Hromadné - Asi toho máte hodně společného. - část 1.

(Pohřeb)

Aki, Seiko, Uruha

Pohřeb Akiho rodičů nechtěl nikdo z nich odkládat. Částečně v tom byly tradice a částečně i touha mít to všechno, co nejdříve za sebou. Jistě, byli vychováni tak, že brali smrt jen jako jistý přechod k dalším životům, ale když se Uru podíval na Akiho...Ne, on si tento názor rozhodně nebral za svůj. Svým postojem jasně dával najevo, že bere tuto životní událost za definitivní. Bylo na něm jako na jediném synovi, aby všechno obstaral. Nikdo jiný to za něj udělat nemohl a jeho podpisy byly důležité. Přesto se mu Uru snažil ulehčit ve všem ostatním. Nepřeberné množství prosperujících firem bylo i na něj dost velké sousto, natož tak pro Akiho, který se po každém dlouhém dni zavíral jen s Diem a nechtěl nikoho příliš vidět. Svatyně, květiny, rakev, hosté...Bylo toho na mladého kluka až příliš. Uru tentokrát neváhal zapřáhnout Die i Aoiho. Die měl dost velký přehled, aby zvládal podstatnou část schůzek a dával Uruhovi prostor pro jednání s Akiho příbuznými. A že jich bylo. Byli horší, než supi, těm ptákům by rozhodně křivdil. Snažili se ho připravit o každý yen a nejradši by ho obrali i o střechu nad hlavou. A Seiko nebyla lepší. Kdyby nebyla jeho sestra, asi jí jednu střelí. Prý že o tu loď stejně nikdo nestojí a smrtí se mažou dluhy. Tak to se holčička přepočítala. Aoi už tolik nepracoval jako jeho asistent a staral se o firmu, kterou už dobře znal. Tak trochu ho nahradil a měl jeho plnou důvěru. Nezklamal. Uru sám jezdil do jejich společného domu pozdě v noci a snad poprvé v životě vypadal opravdu unavený. A pohřbem to nekončilo. Dávaly mu zabrat i tahanice s právníky, protože jeho žena se rozvodu bránila zuby nehty a tutlala ho, jak jen mohla. Ani několik schůzek nepomohlo, aby ji domluvil, ani pohřeb jí nebránil v tom, aby mu házela klacky pod nohy. Bojoval s ní i Aoi, když se snažila převzít část starostí nad Uruhovou firmou. Naštěstí tam skoro žádné možnosti neměla. Trvalo celých čtrnáct dní, než se dokončily veškeré přípravy a dnešek...Aki už nespí pár dní. Pořád se s ním nesmířil, pořád ho budí děsivé sny, kdy vidí nehodu rodičů, i když u ní nebyl. Jeho mysl ale pracuje dokonale. Umí si vybájit i tohle. Budil se často s prudkým trhnutím a úplně propocený. Naštěstí byl vedle něj Die a zařídil, aby se alespoň trochu vyspal. Byl mu vděčný, byl vděčný jim všem, že ho v tom nenechali a tolik mu ulehčili. Sám by to rozhodně nezvládl, i když všem povinnostem čelil s kamenným výrazem, který pochytil čert ví kde. Vlastně to ví moc dobře. Uru byl skvělý učitel. Uruha odmítl jet ke svatyni se svou ženou, potkají se až tam a dorazí mnohem dřív, než ostatní hosté. Na místě už by mělo být všechno připraveno. Aki na to najal spoustu lidí, aby se vyhnul věcem, které dělat nemusel. Pořád má pocit, že to zvládnout nemůže. Kráčí za ostatními a z domu vychází jako poslední, když se zastaví a na vteřinu přemýšlí, že dál prostě nepůjde. Nakonec se ale rozjede k černému, drahému autu a nechal se společně s Aoim, Uruhou a Diem odvézt až tam. Před svatyní už na ně čeká Uruhova žena společně se Seiko a jak si dřív nemohli přijít na jméno, stojí u sebe a o něčem debatují. +No jistě, copak ti nabídla sestřičko.+ Proběhne hlavou Uruhovi a neubrání se úšklebku. Vymění si krátký pohled s Aoim a povzdechne si. Tohle bude horší, než čekal. Už jen to, že Aoi bude muset zůstat v pozadí. To prostě nepřežije. Uru vystoupí jako první a počká na Akiho, aby se mohl připojit k přítomným dámám. Málem se neovládne a vezme Aoiho za ruku. Nakonec to ale udělá, protože tu zatím kromě nich nikdo není. Už jen pro ten pocit, že může, že udělá, co on sám chce. Sieko to přejde jen s kyselým výrazem, než se rozejde k Akimu a obejme ho.

