Hromadné - Okouzlující jako vždycky, Mana-chan...- část 1.

(festival)

Tora, Saga, Nao, Show

Uběhlo několik týdnů, kdy se Tora tak trochu plácal sám v sobě. Gackt se mu stal dost velkou oporou, aniž by o to ze začátku stál, ale...Byl mu vděčný. První dny po společném večeru, s ním trávil spoustu času. Bral si k srdci jeho rady a snažil se jimi řídit. Dokonce i na to běhání došlo. Opravdu si myslel, že na něj bude naštvaný za to, co se mu během vrcholu přihodilo, ale bylo vidět, že jej opravdu pochopil. Možná díky Hydovi, ale to si jen domýšlí. Kluci měli o něco méně pochopení a když se málem na zkoušce neudržel pod rýpáním hlavně Sagy, trochu se jich začal stranit. Ne co se týká zkoušek, ale společně na pivo...To si na nějakou dobu opravdu odpustil. Nechtěl, aby jen tušili, co se s ním děje, ale je pravdou, že neměl nejlepší období. Jenže Gackt mu nedal pokoj ani na chvilku a pár dní před festivalem byla z Many jen hluboce zakořeněná vzpomínka. Zapracoval na svém ovládání, ale ten stín z očí nezmizel. Jeho jednorázové aférky však taky ne. Právě naopak, užíval si to a snažil se nemyslet na jedinou osobu, byl to marný boj. Jen už neproběhla žádná trapná chvilka. Možná jen později ne moc přátelské vyhození z postele, kuchyně, no prostě z jeho bytu. Přesunout se na festival nebyl problém, všechno vytahat z auta taky ne, ale najít jejich malé místečko, to už bylo horší. Konečně pomohl s posledními věcmi, které patřily kapele, když se vedle něj objeví Nao.

"Tohle bude velký." Zazubí se spokojeně. Tora se mu zrovna chystá odpovědět, když se rozhlédne po okolí a pak ho uvidí. Všechno, co v sobě doteď budoval, se sesype jako domeček z karet a je v tom zase. Ne, že by si doma potají něco nepustil ale...Tohle byla realita a úplně jinak to působí.

"Jsi v pořádku?" Dolehne k němu hlas Naa, který mu položí ruku na rameno. To už se k nim přiřítí Saga a neubrání se úšklebku.

"Ale ale, tady se někdo bude mít problém soustředit." Dobírá si ho hned ze startu.

"Dej mi pokoj, já..." Odmlčí se, protože se vedle nich objeví Show.

"Nějaký problém?" Pozvedne obočí a kriticky si prohlíží Toru.

"Ne, všechno okey, jen to tu hodnotíme. Vypadá to na skvělou akci." Kývne několikrát hlavou a obrní se proti všemu a všem.

"Gackt dorazí taky?" Zeptá se Nao, protože oni vědí, kolik času s ním v poslední době trávil. Dál se to ale nikdy nedostalo, na to si dávali oba dobrý pozor.

"Měl by, ale nevím kdy." Pokrčí rameny Tora.

"Jdeme si najít místo?" Pobídne ostatní, aby se konečně přestali zabývat něčím, po čem jim je houby. Za chvíli se uvolní skoro úplně, když se dál trochu pošťuchuje s kluky. Už se začíná taky trochu bavit a atmosféra na něj působí. 

"Jdu se mrknout, kde je tu kafe, mám akutní nedostatek kofeinu." Zahlásí Tora klukům a vydá se hledat trochu vzpruhy. Prodírá se hromadou lidí, míříc chodbou a konečně najde to, co hledal. Obrovskou místnost plnou jídla a nápojů a samozřejmě jeho vytouženého kafe. Kradmo se rozhlíží a doufá, že uvidí Gackta a vlastně se trochu modlí, aby nenarazil na Manu. Ne, tohle prostě pořád nezvládne, tak aby nebyl za pitomce. Nakonec vytáhne telefon, najde konverzaci s Gacktem a ušklíbne se, než začne psát.

Zeleninové smoothie a ty se někde flákáš. Asi ti to všechno vypiju. T.

Pošle zprávu a zasměje se krátce, když sáhne po kávě. No, rozhodně zrovna tomuhle nápoji na chuť nikdy nepřišel a dostal za to pěkně vynadáno. Jasně, jasně, je to možná nejlepší, ale ne pro jeho žaludek, on by ho hezky rychle po ránu vyhodil. Ale tento černočerný nápoj, to je něco jiného.

