Hromadné - O co ještě mě chceš připravit? - část 2.

(klub)

Mana

Opravdu v jeho očích viděl záblesk strachu, před tím, než tu smlouvu roztrhal? Neměl ho hecovat. Zvláštně mu to pozvedne náladu. Po té jeho otázce si ale založí ruce na hrudi v obranném postoji a uhne pohledem do strany. Okamžitě by mu měl říct, že samozřejmě obojí. Jenže mu to nějak nejde přes pusu. 

"Ale no tak. Dělali bychom scény před publikem. Sám jsi řekl, jak spolu odešli, opravdu bys chtěl, abych s tím začínal zrovna tam?" Chytne se jeho dalších slov, aby nemusel odpovídat. Tora se pohne proti němu, on udělá instinktivně krok vzad a pak další a najednou už tiskne záda na chladnou stěnu, zatímco má jeho dlaně podél hlavy. Je uvězněný mezi jeho pažemi a vůbec se mu to nelíbí. Tora na něj stále naléhá, sklání se pořád blíž a Mana se cítí jako všechno jenom ne jako kořist, zahnaná do kouta. Znovu se mu zablýská v modrých očích, ale když mu málem uklouzne to sprosté slůvko, neuhlídá si koutky, které se sotva patrně na vteřinu zvednou. Tolik k jeho profesionalitě v sebeovládání. Jenže pak mu Tora začne předhazovat, že si s ním jen hrál a ještě ke všemu takovým způsobem, jako by si o něm Mana býval myslel, že je nějaký chudáček. Proč mu vkládá taková slova do úst? Vypadal snad, že všechno jenom předstíral a lhal? 

"A ty sis pohrát nechtěl? Bylo to samozřejmě tak, že ses zamiloval na první pohled a od první vteřiny myslel na to, jak mě požádáš o ruku?" Teď už po něm vrčí i on. Jistě, že si chtěli pohrát, oba dva, na začátku to tak prostě bylo. 

"Mohl sis myslet Honem toho využiju, ať se můžu chlubit souloží s celebritou." Otočí jeho slova proti němu. A pak nepokrytě vyprskne, i když se to snaží spolknout, aby to nevypadalo moc pohrdavě. Vážně se mu tady snaží vyhrožovat tím, že ho někam zavleče a tam bez ptaní přehne, i kdyby se Mana bránil? Takhle se k němu ještě nikdy nikdo nechoval. Je to podivuhodně vzrušující a zároveň ho to uráží. 

"To sis mě asi spletl se svou courou, hm?" Povystrčí bradu. Ne, nechce ten pocit zažít. Rozhodně nechce být ten, kdo se zamiluje do někoho, kdo ho nechce. Tora ho přirazí ke zdi, jeho stisk trochu bolí a pohne se proti němu v jednoznačném gestu. Mana mu uhne tváří do strany a pokusí se proti němu vzepřít, ale je to jako pokoušet se holýma rukama odvléct tank. 

"Neuděláš." Sekne po něm ostrým hlasem. Bojí se ho… i tohle mu dělá vnitřně dobře. Asi je doopravdy docela hajzl, ale no a co? Nikdo tady nedělá, protože musí. 

"Taky by ses měl bát. Neopovažuj se ke mně tak chovat." Vzteká se a začíná ztrácet kontrolu nad svým chováním. Při dalším pohybu boků si doopravdy povzdechne, ale jen ho to ještě víc popíchne a znovu se do něj opře dlaněmi. 

Tora

Mana se snaží vzepřít, moc dobře vnímá to odmítání, ale příliš to na něj nepůsobí. Tedy ne, jak by mělo, spíš naopak. Mračí se na něj pořád stejně, když mu řekne, že by se nocí s ním měl někde chlubit. V očích se mu nebezpečně blýskne, když mu plně doteče význam slov.

"Jistě a hned jsem to udělal, když jsem měl možnost. Už to samozřejmě ví celé město." Sykne po něm zpátky a je jasné, že se zlobí, čím dál víc. Kam se to jen dostali? Nechápe, co se to stalo a proč z pohledů, které si vyměnily večer, se děje právě tohle. Možná měl vychladnout, než sem šel, ale je to to samé jako v baru. Jakmile má rudo před očima, tak nevidí, neslyší. A to se částečně děje.

