Mana x Hyde - Tyhle se bohužel trhat nesmí. - část 3.

(Hydův byt)

Mana

Přikývne na znamení, že se mu to opravdu líbí a věnuje mu zamilovaný pohled, když mu Hyde přislíbí, že se o podobné věci bude snažit každý den. Je dost naivní na to, aby si myslel, že to nikdy neskončí. Nemá důvod nevěřit na takovou lásku, co překoná celé věky. Je nezkažený okolním světem i zkušenostmi jiných párů. Hyde pořád mluví o tom, co všechnu Manu ještě čeká, jako by snad jejich budoucnost neměla být společná, ale on se jenom usmívá, když hledí do jeho očí a vidí v nich, že to jeho gesto nakonec pochopil. Znovu přikývne, aby věděl, že vnímá všechno, co mu říká a nabízí a nepouští se ho ani na chviličku. Krátce zavře oči pod dotekem jeho rtů, doteky ve vlasech jsou vždycky tak příjemné. Pak ale zapochybuje, že to bude znít tak úžasně. Bojí se, aby vůbec zformuloval písmeno a zrovna jeho jméno by zničil nerad, ale o to víc si s ním dá záležet. Koneckonců jaké jiné slovo by měl říkat raději? Snad by se i začervenal, když si Hyde řekne o jasný moment, kdy by mělo jeho jméno znít. Ano, v takovou chvíli by Mana nejspíš zapomněl na všechen svůj stud. Zvolna pustí dlaněmi jeho krk a rozpřáhne je mírně do strany od těla, aby mu umožnil vlastní svlékání. Dívá se mu u toho bez hnutí do tváře a je mu vidět na očích, že se otrkává celkem rychle. První zkušenost mají za sebou a v něm se zvedá touha provokovat, tak jako když mu ve vaně na zámku ukazoval svou nožku. Proč ne, když to funguje? Klesne pohledem za jeho dlaněmi, které se ho dotknou nad kalhotami a začnou se zvolna sunout vzhůru. Berou s sebou látku trička a brzy ucítí i jeho rty. Jednu dlaň položí měkce do jeho vlasů a pohladí ho po nich, než musí ruce zvednout, aby z něj Hyde triko svlékl úplně. Když mu řekne, že to zkusí společně, v první chvíli nepochopí, že by mělo jít o mluvení už teď, ale pak Hyde vydechne vlastní jméno svým nezaměnitelným, provokativním tónem hlasu a Mana na několik vteřin upře oči před sebe. Cože? Už? Okamžitě zrozpačití a samozřejmě, že nevydá ani zvuk, natož hlásku. Jenže dlaň v kalhotách ho donutí okamžitě zavřít oči, zvrátit hlavu trochu dozadu a tak tak, že si ihned nevzdychne. Tohle nebylo zrovna fér. To mu rozhodně vrátí! Uslyší slovo Mana tisíckrát a s ním všichni obyvatelé tohoto domu. Hyde ho nenechá ani vydechnout, svými horkými rty si propaluje cestičku po Manově těle a jak si kleká, Mana ho provází očima. Pro pána, je opravdu nádherný. Na okamžik se dívají jeden druhému do očí. Jak má při tomhle vůbec nějak přemýšlet a něco trénovat? Copak je to možné? Přesto se usměje a je v tom něco uspokojivě provokativního. Pozoruje každičký jeho pohyb, když mu Hyde začne rozepínat kalhoty a opravdu se pokusí sám pro sebe alespoň zformulovat rty do tvaru těch písmen. Jen neslyšně. Skoro by nad ním protočil očima. Jenže jeho jméno opravdu někdy znělo jako povzdech v nejlepším. Nebo si to jeho hlava rozhodně myslí. Už zase se prsty probírá jeho vlasy, když se Hyde znovu věnuje jeho bříšku a blíží se k prádlu. To jediné mu zůstalo z jeho vlastních věcí. Kousek velmi kvalitní černé krajky. Jeho tělo už jednoznačně reaguje na všechnu tu pozornost a jeho koutky zase krátce poskočí vzhůru, když mu Hyda říká, že když nemluví teď, stane se to později. Tomu se snadno věří. Nečekal by, že by ho chtěl učit podobným způsobem. Skutečně si myslel, že si sednou za stůl s papírem a perem… Už by ho ale mohl trochu znát. Mírně sebou trhne, když se Hydovy rty dotknou citlivých míst, ale pak mu spontánně zajede prsty víc a vášnivěji do vlasů a úmyslně cukne jeho tváří proti sobě. Ve stejnou chvíli mu poskočí obočí a zvedne koutek ve vyzívavém úsměvu, když si ho prohlíží a pátrá po reakci. Trochu si hraje. 