"Aki-chan, zlatíčko. Jak se ti vede?" Zeptá se ho možná až přehnaně sladce a Aki v jejím objetí výrazně ztuhne. On samozřejmě moc dobře ví, co se dělo a o co se snažila. Nevěří jí ani trošičku.

"Sei-chan, mám se..." Odmlčí se na vteřinu, aby si rozmyslel, co jí řekne.

"Když pominu situaci, tak opravdu dobře." Najde v sobě všechnu sílu, aby vypadal odhodlaně a neústupně a přemůže svou tvář, kterou donutí k milému úsměvu. Uru mu v duchu tleská, on sám by tak obrněný nebyl.

Aoi, Die, Megumi

Tu noc a ještě pár dní potom, kdy se ukryli v domě na okraji města, si vyloženě užili. Tedy v rámci možností. Věnovali ji vzájemnému sbližování i sami sobě a Aki především truchlení po boku Die a vyrovnávání se se vším, co mělo přijít. Bylo toho opravdu hodně a z Aoiho se na několik dlouhých dní stal pan šéf místo Uruhy. Uru byl skoro neustále pryč nebo zavřený na jednání s příbuznými a neměl čas ani na to, aby si v noci dali společně kafe, natož, aby mu pomohl schvalovat, co budou dělat ve firmě dál. Aoi z toho měl nervy na pochodu, protože bylo vážně hodně, co zkazit, ale měl vedle sebe taky tým profesionálů, o které se mohl opřít. Všichni důležití lidé věděli, že v rodině došlo k tragédii a snažili se Aoimu opravdu upřímně pomáhat. Neměl tolik zkušeností ani se nedovedl tak dobře orientovat v nákupech a prodejích, měl vážně strach, že se někde přepočítá, něco přehlédne nebo projede, ale zatím se to nestalo. Uruhova firma prostě nesměla šlápnou vedle, teď už vůbec ne, když byli pod drobnohledem celého příbuzenstva. Aby toho náhodou neměl málo, v podstatě záhy poté, co si sedl do Uruhova křesla, se objevila i jeho žena a vážně těžce to celé nesla. Snažila se ho vykázat do jeho kanceláře asistenta a nahlížet mu přes rameno. Ovlivňovala lidi, kteří pro ně pracovali a všemožně mu házela klacky pod nohy a to tak elegantně, že se jí nedalo ani nic vytknout. Kromě toho to byla krásná a jemná žena a lidi jí měli rádi. Aoi si připadal jako by bojoval s větrnými mlýny a vůbec netušil, jak se jí elegantně zbavit. Uru tam nebyl, aby mu v tom mohl, ani ho tím nechtěl zatěžovat nebo mu ukazovat, že na to nemá, aby si s ní poradil sám. Už ale chápal, proč ten rozvod trvá celé věky. Ona v tom prostě uměla chodit a nemínila se svého života vzdát. Nebyl si úplně jistý, jestli věděla, jak vážná je pro ni Aoi hrozba, ale pokud už s ní o tom Uru mluvil, nedala to najevo. Seiko byla jiná kapitola. Vrhla se na něj málem ve dveřích a nebylo to v dobrém slova smyslu. Osočila ho před lidmi, že je zlatokop, co zmanipuloval šéfa a dělá všechno proto, aby si na firmě urval vlastní podíl a za tu křivdu, kdy ji odmítl mu naslibovala, že se u rozvodu postará o to, aby ho vykreslila v nejčernějších barvách jako někoho, kdo se snaží rozvrátit rodinu a majetky a když mu to nevyšlo u ní, šel za Uruhou. Ani o tomhle Aoi doma nemluvil, Uru by asi zešílel, ale brzo na to dojde, až si budou muset vyříkat všechno z očí do očí a nebylo mu z toho dobře. Ty ženské uměly všechno otočit tak, že si připadal, že ani nemá šanci nic říct. +Kde je tvoje pověstná vyřídilka, Aoi-kun?+ Musí se ptát sám sebe. Die to neměl o nic jednodušší. Byl označen vzápětí jako někdo, kdo se objevil v době Akiho tragédie a kdo ovlivňuje nedospělého kluka, aby dělal to, co on a Uruha chtějí. Jeho pověst mu v tom moc nepomáhala. Byznys sice řídil skvěle a měl skvělé jméno co se profese týkalo, ale osobní roviny a jeho zálety taky nebyly zcela tajemstvím v kuloárech. Vlastně je tohle s Aoim hodně sblížilo a doma si hodně lámali hlavy nad tím, jak z téhle situace ven. Tady se prostě nedalo tak úplně říct, že do toho nikomu nic není, protože dojde na soudy a svěřování miliónů yenů. A že to v Japonsku bude hodně drsné, tam měla rodina vždycky navrch. Kromě toho mu dělal starosti i Aki. Držel se sice skvěle a on si snažil zařídit všechno možné volno, aby mu byl co nejvíc k ruce, ale některé věci prostě musel udělat i ve své práci a všímal si, že Akiho ramena klesají každý den víc a víc a spí míň a míň. Taky dost zhubl. Die si dělal legraci, že mu bude muset navrhovat nové oblečení jako pro vosičku, jenže to moc nepomáhalo. V den pohřbu to bylo asi nejhorší. Nespali v podstatě vůbec a když Akiho pomáhal oblékat, splýval mu s protější stěnou, jak byl bílý. 

