(vinný sklep)
Kamijo, Shinya
"Přiznávám, nemám ostatní lidi moc v lásce." Pokrčí rameny s náznakem vtipu, než sáhne pod jeden poklop, aby zkontroloval večeři. Pochybuje, že se tu bude dít cokoliv krvavého, ale i tak by si své oblíbené pochoutky vychutnal a ani by nemrkl. Copak ho trochu krve připraví o požitek ze skvělého jídla? Nikdy! Zrovna sáhne po skleničce, když se Man konečně rozhodne promluvit. Otočí k němu svůj pohled a je pravdou, že něco podobného nečekal. Asi na dvě vteřiny ho to vyvede z míry. Už jeden démon je vlastně tak trochu sebevražda, natož tak dva. Možná na tu smrt opravdu dneska dojde. Přesto jeho zaujetí démony nemá meze.
"Kde kdo by mě měl za blázna, ale radši pohostím tobě podobné. Vždycky jsem si v takové společnosti připadal nejlépe." Sdělí mu bez váhání a kývne hlavou. Mana očividně nečeká na jeho souhlas a jemu to v nejmenším nevadí.
"Jen své může mám celkem rád a tihle se prokázali jako skvělý materiál. Zkuste mi je nepochroumat. Jeden z nich má dokonce i vychování." Pozvedne sklenku na jeho zdraví a pak v ní krátce smočí rty.
Shinya kroužil noční městem jen pár minut po tom, co se s Manou rozloučili. Nakonec si našel malý, hezky vypadající klub, který měl očividně v plánu fungovat, až do rána. A to se mu skvěle hodí. Stáhne kapuci z hlavy, odhalí světlé prameny a pak kabát odloží na zeď střechy, kde se na chvíli usadil.
"Hezkou noc, Nagano." Popřeje městu s náznakem vtipu, než se zlehka dostane na zem. Bílá košile mu vlaje podél boků, lemy drží u sebe jen díky jedinému knoflíku a kalhoty těsně obepínají štíhle nožky obuté v kotníkových botkách. Trvá mu sotva půl hodiny, než zamrká na svou dnešní kořist. Dalších dvacet minut, než se ocitnou u mladíčka v bytě. Je to jen taková špeluňka, ale na to on nikdy příliš nekoukal.
"Ty máš pikachu...?" Rozplyne se nad plyšákem v jedné ze skříněk a pak už se věnuje jen černookému společníkovi. Je snad o hlavu vyšší, celkově dobře stavěný a taky zábavný, ale to není to, co by prioritně hledal. Ovšem ta výdrž, která z něj sálá, je opojná. Je už skoro po večeři, když se mu v kapse kalhot rozezní telefon.
"Uhm, dej mi vteřinku." Usměje se nevině na chlapce, který je očividně úplně mimo realitu. Asi je to proto, že je v jeho zajetí a to doslova, když mu tak hezky sedí bez kalhot na klíně nebo proto, že už si užil dosyta jeho slastných pocitů. Skoro zasněně si prohlédne lehké šrámy na jeho hrudi, na kterých se perlí kapky krve. Jakmile ale uvidí Manovo číslo, už má zase jeho plnou pozornost. Položí telefon.
"Promiň, Méďo, ale mám být někde jinde." Skloní se k němu, než si užije poslední polibek a obětí vypracovaných paží, vysaje poslední špetku slasti a vzrušení, než se zvedne a spěšně oblékne. Mana nikdy nevolal jen tak, nepotřebuje vědět víc, aby se v mžiku zvedl a přemístil. Jediné, co si sebou vezme je ten plyšák. Vyzvedne svůj kabát a za chvilku už je si plyšákem v náruči u vchodu do klubu.
"Tak jsem tady, copak to bude? Večírek?" Skoro hravé nadšení se mu promítne v očích, než vstoupí do klubu. Nemusí je hledat, cítí Manovu přítomnost. Jsou spolu už dlouhou, aby ho bez obav poznal. Stejně ale jeden z Kamijových mužů stojí u dveří, které mu otevře.
