(jídelna)
Zyean
Trochu se děsil, že dostane přednášku na téma, jak se chovat v hodinách a co se nesluší. Už s tím úsměvem mu dochází, že něčeho obdobného se zrovna u něj nedočká. Tohle je profesor podle jeho gusta. Mnoho z těch, kteří ho donedávna učili, by si na něm pěkně smlsli a okořenili by mu trest stokrát tolik. Nejistě přešlápne z jedné nohy na druhou a u toho žmoulá popruh své tašky. Neví, jestli si má nadávat, že to vůbec zkoušel nebo být rád. Po očku ho pozoruje a zatím jen uvažuje, co se mu asi prohání hlavou, tak nějak byl rád připravený na všechno."Vždycky jdu radši rovnou ke zdroji, to je většinou největší jistota." Pokrčí nenuceně rameny, se skoro nevinným výrazem, ale oči ho vždycky prozradí.
"Máte pravdu, moc jich nemám, ale na ty důležité už mám skill celkem vysoko." Samozřejmě má na mysli matiku a fyziku. Ne, že by se nemusel učit, to na téhle škole rozhodně nehrozí, ale zvládal to za polovinu času. Ostatní méně důležité předměty se snažil většinou nějak dohnat. Japonština byl úplný propadák a Anglina, no tam na tom nebyl zrovna nejlíp. Jak šlo o hru, bylo to bez problému, jenže mu chyběl ten krůček, aby to pořádně spojil, tímhle způsobem jeho mozek prostě nepracoval.
"Ah, soukromé hodiny...." Zopakuje po něm a na jeho výrazu je poznat, že něco není v pořádku. Původně si myslel, že mu třeba doporučí nějakou knihu nebo video, kde by to pobral mnohem snáz jenže doučování...Na to neměl ani on a rodiče taky ne. Pořád sázeli na to, že ve škole zvládne všechno, co potřebuje. On sám si začíná uvědomovat, že ke své vysněné budoucnosti bude zrovna tenhle jazyk dost potřebovat. Ne, že by byl úplně poslušný syn a začal brát na slova mámy ale...V tomhle měla prostě pravdu, jen vůbec netušila, jak toho hodlá později využít.
"No, vlastně je to dost kvůli tomu, co bych rád v budoucnu dělal." Přizná se mu nakonec. Možná by mu mohl pomoct aspoň při přednáškách, kdyby věděl, kam směřuje. Rozhodně to nemá mnoho společného s oborem. Mnohem vážněji bral ty hry. Má matiku a fyziku rád, jen to není zrovna to, čím by se chtěl živit.
"Tahle škola je tak trochu záloha, kdyby se to nepovedlo, jen...Teda, zatím to vím jen já. Totiž ještě pár kamarádu a no možná trochu víc známých. No a teď už vlastně i vy." Neudrží svou pusu na zámek, rozpačitě se drbe ve vlasech a v očích se mu rozverně blýskne. Na tváři se mu objeví klukovské pousmání, než toho zase hodně rychle nechá. Mluvil s Boogiem. Ví, kolik jeho rodiče stojí doučování matiky. Chtěl mu pomoct sám, ale přece jen nemá dostatečnou kvalifikaci. +Mohl by sis na doučování vydělat doučováním.+ Napadne ho, ale kde by na všechno vzal čas? To není v lidských možnostech, i když mnoho spánku nepotřeboval.
"Ale soukromé doučování je mimo mé možnosti." Povzdechne si už zase smutně, než se mu ukloní.
"Arigato za váš čas, zkusím si poradit nějak jinak a tu přednášku zvládnout." Ukloní se mu podruhé.
"A omlouvám se, že jsem vás zdržel, uhm fakt se těším na příští hodinu." Zavtipkuje trochu nakonec, než se otočí k odchodu.
"Jestli to dám, tak přežiju vlastní smrt a pak to bude párty století." Baví se sám se sebou nahlas, aniž by si to uvědomil. Když má možnost tak prostě mluví a nejde to zastavit.
"Spíš mě někdo hodně rychle sestřelí. Dopad už mám natrénovaný." Protočí sám nad sebou očima.
