Aoi x Uruha - Musím si říct o dovolení, pane šéf? - část 4.

(na moři)

Uruha

Jindy by se asi upřímně rozesmál, když mu dojde, co to Aoi řekl. Jistě, že to říká zrovna on, právě se to děje. Ale asi není sám. To uvědomění mu vyžene koutky nahoru a v jeho tváři se usadí trvale zasněný výraz.

"Zešílíme společně." Naordinuje oběma bez váhání, protože on k tomu nemá opravdu daleko. Je to tím, že si právě Aoiho nenásilně podmanil a taky tím, kolik citů v něm probudil. Takové, o kterých si myslel, že pro něj nejsou. Zakloní na pár okamžiků hlavu, aby si užil úplně první pohyb, který mu způsobí zatmění před očima a hlasitě zasténá. Ne, tohle bude hodně rychlý konec a o to víc se snaží, aby na tom byli úplně stejně.

"Říkal jsem ti, že se ti to bude líbit. Ale ty jsi byl paličatý jako vždycky." Neodpustí si ještě menší rýpnutí a je to tak poslední, čeho je schopný. Všechny ostatní myšlenky se ztratí v dalších, první jen velmi opatrných pohybech, kterými bičuje jeho slast do neskutečných výšin. Pomalu se začne pravidelně vlnit v bocích, aby ho dokonale přivykl na sebe samého. Využívá tu chvilku, kdy se nemusí příliš hýbat, aby pokračoval v dráždění Aoiho klína. Teď už má kočičí oči znovu otevřené a kouká Aoimu do tváře. Nutně potřebuje vidět všechno, co mu způsobuje. Stává se na tom závislý a je to čím dál horší. Zalapá po dechu, když přijde i ujištění, že je rád. Opravdu to řekl nahlas? Samozřejmě vidí, že se mu to líbí, ale nečekal, že to přizná a ještě tak rychle.

"Je to pro mě ta největší odměna. Tolik mi věříš." Podaří se mu vydechnout. Upustí od Aoiho klína a znovu jej pevně vezme za stehna. Krátce sklopí hlavu, aby se několikrát dlouze nadechl a ovládl svůj vlastní vrchol, který je neskutečně blízko. Pohne se první jen několikrát přímočaře, ale ještě pořád dostatečně pomalu. Je to příliš skvělé, než aby s tím dokázal přestat. Prkno se začne houpat ještě víc a jemu začíná být úplně jedno, jestli si ty vlasy namočí nebo se opálí. Konečně! Hlavně, aby tahle chvilka nikdy neskončila, to jediné mu ke štěstí stačí. Pohyb boků se stává čím dál rychlejší a nedočkavější, jak se jeho vášeň šplhá do neskutečných výšin. Prodlužuje to, jak jen je schopný, aby svou lásku vyprovokovat k nepříčetnosti.

"Aoi-koi." Vydere se z jeho rtů, doprovázeno dlouhým zasténáním, které značí, že už tomu dál odolávat nedokáže. Posledních pár prudkých přírazů a nechá se dobrovolně vystřelit do nebe. Nepřemýšlí nad ničím, když se jeho dlaň přesune zpátky na Aoiho chloubu a s posledními pohyby podporující doznívající orgasmus, ho žene s sebou. Napůl se vzápětí zhroutí na jeho tělo a odloží si tvář na pevnou hruď, které věnuje několik něžných políbení.

"Kdy si dáme další lekci?" Zeptá se ho zadýchaně a nechává své tělo ještě chvíli v zajetí těch nejkrásnějších pocitů. Po chvilce se trochu zvedne, složí si paže pod bradu a rozpustile se mu podívá do očí. Počká si na první známku, že je Aoi dostatečně přítomen v realitě a napůl zpátky na zemi.

"Říkal jsi, že tě voda nabíjí? Nebo to byl někdo jiný, já už nevím, ale asi to vyzkouším." Měl by být po jejich noci a dovádění na prkně unavený, ale připadá si, že nikdy neměl víc energie.