"Nech toho nebo si budou myslet, že jsem ředitel vápenky..." Napomínal ho a udělal mu i decentní makeup, aby vypadal zdravěji, ale Aki se neusmál ani trošičku. To bylo zlé. Nakonec se všichni dostanou až před svatyni, kde má proběhnout obřad. Je to obrovská událost s obrovským počtem příbuzných a jakmile se k nim přiblíží, Die je svědkem toho, jak musí Uru pustit Aoiho ruku a jak Aoi zůstává úmyslně o několik kroků vzadu. Je mu z toho špatně za něho. On sám nemusí, protože Aki ženatý není a on je tu jako rovnocenný partner, ale Aoi? Nejradši by šel za ním, jenže tu má především Akiho a tak ho jemně hladí po dlani, kterou má položenou na svém předloktí a pozoruje Uruhovu sestru, jak mu olíbává tváře. Samozřejmě, že už o ní všechno ví. Je Uruhovi ve tváři vážně neskutečně podobná. Pak k nim vykročí i Uruhova žena Megumi a také se s nimi pozdraví. Před chvílí se společně bavili o tom, jak na veřejnosti vystupovat, aby nevrhly špatné světlo a pokud to půjde, jak maličko hecovat Aoiho. Pak už následuje nekonečné kolečko příbuzných. Přicházejí k Akimu jeden za druhým, mluví s ním a vyjadřují lítost a Die musí stát vedle jako svíčka a tvářit se bezvýrazně. Aoi je celou tu dobu někde v pozadí u stěny a zarytě hledí na špičky svých bot. Neudělat přešlap bude těžké, ale tu radost jim dvěma prostě neudělá. Jen se mu opravdu hořce polyká, že je to teď Megumi, kdo svírá Uruhovo rámě. Sluší jim to spolu a takhle to bude vidět kde kdo. +Nejspíš i soudce...+

Aki, Seiko, Uruha

Aki neví, co první. Jestli se snažit přeprat sám sebe a udržet se na nohách nebo litovat Uruhu a Aoiho. Pro ně to musí být stokrát těžší, i když jsou to jeho rodiče, které hodlají pohřbít. Vnímá, jak se Uruha snaží dostát své rodině a udržet rozvod v tajnosti. Je mu vděčný, že se to hodlá pokusit a neztěžovat ještě situaci a stejně...Byl by radši, kdyby viděl Aoiho po jeho boku. On sám krátce sevře Dieho dlaň a smutně se na něj pousměje. Jen mu chtěl dát najevo, jak moc vděčný za něj je a že celou tu dobu stál při něm. Uklání se spíše automaticky a přijímá vyjádření lítosti. Na některých vidí, že jsou upřímní a na jiných...Je mu vyloženě zle od žaludku z té přetvářky. Jak jen můžou? Před pár dny se ho snažili obrat o všechno a teď se tváří, že je jim to opravdu líto. +Lháři.+ Obviní dotyčné bez váhání ve svém duchu a obrní se ještě víc. Uruha mezitím stojí opodál s Megumi, nechá ji zavěšenou do svého rámě, ale necítí se vůbec ve své kůži. Tolik by stál o to, aby to bylo jinak. Neví nic o tom, co se dělo za jeho zády, i když se mu doneslo, že jeho žena byla ve firmě často. Dokáže si představit, co chtěla, ale ne úplně domyslet, čeho všeho by byla schopná. Stejně se nedokáže ovládnout, aby sem ta očima nevyhledal Aoiho a je mu ještě hůř. Co všechno ještě musí snášet, aby mohli být opravdu šťastní? Jak kdyby toho už tak nebylo málo. Po očku dohlíží na všechno a pak se mírně nakloní k Megumi, když jsou všichni dost daleko, aby ho nikdo nemohl slyšet, jen ona.

