Epilog - Yoshiki x Inoran

Yoshiki

Je to už celý rok a stejně se s tím pořád nedovede smířit. Nejspíš si myslel, že je nedotknutelný a nakonec se mu to vymstilo. Všechny ty drobné přešlapy, přehlížení skutečností, které by nikdo jiný neprominul, dávání šancí věcem, které rozhodně nebyly podle směrnic… nakonec ho to doběhlo, ale nelitoval ani jediné. Hydova skupina musela být následky toho všeho, co se stalo zavřena a rozpuštěna, ale při tom je vyléčila úplně všechny. Nebylo to fér. Všichni kluci do jednoho se napravili nebo překonali svoje problémy a strachy, závislosti… Spojili se, táhli za jeden provaz, pomáhali si. Někteří školu opustili, někteří na ní pořád jsou, ale prý jsou všichni v kontaktu. Říká se, že na potápějící se lodi musí kapitán zůstat jako poslední. Tady to bylo tak, že musel odejít, aby mohli ostatní zůstat. Vzal všechnu odpovědnost a vinu na sebe a nechtěl ani slyšet o tom, že by kdokoliv cokoliv převzal za něho. To poslední, co jim mohl věnovat, byla jejich práce. Zaštítil je všechny a sám odešel ze svého místa ředitele s hlavou hrdě vztyčenou. Rezignaci podal osobně, nesnesl by, aby ho někdo vyhazoval. Někteří si mysleli, že to je bláhové a nesmysl, jiní naopak, že to udělat prostě musí. Na jeho místo nakonec doopravdy nastoupil Sugizo a Yoshiki by nemohl být spokojenější. V jeho rukou půjde škola tím směrem, jakým si přál on sám. Bohužel mu Tetsuya nemohl dělat zástupce, protože to byl střet zájmů. Všichni už věděli, že spolu žijí. Naštěstí žádným rodičům nevadilo, že ředitel školy je…. No gay. Tedy ne otevřeně. Škola si vedla tak dobře, že to nemohlo nic ovlivnit. Inoran dál pracoval na svém novém místě a pilně studoval, aby z něj časem mohl být plnohodnotný učitel jako ostatní. Yoshiki nechtěl ani slyšet, že by tam skončil, i když už tam nemohl být s ním. Hřálo ho u srdce, že je tam alespoň on a jde tak trochu v jeho stopách. Třeba to jednoho dne dotáhne na toho Sugizova zástupce? Alespoň měl od něj čerstvé novinky a skrze něj byl pořád součástí školy. Aoi ukončil svou stáž, měl za sebou zkoušky a to velmi úspěšně. Ještě se rozhodoval, jestli nakonec nastoupí taky sem nebo někam jinam, ale bydleli teď všichni čtyři společně. Opravdu. V tom starém malém domku, který kluci opravdu dobře opravili. Když jim tam bylo těsno, prostě se oni dva přesunuli do Yoshikiho domu, který si nechali na víkendy a prázdniny, ale jinak jim bylo líp tady. I když to byla pro Yoshikiho pořádná změna. Sžívání s Akim nakonec nebylo tak těžké jako se obával. Z počátku to byl pro kluky docela šok, že ta Inoranova tajná láska, se kterou randil a nechtěl jim o ní říct je on sám. Opravdu je neprokoukli ani na tom výletě. Za to byli pěkně načuření, když zjistili, že oni dva o nich celou dobu věděli, kontrolovali je a bavili se tím. Hyde jezdil s opravami domku pomáhat. Reita… Reita seděl na vozíčku s pivem v ruce a radil. Nakonec z něj vstal, ale trvalo to dlouhé měsíce. Jeho chůze je pořád velmi nejistá a asi nejhůř nesl, že nemohl na svou motorku, ale neprodal ji a zatvrdil se, že na ní jednou Rukiho prostě sveze. Prý to bude už velmi brzy. Alespoň měl pořádnou rehabilitační motivaci. Když tehdy zjistili, že spadl, bylo to strašné pro všechny. Celá noc i sestup z hor byly jako noční můra a jakmile byli v autobuse, hnali se rovnou do nemocnice, ale Reita pád přežil. Ten pravý boj ho ale teprve čekal. Nejen se svým tělem, ale i Rukiho rodiči. To už ale byla jiná kapitola, tak jako Tetsuyův boj o syna a reputaci. Ani Hyde a Die to neměli jednoduché a Hyde na škole po rozpuštění programu nezůstal. Aoi jim ale prozradil, že pokud se Rei postaví a vrátí do práce, možná se tam vrátí i on. Ta jejich svatá trojice byla nerozlučná. Rei měl pěkné roční prázdniny a Yoshiki nakonec taky. Měl vyděláno dost na to, aby si to mohl dovolit a ještě pořád se nerozmyslel, co by chtěl dělat teď. Celé dny vysedával u piána a koketoval s myšlenkou, že u učení zůstane. Jenom u úplně jiného. Z očí neztratili ani Miyaviho s Hidem. Oba školu opustili a zatímco Miy si ještě dodělával poslední ročník vzdělání na normální střední škole, Hide nastoupil rovnou na přípravku na nástavbu. Bylo to dobře, byl to chytrý kluk. Pořád byl v podmínce, ale Yoshiki neslyšel o tom, že by spadl zpátky do své alkoholové závislosti. Nejspíš ho jeho Miyavi držel nad vodou. Občas se s nimi vídali, protože chodili za Akim. Zůstávali v Naganu a dařilo se jim dobře. Aki sám byl taky pořád ve škole. Svůj účel už asi splnila, ale dokud existovala šance, že tam bude Aoi pracovat, asi neexistovala síla, která by ho přiměla studovat jinde. 

