Mana x Kamijo - Příště to vidím na celý trnitý keř. - část 2.

(ulice Nagana)

Mana

Kdo poslal jeho? Zdá se, že ten človíček naproti němu ukrývá ještě mnohem víc. Měl by ho někdo posílat? Existuje někdo další z jeho rasy, kdo Kamija hledá pro nějaký konkrétní důvod? Pokud ano, půjde tady o mnohem víc, než si Mana kdy mohl myslet a Kamijův lovec nebude žádný podřadný démon. Má to spojitost s tím, co teď viděl nebo je vzácná jeho krev? Mana ví jedno jistě… jen tak už ho odsud nikdy nepustí. Jen si musí rozmyslet, jestli se chce někomu postavit a proč. Dokonce cítí to malé bodnutí strachu, které je ale okamžitě zkušeně potlačeno. Kamijo jako by neměl pud sebezáchovy a Manu to dráždí. Nehne ani jediným svalem v obličeji, když se dozví, že Kamijo sympatizuje s démony, ale uvnitř ho to překvapí. Takových moc nebylo, i když se nějaký psychopat čas od času našel. Jen si většinou vůbec neuvědomoval s jakou entitou si zahrává. Ten naproti je ale trénovaný. Démonem? Začíná to tak vypadat. A kde jeho opatrovník je? Zastaví se asi metr od něho. Ví, že se krmil, ví, jak to vypadá a taky ví, že by to byla jeho příležitost, kdyby prorazil tu auru strachu. Další podivná informace… ví, kde jsou lovci, jak se pohybují, co mají v plánu? Jak? To nevěděli ani démoni sami… Do očí se mu začne vracet původní modř, ale drápy nemizí, ještě ne. Kamijova další slova ho však popíchnou a dotáhne jeho couvání několika kroky. Nemusí po něm natahovat ruce. Z jeho těla se vznesou stínové úponky, omotají Kamijovo tělo a pomalu si ho přitáhnou až těsně k Manovi. Je to jako objetí rukama, které mají mínus deset stupňů. 

"Ty si myslíš, že v tobě neprobudím strach?" Zavrčí a někde v hlubinách jeho hlasivek to zní jako nepříjemné zavrčení nějakého velkého zvířete. 

"Myslíš si, že tvoje mysl odolá, až ti do úst vložím sousto z vlastních vnitřností, zatímco budeš ještě žít a dívat se na to? Chceš to zkusit?" Skoro mu zpívá. Jeden úponek pohladí Kamija kdesi pod pupíkem. Mohl by ho do něj vrazit a udělat to jím. Nesnáší krev za nehty… Nač by měl ty svoje barvité popisy jenom slyšet, když je může zažít na vlastní kůži? 

"A co při tom cítím?" Je opravdu zvědavý. Pokud měl co do činění s démony, bude to vědět moc dobře. Samozřejmě, že je to lahodné… skoro jako sex pro lidi. Momentálně je frustrovaný z toho, že se na podobných emocích pást nemůže. Místo toho ale z Kamija dostává úplně jiné pocity. Místo, aby před ním ten človíček utíkal, skoro to vypadá, že je mu u něj dobře. Jako by po něm podvědomě natahoval ruce a chtěl se schovat u něj v náručí. Úplný blázen! Mana nikdy nic podobného nezažil ani za ta staletí ne. Podezřívá jeho pána z toho, že je to nějaký incubus nebo sucuba. Ti si občas rády vydržovali lidské mazlíčky, tak jako to kdysi udělal Shinya, než se mu to vymklo z ruky. Ops… no a co? Popletl mu hlavu a způsobil mu závislost na jeho rase? Nebo je to ještě nějak úplně jinak? Přijde mu, že pozadí tohohle všeho bude ještě mnohem temnější. Nakonec ho přece jen pustí ze sevření svojí moci, úponky se pomalu stáhnou až zmizí docela a nehty se vrátí do původní velikosti. Mana si upraví korzet a najednou je zpět jeho výraz panenky jako by se tu nikdy nic nestalo. Je po všem. 

"Jdi domů a radši si dávej pozor… příště takové štěstí mít nebudeš..." Zvedne dlaň, konečky ostrých nehtů mu přejede po tváři, až za sebou nechají drobné šrámy a pak se otočí k odchodu. Shinyu k němu ale rozhodně nepustí. 