"Nemysli si, že na tom tohle cokoliv změní. Je to jen z úcty k Akiho rodičům, kvůli ničemu jinému." Ujistí ji šeptem a ve tváři se mu objeví odhodlaný výraz. Narovná se pořádně v zádech a podívá se na Akiho, který mu oplatí vědoucný pohled. +Jen neudělej nějakou hloupost.+ Prosí ho Uruha v duchu, protože má pocit, že b byl při větším vypětí schopný všeho a teď hrozí. Nakonec je potřeba, aby se všichni přesunuli k rozloučení a pak už následuje hostina na počest mrtvých. Aki sice ctil náhled rodičů a nejradši by jim dopřál obřad se vším všudy, ale představa, že s nimi bude nocovat v jedné místnosti...To by nezvládl. Projdou si obřadem se vším všudy, ale tohle rozhodně vynechá. Na to nemá žaludek a můžou ho za to klidně všichni nenávidět. Vystřídají se všichni kolem těl připravených k obřadu, přijde i na slova kněze. Všichni jsou tiše, ale je vidět, kdo opravdu truchlí a kdo ne. Jsou věci, které prostě někdo zahrát nedokáže a Aki po tom, co ví od Uruhy, to dokáže schopně odhadnout. Tedy kromě Seiko a o té už to ví. Jde jako první společně s Diem, když se po několika hodinách přesouvají k hostině a sám by měl zasednout k jednomu stolu s Diem, Uruhou, jeho ženou a Seiko. Nejbližší příbuzní a přátelé. Jen... Uruha ho propaluje pohledem a zdá se, že je minutu od minuty bledší, kolik sil ho stojí tohle předstíraní. Bylo to snadné, dokud neznal Aoiho, ale teď to prostě nedokáže a Aki to vidí.

"Omluvte mě na vteřinu." Začne jako první, i když by měl ke svým rodičům něco říct. Pustí Dieho a vydá se směrem k Aoimu, kterého vezme za zápěstí a vede s sebou. Proto je u jejich stolu jedno místo volné vedle Uruhy, tak trochu si to plánoval předem, protože tušil, jak tohle celé dopadne.

"Tohle je jeden z našich velmi blízkých přátel. Můj určitě a rodiče by byli poctěni, kdyby usedl do kruhu nejbližších a já si to přeji také." Sdělí všem do jednoho a odvážně čelí pohledu Seiko, která jasně dává najevo, že měl zůstat stranou a Megumi...To bude ještě horší.

"Aki, zlatíčko, není vhodné měnit zažité pořádky." Prohodí Seiko sladce a s hranou lítostí v očích.  

"Všichni chápeme, jaké to pro tebe musí být, ale jsou věci, které sem nepatří." Snaží se mluvit tak, že jí na jeho zdraví a pověsti opravdu záleží.

"Věci sem možná nepatří, ale lidé ano. Aoi je jedna z blízkých osob, který pro naši rodinu udělal mnohé a víc, než by byla jeho povinnost či práce." Vysvětluje všem ostatním a statečně čelí pohledu Seiko.

"Je to..." Zarazí se a hlasitěji polkne.

"Byla to má rodina, kterou pohřbívám, proto bych vděčný, kdyby nikdo nezpochybňoval v tento obtížný den má rozhodnutí. Jsem přesvědčený, že by byli rádi za podobné rozloučení." Zpraží jí očima.

