přitisknout ještě víc.

"Jdeme si užít vystoupení." Vydechne hlubokým hlasem a opře se špičkou o jeho vchod. První milimetry musí vyloženě rozdýchat, stejně to nezvládne a s dalším už mu ze rtů unikají tiché zasténání.

"Tohle nedám." Vrtí odmítavě hlavou, ale na jeho tváři se objeví dokonale spokojený úsměv, který značí, že přestávat nehodlá. Poslední kousíčky Manova nitra překoná jedním prudším pohybem a víc sevře jeho stehna, která si přitiskne k bokům. Počká pár vteřin, aby mu dal alespoň malou šanci se vzpamatovat a pak už rozpohybuje boky v trochu vražedném tempu.

"Doufej, že ta linka něco vydrží." Neodpustí si poslední poznámku, než si zase uzme jeho rty ve vášnivých a dravých polibcích. 

Mana

Musí se pobaveně zasmát poznámce s roubíkem. 

"Určitě bych tady něco našel, je to kuchyňka. Neříkej, že se tu nikde neválí hadřík na povrchy..." Začne se rozhlížet, aby ho trochu potrápil. Taky by mohl použít vlastní svršek, ale pak by tu chodil s kolečky od slin, to není nejlepší nápad, to až doma. V duchu mu malinko zatrne, když mu Tora oznámí, že už žádné průtahy, ale zároveň se mu hladově podívá do očí a všechno se v něm rozvibruje, když ho vidí slinit si prsty. Prudce vydechne, když si popojede směrem k němu a za okamžik už tu vlhkost ucítí přímo na svém pozadí. Tiše si povzdechne a sám neví, čeho se rukama chytat dřív, když v jeho těle vybuchne gejzír dobře známých slastných pocitů. Tiskne rty k sobě, víčka pevně sevřená a snaží se být co nejpotišeji. Tak moc tiskne stehny jeho boky, až se mu svaly mírně roztřesou, ale není to únavou, jen další slastí, když Tora zachází mnohem dál. Trochu se lekne, když si kávovar popojede a vrhne k němu rychlým pohledem, ale nespadne. Blýskne se mu v očích, protože je napomenut on, ale nezvládne nic říct. Místo slov opustí jeho rty dlouhé zasténání, i když je velmi tiché. Jeho poznámce se ani nedovede bránit. Po tom, co je dal Gackt zase dohromady je to nejspíš pravda. 

"Přestaň mluvit a začni něco dělat." Rýpne si pro změnu on do něho. Proboha… co je tohle za myšlenky, že je dal dohromady Gackt? Jeden aby mu snad byl vděčný? Nechutné! S tím se asi bude vyrovnávat hodně dlouho. Něco jako malé osobní trauma. Jestli si myslí, že mu bude děkovat…! No… v tuto chvíli by asi udělal i to. Tora totiž zrovna našel přesně to místo, které ho nutí zapomínat na to kdo je i kde je. Zvrátí hlavu dozadu mezi lopatky a snaží se, opravdu moc se snaží být potichu, ale už jen to, že není schopný zůstat na místě dělá dost hluku. Něžnější… jemu přijde něžný až dost. Když ho konečně ucítí, musí na několik chvil zadržet dech. Vždycky je to z počátku trochu… nepohodlné. A ani tohle místo není zrovna měkká postel. Kromě toho nemá svobodu projevu, ale díky všem těm věcem je to taky pěkně dráždivé a provokativní. Konečně se na něj podívá, když si Tora postěžuje, že to nedá. Má zrovna zavřené oči a tvář plnou slastných emocí. Je nádherný. Mana se pousměje, ale nevydrží mu to dlouho, protože po tom přírazu si hlasitě zavzdychá. Trvá to sotva dva nádechy a pak už Toru zřejmě vůbec nic nezastaví. Musí na chvíli vytřeštit oči někam nad jeho hlavu, protože je to neskutečné. Levou dlaní vystřelí někam do strany a zaryje nehty rovnou do toho kávovaru, jak se potřebuje něčeho chytit. Druhou dlaní tiskne Torovy boky, linka řinčí nádobím a on má co dělat, aby to udýchal. Je to rychlé, dravé, plné nevybouřených potřeb a emocí. Jak kdyby se u toho spolu potřebovali ještě trochu pohádat, aby byl konečně klid. Asi nikdy nikdo mu takhle nedával do těla jako právě Tora, ale nic jiného si zrovna teď nepřeje. Má před sebou ještě vystoupení, netuší ani, jak se pak udrží na nohou, ale je mu to úplně ukradené. Vrchol se blíží nezadržitelně rychle a on náhlým přívalem orgasmus vrazí dlaní do mašinky a ta se s kraválem zřítí přes okraj linky, aby se rozlétla po podlaze. Musí oba co nejrychleji pryč. Přesto zrovna slastně tahá Toru za vlasy, když v nich bloudí oběma dlaněmi, olíbává jeho zpocený spánek a šeptá mu do ouška jeho jméno. 