Hyde

Pořád čeká, jestli se Manovi podaří vyslovit jeho jméno. Stačila by mu jen první hláska a byl by naprosto unesený. Zatím ale nic z toho neslyší. Dává si za úkol, že ho podobným způsobem bude provokovat hodně často, aby se jednou dočkal. Na světě je tolik slov a on si stejně přeje, aby řekl alespoň jeho jméno. Tolik ho touží slyšet z jeho rtů. Očka mu těkají nahoru a zase dolů, když se rty zlehka pohybuje po hebké kůži a olíbává okolí jeho nejcitlivější partie. Zatím se jeho chloubě záměrně vyhýbá, ale to taky nebude mít dlouhého trvání. Prsty zatím pracují na svém vlastním projektu a dostává z něj poslední zbytky oblečení. Zatím je jen pomalu stahuje ze štíhlých nožek, když ho dokonale vyvede z míry dlaň ve vlasech. Víčka mu klesnou, z jeho rtů se ozve spokojené zavrnění s tichým zasténáním, než několikrát po sobě zamrká a podívá s emu do tváře. Tohle bylo prostě příliš. Má pocit, že kdyby to udělal ještě jednou, asi dosáhne vrcholu a nebude se stačit divit. Mírně se odtáhne od jeho kůže a prohlédne si výraz v jeho tváři.

"Myslím, že jsem něco probudil, ale..." Odmlčí se na moment, než se otře rty o celou délku jeho přirození.

"Nenechávej to zase usnout." Nařídí mu měkce a něžně. Pravou rukou na chvíli opustí sevření látky kalhot a vztáhne ji ke svým vlastním pramenům, aby v nich našel Manovu dlaň a stiskne ji.

"Vůbec s tím nemusíš přestávat." Pobízí ho dál s mírně pozvednutým koutkem, než se zase vrátí k dráždění a tentokrát už míří k jasnému cíli. Spustí svou dlaň, sjede jí po celé délce nožky a sevře ji těsně nad kotníkem. Jemným tlakem ho donutí ji pozvednout a osvobodí první jednu, aby to vzápětí mohl udělat i s tou druhou. Možná by měli opravdu zalézt do té vany a užít si ji, pak možná bude rychle chladnější. Jenže on si nechce odpustit tuhle pozici, kdy s Manou může opravdu zacloumat. Dost si na podobné kousky věří. Přidrží si jej za boky a nasměruje své rty k jeho klínu. Několika polibky si užije jeho špičku, zlehka ji podráždí jazykem.

