Mana x Hyde - Tyhle se bohužel trhat nesmí. - část 4.

(Hydův byt)

Hyde

Snaží se ho přesvědčit svou barvou hlasu i tím, co říká, aby mu dal víc prostoru. Chce se ho dotýkat, chce mu alespoň z poloviny provádět to, co on jemu. Z jedné strany si užívá, jak se Mana projevuje, když jsou teď sami, ale z té druhé, už to prostě nemůže vydržet. Každé jeho slovíčko, každé gesto ho snad nutí vzdychat hlasitěji. Stejně tak ho stojí velké přemlouvání, aby udržel očka vůbec otevřená. Znatelně cítí, jak se jeho tělo začíná chvět a on tomu nedokáže poručit. Odtáhne se taky trochu, když Mana skoro vyprskne smíchy a jemu se na tváři objeví naprosto nevinný výraz. Je to přesně ten, který dokonale umí, ale stejně by mu nevěřil vůbec nikdo, kdo ho jen trochu zná.

"Copak? Ty bys nerad, aby tě konečně bylo pořádně slyšet?" Dobírá si ho malinko a zatím ještě nepustil okraje vany. Kdyby se ho dotkl, asi se neovládne a posune tohle celé lebedění ve vaně někam dál a nebude vůbec na nic čekat. Ovládá se posledními kousíčky vůle. Bylo by to o dost snazší, kdyby Mana nebyl tak moc sexy. Ohlédne se po pravé paži, které ukazuje, kde má své místo a pak se mu podívá přímo do očí.

"Hm, Mana-chan, ještě chvíli a budeš mě vážně muset něčím svázat. Kdo to má vydržet?" Sděluje mu své vlastní rozpoložení a znovu se pokusí pohnout alespoň v bocích, aby mu to názorně ukázal. Sám si přivodí další malý výbuch slasti uvnitř sebe a nechá se jím na moment ovládnout, když si tiše povzdechne.

"A to jsem si myslel, že vydržím mnohem víc." Okomentuje s nádechem vzrušeného pobavení. Jenže Mana nekončí a dneska ho asi hodlá slastně utrápit až k smrti. No proč by ne? Jen neví, kolik je toho schopný snést. Ano, i někdo jako on.

"Budeš mě mít na svědomí a já chci do nekrologu přesně napsat, kdy a jak jsem umřel." Možná trochu morbidní myšlenky, ale on vážně věří tomu, že jestli se něco nestane v příštích dvaceti vteřinách, dopadne to tímto způsobem.  Koutky se mu rozverně zvednou v trochu připitomělém úsměvu, jakmile se Mana přiblíží a začne s další provokací a sváděním a k tomu přidá své ruce. To už je jeho úplný konec. Jazyk v jeho oušku, všechna péče v klíně a může propadnut vrcholu, který bude snad silnější, než kdykoliv jindy.

"Kruci." Kousne se silně do rtu, když neovládne své tělo a po tom všem mučení, se prostě opře o kraj vany a nechá hlavu padnout dozadu. Jeho steny se stávají pravidelnějšími a mnohem hlasitějším, jak sám sobě nevládne. +Ještě chvilku, ještě malý okamžik...+ Přemlouvá sám sebe v duchu, je to ale marný boj. I kdyby stokrát chtěl, tohle nejde oddálit. Všechno se v něm kupí už od chvíle, kdy společně leželi v posteli. To je prostě moc dlouho. Pak se dá dohromady a můžou pokračovat, ale teď to prostě potřebuje vypustit do vesmíru a nechá své tělo podlehnout neskutečnému vzrušení. Mírně se propne v bocích, jeho drobné tělo se napne a ze rtů mu unikne táhlé zasténání, když dojde na vrchol. Na rtech má jeho jméno, ale není schopný jej vyslovit nahlas. Nejde to, když se mu všechno zaseklo v krku a připadá mu, že snad nedokáže ani popadnu dech.

