Aoi x Uruha - Musím si říct o dovolení, pane šéf? - část 2.

(na moři)

Aoi

Uru je hrozně roztomilý, když na něj špulí ty svoje rty a trucuje, když nedostane to, co chce, ale Aoi má teď v hlavě vedle něho a sexu taky moře a prkno. 

"Koukám na ty vlnky už pěkně dlouho a ještě jsme tam nebyli!" Brání se jako umanuté dítě, kterému slíbili koupání a nic z toho. Pořád na něj dělá svoje prosebné psí oči, když si Uru vymýšlí, co všechno je zdrží po cestě, ale je přece ráno, to stihnou. Naklání hlavu střídavě k jednomu a druhému rameni, dělá na něj ummm ummm a šibalsky se pousměje nad napomenutím nad stylem snídání. Už teď se těší jenom na ten na nákup neoprénu. Prakticky proto, že mu ho vybere rád a odborně a emocionálně proto, co se tam bude v Uruhově podání dít. Uru nakonec povolí, ale neobejde se to bez pořádné provokace, která Aoimu znemožní chůzi. Chvíli mu to trvalo, než byl schopný obléknout se a vyjít z pokoje. Uruha ho tam prachobyčejně nechal, protože sám už byl nachystaný a kdyby mu to prkno nepřipomněl, možná by tam vážně zůstalo stát. A to už by bylo fakt něco, aby Aoi někde nechal prkno. Když se potkají dole u recepce a Aoi ho uvidí, jak tam málem flirtuje, nejradši by té slečně ukázal, že Uru není zrovna na holky, ale zůstane slušný už jenom kvůli zemi, ve které jsou a taktně to přejde, stejně jako narážku na to, že mu to trvalo. No jistě, že, když Uru musel probudit jeho klín a pak odejít. V obchodě nastane to pravé utrpení. Nejen, že obléknout byť jediný neoprén je asi na hodinu, ale Uru jich má asi dvacet a ještě k tomu mu zakáže, aby s ním šel do kabinky a pomáhal mu. Jistě, že jen pomáhal! Na pohovce opodál si stihne zahrát všechny hry v telefonu, vyřídit nějakou práci, vypít půl lahve šampaňského a dokonce na chvíli usnout. Když si Uru konečně vybere, Aoimu už strašně kručí v žaludku, protože skoro nesnídal a je kdo ví kolik hodin, ale jestli budou ještě podobným stylem někde obědvat, na to moře prostě nevylezou. Takže to Aoi nepřipomene a vleče ho rovnou na pláž. A jakmile jsou tam a on uvidí ty vlny, už má oči jenom pro třpytící se hladinu. V převlékárně by se býval asi hodně zdržel, ale teď má neskutečný absťák a opravdu moc mu to chce všechno ukázat. Pro změnu kousek sebe a svého života, protože doteď ochutnávali spíš ten Uruhův. 

"Sluší ti to." Pochválí ho, když se Uru ve vší parádě objeví před kabinkami. Aoi se tam už opírá o svoje prkno. 

"Záměrně jsem ti nesháněl tvoje. Budu tě stejně učit jenom základy." Blýskne se mu v oku a mohlo by to vyznít tak, že to bude výuka v něčem jiném, co si naplánovali ohledně rovnováhy na vlnkách. Ne, že by Uru nebyl spíš na úrovni Expert. Vezme ho za ruku, pod druhou třímá prkno a jde s ním rovnou k moři. Tady v Dubaji je nebývale teplé. Plácne deskou o hladinu a na okamžik se musí s rukama v bok a větrem ve vlasech podívat na obzor. Na tváři mu sedí neskutečně spokojený úsměv. 