"Možná ses měl raději posadit. Nepřestanu, dokud neslyším své jméno." Připomene mu, co měl původně v plánu a hned na to jej bez varování přijme mezi své rty. S každým kousíčkem, který přijme, svírá jeho boky o něco více a nakonec se rozhodne mu jeho škádlení s prudším pohybem vrátit. Prostě pohne jeho boky proti sobě, obrní své vlastní reflexy a nechá špičku jeho přirození narazit až do nejzazších koutů svých úst. Přidrží si ho pevně proti sobě a pak pomalu povolí a skoro je nechá vyklouznout. Přemáhá nutkání to celé zopakovat, aby si to jeho láska užila, co nejvíce. Přece jen se ovládne a dopřeje mu pár mělkých pohybů doplněných o hravé doteky jazyka, kterým hýčká snad každý milimetr. Dlaně už se pomalu rozběhnout po Manově těle, nevynechají ani stehna, ani zadeček, který roztouženě sevře. A pak se přece jen odváží, aby prozkoumaly i trochu jiná místa. První ho jen zlehka pohladí mezi polovičkami a nenechá ho ani vstřebat všechny pocity, které z toho bude mít. Místo toho jej znovu vezme za boky a s dalším jemným trhnutím, ho pošle hluboko do svých úst. Pro Manu jen to nejlepší, není nic, co by pro něj nedokázal udělat a tohle...vlastně není žádná oběť. To by musel být úplně někdo jiný a ne on sám. Je to on, kdo ho má všechno naučit, to si dal za úkol už na zámku a pokud to zkazí...Ne, to se nestane, tím si je jistý. Může jen doufat, že se každé jeho hýčkání Manovi zalíbí, protože on s tím prostě nedokáže přestat. Bude klidně škrabkat, aby ho pustil k sobě. No a ideálně do postele...do vany, prostě všude. 

Mana

Čekal toho hodně, ale to Hydovo spontánní zavrnění je hrozně usvědčující. On tyhle věci prostě miluje, tím už si je Mana jistý a kdo ví, co by musel udělat, aby ho to dostalo? Ale čím víc přichází těmto věcem na kloub, tím spíš se mu chce přesně něco takového provést. Až doteď byl nevinný, nezkušený, jenže teď už začíná přicházet na kloub tomu, jak tyto věci fungují a chce se mu provokovat. Není si jistý, jestli se Hydovi bude tahle proměna líbit. Konec konců zamiloval se do něj v té první fázi, možná se mu líbilo, že ho mohl všemu učit a že byl Mana takový. Co když tohle nebude pro něj? Má z toho upřímný strach. Neví, jestli to vůbec pokoušet nebo raději dál dělat věci jako doposud, ale vlastně by tím trochu potlačoval sám sebe. Některé věci byly velmi složité. Jejich pohledy se setkají, Hyde promluví, Mana zadrží dech a skoro by si raději přitiskl dlaně na uši, ale odpověď by nakonec nemohla být lepší. Všechny jeho předešlé obavy byly možná zbytečné. Nakloní hlavu mírně k rameni, když ho Hyde vyzve, aby toho nenechával. Společný dotek v jeho vlasech je moc příjemný i pro něho. Znovu je pevněji sevře a pak prohrábne, zatímco přenáší váhu z nohy na nohu, aby se nechal úplně svléknout. Vůbec by ale nečekal, co přijde vzápětí. Myslel si, že se teď svlékne Hyde a vlezou spolu do horké vody, jenže místo toho ucítí jeho rty rovnou na své špičce a málem si kecne na studenou zem, jak to s ním zamává. To bylo skutečně oko za oko, jenže Mana nedostane hned tak příležitost mu to nějak oplatit. Upře modré oči na svůj odraz v zrcadle nad umyvadlem, které je trochu orosené párou a skrz pootevřené rty mu vyjde první povzdech. Vůbec nepochybuje o tom, že Hydova slova jsou pravdivá. Prudce se nadechne, když okamžitě zmizí v jeho ústech a pocity, které mu to způsobí, jsou doslova explozivní. Pevně sevře jeho vlasy, teď už oběma rukama, jako by se o ně chtěl jistit, aby skutečně neupadl, jenže se mu hlas zlomí v hlasitý sten, hlava padne dozadu na lopatky a celé tělo se silně rozvibruje, když se mu do úst dostane nadoraz. Kruci tohle je něco neskutečného. Cítí Hyde něco podobného, když jsou spolu? Nediví se mu, že to tolik chce. Třeští oči na svůj odraz, aby měl nějaký záchytný bod, tak trochu fascinuje sám sebe s tím, jak u toho vypadá, ale pak musí oči znovu zavřít a opět se zaklonit a se svým sténáním už hned tak nepřestane. Možná to není jeho jméno, ale na Manův vkus je toho i tak dost. Hyde s ním dělá neskutečné věci, jednou tak, podruhé jinak. Ať už je to pocit, že v něm snad zmizí nebo to, jak dráždí citlivou špičku. Vůbec by na něj nemusel sahat nijak jinak a i tak se jeho vrchol hodně rychle blíží, jenže s jeho rukama všude po nohou a především na pozadí, je to opravdu neúnosné. Nemá ani důvod se bránit, protože už moc dobře ví, že jenom u tohohle dneska neskončí. Snaží se nějak posbírat sám sebe, aby mu to alespoň maličko oplatil, jenže to prostě nestihne. Hyde si ho proti sobě pošle znovu a dokonale ho tím odpálí. Mana může jenom doufat, že ho tím neudusí, když se zrovna nachází kdo ví kde. Není schopný dávat pozor, momentálně se snaží, aby vůbec dokázal ještě chvíli stát. Nehty zarývá do jeho ramen, celé tělo se mu třese jako v horečce a jakmile jenom trochu přijde zpět k sobě, hlava se mu začne vařit, jak mu tohle oplatí. 