"Jdeš taky na párty?" Zeptá se ho se skoro stydlivým zamrkáním, než se mu pověsí na paži a nechá se doprovodit.
Kamijo nestačí ani dopít sklenku, než se dveře otevřou.
"Vidím, že společnost je kompletní." Pozdraví Shinyu s mírnou úklonou hlavou a prohlédne si, co je z něj zatím vidět. Překvapí ho, když stáhne kápi i kabát a odhalí křehké, skoro dětské stvoření, které by jeden pořád zachraňoval. Skoro mu sálá nevinnost z očí, ale je to jen klam.
"Hm, zdá se, že úspěšná noc nekončí." Prohodí Shin, než zamíří k Manovi a bez váhání jej líbne na tvář. Odloží plyšáka na stůl vedle sklenky vína, přejde ke Kamijovi a podívá se mu dlouze do očí.
"No páni." Povzdechne si, než sáhne po jeho sklence, přivlastní si ji a usadí se na područku křesla k Manovi. S ním se cítí nejlépe a pořád ještě nezjistil, co se tu děje.
"Prosím." Pokyne mu Kamijo k vězňům.
"Dovolil jsem si malé pohoštění." Dá Shinyovi najevo, že si klidně může vybrat a sám si obstará další sklenku. Modrá, velká očka se podívají na Manu a počká si na jeho ujištění, že je tomu opravdu tak, než se zvedne a objede všechny se zavázanýma očima. Konečky prstů hladí různé části těla, ty které se mu líbí nejvíc. Zastaví se až u muže, kluka s odlišnou barvou vlasů. To se mu vždycky líbilo. Prostě si na každém něco najde, ale tady ho to přitahuje mnohem víc.
"Hm, ten je roztomilý. Můžu si ho nechat?" Zavrní rozverně v blízkosti jeho ouška a lehce mu sáhne přímo do klína, než se tiše zasměje. Kamijo se očividně dobře baví, když to celé pozoruje.
"Hm, musím říct, že nikdy jsem nepotkal někoho tak..." Zakrouží novou sklenkou ve vzduchu.
"Jak jen to říct?" Sám má ale oči spíš pro Manu.
"Měl bych prozatím jedinou otázku." Podívá se mu upřeně do tváře.
"Spokojený, Mana-san?" Věnuje mu smyslné pousmání.
"Bude mi potěšením udělat mnohem víc." Sdělí mu, aniž by bylo poznat, jak to přesně myslí.
Mana, Hide
"Můžeš si vzít, co chceš." Ujistí Mana Shinyu.
Hide skoro zapomene dýchat, když se v místnosti objeví někdo další. Jejich rozhovor zní hrozně divně, dost dětinsky. Nelíbí se mu to pořád víc, jako by se jejich věznitelé snad zbláznili. Co jeden z nich myslel tím, když říkal, že lidi nemusí a raději pohostí jemu podobné? Podobné komu nebo čemu? Pak ho ale zabrní celé tělo, když se někdo ocitne přímo před ním a není to ani trochu příjemné. Nedovede ten pocit popsat, ale zalézá mu hluboko pod kůži jako by mu ji chtěl zevnitř odloupnout a on má chuť si ji přitisknout víc k tělu, aby se to nestalo. Prudce sebou trhne, udělá půlkrok dozadu a málem se přerazí, když mu ta osoba sáhne mezi nohy a má chuť se na ni utrhnout, co proboha blázní, ale… pud sebezáchovy mu stáhne hrdlo a zakáže mluvit, aby je nějak nenaštval. Má být něčí hračkou do postele? To se tady prodává? Srdce mu bije jako o závod, ale… třeba se z toho nějak vykecá. Prostě to musí jít. Počká, až jich nebude tolik a pak to zkusí celé vysvětlit.