S povzdechem se zvedne od piána a přejde k zadním dveřím na malou zahrádku Inoranova domku. Je tu malý sad plný třešňových stromů. 

Skončil školní rok a rovnou začínal nový, Aki včera donesl vysvědčení a pěkně to oslavili, stejně jako Aoiho ukončení stáže a dneska byli kluci z domu. Samozřejmě chtěli být sami a Yoshiki jim ochotně půjčil klíče od svého luxusnějšího přístřešku. Nebylo to poprvé. Sám zůstal s Inoranem tady a čekal, až se vrátí z prvního dne a první porady nového roku. Ne… nepřenesl se přes to, že tam nejel s ním. Opře levé předloktí a čelo o skleněnou tabuli a hledí na malý přírodní oltářek v sadu, který je věnovaný jeho ženě. +Tak co, vynesla bys mě odsud v zubech nebo mi dáš svoje požehnání?+ Zeptá se jí v duchu a v ten okamžik se ze stromů nad oltářkem snese malý růžový kvítek a vítr mu ho donese skoro k nohám. Yoshiki otevře posuvné skleněné dveře a sehne se pro něj. Pro sebe se pousměje. Tenhle usuší a schová… +Arigato…+ Poděkuje jí a málem umře na místě, když se ho dotkne Inoranova ruka. Vůbec nevnímal jeho příchod! Škubl sebou tak silně, že měl skoro infarkt. Ohlédne se po něm s kvítkem v ruce. 