"Kdybych si tě pletl s courou, choval jsem se k tobě úplně jinak a vyhodil bych tě hned po první noci." Sykne na něj podruhé a nepřestává se na něj tisknout. Mana má dost síly, ale nestačí to k tomu, aby ho dokázal odstrčit.

"Kdyby to byla hra, nejsem tady." Vydechne a jeho tón se ve vteřině změní. Je v něm cítit náznak bolesti, když to vysloví. V jeho přítomnosti se není schopný smířit s tím, že to bylo jen tohle a nic víc. Prostě to tak nechce a zatím nedostal ráznou dopověď, že to prostě Mana bere jinak. Neodmítl ho a on v sobě pořád živí naději. Dívá se mu do tváře, tedy spíš na jeho profil, když uhne tváří do strany a už vypadá spíš zoufale než naštvaně. Proč mu nemůže říct, že má vypadnout a že ho nechce nebo naopak. Samozřejmě, že chce tu druhu možnost, jen...

"Proč bych si nemohl vzít, co chci? Zrovna ty mi říkáš tohle?" Uhodí na něj, když mu začne říkat, že by se ho měl bát.

"Víš moc dobře, že se tě nebojím. Ani ze začátku jsem se tě nebál, jinak bychom neskončili u mě." Připomene mu, že udělal to, z čeho měla většina strach. On neměl tu brzdu, co jiní a pud sebezáchovy očividně taky ne. Spustí jednu ruku a pevně jej vezme na bok, druhou sklouzne k jeho tváři a otočí si ji k sobě. V očích mu neustále plane, ale už v nich není tolik vzteku.

"Jak se k tobě nemám chovat? Tak jak v noci? Tak jak ty ke mně ráno? Proč jsi utekl? Není to spíš tak, že se ty bojíš toho, že by to přerostlo..." Mluví tiše a pohne se boky proti němu tentokrát on. Jeho tělo to nezvládne bez reakce a skrze rty mu unikne dlouhý povzdech. Musí na něm cítit, co s ním provádí, ale není to teď na škodu.

"Ty moc dobře víš, co to bylo a nebylo...Řekl jsem ti to večer, než jsme šli spát." Zamračí se na něj znovu, protože ty ublížené pocity jsou zpátky.

"Tak mě konečně pošli regulérně do háje. Protože kdybys byl moje coura, už jsi otočený čelem ke zdi a bude mi jedno, co říkáš. Jenže mě to jedno není." Zajede mu dlaní do vlasů a pak se mu koutek zlověstně pozvedne.

"Možná by mi to mělo být jedno. Třeba bude lepší, kdybych tě vážně zatáhl stranou a prostě to udělal." Začíná zase propadat touze a může za to Manovo tělo.

"Ne proto, že chci, abys byl moje coura." Dodá, aby mezi nimi bylo jasno.

"Ale spíš proto, že se ostatní bojí. Mě je to jedno, já už nemám, co ztratit." Přiblíží se znovu k jeho tváři a tentokrát mu nedovolí ucuknout.

"Mana-sama." Vydechne hlubším hlasem a krátce klesne očima na jeho rty.

"Buď můj a já budu tvůj, to přece sám víš nejlíp." Sykne sotva slyšitelně a opře se do jeho rtů znovu. Tentokrát ale jeho ruce povolí, aby ho od sebe mohl opravdu odstrčit. Není si jistý, co se stane, když to udělá a už vůbec si není jistý, co by se mohlo stát, pokud to neudělá. 