Hyde

Už jen ten první povzdech v něm nastartuje další a další neskutečně příjemné pocity. Miluje jeho hlas, miluje jeho pohled, prostě každičkou jeho část. Hlas možná úplně nejvíc, protože si ho zatím tolik neužil. Jestli tohle bude jediná příležitost, jak si ho užít, asi z bytu nevylezou následující rok, možná i déle. Nepřestává s ničím, co si vymyslel. Prostě mu dává to nejlepší, co jen dokáže a co se za roky naučil. Všechny jednotlivé kousíčky jeho přirození si vychutná a užije, jak je může a dopřeje mu ještě pár hlubokých průchodů do svých rtů. Přivírá očka pod jeho doteky, nechává ho probírat se prameny. Dlaněmi přejíždí po jeho nožkách a znovu míří k pozadí, kde se zdrží o něco déle. Zatím jen provokuje, ale přestává pochybovat, že se dnes stane něco víc. Moc ho chce, ale hlavně proto, aby si byli, co nejblíže a padla poslední hranice. Ví, že jakmile budou spolu, vystupňuje všechno na neskutečnou úroveň, kterou opravdu s nikým nezažil. Osudové, jiným slovem by to ani popsat nešlo. Jemu tohle všechno stačí, aby byl opravdu vzrušený a jakmile cítí, že se Mana blíží k vrcholu, nemá k němu daleko snad ani on. Jak kdyby byl na jeho tělo napojený a vnímal to samé. Podaří se mu dlouze vydechnout, i když má doslova plná ústa a pak bez zaváhání přijme všechno a do poslední kapičky spolkne. Není to nic, co by se mu příčilo a ví, že je to skvělé pro oba. Mana si to jistě užije. V duchu se usměje nad svým uvažováním a ruce přesune na jeho boky, aby ho dostatečně pojistil a zachytil jej, kdyby se náhodou chtěl odporoučet k zemi. Mírně se tváří oddálí, jazykem očistí jeho přirození od všeho, co na něm zůstalo a začne se pomalu zvedat. Paže protáhne kolem Manova pasu, aby ho přitiskl na své tělo, na kterém je pořád ještě příliš mnoho oblečení. Najednou není první Hyde, kdo je nahý ale to taky hodně rychle změní.