Inoran

Celý jejich výlet se Inoranovi zdál jako daleká minulost, i když byla spousta připomínek, která mu říkala, že to tak dávno nebylo. Stejně by si dokázal vybavit každý jediný moment, kdy hledali Die v lese a kdy Rei padal ze svahu. První týdny ho budily noční můry, stejně jako po smrti jeho ženy a pak i po každé Akiho návštěvě nemocnice. Teď už ale zase neusínal sám a šetřil si energii na podporu Yoshikiho. Zachránil svým odchodem všechny a Ino moc dobře věděl, jak moc obětoval. Kdyby to šlo, asi ho po tom miluje ještě víc. Sám se obával, jak Aki zareaguje na jejich vztah, ale vzal to lépe, než čekal. Až na to překvapení, vytřeštěné oči a několik sprostých slov, které u něj do té doby snad neslyšel. Pak se tomu ale společně zasmáli. Překvapením pro něj bylo však Yoshikiho přestěhování sem. Do takové nic moc boudy, které s radostí říkali dům. Postupně a díky pomoci všech, se z něj stal ale menší, velmi útulný domek s překrásnou zahradou, kterou jim navrhl Hyde. Vlastně se pořád vídali se všemi, i když se cesty některých odvinuly někam malinko jinam. On sám na škole zůstával, protože v této práci našel svůj životní smysl. Bylo to rozhodně náročné, ale nic co by se svým typickým optimismem nezvládl. Často si po večerech povídali, co by Yoshi rád dělal. Očividně nespěchal a Ino mu podobné prázdniny schvaloval, i když trávil dost času v práci a neviděl ho tolik, jak by si přál. Snažil se, co nejvíce pomáhat Sugizovi a vychytat všechny mouchy na svém místě, aby to šlapalo, jak má. A do toho ještě jeho studium, do kterého se naplno ponořil. Vlastně tak trochu studoval společně s Aoim. Inorana ještě pár měsíců čekalo a záviděl Aoimu, že už to má za sebou. Samozřejmě se vůbec ale vůbec nestresuje ze závěrečných zkoušek. To přece zvládne levou zadní, ehm. Teď zrovna je u Akiho a Aoiho. Jejich domeček dostal podkroví, kde mají pro sebe dostatek místa. Právě je nahoře a instaluje jim poslední skříňku do jejich maličké kuchyně. Mají tam i koupelnu. Asi se tam hodně mačkají, ale to by jim nemělo příliš vadit. Z druhé strany, když se tam vejdou i Hide a Miy, když přijedou na návštěvu... 

V tu dobu Ino a Yoshi prchají do lesů, protože s nimi by neměli klid ani jeden. Konečně zavře poslední dvířka, zkontroluje vodu a pak se vydá kolem malé pohovky, kde se válí zmuchlaná Akiho košile. Sáhne po ní, že ji přihodí ke svým věcem, kdy mu oči padnou na rudou barvu na ní. Málem se vyvrátí, ale pak dojde, že je to barva.

"Přivedeš mě do hrobu." Plácne se do čela, než zamíří po schodech dolů a přejde k pokoji, kde mají knihovnu, pracovnu a ateliér v jednom...No páni. Tohle by měl Yoshi vidět. Konečně ho jde najít. Cestou ještě projde kolem domovních dveří, aby vyzvedl poštu a s mírně staženým obočím si prohlíží úředně vyhlížející obálku. Je na jeho jméno. Nechá to zatím být a stejně ji vezme s sebou, ani mu nedojde, že pořád ještě svírá Akiho košili. Prohlíží si Yoshiho, který stojí ve dveřích do zahrady a láskyplně se pousměje. Na něj se nedokáže vynadívat. Potichu se k němu přikrade a položí mu ruku na rameno.

"Copak jsi tu s ním prováděl?" Pozvedne obočí, když vidí kvítek v jeho ruce.

"Podíval ses na něj a on studem spadl, když viděl tvou tvář?" Usměje se skoro nevinně po svém komplimentu, než se nakloní, aby ho mohl políbit.

"Chtěl bych ti něco ukázat." Uvědomí si, že svírá Akiho košili a krátce se zasměje.

"Je to jen barva, ale málem mě kleplo, když jsem to viděl." Odloží Akiho košili stranou a vezme Yoshiho za ruku.

"Nerad mu tam chodím, když mě prosil, abych to nedělal, dokud to nedodělá, ale tohle vážně stojí za to." Vede ho pomalu domem.

"Prozradíš mi, nad čím jsi právě přemýšlel?" Zeptá se ho bez váhání.

"Ale jestli si to chceš nechat pro sebe, zlobit se nebudu." Použije menší nátlak, protože by mu opravdu rád viděl do hlavy. Zastaví se přede dveřmi, které pomalu otevře. Celá stěna hraje barvami a je na ní vyobrazena rozkvetlá zahrada. Květiny jsou jak živé, jak kdyby člověk pracoval, studoval, vlastně cokoliv venku.

"Nechal jsem na tom oči, když jsem to viděl." Ohlédne se na Yoshiho. 

