Hromadné - Asi toho máte hodně společného. - část 2.

 

(Pohřeb)

Aoi, Die, Megumi

Megumi pro tu chvíli nic neřekne, ale Aoi není první asistent jejího manžela, se kterým on spí a je to prostě potupa, aby tu s nimi byl. Dokud je jeho žena, nemá Uruha na nic podobného právo. Je to hanba, kterou jí způsobuje a soud k tomu určitě přihlédne. Raději si způsobně otře rty do ubrousku a předstírá, že ji přešla chuť. Bohužel slova Akiho způsobí, že Aoiho pryč poslat prostě nemohou, i když ona je přesvědčena o tom, že to dělá jenom kvůli Uruhovi a ne proto, že by to byla pravda. Aoi to všechno poslouchá raději mlčky, ale tenhle oběd chutná hodně hořce a i když je jídlo skvělé, vůbec neví, co mu servírují. Cítí se tu jako pes uprostřed kočičí smečky a neumí v tom chodit tak obratně jako ony. Vlastně čeká, kdy ho zaženou do kouta a uštvou a jediné, co mu zbude, je kousat, což teď není ten nejlepší nápad. Už zase má náladu pod bodem mrazu, takže mu ten Akiho nechtěný vtípek nejdřív nedojde. To až když se podívá na Uruhovy cukající koutky a Dieho blahosklonný úsměv. "Posledně jsi byl docela proti, Aki-chan..." Připomene jim Die, jak některé věci mohly dopadnout a neopadly a Megumi si snad ani nechce domýšlet, o čem to všichni čtyři mluví. Už jí začíná být jasné, že tohle pro ni dobře nedopadne, když se pánové spřáhli do smečky, ale minimálně zařídí, že se Uruha sám zdiskredituje a rozhodně ji nevyhodí na ulici s prázdnou. Když se manželé chtěli urvat ze řetězu, většinou své ženy museli vyplatit tak dobře, aby se necítily ukřivděné a ona se bude cítit hodně ukřivděná. Neklidně si poposedne, když Uru všem předhodí, jak mu nepomáhala s pohřeb.

"Copak jsem mohla? Zavřel ses ve svém domě a nikoho k vám nepustil. Opravdu mě z toho chceš obviňovat přede všemi?" Obrátí k němu nic neříkající pohled a Aoi zostražití. Tohle pro Uruhu nevyznívá dobře a ona má bohužel pravdu. Je v konverzaci dost obratná a oni by si mohli tak akorát naběhnout. Je přesně ten soupeř, u kterého je lepší nic neříkat, aby to nebylo použito proti vám. Pod stolem jemně stiskne Uruhovo stehno, aby se mu to pokusil naznačit. +Jestli si budeš myslet, že tě svádím na smuteční hostině, tak si mě večer nepřej.+ Pomyslí si ještě, i když by tou dlaní nejraději vyjel mnohem výš. 

Die se mlčení zatím drží, ale je to spíš proto, že se pokouší vypít většinu alkoholu sám. Jinak by to tady asi nepřežil a když se to tu válí a nikdo nechlastá? Přece to tady nenechá… Když si Seiko rýpne do Aoiho, Die vyprskne smíchy a Aoi po něm střelí vražedným pohledem, zatímco se někteří hosté pohoršeně ohlížejí. Co je tu dnes pro smích? Die se s mumláním omluví a radši si nalije už asi desátého panáka. Ještě chvíli a rozesměje se nahlas. Pak se bude Akimu asi dlouho omlouvat, ale tohle Seiko prostě trefila. Uru se nenechá, zmíní, kde je ho třeba, Die to nedokáže a už se řehtá a Aoi nazlobeně bouchne ubrouskem o desku stolu. Už chce vstávat a vážně jít kouřit, ale Aki je popožene k jídlu, takže se zase zarazí do židle a sáhne po hůlkách. +Kruci.+ Zbytek hostiny proběhne v jistém klidu zbraní a pak dojde na kondolence a loučení se před krematoriem. Trvá to dlouho, než odjedou úplně všichni a Megumi se otočí ke svému manželovi. 