"Hm, právě jsem našel domovskou stanici." Naštěstí tady na ničem nešetřili a tohle kafe...No nejspíš nezůstane u jednoho. A pak mu padnou oči na dveře ven z budovy. Tohle se rozhodně rovná cigaretě. Koutky mu vyskočí ve spokojeném úsměvu a vykročí tím směrem. 

Mana, Gackt

Mají zrovna po prvním vystoupení. Mana se dostane dolů z pódia, odevzdá kytaru, nechá si podat ručník i lahev s vodou a vykročí zákulisím pryč odtud, aby si trochu odpočinul. Neustále přijíždějí nebo odjíždějí noví lidé a nějaké kapely. Někdo hraje jenom jednou, někdo každý den, někdo i vícekrát, někdo dělá jenom předskokana. Jeho program byl dost nabitý, ale i tak ví, že Alice Nine dorazí někdy teď. Ověří si to rychlým pohledem na hodiny. Snažil se předstírat, že je mu to úplně jedno, ale nebylo. I když sám sobě namlouval, že je to pryč, stejně si doma zjistil, kdy přesně budou vystupovat. Samozřejmě jenom proto, aby se mohl vyhnout místům příprav a stáhnout se někam ke cateringu nebo tak něco. Nebylo to samozřejmě tak, že by se snad bál Toru potkat a mluvit s ním, jenom… s ním mluvit prostě nechtěl a… no dobře, tohle byly vody, ve kterých vážně chodit neuměl. Najednou byl plachost sama a bude prostě lepší, když se navzájem nebudou vyvádět z míry. Ten club mu Gackt nakonec přenechal a od té doby o něm neslyšel. O Torovi vlastně taky ne. Tak to přece chtěl… rozhodně nechtěl randit s Klahou, neměl na to vlastně ani náladu. Večeři si užili, ale pak se Mana stáhl k sobě domů a hodně dlouho odtamtud nevylezl. Což nebylo nic zase tolik divného. Má na sobě plnou výzbroj, kostým i makeup a zastaví se na okamžik u zrcadla, aby zkontroloval, jestli se mu příliš neroztéká. Pořád tu chodil někdo, kdo chtěl fotografii, podpis nebo rozhovor, nemohl si dovolit mít na sobě ani chybičku. Pak pokračuje k presovači, kde si vytvoří silnou kávu a i s ní zmizí na okamžik venku, kde parkují kamiony a technická vozidla. Cestou se zdraví s mnoha známými, je tu taky dost muzikantů na kouřové přestávce. On sám ale nekouří. Jenom se chce nadýchat čerstvého vzduchu. Není tady klid, takže se zase otočí na patě a chce zajít dovnitř. Sám sobě namlouvá, že vůbec není nervózní a rozhodně z nikoho konkrétního a pak do někoho prostě vrazí. Káva vyšplíchne, ale je jí tak málo, že se naštěstí ani jeden nepolijí. Mana vypadá hrozně roztržitě, chce se začít omlouvat, jenže to už hledí rovnou do široké hrudi, stoupá očima výš, ještě kousek výš a zakotví jimi rovnou v těch zelenomodrých. Karma existuje!!! A je to tady. To snad není možné. Tohle někdo naplánoval! Torova kapsa zapípá, když mu přijde smska. 

  Jsem asi pět minut odsud, sejdeme se u chlebíčků. Někdo musí dohlédnout na to, že uděláš deset kliků za každý se salátem. Nezlob. Pac a pusu, G. 

 Mana tím směrem střelí očima, aby propálil kapsu pohledem, který říká, že právě opravdu moc ruší. Pak se mu trochu vysmekne a poupraví si sukni, která se mu tím nárazem trochu pootočila. Ještě, že vypadá jako by spadl do pytle s moukou, protože se právě asi doopravdy červená. 

"Jak to, že neladíš kytaru…? Někdo by ti měl přitáhnout otěže..." Zamumlá a kdo ví proč mu to zní jako erotická narážka hodná BDSM salónu. Krátce se podívá někam nahoru ke stropu a pak se mu konečně podívá do očí. Ne, to nebyl nejlepší nápad, jsou příliš uhrančivé. Po několika dlouhých vteřinách se odsekne a uhne pohledem stranou. 