Mana, Gackt

"Ty bys mě vyhodil?" Zavrčí po něm s důrazem na slovo Ty. Jeho jen tak někdo nevyhazuje. Prostě nikdy a odnikud. Dělá, že neslyší ten bolestný podtón v jeho hlase, ale příjemné mu to není. Mrzí ho to, nechce, aby byl smutný a ty pocity matou ještě víc než to, co v sobě objevil ráno. Hořce se usměje, když mu Tora řekne, že zrovna on sám si bere co chce. Je to pravda. A jeho vlastní škola, pokud se to tak dá říct, i když na to spolu strávili ještě příliš málo času. Neochotně se zapře tváří do jeho dlaně, když si ho otočí tak, aby se mu Mana musel podívat do očí. Už funí námahou z toho, jak se mu pořád kroutí pod rukama, ale stejně mu to není k ničemu. Tora mu připomene jejich noc, všechno to, co k sobě cítili, když tam byl někdo další. Že je to k sobě táhne, že by tohle měli dělat jenom spolu. A píchne ho ještě víc, když mu znovu předhodí ráno a začne dorážet s dalšími dotazy. Pořád dokola, to samé! Tora trefí hřebíček na hlavičku, Mana sebou vnitřně trhne a honem zapíchne pohled do jeho očí, ale neřekne nic. Jistě, že si pamatuje, co mu Tora před spaním řekl. Vnímá jeho pevný klín i všechny jeho povzdechy. Veškerou jeho blízkost a zoufale se snaží natáčet tak, aby Tora necítil, že ani on sám není v klidu. Znovu uhne očima do strany, tentokrát na druhou stranu. Stáhne obočí k sobě, jako by ho něco bolelo, když mu Tora řekne, že se k němu takhle chovat nechce, jenže pak zmíní, že by nejspíš měl. Znovu se mu podívá do očí, když se ty jeho ocitnou tak blízko a vzdorovitě se mu zachvěje spodní ret, při tom oslovení. Jen ať si zkusí ho tu násilím ohýbat. Torovy rty se přitisknou k jeho, uši má plné jeho prosby, aby byli spolu a když povolí tlak na jeho ruce, najednou prostě nedovede ucuknout. Jenže málem umře na místě, když se Torovi za zády ozve hlas, který by tady a vlastně ani nikde jinde nečekal. 

"Jeden by nevěřil, že se ho někdo pokusí zkrotit. Dej si na něj pozor Tora-kun, je nebezpečnější, než vypadá." Gacktův hluboký hlas rezonuje halou a zní až příliš příjemně. Mana to nesnáší. Prudce strčí do Torova hrudníku a zapíchne do Gackta pohled, jako by ho tím mohl zavraždit. 

"Starej se o svoje, tak jako jsi to dělal vždycky." Míří na jednu velmi konkrétní událost jejich života, přes kterou se prostě nikdy nepřenese. Gackt se ušklíbne, ale posune vřelý pohled k Torovi. Na rtech mu hraje trochu ironický úsměv, který patří Manovi. 

"Nedivíš se, co tady dělám? Škoda… Možná tě přeplatím, potřebuju club a majiteli se to zamlouvalo, poslal mě sem, abychom se dohodli." Manovy oči divoce zajiskří. 

"Jsi na tom tak špatně, že kradeš bezvýznamné cluby?" Zeptá se ho a rovná si košili. Gackt zavrtí hlavou. 

"Ne, ale chci podpořit jednu začínající kapelu. Nic osobního v tom není." Odpoví mu Gackt a Mana si odfrkne, když dá ruku v bok. Gackt se na něj znovu podívá. 

"Válčit s tebou můžu celé roky, proč bych to dělal teď?" Mana pohodí hlavou. Jistě, dělá ze sebe neviňátko, on přece nikdy nic! Gackt se znovu podívá na Toru. 

"Chutná jako víno, co? Jen je na dně dost kyselé. Ale to už jsi koukám ochutnal." Naznačí, že s ním má vlastní zkušenosti. 

Tora

Už nechce žádné řeči, prostě mu musí dokázat, co se mezi nimi děje a že to bylo opravdové. Stačí jen první prolnutí rtů. Čeká další odpor, ale nic z toho se neděje. Možná se mu to opravdu povedlo a přesvědčil ho, že to je správně. Vypíná všechno, když se Manovy rty pohnou. Sám se na něj znovu natiskne a víc sevře jeho bok, jak si jeho tělo bere pod křídla touha. Udělá to klidně i tady, před očima všech, je mu to úplně jedno. Kdyby mu záleželo, kdo se dívá, nedají si v podstatě čtyřku. Jakmile jde o vášeň, přestává se stydět a bere si ho zvířecí touha, kterou prostě nedokáže ovládnout. Vždycky s tím měl problém a s Manou je to snad stokrát horší. Konečky prstů už se dobývají pod jeho svršek a je jasné, že u něj by rozhodně neskončil. Chce ho zase cítit, vnímat každou buňkou svého těla a všechen vztek se mění v plně něco jiného. Stejně silného a podobně neovladatelného. Tiše si zasténá do jeho rtů, když se za jeho zády ozve hlas, který si v prvním okamžiku nedokáže spojit s osobou, jenž ho vlastní. Ne, že by ho neznal, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že se tu zrovna on objeví.

