Mana x Tora - Okouzlující jako vždycky, Mana-chan...- část 2.

(festival)

Tora, Saga, Nao

"Potkali jsme se díky tobě." Sdělí Manovi úplně jednoduše, protože nevidí důvod mu lhát. To on ho tam nechal a odešel s někým jiným, ale to teď vytahovat vůbec nechce. Přizná sám sobě, že se rozhodně nechce dostat do stavu, ve kterém byl před pár týdny. Vážně si s ním chtěl jen promluvit, možná to všechno urovnat, aby mohl s klidným svědomím a pohřbenou touhou dál fungovat. Nadechne se podruhé, když ho Mana přeruší a dodá, že ho to nezajímá. Vůbec ho nenapadne přemýšlet nad tím do hloubky a uvědomit si, že kdyby mu to bylo úplně jedno, asi si nezjišťuje program a tolik se nezajímá. Výraz v jeho tváři trochu zkamení a odvrátí se stranou, aby sáhl po dalším kelímku a zaměstnal ruce i černé myšlenky. Pak ale přijde i na kytaru a to už se vážně přemáhá, aby je oba dva nesežral. Hrozně mu vadí, když se oba hádají. Ani neví proč by byl radši, kdyby tomu tak nebylo. Gackta má upřímně rád a vděčí mu za hodně a Mana...Ne, ani trochu ho jeho propadnutí neopustilo. Teď už se vyloženě mračí, tohle je prostě přes čáru a jeho začíná přepadat pocit, že tady se vším práskne a půjde doháje. Ať se tu klidně sežerou, on to sledovat rozhodně nebude. Na to prostě nemá žaludek. nechtěl rýpat ani do jednoho, ale když oni si o to prostě koledují. Sevřená dlaň naznačuje v jakém rozpoložení se nachází a že to nebude trvat dlouho a bouchne. Otočí se na patě a už se nadechuje, aby jim oběma řekl, ať jdou k čertu. Pak by si nejspíš sebral kytaru a zmizel hodně daleko. Je to zlé vůči klukům, ale v takovém stavu by jim stejně k ničemu nebyl. Teď by asi nezahrál vůbec nic. Jenže Gackt ho předběhne. Loupne po něm nevěřícným pohledem. Teď není schopný ze sebe vydat ani hlásku. Tohle od Gackta nečekal a nevěřil by, že je schopný pro něj udělat něco podobného. Hledí na jeho vzdalující se záda a mírně se pousměje s tichým poděkováním.

"Páni." Zatřepe hlavou, aby se vůbec vzpamatoval, než se podívá na Manu.

"Nemusíš jít se mnou pokud nechceš. Já to nějak zvládnu." Snaží se zase nahodit svůj kamenný výraz, ale moc mu to nejde. Vážně by byl rád, kdyby šel s ním. Polkne všechny poznámky, než natáhne paži směrem k východu, kudy se k jejich kapele opravdu dostanou.

"Budu vážně rád, když půjdeš se mnou." Dodá nakonec a vykročí s ním po boku. Trvá to pár minut, než dorazí k místnosti, kterou dostali přidělenou a opře se do dveří. Okamžitě se na ně upře několik párů překvapených očí. Jako první vstane Saga a pozdraví uctivě Manu, než to samé zopakuje i Nao a přidá se nakonec i Show.

"Jdeme zkontrolovat, jestli je všechno v pohodě. Za chvíli jsme zpátky a půjdeme na to." Popožene Saga Naa a pohledem poprosí i jejich leadera. Ten sice nic nevěděl, ale všiml si, čím si posledních pár týdnů procházel a opustí místnost on. Tora zatím sáhne po své kytaře a posadí se s ní na pohovku, než k němu zvedne oči.

"Za těch pár týdnů se u mě vůbec nic nezměnilo." Vypadne z něj jako první.

"Snažím se s tím naučit žít. Myslel jsem, že už je to za mnou, dokud jsem tě nepotkal." Pokrčí krátce rameny a brkne prvních pár tónů.

"Neříkám to proto, abych tě přinutil si to rozmyslet." Dodá ještě, než tu kytaru odloží a konečně vstane.

"Mám pocit, že bys to měl vědět. Pak se s tím asi i smířím." Ušklíbne se sám nad sebou.

"Nečekám od tebe vůbec nic, Mana-chan." Zavrní hlubokým hlasem, zastavíc se v jeho těsné blízkosti.