Tora

Zvládne se jen ušklíbnout na tu jeho poznámku. On si tu právě dává slušný sprint, ale nebyl by to Man, aby to komentoval úplně jinak. A to je taky věc, kterou na něm miluje. Žádné pitomé řečičky, jen rýpavé poznámky. Však on mu ukáže, jak moc bude...

"Hm, demolovat klidně můžeme častěji." Podaří se mu vydolovat mezi hlubokými povzdechy a občasným zasténáním, které se snaží, co nejvíce tlumit. Je to adrenalin a ten žene jeho slast a touhu ještě výš. Tělem mu ale prochází mnohem víc, taky pocity, že přesně takto to má být. Konečně je s osobou, na které mu tolik záleží a je přesvědčený, že zvládne úplně všechno. Přidá na tempu, mezi prsty skoro drtí jeho stehna, i když pořád na hranici únosnosti. Ne, nechce mu ublížit, zároveň má ale problém se kontrolovat. Vnímá prameny, jak se mu lepí ke zpocenému čelu a už si není úplně jistý, že není příliš hlasitý. I když ta linka to dokoná za ně. Určitě to musí být slyšet až na druhou stranu budovy. Nemá v plánu přestat, nutně potřebuje dojít k vrcholu, dohnat tam i Manu a pak se bude tvářit spokojeně snad další měsíc. Střídavě sklání tvář k hrudníku a pak zaklání dozadu, jak má pocit, že se to nedá snést. S každým prudkým přírazem cítí, že nemá k vrcholu daleko. Prostě se rozhodl uhnat oba dva a s ničím jiným se nespokojí.

"Budu se hrozně bavit, až uvidí, že tě na stagei něco bolí." Zdůrazní slovíčko něco a je vidět, že se tou poznámkou náramně baví. Zrychlí své tempo, aby mu nedovolil další poznámku. Jakmile už sténá nahlas, dostane pohyb jeho boků vyloženě zběsilé tempo a po pár přírazech vyvrcholí do Manova nitra. Před očima se mu roztančí hvězdičky. Jedna z nich je největší a nese Manovu tvář. Rty se mu roztáhnout do připitomělého úsměvu, který jen podporován Manovým šeptáním jeho jména. Stejně jako přivírá víčka, když mu tahá za vlasy. Je to příjemné, pro něj rozhodně a podporuje to slábnoucí vlnky doznívajícího orgasmu. Pravou dlaní pustí jeho stehno, skoro něžně ho pohladí po linii těla a skončí u tváře, kterou mapuje bříškem palce.

"Ani nevíš, jak rád ho slyším zrovna od tebe." Broukne pořád ještě ochraptělým hlasem. Ani mu nedošlo, že kávovar už to má za sebou. Dojde mu to až po chvilce, kdy se koutkem oka zaměří na kraj linky.

"Co je ještě budeš stát?" Zeptá se s nádechem pobavení. Moc času už nemají, než někdo přijde.

"Nic, mazlení si necháme na doma." Políbí jej dravě, než se posledními kousíčky vůle od něj oddálí a začne ho skoro starostlivě oblékat. Pospíchá, protože sem každou chvíli může někdo vpadnout.

"Nelíbilo by se mi, kdyby ti někdo koukal na zadek." Osvětlí mu to svým osobitým způsobem. Jakmile je Mana oblečený, pomůže mu z linky a sám si začne natahovat kalhoty. Musí se ale u zapínání otočit zády ke dveřím, protože ty se v tu chvíli otevřou a dovnitř nakoukne postava mladíka, asi jeden z těch, kdo dohlíží, aby se tu nic neválelo a podobně.

"Hm, nejsem moc šikovný." Svede to na sebe, když se konečně otočí, kalhoty už naštěstí zapnuté.

"Pak mi pošlete číslo účtu a cenu, bude mi potěšením to vyrovnat." Mladík na ně vytřeštěně kouká.

"Uhm, potřebovali bychom projít." Narazí na to, že jim blokuje dveře a má co dělat, aby se nerozesmál. Jakmile se oči vetřelce ohlédnout na chodbu a ustupuje, neodpustí si Manu plácnout po zadku a popohnat jej ven. U toho už se začíná tiše pochechtávat.