Uruha

Už v první chvíli v kabince se Uru proklínal, že Aoimu na ten nápad vůbec kývl. Ne, že by tu provokaci dokonale neužil, ale narvat se do té hrůzy, je pro něj zprvu nadlidský výkon. Jak to má jeden zvládnout a nepřizabít se u toho, mu na pár minut opravdu zůstane záhadou. Přijde na to po pár tichých nadávkách a několika ránách do stěny kabinky. Ty modřiny mu později ukáže a bude je chtít minimálně pofoukat. Ani si neoblékne první a už ví, že to není ono a souká na sebe druhý. Tak to pokračuje dál, dokud na sebe nenatáhne černý protkaný rudou, která moc hezky doplňuje barvu jeho vlasů. No, on prostě v nestylovém kusu hadru nepůjde ani na to prkno! A pak se prostě a jednoduše zasekne. Jak by taky ne, když ten neopren těsně obepíná jeho tělo a hlavně zadek, který si v zrcadle prohlíží nejdéle. Hledá sebemenší chybičku, ale nakonec sám sebe se spokojeným úsměvem ujistí, že žádnou nenašel. Ještě, že tak! Takto na pláž opravdu může a bez pozornosti se to neobejde. Taky mu však začíná docházet, že to samé bude u Aoiho a on bude vážně žárlit. +Kup pustý ostrov.+ Poznamená si na adresu snobských výstřelků, ale po nějakém se rozhodně poohlédne. 

"Na ty ostatní jsem se ani dívat nemusel. Stačilo vyzkoušet jen pět." Provokuje Aoiho tím, že tam strávil tolik času kvůli tomu, aby se řádně pokochal a nechá jeho představivost víc pracovat. S povzneseným úsměvem se nechá vláčet na pláž a tam stráví dost času v převlékárně, aby se ujistil, že je všechno v naprostém pořádku. Když vyjde ven, přidá k tomu ještě černé sluneční brýle, které taky sedí úplně dokonale a už si to vykračuje po pláži. Chtěl nasadit chůzi hodnou mola, ale v tom písku to prostě nejde a jde vidět, že se mu to nelíbí. Ty pohledy si vážně vyfasují oba dva a Uru se nakonec zvládne jen dmout pýchou nad tím, s kým sdílí postel, život, vlastně úplně všechno. +Ano, to taky brzo zařídím.+ Pokývá si hlavou nad svými myšlenkami. Zastaví se v místě, kde moře olizuje písek a očividně se mu do vody moc nechce.

"Uhm, co kdybych..." Chce mu říct, že by si našel pěkný bar, dal si kávu nebo nějaký koktejl a v pozadí mu fandil. Jenže to už hledí na Aoiho a jeho dokonalý výraz. Má chuť vytáhnout telefon hned. Převlékne se zpátky a vyjde z kabinky, nechávajíc tam všechny ostatní. V ten okamžik se snad asi po sté zamiluje. Je nádherný, dokonalý donedávna ještě nepolapitelný. Někdo jako Aoi mu řekl, že ho miluje. Tráví s ním čas a hýčká si ho, jak si vždycky přál, i když tomu pořád nevěří. Nakonec udělá několik opatrných kroků do vody a stane vedle něj.

"Ještě pár takových výhledů a asi si s tebou troufnu i na seskok padákem." Sdělí mu tiše, když stáhne brýle z očí a podívá se na jeho profil.

"Co všechno se mou na tom kusu dřeva chceš dělat?" Zeptá se, když do prkna strčí prsty, aby se mírně pohnulo a pak se s touhu v očích podívá na Aoiho.
"Budeme muset hodně daleko, aby nás nikdo neslyšel." Dodá podruhé jasnou provokaci, než prohrábne štíhlými prsty hladinu a nechá na Aoiho dopadnou pár kapek.

"Myslím samozřejmě proto, až budu padat nebo mě nenecháš?" Sjede pohledem Aoiho od hlavy až k patě a zastaví se v místě jeho klína o hodně déle.

"Asi budu potřebovat pořádně hm, přidržet." Odvážně se natáhne po prknu, ale není zrovna stabilní a jeho přejde chuť se o něco pokoušet. Dokonce se v očích objeví i náznak strachu.