Gackt
"V tom máš rozhodně pravdu." Řekne mu na to o zdroji. Kdo by to měl umět líp, než univerzitní učitel? Jenže jak dojde na ty soukromé hodiny, jako by Zyeanovi najednou opadl úsměv a Gackt trochu zbystří. Nebyl jediný student tady, kterému už nezbývaly prostředky pomalu ani na učebnice. Byla to jedna z nejlepších škol v Tokyu, ale to neznamenalo, že na ní chodili jen bohatí. Možná proto mu na vzdělání tolik záleží? "Záloha, kdyby se to nepovedlo?" Upřímně se podiví. Na tuhle školu chtěli všichni, přijímací zkoušky byly velmi těžké a míst nebylo mnoho a pro něj to byla záloha??? No páni, ten má kuráž. Nediví se, že to doma nikomu neřekl. Pak mu řekne na rovinu, že to je opravdu o penězích a Gackt pokývá chápavě hlavou. Bylo to smutné, ale nemohl spasit každého studenta a pracovat zadarmo. Nebyl Matka Tereza. Zyean se s ním začne loučit a je to trochu rýpavé, když mu naznačí, že ta příští hodina bude pro něj peklo. Skoro by mu ji prominul, ale připomene si, že to má tak trochu za nedochvilnost, nepozornost a celkově nevhodné chování. Jenže si to teď dost vyžehlil. Hledí za ním s mírně pootevřenými rty, když se mu vzdaluje ke dveřím. Zavrtí nad ním hlavou a protočí očima.
"Počkej!" Zastaví ho ještě a příliš si neuvědomí, že přechází do módu tykání.
"Říkáš, že umíš skvěle matiku a fyziku? Jestli je to pravda, naučím tě anglicky zadarmo, když na oplátku ty naučíš tyhle dva předměty někoho, na kom mi velmi záleží." Nabídne mu dohodu a dívá se modrýma očima dlouze do těch jeho.
"Jenom tě musím varovat, té osobě to opravdu moc nejde. Potřebuje citlivý přístup." Řekne, než se odmlčí natolik, aby posbíral zbytek svých věcí a vezme brašnu do dlaně. Pomalu vykročí směrem k němu.
"Možná bych tě mohl pozvat na oběd do naší skvělé kantýny a řekli bychom si k tomu něco víc?" Usměje se. Schválně velmi přesvědčivě. Umí být takový, když chce dosáhnout svého. A teď chce. Nepochybuje o tom, že Zyean lepší nabídku nedostane a pokud mu na tom tak záleží, proč by odmítl? Bude ho to stát jenom nějaký volný čas. Vydělá na tom. Hodiny na stěně ukazují skoro přesně dvanáct. Přednášky se ale většinou táhly mnohem déle. Teď tam příliš mnoho lidí nebude. Chvíli na něj shlíží ze své výšky, než mu gestem dlaně naznačí cestu směrem k východu z budovy.
"Hm?" Broukne.
Zyean
Už si plánuje, co bude dělat odpoledne. Ještě ho čeká po obědě jedna přednáška, dneska toho vážně nemá tolik a pak pošupe na brigádu. Není to na dlouho, má to dneska jen na hodinku. Po ní hurá dom a učit se anglinu, dneska ten comp vážně nezapne. Slibuje si v duchu. Musí zabrat, aby to zvládl a dostal dobrou známku.+To zvládneš a pak už tě nic nezastaví.+ Přemlouvá sám sebe v duchu, než se ozve, počkej. Trhne sebou prudce a otočí se stejně rychle s mírně pozvednutým obočím. Něco zapomněl? To je to první, co ho napadne. Nebylo by to poprvé. Jen se donutí kývnout hlavou, protože v těchto předmětech si opravdu věří. Koukal se i na učebnice, se kterými tady bude začínat a prvních několik kapitol zvládl s tím, co už brali a tím, co mu jeho bývalý profesor ukázal. Ještě se musí hodně učit, ale to je to jediné, co mu vážně jde samo. Oči mu září s každým slovem o trochu víc a přestává přemýšlet nad tím, jak to všechno zvládne. +Nebudu spát, nakoupím si energiťáky, to půjde.+ Lepší plán by vymyslet nemohl."To myslíte vážně?" Několikrát zamrká, jak kdyby tmu nedokázal uvěřit a s mírně pootevřenými rty na něj kouká, jak kdyby se mu zdál. Ale ono se to vážně děje.