Kamijo

Pozoruje obezřetně Manu a čeká, co přijde. Jsou dvě možnosti, buď přestřelil nebo ne. S démony nikdy nebylo nic na půl, to ví. Jenže bez malého, velkého risku nezíská nic. Na to už taky za svůj krátký život přišel. Prozradil mu něco na sebe a pozná, že ho to zaujalo. Jak by taky ne? Musí mu nutně dojít, že Kami ví mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Zaujme ho to natolik, aby s ním víc promluvil nebo vůbec? A je nějaká pravděpodobnost, že přežije tohle setkání? Je, ale malá. První se jeho tělo napne, když se kolem něj sevřou úponky. Je to děsivé, jiný by se už třásl strachy. Ne, není statečný, jen ví, co by svým strachem způsobil. Převezme mnohem víc kontrolu nad svým tělem a myslí. Soustředí se, aby v nejhorším případě mohl využít svou energii, svou schopnost, kterou sice skrývá, ale není to tak, že by ji vyloženě odmítal. Je to jen malá útěcha pro člověka v tomto světe. Možná jeho jediná zbraň, jak přežít. V očích se mu blýskne, když si uvědomí, jak moc blízko mu je. Probouzí to v něm hodně pocitů, ale zatím nejvíc převládá pocit známého. A ano je magor, kterému to není nepříjemné, právě naopak. Co on si s něčím podobným už užil. Démoni jej fascinovali, už jen tím, že si brali, co chtějí. Nikdy se neohlíželi a on s tím dost sympatizuje.

"Kolik toho musí člověk přežít, aby mohl být v blízkosti tebe podobných, mon beau cauchemar?" Zavrní tichým hlasem, který nese stopu zvráceného vzrušení z celé situace. Tomu prostě nejde zabránit. Ne, strach v něm rozhodně nevyvolal. Ale ty oči...Ta touha zjistit o něm mnohem víc a dostat se k vlastním odpovědím na otázky, které ho trápí roky.

"Vnitřnost nebo své vlastní maso?" Pozvedne nepatrně obočí.

"Vaše stolování se ani s roky nemění." Krátce klesne očima kamsi mezi ně. Jen on zatím ví, že na jeho boku je už dobře zhojená rána, po které zůstala jen jizva. Jeho zkouška, že chce jít za svým cílem přes všechny překážky. Konečně vydechne o něco víc, když se úponky stáhnou. Jemné mrazení po celém těle ale zůstává, stejně jako zvědavost nad tím, co se bude dít dál. Teď ho buď zabije nebo zmizí. Prostě to ví a ani jedna možnost není ta, kterou by tohle setkání chtěl ukončit. Podívá se mu upřeně do očí, když ho Mana pohladí a věnuje mu jedno ze svých smyslných pousmání. Jen to žádné emoce nebo něco podobného. Jakmile se k němu otočí zády, už těká očima po okolí a přemýšlí, jak ho zastavit. Nemůže ho nechat jen tak jít, aniž by se ujistil, že se uvidí příště. Musí si být jistý, že v něm něco nahlodal, aby za ním přišel znovu. A pak to uvidí. Nouzové schodiště, které sotva drží, potřebuje jen jednu část. Krátce zavře oči, soustředí e, kumuluje svou vlastní moc do jediného místa a ukotvení opravdu povolí. Sám kontroluje jeho pád, aby jím zahradil Manovi cestu. Na jedné příčce zůstane viset i květináč s růžemi, který dopadne přesně před Manovy nohy. Vydechne hlasitěji, když se mu to opravdu podaří. Je to vyčerpávající, už jí dost použil na auto a dneska už toho víc nesvede ale...

"Nevěřím na štěstí. Radši se snažím řídit svůj život sám." Ozve se jeho hlas tiše, ale vůbec pochybuje, že ho uslyší.

"Co myslíš? Přežiju tu troufalost, když tě pozvu na večeři?" Nadhodí bez známky ostychu a mírně pozvedne pravé obočí.

"Moje vnitřnosti bych si rád nechal, ale myslím, že by ti přece jen mohlo chutnat a mě nejspíš taky." Nechává si zatím místo pro sebe.

"Věř mi, že humr jako hlavní chod bude jen pro mě." V očích se mu objeví něco temnějšího a zvráceného. 