Yoshiki

"Já? Totiž...Prosím?" Vykoktá a chvíli vypadá opravdu zmateně. Pak mu dojde, že Inoran nemůže číst jeho myšlenky a poukazuje na kvítek v jeho dlani. Mimoděk jím protočí mezi prsty a usměje se. 

"Tomu bys asi ani nevěřil..." Vydechne měkce. Kdyby Inoran věděl, na koho při pádu kvítku myslel, asi by takhle nemluvil, ale stejně je to milé. Oplatí mu to políbení, ale jakmile Ino řekne, že mu chce něco ukázat a v rukou třímá košili, která vypadá jako od krve, opravdu v něm hrkne. Sice si neumí představit důvod, proč by to Aki udělal, ale podvědomí reaguje rychleji, než rozum. Zavrtí nad Inoranem hlavou jako by to snad byl nějaký jeho kanadský žertík a pak ho následuje. Přemýšlí, jestli mu povědět pravdu, ale to už před ním Ino otevírá dveře do ateliéru a jakmile projdou, klesnou ústa i Yoshikimu. 

"No páni..." Vydechne obdivně, když se přiblíží ke stěně a dotkne se jí konečky prstů. 

"To není fotografie? Opravdu jsem si myslel, že je..." Studuje ty neskutečné detaily. Aki schovává talent, o kterém neměl ani ponětí. Viděl samozřejmě jeho návrhy oblečení, ale to nebylo totéž. Samozřejmě měl mnoho známých na uměleckých vysokých školách, kam by ho mohl hravě dostat, obzvlášť s vlastním doporučením. 

"Nemusel by dělat ani přijímačky..." Pronese nahlas v návaznosti na to, co se mu prohnalo hlavou. Nakonec se otočí k Inovi čelem a pozvedne ten kvítek. 

"Vítr ho uvolnil ze stromu, když jsem myslel na tvou ženu." Rozhodne se být otevřený. 

"Ptal jsem se v duchu toho oltáře, jestli by mu vadilo, že tu jsem nebo ne… Nevím, proč mě to napadlo..." Stočí pohled zpět k malbě. Najednou mu to přijde patetické. Možná by mu ji neměl ani připomínat, i když si myslí, že Ino je s její smrtí dávno smířený. Jinak by tady společně nestáli. 

"Co je to za dopis?" Zeptá se pro změnu on na to, co ještě Ino drží v ruce a pak se posadí do křesla vedle knihovny. Ve vzduchu je cítit barva. 

"Vážně moc se snažím nezeptat, ale hořím zvědavostí, co bylo na první poradě..." Řekne nakonec a složí prsty do stříšky před sebou. Znovu uhne pohledem stranou. Kdyby mu někdo nabídl, jestli se nechce vrátit, utíkal by snad i pěšky. Jenže tenhle život byl postě pryč. Stalo se toho příliš mnoho. V jednom kuse vymýšlel hlouposti jako třeba čím vybavit novou učebnu nebo co pověsit na chodby u koupelen, ale nic z toho už nemělo zaměstnávat jeho hlavu. 

"Už opravdu potřebuju jít do nějaké práce..." Čím déle doma sedí, tím spíš má prostor k vymýšlení, protože za ten rok už si vážně odpočinul až dost. Byl zvyklý být hodně zaměstnaný a teď je z něj muž v domácnosti… +Nesmysl Yoshiki. Seber se a začni zase něco dělat.+ 

"Co kdybych založil nějakou neziskovou organizaci na pomoc..." Kousne se do rtu. Tohle si přece zakázal. Stejně by to byla jakási náhražka jeho školy v horách. Tedy jeho… 

Inoran

Ino se pousměje, když vidí, jak se Yoshi tváří na Akiho malbu. Stejně mu pořád vrtá hlavou, na co myslel a o čem mu zatím neřekl.

"Vždycky ho měl, ale oblečení ho bavilo úplně nejvíc." Prozradí mu kousíček z minulosti.

"Už jako malý byl celý od barev a kam se dalo kreslit, to nezůstalo ušetřeno. Nejlepší byl asi kečup na lednici." Uchechtne se.