"Teď, když vím, že nebudeš ničit jen mě...ten pocit, že vím, co budeme dělat celé dny." Otře se rty o ty jeho, než se nebezpečně pousměje, chytne kraje prkna a převrátí se společně s Aoim do vody. Vlastně mu to přijde příjemné, když vody krásně zchladí jeho tělo. Vynoří se za pár vteřin, opře se předloktími o prkno a rozhlíží se, kde se vynoří jeho milovaný. No jo, tohle žehlit rozhodně bude muset.

Aoi

"Vzrušuje tě, když jsem paličatý." Vyrazí ze sebe společně se zasténáním a má pocit, že to prkno rozdrtí jenom stiskem svých prstů. V nejbližších dnech v nich nejspíš neucítí ani skleničku. Bude muset pít brčkem z batůžku na zádech a Aki se strhá smíchy. Tedy pokud se sám posadí, protože něco mu říká, že vedle Die rozhodně jenom zamilovaně nesedí. Spíš sedí na něm… Rychle přikývne, když Uru prohodí, že mu hodně věří. Tak jako nikdy nikomu a nikdo takový ani v jeho životě už nebude. O tom je přesvědčený. Nikdy by si nemyslel, že tohle dovolí, ale pro něj to zkusil a co víc… 

"Líbí se mi to s tebou." Ujistí ho, aby Uru věděl, že je opravdu všechno v pořádku, dokonce i v Aoio hlavě. Nechápe, jak to Uruha dělá, ale přijde mu, že při tom Uru snad tančí, i když na něm zrovna nesedí a je v té opačné pozici. Zvládá jenom vzdychat a mít oči přikované k jeho tělu. Prkno se pod ním vlní, naráží do vln a Aoiho mysl to dělá taky, jenom jsou to vlny slasti. Uru postupně výrazně zrychlí, nechápe, jak to dělá v těchto podmínkách, ale pak už musí položit hlavu na prkno a prostě si jenom užívat všechno, co s jeho tělem provádí, na nic víc nemá kapacitu. Je to opravdu úžasné a dokonce zřetelně pozná, když se blíží Uruhův vrchol. Brzy je plný jeho slastné tekutiny a i tohle je pro něj velmi nové a zvláštní, ale rozhodně ne nepříjemné. Jenom prostě jiné. Olízne si okoralé rty, ale žádný klid a útlum Uruhových boků nepřijde, přesně naopak. Ucítí jeho dlaň znovu ve svém klíně a ta se stihne pohnout snad jenom dvakrát, než si sáhne na vrchol hned po něm. Všechny svaly se mu chvějí vypětím a konečně dovolí svým nohám, aby se trochu uvolnily. Jakmile ucítí Uruhovo čelo na své hrudi, levou dlaní pustí prkno, trochu si prohýbe prsty a pak ji zaboří do jeho vlasů. Musí se zasmát jeho slovům, protože to skoro zní, že Uru si jenom tak chvilku odpočine a může znovu bez ohledu na to, co se dělo v noci. 

"Brzo..." Slíbí mu ochraptěle, aby věděl, že tohle nebylo naposled. Třeba mu tím udělá radost. 

"Říkal." Potvrdí mu, aniž by jenom tušil, jaké rohy právě Uruhovi narostly. 

"Však vidíš, k čemu jsem se tady odhodlal a to jsem měl celou dobu úplně opačnou představu." Broukne. Co si to vlastně chce zkoušet? Prý celé dny… tak to zase nééé, jenže mu to nestačí říct nahlas. Prkno se najednou otočí, Aoi stihne skoro vyděšený výraz a už se máchá v moři. Po tom, jak bylo jeho tělo rozpálené z toho výkonu i z toho, jak se do nich opíralo slunce, je voda najednou šíleně ledová a on si dokonce lokne. Vynoří se vzápětí, zatřese hlavou, aby přes prameny vlasů v obličeji vůbec něco viděl a už je dokonale při smyslech. Uru se spokojeně opírá o prkno a tváří se jako svatoušek. Jenže zapomněl, že Aoi je jako lachtan. Aoimu se blýskne v očích, nadechne se a zase zmizí pod hladinou. Trvá to dlouho, má celkem slušnou kapacitu plic. Podplave prkno z druhé strany, objeví se za Uruhovým tělem a nečekaně mu zajede dlaní zezadu rovnou mezi nohy. Určitě se lekne! Když se vynoří, už se směje na celé kolo a honem se pokochá výrazem v jeho tváři.