"Co takhle výlet na lodi na opuštěný ostrov?" Láká ho na něco úplně jiného, aby si to třeba rozmyslel, ale to se asi úspěchem nesetká. 

Aoi

Ze zahledění na oceán ho vytrhne až Uruhův hlas. Stočí oči vedle sebe a usměje se. 

"Seskok padákem?" Zní trochu zmateně. Je očividné, že příliš neposlouchal a byl na těch několik vteřin zahloubaný jenom do krásy moře. Pak se mu ale koutky vyhoupnou pokušitelsky vzhůru. 

"Všechno, Uru-chan, přesně tak, jak jsme si slíbili. Nezapomeň na vlasy." Připomene mu a připevní si šňůrku od prkna ke kotníku, aby jim někde neuplavalo. 

"Moc ti to sluší, dokonce i neoprén, jen nevím, jak ho tam z tebe budu rvát. To jsme příliš nedomysleli." Uvědomí si. I kdyby mu ho nějak rozepl, nemá šanci dostat se k Uruhovým partiím, natož těm zadním. Hm… Měli jít jenom v plavkách. Zasměje se tomu jeho dobírání. Pořád horečně uvažuje nad tím problémem s neoprénem. 

"Výlet si uděláme potom..." Zamumlá, sehne se, popadne prkno a už ho žene zpátky. 

"Zpátky do kabinky." Rozesměje se a neodpustí si plácnutí přes zadek. To asi neměl dělat, vyslouží si několik pohoršených arabských pohledů, ale nic horšího se naštěstí nestane. Jakmile jsou zpět v nich, začne z něj horečně rvát neoprén dolů. 

"Ne, nechci to udělat tady, nechci jít sedět." Řekne jeho zaskočeným očím a pořád se tiše směje. 

"Musíš si vzít plavky." Loví v jeho tašce ten kus oblečení, ale je tam snad většina Uruhovy skříně jen plavky ne. Trvá to celou věčnost. Kdyby měl v plánu máchat se s ním na prkně polovinu odpoledne a doopravdy ho učit, neoprén by byl lepší, ale on… přece musí splnit, co mu slíbil, to je otázka japonské cti! Za chvíli už ho i s prknem vleče zase zpátky a konečně vítězoslavně plácne prknem o vlnky. 

"Tak jdeme." Těžko říct, jestli se víc těší na surf nebo na něho. Vážně chce, aby Uru jednou surfoval s ním, ale teď je prostě trochu zaneprázdněný. 

"Je to jako líbánky, jeden prostě neví, kdy přestat." Částečně si mumlá pro sebe, ale moře ho neskutečně nabíjí, takže už se na něj zase zubí. Vezme ho znovu za ruku a vede s sebou dál do vln, dokud jim neošplouchnou i břicha. 

"Dělá se to tak..." Začne větu a hned vyprskne jako puberťák. 

"Dělá se to tak, že si lehneš na břicho na prkno a rukama dopádluješ dál na vodu. Tam si zkusíš balanc. Nejdřív v sedě. Bývali bychom začali na souši, trénovat si postoj a těžiště, ale..." Jemně se kousne do rtu a v očích se mu blýskne. Uru určitě chápe, proč tolik spěchá. 

"Tak šup." Chce po něm, aby si na to prkno vážně lehl, ale v tu chvíli je mu jasné, že to znamená šplouchání vody, sůl v obličeji a mokré vlasy… Chvíli si měří pohledem jeden druhého. 

"No dobře, tak si na něj jen obkročmo sedni. Poplavu vedle tebe a potáhnu tě." Všechno, co řekne, teď zní jako dvousmysl. I slovo obkročmo. Poplácá dlaní na prkno a přidrží ho tak, aby na něj mohl Uru nasednout, aniž by se okamžitě vyklopil. 

Uruha

"Možná jsem měl radši mlčet." Broukne si pro sebe Uru, ale stejně se nepřestává usmívat. Má pocit, že Aoi se opravdu chytí všeho, co řekne. To znamená, že musí říct něco mnohem víc...