"Bylo mu asi pět a stejně bys toho psa poznal, kdybys ho viděl probíhat." V očích má zvláštní lesk, když vzpomíná na to, co se dělo dřív. To byl ještě Aki šťastné dítě. Teď už je zas a jemu to dělá ohromnou radost.

"V Naganu žádná podobná škola není." Upozorní Yoshiho, protože je jasné, že Aki se od Aoiho nevzdálí. Tím je to asi dáno. Podívá se Yoshimu do očí, když přijde na ten kvítek. Chvíli mlčí, očima klesne k jeho ruce a pak zas pomalu vystoupá nahoru.

"Myslím, že lepší odpověď, bys nemohl dostat." Prohodí nakonec a znovu se pousměje.

"Myslím, že jsem svou ženu znal dost dobře na to, abych věděl, že by byla ráda." Pokrčí krátce rameny. Trochu smutku se mu v očích objeví, ale je to typický stín minulosti, který už v přítomnosti nemá velkou váhu.

"Obětoval jsi všechno pro nás ostatní. Vyměnil jsi svůj život, abychom my všichni mohli žít ten svůj." Chtěl by mu ještě něco říct, ale přijde na dopis, co dřímá v rukou. Jen pokrčí krátce rameny.

"Vůbec netuším, ale můžeme se podívat společně." Nabídne mu bez váhání, on před ním rozhodně žádná tajemství nemá.

"No, pořád ještě hledají psychologa. Na Hydeho místo není zas taková fronta." Vysvětlí mu.

"Většina měla příliš málo zkušeností, aby se na to místo hodila. Anebo se moc nehodila k Sugizově povaze." Dovolí si zavtipkovat.

"Ale jinak padlo spíš jen rozdělení předmětů a supl za Tetsuyu." Prozradí mu o kousek víc a očividně čeká na jeho reakci. Vezme ho za ruku a vede s sebou do obýváku, aby se společně usadili na gauč. Tam ho bez váhání přitáhne k sobě a políbí do vlasů.

"Nemusíš nutně dělat něco jiného, ta neziskovka je skvělý nápad. Z druhé strany na různé dobročinné akce bys mohl vzít brigádníky ze školy. Víš, že Sugizovi stačí jen říct." Copak by mu mohl cokoliv odmítnout, o tom pochybuje.

"Anebo využij to, co tě baví. Třeba hru na piano." Stočí tvář jeho směrem a začne se dobývat do dopisu.

"Nový tělocvikář....No, není to Rei." Povzdechne si Ino a už se začte do papírů, které jsou označeny logem jedné z uměleckých škol.

"Navíc jsme si pak sedli ke kafi a probírali, jak tě dostat zpátky. Válečná porada." Prozradí mu o kousek víc. Nikoho očividně netěšilo, že musel Yoshi odejít. Ne, že by byl Sugizo špatný ředitel, to vůbec, ale...Něco jim tam prostě schází.

"Přišli jsme jenom na protestní akce, vyhladovění sebe samých a nudismus." Uchechtne se, než konečně dočte první stránku.

"Vím, že si Aki podával několik přihlášek a chtěl, abych mu je podepsal, aniž bych se koukal, prý by se styděl, ale měl jsem za to, že to budou školy v Naganu." Zamrká překvapeně.

"Zvou ho na pohovor už jen díky talentovkám, chtěli by ho do přípravky. V Tokyu." Nechá papír klesnout a Ino už teď nechápe vůbec nic. 

Yoshiki

Usmívá se na Inoranova slova o Akiho talentu a jemně u toho kývá hlavou, stejně jako na to, že tu taková škola není. Ano, on ví, ale podle něj je to vážně škoda. I když chápe, co Aoi pro Akiho znamená a proč to nechce, jen mu přijde, že Aoiho práci obětuje vlastní talent. Trochu nejistě se pousměje, když mu Ino řekne, že odpověď toho kvítku by mohla být pravdivá. Kéž by… Kdo ví proč mu na tom najednou tolik záleží. Aby věděla, že je s její rodinou někdo, kdo je taky doopravdy miluje. Jen nebyl ženou, ale třeba by na něj tolik nežárlila? Jsou to hodně bláhové myšlenky. Řeč se stočí na ně a to, co pro ostatní udělal. Bylo to jediné řešení, jinak by se na sebe nemohl ani podívat do zrcadla. 