Uruha

Položí se o něco víc na prkno, protože se mu tady takhle hrozně líbí. Přizná si zatím jen v duchu, že se ve vodě cítí dobře. Spíš za to může to, co se mu před chvíli povedlo a co prožil. A ještě k tomu Aoiho ujištění, že si toho užijí mnohem víc. Bude mu trvat asi hodně let, než toho nabaží a trochu vychladne. Podvědomě si ale přeje, aby se to jen tak nestalo. Poupraví si mokré vlásky, aby se mu nelepily na tvář a snaží se tvářit, co nejsvůdněji. Po očku kouká, kde je Aoi a jak se tváří na jeho menší vtípek. Konečně může zahodit svou masku, kterou nosil tolik let a užít si bezstarostné chvilky. Vlastně to dělá od chvíle, kdy se mezi nimi prolomily ledy. +Já ti dám opačnou představu. Počkej, až to ještě vylepším.+ Slibuje své lásce v duchu, protože má ještě pár maličkých bonusů v rukávu. Je si jistý, že ho zvládne ještě párkrát překvapit. Za ty výrazy v Aoiho překrásné tváři to rozhodně stojí. A vlastně si tak trochu plánuje, že se o to surfování pokusí. Trochu pro sebe a hlavně proto, aby byl Aoi opravdu spokojený. Můžou na moři trávit dlouhé chvíle s podobnými zastávkami, jako si udělali právě teď. Překvapeně zamrká, když se Aoi zase ponoří a chvíli ho nevidí. Rozhlíží se kolem a na pár vteřin začne mít opravdový strach. Kdo ví, co se může stát? Je tu taková hloubka, která ho někde v koutku mysli pořád trochu děsí. Několikrát se rozhlédne na obě strany, než málem vystřelí až do vesmíru, když se ho něco dotkne přímo v klíně. Zazmatkuje, málem se ponoří i s hlavou, jak se pustí prkna a teď je to on, kdo si malinko lokne.

"Ty!!" Ozve se z jeho rtů, když se trochu vzpamatuje a dojde mu, co se tu právě stalo.

"Jeden se může přetrhnout a ty na něj takto." Sykne po něm, ale výraz v očích a cukající koutky napovídají, že je to hrané prskání.

"Málem jsem z tebe dostal infarkt." Obviní ho bez váhání, než se začne pomalu blížit k němu. Pořád tak trochu přidržuje prkno, aby jim náhodou neodplavalo.

"No počkej, až přijdeš blíž. Já ti ukážu, jak to má správně vypadat." Vyhrožuje mu na oko a rozmáchne se dlaní, aby po něm trochu vody šplíchl. Pak se ale zastaví asi na metr od něj. Ne, není ve vodě jako doma, ještě pořád si na ten pocit úplně nezvykl. Rozhodně ho tady nedokáže trápit takovým způsobem, jako předvedl Aoi. Jenže i on má své metody.

"Hm, rozmyslel jsem si to." Povytáhne hrdě bradu a udělá několik temp s prknem dál od něj.

"Budu tě trápit úplně jinak." Usměje se nevinně. Packou se pořád přidržuje a trochu šlape vodu, aby se udržel nad hladinou. Pravý koutek se mu pozvedne, než se ponoří pod hladinu, aby se mohl vzápětí vrátit nad ni. Pohodí hlavou, aby se mu vlasy dostaly na záda a prohrábne si je dlaní. Užívá si chladivé kapičky vody na své tváři s tím nesvůdnějším výrazem, jaký jen dokáže.

"Už jsem ti řekl, že sem si to prkno zamiloval? Dá se na něm dělat tolik věcí." Provokuje ho dál. Získává čas, aby si promyslel, jestli to chce opravdu zkusit. Když se to nepovede, tak se mu Aoi akorát bude smát. Nepochybuje však, že bude úspěch zaručen, pokud se nahoru dostane. Nenápadně se nadechne, chytne se pořádně prkna a pokusí se vyhoupnout nahoru. Asi to není tak elegantní, jak si maloval v hlavě, ale nakonec se mu to přece jen podaří. První se vyhoupne na všechny čtyři a vyplázne na Aoiho jazyk.