"Promiň." Letmo se pousměje, když se omluví, že do něho vrazil a chce se protáhnout okolo dovnitř. 

Tora

"Uhm, gomen." Omluví se muži, do kterého nechtěně vrazil, kdy se snaží protáhnout ke dveřím. Jeho jediná spása, nutně si potřebuje zapálit, aby navýšil hladinu nikotinu, která začíná rapidně klesat. Ono káva bez cigarety to je...Ne, na tohle prostě není přirovnání. Už si je tak nějak jistý, že se s Manou nepotká. Ne, že by si myslel, že se mu záměrně vyhýbá, ale asi jim není souzeno a on se necítí na to s ním mluvit. Rozhodně ne před vystoupením. Ohlédne se přes rameno, aby se ujistil, že Gackt tu opravdu ještě není a nebude poslouchat jeho poznámky na to, že si vůbec dovolil zapálit. Jakmile otočí hlavu zpátky, zastaví ho naráz do někoho, koho si vůbec nevšiml. Automaticky ho volnou rukou přichytí za předloktí, aby náhodou nespadl a přitiskne víc k tělu.

"Pardon, koukal jsem..." Konečně se podívá dolů a jeho srdce vynechá několik úderů. Má pocit, že právě přišel o všechny orgány a ve vteřině úplně zapomněl, co tu vlastně dělá. Totiž, že je na festivalu a má vystupovat. Svět se smrkne na malou bublinu, která obsahuje jen Manu. Pípnutí smsky skoro ani nezaregistruje, jen si prohlíží tvář před sebou. Všechno, co si za poslední týdny natrénoval, je v tu ránu pryč a vůbec neví, co by mu měl říct. Nechá ho se vysmeknout a neubrání se úšklebku, když Mana začne s poznámkou, kterou měl rozhodně čekat.

"Ještě se nenašel nikdo, kdy by si na to troufl. Hlásíš se dobrovolně?" Vyjde z jeho rtů, aniž by mu pořádně došlo, co mu to říká. Celé to flirtování, stejně jako atmosféra mezi nimi je zpátky během mrknutí oka a jemu začíná docházet, že ani měsíce s tím nic neudělají. Tohle se bude dít pokaždé, když ho potká. Hledí mu do očí a ta vteřina se protahuje na dlouhou dobu. Koutky mu vystoupají mírně nahoru a opravdu upřímně se pousměje se zvláštním blýsknutím v očích. Má sto chutí ho popadnout za ruku a vzít domů. Udělat to, čím to celé začalo. Nestihne nic víc říct, když se Mana rozhodne prosmýknout kolem něj. Stačí mu další, než ho popadne za zápěstí a zastaví uprostřed kroku.

"Počkej chvíli." Prohodí tiše, než se ohlédne stranou, aby na něj viděl.

"Jsem rád, že tě vidím." Začne s tím, co je nejjednodušší, totiž prozradit mu část pravdy.

"Spěcháš nebo máš chvilku?" Zeptá se jej, aniž by ho prozatím pouštěl.

"Pozval bych tě na kávu, ale z té mi moc nezbylo. Někdo mi ji totiž vylil." Pokusí se vrátit ke svému malému rýpání, které ho vždycky dost dobře ochránilo ve chvílích, kdy neví, co říct.

"Můžeš mi třeba říct, jak se ti daří a co kampaň a já tě u toho budu s radostí svlékat pohledem a že mi to dneska dá práci." Dopřeje si krátkou cestu po jeho těle až k botám a zase zpátky. Ne, tohle úplně říct nechtěl, ale je to přesně to co si zrovna pomyslel. Tohle asi nebyl ten nejlepší začátek. Pokrčí krátce rameny s výrazem, už asi lepší nebudu, konečně pustí jeho zápěstí a kývne hlavou kousek stranou. Mezitím sáhne po telefonu, aby se ujistit že ho náhodou neshánějí kluci. Projede očima smsku od Gackta a musí se nutně uchechtnout.

"Já ti dám za salát kliky. To ani náhodou. Možná tak za steak." Protočí očima v sloup.

"Salát je přece zdravej, no ne? Chlebíčky v podstatě taky." Prohodí k Manovi s pobaveným výrazem a vůbec mu nedochází, že by se mohlo něco přihodit, když se tady ti dva potkají. Není schopný překládat si pojem pět minut a situaci, v níž se nachází. 