"Hodláš se vrátit domů nebo se zase zavřete ve svém pánském doupěti, kde budeš předstírat, že neexistuju, Uru-chan?" Zeptá se ho a Die odněkud z pod saka loví flašku. Nejspíš už se ani netrefí do dveří od auta, ale ostudu nedělá. Aoi stojí dva kroky od něho a pro změnu tahá už asi pátou cigaretu a Megumi si je oba prohlédne dost kriticky. A tihle teď utvářejí Akiho osobnost…

Aki, Seiko, Uruha

Uruha už se nadechuje, aby jí něco řekl, ale Aki to celé přeruší svým pozváním k dalšímu jídlu. Zůstane radši sedět s klidnou hlavou a  podvědomě postřehl i Aoiho vstávání a nejspíš odchod.+Jen zůstaň pěkně sedět nebo mě klepne.+ Prosí ho v duchu a ví, že i když je tu Aki a Die, je jeho hlavní oporou, aby Megumi neřekl něco hezky od plic. Tohle jí je tak neodpustí a už by mu stačilo i to, že se daly dohromady se Seiko. Vnímá taky Aoiho dlaň, kterou má položenou na stehnu, ale nesklopí k ní oči, aby k ní nepřilákal pozornost. Ještě by ji Aoi dal pryč a i když mu je horko, tak ji tam rozhodně chce. Stejně si ale neuhlídá oči, aby k němu netěkl pohledem a nepozvedl pravý koutek v provokativním pousmání. Samozřejmě, že by věděl, co by mohli později dělat a ta ruka je dost vysoko, aby ho to napadlo. 

Aki mezitím tiše konverzuje s další rodinou. Během toho si vkládá mezi rty další a další sousta, i když se mu spíš mění na prach. Tohle je teda pohřeb, jak se patří. Ještě by se mohly začít tahat na světlo rodinné rozepře v jiných částech nebo začít přetahování o majetek a může se poplácat po rameni, jak to hezky nezvládl. Nic podobného se ale nestane, jen pár náznaků, které celkem bez obtíží odpálkuje nechápavým výrazem a stočí hovor okamžitě na jiné téma. Nikdo naštěstí nemá dost kuráže na to, aby něco podobného tahal na světlo přímo tady. 

Seiko si taky do pusy nevidí a nedělá to všem o nic jednoduší. Die zdá se pobavila a vypadá to, že je z podobného těsta jako ona. Šlo by toho využít nebo už je příliš stažený na jejich stranu? Za to s Aoim to očividně zacloumalo a tak se nakonec vítězoslavně pousměje. Nedá mu nic zadarmo, to ani náhodou.

"Někdy je pravda malinko nepříjemná, ale i to se stává." Prohodí do prostoru s posledním rýpnutím a okázale se od nich odvrátí k Megumi, když ji něco tiše prozradí a u toho se pousměje. 

Víc už se toho naštěstí stát nemůže a Uruhu i Akiho to ukolébá k většímu klidu. Oba se už těší, až to budou moct rozpustit a podle Aoiho výrazu nejsou sami. Odeberou se před svatyni, přijde na loučení se všemi hosty. Aki je v obležení a Uru všechny probodává pohledem, aby mohl zasáhnout, kdyby se u něj někdo zdržel déle a chtěl mu lámat brouky do hlavy. Pak by jistě zasáhl. Jeho pozornost si ale ukradne Aoi opodál a už k němu vykročí. Ještě pár minutek a můžou si klidně dopřát jen svou vlastní společnost. Stačí jen, aby se za nimi zavřely dveře auta. Zarazí se  půli kroku, kdy k němu dolehnout slova, jeho snad už brzo bývalé ženy. Krátce sklopí hlavu k zemi, než se otočí čelem k ní a podívá se jí do očí.