"Jsem ale šikovný, co říkáš?" Mrkne na něj, než se pomalu přetočí do sedu a pak se uvelebí na zádech. Jednu nožku pokrčenou v koleni a s rukou mezi prameny.

"Je to nádhera si hezky odpočinout." Povídá si pro sebe. 

"Jeden by tu dobrou náladu využil." Nepodívá se na něj, ale nepochybuje o tom, že Aoi se dívá. Začne pomalu dlaní sjíždět po odhaleném hrudníku a nemá v plánu se jen tak zastavit. Když se ocitne na bříšku, nepatrně se prohne v bedrech, trochu zakloní hlavu a krátce si povzdechne.

"Tak příjemné. Kdepak mám svůj koktejl, pane asistente?"

Aoi

Hlasitě se směje a šlape u toho vodu, když sleduje Uruhu, který má výraz, jako by se mu o nohy otřel úhoř nebo něco hodně slizkého. 

"Pořád máš suché vlasy, udělal jsem to špatně." Škádlí ho, ale Uru se směje společně s ním a hrozně mu to sluší. 

"Tomu se říká oko za oko, taky jsem jeden měl, když jsi mě rozpáleného poslal bez varování pod vodu." Připomene mu, ale pozoruje ho, jak se k němu blíží a hrozí mu moc příjemnými věcmi. 

"Asi se tomu nebudu bránit." Směje se dál a na oko se brání cákání vody, ale samozřejmě mu to hned trochu oplatí. Kdyby chtěl, hravě ho vymáchá celého a napůl ho utopí, ale to by mu Uru nemusel odpustit. Když se od něj ale Uru začne vzdalovat, trochu zvážní a jeho oči zostražití. Kam to plave? Co má zase za lubem? V první chvíli ho odpověď skutečně nenapadne a prostě šlape vodu na místě, zatímco z něj nespouští oči. Uru se dobrovolně potopí a Aoi má dojem, že mu jenom z toho asi vypadnou oči z důlků. Pohození hlavy je jako reklama na šampón, ale on to vážně udělal a sám? A vypadá u toho neuvěřitelně sexy. Pak se začne šplhat zase nahoru a kupodivu mu to docela jde a ještě stihne být elegantní. +Jako všechno, tohle není fér...+ Projde Aoimu na oko uraženě hlavou. Ten chlap vypadá dokonale a jde mu, na co sáhne, i když to dělat nechce. Jeden by vážně brečel. Naštěstí je to jeho chlap, takže je to vlastně v pořádku. Mimoděk si zkusí představit, že je tu místo něj Seiko a málem tou představou utopí sám sebe. Nejen, že si ji neumí představit, jak s ním tráví podobné chvilky, které Aoi miluje, ale navíc… ne její obrázek už do jeho představ prostě nepatří. Je si jistý, že Uru by s ním nakonec kuchal i ryby, jen by asi musely pocházet z korálového útesu a být hezky barevné. 

"To jsi." Musí s ním souhlasit, zatímco očima hltá kočičí tělo na prkně. Nahé kočičí tělo… Už by se taky potřeboval něčeho přidržet, jinak zajede pod hladinu a potopí se jako Titanic. Jeho klín se začíná ozývat a to je ponořený ve studeném moři. Uru si přímo před jeho očima lehá na záda, začíná hladit sám sebe a jeho ruka se nebezpečně blíží k jeho klínu. Aoi na prázdno polkne a zvolna se začne posouvat směrem k němu. Daleko od něj už prostě déle nevydrží. Položí dlaně na okraj prkna a zblízka obdivuje tu krásu. 

"Jeden už jste měl pane řediteli." Cukají mu koutky a naráží na něco velmi konkrétního. 

"A to mluvím jenom o našem výletě. Před tím… vážně byste neměl tolik hýřit." Hraje s ním jeho hru, ale trochu povytáhne krk, aby mu přes stehno do klína viděl. Nejde to, ne z jeho pozice. Když se ale pokusí dostat za ním, převrátí ho. Nespokojeně mlaskne. 

"Uru-chan…?" Ozve se po chvíli docela vážně. 