"Kdo by to měl vědět lépe, než jejich syn, má drahá Seiko-chan?" Mluví pořád mile a ne urážlivě, ale to oslovení, je mu jasné, že ona ho bude vnímat jinak.

"Rozhodně ty, Aki-san a ne má sestra." Podpoří ho Uru bez váhání a setká se se souhlasem mužů u stolu. Jak by do toho taky mohla kecat ženská. Všichni Seiko znají, ale rozhodně ne všem je po chuti její chování. Uru ještě krátce stočí vděčně oči k Akimu. Takhle bude mít Aoiho blízko, jen vnímat jeho parfém, mu bude stačit, aby ustál další minuty. A taky kdo říkal, že ho nebude moct vzít alespoň nenápadně za ruku nebo se ho dotýkat během rozhovoru.

"Aki má pravdu, co bychom si bez vás počali, Aoi-san." Hraje menší divadlo, ale využije první příležitosti, kdy mu na vteřinu položí dlaň na předloktí. V očích mu ale svítí úplně něco jiného a je vidět, že mu tím do žil vlil dost energie.

Aoi, Die, Megumi

Megumi se zatváří nechápavě, když se k ní Uruha takto nakloní a skoro jí vyhrožuje. Vrhne po něm pohled zraněné laně, jako to ostatně dělá celou dobu, co se s ní Uru snaží rozvést. Ona přece nic neprovedla, je spořádanou ženou a její výstřední muž dělá plno věcí, nad kterými ona celou tu dobu trpělivě zavírá oči. A teď tenhle skandál a dokonce si svého milence přivede přímo sem. Takhle to rozhodně má vypadat a hodně příbuzných si to myslí. 

"Nic si nemyslím, jenom se snažím dělat, co je mou povinností." Řekne mu tak, aby je slyšeli nejbližší lidé kolem nich a sem tam se po Uruhovi někdo pohoršeně ohlédne. Jiní jsou zase na jeho straně… ale podle jejího názoru je jich míň. Obřad je opravdu dlouhý, všechny mantry, které opakují budhističtí kněží jsou v nějakém sanskrtu, takže jim ani není rozumět a Aoi si má možnost všechno prohlížet zezadu, takže vidí i takové příbuzné, kteří spí. Ještě, že se Aki nemůže ohlížet dozadu, protože tohle by ho asi ranilo. Na druhou stranu, on s tím taky bojuje. Ne z neúcty, ale prostě proto, že se to neskutečně vleče. Když musí Aki nad otevřené rakve rodičů před tím, než budou zpopelněni, opravdu ho lituje, ale není na něm znát žádné klopýtnutí. Za to Dieho výraz je roztomilý, když se společně s ním účastní ukládání úlomků kostí do uren a snaží se neupustit dlouhé hůlky, které si mezi sebou příbuzní podávají. On k ničemu z toho nesmí. +Alespoň nic nepokazíš.+ Ujišťuje se v duchu. Má tu na svém místě klid, protože Seiko je vepředu s rodinou a on je mezi lidmi, kteří netuší, kdo je. Restaurace je ve stejné budově jako krematorium, takže se celý smuteční průvod odebere tam, aniž by se naháněli po městě zbytečnými přejezdy. Tou dobou už Aoi uvažuje, jestli se prostě neomluví a neodejde. Může čekat klidně v autě a u toho kouřit jednu za druhou… Sedět u stolu několik hodin s úplně cizími lidmi mu na náladě moc nepřidává a vážně moc se snaží nedívat co chvíli za svou láskou, kterou drží za předloktí jeho právoplatná žena a za Akim, který vypadá jako by ho někdo naprogramoval. Je asi tak stejně živý jako jeho rodiče a to je hodně černá poznámka. Aoiho známka toho, že má dost a že jde jeho nálada prudce dolů. Navíc si všímá občasných pohledů lidí kolem směrem k Die a šuškandy o tom, kdo je a kde se tady vzal. Štve ho to ještě o něco víc. Kdy se to stalo, že je z něj jeho přítel, kterého má chuť bránit? Mračí se na okolí čím dál tím víc a najednou se nad ním ozve Akiho hlas. Zvedne k němu zaskočené oči a chvíli podezřívá sám sebe, že pil a Aki se mu jenom zdá, ale pak se zvedne na nohy a ještě zmateněji ho následuje k jeho stolu. Teď už se na ně dívají snad úplně všichni. Není to vůbec příjemné a to už má z firmy velký trénink. Dojdou ke stolu, kde ho chce Aki posadit rovnou na volné místo vedle Uruhy a on snad i zbledne. Trochu panikaří, protože je tady jeho žena a i blízká rodina a všichni se na něj dívají… no všelijak. Seiko se ozve jako první a to samozřejmě čeká, ale jen si vymění pohled s Die, který se usmívá a nespouští z něj oči. Megumi při Akiho vychvalování Aoiho uhne pohledem do strany a dá najevo zahanbení jeho činy. 