"Takže, když řeknu poval mě do písku...?" Odtuší v návaznosti na svých myšlenkách, ale už polkne, když si Aoi připíná prkno. Ne, ještě pořád si není úplně jistý, jestli chce na ten kousek vůbec lézt. Štěstí mu přeje a on si dává za úkol, že toho využije, aby se k němu vůbec nedostali.

"Hm, varuju tě, už tě z té kabinky nepustím a je mi jedno, co budu muset zaplatit." Následuje ho z vody.

"Ale úplně to chápu, nevidět můj zadek by byl prostě hřích." Na konci vypískne, protože se mu dostane plácnutí přes zadek a hned se culí jako sluníčko. On si na rozdíl od Aoiho těch pohledů vůbec nevšiml. Dělá, jakoby nikdo kolem nich neexistoval a jen se nakrucuje o to víc. Celé Aoiho snažení v kabince a hledání plavek, mu stěžuje svým vlastním tělem. Ani šeptání do ouška nesmí chybět a dokonce si tiše povzdechne, když se přitiskne svým klínem na jeho pozadí, když tu tašku nechce pustit z ruky.

"Tak se na to vykašleme a najdeme si hezké místo na souši." Přemlouvá ho dál, jen se to nesetká s úspěchem, znovu. Aoi má na tu vodu asi větší obsesi, než sám tušil, když nepomáhá vůbec nic.

"Hrozné." Vydechne nespokojeně, jakmile se jim konečně podaří opustit kabinku.

"Určitě se opálím a tu sůl budu mít úplně ale úplně všude a pak si budeš muset nechat zajít chuť." Už zase si hraje na citlivku a mírně pozvedne obočí.

"Při líbánkách prý nemáš vytáhnout paty z postele, co dělám špatně?" Rozhodí rukama už po břicho ve vodě. Zase trochu nejistě zkoumá celé prkno a zasměje se společně s ním.

"Hm, tuhle přednášku měl schytat Aki ne já. No moment, proto si ho chtěl brát na prkno?" Dobírá si ho trochu, ale jeho skepse moc nepovolila. Vyděšeně po něm střelí pohledem, když by se na ten kus nábytku měl lehnout, už se snaží odmítavě vrtět hlavou, ale Aoi to naštěstí pochopí mnohem rychleji.

"Tak dobře, ale jenom pro ty tvoje krásné oči." Varuje ho se zvednutým ukazováčkem, že to nemá příliš pokoušet.

"Nemůžu si raději sednout obkročmo na tebe?" Blýskne se mu v čích, když se trochu poposune a otře se o něj svým tělem.

"No, jak chceš." Pokrčí nenuceně rameny, když se na to prkno začne soukat. V první vteřině to vypadá, že skončí na druhé straně, ale naštěstí to tak nějak usedí a rozhlédne se po okolí, než očka upře na Aoiho.

"Sluší mi to ne?" Tváří se jako hvězda na červeném koberci, ale s prvním pohybem vlnek se křečovitě chytne okrajů.

"Tohle bude moje smrt." Zamumlá si pro sebe. Po chvilce, kdy ho Aoi táhne, už se cítí mnohem jistěji.

"Dobře přiznávám, že to má své kouzlo." Ujistí ho a snaží se ho celou dobu rozptylovat. Ať už jsou to kapičky vody, které na něj cáká nebo další nakrucování, jakmile chytne ten správný balanc.

"A už jsme dost daleko?" Provokuje ho i slovy, když si dlaní několikrát přejde po nahém hrudníku.

"Aby s tebou pak něco bylo, když se mi unavíš ve vodě." Pokračuje bez ostychu dál.

"Ne, že bych si pak neporadil. Jen by to bylo...nevím, asi by to nebylo úplně ono." Tváří se, že nad tím opravdu přemýšlí.

"Nebo by ses rád kouknul?" 