"Ani předtím jsem to vlastně nečekal." Pozvedne dlaň a položí mu ji na šíji, kterou promne.

"Nedávno mi někdo řekl, že být celý život zamilovaný do jedné osoby je na houby, ale žít se s tím dá. Odehraju ten koncert i když odejdeš. Nechci, abys tu byl jen proto. Byl bych radši, kdybys tu byl proto, že chceš zjistit, jestli trhneme rekord ve svlékání." Pokusí se zavtipkovat, ale on by do toho klidně šel.

"Vezmu si jen jeden." Sklání se k jeho rtům.

"Pro štěstí. Odvážným prý přeje." Těkne očima k těm jeho, než je nechá zmizet pod víčky a políbí jej. Ten okamžik v něm vyvolá neskutečný výbuch pocitů a ani si neuvědomí, že jej druhou paží, v jejíž ruce svírá krk kytary obejme a přitiskne k sobě. 

Mana

Nějak to zvládne? Takže se necítí zrovna ve své kůži, jistě. Mana na něj upírá ty svoje kukadla a v uších mu zní Torovo prohlášení, že se poznali díky němu. Takže to je přesně tak, jak ho napadlo. Ten den se tam někde dali do řeči a od té doby jsou přátelé. Jak kdyby Mana o Gacktovi nevyprávěl, když byli společně v hospodě a nedal jasně najevo, co mezi nimi je. Jenže díky svému odmítnutí na to nemůže říct prostě vůbec nic. Nakonec mu ale Tora řekne, že bude rád, když s ním půjde a společně se vydají za jeho kapelou. Jakmile se objeví ve dveřích, vymění si pohledy s Naaem a Sagou, které už stačil, ehm lépe poznat. Přesto se v jeho tváři nedá příliš číst. Samotného by ho zajímalo, jestli něco vědí a co přesně a podle toho, jak ochotně vyklízejí pole, to vypadá, že ano. Mana kývne na pozdrav Showovi, se kterým ještě nikdy nemluvil a vidí mu na očích, že by s ním býval rád hovořil, ale brzy už jsou s Torou sami. 

"Chybí vám ještě jeden člen, ne?" Přijde mu divné, že tu Hiroto není. Určitě se objeví v nějakou nejméně vhodnou chvíli. Klouže očima po toaletních stolcích i po vybavení kolem sebe a nakonec jimi zakotví na Torovi, který už sedí na pohovce s kytarou na klíně. Sám stojí uprostřed místnosti a cosi se v něm pohne, spíš utrhne, když mu Tora na rovinu řekne o svých pocitech. Teď, když se na něj Mana dívá a jsou sami, si sám musí přiznat, že je na tom úplně stejně. Něco se mezi nimi přihodilo a nechce to zmizet. Není si jistý, jestli je tohle láska nebo jenom silná přitažlivost, ale vnímá to opravdu intenzivně. Ani nemrká, když Tora pokračuje ve svých slovech a pak sebou vnitřně trhne, když vstane a vykročí k němu. Tak jako před několika dny. Nekompromisně a beze strachu. Zvedá oči s tím, jak se Tora blíží, až se mu najednou zblízka dívá do očí. 

"Tak proč ses tak zlobil?" Vydechne tiše, když už má jeho dlaň na šíji a projede jím silná vibrace, která skončí někde v podbřišku. Torova dlaň je velká a hřeje, jeho slova jsou vážná a… vyprskne smíchy, když dojde na rekord ve svlékání, i když to honem ovládne a spolkne. V očích mu ale pobaveně jiskří. Stačí se jenom nadechnout, když se k němu Tora skloní pro polibek a on, místo aby udělal cokoliv, mu prostě vyjde rty vstříc. Nejde tomu poručit. Jeho náruč je opojná, když ho objímá, kytara je vlastně jen taková třešnička, které mohou rozumět jenom oni jako kytaristé a v dalším okamžiku už dlaněmi svírá výstřih jeho trička. Podvědomě si jej přitahuje k sobě, zatímco sám udělá krůček blíž a opře se pevným stehnem o jeho klín. Nikdy ho nikdo nelíbal tak jako Tora, nikdy to s nikým nebylo takové a všechno se mu to připomene jako mávnutí řasami. Jednou dlaní vystoupá přes jeho krk až na spánek a do vlasů a pevně je sevře. Trvá to dlouho, než je ochotný ho pustit ze svého objetí a přejede palcem po jeho rtech, na kterých je teď Manova rtěnka. 