Mana odlepí oči od Shinyova počínání a líně je stočí na Kamija, když promluví. Nakloní hlavu trochu k rameni, když čeká na Shinovo pojmenování, ale Kami to nedořekne. Místo toho na něj vrhne pohled jakoby mu sám nabízel něco podobného, jen v osobním podání. Chvíli si ho měří nic neříkajícím pohledem.
"Spokojený." Dodá nakonec, když je tolik spokojený Shin a pomalu vstane. Dojde svého temného andílka z pekla a zezadu se skloní k jeho oušku.
"Vem si ho a jděte odsud." Pošeptá mu. Shinya ví proč. Hodlá tu rozpoutat menší peklo a nechce mu jeho kořist zničit. Počká, až to udělají.
Hide jde jako beránek na porážku, podivně paralyzovaný a neschopný se bránit a nemá ani ponětí, že je to kouzlo. Mana si počká, až budou pryč z místnosti a pak oběti jednu podruhé obejde, aby jim stáhl pásku z očí. Upřou se na něj čtyři páry zmatených očí a pak to začne. Z Manova těla se pomalu vznesou, spíš vyplazí ty černé stínové úponky a zlehka se začnou ovíjet okolo ženy naproti němu. Ta nevěřícně zírá na to, co se tu děje, jako by nemohla uvěřit vlastním očím, ale úponky jí způsobují silně nepříjemné a znepokojivé pocity. Oči jí začnou strachy lézt z důlků stejně jako ostatním, kdo se na to dívají a pak jeden z nich prudce prorazí její dutinu břišní, až krev vyšplíchne ve spršce dva metry okolo. V tu chvíli nastane neskutečná panika. Lidé začnou křičet, panikařit, pokoušet se utéct, pletou se jeden druhému pod nohy, dobývají se na dveře a v patách jsou jim všudypřítomné úponky, které chytají jednoho za druhým, omotávají je, dusí a trhají jejich těla na kusy. V celé místnosti nastane příšerný masakr, řev, krev šplíchá do výšky a Mana stojí uprostřed toho všeho s dlaněmi mírně rozpřaženými a pase se jako nikdy. Už dlouho nezpůsobil nic podobného, ne v moderní době, ale teď… tu není nikdo, kdo by se šťoural v tom, co se stalo. Když to všechno skončí, místnost je najednou podivuhodně tichá, Manovi oči jsou zavřené a příval energie proudí jeho tělem. Stojí uprostřed krvavé lázně, sám celý od krve a Kamijo za ním nejspíš taky. Stínové úponky zmizí a on se pomalu otočí čelem k němu. Potřeboval načerpat co nejvíc energie, ze které teď bude nějaký čas žít. Protože neví, kdo je muž před ním, ani kdo si pro něj jde.
Kamijo, Shinya
Shin se tiše zasměje, když před ním jeho dnešní objev couvne o krok zpátky."Je zábavný." Broukne skoro zasněně, když se krátce ohlédne na Manu. On už ho moc dobře zná. Ví, jak lehkovážný umí být a možná proto jsou spolu. U ostatních to tak nefungovalo, ale u nich ano. Je za to rád, potřebuje svůj kontakt, aby byl spokojený. Krátce zavře očka, když se zase o kousek přiblíží k Hidemu a přitáhne si ho k sobě, aby se jejich těla dotkla. Kolem nich propluje vlna vábivé energie, které hodně lidem způsobovala problémy v jistých partiích a moc nezáleželo, jestli to byli muži nebo ženy. I když je pravda, že dával přednost jen jednomu pohlaví.
"Neboj se, budeš křičet ale slastí. Slibuju, plyšáčku." Zavrní Hidemu do ouška a náramně se u toho baví. Ohlédne se s tichým zavrněním, jakmile u ucha zaslechne Manův hlas. Začíná mu být jasné, kam to celé spěje a on by o svou novou hračku nerad přišel.