"Hodlám se vrátit tam, kde bych měl být a to je teď momentálně s Akim. Moc dobře víš, jaká byla dohoda mezi Kantem a mnou." Připomene jí, čeho kdysi byla součástí. Probodne ji nenávistným pohledem, ale stojí vzpříma v jeho tváři je ledový výraz, který používá na svých jednáních a který dost dobře ovládá. Aki, který doteď stál u Die a kryjíc pobavený výraz, se ho snažil nasměrovat do dveří auta, zostražití taky. Tohle není dobré a moc dobře si to uvědomuje. Radši dojde k Uruhovi a vezme ho zlehka za zápěstí. Teď už mají rozhodně pozornost zbytku rodiny, která tu ještě zůstala. Nadechne se, aby mu zabránil mluvit dál, ale Uru jen zavrtí hlavou.

"Mám taky jednou otázku, má drahá. Vážně sis myslela, že jistým telefonem ukážeš, jak jsem neschopný se o Akiho postarat." Nechtěl to říkat nahlas, chtěl si to nechat pro sebe, ale tohle je na něj příliš.

"A ty si nedáš říct a chceš říkat svému muži, co má a nemá dělat?" Pozvedne obočí.

"Už toho bylo dost. Zrada v rodině, tu nepřežij nikdy. Ale poslat na nás novináře v tu nejhorší chvíli..." Pozvedne hrdě bradu a neujde mu malinko vyděšený pohled Seiko. Jeho IT bylo na velmi dobré úrovni a za menší úplatek zjistil od jistého novináře zbytek.

"Telefon v našem domě, vážně Megumi?" Zavrtí nad ní hlavou. Samozřejmě ví, že to byla jeho sestřička, ale...Proč toho teď nevyužít?

"Nechtěl jsem to vytahovat na pohřbu mých přátel, ale nedala jsi mi na výběr. Už se mi nechce být za toho špatného. Je mi líto, ale my dva jsme spolu skončili." Kývne rázně hlavou a vezme Akiho kolem ramen, než se otočí.

"Die-chan, to je kufr, buď tak hodný a zkus zadní sedačku." Poradí mu s nádechem pobavení a najednou je mu podivně lehko. Alkohol za to nemůže, jen má prostě skvělou náladu a je to povznášející pocit. Hned toho využije, sjede očima celou Aoiho postavu a s mlsným pohledem na něj nepokrytě mrkne.

"Další večeři si dáme s právníky, má drahá a nezapomeň vzít Seiko, ta ti jistě ráda poradí."

Aoi, Die, Megumi

Aoiho cosi zastudí někde hluboko v žaludku. Vůbec si neumí představit, co by dělal, kdyby se Uruha opravdu rozhodl odjet s ní, ať už z jakýchkoliv důvodů, třeba jenom něco zařídit. Klopí oči ke špičkám svých naleštěných drahých bot a úmyslně na ně nechá dopadat popílek, ale uši má natažené směrem k nim. Megumi se dívá hrdě a vzdorovitě do očí svého muže. Podle toho, co právě říká, to samozřejmě zní tak, že má pravdu, ale sám moc dobře ví, že už se celé měsíce nechová tak, jak by se manžel chovat měl. To vůbec není zrovna o dnešku. Ať přede všemi předstírá, že to tak není, ona a nejen ona zná pravdu. 

"Samozřejmě. Pro dnešek to snad obhájíš i sám před sebou, až se podíváš do zrcadla. To děláš docela často. Znáš ten román Dorian Gray? Taky byl tak pyšný… zjistit si, jak to skončilo." Řekne mu a otočí se na patě, aby odešla k vlastnímu vozu. Aoi pro sebe povytáhne obočí. No páni, ta ale uměla prskat. Die se pobaveně šklebí a naznačuje skóre jedna nula pro Megumi, aby Uruhu trochu potrápil. Jenže pak Uruha začne mluvit ještě o něčem, Megumi se zastaví a zaskočeně se ohlédne. V její tváři sedí nechápavý výraz. Vůbec netuší, o čem to Uruha mluví a rychle kmitne očima kolem sebe. Všichni je poslouchají, doslova jim visí na rtech. Dokonce i Aoi zvedne hlavu, aby se na ní podíval. Tohle skutečně udělala? Byla to ona, kdo je tam za nimi poslal? Megumi se rychle podívá na Akiho. Nespatří v jeho očích žádné pohrdání, nevidí v nich vlastně vůbec nic, ale co může teď udělat? Hádat se s Uruhou přede všemi? 