"Víš, že tě miluju?" Podaří se mu vyslovit, ale pořád trochu bezvládně visí na okrajích vany. Nakonec bez dalšího váhání popadne jeho boky, když už se dá trošičku dohromady a pohne s ním několikrát na svém klíně. Teď ho trochu zanedbal, ale to mu hravě vynahradí.

"Co kdyby ti teď všechno vrátil i s úroky, abys náhodou nestrádal?" Konečně otevře i očka a podívá se upřeně do jeho tváře. Pak ho klidně může svázat, ale nemůže si odpustit přiblížit se k jeho tělu a políbit ho se vší vášní a hravostí, která se v něm probudila, jen se na něj podíval. Z té vany asi jen tak nevylezou. Možná až se v ní úplně rozpustí. 

Mana

Překvapí ho to, když pod svou dlaní ucítí jasné známky Hydova vrcholu a brzy se voda smísí i s jeho slastí. Nemyslel si, že by mu to šlo tak snadno a ono se to stalo. Chvíli hledí mezi jejich těla a v jeho tváři se začne objevovat výraz spokojeného zadostiučinění. Je sám se sebou spokojený. Vystoupá pohledem k jeho nádherné tváři, která je v tento okamžik ještě mnohem víc neskutečná a užívá si to, dokud to Hyda maličko nepřejde. Naznačí mu spojenými prsty srdíčko, aby mu řekl, že ho taky miluje a usměje se o to spokojeněji. Naznačí cosi jako vypísknutí bez hlasu a honem se ho chytne za ramena, když s ním Hyde pohne proti svým bokům a způsobí mu příval nové touhy. Nechá se jím políbit, ale plamínky v Hydových očích značí, že se udrží už jenom tak dvě vteřinky. Odtáhne se od něho a mírně zatlačí dlaněmi do jeho hrudi. Voda začíná být studená a je tu vážně moc málo místa. Hyde má pěknou postel, u okna… Už se mačkali ve studeném lese i v malé lodní kajutě a dneska je čas na trochu pohodlí. Vstane z jeho klína a jako laňka vyskočí z vany. Ani neví, jak se mu to podařilo tak elegantně, ale jsou to léta tréninku. Sáhne po jednom ručníku, do kterého se zabalí, vrhne po něm vyzívavým pohledem a vycouvá z koupelny s očima plnýma hříchu. Zpět v obýváku je znovu naplno slyšet hudba, ale střídají se různé pomalejší skladby a výborně dokreslují atmosféru. Mana docupitá až k posteli, kde nechá ručník padnout k zemi a vleze si rovnou do postele. Neschovává svoje tělo úplně, jen to nejnutnější, když se zády opře o okno. Je studené, není to příjemné, ale tady jde o efekt. S pažemi propnutými a dlaněmi v klíně hledí koutkem oka z okna, ale jakmile se Hyda objeví před ním, vrátí všechnu pozornost k němu. Natáhne po něm obě ruce, aby ho pozval do jejich společné postele a přitáhne si ho rovnou k sobě. Někdo ji musel zahřát – Pokusí se mu sdělit rukama, ale je to komplikovaná věta. Položí dlaň z boku na jeho tvář a znovu se k ní přiblíží rty, až k oušku. Tentokrát ale ne proto, aby ho škádlil. Chce mu něco říct. Jen zašeptat, opravdu tiše a sotva srozumitelně, aby nemohl vnímat žádnou z jeho možných chyb. 

"Hydo..." Splyne mu ze rtů to, co chtěl Hyde už před nějakou chvílí tolik slyšet. Oddálí se mírně, aby se mu mohl zblízka podívat do očí a ty jeho jsou plné očekávání. Vezme ho zvolna za dlaně a nevede si je rovnou na vlastní pozadí, kterého se před tím chtěl tolik dotýkat. Říkal přece, že odsud se dá jít ještě mnohem dál a ukáže mu místa, jaká zatím nezná? Teď je na to Mana v dokonalém rozpoložení, plný odvahy i lásky a jisté dávky rozpustilosti. Jako další si bude cvičit větu Miluji tě, ale je to příliš dlouhé. Teď by to pokazil. Příště… 

Hyde

Skoro se na něj zamračí, když ho donutí se odtáhnout a začne se zvedat z jeho klína. Jemu ani nepřišlo, že voda příliš chladne. Asi by si v tuhle chvíli nevšiml, kdybys měla pět stupňů pod nulou. Tolik se v tom ztratil a realita jde mimo něj.