Mana

Ta jeho francouzština skoro zněla, jako by se tam narodil. Rozhodně tam musel strávit hodně let života, tedy na člověka… A není to poprvé, co Manu označil za krásného. Však si tohle tělo taky nevybral pro nic za nic, i když získat ho nebylo zase tak snadné. Kráčí pomalu noční ulicí směrem od něho a převrací si v mysli mnoho otázek. Mezi nimi i to, co v něm před chvílí vyvolal. Skoro by to označil za touhu a to i v okamžiku, kdy mu vyhrožoval tím, co ho nechá sníst. Jako by to býval rád udělal… Hm… A pak to ucítí. Znovu to nepříjemné tahání za vnitřnosti. Ví moc dobře, že se zase pokouší kouzlit nebo co to je, oči se mu prudce rozšíří a v prvním okamžiku si myslí, že na něj snad chce zaútočit. Prudce se po něm ohlédne, ale za zády mu s třísknutím o asfalt dopadne to schodiště, takže se tam honem podívá a oči mu klesnou rovnou na růže. Společně s Kamiho slovy to dá jasný smysl. Jsou opravdu krásné, i když je někdo nechal chřadnout tady venku a příliš se o ně nestaral. Jedna z mála věcí, pro kterou měl Mana opravdovou slabost. Natáhne zvolna ručku a jednu z nich uškubne, aby si ji mohl donést k nosu a přivonět si. To, že u toho Kamijo zlikvidoval polovinu ulice je příjemné… Pak modré oči posune zpět k němu. Tak na večeři? A co bude hlavní chod, on sám? 

"Pustíš mě konečně pod ten krunýř?" Dobírá si ho Mana ohledně toho, co by rád večeřel, ale to samozřejmě není ono. Podtext nabídky zní rozhodně zajímavě. Kamijo má něco za lubem a je jasné, že mu nenabízí žádný běžný chod. Ještě chvíli si ho měří ze svého místa, zatímco v prstech protáčí růži. Píchá sám sebe o její trny, ale žádná rudá krev mu z prstů neteče. Koneckonců sám má zájem držet si ho poblíž a zjistit víc. Vypadá to, že to bude vzájemné. Lepší bude nechat si ho na očích a počkat si, kdo mu je v patách. Mohlo by to být nebezpečné. I pro Manu. I démoni uměli být teritoriální, i když jim šlo spíš o oběti, než o místo na rozdíl od upírů nebo vlkodlaků. To byla podřadná havěť, ale výrazně početnější. 

"Tak dobře." Řekne nakonec Mana. 

"Ale tvoje auto odtáhla policie…" Připomene mu a okázale si prohlíží nehty. On sám se tam dopraví hravě ať je to kdekoliv, ale nemíní se s nikým tahat, to ani omylem ne. Na procházky při měsíčku ho taky moc neužije. Nakonec sám sáhne pro telefon, který není v žádné kapse upnutých kalhot, kde by byl vidět a dělal nevkusné obliny. Vytáhne ho rovnou z krajkového výstřihu, kde byl pěkně usazený pod korzetem a rovnou si ho přiloží k uchu, aby objednal taxi. 

"Bude na rohu za pět minut..." Vydechne po chvíli a zase se otočí. Nečeká na něj. Na rtech mu při tom pohrává lehký úsměv, když čeká, až ho Kamijo dožene. Jakmile se objeví taxikář, vypadá Manovým vzhledem trochu zaskočený. Ostatně jako většina lidí, ale to je mu opravdu jedno. Musí jenom znovu potlačit vlastní podstatu, aby ten chlapík nenaboural vinou nepříjemných pocitů do prvního hydrantu. Zapluje na zadní sedačku a počká, až se Kami objeví vedle něho a nadiktuje, jak mají jet. 

Kamijo

Málem se upřímně zasměje, když vidí ten pohled. Že by se opravdu lekl, když použil své schopnosti. Jistě, mohl na něj zaútočit kdykoliv, on už párkrát viděl práci lovců. Byli chytří, uměli v tom chodit a nebylo snadné je oblafnout. Nebyla to zrovna návštěva, kterou si jeden bude zvát do clubu. Pak ale něco v jeho tváři na vteřinu povolí, když se Mana pro růži opravdu skloní. Že by společná obsese? Rozhodně to tak vypadá. Rozhodně si získal o něco větší sympatie a už tak jich měl dost, když vezme v úvahu to, že ho zná asi hodinu.

"Hm, možná když bude dostatek vína, stát by se to mohlo." Prohodí s hlavou mírně na stranu. To nejlepší víno samozřejmě. Je vidět, že Mana taky stojí o to dostat se k němu blíž, i když zatím neví proč. Jen o emoce tady možná nepůjde. Jeho telekineze je pravděpodobnější. +Moc lidí jako já jsi nepotkal, hm?+ Zeptá se ho v duchu, ale navenek není nic znát. Krátce klesne očima na jeho ruce, když se píchá o trny a jeho chladné tváři to vyvolá další úsměv.

"Příště to vidím na celý trnitý keř." Prohodí bez váhání. Bylo by zajímavé sledovat jeho výraz, kdyby mu příště přinesl celý keř, posetý trny a uvnitř něj jedinou růži. Pobavilo by ho to nebo vůbec?