"Um… medúza… je docela velká..." Ne, nedělá si legraci. Je kousek od něj a i když se jí Aoi vlastně nebojí, neví, jestli žahá nebo ne a najednou má pocit, že ať se hne kamkoliv, medúza je s každou vlnkou pořád blíž. Už oblezl celé prkno dokola a začíná trochu panikařit. 

"Uru-chan, dej to pryč!" Směje se, pustí prkno a snaží se dostat směrem od něj. Prostě ho tam nechá.

Uruha

Krátce se ohlédne po Aoim, aby se ujistil, že jeho představení má ten správný efekt. Zdá se, že se mu zase daří a nemohl by být spokojenější. Asi se půjde dobrovolně utopit, až přijde den, kdy se mu to nepovede. Pak už okázale hledí na nebe a konejší svou vlastní pokožku, která dneska na tom sluníčku dostane asi vážně zabrat.

"Hm, to je pravda, asi bych si je měl odpustit, co moje linie." Dobírá si ho nazpátek, aby mu nedal nic zadarmo. Tohle se mu určitě nebude líbit a možná ho to vyprovokuje ještě o trošičku víc. Ohlédne se, když už je Aoi u něj a v očích mu zasvítí.

"Copak byste rád. pane asistente? Chcete za mnou?" Pozvedne obočí, když si konečně opravdu sáhne do svého klína. Stačí mu jen jediné slovo a málem se překlopí. Jakákoliv mořská potvora mu ježí i ty mokré vlasy na temeni. Rozhlíží se kolem sebe, aby ji alespoň zahlédl a už by chtěl Aoiho tahat k sobě nahoru, ten ale plave pryč. Zachvátí ho úplná panika. Na pět vteřin ztuhne, než hrábne dlaněmi do vody a snaží se co nejrychleji dost pryč a vůbec mu nedochází, že úplně jiným směrem. Uvědomí si to po chvíli, než obrátí a dost velkým obloukem se té potvoře vyhne.

"Tohle jsi udělal schválně, já to vím." Obviní Aoiho, když ho konečně dožene.

"Okamžitě mě dostaň zpátky." Zavelí panovačně a pořád se ohlíží přes rameno, jak kdyby čekal minimálně žraloka.

"Vem mě zpátky." Prosí ho a už ho tahá zase na prkno, div se nepřevrátí do vody. Celou cestu zpátky se pořád kouká do vody. Na tohle si prostě bude muset zvyknout, ale skoro u břehu, už je ten nejhorší strach zažehnán a vrátil by si klidně zpátky. Je přesně čas na oběd, který si společně opravdu vychutnají. Dají si ty nejlepší lahůdky, kterou jsou tady k sehnání a pak následuje maraton po obchodech a jedna z přehlídek, na které být musí. Nakonec se ale dobře baví oba. Dorazí na ni i Die s Akim a vypadají...Kdyby Die neznal, řekl by, že je zamilovaný.  Možná, že Aki dokázal to, co nikdo před ním, i když tomu Uru pořád nemůže úplně uvěřit. Asi má o něj velký strach. A ten ho jen tak neopustí, když mu oba oznámí, že odjíždějí. Prostě budou společně cestovat. Pár minut sbírá slova, než jim popřeje hezkou dovolenou a v duchu se modlí, že budou vypadat stejně spokojeně, když se vrátí. Sám má připravený večer pro ně dva, tak ho příliš netrápí, když se rozloučí. Zaváže Aoimu oči, když vyjedou výtahem skoro až nahoru a zastaví se před vchodem na jednu z teras. 

"Jen na chvíli." Pošeptá mu do ouška. Vezme ho za ruku a projde společně s ním dveřmi. Slunce už se sklání k obzoru a vytváří tu nejlepší atmosféru. Jeho paprsky se odráží na stěnách hotelu a výhled je odtud nádherný. Samozřejmě přímo na moře. Na zemi je několik dek posetých jídlem a skvělým vínem i tvrdším alkoholem a hromada pohodlných polštářků, na které se můžou usadit.

"Každý den s tebou, je důvod k oslavě. Potřebuju, abys to věděl." Usměje se a se zamilovaný pohledem, si ho přitáhne k polibku, když se za nimi dveře zavřou. Asi bude dobře, že na tu terasu není příliš vidět, do rána ji totiž asi neopustí.