"Co si do..." Začne vztekle za svá záda, aniž by se ohlédl, ale to už zavrávorá a musí ustoupit o několik kroků. Tak prudké odstrčení prostě nečekal. Ohlédne se, pak se otočí celým tělem a nadechne se, aby nezvanému hostu od plic řekl, kam si svoje rady může strčit a pak mu dojde, na koho se to dívá. Vykolejí ho to podruhé a v první vteřině se vážně nezmůže na slovo. Stejně ho neopouští myšlenka, že mohl Gackta poslat do míst, kam slunce nesvítí. Hm, v jeho případě by to ani nemuselo být vulgární, u něj doma toho světla zase tak moc možná pořád není. Mlčí, když si vyměňují malou přestřelku a neví proč, ale Gacktův vřelý pohled v něm probouzí možná tak vztek. Asi je to tím, jaký tón používá Mana. Očividně ho štve a tím štve i Toru. Už je na tom asi vážně špatně, když na něj dokáže během chvilky přenést své rozpoložení. Ani si neuvědomí, že si zakládá ruce na hrudi. Pak se pozornost stočí jeho směrem a sám se neubrání si Gackta prohlédnout. Pere se to v něm. Jako první touha ho opravdu poslat do háje i s jeho názory, ale je to kruci Gackt, tím by mohl zavařit celé kapele. Jenže ho taky neskutečně štve, že to zní, jak kdyby spolu něco měli...Měli? A jak moc v tom bylo kruci? A vztek je zpátky. Asi je mu to vidět na očích a na postoji už nejspíš taky.

"Hm, já nikdy nebyl zrovna na sladké." Odtuší jako první hlubokým hlasem, ale moc vřelosti v tom rozhodně není. Je ve stádiu dokazování a začíná mu být jedno, jestli by dal pěstí třeba jemu. Mana už stihl poznat, jak málo mu k tomu vždycky stačí. Včera v baru to bylo dost jasně vidět a teď...

"Chce to jen docenit kvalitu skvělého vína." Podívá se mu upřeně do tváře a je jasné že oslovení, které přijde vzápětí, se mu špatně kouše. Za tohle ho kluci pohřbí za živa, ale prostě si nedokáže pomoct.

"Gackt-san." Pořád to nezní zrovna příjemně, ale řekl to a to se přece počítá. +Už si vybírej příští život. Ukamenují tě, až zjistí, jak ses bavil zrovna s ním.+ Ujistí se v duchu, že to tak bude, ale z místa se nepohne. Možná by je měl nechat, aby si všechno vyříkali ale ne, on tu Manu prostě nenechá. Místo toho sáhne do svých kalhot a bez váhání vytáhne krabičku, aby si připálil. Musí, jinak sáhne po prvním, co má po ruce a omlátí mu to o hlavu. Už jen proto, jak se tváří a že možná kdysi měl něco s Manou. Jediné, co ho nutí být víc v klidu je fakt, že Mana se netváří nadšeně.

"O dvě ulice dál je podobný club. O trochu menší sál, ale výborná aparatura na jejich poměry." Vzpomene si na své vlastní zkušenosti. Pokud to vážně nechce dělat naschvál, třeba jím vezme za vděk a vypakuje se.

"Možná si ještě polepšil od doby, kdy jsme tam hráli naposledy. Slyšel jsem, že vydělává dost slušně." Pokusí se o nějaký normální úsměv, ale vyjde mu z toho jen škleb. Je trochu nervózní a sám neví, který pocit si má vybrat dřív a nakonec jen pozvedne cigaretu a potáhne si. Teď by to toho panáka vážně chtěl, i když slunce ještě ani nezapadlo. 

Mana, Gackt

Tak kyselé, dlouhou dobu mu to tak nepřipadalo! Nejradši by na něj vrčel, že prorazil jenom díky nim, ale… Jaký to mělo smysl? Gackt měl talent, nejspíš by se mu to podařilo i někde jinde, i když se nepochybně svezl na vlně slávy Malice Mizer. Gackt povytáhne obočí, když mu Tora odsekne, že není na sladké a Manovi sotva patrně povyskočí koutky nahoru v jakémsi vítězoslavném blýsknutí očima. Nakonec se ale Gackt tiše zasměje a pokrčí rameny. 