"Bylo to tak správně, Ino-chan. To já jsem to všechno dovolil. Já jsem souhlasil s projektem a přehlížel věci, které by jiní lidé řešili. Dával šance tam, kde by je jiní nedali. Všechno to byla jenom moje zodpovědnost a i když si mnozí myslí, že jsem selhal, já jsem toho názoru, že ta skupina nakonec nemohla dopadnout lépe. Mrzí mě, že to společně se mnou odnesl taky Hyde. Opravdu ano. Je to skvělý psycholog a jeho odvážné názory ty kluky zachránily." Řekne. Bohužel Hyde by nemohl zůstat už jenom proto, jak otevřeně se přihlásil k Die. Psycholog, co balí studenty? To bylo něco neslýchaného. Tenkrát v nemocnici to vidělo hodně lidí, hned se to rozneslo. Mnohem víc, než Reita a Ruki. Kromě toho chtěl být s Die, žít s ním. Ne na téhle škole, ale jinde a tak by to takhle dopadlo tak jako tak. Zvědavě vybídne Ina, aby dopis rozdělal a u toho poslouchá jeho slova o poradě. Upřímně se rozesměje jeho slovům o Sugizově povaze. Ano, Hyde byl k němu jako dělaný a druhý takový asi neexistuje. Stejně jako druhý Sugizo. Hodně výstřední ředitel, ale skvělý. 

"Nějakého nutně potřebují." V očích mu jiskří. Někdo by měl Hyda požádat, aby se vrátil a to na kolenou. Ideálně ti lidé, kteří ho vyhodili. Možná, když ta krize potrvá ještě dost dlouho, se to nakonec stane? Yoshikimu běží před očima představa jejich ideální školy. 

"Supl za Tetsuyu?" Okamžitě se narovná v zádech a obrátí všechnu pozornost k Inovi. 

"Proč? Kam odjel? Je nemocný?" Tetsu nikdy nebyl nemocný a Yoshiki vždycky věděl, kde je Tetsu. A teď najednou ne a bylo to… strašně divné. Jeho malý velký chráněnec… proč nikdy nepřijde na kávu? Protiva… Dlouze se nadechne. Čím víc tu neziskovku nebo piáno převrací v hlavě, tím je mu jasnější, že ho to stejně neuspokojí. Je to k pláči… Přesto se usměje na znamení, že nad tím bude přemýšlet. 

"Má příliš mnoho práce." Broukne. Ví, že by Su přišel, i kdyby neměl spát, ale sám ví, že se na místě ředitele nezastavil a to měl všechno pod palce, Su se stále zapracovává. Musí to pro něj být složité. Yoshiki ho tou funkcí dost svázal. 

"Nikdo není takový jako Rei." Nespokojeně mlaskne a rozhodí dlaní v gestu. Byli to jeho učitelé, jeho výběr. Nikdy je nemohl nikdo nahradit. A on mohl za to, že Rei spadl. Svým přístupem, tím výletem… dovolil jim to… dovolil to všechno… Asi si domluví terapii u Hyda… Na okamžik se opře, zavře oči a povzdechne si. Znovu se rozesměje, když dojde na plán jeho návratu. Oči zase otevře a podívá se na Ina. 

"Už vidím obličeje ostatních členů učitelského sboru, kteří vaše nadšení nesdílejí." Přece jenom škola nebyla jenom o jejich partě, jak by jim mohl říkat. 

"Nudismus? Nech mě hádat, to byl Sugizův nápad. Nedivil bych se, kdybych ho příště potkal jenom s transparentem před klínem." Směje se dál. Opravdu by toho byl schopný. Ještě by řekl, že chodit nahý je zdravé. Pak ale Ino přečte obsah dopisu a Yoshiki po něm zaskočeně sáhne. Sám si ho přečte a vymění si s ním nechápavý pohled. Oba si mysleli, že se Aki bez Aoiho nikam nevydá, obzvlášť ne tak daleko. Byli by spolu sotva o víkendu… Kdyby Aoi nezačal nový ročník ve škole, myslel by si, že tam nenastoupil, ale… Dne se ale kluků nezeptají. Jsou u něj doma a chtějí být sami. 