"Jsem jeden, ne moc velký balíček citlivosti." Zazubí se, protože udělá klidně i salto mortale, aby měl doučování z angličtiny v kapse. No tak je přece hodný kluk a většinou si nikdo nestěžoval, když mu po hodinách pomáhal.+Rozhodně lepší, než Ricko ale mnohem horší, než Boo. Promiň Sena-chan, ty do tohohle žebříčku vůbec nespadáš.+ Žertuje na jeho adresu a pak mu to nejspíš i řekne. Jenže teď je většina jeho pozornosti na Gacktovi a přemýšlí, jestli by ho zabil, kdyby se mu pověsil kolem krku. Asi jo, to zkoušet nebude.
"Hai, mám teď volno." Kývne mu na to zvesela a vydá se po jeho boku do kantýny. Možná by se měl první zajímat o to, jaké učivo to bude a jak stará je ta důležité osoba pro něj ale...No, co když tak se něco došprtá předem, to taky zvládne. Jen myšlenka na to, že se opravdu zlepší v jazyku, ho žene kupředu a začíná se v něm probouzet nebezpečné chování motorové myši. Drží pusu přesně tři vteřiny, jakmile se za nimi zavřou dveře zkušebny a už startuje.
"Je potřeba, abych se něco naučil? Totiž v jakém ročníku je?" Pálí od pasu jednu otázku za druhou a s několik kolem jdoucími se pozdraví. Zná je ze školního chatu a pár z nich i z her a turnajů.
"Já jen abych se mohl připravit. Znám pár malých fíglů, jak to pochopit mnohem líp. Učil jsem pár kamarádů na bývalé škole, ale tam to bylo dost snadné. Většině stačí, když dostanou víc času a pořádně se do toho vžijí. U fyziky nejvíc zatím zabírala praxe." Žvaní pořád dál, než mu dojde, že celou cestu nezavřel pusu. Kousne se do rtu a podívá se na Gackta. Přistihne se, že na něm zůstane viset očima o trochu déle a hned se zase podívá troch provinile do země.
"Uhm, gomen, když jsem nadšený, těžko to ovládám." Omluví se mu upřímně, než začne z kapsy tahat poslední drobné. To už jsou v jídelně a jemu toho moc nezbylo. Ten autobus stál majlant a on poslední našetřené peníze utratil za sluchátka. A to má v plánu ještě další monitor, no to bude pěkná pálka. +A mám po posledním pivu.+ Pomyslí si trochu nešťastně.
Gackt
"Myslím to vážně." Řekne mu. +Co bych pro ni neudělal.+ Projde mu zároveň hlavou a pousměje se na jeho slova o citlivosti. To by mu taky radil. Nesnesl, když se se ženami zacházelo tak, jak jim nepříslušelo, ať to byl kdokoliv. Opustí společně se Zyeanem posluchárnu a společně kráčí ke kantýně. "Je o dva roky výš, než ty, ale na oboru, kde to zase tolik nepotřebuje. Kdo ví proč tam ale vyžadují z matiky zkoušku a to není málo. Mají samozřejmě jednodušší látku, než ty tady, ale moje priority jsou taky někde jinde..." Nikdy by na plnou pusu neřekl, že je pitomý na matiku, ale když z ní dělal zkoušky on, bylo to už pár let a co mohl, to okamžitě zapomněl. Všichni studenti, co je míjejí, zdraví tiše i Gackta a někteří se za nimi otáčejí. Ze zvyku mu podrží dveře od kantýny a nechá ho vejít jako prvního, zatímco poslouchá jeho vyprávění o doučování. Je dobře, že už to s pár lidmi zkoušel a trochu ví jak na to. Vybere si jeden ze stolků u prosklené stěny, kde odloží aktovku a pak se i s ním vydá k pultu, kde si mohou objednat.