"Myslela jsem si, že i když si my dva nerozumíme, jsi vlastně rovný člověk, Uruha-san. Nejsem si ale jistá, jestli sám neoplýváš stejnou pověstí, jakou šíříš o Seiko. Ta záležitost se brzy vyjasní a moje ostuda to nebude." Zakončí jejich setkání, než se schová ve svém voze, kde se nepokrytě rozpláče. Taková ostuda! Přinutil ji ztratit tvář přede všemi. Aoi se celou tu dobu dívá stejným směrem, ale ne na Megumi. Na Seiko. Zahlédl ten výraz a nezdálo se mu, že by byla Megumi tak skvělá herečka. Rozhodně v tom nebyla tak nevinně jako vystupovala. Věděl od Uruhy hodně o jejich společném soužití i o tom, že to takhle nešlo už dlouho. Nevykašlal se na ni pro nic za nic, jenže dneska… není mu z toho vůbec dobře. Když si nastoupí společně do auta, nedovede z toho mít tak povznesenou náladu jako on. 

"Jestli to nebyla ona, není to fér..." Řekne a je mu jasné, že ji tím Uruhovi okamžitě zkazí. Die si povzdechne a podívá se z okýnka. 

"Nebuď takový andílek Aoi-chan, Uruha se nerozvádí jenom pro tvoje pěkný oči. Nemysli si, že do něj nezatne drápy, až na to dojde." Sdělí jim svůj názor. 

"Já vím." Povzdechne si Aoi. 

"Ale jestli je nezavolala… o co jsme lepší..." Trvá si na svém a zarytě hledí z okýnka. Bylo toho na ně na všechny moc. Na něj, na Uruhu i Akiho, nejspíš i na Die. Megumi bude z rozvodu těžit jako nikdo, obracela rodinné mínění proti Uruhovi celé roky, ale nebyla zlá jako Seiko. Nebo ano? +Neměl ses do toho plést...+ Vynadá si v duchu a nahmatá Uruhovu dlaň, ale najednou se vážně bojí, že si ho jen tak neudobří. 

"Promiň, zapomeň na to..." Hlesne. Die protočí očima. 

"Jestli na sebe budete prskat, přísahám, že k Akimu nepustím ani vás." Řekne jim.

Aki, Seiko, Uruha

Pyšný? On nikdy nebyl pyšný, jako jeho sestra nebo ano? Něco se v něm pohne, protože má Megumi možná malinko pravdu, ale ani za nic jí to nepřizná. Z druhé strany to, co jí právě řekl i když věděl, že to není pravda, nebylo úplně fér. Možná na to opravdu doplatí, ale nešlo tomu poručit. On chtěl zachovat tvář a přejít celý tenhle pohřeb v klidu,  už jen z úcty, ale ty poznámky už  na něj byly příliš. Jak to mohl ovládnout? Měl by, už jen proto, že je to on, kdo se chce rozvádět, i když jejich manželství nebylo šťastné. Ne, zaslouží si to a taky se trefila do Akiho a Die, které mu byl na blízku celou dobu a dokázat to, že se Aki vzchopil a zařídil celý obřad sám. A za to je klidně bude bránit i za cenu vlastní hlavy. Mírně se zamračí.

"To jsem si myslel i já o tobě, má drahá, ale to už je dávno." Opáčí jí klidně, i když trochu smutně. Vážně ze začátku věřil, že našel někoho, s kým by si rozuměl. Byla to blbost, stejně jako roky udržovat jen navenek funkční manželství. +Já se s tou ostudou naučím žít.+ Odpoví jí v duchu a pár vteřin kouká na její záda, těkne očima k Seiko, která už radši mizí a pak se otočí na patě a jde k autu a něco si tiše prská pro sebe. Cestou mine Akiho, který na něj nepřestává zítra a položí mu ruku na rameno.