"Jestli to teď zkopeš, vážně mě to urazí." Zašeptá, než ho tou dlaní pohladí po tváři. Je to v jeho podání nezvykle něžné gesto. 

Tora

Pořád má trochu obavy, že by to mohl zase přepálit. Dovoluje si až příliš to ví, ale stejně tak si je jistý, že tohle říct musel. Dostat to ze sebe ven všechno do posledního detailu. Jedině tak se dokáže smířit s jakýmkoliv koncem. Manovy rty jsou dokonalé, tolikrát si představoval, jaké by to mohlo být, kdyby je znovu ochutnal a teď se to děje. Koncert zvládne levou zadní, cítí nový příval energie přesně v okamžik, kdy mu začne Mana odpovídat. Ne, tohle upřímně vůbec nečekal, ale nic by si nepřál víc. V hlavě ho trochu pálí jeho otázka, proč se tolik zlobil. Sám si není jistý, co to do něj vjelo, možná to byla bezmoc z toho, že Manovo rozhodnutí nedokáže změnit. Dopřeje si ještě pár prolnutí, tiskne ho k sobě, jak kdyby ho neměl už nikdy pustit a dokonce se mu podaří tiše si povzdechnout, když ucítí jeho stehno ve svém klíně a taky dlaň ve svých vlasech. Ruka svírající krk kytary mu sklouzne o kousek výš, aby ho k sobě tiskl za zadek a ne za bedra. Udýchaně se odtáhne a nechá víčka ještě na chvíli zavřená, protože si chce vychutnat i poslední okamžiky. Pořád to může být taky poslední, kdo ví, co se Manovi prohání hlavou. Měl by přestat pochybovat ale...Ne, prostě si užije tenhle okamžik a když přijde další, bude to jen velké, dokonalé plus. Pozvedne se mu koutek při doteku jeho palce. Konečně otevře očí a podívá se přímo do těch Manových.

"Mám si ji nechat, sluší mi?" Je mu úplně jasné, co mu na rtech utkvělo a je dost velký blázen, aby na to pódium takto vyšel. Pak se tiše rozesměje, nad tím urážením. Tohle je přesně on. Opře se tváří do jeho dlaně a volnou rukou k ní Manovu dlaň přitiskne o něco víc.

"Počítá se i to, když nebudu moct kvůli erekci?" To rýpnutí si prostě odpustit nedokázal. V jeho přítomnosti to jde úplně samo. Jak kdyby to byl zase on a Mana probouzel jeho nitro a pravou povahu. Je v tom zase až po uši, ale tentokrát si přece jen uvědomuje o trochu víc.

"Nevím, proč mě to tolik rozebralo. Možná proto, že jsi odešel beze slova. Prostě si mě tam nechal, jak deku, která už je opelichaná a nechceš ji." Protočí sám nad sebou očima v sloup.

"Vím, že se ti to nebude líbit, ale..." Odmlčí se na moment, aby si přerovnal, jestli jeho jméno chce říct nebo ne.

"Díky tomu, co mi řekl Gackt, jsem se na to podíval trochu jinak a pochopil to." Řekne mu to nakonec skoro celé, jen některé věci si přece jen nechá pro sebe. To by se mu asi nelíbilo.

"Vím, že na něj máš alergii, ale bez něj bych to nepochopil." Pokrčí rameny. Trochu zesílí svůj stisk, kdyby se mu chtěl vymanit, rozhodně ho nepustí, dokud vážně nebude muset nebo někdo nepřijde.

"Takže když to podělám, budeš uražený, to pro mě bude dost velký trest." Kývne hlavou a začne se zase podvědomě sklánět k jeho rtům.

"Ale proti trestu musí být i nějaká odměna, Mana-chan. Co bych pak měl za motivaci?" Pozvedne obočí a v očích se mu dravě zablýskne.

"Co dostanu, když to zahraju jako nikdy v životě? Zahraješ pak ty mě?" Promne si rty o sebe, než se otře o ty jeho. Dlaň na jeho pozadí posune několikrát nahoru a dolů.

"U mě doma..." Pokračuje, když se o malinko oddálí a zase své trochu mazlivější chování podbarvené touhou zopakuje.

"Bez oblečení, jen s kytarou?" Obočí mu těkne nahoru a dolů, než společně s ním udělá několik kroků dozadu a pak ztěžka dosedne na pohovku, stahujíc si ho na svůj klín. Už ho vidí, jak se bude vztekat a náramně se tím bude bavit. 