"Aki-chan, všichni vědí, jak moc svého strýčka miluješ a že ti teď Uru se vším pomáhá, ale jsou věci, které pro něj nemusíš dělat. Neměl bys..." Naznačí, aby si všichni mohli domyslet svoje a Aoi se dlouze, pomalu nadechne. Vůbec netuší, jak na tohle reagovat. Die se rozhodne do všeho vložit. 

"Nedělá to pro Uruhu. Aoi-san je jeho pravou rukou a už dlouhé měsíce vede firmy, která vás živí, Megumi-san. V poslední době zastal všechnu práci. Tohle místo je opravdu čestné." Uvedeněkteré skutečnosti na pravou míru a je vidět, jak se rodinné názory přelévají. Naštěstí se nikdo neodváží zeptat nahlas, jestli spolu ti dva spí nebo ne a dají se raději do jídla. Uru se nezdržuje moc dlouho s tím, aby se Aoiho mohl dotknout a dokonale to navazuje na Dieho slova. Aoi se dokonce začervená, Die pro sebe culí a všichni vypadají spokojení. Až na dámy u stolu. 

"Takže vy jste Akiho rodiče znal, Aoi-san?" Zajímá se Megumi a klidně se mu podívá rovnou do očí. 

"Jen z vyprávění madam, ale Aki-san je mi blízký dost." Oplatí jí Aoi pohled a Die k němu podstrkuje skleničku s něčím tvrdším na nervíčky. 

"Aha, za těch pár měsíců? Asi toho máte hodně společného." Řekne Uruhova žena a změří si hodnotícím pohledem pro změnu Die. Je jasné, na co naráží a Die pozvedne skleničku k přípitku. Aoi by nejradši pobaveně vyprskl smíchy. Die má kule na cokoliv. Jako vždycky. Klidně bude za zlatokopa, jemu je to jedno. A Aoi je najednou rád, že ho mají.

Aki, Seiko, Uruha

Uruhu vůbec nic ze slov jeho ženy nerozhodilo ani to, že ji slyšela část jejich rodiny. Byl od ní na podobné kousky zvyklý a nebylo by to poprvé, kdy vypadal jako špatný manžel, i když se tomu ze začátku snažil vyvarovat a většinu sváděl na práci. Teď by to nejradši hodil na sebe a svůj vztah s Aoim ale...Ne, nebude teď přilévat do ohně, už jen z pocty ke svému příteli a jeho ženě. I pro něj je obřad neskutečně dlouhý a uvědomuje si, jak musí být i pro Akiho. Hostina je částečný vysvobozením, kdy se polovina ztratí v tichém rozhovoru mezi známými. Co se ale neztratí, je atmosféra u stolu. Je Akimu vděčný, že to udělal, ale nebylo to nejvhodnější. Přesto se na něj vřele usměje a očima mu poděkuje. Cítí se o hodně jistěji, když je Aoi vedle něj. Jak kdyby mu podal pomocné berličky a on všechno ustál s hlavou hrdě vztyčenou. Překvapení ale nemá dlouhého trvání a přijde na řadu Seiko, stejně jako Megumi. Aki už se pomalu nadechuje, aby jí poslal ke všem čertům, protože je to kruci hostina pro jeho rodiče a on sám rozhodne, kdo si kam sedne a nikdo jiný. V tomhle uměl být dokonale paličatý a asi by spustil něco, co sám podvědomě nechce, ale vloží se do toho Die a Akiho dlaň si najde tu jeho, kterou vděčně sevře. Tohle byl úplně geniální proslov.