"Je mi líto, neovládl jsem se." Povzdechne si krátce, ale pořád má pocit, že přece jen vyhrál. Prozatím. Ten ho opustí hned, jak si sedne vedle Aoiho do auta a podívá se na něj překvapeně.

"Máš pravdu, nebylo to fér. Ale její házení klacků pod tvé nohy taky ne. A podmínky, které jsi měl už vůbec ne." Podívá se mu upřeně do očí a už má zase ten nic neříkající výraz, kdy není jasné, co si myslí. Odvrátí od něj pohled a podívá se okýnka ven. Aki zarytě mlčí, protože je mu malinko Megumi líto, ale o to víc Uruhy. Vždyť se tolik let držel a byl takový, jaké ho chtěla. Ty jeho zálety...On na ně rozhodně nekouká tak, jak možná ostatní. Teď už ne, když ví, jaké to je najít ten správný pocit. Asi by se snažil podobné, kdyby věděl, co chce. Uru neodvrátí ohled od okýnka.

"Nezavolala Aoi-chan, to byla Seiko." Odtuší klidným hlasem, který nese neparný náznak smutku, než krátce stočí oči na svou dlaň a malinko se pousměje. Veselé to ale není.

"Neomlouvej se, máš pravdu." Zatne malinko víc čelisti. Má, ale stejně by to udělal znovu, kdyby měl tu příležitost a byla to stejné situace. Nerozhodl by se jinak. Možná trochu pomsta, všechno za ty roky vrátit. Našel by mnohem víc věcí, ale ty zrovna vytahovat nechtěl. Aki se krátce uchechtne, ale moc dobře vnímá houstnoucí atmosféru v autě. Die to ovšem jako vždy totálně zabil.

"Byl to pitomý den. Začal jsem to já, když jsem tě přivedl ke stolu. Myslel jsem, že to pomůže." Pokrčí krátce rameny. Asi to nebyl ten nejlepší nápad, ale...Myslel si, že Uru potřebuje podporu.

"Jsem přesvědčený o tom, že by to dopadlo úplně stejně, i kdybys to neudělal. Měl bych ti poděkovat, že ses toho nebál." Sdělí mu Uru a když auto zastaví před jejich novým sídlem, vystoupí jako první a s rukama v kapsách míří k domu, aniž by na kohokoliv počkal.

"Nebylo to fér, Aoi-kun. Ale kdo kdy k němu by fér?" Prohodí Aki, když ho poplácá po rameni a vydá se za ním.

"Hlavně tref ty správné dveře, Die-chan. Chci tě u sebe v posteli, tohle byl fakt těžký den, potřebuju rozptýlit." Dobírá si ho malinko. Uvnitř zamíří automaticky k baru, kde nalije Uruhovi sklenku a donese mu ji až ke dveřím na terasu.

"Jsi hrozně pyšný, víš o tom?" Podívá se na něj koutkem oka, když mu vtiskne sklenku do dlaně a pak se tiše rozesměje.

"Jeden by ti to záviděl." Mrkne na něj a podívá se do zahrady.

"Myslím, že táta by byl rád, že sis to nenechal líbit." Pokrčí zlehka rameny a už si strká cigaretu o koutku.

"Ale může za to Aoi, viď?" Zeptá se ho, než stočí oči jeho směrem a pak si připálí.

"Dřív bys jí to odkýval a šel, protože by ti to za to nestálo. Mají nás v hrsti ty naše zlatokopky." Pokouší se mu malinko zvednout náladu a možná to opravu malinko působí, protože Uruhovy koutky se pozvednou, než se napije.

"Víš jaké to je co?" Oplatí mu otázku otázkou.

"Udělal bys úplně cokoliv, kdyby to bylo v tvých silách." Povzdechne si krátce.

"To jo, seskok padákem, skok z mostu...s lanem, dokud mě nenechá, tak vždycky s lanem." Prohodí Aki a dloubne Uruhu do boku.