"Počkej." Broukne skoro nešťastně, ale hned na to je umlčen Manovým pohybem z vany. Jak někdo dokáže proměnit něco tak obyčejného v neskutečný pohyb? Mana toho umí zdá se víc a jemu nezbývá, než na něj jen hladově zírat. +No tohle.+ Proběhne mu hlavou. Začíná mít pocit, že ho vlastně vůbec nezná, kdyby to šlo říct za tu krátkou dobu, co se znají. Mana mu ale dokazuje každou chvíli, že i tak by to byl omyl. Jenže Hydovi se to líbí, chce prostě objevovat každý novou kousek Manova já, který vyplouvá na povrch. Sází se sám se sebou, kolik toho může jen být. Netrvá to moc dlouho a už se Hyde hrabe po jeho vzoru z vany. Málem se u toho přerazí, jak spěchá a narazí si kde co. V poslední chvíli se zachytí kraje vany, když se mu nohy smýkne na podlaze.

"Uhm, jeden by se kvůli tobě přerazil." Prohodí si pobaveně pro sebe, než sáhne po ručníku, osuší se jen ledabyle a omotá ho kolem pasu. Dost vysoko, aby se udržel, ale taky dost nízko, aby to vypadalo aspoň trochu sexy. Spokojeně se zhoupne v bocích, když se k jeho uším konečně pořádně dostane hudba a usměje se o to víc. Jak jen po tom všem půjde do práce, to netuší. Bude mít problém opustit byt jen kvůli nákupu, když ví, kdo ho tady čeká a co umí. Zastaví se na hranici mezi obývákem a ložnicí, opírajíc se bokem o rám a s hlavou mírně na stranu si prohlíží tu nádheru, ale ne tu, co je za okny. Mana je pro něj mnohem krásnější, než jakýkoliv výhled. Nedokáže z něj spustit oči a neváhá ani na vteřinu, když ho zve k sobě. Pomalu se po posteli přesune nad něj a zlehka otře nosem o ten jeho. Je to něžné, je to hravé, přesně takové, jak se díky Manovi teď cítí. Nejradši by ho políbil a do té postele povalil, aby si mohl užít celé jeho tělo, každý dotek, který mu doteď byl trochu odpírán. Jenže Mana s překvapeními nekončí. První je přesvědčený o tom, že přijdou další hrátky se rty a jazykem. Těší se na něj a natočí tvář víc stranou, aby se k němu lépe dostal. Když však přijde jeho jméno z Manových rtů, může jen zaskočeně zalapat po dechu. Odtáhne se od něj, v očích neskutečný cit.

"Mana-koi." Vyjde z jeho úst jako první a je vidět, že nedokáže poskládat souvislou větu.

"Nikdo mé jméno neumí říct jako ty." Broukne podruhé, když se trochu vzpamatuje a sáhne po pokrývce, aby ho úplně odhalil.

"Teď už ji nepotřebuješ, jsem tady a zima ti nebude." Broukne smyslně do jeho rtů a konečně se s nimi spojí ve vášnivém polibku. Opustí po chvilce jeho rty a postupuje pomalu přes čelist až na hrudník. Dlaní ho jemně svírá za bok, střádavě ho po něm hladí.

"Je čas na tvou odměnu." Zašeptá do jeho kůže, kterou zlehka pohladí jazykem, ale nezastavuje se a dál klesá níž a níž. Jakmile je dostatečně nízko, proplete paže pod jeho stehny a stáhne ho k sobě kousek níž. Věnuje mu několik dlouhých polibků na vnitřní stranu stehna a pak zamíří rovnu k oněm místům, u kterých mu sliboval, že je konečně plně pozná. A dneska to bude rozhodně se vším všudy.