Mana

"Ne, modrá ti moc nesluší." Broukne Mana s hřejivým pohledem upřeným do jeho tváře a pokusí se ji hřbetem dlaně trochu setřít, ale je kvalitní, příliš to nejde. Velmi usvědčující, nikdo jiný takovou nenosí. Pousměje se a zavrtí hlavou. 

"Ani to se nepočítá. Neříkej, že jsi nikdy nebyl vzrušený, když jsi hrál, nevěřím ti to. Líbal jsi Sagu. Nebo někoho z nich..." Neuniklo mu to. Dneska už tolik kapel fan servis nedělalo a svého času v tom bylo Malice Mizer mistry. 

"Nenechal jsem tě tam beze slova..." Začne se tiše bránit, i když ho to Tora nenechá dokončit. Napsal mu přece ten vzkaz. Doufal, že z těch slov alespoň trochu pochopí, co se mu honilo hlavou a co cítil, ale vypadá to, že se to úplně minulo záměrem a účinkem. Na podobné věci byl Mana asi mnohem citlivější. Tora byl moc chlap. Žádné náznaky, všechno na rovinu! Pak ale uhne očima do strany, někam přes jeho rameno, když začne o Gacktovi a o tom, jak mu byl nápomocný. 

"Kdybych ho neslyšel říkat dnešní poslední větu, řekl bych, že má něco za lubem." Pořád se nemůže zbavit kyselosti ve svém hlase. Prostě mu nevěří. Už vůbec nic. Na Kamim mu prý záleželo a jak to dopadlo… 

"Už je to hodně let, co je z něj sobecký hajzl, nemysli si, že v tom něco nevidí..." Raději o tom přestane mluvit. Nejspíš se teď o Toru tahají jako dvě holky o zrcátko a Mana nechce být ten, kdo bude pomlouvat, aby dosáhl svého. Tehdy v hospodě se ho kluci na Gackta a drby o něm ptali, ale je dobře, že si to všechno nechal pro sebe. 

"Pochopil bys to… Jen by to možná trvalo trochu dýl. Nenech si namluvit opak." Dál si stojí na svém. Proboha proč si Tora myslí, že ho k čemukoliv potřebuje? Je sám dost chytrý na to, aby na věci přišel, jen se něco prostě musí odžít. Tora už ho zase neposlouchá a začne se sklánět k jeho rtům. S těmi provokacemi, co z něj zrovna padají je vážně roztomilý. Tiše si povzdechne, když ucítí pohyb jeho ruky na citlivém pozadí a trochu nad ním zavrtí hlavou. 

"Opravdu bych u toho měl v ruce držet zrovna kytaru?" Zeptá se ho, ale podvědomě ho následuje. Skoro se lekne, když nečeká to stáhnutí dolů na klín a je to cosi automatického v něm, když nedosedne bokem, ale rovnou obkročmo. Má pod těmi tylovými sukněmi ještě kalhoty, je to spíš takový doplněk na nich, takže si s kostýmem nic neudělá, ale stejně…! 

"Musíš na stage." Připomene mu, i když už má ruce pevně kolem jeho krku a pak se sám skloní, aby si urval jeho rty k polibku. Trvá to snad několik minut, než se dveře rozletí a dovnitř vtrhne ten, na koho Mana myslel na začátku. Chudák Hiroto se zastaví v půli kroku s očima doslova vyděšenýma a okamžitě zrudne. Mana se po něm ohlédne, než vrátí oči zpět k Torovým. 

"No vida, tohohle jsme s sebou ještě neměli. Pozveš ho dál?" Řekne nevinně v narážce na společnou čtyřku. 

"P… promiňte..." Vypadne z Hirota, který sice ví, na koho se dívá, ale přijde mu to příliš neuvěřitelné. "Já jenom..." Chtěl svou kytaru, ale radši dveře jediným pohybem zase zavře, když se na druhé straně opře zády o ně a snaží se rozchodit, co viděl. Mana mezitím vstane na nohy. 

"Padej hrát. A opovaž se přehmátnout." Řekne přísně a ukáže palcem za sebe. 

"Budu se dívat." 