"Dokážeš si představit, jak by se tvářil, kdyby ten tvůj dokonalý zadek opravdu viděl? To už by nerozdýchal." Složí Manovi kompliment, když se k němu při pochodu chodbou nakloní.

"Přijdu se na tebe podívat, to si nenechám ujít a budu si představovat, co všechno by se na tom pódiu mohlo dít." Neodpustí si ještě menší provokaci. Musí za kluky a pak si opravdu udělá chvilku a večer pro všechny after párty. Tam bude i Gackt...Je asi načase mu zas a znovu poděkovat. 

Mana, Gackt

Stočí oči za kávovarem na zemi. 

"Co budu stát je, co budu stát tebe… pořád se takhle ptáš..." Broukne, ale něžně mu přejede palcem po rtech, než mu věnuje poslední políbení. Při té zmínce o mazlení doma by se měl vzpamatovat a říct, že oni dva žádné společné doma nemají a mít nebudou, jenže ještě před chvilkou myslel na něco podobného ohledně toho roubíku. Pousměje se, ale pak se mu po tváři proběhne nespokojený stín, když Tora opustí jeho tělo. Je to vždycky hrozně zvláštní. Sáhne po kuchyňských utěrkách, aby se trochu osušil, než si nechá pomoct dolů z linky. Nohy ho sotva nesou, částečně kvůli svalové námaze a především proto, jak moc vedle ještě z toho všeho je. Přidržuje se chvíli Tory, chvíli linky a je opravdu rád, že mu s oblékáním pomáhá, jinak by si musel sednout na zem a nejspíš by se deset minut ani netrefil nohou do nohavice. Tora už je skoro oblečený taky, když se dveře skutečně otevřou. V tu chvíli stočí prudce tvář stranu a cloní si ji dlaní. Není si jistý, jestli je v tom šeru poznat nebo ne, ale vážně se schovává za jeho statnou postavou, až dokud jim Tora neprorazí cestu ven. Protáhne se dveřmi i okolo chlapce a teprve na chodbě nastolí sebevědomý, neproniknutelný výraz. Zajímalo by ho, jestli existuje šance, jak by ten kluk přišel na to, co tam dělali? Ty ubrousky mohou být mokré od čehokoliv! Po cestě zvedne oči k Torově profilu. 

"Nejspíš bychom ho museli utratit." Prohodí a dokonce se ani nezlobí po té jeho provokaci. Jen se mu blýskne v oku. Poblíž šaten se musí rozloučit a vydat se každý jinam, aby Mana dostál svým povinnostem a pak mohl vystupovat. Na jeho výkonu se nedostatek energie rozhodně neprojeví, ale pravda je taková, že ho to stojí hodně námahy. Je v tomto ohledu profesionální herec, ale už se rozhodně cítil odpočinutější a svaly opravdu protestují při každém podřepu nebo zvednutí kytary. Nejen ty… Je to protivné a zároveň neskutečně příjemné. To pro ten důvod… Po vystoupení už je after party v plném proudu, protože některým začala mnohem dřív. Jemu ještě dlouho trvalo, než se dostal z pódia, osprchoval se, převlékl a trochu si odpočinul, aby na sebe mohl obléknout jiný kostým a nanést jiný makeup a vydat se znovu mezi lidi. Vždy mladý, dokonale upravený, neúnavný. Nikdy se nestane, aby někdo viděl jeho strhanou tvář, ale po dnešku nejspíš zemře. Černé kalhoty, bílá košile, černá vestička, krajkové rukavičky a nařasený bílý šátek se sponou pod krkem. Decentní a při tom stále on. Objeví se na místě v doprovodu svojí kapely, ale očima okamžitě hledá jinou. Když je uvidí, Gackt je u nich a všichni se dost hlasitě smějí. Vůbec se mu tam nechce a rozčiluje ho, že odtamtud nemá Toru jak vylákat, ale ztratí se v davu na povinné kolečko po známých a důležitých lidech, aby si ho o dvě hodiny později všiml Gackt osobně. Tou dobou je už skoro půlnoc a pánové mají zdá se docela napito. Mana protočí očima a vykročí směrem k nim. 

"Dobrý večer." Pozdraví všechny a upře naprosto střízlivé a vážné oči do těch Gacktových pobavených. 

"Už tě chvíli sleduju, nehneš se odtud na krok, co je, potřebuješ společnost mladší generace, aby ses cítil zase mladý?" Začne z fleku a Gackt okázale odloží skleničku. 

"Tak se na něj podívej. Jeden podá pomocnou ruku a co za to dostane? Ty se vážně nezměníš Mana-chan a já jsem tě..." Varoval- chtěl říct Torovi a přeruší ho dotčené Sama!!!