Mana, Gackt

"Cože?" Broukne jenom trochu zmateně, když se ho Tora zeptá, jestli se hlásí. "Baka..." Vydechne hned na to, ale další krok už udělat nemůže. Tora ho vezme za drobná zápěstí a zadrží a on se mu znovu podívá do očí. Zas a znovu pro něj mají tu stejnou sílu a intenzitu. Spontánně se pousměje, když mu Tora řekne, že ho rád vidí. On jeho vlastně taky, hlavně to, že je v pořádku. Uhne pohledem dolů a zase zvážní. Rozhodně by měl tvrdit, že je naprosto vytížený a nemá ani minutku, i kdyby si pak měl najít jakoukoliv práci, třeba čištění toalet, jenže to nejde ovládnout. 

"Teď jsme dohráli, příští vystoupení je až pozdě večer, ale ty se máš chystat." Připomene mu a prozradí tím, že moc dobře ví, jaký má dnes Tora harmonogram. Jemně se kousne do spodního rtu, ale… třeba mu to nedojde? Trochu vytáhne krk, aby se podíval do jeho šálku. 

"Už jsi tam nic neměl." Přivře na něho oči. Znovu se nadechne k odpovědi, ale dojde na to svlékání a on by snad i zčervenal nebo co. Znovu si poupraví sukni. Má toho na sobě dost. Než by to všechno rozvázali, vydalo by to na pěkně dlouhou předehru, ale takhle by přemýšlet neměl. 

"Tora-chan..." Vydechne ve slabém napomenutí, aby tak nemluvil, ale sám se nedokáže uhlídat, aby mu řekl formálněji. Nakonec přece jenom kývne, že se tedy pozvat nechá, ale to už pozoruje Toru, který tak spokojeně hledí do telefonu a povídá si nad tím pro sebe. Okamžitě mu spadne úsměv jako by ho podezíral, že je to někdo, s kým randí a přistihne se, že mu to strašně vadí. 

"Chlebíčky se salátem moc zdravé nejsou..." Broukne, aby se maličko připomněl a v duchu si vynadá, že tohle přece nemá zapotřebí. Vydají se společně dovnitř pro novou kávu, ale samozřejmě, že se ve dveřích musí objevit zase on a zrovna, když tady stojí s Torou. Byl u toho výstupu minule a vážně tu nemusí být teď, ale tohle je Gackt. Vždycky je tak protivný, jak to jenom jde. 

Gackt se k nim blíží jako by snad Mana rozdával něco zadarmo, na tváři se mu objevuje čím dál tím širší úsměv a když se u nich zastaví, vrhne nejdřív pobaveným, ale taky tázavým pohledem po Torovi. Mana na něj hledí dost podezřívavým pohledem a pak jím přeskočí mezi oběma. 

"Pět minut, je to přesně." Řekne Gackt s poklepáním na hodinky. 

"Rád vidím, že nemáš ani kávu ani chlebíčky." Pochválí Toru. 

"Ahoj, Mana-chan." 

"Mana-sama!" Odsekne zase Mana a už mu to celé dochází. Ale jak se ti dva dali dohromady? Dlouze se nadechne nosem a obrátí nazlobeně jiskřící oči k Torovi. No tohle! Ze všech lidí na světě! 

"Ale no tak." Ozve se hned z Gacktových rtů a Mana má sto chutí si dupnout. 

"Nebudeš dospělým chlapům říkat, s kým se mají kamarádit, že ne?" Pokrčuje Gackt. 

"To tedy budu, jsi toxický jako jabko pro Sněhurku, měl bych ho varovat." Odsekne Mana a Gackt se rozesměje. 

"Okouzlující jako vždycky, Mana-chan..." 

"Sama!"

"Vždycky jsem na tobě obdivoval tvou křehkost. Jenom ti v poslední době ujíždí sebeovládání." Mana si dá ruce v bok. Před očima mu běží dokonalá scéna, kdy mu jednu vlepí, až to mlaskne a odráží se mu to v očích. 

Tora

"Baka?" Podívá se na něj s mírně pozvednutým obočím.

"Tak tohle mi vážně chybělo." Prohodí nahlas, co mu proběhne hlavou a hned sám nad sebou protočí očima v sloup.

"Tohle bylo taky špatně." Dodá, aby bylo jasno, že to vůbec neměl říkat. Ne po tom, co se stalo v klubu a kdy Mana odešel s někým jiným a nechal ho tam. Obočí stoupne ještě výš, když mu připomene jeho program. Nakloní hlavu mírně na stranu a prohlíží si ho, aniž by cokoliv řekl, zatím. To napomenutí je skoro roztomilé. Sám se ale podívá na dno šálku.