"Vypadáš, že si to vyloženě užíváš. Nemysli si, že tenhle dáreček někdy bude tvoje romantická láska." Znovu se podívá na Manu a ten se okázale dívá jinam s rukama založenýma na hrudi. 

"Je to úplně stejný parchant jako já, moc dobře ví, co a jak, aby z toho dostal nejvíc, že ano, Mana-chan?" 

"Mana-sama." Odsekne Mana a prohlíží si nehty. Gackt se znovu zasměje. Oba dva se na Toru podívají, když si tam začne připalovat. Jestli tím spustí požární alarm a spustí se na ně ze stropu voda, Mana je přizabije oba. Gackt si vyposlechne Torovu nabídku a pak po něm vrhne dalším úsměvem. 

"Máš mě za pitomce? Samozřejmě jsem si zjistil, co se kde hraje a jaké jsou možnosti. Neztrácej kvůli němu tolik hlavu, nestojí to za to, jen ze sebe uděláš hlupáka." Řekne mu už naprosto vážně. On to myslí vážně! Z něj kdysi udělala hlupáka jedna Korejka a od té doby už si nikdy nikoho tolik k tělu nepustil. Sebeovládání je pro něj neskutečně důležitá věc a jak se zdá, Tora nemá žádné. Vlastně se mu v Manově přítomnosti nediví, ale musí ještě dospět. Manovi je skoro čtyřicet, tohle se mu v jeho věku vážně líbí? Gackt by si Toru nejradši stáhl pod vlastní křídla a ušetřil ho toho všeho, ale on jím vypadá naprosto popletený. 

"Vidím, že v posteli jsi pořád schopný všeho." Odtuší směrem k Manovi. Ten si stále prohlíží nehty. Gackt ho může přeplatit, je to asi nejbohatší celebrita na ostrovech a ještě dál. Jeho výhodou je, že ho miluje celé Japonsko, protože hraje mainstream, kdežto Mana zůstal věrný svému ojedinělému stylu. Jeden z důvodů, proč spolu nezůstali… Tak kudy na něj? 

"Show ví, že jsi tady?" Zmíní najednou Gackt leadra Alice Nine a možné důsledky. Nevyhrožuje Torovi, jen má asi opravdu nemístnou starost. Showa zná, asi nebude nadšený z faktu, že Tora kvůli Manovi nevidí ani neslyší. 

"O co ti jde?" Ozve se konečně Mana, když dojde na formality. 

"O nic, já ho nechci zničit, to ty. Copak nevidíš, jak snadno se nechá?" Rozhodí rukama Gackt. 

"No nic, každý si musíme nabít sám." Otočí se k nim zády a vykročí clubem k jeho blížícímu se personálu. Mana se za ním ještě chvíli dívá a pak posune oči na Toru. Jak moc na něj můžou Gacktova slova působit? Začne o tom přemýšlet, teď, když mu ráno utekl? Třeba bad guy není zrovna Gackt? Přesto nic neřekne, mnohem víc si láme hlavu tím, co Gacktovi nabídnout, aby odsud zmizel. 

"Nemusíš mě bránit, dokážu to sám." Rozmrzelá nálada je zpět. Možná vypadá jako slečna, ale rytíře nepotřebuje. Jak to říkal Gackt s tím kyselým vínem? 

"Měl pravdu. Vedle mě ti dobře nebude. Jsi na to moc…" Zvedne k němu oči a kupodivu se mile usměje. 

"Hodnej kluk." Otočí se a chce odejít. 

Tora

Nejradši by se otočil, aby tohle prostě nemusel poslouchat. Někde v koutku ví, že Gackt má pravdu a nechce si to připustit. Už jen to ráno by mu mělo stačit a k tomu ještě to, co se dělo přímo tady. Mana ho chtěl od sebe odehnat a on se nenechal. Možná to opravdu bere mnohem vážněji a doteď si nepřipustil, že by se mohl tolik mýlit. A ten nový pocit ho naštve. Ne, neštve ho Gackt, jak si doteď myslel, ale jeho vlastní neschopnost se smířit s očividnou pravdou. A stejně neodchází a ani se nepohne z místa, jen se nepatrně ošije pod jejich pohledem. Co mu na to jen má říct?