"Osvěžující, když si podobné věci užívá jeden úplně jinak." Prozradí mu upřímně. Jeho lidské schránky už unavují. Den za dnem vnímá v clubu existence, které ho nudí. Pořád ty samé problémy, práce, rodina, rozvody, podvody, občas i něco, co ho zajímá o trochu víc...sex. +Světlé výjimky.+ Mírně se mu poukloní, když s ním Mana nakonec souhlasí. Vyhrál, alespoň pro tuhle chvíli a je vidět, že je spokojený. Už jen to letmé gesto s trochu povýšeným pozvednutím hlavy a ten správný odlesk v očích. 

"Nebudeš litovat." Ujistí ho bez váhání a vykročí směrem k němu.

"Chtěl jsem volat své podřízené, aby přivezli druhé auto, ale tohle bude zdá se rychlejší." Odsouhlasí jeho nápad přivolat taxi. Oči mu rozhodně přitáhlo, odkud telefon vytáhl, tohle bylo taky sexy. Vykročí za ním temnou uličkou, kde nadělali pěknou spoušť, tedy spíš on, ale vrásky mu to rozhodně nedělá. Nespěchá, je si téměř jistý, že teď už mu Mana neuteče. Chvíli ho pozoruje skrze zrcátko, než se rozhodne nastoupit za ním. Nadiktuje řidiči adresu svého vlastního clubu, než on sám vytáhne telefon. Je to dlouho, kdy něco podobného zařizoval, ale pochybuje, že by mu tentokrát nevyšli vstříc. Mluví plynule francouzsky, dokonce si neodpustí nejeden chladný úsměv. 

"Ještě bys mi mohl prozradit jméno, abych věděl, koho budu vídat ve snech." Sebejistota z něj doslova čiší a ano, klidně s ním bude flirtovat, dokud mu to Mana nezarazí, to se určitě nestane. Trvá to nějakou chvíli, než auto zastaví u jeho clubu. Vystoupí z auta a přejde k jeho dveřím, aby mu je otevřel, než mu nabídne rámě.

"Vítej v té nejlepší restauraci. Snad ti vybrané menu přijde vhod." Odemkne dveře a vpustí ho do potemnělého clubu jako první.

"Chtěl jsem si své laskavosti vybrat později, ale kdy jindy by měla být lepší příležitost." Prohodí jako sám ďábel, kterému se lidé upsali a on si nechává jejich službičky na vhodnou dobu. Rozsvítí pomyslnou uličku, aby viděl na své kroky, i když zná club nazpaměť a pak jej vede po masivním schodišti do luxusně zařízeného vinného sklepa. Tlumené světlo ozařuje stojany a těmi nejlepšími kousky, od každého trochu.

"Prosím, posaď se a udělej si pohodlí, večeře za chvíli dorazí." Pokyne mu k pohodlnému křeslu, skoro to vypadá jako trůn. Sám se ujme výběru vína a je vidět, že si na tom dá obzvlášť záležet. Nakonec sáhne po jedné z nejstarších lahví, asi by si neodpustil sáhnout po čemkoliv mladším. Sotva dojde ke stolu a začne rozlévat do sklenek, ozve se dunivé zaklepání.

"Hm, právě včas." Zamíří ke dveřím, které ústí do temného tunelu a vpustí dovnitř několik mužů, kteří sebou vedou pět vězňů se šátkem na očích. Jeden z nich tlačí menší vozíček, kde je jen lidské jídlo. 

"Nevěděl jsem, které značce dáváš přednost, takže prosím…různý věk, pohlaví, od každého to nejlepší. Pokud se ti zdá, že jsou málo vyděšení…" Podívá se na muže a jeden z nich podkopne své oběti kolena, aby ji donutil pokleknout a u toho vyjekne.

"Já své sliby plním." Luskne prsty a nechá muže odejít a úklonou. Je na něm vidět, že je mu úplně jedno, co se s nimi stane. Jeho chladnost očividně nemá hranice a emoce mu v tuhle chvíli vůbec nehrozí. Jsou to cizí lidé, většina z nich mu něco dluží. Peníze, zboží, své domy. Ne, nepatří k mafii, ale snaží se, aby měl široké pole působení a nezapadl mezi nudné patrony, kterých je toto město plné. Navíc živit démony mu dává naději, že se jednoho dne dočká své vytoužené budoucnosti. 