"Copak nevíš, že každá kapka nazmar, je neskutečná škoda?" Nadhodí s blýsknutím v očích a něco v jeho tváři napovídá, že to už tak úplně o kávě není. Vůbec netuší, o co se tu pokouší, ale v hlavě mu pořád dokolečka zní jeho oslovení. Nechápe proč mu po tom všem tak říká. Asi se ho rozhodl dál trápit. Jak kdyby nestačilo, že je z něj pořád dokonale v pasti. Po cestě ke kávovaru se k němu na moment nakloní s nezaujatým výrazem.

"Příště radši kun, už tak se dívají." Upozorní ho s nádechem pobavení. Třeba ho tím tentokrát potrápí on. Od Gackta se přece jenom něco naučil a už není taková nezřízená střela. Teda doteď si to myslel, ale s Manou se to někde v jeho nitru vrací zpátky na své místo. Opravdu odolává nutkání ho vtáhnout do nějaké hezké šatny a ukázat mu, jak rychle je schopný, se dostat pod ty jeho vrstvy. Krátce si povzdechne, než hodlá sáhnout po kelímku. To už se mu za zády rozezní Gacktův hlas. Zavrtí nad ním hlavou.

"Víš, kolikrát jsem se modlil, abys tak přesný nebyl. Hlavně,  co se běhání týká. Každé zpoždění by byl o kilometr míň." Rýpne si do něj přátelsky, v tomhle ohledu brble pořád a nejspíš jen tak nepřestane.

"Chlebíčky zatím nemám a kávu už nemám." Upřesní to celé, aby bylo jasno, že se jen tak nedá. Pak je ale svědkem přestřelky mezi ním a Manou a má co dělat, aby se nerozesmál. Drží si neutrální výraz ve tváři, když těká očima z jednoho na druhého. Překvapeně se podívá na Manu, když mu chce zakázat kontakt z Gacktem a nestačí se divit. Že by přece jenom nebylo něco tak, jak to ze začátku vypadalo?

"Toxičtí jste oba dva, kdyby se mě někdo ptal názor." Tváří se jako student, který něco řekl a nikdo ho nevyvolal a radši se otočí ke stolu. Sáhne po připraveném zeleninovém koktejlu známé značky, druhý je na řadě onen kelímek, který to před chvíli odložil a do něj připraví kávu. Ty dva okázale ignoruje, dokud nemá plné ruce. Pak se k nim otočí. Gacktovi vrazí do ruky smoothie i s růžovým paraplíčkem a naprosto nevinným výrazem. Manovi dá kelímek s kávou a před jeho očima do něj nasype opravdu hodně cukru.

"Tak zelenina není toxická, to by mělo hladinu vyrovnat a cukr přerazí kyselost." Vysvětlí jim to bez váhání a možná i trochu přidrzle, ale kdo se má na to koukat? Příčí se mu sledovat, jak do sebe zrovna tihle dva rýpou.

"A já si s dovolením dám ten chlebíček." Okázale pomalu jeden zvedne a zakousne se do něj. Nepohne se do chvíle, kdy vidí, jak si Mana dává ruce v bok a jak kdyby tušil, co se mu prohání hlavou.

"Co takhle toho na moment nechat. Jak se pak nebudu soustředit, bude to jen a jen vaše vina." Napomene je jako malé kluky a u toho se pořád culí, udělá krok mezi ně a nabídne Manovi chlebíček.

"Klidně by mohlo ujíždět dál, vznikají z toho skvělé situace." Rýpne si do Many a krátce se ohlédne na Gackta, aby to radši nekomentoval. 

"Ne, že by mě nebavilo vás poslouchat, ale před pár týdny mě Gackt varoval před tebou a teď je to obráceně. A co když se chci bavit s oběma?" Pozvedne obočí.

"Pošlete mě do háje oba dva nebo mi pomůžete se soustředit, což jde teď dost špatně. Nemám nachystanou kytaru a vůbec nemám náladu na to pódium vlézt, když vás oba poslouchám." Kecá, ale proč by jim to neomlátil o hlavu. Ani jeden si nedá pokoj. Vloží si do úst poslední sousto a pozve je oba gestem blíž k sobě.