Aoi, Die

Aoi skloní oči ke svému klínu a v tu chvíli mlčí. Ne, nebylo to hezké, co se odehrálo u stolu a kam obě dámy mířily a to netuší ani polovinu toho, co o nich s Diem roznášejí. A ano, měl by mnohem víc stát při svém budoucím muži po tom všem, co od něj ví, jak jejich manželství vypadalo. Jen mu tenhle krok prostě nepřišel správný. Podle výrazu v Uruhově tváři, který si nasazuje, když nechce, aby do něj někdo viděl, třeba u schůzek a sjednávání obchodů, je mu jasné, že měl vážně radši mlčet, jenže… prostě je tu pořád dokola to jenže. Příliš zásadový Aoi a všeho moc škodí. Znovu se na Uruhu podívá, když po chvíli potvrdí, že to byla Seiko. Jenže i když mu Uru řekne, že má pravdu, stejně z toho nemá o nic lepší pocit. Asi se zase nutně potřebuje opít. V posledních dnech to dělali všichni čtyři podezřele často. Už aby tohle období bylo za nimi. Když se mu navrch začne omlouvat ještě i Aki, má pocit, že z toho auta vystoupí a dobrovolně si stoupne pod kola. Sjede na sedačce výrazně níž a se zachmuřeným výrazem hledí z okýnka až dokud nedojedou domů. 

"Jeden by z tebe dostal depresi..." Brblá Die a pohrává si s Akiho dlaní. 

"Já myslím, že byl pitomý nápad už jenom to, že ses kdy stal sekretářkou pana šéfa. Jenom nám ničíš život." Rýpe dál, ale Aoimu to zvedne koutky jenom nepatrně a jenom na chviličku. 

"Asistent." Opraví Die. 

"Tak asistentka, no..." Culí se Die a Aoi protočí očima, zatímco vystupují. Když od něj Uru zamíří beze slova pryč a ani na něj nepočká, má už vážně chuť alespoň nakopnout to drahé auto. A ano, i ten Akiho komentář zní jako Prostě jsi to celé posral. Die spokojeně sleduje Akiho zadek, zatímco se trochu nejistě drží na nohou a čeká na Aoiho alespoň on. 

"Nesmíš vidět věci tak černě." Sjede pohledem celou jeho postavu ve smutečním obleku, vlasy, oči… vlastně… měl někdy Aoi něco jiného, když nepočítá bílou košili? Křiví obličej, aby bylo jasné, na čím přemýšlí a Aoi se na něj nevěřícně podívá. 

"Jak chceš v tomhle být nad věcí?" Zeptá se ho a Die pokrčí rameny. 

"Co je ti do jeho bejvalky? Teď jste tu vy dva… Jestli ho štve, asi k tomu má důvod, tak do toho nestrkej čumáček, sekretářko. Manželka ještě nejsi..." Usadí ho i on.

"Pojď se opít." Popadne ho Die za loket. Konečně něco, co zní Aoimu jako rozumná řeč. Společně zamíří rovnou k baru, kde mu Die začne vyrábět prvotřídní Koktejl zapomnění, jak tu věc právě pojmenoval a Aoi se na něj vážně těší. 

"Tobě se to řekne, tobě je všechno jedno." Brblá nad skleničkou a Die se na něj zvláštně podívá. 

"Není mi všechno jedno, ale nehodlám ztrácet čas s věcmi, které nezměním, s lidmi, kteří za to nestojí a s kravinama, které mi akorát zasviní hlavu. Na zdraví." Pošle do sebe dalšího panáka. Aoi se zamyslí nad tím, že to asi není úplně špatná filozofie, jen si není jistý, že je schopný si to v hlavě takhle nastavit. Trvá to asi dvacet minut, než začne Die dohánět v solidní opilosti a za chvíli se z nitra domu ozve huronský smích, který je jistě slyšet až na terasu, když zrovna společně sledují hodně lacině natočený film na porno kanálu.