"Zkus nezničit polovinu města, začínám to tu mít celkem rád." Prohodí s nádechem zvráceného pobavení. Na nic ale nečeká a už popadne Hideho za paži, pohladí ho konečky prstů po tváři a nechá svou temnou energii, aby ho pohltila a on s ním klidně šel. Cestou se zastaví pro svůj malý talisman, který si dneska ukořistil a pak zmizí za dveřmi. Jakmile dojdou na ulici, natiskne se mu do náruče, rozváže mu ruce, rty přejíždějíc po jeho bradě a přesune jeho paže kolem svého pasu.
"Drž se pevně, nerad bych tě někde ztratil. Byla by tě škoda." Šátek mu nechá, aby neviděl, co se s ním bude dít. Stačí jen mrknutí a oba zmizí ve tmě, jakoby na ulici nikdy nebyli.
Kamijo ještě chvíli kouká na dveře, kterými odešel Shinya a pořád mu na tváři hraje lehký úsměv. Nepotřebuje si ani domýšlet, co se s oním vězněm bude dít, je mu to srdečně jedno. Nezajímá ho, odkud pochází, ani kde ho našli a proč vzali zrovna jeho. Mnohem víc váže jeho pozornost Mana. Začíná tušit, že tohle představení bude rozhodně stát za to. Když viděl řádění démona poprvé, málem se vyzvracel z podoby. A pak přišel trest, že to nezvládl. Bylo mu tehdy dvanáct a pamatuje si to do dnes. V pohledu na celou věc, se od té doby dost změnilo. Těší se na to proudění temné energie, na tu sílu, kterou má zase spatřit. Je to jediná emoce, kterou nedokáže ovládnout a je to čiré nadšení. Mana mu dává víc, než by tušil. Sáhne po své sklence a smočí v ní rty, když sklep protne první výkřik. Netrhne sebou, jen se jeho úsměv rozšíří. Bez váhání sáhne po krevetě připravené na talíři a vloží si ji mezi ty. Ani nestihne dožvýkat a jeho obličej potřísní první sprška krve. Jediné, co by Manovi vyčetl, bude nejspíš potřísněné oblečení. No co, prostě to vezme a později vyhodí. Jeho vlastní tělo se ho snaží přesvědčit, že by se měl třást a zmizet odtud, co nejdříve. Je to titěrný pozůstatek pudu sebezáchovy, který bez problémů zatlačí hodně hluboko. Jedna část se probouzí mnohem víc. Touha užívat si to ještě chvíli, vidět Manu, jak se pase, jak dokonale večeří to, co mu sám naservíroval. Tichý, spokojený povzdech opustí jeho rty, když je po všem. S mírně pozvednutým obočím se pomalu zvedne a sáhne i po jeho sklence. Vydá se sebejistým, elegantním krokem k němu, občas musí překročit kousek těla. Na tváři mu už zase září svůdný úsměv.
"Přiznej se, že jsi byl v posledních letech ve Francii. Tohle vydá úplně jako poslední móda." Krátce těkne očima ke svému oblečení. Zastaví se před ním, shlížejíc do jeho tváře a podá mu sklenku.
"Neskutečně opojná vůně moci z tebe sálá. Budeš mi mít za zlé, když se neovládnu?" Pozvedne prázdnu dlaň a dotkne se jeho tváře, po které přejde palcem a rozetře krvavé stopy.
"Je to smyslné, sexy. Ta energie, moc, temná síla, na kterou si můžeš sáhnout. Nemám chuť se ti pokoušet ublížit. Teď bych dokázal představit úplně jiné věci, daleko příjemnější. Růže, večeře, krvavé víno. Víš, jak podobné večery končí?" V očích mu zasvítí vzrušení, které chce pustit na světlo.