"Die to vystihl naprosto přesně. Díky němu jsme oba dva měli dostatek prostoru pro všechny přípravy, aby rozloučení mohlo být opravdu velkolepé. Udělal toho pro mé rodiče víc, než je sám ochotný přiznat a patří mu náš velký dík." Ozve se nakonec mnohem uctivěji, než měl v plánu. Uruha jen pokývá hlavou, protože bylo řečeno vše, co být mělo. On by řekl daleko víc, ale byl by to on, kdo by spustil neskutečné tornádo a je si toho vědom. Samozřejmě přijde i narážka, kterou s klidným výrazem přejde. +Co je komu do toho s kým spím? Máš problém, že ty to nejsi.+ Zpraží svou ženu alespoň v duchu a vymění si pohled s Diem, jemu by zrovna mohlo dojít, co si myslí.

"Ano, ano, to mě také velmi zajímá." Přidá se Seiko na otázky ohledně Akiho rodičů, tím by se mohlo leccos prozradit a byl to podle ní skvělý tah. V tu samou chvíli, kdy postrkuje skleničku Die, mu Uruhu strká druhou, protože je to to jediné, co se dá v tuhle chvíli dělat. Aki ale nevydrží dlouho v klidu.

"Vlastně toho máme společného dost. Stejné názory na vedení podniku, podobné názory na koníčky a zájmy. Aoi skvěle surfuje." Baví se, jak kdyby byli na rodinné večeři. 

"Pokud se dá říct, stal se mi za tu chvíli nejlepším přítelem. Znáte ten pocit, že někoho potkáte a padnete si přesně do noty." Nenechá se prozatím vyhodit ze sedla.

"Stejně jako mě pojí hodně věcí s mým přítelem a je vlastně taky." Aki se v poslední chvíli zarazí, protože tohle by rozhodně řekl, kdyby byli někdo o samotě a po očku pozoruje Uruhovy cukající koutky. +Jasně, jasně, třeba můj zadek, díky Aki-chan.+ Počastuje ho v duchu Uruha.

"Je pravda, že to byli náročné týdny, Megumi a každá pomocná ruka byla potřeba. Ale to ty jistě víš." Teď už je to Uru, kdo pozvedne sklenku na její zdraví, protože ona v tomhle ohledu skoro nehnula ani prstem a stočí oči k Aoimu a ostatním.

"Bylo mi ctí a potěšení spolupracovat s vámi a projít tímhle vším k uchování pocty mých nejlepších přátel. Rodiny." Ujme se slova ještě na chvilku.

"Ano, Aoi-san umí být velmi nápomocný, co se naší rodiny týká." Ozve se tentokrát Seiko s milým úsměvem, ale o něco rýpavější poznámkou, kterou pochopí jen někteří zúčastnění. Je to právě Uruha, kdo o něco víc stiskne svou skleničku a střelí po ní očima. Doteď jí nezapomněl události v kanceláři a hlavně telefon o Aoiho návštěvě na její lodi. Tohle je asi jediná věc, která ho dokáže nějakým způsobem rozhodit a je to znát.

"Ano, Aoi-san moc dobře ví, kde je ho potřeba." Už se malinko Uru přestává hlídat a pokusí se jí to nenápadně vrátit i s úroky. Moc dobře ví, že dokáže trefit citlivé místo, kterých jeho sestra má a její impulsivnost...Na tu prostě sází.

"Očividně si tím je velmi jistý." Pohodí hrdě hlavu Seiko a očí jí zaplanou. Ovládne se však pro tuhle chvíli a víc nedodá. Slova o posteli se sem nehodí, ale nebýt rodiny, věděla by, co říct.

"Když jsme se shodli, kde tedy má náš přítel být, je na čase pustit se do jídla." Utne to celé Aki a obsluha už se stará, aby stoly byly brzy ještě plnější. Pohledem krátce utkví na svém doprovodu a malinko poklesne v ramenou. Die je dokonale nad věcí a kdyby mohl, asi mu padne kolem krku a povalí ho dozadu. +Ty moje zlatokopko. Jestli tohle přežiju, tak tě diamanty klidně ověsím.+ Proběhne mu hlavou a málem se opravdu rozesměje, úplně si to představil. Jestli tohle přežijí bez skandálu, asi vypije celý bar, který mají v novém domě. Jeden ani nemá čas pořádně truchlit a to by měl ještě něco říct. Jak se jen ovládne a nezvrhne se to do pohádky o ježibabách, to vážně netuší a to by byl ještě dost slušný.