"Hm, hrozně ti to sluší a jsem rád, že za to můžu já." Broukne měkce skoro do jeho rtů, které si ukradne v něžném políbení. Je zvědavý, jak se bude tvářit na vlastní chuť. Trochu si testuje, jak daleko může zajít. Mohl by mu ukázat ještě něco jiného...? Minimálně to zkusí. Zatlačí ho svým tělem až k okraji vany a pomůže mu se na něj usadit. Vezme mu tvář do dlaní, ještě jednou ho líbne na rty, než se odtáhne a udělá několik kroků vzad. Už při nich se začne mírně vlnit v bocích podle melodie, která se dostává i do koupelny. Mírně zaklání hlavu, když dlaněmi sjíždí po vlastním, i když pořád oblečeném těle. Jako první se s dalším zavlněním připraví o svršek a s touhou v očích, se upřeně podívá na Manu. Špičkou jazyka obkrouží své rty a s dalším povzdechem a rytmickým pohybem celého těla začne s rozepínáním kalhot. Nestáhne je ale hned, první zmizí dlaní pod jejich látku, kde už je všechno víc, než připravené. Nechá víčka klesnout a koupelnu naplní jeho hlas s tichým zasténáním. Tohle je představení jen pro Manu, dává si hodně záležet a doufá, že se mu to bude líbit. Když si dostatečně užije svých doteků, nechá kalhoty na svém místě a rozejde se uvolněným krokem k němu. Zastaví se mezi vábivými stehny, než jej vezme za dlaně a položí na zapínání.

"Chci tvé ruce." Pobídne ho touhu zastřeným hlasem, než pohladí jeho paže a skončí na rameno, které jemně masíruje. 