"Teď se pořádně nadechni." Mrkne na něj s rozverným výrazem a první ho svým jazykem jen zlehka pohladí mezi polovičkami.

"Chci znovu své jméno." Přikáže mu měkce a znovu se skloní, aby do svého laskání dal všechno. Když si dosyta vyhraje kolem dokola, nechá špičku vklouznut do jeho nitra a zase ven. Bude ho hezky mučit, stejně jako on mučil jeho v té vaně. On sám takhle klidně může trávit celé odpoledne, ale je zvědavý, jak dlouho něco podobného vydrží Mana. 

Mana

Neušlo mu to Hydovo zalapání po dechu a jemně se v reakci na něj usměje. Doufal v něco takového, protože to mohl opravdu poplést a jeho sebevědomí v této disciplíně by to asi nepomohlo, ale nic takového se nestalo. Hyde ho v tom ubezpečí i svými dalšími slovy a on krátce sklopí oči, aby v nich skryl tichý smích. Ne, to asi opravdu neumí. Jenom to každý myslí trochu jinak. Když je k němu znovu zvedne, už jsou vážné a plné lásky. První milník se slovy je překonán a jemu se podivně uleví. Teď už bude možná o trochu odvážnější. Hydovy ruce na jeho pozadí nezůstanou tak, jak původně Mana chtěl a na okamžik se zatváří zmateně, ale v příští chvíli už přichází o přikrývku, která halila jeho klín a jejich rty se konečně spojí ve vášnivém polibku. Jako by do něj Hyde chtěl vtisknout všechno, co mu Mana posledních pár minutek odpíral. Tiše si povzdechne, protože je to velmi intenzivní a trochu zakloní hlavu, aby mu udělal místo na svém hrdle. Hydovy rty se posouvají níž, Mana se společně s ním pomalu pokládá a Hyde už znovu míří k jeho klínu. Nejspíš má tento druh laskání ze všeho nejradši, protože něco podobného se dělo v koupelně, než si spolu vlezli do vany. Mana by ale byl blázen kdyby si stěžoval. Taková pozornost a sám u ní musí jenom vydržet ležet a nezbláznit se. Už tají dech, když mu Hyde přizvedne stehna a podvědomě si hledá v posteli stabilnější polohu, jako by nestačilo to, že u toho leží. Mírně roztáhne prsty obou dlaní, volně položených na povlečení a pak je sevře, tak jak mu Hyde poradil. Prudce se nadechne a zapomene vydechnout, když ucítí jeho jazyk o kousek níž a dál, než ho čekal. Prudce zamrká na strop nad sebou a sten mu splyne ze rtů okamžitě. Ani k tomu nepotřebuje nějaké větší dráždění. Myslel si, že už od něho ví o všem, co mu může způsobit tyto příjemné pocity, ale to se hodně přepočítal, protože tohle to nejspíš předčí. Jestli to bude pokračovat ještě chvíli, Hyde se nejspíš svého jména opravdu dočká a to mnohem hlasitěji, než poprvé. Brzy už tahá povlečení v prstech do všech stran, jeho steny jsou patrné i Hydovým uším a udržet jeho boky na místě začíná být nemožné. Přijde mu to zvláštní, že cítí jeho jazyk zrovna tam a uvnitř sebe, ale nikdy nepoznal nic slastnějšího. Druhý vrchol na sebe nenechá dlouho čekat a on ho nestačí ani varovat. Prostě to přijde rychleji a prudčeji a on jeho jméno opravdu vydechne podruhé. Jen velmi tiše, v hlasitějším zašeptání, ale stane se to. Mimoděk ho napadne, jak se jim pěkně daří pokřtít nové, společné bydlení a vyhoupne mu to koutky nahoru. Ten tam jsou časy, kdy bylo náplní jeho dní oblékání sebe a panenky a vysedávání u okna nebo na lavičce u zámku. Teď objevil úplně jinou zábavu a s někým, koho opravdu miluje. Nejspíš nebude mít příštích tisíc let potřebu dělat nic jiného. Trochu se vzpamatuje a očima najde tvář nad sebou. Existuje vůbec způsob, jak mu vrátit tohle? Nějaký najít musí. Prostě musí. Hrudník se mu ještě pořád prudce zvedá a stehna mírně chvějí od toho zážitku. 