"Praxe? A zůstane mi při ní střecha nad hlavou?" Pochybuje trochu. Jak ji zná a když se tak dívá na Zyeana, má všechny důvody k tomu, aby se začal doopravdy bát.
"Ještě, že se nemusíte učit chemii..." Dodá a stočí pozornost na paní za pultem.
"Dám si tady tohle roztomilé bento." Ukáže na to, u kterého jsou z rýže tvarované malé pandy. Stočí k němu modré oči a znovu se usměje.
"Tak nadšený? No, to je dobře. Jsem rád, že jsem ti tím mohl udělat radost." Řekne upřímně. Vždycky ho těšilo, když jeho studenti odváděli dobré výsledky. Byla to vlastně i jeho vizitka. Přišlo mu, že Toshiya to měl přesně opačně. Stavěl si reputaci na tom, kolik jich vyházel a prospět u něj, znamenalo obrovskou prestiž. Počká, až si objedná a když chce Zyean platit, vytáhne vlastní peníze o něco rychleji. Vzal ho sem, aniž by se zajímal o to, jestli má hlad, jestli nemá vlastní oběd a tak podobně, takže to rozhodně zaplatí. Odnesou svoje jídlo na tácech zpět ke stolku a Gackt se posadí s nohou přes nohu. Rozbaluje nové hůlky z papíru a před desku stolu se na něho podívá.
"Tak nadšený? No, to je dobře. Jsem rád, že jsem ti tím mohl udělat radost." Řekne upřímně. Vždycky ho těšilo, když jeho studenti odváděli dobré výsledky. Byla to vlastně i jeho vizitka. Přišlo mu, že Toshiya to měl přesně opačně. Stavěl si reputaci na tom, kolik jich vyházel a prospět u něj, znamenalo obrovskou prestiž. Počká, až si objedná a když chce Zyean platit, vytáhne vlastní peníze o něco rychleji. Vzal ho sem, aniž by se zajímal o to, jestli má hlad, jestli nemá vlastní oběd a tak podobně, takže to rozhodně zaplatí. Odnesou svoje jídlo na tácech zpět ke stolku a Gackt se posadí s nohou přes nohu. Rozbaluje nové hůlky z papíru a před desku stolu se na něho podívá.
"Povíš mi teď o tom, co je tvůj hlavní plán a proč je tahle vynikající škola jenom záloha?" Vrátí se k jejich původnímu tématu a u toho ozobává pandí ouška. Nějak se mu nechce začínat o tom, co by se měl učit a jaké knížky koupit. Aby si nemyslel, že nedokáže myslet na nic jiného, než je jeho předmět. Studenti si to o svých učitelích mysleli často.
Zyean
Zrovna má oči přilepené u nabídky a neví, co si vybrat. Je tu tolik lákadel a když se rozhodl, že utratí poslední drobné, aspoň si dá do nosu. Užít, jak jen to jde. Několikrát se kousne do jazyka a přemýšlí, co mu na to odpovědět, nakonec jen pokrčí rameny."Možná, že zůstane." Neodpustí si zavtipkovat a po očku na něj koukne, jestli to náhodu nepřehnal. Je to pořád jeho profesor, i když na to rozhodně nevypadá. Asi mu radši nebude vykládat, jak se svým bývalým profesorem málem vyhodili učebnu do povětří, když zkoušeli jeden pokus s elektrikou. Jo, byl to sice pán k šedesátce, ale byla s ním legrace. Je pravda, že být vedle něj Gackt asi se mu bude špatně soustředit. To si klidně přizná.
"Tak to bude v pohodě, podle normálních měřítek jsem celkem dost vepředu." Nechlubí se, jen si je jistý, že má náskok. Krátce si ho prohlédne znovu. Mohl by si ho pak nenápadně vyfotit a poslat Senovi, aby viděl, že tahle fakulta byl rozhodně dobrý krok. No, když Boo může fotit hračky...Málem vyprskne smíchy, ale nakonec nejvíc jeho oku a chuťovým pohárkům lahodí yakitori, které si taky vybere. Podívá se na výběr svého profesora a teď už se opravdu zasměje.