Inoran

"Dal jsi jim naději." Broukne jako první Ino a nepouští ho ani na vteřinu. Dlaní paže, kterou má přes jeho ramena, ho jemně hladí.

"Stejně to není fér. Všichni ze skupiny udělali hrozný pokrok, copak to nikdo nevidí?" Jeho hlas zní snad i trochu naštvaně a to je u něj dost nezvyklé. Jemu to prostě přijde jako křivda. Jistě, stala se toho spousta, byl to extrém, ale konečný výsledek byl lepší, než o jakém by si podobná zařízení mohla nechat zdát. Jenže oni druhý pokus prostě nemají a možná, že to vidí úplně jinak hlavně kvůli Akimu. Vrátí se trochu nohama na zem, když přijde řeč na Tetsuyu.

"Popravdě vůbec netuším, co se děje a Sugizo taky dost mlží. Prý nějaké rodinné záležitosti, ale víc vážně nevím. Objevil se tam na chvíli, ještě o prázdninách, ale hned zase zmizel. S sebou si odnesl jen pár papírů." Prozradí mu maximum, co ví. Tuší, že kdyby někdo věděl něco víc, byl by to asi Yoshi. Jemu se rozhodně Tetsuyi svěřovat nebude. Ohlédne se na Yoshiho a na chvíli zaboří tvář do jeho vlasů. Asi už začíná tušit, co se mu prohání hlavou a ne, nelíbí se mu to.

"Není to tvoje vina." Ozve se Inův uklidňující hlas.

"Nebýt toho programu, tak se nikdy nepotkají. Nikdo z nich. Nebýt toho výletu nezjistí, že se dá žít i jinak. Každý z nich si z toho odnesl hodně. A to, že Rei spadl, byla jen nešťastná náhoda. Sám si říkal, že pořádal tyhle výlety dost často. Mohlo se to stát kdykoliv jindy." Naštěstí ho očividně pobavil. To si připočítá jako bod k dobru.

"Myslím, že tuhle myšlenku by neměl slyšet, jinak to je do týdne v novinách." Rozesměje se, protože to má před očima, i když některé věci samozřejmě rozmazané. V hlavě ho ale trkne menší nápad. Práce, které společně probírali....Prostě to nebylo ono. Je ale něco, co by mu později mohl navrhnout, třeba to bude mí úspěch. Ještě si to musí pořádně promyslet. Zahledí se znovu do Akiho přihlášky.

"Moc tomu nerozumím. Když jsme to probírali, zásadně odmítal odjet dál, jak pět kilometrů od školy. Nemyslím si, že by tak narychlo změnil názor. Bez Aoiho neudělá ani krok." Nakrčí nad tím obočí. Ne, že by svému synovi předtím rozuměl, ale tohle?

"Nechci do toho příliš vrtat, jak přijedou, ale asi mu to dám někde v soukromí. Možná i to bude chtít vysvětlit." Pokrčí rameny a odloží papíry stranou. Někde v nitru je na něj ale pyšný. Přece jen to dokázal.

"Víš, když tak přemýšlím ohledně toho, co bys mohl dělat. Co takhle konzultanta na volné noze. Poradit rodičům podobných dětí, možná těm kluků nabídnout směr a potřebné nasměrovat třeba k Sugizovi. Prostě si zařídit podobnou praxi s těsnou spoluprací se školou." Navrhne to, co ho před chvílí napadlo.

"Máš podle mě odhad na lidi, dokážeš bez obtíží prorazit, kde si nikdo jiný netroufá a nasměrovat je správným směrem. Už jen když si vzpomenu na Tetsuyu." Podívá se na něj a rozverně se pousměje.

"Já tě taky poslechl." Odmlčí se na vteřinu, než přejede rty po jeho tváři.