"Vypadám jako někdo, kdo si potrpí na romantiku?" Oplatí mu otázku otázkou a na Manu se radši nepodívá. No jo, on si moc dobře uvědomuje, co mu vykládal, ale stejně by ho s ním asi romantické večeře nečekaly. Možná v duchu jejich posledního dýchánku v kuchyni. Teď už se nebrání tomu, aby Gackta propaloval pohledem a pár vteřin opravdu mlčí.

"Udělám ho ze sebe já, ne ty. Proč tě to tolik zajímá?" Následuje další otázka, která mu vrtá hlavou. Slyšel, jaký umí být a je mu divné, že by se staral zrovna o něj. A vůbec je to tak, co je mu vlastně do toho, s kým se zrovna on stýká a s kým leze do postele. Musí se prudce nadechnout a potáhnout si, když Gackt pokračuje dál a ještě zmíní jejich kapelu.

"Ne, máme další dva dny volno. Nic mu do toho není, co dělám ve svém osobním čase." Brání sám sebe a své rozhodnutí, ale ano je to hodně krátkozraké a je vidět, že se pořád nedokáže srovnat. Je to tím v jakém rozpoložení ho našel, nedokáže si to prostě pořádně rozmyslet, jen ví, že si chce za svým rozhodnutím stát. Jistě by se s tím vším vypořádal později. Mana by stejně nestál o něco, co by mělo kdy prosáknout na veřejnost a on sám na tohle měl vlastní názor. Jen by asi nemohli společně ani do toho baru nebo by mu na něj nesměl nikdo sahat. +Jsi z něj moc hotový, tohle není dobrý.+ Začíná mu docházet, jak moc by se kvůli němu dokázal rozčílit, vlastně už to udělal a měl by teď doufat, že se nic z toho nedostane ven a že to Naovy peníze dokážou ututlat. Tohle mohl být obrovský průšvih. Ucítí v sobě trochu vděčnosti, když si uvědomí, že ho možná Gackt chce opravdu jen probrat, je mu pořád nedává smysl proč. Znovu se nadechne, aby Gacktovi už vážně něco odsekl, ale to už se k nim obrací zády a odchází.

"To se vždycky stará, po čem mu je houby?" Mumlá si pod nos a rozhlédne se, kam by típl cigaretu, nakonec najde malou misku poblíž na stole a za tichého cinkání, jak silně se jí snaží uhasit si dál pro sebe brble.

"Vůbec nic o tom neví a bude se snažit poučovat." +Však jsem cítil všechno, než nás vyrušil kruci.+ Přebírá si to stokrát v hlavě, než se konečně otočí k Manovi a přejde zpátky. Podívá se mu do tváře a už se zase mračí. Vůbec se mu nelíbí, co mu tu říká.

"Já vím, že dokážeš, ale proč bych to nemohl dělat taky, stejně jako v tom baru." Odtuší tichým hlasem a asi nebyl nejlepší nápad mu zrovna tohle připomínat, ale už to udělal.

"Proč bych neměl bránit někoho, na kom..." Nedořekne to a je vidět, že už v něm zase začíná bublat vztek.

"Hm a já k tomu nemám co říct co? Prostě ses rozhodl, že budu vedle tebe trpět a tím to končí?" Uhodní na něj a natáhne se, aby ho popadl za zápěstí a přitáhl k sobě.

"I kdybych byl hodnej kluk, tak co? Nestojím ti za to?" Protáhne ruku kolem jeho pasu a přitáhne si ho k sobě.

"Možná měl Gackt částečně pravdu, ale mě to jedno, už to pochop." Vrčí na něj.

"Táhne mě to k tobě a já si to dopírat nechci.. proč bych měl? Nikdo z nás s tím nepůjde do novin a ani do světa, tak co je pořád na hovno? Otočíš se zády a prostě odejdeš? To mi radši vraz pěstí, protože já tě pustit nehodlám." S každým dalším slovem to v něm vře mnohem víc.

"Buď mě pošli do háje, nebo už nech těch keců, jak jsem na tebe moc hodnej. Chceš mě vyprovokovat? Ty moc dobře víš, že už nemám daleko k tomu, abych uděl to, co chci." Varuje ho, protože to sám na sobě cítí. Má ho u sebe, má ho v náruči a je to neskutečný pocit.

"Ty to nechceš zase cítit?" Zeptá se ho jako poslední, než se vrátí zpátky ke svému nájezdu, podobnému u stěny. Když se udýchaně odtáhne, vezme ho za prameny a znovu za něj trochu zatáhne.