Mana

Hyde se začne zvedat na nohy a on ho doprovází trochu omámenýma očima. Nechá se sevřít do jeho náruče a mírně se pousměje jeho komplimentu. Do zrcadla se na sebe ale raději dívat nebude. Nechá se vtáhnout do polibku, který má příchuť něčeho… nečekaného. Ano, on moc dobře ví, co to je a vlastně ho to zarazí, ale… To by spolu nesměli dělat nic z těchto věcí. On sám by se ho pak mohl jen sotva dotýkat na různých místech, kdyby mu tohle mělo vadit. Takže to nakonec vyřeší se vší grácií a celkem samozřejmým výrazem. Udělá dva malé krůčky dozadu a nechává se jím jistit, když si sedá na okraj vany. Musí teď k němu trochu vzhlížet. Hyde pořád drží otěže vší iniciativy a začne se od něj trochu vzdalovat. Mana sevře prsty okraje vany a s jemně pootevřenými rty sleduje jako ostříž všechny jeho pohyby. Neujde mu vůbec nic, dokonce ani nemrká. Hyde je opravdu krásný, velmi sexy a tyhle pohyby, které zrovna dělá, jsou v jeho podání velmi přirozené. Je to fascinující podívaná a on by tím mohl strávit večer. Ještě sklenku vína, prosím. Tričko jde dolů a odhalí pevně stavěné tělo. Mana cítí, jak se mu znovu začíná zrychlovat tep a vracet život do klína a to se ještě nic moc nestalo. Sleduje očima pohyb Hydova jazyka, pro něj tolik charakteristický. Nevšiml si, že by tohle kdokoliv jiný dělal a znovu se usměje. A pak očima ve vteřině klesne k jeho klínu, kde pod látkou kalhot mizí Hydova dlaň. On si… sám sobě… no tohle! Mana není schopný odtrhnout od toho oči a vší silou potlačuje touhu sáhnout úplně stejně sám na sebe. Je to takový pudový impuls. Takový skandál! Pozoruje ho tak dlouho, dokud se Hyde neocitne zase u něho a nenavede si jeho dlaně na boky. Udělá několik rychlých gest o tom, že jemu se to ale líbilo tak, jak to bylo, než se pousměje a vrátí svoje dlaně zpět, aby mu ty kalhoty opravdu stáhl. Před očima se mu nabídne výhled úplně na všechno a on… už se nejspíš ani nečervená. Ta masáž je velmi příjemná, dodává tomu všemu tu pravou atmosféru a sám mu chvíli věnuje podobnou na jeho bocích, ale pak mu ukáže na vanu. Chce, aby si tam vlezl jako první, než si tam velmi opatrně a hbitě vleze za ním. Usadí se mu rovnou obkročmo na klíně a přes jeho rameno se natáhne pro mýdlo. Tedy snad, protože vypadá úplně jinak, než to, co měl na zámku. Je tu hrozně málo místa a nejspíš si tu oba přivodí několikero modřin, ale to nevadí. Nalije si mýdlo do dlaní a je to poprvé, co myje někoho jiného na místo, aby to bylo opačně. Moc se mu líbí vytvářet mydliny v jeho vlasech, vrtá se v nich dlouho a jakmile to Hydovi začne být dost příjemné, spojí s každým zabořením prstů i vláčný, ale intenzivní pohyb boky proti jeho klínu. U toho mírně zakloní hlavu a bez ustání hledí rovnou do jeho očí, aby mu neunikl ani kousek jeho reakce. Čas na to, aby se stal pánem zámku, tak, jak mu přísluší. Teď bude po jeho. Konečně se posune z vlasů na šíji a jede po ní rovnou i nehty, nechávaje za sebou rudé šrámy, konejšené mýdlem a horkou vodou. Začíná ho popadat neskutečná vášeň. Brání mu ve všech pokusech se ho dotýkat nebo ho líbat, vždycky mu strčí ruce zpátky pod vodou a pokárá ho přísným pohledem. Čím víc chce Hyde zlobit, tím intenzivnější jsou pohyby jeho boků a nakonec zvedne varovně ukazováček do vzduchu. Chvíli ho tak nechá a pak už dlouhé nehty sjíždějí rovnou přes prsa a břicho až pod hladinu a hrozí, že se nezastaví ani mnohem níž. Zastaví, ale vážně na poslední chvíli. +Lekl ses?+ Zeptá se ho v duchu pobaveně. Moc si chce sáhnout, ale ještě ne. Přiblíží rty k jeho, ale jen na několik milimetrů a polibek stále nikde. Hraje si s ním a trápí ho, než si do dlaní nalije další dávku mýdla a položí je zpět na ramena, aby se to samé dělo na Hydových zádech. Musí ho přimět odlepit je od opěry vany a zastaví se tak tak, aby mu těmi namydlenými prsty nevjel pod hladinou až opravdu daleko. U toho v podstatě naléhá horní polovinou těla na jeho a pořád drží rty těsně od těch jeho. 

Hyde

Hrozně doufal, že se mu jeho představení bude líbit. Mrzelo by jej, kdyby to bylo jinak. Naštěstí už dokáže dost dobře přečíst většinu výrazů v jeho tváři a ví, že to může klidně někdy udělat znova, hlavně ten dotek ve svých kalhotách. On s tím rozhodně problém nemá a ani se spoustou dalších věcí, ale něco si pořád nechává pro sebe. Možná by ho nakonec opravdu vyděsil. Na jeho tváři hraje spokojený úsměv, který se částečně změní na slastný, jakmile se ho Mana dotkne a osvobodí z kalhot. Je to příjemné a jeho doteky také. Vystoupí ze svých kalhot a jemně kývne hlavou, když mu naznačí, aby si do té vany vlezl. Jen doufá, že díky malému představení nebude už voda ledová. Naštěstí není a on se do ní s přivřenými víčky ponoří. Vzápětí však oči otevře, aby na něj viděl a užil si každý jeho pohyb. Fascinuje ho, jak voda hladí jeho tělo. Je na něm vidět překvapení, když se Mana rovnou usadí na jeho klíně. Ruce mu automaticky vystřelí k okrajům vany, které stiskne s dlouhým výdechem. Už jen tohle mu stačí, aby to s ním řádně zacloumalo. Mohl se k němu usadit zády, nebylo by to o nic méně dráždivé, ale taková přímočarost...To prostě nečekal.