"Ale já se asi nepočítám, nejsem objektivní, že?" Pohladí ho prsty po tváři a zlehka ho donutí, aby se na něj podíval.

"Možná bych i dostal strach, abys nesměroval někoho podobným způsobem." Pravý koutek se mu pozvedne.

"A mám tu ještě jeden nápad. Blíží se tvé narozeniny, co všechny pozvat? A pak tě minimálně na víkend zavřu v domě a nepustím nikam." Slíbí mu bez váhání, protože on by si dokázal představit trochu jiné slavení. 

Yoshiki

Někteří to viděli, ale stejně byli toho názoru, že by měl odstoupit, aby si zachoval tvář. Možná to nebylo fér, ale nakonec to bylo správné. Japonsko prostě nemělo rádo extrémy. Jak někdo vyčuhoval z řady, okamžitě dostal po hlavě. Na to vysvětlení ohledně Tetsuyi pokývá hlavou. Muselo to být něco okolo jeho syna. Něco hodně vážného, když si kvůli tomu vzal tak dlouhé volno. Věděl, že ho chce jeho žena odvézt do zahraničí a on měl se svou minulostí problém tomu zabránit. Přál by si, aby mu s tím býval mohl pomoct, ale některé věci chlap prostě musel udělat sám. +Doufám, že to nakonec dobře dopadne, příteli.+ Vlastně ani netušil, jestli se malý Ogawa už potkal se Sugizem a jestli si padli do oka. On by tak s Akim nebyl jediný, kdo by se pokoušel sžívat v nové rodině, i když tohle dítě je ještě hodně malé. Nakonec si znovu povzdechne. 

"Kdybych je nepouštěl uprostřed bouře do lesa, nespadl by." Převrací to v hlavě pořád sem a tam už rok v kuse. Jenže jak by dopadl Die? Třeba dobře… třeba by to těch pár hodin počkalo a Rei by neuklouzl. Někdy to bylo k zbláznění. Reita tu od té doby byl spoustukrát a možná ani netušil, jak moc si to Yoshiki dává za vinu. Rozhodně mu nikdy nedal najevo, že by ho obviňoval. 

"Nějaké vysvětlení to určitě mít bude." Řekne Yoshiki na ten dopis a konečně se usměje. A pak mu Inoran navrhne něco, co v prvním okamžiku ve své hlavě okamžitě zamítne, ale když se nad tím zamyslí víc… vlastně… zúročil by všechny svoje znalosti a dělal něco, co ho opravdu naplňovalo, i když už ne na té vážené pozici ředitele školy. Třeba by to mohl být on, kdo Hyda zaměstná… Rysy ve tváři se mu začnou postupně rozjasňovat, když si poposedne tak, aby se mohl Inovi podívat do obličeje.

"Víš, Ino-chan, možná je na čase podívat se na ten vyhazov z jiné perspektivy. Možná to vlastně byla šťastná událost. Kdyby Hyde pracoval se mnou, už bychom se nemuseli upínat na strnulé postoje, které se musí dodržovat ve škole a mohli bychom jít vlastní cestou…" Je si jistý, že Hydovi by se to líbilo. A pokud se jeho záměr podaří, možná ještě bude čelit Sugizově načuřenému pohledu, že musí ředitelovat, když mohl být součástí podobného projektu… Pozastaví svoje myšlenky, když ho Ino pohladí po tváři a broukne, že by se mohl obávat, aby se neohlédl za někým jiným. Celkem vážně se mu podívá do očí a pak nakloní hlavu mírně k rameni. 

"Nevzpomínám si, že bych se kdy ve svém životě na někoho podíval a v tu chvíli si vzal do hlavy, že bude můj. Některé věci prostě víš, tak jako jsem věděl, že jestli mě někdy někdo snese pod jednou střechou, budeš to ty." Ubezpečí ho a znovu se usměje. Přikývne na jeho další návrh. 

"Ty chceš, aby ta oslava byla hodně rychlá, když mi slibuješ takové věci, viď?" Nakloní se k němu pro polibek a nebude jenom jeden. Konec konců, dnes jsou tady úplně sami…