"Myslím, že můj kamarád by vám za podobný výběr utrhl ruce a utekl s pandami na kraj světa." Vzpomene si na Boogieho a protočí sám nad sebou očima v sloup, jemu to určitě zábavné nepřijde, ale on ho při tom úplně vidí. Zarazí se, jakmile přijde na placení. Vytřeští na něj oči. Tolik toho pro něj udělal jen tím doučováním, neumí to vidět jinak a ještě by za něj měl platit oběd?
"To přece..." Pokusí se ho zastavit a krátce se dotkne dlaní jeho předloktí. Jakmile mu to dojde, hned ho pustí a rozhodí rukama, že už se teda bránit nebude. +Neodporuj mu, ještě tě může poslat někam.+ Připomene si v duchu a poslušně za ním kluše ke stolu.
"Arigato, kdybych to tušil, asi si naložím mnohem víc." Koutky se mu zvednou a je jasné, že moc neví, kdy má přestat vtipkovat.
"Myslím, že bych byl schopný sníst celou jídelnu a pak to spláchnout..." Odmlčí se, no jasně, to pivo mu radši nepřizná.
"Colou, samozřejmě colou." Dokončí a radši si začne urovnávat tác na stole. Už se do toho s radostí a chutí pustí. Padne další otázka a jemu málem zaskočí. Vůbec by ho nenapadlo, že se rozhodne jej zpovídat. Zajímá ho to nebo jen chce protnout ticho? Dožvýká sousto, které má v puse a vypadá trochu rozpačitě. Bude si myslet to, co většina dospělých, že v tomhle není budoucnost.
"Hry, prostě hry. Dělat to, co mě baví od malička. Zkoušet je vytvářet, testovat nové a sem tam si odskočit na turnaj." Kouká na něj a čeká na reakci. Tváří se u toho, jakoby to bylo to nejlehčí v životě, ale sám moc dobře ví, že to sežere spoustu času a taky musí mít pořádné štěstí.
"K pár příležitostem jsem se už dostal a pokud nezkazím příští turnaj, mám pozvánku na výroční turnaj společnosti, pro kterou zatím jen testuji. Jen tak zadarmo samozřejmě." Dodá, aby bylo jasné, že se prostě přihlásil a vybrali ho. Už to dělá pár let, měl dokonce i jednu ze zahraničí, ale to je něco na něj, nad emaily maturuje měsíc, než zjistí, co po něm chtějí. Je to samozřejmě v angličtině.
"Když mi anglina půjde, zas budu o krok blíž." Řekne vážně, u toho se mu změní výraz na soustředěný, než ho vystřídá široký úsměv a vrátí se k jídlu.
"Jak čas...uhm." Znovu první dožvýká, než ho poprská.
"Jak často by to doučování mělo být?" Zajímá se tentokrát on.
"Mám volno jen ve čtvrtek a v pondělí, ostatní dny ještě lítám po brigádách, ale i ty by se daly posunout."
Gackt
Gackt shlédne na svoje bento a nenuceně se usměje. „Někdy mám dojem, že zapomínají, že nevaří pro základku, ale když už to tu tak roztomile láká?“ Není dětinský, nikdy není, ale pandičky jsou originální a on má dobrou náladu. Ten Zyeanův kamarád bude asi na podobné pitominky všemi deseti. Upřímně se zasměje, když si Zyean rýpne, že by ho býval mohl obrat o měsíční plat. I ta narážka na úplně něco jiného k pití je zábavná a on se na něj na okamžik zadívá o trochu déle, než je běžné. Zyean se s ním uvolnil a netrvalo to ani moc dlouho a on měl rád přirozené chování. Většina lidí tady brala na jeho vzhled, byli z něj nervózní nebo se mu naopak snažili dokázat, že si z hezouna na zadek nesednou, ale ten kluk naproti byl prostě jen… sám sebou. Vnímá, že ho svou otázkou zaskočil, ale skutečně slyší poprvé, že někdo nemá tuto univerzitu jako modlu. Prostě záloha...pořád nad tím žasne. Toshiya by šílel. Když má Zyeana před sebou, myslí na svého přítele nějak často. "Hry?" Zopakuje po něm a v první chvíli to tak docela nechápe, ale pak mu Zyean vysvětlí, že jde o mnohem víc, než je hraní.