"Líbí se ti to, já to prostě vím." Spíš tím přesvědčuje sám sebe.

"Já nejsem hodnej kluk." 

Mana, Gackt, Khala

"Vždycky..." Odtuší pro sebe kysele Mana a při připomínce baru se zatváří jako na interwiew – velmi nečitelně. Tam se hodně pilo! Ani si nepamatuje, jak se odtamtud dostal, ale pokud řekne tohle nahlas, už mu vážně nasype sůl do rány. Mírně sebou trhne, až když Tora nedořekne větu, že mu na něm záleží. Dlouze se mu podívá do očí, než se otočí, ale ne na dlouho. Tora si ho k sobě přitáhne jako nic a už ho znovu svírá v pevném objetí. Manovi se tohle neskutečně líbí a cosi mu při tom zaplane v očích. +O to tady ale přece vůbec nejde, hlupáčku.+ Pomyslí si něžně, ale pak mu Tora řekne, že měl Gackt nejspíš pravdu. Ano? A jak to může Tora vědět? Pootevře rty, jak to s ním znovu zacloumá, když mu Tora na rovinu řekne, že ho to k němu táhne a ano, baví ho i to, že si pro slovník nejde daleko. Prý vraž pěstí… kdy on někoho uhodil? Nikdy to nebylo potřeba. 

"Nejde mi to k image" Řekne mu úmyslně povýšeně, ale brání tím vlastně sám sebe a svoje nitro. Vážně by ho zajímalo, jestli by toho Tora byl schopný, to už by se asi začal bránit a prskat jako kočka. Nadechne se, aby mu taky něco řekl, ale nestihne to, protože Tora se rozhodne vydrancovat jeho rty s prudkostí sobě vlastní a připomene mu tím všechno, co mezi nimi bylo. Mana mu na několik dlouhých vteřin povolí pod rukama, vychází vstříc jeho polibkům a zatíná prsty do látky jeho trička, než se od sebe zase oddálí a ani jeden nemohou popadnout dech. Chtěl by to zase cítit, chtěl, ale tady už dávno nejde jenom o sex. Tora ho vezme za vlasy, Mana si nechá zaklonit hlavu a pořád se mu dívá do očí se stejným vzdorem, ale pousměje se, když ho Tora přesvědčuje, že není hodný kluk. Trochu smutně. Ale je. A právě proto ho nechce zničit. Je ho na to moc škoda. Jednou s ním někdo bude opravdu šťastný. Položí dlaně na jeho zápěstí a s nečekanou razancí s nimi trhne dolů, aby je ze sebe dostal. A pak se za nimi ozve tiché zakašlání. 

"Promiňte mi, že váš vyrušuji. Dívá se na vás polovina přítomných osob." Ozve se tichý, vlastně velmi milý, decentní hlas a když se Mana ohlédne, stojí u nich Klaha. Měl ho vyzvednout, až tady skončí. Mana se prudce rozhlédne kolem sebe a povšimne si několika lidí, roztroušených po clubu. Všichni dělají, že pracují. Dá jim podepsat mlčenlivost a ví, že ať je Gackt jakýkoliv, udělá to i on. Už jen proto, aby se před Torou neshodil. 

"Přiznám se, že je trochu zvláštní, vidět vás spolu takto." Pokračuje Klaha, když mezi nimi přeskočí očima. Nese si výraz anglického gentlemana a oblečený je podobně jako Mana, jen mnohem víc v pánském stylu. Dokonce má i bezchybné držení těla. Automaticky nabídne Manovi rámě, ten na vteřinu zaváhá a pak se ho chytne a přistoupí k jeho boku. 

"Náš stůl nepočká, Mana-sama, víš, jak je tam plno, rezervace se dělají měsíce dopředu." Broukne Klaha melodickým hlasem a znovu vrátí pohled na Toru. 

"Běž domů, Tora-chan… a zapomeň na to. Nestojí ti to za to." Zavrtí Mana hlavou a jednoduše s Klahou odejde. Opodál je sledují Gacktovy oči. Musí nad tím s decentním úsměvem zavrtět hlavou, pak si na lusknutí přivolá personál a dřív, než zmizí Manův parfém, objeví se vedle Tory děvče z personálu a podává mu tácek s nalitým panákem. Gackt vysedává na okraji pódia opodál a čeká, jestli Tora odejde nebo se třeba vydá k němu.