Aoi

Všechny provokace do jedné dopadly na úrodnou půdu, Aoi ve skutečnosti nebyl imunní vůči ani jedné z nich. Jen někdo musel být ten odolnější, jinak by je zavřeli, až by zčernali. Měl na něj neskutečnou chuť jako v poslední dny pořád a Uru mu to ani trochu neusnadňoval. Jenže přesně tohle koření na něm miloval. Byl neskutečně sexy, věděl, co chce a nebál se používat všechny svoje zbraně. A že jich měl. Kdyby teď povolil, nikdy by se do vody nedostali a to prostě nemůže dovolit. Nakonec už ale svírá prkno oběma rukama, aby se houpalo co nejméně a sleduje Uruhu, jak se snaží vylézt nahoru. 

"Konečně tě vidím u něčeho, co ti nejde tak elegantně." Popíchne ho, ale pravda je taková, že mu to nahoře neskutečně sluší. Sám se ponoří do vody a plave chvíli pozpátku, aby na něj viděl a mohl si to náležitě užít. 

"Aki na prkně umí a neboj se, příště jde s námi. Jenom nevím, jestli s sebou vezmeme i toho tvého nafoukance. Přece jen, nechávat tě s ním na břehu..." Vrátí mu tu trefu a s úsměvem se přetočí na břicho, aby mohl chvíli plavat normálně. 

"Neboj se, dokážu plavat dvě hodiny v kuse a neunavím se. Tenhle kousek zvládnu." Ujišťuje ho, ale když se znovu přetočí na záda a vidí Uruhu, jak se dotýká sám sebe, má co dělat, aby neskončil na mořském dně. 

"Hmm, ty děláš všechno proto, abych si to rozmyslel, ale když na tebe hodím znovu svoje krásné oči, předvedeš mi to večer?" Každý chlap chce vidět svou lásku, jak si to dělá sama! Nakonec se zastaví a posune se vodou k boku prkna, o které se zapře rukama. Upře pohled ke břehu. Je to opravdu daleko. Musela by jet kolem nějaká loď nebo letět vrtulník… Pro jistotu to vzal ještě za malý kamenitý ostrůvek, plný vegetace. Pohodí hlavou, aby se mu černé vlasy nelepily na obličej a podívá se nahoru na Uruhu. 

"Teď se drž." Varuje ho, než se mu svaly napnou a on se začne škrábat k němu na prkno. To se povážlivě houpe a několikrát to vypadá, že ho opravdu vyklopí. 

"Stejně by ses měl namočit, aby sis neudělal úžeh. Takhle se akorát spálíš." Směje se mu, ale brzy skončí obkročmo za jeho zády. Posune se až úplně k němu a zezadu ho obejme, takže ho celého zamokří a zastudí svým tělem, vychlazeným z moře. Uruhova pokožka proti tomu úplně hoří. Zaboří nos do jeho vlasů nad pravým ouškem a dlouze se nadechne. 

"Nemyslel sis náhodou, že to neudělám?" Pošeptá mu, když rukama klouže po jeho nahém hrudníku a tiskne ho k sobě ještě pevněji. 

"Dovedeš se otočit čelem ke mně nebo se chceš přesvědčit, jestli jsem schopný dostat se před tebe, aniž bychom se vykoupali? Já sázím, že se otočíme tak pětkrát až desetkrát." Dráždí ho dál, ale jeho pravá dlaň už je tou dobou v Uruhově klíně, hladíc ho přes látku plavek. 

Uruha

Málem se nafoukl jako balónek, když mu Aoi řekl, že to lezení na prkno nebylo elegantní. On snad bude trénovat v nějakém bazénku, aby se ujistil, že příště to dokonalé bude!