"Proč nejsi někde na programování? Nebo alespoň na grafice?" Pronáší mezi sousty. Obě ty školy by se mu k navrhování her hodily mnohem lépe, proč zrovna matfyz?
"A pokud tohle, proč ne někde na něčem.. hm… obyčejnějším?" Nebyly to pro Zyeana vyhozené peníze, když to stejně v životě nehodlal využít? A nebyla to obecně škoda jeho očividně dost chytré hlavy? Poslouchá jeho další vyprávění a je mu jasné, že pokud by chtěl dělat pro zahraniční trh, bez jazyka se nehne. Zamyšleně si přejede palcem po rtech, když na chvíli skloní oči ke svému poloprázdnému bentu a řeč se stočí na doučování. Nadechne se a pokrčí rameny. Musí si uvážit, kolik času je mu schopný a ochotný věnovat, i když samozřejmě čím víc, tím líp pro Zyeana. Ty dva dny v týdnu jsou ale taková klasika.
"Podle toho, co říkáš, je vlastně rozhodnuto… Jenom v pondělí mám práci hodně do večera. Musel bys přijít až po osmé hodině." +Mir bude nadšená...+
"Chtělo by to alespoň hodinu a půl nad angličtinou a nevím, kolik času pak můžeš věnovat jí?" Samozřejmě by Zyean mohl začít s ní, než Gackt přijde domů, ale je tak moc zvyklý mít všechno pod dohledem… Kdo ví proč se mu ta možnost úplně nelíbí. Konec konců už teď ho zabije jenom za to, že jí organizoval čas bez jejího vědomí, teprve potom mu poděkuje. Ten barák určitě spadne. Čím víc nad nimi dvěma po kupě přemýšlel, tím si byl jistější.
Zyean
"Mě by asi bylo líto to jíst." Zavtipkuje ještě jednou, když se trochu nakloní nad stůl a jednu z pand si prohlédne."Ty ouška." Pozmění výraz ve své tváři a tak trochu paroduje Boogieho. Asi mu to i řekne, až se zase uvidí a nejspíš mu něco podobného sežene, aby si ho zase usmířil. Na ty hry jen kývne hlavou a jeho jídlo, už dostává pěkně zabrat. Měl prostě hlad, nedostatek spánku tím obratně kompenzoval, aby do sebe nacpal dost energie. On ji prostě potřebuje a taky proto, že moc dlouho na jednom místě nevydrží. Rozhodně není ten, co by dokázal dvě hodiny sedět někde v parku na lavičce a tím dost lidí dohání k šílenství. Teď ale jí, to se nepočítá.
"Napadlo mě to." Odkývá mu to upřímně a už zase vypadá vážně a zamyšleně. Občas mu to jde, když přemýšlí nad něčím důležitým.
"Ale máma mi to zatrhla." Vysvětlí mu to úplně jednoduše a pak pokračuje.
"A vlastně má pravdu, jen v prvním okamžiku jsem jí to určitě neřekl." Uculí se pobaveně, trochu na ni vyjel, že to prostě dělat chce. No jo, to by asi udělal každý.
"Pokud by to nevyšlo tam, už bych se neměl moc kam obrátit. Když mi teď nevyjde to, co chci, můžu se vrátit k tomu, co mě taky baví." Ukáže mu zase kousek víc ze svého pohledu na svět.
"Tohle je přesně ten obor, který bych si vybral, kdyby nebylo her." Dodá ještě a nacpe si do pusy poslední kousek, který si řádně vychutná. Na oběd sem se zase dlouho nedostane, měl vždycky jídlo z domu, bylo to levnější.