"Hm, jsi samé překvapení, ale nepřestávej." Pobídne jej touhou podbarveným hlasem, kterému dodá melodičtější podtón a na krátkou chvíli si dovolí sevřít jeho boky a věnovat jim krátké pohlazení. Za chvíli už však nemůže nic. Mana se rozhodl, že ho svým chováním prostě a jednoduše zničí. Nepomyslel by si, že se něco takového vůbec stane. Moc dobře si vzpomíná, jak to měl celé v rukou on, když mu zouval jeho botky a teď tohle?

"Jsi dokonalejší, než jsem vůbec tušil." Složí mu upřímný kompliment a je vidět jak moc svá slova myslí vážně. Je zaskočený, ale nechce už nic jiného. Zaboří ruce pod hladinu a nechává hýčkat svou kůži i vlasy. Sveze se o pár čísel níž, jak moc krásně nesnesitelné to je. Mučení, které by si dal klidně sedmkrát do týdne. Prsty zatíná do dlaní, aby odolal pokušení se ho dotknout a oplatit mu péči. Několikrát se opravdu neovládne a s tichým zasténáním ho pohladí po polovičkách a bocích. Hned na to je ale napomenut, že to dělat nemá.

"Ale když já tolik chci." Zaprosí ho slovy a i výrazem ve své tváři. Asi by si vydělal hodně yenů, kdyby tohle zkusil na ulici. Jeho hlas protne koupelnu s první pohybem Manových boků a už zaklání hlavu přes okraj vany a tiskne víčka k sobě. Ještě pár minut to vydrží a to bude vážně vrchol jeho sebeovládání. Dělá s ním neskutečné věci a to se ho jen dotýká. Co bude dělat, až se opravdu stane to, na co se celou dobu tolik těší? Asi se vznese jako mýdlová bublinka a pak praskne s vyvrcholením.

"Já, já..." Dostane ze sebe už hodě udýchaně, než tiše sykne pod citelným pohybem jeho nehtů. Prudce vydechne, jakmile je ucítí příliš nízko a vytřeští na něj oči.

"To snad..." Podaří se mu dostat skrze rty, které už si soustavně okusuje. Nejradši by ho popadl, přitáhl k sobě a zároveň ho chce nechat, aby ukázal, co se v něm schovává. Povolí své tělo, když se Mana nedostane až do jeho klína a znovu vystřelí dlaněmi k okrajům vany, aby je svým stiskem skoro rozdrtil.

"Jen malinko, jen trošičku." Brouká mu do rtů, když Mana donutí se víc narovnat a dostává se pozornosti i jeho zádům. Několikrát se pokusí si jeho rty vychutnat. Je to marný boj, on ho prostě nechce nechat. Už je měl skoro na dosah, jsou tak blízko a pořád nic. Asi se zblázní na místě. Jediné, co snad může udělat, je trochu se pohnout v bocích, aby ho donutil cítit jen trošičku dráždění, které mu v neskutečné míře dává Mana.

"Budeš mě mít na svědomí, jestli mě nenecháš se tě aspoň dotknout. Tak moc bych chtěl." Šeptá mu do rtů, ale už se víc ovládá a nezkouší nic navíc, zatím.

"Copak nechceš cítit mé ruce úplně všude. Moje rty, kterými bych si tě hezky rozmazlil. Však už ví, jaké to je." Snaží se ho přemluvit slovně, když nemůže jinak. 

"Znám jedno speciální místečko, které tě pošle do nebe, Mana-chan. Moc rád ti ho ukážu a s ještě větší radostí poletím s tebou." Vábí ho svým hlasem, který prý dokáže divy a teď toho patřičně využívá.

"První by přišla na řadu tvá ramena. Po nich hezky přes boky až na ten dokonalý zadeček a pak mnohem dál." Nebojí se popsat mu, co všechno by s ním s radostí prováděl.