Tora, Nao, Show, Saga

Jen se nepatrně ušklíbne. On sám toho hodně o Gacktovi slyšela nejen od Many, jenže vlastní zkušenost byla jiná. Možná by si opravdu měl dávat pozor a řešit ve své hlavě, co od něj bude chtít a za jak dlouho. Stejně mu ale dokáže být jen vděčný a moc podezíravý není. Vlastně jim Gackt zařídil i tohle setkání a to přece nebylo jen tak. Když si ještě domyslí, jak moc ho nemá rád a stejně Manu poslal za ním.+Jsem tady a s tebou, stejně ho za rohem poplácám po rameni.+ Neodpustí si poznámku ve své hlavě, ale je to to poslední, na co dokáže myslet. Mana už mu sedí na klíně a teď by si opravdu přál, aby na tu stage nemusel. Co když mu potom zase zdrhne.

"Nikdo neříká, že tu kytaru musíš držet celou dobu. Určitě přijdu na to, co bys mohl držet jiného." V očích se mu blýskne, když místnost krátce naplní jeho spokojený povzdech. Sám už svou strunnou lásku odkládá stranou, aby mohl v dlaních sevřít jeho štíhlý pas a neodpustí si lehké trhnutí proti sobě. No dobře, tohle celé asi vážně nestihnou a on na to pódium asi vážně poleze hodně připravený a začíná být celkem rád, že to jeho svršek zvládne zakrýt.

"Ale musím říct, že s kytarou bych...se asi neudržel." Trochu si ho dobírá a pak už se zase plně ponoří do jeho rtů. Užívá si každé prolnutí, nechává se jím dokonale pohltit, když je vyruší otevírání dveří. Vážně už se nadechuje, že by začal nadávat. Má posledních pár minut, které si mohl užít a zas sem někdo leze. A vůbec, to neumí klepat? Krátce se uchechtne, když vidí rozpaky Hirota.

"Ani náhodou." Odtuší Tora bez váhání, protože už moc dobře ví, že k Manovi nikoho dobrovolně nepustí. Leda by to chtěl Mana sám a bude se tvářit hodně kysele.

"Chtěl jsem původně říct, jen přes mou mrtvolu, ale už jsem slyšel cosi o porcování, nevím jestli to riskovat." Neváhá ani na chvilku, přesune dlaň víc dopředu a vyjíždí po jeho stehnu nebezpečně vysoko.

"Já ti ji pak vezmu." Houkne ještě pobaveně na druhého kytaristu, když za ním rychle zapadnou dveře.

"Tak a nakonec to nebudu já, kdo to pokazí ale on. Vidíš, jak jsi ho vyděsil?" Napomene Manu s jiskrou v očích a zatváří se jako dítě, které musí do školy, když ho začne kopat na scénu. No jo, má nejvyšší čas.

"Ještě chvíli." Prosí ho v podobném duchu, jako se tváří, ale nakonec přece jen vstane a vezme si svou kytaru.

"Jen se hezky dívej, co se mnou provádíš. Pak už tě nenapadne taková pitomost, že mi bez tebe bude líp." Tohle si taky nedokázal odpustit. V prvním okamžiku to vypadá, že jen projde kolem něj, ale po cestě ho vezme za pas a přitáhne na posledy k sobě.

"Já se přehmátnu, o to se neboj, ale až budeme zase spolu." Mrkne na něj, dravě ho políbí a pak ho nechá stát na místě. Cestu popadne kytaru Hirota, kterého ještě pořád trochu mimo vyzvedne za dveřmi.

"Neboj, to se ti jenom zdálo." Popostrčí ho se smíchem před sebou. Jakmile se rozsvítí světla, rozpálí to ve velkém stylu. Hiro vypadá, že to celé má ještě před očima, ale za chvíli už se stoprocentně sladí. Popichují se navzájem a Tora neodolá pokušení si střihnout se svým kamarádem pěkný battle. Už jen proto, že se Mana nejspíš dívá to musí udělat. Hraje jako nikdy. Má pocit, že má v žilách tolik energie, která pohání jeho prsty, že to snad ani není schopný zvládnout. Show je očividně v klidu, když ho vidí a ostatním taky spadl kámen ze srdce. Nejspíš se všichni obávali, jak tohle celé dopadne. Na jeho vkus nakonec koncert skončí příliš brzy. Tora by si dal asi ještě dva a pak by možná opravu odpadl. Ze všech leje pot a on není výjimkou. Přesto se společně smějí, když prochází chodbou.

"Někdo by tě měl zase naštvat, jestli po tom budeš hrát takhle." Rýpne si Saga, který se mu tak na půl pověsí kolem krku.

"Já myslím, že tady jde spíš o minuty před koncertem." Mrkne na něj Nao a Show už na ně podezřívavě mhouří oči.