Hyde

Opět se mu povedlo Manu překvapit. Nic jiného si ani nepřál a taky mu chtěl všechno oplatit. Jen už nic lepšího vymyslet nedokázal, pro dnešek určitě ne. Tohle je podle něj dost vysoko, aby si to náležitě užil. První steny mu to jen potvrdí a o to víc se snaží, aby to bylo to nejlepší, co by si Mana jen dokázal představit. A pak bude překonávat sám sebe. Není to poprvé, co v souvislosti s ním o něčem podobném přemýšlí a má pocit, že už to ani jinak být nemůže. Dlaněmi jistí jeho boky, aby je lehce omezoval a držel na místě. Nechává ho však plně prožít každý pohyb jeho jazyka, který se dostává, co nejdál to jde. Chce ho přivést k vrcholu a pokořit další cíl, než se do společné cestky k extázi pustí společně. Dneska ten obchod rozhodně nestihnou. Ale co, jídla mají dost a když půjdou až zítra, nic se nestane. On ho z té postele prostě nepustí, možná ani z vany, z pohovky...kuchyně? Otevře oči, aby se zase na chvilku podíval na Manu a jeho výrazy ve tváři. Všechno je tak, jak má být a další a další steny ho přesvědčují, že není daleko od toho, aby dokončil své dílo. Přesto všechno mu to nestačí a jakmile cítí, že se Mana blíží k vrcholu, nechá ho vyslovit své jméno, než obemkne prsty kolem jeho chlouby a ještě podpoří vlnu vzrušení, které ho hodlá smést. Nepřestane ještě chvilku, i když má dlaň potřísněnou jeho touhou a dopřeje mu posledních pár pohybů jazykem stejně jako jemné promnutí prsty, než se odtáhne a přesune pomalu na jeho tělo.

"Jsi hrozně krásný." Složí mu kompliment.

"Budu toho chtít slyšet mnohem víc a nenechám si to už nikdy odepřít." Sdělí mu, jak na něj jeho hlas působí. Jednou si možná opravdu popovídají. Rozumí mu i beze slov, ale když se Mana tak snaží, rád mu pomůže. 

"Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo." Pokračuj dál ve svém svůdném broukání a pohladí ho hřbetem dlaně po tváři. Přitiskne se na něj trochu víc a věnuje mu krátké políbení na špičku nosu.

"A za chvilku budeme spolu, jak nejvíc to jen jde." Pošeptá mu tiše do rtů, než se první jen zlehka otře o jeho vchod a pak pohne boky proti němu. Hraje si, už zase tomu nedokáže poručit a připravuje Manu na něco mnohem většího, než byl jeho jazyk.

"Jsem si jistý, že se ti to bude taky líbit." Natlačí se proti němu mnohem víc a u toho už zlehka a konejšivě okusuje jeho kůži jak na krku, tak i ramenou, než si znovu ukradne jeho rty, ve kterých utlumí svůj vlastní povzdech. Dá mu dostatek času, aby si na něj přivykl. Volnou dlaní, o kterou se neopírá, ho hladí po boku a nožce, aby ještě víc podpořil své laskání. Není přece kam spěchat, mají pro sebe tolik času a on by to rozhodně nechtěl odbýt ani zkazit. Na to je pro něj Mana příliš důležitý.

"Je potřeba se o tebe pořádně postarat." Prohodí s dalším povzdechem, když začne s pomalými, krouživými pohyby. Stejně tak přesune svou dlaň do jeho klína, i za cenu toho, že se musí trochu odtáhnout. Zatím ho jen zlehka hladí, aby to bylo příjemné a ne naopak.

"Chci, aby tohle byl nejdelší a zároveň nejkrásnější den, Mana-chan." Broukne roztouženě a skloní se k jeho rtům k dalším polibkům. 