"Slíbím ti, že tvůj hlas uslyší až na ulici a užijí si ho stejně jako já. Já vím, jak hezky umíš zpívat, musí to nutně slyšet na druhý konec Tokya a ty už přece víš, jak je velké." 

Mana

Je prý samé překvapení, to neznělo tak, že by mu se mu to nelíbilo a Manovi to maličko přizvedne koutky, ale teď nechce dávat příliš najevo, jak moc mu to imponuje a jak nejistý ve skutečnosti je tím, co dělá. Chce působit mnohem sebevědoměji, trochu přísně. On skutečně nemá v plánu přestat. Teď už v jeho světě existují jenom oni dva a tenhle byt a není nic, co by pro něho neudělal. Hyde dal najevo, že se mu líbí tyto věci, tak budou dělat tyto věci a nejspíš ani sám netuší, že by mohl přijít vážně s čímkoliv a Mana by mu rád vyšel vstříc. Jeho život vlastně vždycky fungoval hodně jednoduše a teď se jenom přehodil z režimu zámek a poslušnost otci, na byt a láska k Hydovi. Musí se znovu usmát, ale jen tehdy, když se Hyde zrovna nedívá. Líbí se mu, jak si vrní blahem, když se mu boří prsty do vlasů i to jeho škemrání, aby si na něj mohl sáhnout. Ne, ne, teď velí Mana a je to poprvé v životě, co může. Po pravdě se mu v té nové pozici opravdu moc líbí. Skoro by si mohl sáhnout na jeho touhu při všem tom škádlení, je mu z toho opravdu horko i bez té vody kolem nich a dělá to s ním neskutečné věci. Nikdy by si nepomyslel, že by dovedl někoho dostat do podobného rozpoložení. Šlo jenom o to přestat se bát, nic víc. Jediné, co bude mít na svědomí, je Hydova slast, ale teď nemá volné ruce na to, aby mu to mohl říct. A pak nastane Hydovo osobité přemlouvání. Čím víc toho Mana poslouchá a představuje si to, tím je horší udržet si svou novou roli a nepodlehnout mu. Říkal na zadeček a mnohem dál? Asi si začíná trochu domýšlet, o čem by tak mohl mluvit a na chvíli se mu zkoumavě podívá do očí. Pak ale trochu vyprskne smíchy, když mu Hyde řekne, že bude slyšet přes celé širé Tokyo a musí si u toho honem dát jednu dlaň před ústa. Teď mu to celé zkazil a aura přísnosti je pryč. Hmmm… Zvedne ukazováček a předvede mu Ty, ty, ty. Přesto na okamžik sevře jeho dlaně na okrajích vany a přitlačí, aby mu tím dal najevo, že je má nechat tak. Pak se rty konečně přiblíží k těm jeho, ale mine je a dostane se až k oušku. Nejdřív ho na něj jenom několikrát jemně políbí, ale nakonec mu zajede jazykem dovnitř, vsaje jeho lalůček a už s tím nepřestane. Laská ho a škádlí, okusuje a líbá a u toho zajede oběma dlaněmi pod hladinu mezi jejich těla a začne mu v jeho klíně předvádět, co se od něho už naučil. Jednou dlaní hladí a mne jeho chloubu a tou druhou se dostává zepředu ještě dál i na další citlivé části jeho klína. Přece má dvě ruce, tak proč je nepoužít najednou? Palcem přejíždí po jeho citlivé špičce, odhaluje ji a dráždí a kdyby snad Hydovy ruce chtěly zase přestat poslouchat, naznačí mu honem, že jsou tady na dosah ručníky a těmi ho prostě sváže. Po chvíli vymění ouška, aby si příliš nezvykl a sám sebe dostává do kolen tím, jak se vlastním klínem otírá o jeho břicho a pocitem momentální moci.