Mana, Hide

Míří společně zpět k jeho clubu, kde si ho se Shinyou vyhlédl v dnešní noc. Ať už se má stát cokoliv, musí to být za těmi zavřenými dveřmi a Manovi začíná být jasné, že zrovna legální to nebude. Šikovný chlapec… Vnímá jeho oči na své tváři, i když jenom přes zpětné zrcátko, ale nepodívá se tam. Stále hledí z okýnka a naslouchá jeho řeči. Zná nepočítaně jazyků. Tolik, kolik se jich za ta staletí stačil naučit a mezi nimi některé, které už vymřely, takže mu rozumí. Přesto stále plně nechápe jeho záměr. 

"Mana." Řekne jedno jediné slovo. Není to jeho pravé jméno, ale to prozrazoval jenom nerad. Lovcům se hodilo k obřadům, vymítání i přivolání a pokud to bylo jenom trochu možné, ani za nic ho na tomto světě nepoužíval. Mohlo by se mu o něm skutečně zdát? S tím nedostatkem jakýchkoliv emocí o tom dost silně pochybuje. Jakmile opustí taxi, nechá se pustit do nitra clubu, kde nikdy nebyl. Je tu ticho a tma, blíží se ráno a všechno je tu nachystané ke spánku. Podívá se do tváře svého doprovodu a pak se do jeho rámě skutečně zavěsí. Už tuší, kam tímhle vším Kamijo míří, oba dva moc dobře vědí, o jaké večeři se tu mluví, ale přesto si drží pořád ten stejný nic neříkající výraz ve tváři. Jen očima klouže po vybavení a nechá se dovést až do sklepa. Čekal tam toho hodně, skoro nějakou mučírnu, ale je to prostě jenom vinný sklep. Velmi příjemný a útulný. Mana se nechá odvést k pomyslnému trůnu, který si spěšně prohlédne, pak se otočí a posadí. Líbí se mu v něm. Záda má při tom rovná jako svíčka, pohyby i gesta elegantní a přehodí si nohu přes nohu, když vrátí všechnu pozornost ke Kamijovi. Zrovna drží v rukou velmi starou lahev vína, která je celá od prachu a pavučin. Ozve se to zabušení a Mana tím směrem jako na povel otočí tvář. Sleduje vcházející muže i jejich oběti a je mu jasné, že jsou tu jenom pro něj. Opravdu… krásné tváře, dobré postavení, strach, plazící se po stěnách, ale není ho dost. Ti lidé netuší, proč jsou tady, možná doufají v nějaké řešení nebo domluvu a jakmile padne první oběť k zemi, koncentrace emocí se zvýší, když ostatním dojde, že tohle není hra. Někdo začne prosit, ale je vzápětí umlčen. Mana si pečlivě prohlíží každého z nich, než se znovu podívá do tváře Kamijovi. Nemá smysl se ptát, jak se tu ocitli a co mu dluží, vlastně mu to bylo opravdu jedno. Líbí se mu ale, že se ho pokouší uctít, jak nejlépe umí, přesně v tom duchu, který mají démoni rádi. Zamyšleně si přejede růží po rtech. 

"Chci, aby někdo přišel." Řekne mu a nedává mu příliš prostor na odmítnutí. Jakmile tu budou dva, pro Kamija to bude mnohem nebezpečnější, ale Shinya létá někde po městě a hostina je při tom přímo tady. Určitě by si vybral, jsou vážně k nakousnutí. Alespoň ho bude mít pod dohledem teď, když ví, že je tu někdo, po kom by mohl pást jiný mocný démon. Mana znovu sáhne po svém telefonu a zavolá mu. Jen jedna adresa, nic víc a ví, že Shinya tu bude během minutky. I kdyby se to snad Kamijovi nelíbilo… nemůže s tím vlastně moc dělat. 

Hide ani netušil, jak se do téhle situace dostal. Prostě jenom doprovázel kamarádku do clubu, když na ně uhodili ti chlapi, že jim něco dluží. Chtěl jí z toho pomoct, tak se nabídl, že se splátkou pomůže, oni se zle usmáli a už je brali oba. Pral se jako vzteklý tygr, ale bylo mu to k ničemu, cítil jenom provazy na zápěstích a šátek na očích, pak dostal něčím do spánku a probral se až před chvílí. Něco se dělo, něco hodně hnusného. Dostal se do pořádného průseru, té ví. Mafie? Lichváři? Proč jsou tu spoutání? Vnímá kolem sebe další lidi a srdce mu pomalu klesá do kalhot. Obchod s masem? Proč? A proč on? Snaží se ušima zachytit cokoliv, zjistit, kde kdo stojí, jak velká je asi místnost, ale po pravdě… chce jenom aby tahle noční můra skončila a to se nejspíš jen tak nestane.