Mana

Trochu omámeně zamrká, když se Hydův hlas ozve přímo nad jeho tváří. Podívá se mu do očí a pousměje se tomu komplimentu. Hyde mu to říká hodně často a jemu se to opravdu moc líbí. Dnes viděl tolik lidí a on má stejně oči pořád jenom pro něho a to uklidňuje jeho křehkou dušičku. Jeho oči zjihnou, když Hyde dál chválí jeho hlas i to, že je rád, že ho má. Když si vzpomene na všechno, co kvůli němu a zámku prožil, pochyboval by o tom, ale… copak teď může? Málem mu tam ublížili, málem uhořel, málem zůstal ve věži, málem ho zabil jeho otec… strašné. Už se tam nikdy nevrátí, prostě nikdy… jenom ty kuchařky mu nedávají klid. Nechává se jím konejšit a hýčkat a je ještě pořád přecitlivělý na všechny doteky, když ho ucítí proti vlastním bokům. Má pocit, že to snad ani nemůže vydržet. Ne snad, že by ho to bolelo, ale je vydrážděný ke krajnosti a tady v těch místech je plno dalších pocitů, které jsou ještě silnější. Je to naprosto šílené, neuvěřitelné. Copak má prostor převzít iniciativu a něčím ho překvapit, když mu Hyde v jenom kuse bere kyslík z plic? Pevně jej objímá a tiskne k sobě a nožky instinktivně zvedne podél jeho boků co nejvýš to jde, takže si způsobí opravdu hluboký průnik. Zatmívá se mu z toho před očima a to Hyde ještě nezačal a až s tím začne, je to celé úplně stejné jako on sám. Jako jeho láska k němu. Něžné, mazlivé, trochu eroticky vulgární, rozhodně pozorné a neodbyté a naprosto k zešílení. Má už dva vrcholy za sebou a právě šílí z něčeho kříženého mezi výdrží a naprostým vydrážděním všech buněk k maximu. I když se jeho hlas obvykle ozývá jen tiše, teď si Hyde vynucuje jeho hlasité povzdechy, které se mění ve steny a nejspíš si jeho hlas užije opravdu důkladně. Mana si to ani neuvědomuje, je úplně mimo sebe a škrábe dlouhými nehty jeho záda, zatímco se mu snaží stehny nerozdrtit boky. Hyde k tomu všemu ještě přidá i svou dlaň. Asi prostě chce, aby se zbláznil. Má pocit, že musí vyvrcholit každou vteřinou a při tom to zoufale nejde, protože to bylo před chvílí dvakrát. Je to rozhodně nejdelší milování, které společně prožívají, když započítá úplně všechny společné chvilky a dostojí slovům Hyda o tom, jak krásné má být. Když se na svůj vrchol nakonec podívá, je úplně zničený a diví se, že ten dům ještě nespadl. Trvá to dlouho, než jeho tělo povolí ze slastné křeče a nožky klesnou, aby se chodidly opřely o matraci postele. Začíná mu to všechno zvolna docházet a stejně tak se začíná stydět. Tohle asi přehnal, ale tomu nešlo zabránit. Zcela omámeně se podívá do Hydových očí, pustí ho a přesune dlaně tak, aby na ně viděl. -Chtěl jsem tě něčím překvapit, ale dnes už to nedokážu.- Svěří mu společně s provinilým pohledem. Má pocit, že umře na místě a po tom útěku, cestování a všech nových věcech bude spát tři dny v kuse. Svaly se mu chvějí vypětím a ani si to neuvědomuje. Nakonec se ale opravdu šťastně usměje, když si přitáhne jeho tvář blíž s dlaněmi položenými na jeho lících. Jeho rty zformulují sotva patrně slyšitelné Miluji tě, než si jeho hlavu přitáhne na prsa a konečně zavře oči. Ještě neusíná, ale každý pohyb ho najednou stojí hrozně moc sil. Krev mu ještě pořád pění v žilách a možná dobře, že se takhle zničili, protože by snad ani spát nemohl z toho všeho, co dnes viděl. Jemnými dlaněmi ho hladí po těch poškrábaných zádech a andělském tetování a konečně si plně uvědomí, že jsou tady. Daleko od toho místa. Doma. 