"Navíc, ještě chvíli a máte pozornost vážně celé místnosti, takže pokud chcete pěknou estrádu, pokračujte." Střelí pohledem k oběma. 

Mana, Gackt

Z dalších slov mezi Gacktem a Torou je jasné, že se neviděli jenom jednou. Chodí společně běhat? No skvělé… Takže si ho Gackt omotal kolem prstu. Vlastně by mu to mělo být jedno, po tom, jak ho naposledy odehnal, ale to ještě nepočítal s tím, že se zaplete zrovna s ním. Osud byl někdy vážně nepříjemně vtipný. V ruce mu přistane káva plná cukru společně s Torovým upřesněním ohledně toxicity a on má chuť mu říct, že má pravdu a prostě odejít. Místo toho se podívá na Gacktův zelený koktejl a je mu z něj stejně zeleno. To taky vypadá jedovatě. Gackt se Torovu jednání znovu pobaveně rozesměje a dává jasně najevo, jak nad věcí je a že se ho nic dotknout nemůže a Manu to přirozeně štve. Pan dokonalý ve všech směrech. Ale on moc dobře ví, jak to je a že zas tak úžasný není. Sobecký hajzl, kterému jde v závěru vždycky jenom o sebe. Jakmile dojde na něco, co by si musel odepřít, najednou už není takový kamarád. Mohl by tu před Torou prát špinavé prádlo, ale… Tora má pravdu, měli by toho nechat a navíc je lidé začínají sledovat. Je dva pospolu už hodně dlouho nikdo neviděl. Mana loupne očima po chlebíčku, ale nevezme si ho ani omylem a jen dál propaluje Gackta pohledem. 

"Tak on tě před pár týdny varoval. A jak se to stalo? Potkali jste se náhodou?" Začne se nebezpečně blížit pravdě, aniž by to tušil, ale je mu to podezřelé. Ti dva se neznali, když Gackta potkali v clubu a teď je to pár týdnů… Mohli se seznámit tam poté, co Mana odešel? 

"Vlastně proč mě to zajímá." Odloží Mana kávu a konečně opanuje svůj výraz. Aby tady do něj Tora rýpal, že je se svým vystupováním pro smích, to přece nedovolí. Chtěl s ním jít na kávu? Pozdě. Tohle divadlo, kdy se s Gacktem oba baví na jeho adresu si vážně mohou odpustit. 

"Vypadá to, že si moc rozumíte. Gackt ti jistě dá spoustu nových cenných rad, jak to na pódiu zvládnout, ostatně na kytaru umí taky. I když dost pochybně." Stejně to řekne a teď je to Gackt, komu zajiskří v očích. 

"Tak pochybně?" Nakročí si trochu dopředu. Všechno, co dělal, piloval do nejmenšího detailu! Manovi vítězoslavně blýskne v oku, když ho konečně vyvede z toho stoického klidu, ale jen pokrčí ramínky. 

"Jestli je Tora-chan takový kamarád, jistě ti poradí, kde se zlepšit, sám hraje dobře." Dodá Mana andělsky, poplácá Gackta po rameni a vykročí pryč odtud. 

"Mana-chan." Ozve se Gackt najednou dost vážně. 

"Sama!" Štěkne po něm Mana, když se otočí čelem k nim a pak se rozhlédne způsobem, který odsud vyžene polovinu místnosti. 

"To je jedno." Protočí nad tím Gackt očima. 

"Počkej… vem si to kafe a poslechni si, co ti chtěl říct." Vážně to dělá? Nějak měkne… Jenže si před nějakým časem slíbil, že to zkusí. Prostě proto, že ví, jak pravé Torovy city k Manovi ve skutečnosti jsou. A taky pro Hyda… Manu to trochu zaskočí, přeskočí mezi nimi očima a najednou neví, co dělat. Co tohle znamená? Gackt se znovu nadechne. 

"Ty víš, že máš tu moc zařídit, aby hrál jako nikdy. Nepokaz jim to." Dodá Gackt, zastrčí dlaň do kapsy kalhot, vezme si svůj shake a prostě odejde do davu, kde má dost známých. Tora je dost impulsivní, když ho teď Mana pošle do háje, vážně si hraje s úspěšností jejich vystoupení. 

"Kde máš kytaru a kapelu?" Řekne velmi tiše po několika velmi dlouhých vteřinách ticha. Ne, není mu lhostejný.