"Máš strach, že mě stihne sbalit, zatím co ty si budeš užívat vody? Tak to mě asi dlouho samotného nenecháš. Die bereme taky." Vyplázne na něj rozverně špičku jazyka a dál se spokojeně veze. Mohl by mu pomoct a přece jen trochu zabrat rukama, ale to by určitě přišel o vteřinu, kdy se Aoi pohne a to by bylo příliš. Vyloženě si užívá pohled na něj, jak vlny hladí jeho tělo, napínají se mu svaly a hrozí, že si do těch plavek vážně sáhne. Je prostě příliš sexy. Ano, prkno bude jeho oblíbený sport a nepotřebuje se na něj ani postavit. Zato jinde se postaví s radostí...

"A co ještě dokážeš dělat víc, jak dvě hodny v kuse?" Provokuje ho dál a nahodí přemýšlivý výraz, aniž by přestal dlaní zkoumat svoje tělo.

"No pokud nebudu příliš unavený ze surfování, možná bych mohl. Ale..." Odmlčí se na moment a v očích se mu ďábelsky blýskne. Tohle nikdy nevěstí nic dobrého. 

"Jen s podmínkou, že se budeš jen dívat." +Schválně, jak dlouho to vydržíš?+ Ptá se ho v duchu a začíná být zvědavý, co se nakonec večer bude dít. Možná nebude muset čekat až do večera...Očividně už jsou na místě, když ho Aoi přestane táhnout a on se konečně přinutí rozhlédnout. Tady je rozhodně nikdo neuvidí. Tedy ne, že by mu nějak zvlášť, vadilo kdyby se to náhodou stalo, ale tohle bude asi opravdu bezpečnější. Podobné kousky si nechají do kanceláře, ten adrenalin se mu prostě líbí. Málem se vyklopí do vody, jak vzpomíná na jejich chvilky a Aoi se zrovna souká nahoru.

"Jak spadnu, tak už nevylezu." Varuje ho s trochou strachu v hlase, ale jakmile je za ním, už se zase vrací jeho hravější nálada. Přece jen je tu hezky.

"Jestli se spálím, budeš to mít denně na triku." Jistě, že se namazal, aby se to nestalo. Začíná mít však pochyby, že to bude stačit. Zešílí, jestli se trochu opálí, to prostě nepřežije. Jemně se zachvěje, když ucítí Aoiho nos ve svých vlasech a spokojeně vydechne.

"A co kdybych to riskl a dostal se za tebe?" Mírně pootočí tvář stranou, aby se podíval na výraz v jeho tváři. Tohle si taky rozhodně užije. Dlaně mezitím umístí na jeho stehna a jede od kolen výš, aby ho stiskl skoro u jeho klína. Trochu u toho zajel pod plavky, ale daleko mu nedovolily se dostat.

"Jak by se asi můj překrásný černý..." Vydechne dlouze, protože se mu dostává pozornosti v místech, které jsou snad od té doby, co ho zná neustále v pozoru.

"Hřebec tvářil, kdybych mu ukázal i druhou část, kterou ovládám?" Tohle mu Aoi rozhodně nedovolí a ne, že by si stěžoval, ale mít zrovna jeho ve své moci. Ten šéf tam prostě někde je a stejně jak miluje se nechat opečovávat, dokáže se postarat on sám. Ne, tenhle výraz prostě musí vidět, i kdyby v té vodě měl skončit. Začne se pomalu přetáčet pod jeho rukama, soustředěně si u toho kouše ret. Na pár sekund to opravdu vypadá, že pod hladinu zmizí, ale nakonec se mu to podaří. Zapře se dlaněmi o desku prkna a odsune se kousek dál. Pak se začne pomalu sklánět a dotkne se kousku kůže nad kolenem, který je vidět díky vyhrnutým plavkám, než se zase narovná.

"Šel jsem s tebou na prkno, co uděláš ty pro mě?" Svádí ho tónem svého hlasu, než ho zlehka vezme pod koleny. Pořád je spíš dobírání, protože jen čeká na výbuch, kde se začne Aoi prát o své místo nahoře. Oblízne si krátce horní ret a cítí trochu slanou chuť z Aoiho kůže. Není to tak zlé, když si na to jeden zvykne. Chytne ho pevněji pod koleny, tiše se zasměje a zlehka s ním trhne k sobě, až se prkno zavlní na hladině. Tohle bylo na druhé zmizení pod hladinu, ale čím déle na něm Uru sedí, tím si je jistější, že se prostě nevyklopí.