"Tvůj přítel to zdá se moc dobře ví a nepotřebuje k tomu vůbec nic z toho. Umí být dost lehkovážný, že? Ale takový ty nejsi. A to se mi líbí. Jestli chceš něco vědět, proč se mě nezeptáš?" Pozvedne pravé obočí a mírně se skloní, jak kdyby se ho chystal políbit, mezi nimi však zůstane několik milimetrů.
Mana
"Obávám se, že když jsem tam byl naposled, nosilo se něco úplně jiného." Už to budou spíš desítky let. Ten kontrast krve a světlých vlasů mu nečekaně sluší. Dovolí mu, aby se ho dotkl na tváři a Kamijo ho začne nepokrytě svádět. Opravdu z něj tyto pocity cítí, nic z toho není předstírané. A jsou tak silné, že si je může dát jako velmi příjemný dezert. Nedopustí si, aby alespoň trochu neochutnal. Chtěl to udělat už na ulici, když se mu postavil do cesty a teď se Kamijo konečně nehlídá. Teď konečně může, olízne ho jako šlehačku na dortu a Kami si to ani neuvědomuje. Obrana padla. Sex vládne světu. No proč ne? Někdo jako on se tomu přece bránit nebude? Jejich rty jsou jen malý kousek od sebe. Možná by mu to měl dovolit, za to všechno, co pro něj dnes udělal? Připoutat si jej ještě o kousek víc…? Sám se trochu vytáhne na špičky a spojí svoje rty s jeho, než mu pomalu položí ruce okolo krku. Sklenka při tom spadne na zem a roztříští se, ale víno, které mu potřísní boty, vypadá úplně stejně jako krev. Vtáhne ho do hlubokých, dravých prolnutí, která se stupňují a zintenzivňují dokud necítí, že se mu Kamijo poddává a pak ho vtáhne s sebou do tmy. Cesta stínovou dimenzí je pro smrtelníka silně nepříjemným a vysoce rizikovým zážitkem. Připadají si u toho, jako by je něco trhalo na malé kousky, i když to není pravda a někdy se z toho nejsou schopni vzpamatovat, ale Kamijo má silnou mysl, neublíží mu tím. Když se zase zhmotní, stojí uprostřed zšeřelého apartmánu na vrcholku jedné výškové budovy v centru města. Manovo démonické doupě je víc na očích, než by se mohlo zdát, ale vždycky měl rád výšky a přehled o tom, co se děje pod ním. Držel si pro sebe celé patro, což bylo velmi neobvyklé, ale pro démona nebyly peníze problém. Skoro tu není vidět na krok, jenom je znát, že má v interiéru podobnou zálibu jako v oblékání. Nedá mu vůbec žádnou šanci se tu rozkoukat, už zase tiskne rty na jeho a tlakem svého těla ho nutí couvat před ním skrz velké dvoukřídlé dveře až do ložnice, kde je obrovská postel s černým saténem a krajkami a krajkovými nebesy. Je z černého dřeva, má vysoké vyřezávané sloupky a Mana do ní nechá Kamija spadnout po zádech. Skloní se nad ním, když se dlaněmi opře o matraci vedle jeho tváře a přiblíží se rty co nejníže, až k jeho oušku.
"Spi..." Pošeptá mu a v tu chvíli ho nechá upadnout do hlubokého, bezesného spánku. Ještě několik dlouhých minut ho bez hnutí pozoruje. Zvláštního člověka ve vlastní posteli. Pak ho dokonce láskyplně vysvlékne a uloží a nechá spát. On sám spát nepotřebuje. Nechává odpočívat tělo, ve kterém sídlí, ale jenom někdy. Počká na něj vedle, dokud se s ránem neprobudí a naplánuje si, co bude dělat dál. Něco je ve vzduchu. Něco sem přijde a Nagano přestane být klidným městečkem jako bylo doposud. Kamijo v jeho posteli je klíč. Ale k čemu a jak?
Žádné komentáře:
Okomentovat