"Nechcete mi už konečně říct, co se tu krucinál děje? Jasně, byl to nakonec skvělý koncert, ale to peklo před tím." Přivře oči na Toru a ten jen nevinně rozhodí rukama.

"Už se to nestane, fakt." Omluví se mu v podstatě.

"Jen mu nikdo nesmí lézt do postele." Ozve se Saga.

"Právě, že musí." Pípne Nao, vyslouží si výchovný pohlavek a všichni tři se rozesmějí.

"Za chvíli přijdu za vámi." Odpojí se od nich Tora s ručníkem kolem krku a vtiskne Hirotovi kytaru, aby mu ji odnesl.

"Jdeš si pro odměnu?" Křikne za ním Saga a vyfasuje zvednutý prostředníček.

"Tak kdepak jsi?" Hledá Tora Manu a u toho si povídá pro sebe. 

Mana

Musí se trochu samolibě pousmát. Co si bude nalhávat, děsit lidi je docela příjemné. Pak však na okamžik skloní oči k zemi, když Tora prohodí, že už bez sebe navzájem prostě nebudou. Podle toho, jak se Mana právě chová, vlastně podvědomě rozhodl. Kdyby si chtěl dál trvat na svém, neměl sem vůbec chodit. Ne, pořád o tom není úplně přesvědčený, tedy o tom, že je to správné a že pro ně existuje nějaká cesta, ale teď musí jeho tygr hrát jako o život. A to se taky splní, protože když ho vidí o několik desítek minut později na stagei, řádí jako černá ruka a nepokrytě si všechno užívá. Mana to samozřejmě vnímá kritickýma očima profesionála, takže se nenechá zmást dobrou náladou ani laškováním mezi kytaristy navzájem, ale musí uznat, že tohle se Torovi opravdu povedlo. A za to může skutečně on sám? S Gacktem se naštěstí nepotká, ani nemůže, protože ten vystupuje ve stejnou chvíli na jiném pódiu a když kluci dohrají, Mana se ztratí v davu. V tuto chvíli už na sobě nemá kostým, ale o něco pohodlnější černé kalhoty a poměrně nevýraznou černou košili s jemnou krajkou kolem zápěstí. Díky vlasům a makeupu ho stejně všichni poznají, ale chce budit o trochu méně pozornosti, dokud se večer znovu nevrátí na stage on osobně. Jeho jméno je tu dost veliké na to, aby měl vlastní místnůstku pro sebe a nemusel se o ni dělit s ostatními členy kapely nebo personálu, ale ani tak se tam nedalo skoro otočit. Nakonec ho napadne něco docela jiného. Počká, až pánové projdou s velkým halasem chodbou k vlastní šatně a většina jich zajde do dveří. Tora už poslušně míří jiným směrem, takže mu to celé usnadní. Prostě v jednu chvíli vykročí z boční chodby, zezadu ho popadne za zápěstí a tahem za ruku donutí změnit směr. Během chvilky jsou spolu v nějaké maličké kuchyňce, kde je jenom regál s nádobím, maličká linka, velký kávovar a tma jak v pytli. Mana za nimi dovře dveře a trochu rozpustile se zasměje.

"Mám tu hrozně moc práce a za dvě hodiny další vystoupení. Spěchej." Vydechne, když se jeho tělo jako zmáčknutím rudého knoflíku prostě rozhoří touhou. Ruce už má v ten okamžik okolo Torova krku, natiskne se tělem proti němu, až nádobí za nimi zařinčí a náruživě ho políbí. 

"Říkal jsem si, že když máš tolik rád to kafe, na jedno tě vezmu, i když jsi před tím pozval ty mě. Byla to ale jenom zástěrka, jak mě dostat do toho tvého kamrlíku, co?" Na oko mu vyčítá, jako by právě nedělal to samé. Nedá mu možnost odpovědět a znovu se přitiskne k jeho rtům. Chyběl mu, opravdu ano. Teď, když jsou sami, po tmě, na zakázaném místě a Mana má plný nos jeho parfému, je to uvědomění o to silnější. Je to vzrušující, dokonce ani není zamčeno, žádný klíč tu není. Nevypadá to ale jako místnost, kam by teď někdo chodil, však mají catering vepředu i s obsluhou. Dlouhé štíhlé prsty jako nic vklouznou pod látku Torova svršku a pohladí ho pod pupíkem nad lemem kalhot. Miluje to místo, kde začínají jemné chloupky a vedou mnohem níž.