"Budu něžný slibuju, lásko moje." Pozvedne pravý koutek a tentokrát je to on, kdo se ho dotkne v klíně a sevře ho bez váhání, než se několikrát pohne. 

Aoi

To je mu úplně jasné, že bude a navíc příliš nepochybuje o tom, že večer bude Uruhovi foukat na popálené bolístky. Ono se to nezdálo, ale slunce tu bylo ostré a na vodě to vždycky opalovalo ještě mnohem víc. Když byl Aoi kluk a bydlel ještě doma, měl do ideálu krásy japonské alabastrové pokožky opravdu daleko a chodil do sněda jako indián. Uruhova pokožka nebyla na sluníčko zvyklá ani trochu a navíc tady stráví hodně času… Trochu zpozorní, když Uruha začne mluvit o tom, že by si vyměnili pozice. A ne jen tady na prkně, ale prostě… na všechno. Upře na několik vteřin oči před sebe, pokusí si něco podobného představit a zježí se mu z toho chloupky na zádech. Ne, nechá to tak, jak si zvykli. Tak to umí a tak mu to vyhovuje. Vůbec si není jistý, že by se mu to opačně líbilo, i když nepochybuje o Uruhových přesvědčovacích technikách. +Promiň, doufám, že sis to dostatečně užil, než jsi mě poznal.+ Řekne mu v duchu, ale prozatím mlčí. Jeho myšlenky už se začínají soustředit k Uruhovým dlaním, které ho momentálně dráždí na stehnech a pokoušejí se dostat co nejdál. Pro jistotu ho nepřestane hladit v klíně, aby mu všechny podobné pitominy pokud možno ihned vymazal z hlavy, ale Uruha se nevzdává snadno. Aoi už by ho taky mohl trochu znát. Označení Černý hřebec se mu líbí a moc, ale stejně takticky mlčí a raději ho začne přidržovat, když se Uru rozhodne, že se přece jen otočí. Snaží se prkno vybalancovat vlastním tělem, jak nejvíc to jde, ale je to docela husarský kousek, o který se tu pokoušejí. Nevydrží to dlouho a za chvíli už se pobaveně směje. Uru teď klečí, rty se sklání k jeho koleni a on ho spokojeně sleduje, než si ještě spokojeněji přivře oči při tom doteku. Jenže to vůbec nepředpokládá, co se stane za chvíli. Dokonce ani ve chvíli, kdy ho Uru bere pod koleny. 

"Mám v plánu toho pro tebe udělat hodně." Řekne mu, protože ho chce ohnout už od snídaně. Jenže pak si popojede směrem k němu, oči se mu zaskočeně rozšíří, když se s otazníky v nich podívá rovnou do těch Uruhových a s Uruhovými dalšími slovy už vypadá jako topící se kočka. Nadechne se, aby se okamžitě začal bránit, jenže mu ze rtů unikne jenom dlouhý sten, když ho Uru nekompromisně pohladí v klíně a ne jednou. Tohle vůbec nebyla fér hra! Chvíli to rozdýchává, než si to začne užívat a na tváři se mu usadí trochu nepřítomný úsměv, ale pak si honem připomene, co to tady na něj Uru zkouší. 

"Okamžitě pojď sem!" Nařídí mu, aby se přisunul blíž, protože s ním chtěl udělat zrovna tohle. Přitáhnout si ho hezky na klín, to by zvládli. Jen z něj ještě musí nějak dostat ty plavky. Pak jim možná uplavou a oni budou mít problém a nedostanou se z vody. 

"A přestaň dělat pitomosti..." Konec toho slova se mu zlomí v další sten, když zakloní hlavu a na chvíli se dlaněmi zapře dozadu, aby to nebyl on, kdo se do vody odporoučí jako první.