Aki, Uruha

"Aki, ty jsi úplně v pasti." Zasměje se krátce Uru a napije se ze své sklenky.

"Odkdy nerazíš heslo, jednou a dost?" Pozvedne nepatrně obočí a podívá se na svou společnost, která právě vyprázdnila sklenku jedním douškem. Aki se jen uculí a oplatí mu pohled. Skoro to vypadá, že se snaží tvářit nevinně.

"Já nevím, asi od doby, kdy se moc dobře bavím v jediné posteli." Málem by si začal pískat, než se zarazí a zamyslí nad tím, co řekl.

"No spíš s jednou osobu nejen v posteli a..." Zastaví ho až Uru gestem dlaně.

"Víc asi vědět nepotřebuju, pořád jsi spíš má rodina." Protočí nad ním Uru očima v sloup. Ještě chvíli postávají stranou a vzpomínají na Akiho rodiče a na společné zážitky, kterých bylo nespočet, než se od vedle ozve hlasitý smích. Oba se na sebe podívají s pozvednutým obočím.

"A to jsem si myslel, že čeká, až se na něj přestaneš mračit." Prohodí pobaveně Aki, než kývne hlavou za sebe.

"Jdeme se tam podívat nebo radši ne?" Uru se naoko zamyslí a pak se ušklíbne

"Asi spíš jo, ještě nevíš, co umí Aoi s půllitry." Upozorní ho na fakt, který by se klidně mohl stát a s o moc lepším výrazem se vydají zpátky, aby našli ty dva u...

"Porno?" Diví se Uru a ohlédne se na Akiho, který má oči přilepené na obraze.

"A ještě tak béčkový. A já myslel, že máš vkus." Rýpne si do Die.

"Vánoce ve vířivce měly aspoň styl." Přihodí ještě poznatky ze své vlastní zkušenosti.

"Hm, to jsem viděl a souhlas, tohle tomu nesahá ani po kotníky. Jen se podívej." Přidává se i Uru s hodnotícím výrazem.

"Hýkají u toho jako osli." Podívá se na Aoiho, který už má očividně popito a položí mu ruce na ramena, než se nakloní k jeho oušku.

"Tímhle si zpravuješ náladu?" Pošeptá mu a koutkem oka se podívá na Akiho, který se vřele usměje a kývne hlavou.

"Kdybys nebyl jak houba, asi ti pošeptám, že vím, jak ti náladu zpravit, ale...Pokud koukáš na tohle..." Dobírá si ho dál. Aki vedle není pozadu. Usadí se na područku pohovky a předloktím se zapře o opěrku, aby byl Diemu blíž. V puse už má lízátko, které si ukořistil u stolku, který míjeli a nepokrytě se s ním hraje. No rozhodně mu to jde mnohem lépe, než těm v tom videu. Lízátko jak lízátko. Oči má pořád přilepené na obrazovce a neví, jestli se má smát nebo to nějak komentovat.

"Tohle ale není špatný." Poukáže na scénu s autem, okýnko se dá taky asi dobře použít.

"Až na ten výraz." Dodá ještě s jasnou poznámkou, že on má rozhodně lepší. Když přijde na obraz na naplácání, Uruhovi se zablýskne v očích.

"Vidíš, že mě to nenapadlo hned. Dneska by se to mohlo hodit. Trochu se vybít." Je jen těžko říct, jestli by si plácl on nebo by se klidně nechal a jeho výraz neprozrazuje nic navíc. Jak kdyby se s Akim domluvili, že ten pohřeb a všechno, co se tam stalo, nechají za sebou. Konečně se narovná a zamíří k baru, aby jemu i Akimu sklenku dolil. Cestou si shazuje sako z ramen, povolí kravatu a za barem, s očima přilepenýma na Aoiho tvář si začne rozepínat knoflíky. Je v dobrém úhlu, ostatní dva na něj přes obří televizi nevidí, ale jemu bohatě stačí Aoi. Tohle divadýlko je maličká omluva za to všechno, co se stalo a velká za to, co se ještě dít bude. Snad se mu bude líbit.