Hyde

Všechno v něm správně hraje, stejně jako tlumená hudba z vedlejšího pokoje. Slíbil mu tolik a všechno by mu chtěl dát, i když nemá skoro nic. Citově ale udělá maximum, aby Mana ani na vteřinu nezalitoval svého rozhodnutí. Neví, co přesně se odehrává v jeho hlavě, ale hrůzy na zámku snad budou na chvíli zapomenuty. Je jen těžko říct, co všechno by se stalo, kdyby nepřišel. Jak dlouho by tam Mana zůstal? Nejspíš do konce života a byla by neskutečná škoda, kdyby svět neviděl někoho, jako je on. To prostě ví. Pomalu pohybuje svými boky proti těm jeho. Nechává ho, aby si chvíli odpočinul a zároveň mu dává po malých doušcích pocítit další slast. Budou později spát, ale teď si ho chce dosyta užít každou buňkou svého těla. Zatím na sebe neměli tolik času, je potřeba využít každé vteřiny. Nechává víčka klesnout, jakmile se bytem konečně rozezní i Manův hlas. Každý jednotlivý tón konejší jeho duši a ví, že má to, co si vždycky přál. Někoho, na kom mu tolik záleží. Touha už zase zaplavuje jeho tělo a už ji opět nechce ovládat. Pohyby se malinko zrychlí. Tiché povzdechy vyjdou i z jeho rtů, společně se šeptanými syknutími, které značí, jak moc vzrušující pro něj jsou jeho nehty na zádech a jak moc si je uvědomuje. Dohromady je to neskutečný koktejl, kterého snad nebude mít nikdy dost. Nevnímá vůbec plynoucí čas, pouze stupňující se slast a Manovo tělo pod sebou, na jehož vlnu je dokonale nalazený. Svaly se později přihlásí o slovo, ale teď nemají prostor k jakýmkoliv protestům. Dlaň v Manově klíně pracuje, přírazy se nakonec vystupňují v dost zběsilé tempo, které je oba ve stejnou chvíli vystřelí až ke hvězdám. Jako poslední přijde Manovo jméno vyslovené melodickým hlasem z posledních sil, než poklesne v předloktích a odporoučí se na pár chvil do jeho náruče. Krásně hřeje, je to opravdu skvělý pocit nemuset už nikam utíkat. Za oky už je tma. Tokyo se ponořilo do noci a do oken proudí světla neonů, které by snad dosáhly i do těch nejvyšších pater a rozehrávají na stropě své vlastní zářivé divadlo. Podívá se mu upřeně do očí, jakmile jej obejmou jeho dlaně a unaveně a naprosto spokojeně se pousměje.

"Máme tolik let před sebou a tolik možností, kdy mi všechno ukážeš. Tak moc se těším." Blýskne se mu v očích, než ho líbne zlehka na rty a mírně se poposune stranou, aby ho celou noc netížil. Přesto nechá hlavu položenou na jeho hrudi, kde si neodpustí několik polibků. Škrábance na zádech nevnímá, dokáže si jen užívat Manových doteků na přecitlivělé kůži a sám mu jich několik věnuje na hrudi, než přes ně přehodí deku a obejme jej kolem pasu.

"Vítej doma, Mana-chan. Užij si první noc bez nočních můr, odeženu je všechny." Prohodí už v polospánku, protože i na něj doléhá vyčerpání a hlavně si to může dovolit, když jsou v bezpečí.

"Je na čase, abys objevil úplně nový svět, který ti s radostí ukážu." Vypráví mu dál, aby ho opravdu ukonejšil ke klidu a pokoji.

"Všechno budeš mít jako na dlani. Postarám se o to. Miluju tě, můj Osude." Líbne jej na hranu čelisti.

"A zítra jsi na řadě s rozmazlováním ty a..." Nedokáže to doříct, protože si ho už polapí říše snů, která je plná plánů, co všechno musí společně za jeden jediný život stihnout a že toho je.