"Bylo by to určitě jednodušší, ale to by mě nebavilo. Když už tak po hlavě a ať to stojí za to." Usměje se a není poznat, jestli vtipkuje nebo to myslí vážně. Jakmile má pořádný záběr, je schopný fungovat. Když má volno, jen se zvládne válet a nic nedělat. Potřebuje prostě pořád trochu nestíhat a ideálně se celý den nezastavit. Je ještě dost mladý na to, aby to pár let vydržel. Pak to určitě bude stát za to. Tak si to aspoň maluje v své hlavě. +Kolik času budeš moct věnovat jí? Bude doučovat holku?+ Začne mu to šrotovat v hlavě. No, tak to bude sranda. Holky na tyhle věci nikdy moc nebyly a klukům se to většinou vysvětlovalo mnohem snáze. Je vidět, že ho trochu zaskočil, ale vidina doučování z angličtiny, je pro něj mnohem přednější. +Moment! Je to nějaká rodinná známá, že je pro něj tak důležitá nebo snad...Ne...Holka ne nebo jo?+ Krátce si ho prohlédne. Vypadá dost dobře na to, aby chodil s někým o tolik mladším. No jo, dokáže si to spočítat během vteřiny. A vůbec, proč ho to zajímá? Vyžene si okamžitě všechny podobné myšlenky z hlavy.
"No, mě to nevadí, jsem zvyklý být dýl vzhůru. Jen..." Odmlčí se na chvíli a přemýšlí, jak mu to říct.
"Máma se asi bude chtít přesvědčit, jestli je to pravda a já..." Další krátká odmlka.
"Bych úplně nechtěl, aby věděla do detailu proč a co...Myslím ty okolnosti a proč to dělám." Nechce, aby kvůli němu lhal, jen mu právě prozradil, co má v plánu a to by měl doma hodně dusno. Upře na něj prosebný pohled toulavého štěněte. Kdyby u něj byl do jedenácti, dostane se domů k půlnoci. Chodil spávat mnohem později, ale je jasné, že bude muset svoje večerní aktivity u počítače omezit. Aspoň tyhle dva večery. +To zvládneš. Děláš to právě proto.+
Gackt
"To chápu, určitě by nechtěla, aby ses jí toulal někde sám po nočním Tokyu. Zavolám jí a můžu slíbit, že tě po doučování vždycky hodím domů autem." To pro něj není problém. Je to malá cena, pokud díky tomu Mirai projde a univerzitu dodělá. Koneckonců ve městě to v noci nebylo vždycky bezpečné, i když to jinak bylo jedno z nejbezpečnějších míst na Zemi. Pořád tady čile fungovala Yakuza a nejeden kluk s ní měl nějaké nepříjemné zkušenosti. Mohli by mu chtít něco nabízet nebo ho do něčeho tahat… Ne, že by mu nemuselo být jedno, co se s ním stane, až se za ním zavrou dveře Gacktova bytu, ale nemusí to být zrovna po cestě od něho. Ono jde ale ještě o něco jiného a Gackt trochu lišácky zvedne koutky.
"Neboj se, ode mě se to nedozví." Slíbí mu. Proč by to měl říkat? Byla to Zyeanova budoucnost, školu dodělá a pak ho stejně žádná síla, ani ta rodičovská, nedonutí, aby dělal něco, co nechce. Nakonec dojí i on sám a odloží hůlky stranou.
"Takže se uvidíme ve čtvrtek. Adresu ti pošlu mailem." Má samozřejmě kontakt na všechny studenty k dispozici.
"Pro začátek si s sebou nemusíš nic nosit, knížek mám dost. Dávám ale přednost především konverzaci a ten zbytek ti ofotím." Navrhne mu. Pochybuje, že by měl Zyean zbytečné peníze zrovna na velmi drahé učebnice angličtiny. Zkontroluje svoje hodinky. Nejvyšší čas koupit kávu a vydat se vstříc další hodině. Zvedne se od stolu.
"Budeš mi vyprávět, jak se ti líbil tvůj hlavní předmět." Blýskne se mu v oku, ale záměrně mu neprozradí víc. Ani to, že ho nečeká cesta do malého bytu, ale do jednoho z větších domků v klidnější čtvrti. Dědil dost peněz po otci, když předčasně zemřel a plat univerzitního učitele taky nebyl zase tak malý.
"Těším se." Mrkne na něj a ne, neodpustí si jeden ze svých flirtujících úsměvů, které používá snad i ve spaní. Bez nich by byl asi nemocný.
Žádné komentáře:
Okomentovat