Gackt x Zyean - Ano, to je taky anglicky. - část 1.

(univerzita)

Zyean

Včera se s kluky náramně bavili na společné konverzaci. To, co Boo našel u svého učitele, jim vydrželo dost dlouho a pak se to rozvedlo do podobných vod a mnohem dál. Málem se smíchy potrhal, ale Boo už se pak neozval. Trochu mu to dělalo starosti a tak mu ještě napsal mimo, jestli je v pohodě a pak už to zakotvil jak jinak, než u počítače. Máma si samozřejmě myslela, že už spí a kontrolovat ho nepřišla. Naštěstí. Vydržel u her, než mu hlava padla na klávesnici.

"Doufám, že budu mít na čele nějaký pořádný znak." Počastuje sám sebe poznámkou, než se přesune do postele a odpadne během vteřiny. Ráno samozřejmě zaspí. Rodiče vstávají brzo a on o něco později. Jenže budík neměl šanci ho vzbudit.

"Jo, začátek roku, to válíš." Prohodí se smíchem, když už vybíhá na ulici. Na sobě bílou košili s nedbale uvázanou červenou kravatou a přes ni sako a černou koženou bundu. Vlasy mu na většině hlavy trčí do všech stran jen na té pravé, je má trochu připnuté, takový ten pokus o nějakou úpravu. Hned první přednáška je angličtina. Ne, že by ji neměl rád, ale pokud to nebyla matika nebo fyzika, moc nedával pozor. Vždycky se dokázal nějak neučit a hodně mu toho utkvělo v hlavě, aniž by se musel snažit a dostat na to sázel. Třeba prostě neproletí a hlavu si se známkami moc nelámal. Pak to často zachraňoval na poslední chvíli. Tak tak chytne metro, má to ještě dost daleko. Rozhodně není z lepší rodiny, jak Boo a bydlí dost daleko od školy. Ráno většinou chodil pěšky, ale to si teď nemůže dovolit. Vyštrachá nějaké drobné. Měl to na pivo. Smutně na ně kouká, když s nimi platí dopravu.

"Jedno pivo, dvě piva." Odpočítá si pro sebe, když sedí na sedačce, už má sluchátka v uších a zapíná hru. To stihne dohrát, než přijede přes školu. Nakonec má zpoždění asi pět minut, když probíhá s několika napomenutími chodbou a pak málem po hlavě vpadne do místnosti.

"Omlouvám se, ujel mi autobus." Sune se k prvnímu volnému místu skoro pořád v předklonu. Občas vážně chodil pozdě, ale ne proto, že by chtěl. Jen se u něčeho zasekl a prostě se nedokázal odtrhnout. Radši zapluje rychle na židli a už tahá věci na přednášku. Angličtinu vždycky nějak dával, základy se mu dost často hodily v hrách, ale že by byl expert, to ne. Jen máma prostě chtěla, aby se zlepšil v jazycích, proto zrovna tento předmět. Automaticky už pod deskou loví svůj telefon, tlumí zvuky a samozřejmě posutí hru. Koupil si ho z prázdninové brigády, nespal měsíc v kuse, aby si to mohl dovolit. Ještě se ani nepodíval, kdo je učí a je mu to upřímně jedno. Za dvě minuty mu začíná zápas a jestli to prošvihne, celý jeho tým ho nejspíš ukamenuje a seberou mu všechny hodnosti a to nesmí dovolit! Několika měsíční snažení by bylo v pytli. Poznámky si pak od někoho ofotí, to není problém.

"Hej Zye, kam už jste se dostali?" Dloubne do něj spolužák a zeptá se ho tiše.

"Jsme ve finále, teď to nesmím podělat. Vyšlo to tak blbě, zrovna na ráno." Postěžuje si s pokrčením rameny šeptem.

"Jen se modlím, ať mi vydrží data." 

Gackt

Učit na matematicko-fyzikální fakultě angličtinu se mohlo zdát jako nevděčná práce, obzvlášť když to nebyl předmět nutný ke zkouškám, ale pouze pro zápočty, jenže Gackt neměl nikdy nouzi o studenty. Hlavně o ty dámského pokolení, ale bylo až s podivem, že zadnější místa posluchárny zaplňovalo i mnoho mladých pánů. Mohl to přičítat svému talentu na vyložení látky, stejně jako odzbrojujícímu smyslu pro humor, ale s radostí zneužíval taky svého charismatu a sexappealu. Ne, nebyl ten typ učitele, ke kterému holky chodily s výstřihem, aby dostaly svoje kredity, ale ony to stejně dělaly. Měl na ně spíš opačnou taktiku. Nahodil oslňující úsměv, neodolatelný parfém, roztomilé brýle a rozhalenou košili a učily se jako vzteklé, jenom aby si u něho neudělaly ostudu. Když se dozvěděl, že k nim na univerzitu přechází taky Toshiya, se kterým kdysi studoval, v duchu politoval ty chudáčky, co se u něj budou snažit dostat alespoň C, ale sám se na něj těšil. Vždycky byli přátelé, asi proto, že Gackt se nenechal rozhodit nebo urazit jeho zvláštní osobností a sám nebyl fňukna, takže tím nelezl Toshiyovi na nervy. Občas se na účet některých studentů bavili společně a především spolu vždycky dobře popili. Tam, kam Gackt nikdy nezašel, si Toshiya odskakoval celkem rád – totiž do náruče některých holoubátek. Bylo to ošemetné, ale kdo ví jak to bylo možné – procházelo mu to. Dnes byl pro Gackta den jako každý jiný. Byl začátek druhého semestru a tou dobou hodně studentů odcházelo nebo přecházelo z jiných škol, takže měl plnou halu nových tváří. Jako obvykle seděly slečny nalepené dole s hlavami v dlaních a vnímaly hlavně jeho oči, než to co říká, ale horní řady byly obsazeny těmi intelektuálnějšími nebo mladými pány. Gackt je zrovna uprostřed výkladu toho, jak bude semestr probíhat a čím začnou, aby se všichni sladili na stejnou vlnu, protože každý uměl ze střední něco jiného, když se dveře ještě jednou otevřou a dovnitř zabloudí další ztracená ovečka. Na okamžik se odmlčí a provází toho chlapce očima, když si razí cestu jednou z hornějších řad a zasune se na místo. Neodpoví, jen naváže, kde skončil. Rozepisuje jim na tabuli týdenní harmonogram, seznam učebnic a literatury i to, co bude chtít k zápočtu, když si všimne, že malý narušitel nedává ani trochu pozor. Tohle byla vysoká, kdo neměl zájem, mohl zase jít, jinak to byly vyhozené peníze. Školy byly v Japonsku dost drahé. Chvíli ho pozoruje, několik chlapců už kvůli němu taky nevnímá, co říká a pak se prostě otočí a obřími písmeny napíše na tabuli heslo k wifi. Smotá čistý lit papíru, s dobře mířenou trefou ho po něm hodí a ukáže světelným ukazovátkem na heslo. 

"Nemáte zač, pane. Předpokládám, že u písemky se neuvidíme. Vy ostatní mi prosím začněte věnovat pozornost." Rozhlédne se s trochu přísně povytaženým obočím po okolí a slečny se po Zyeanovi začnou rozčarovaně otáčet. Koneckonců on tu není od toho, aby někoho přemlouval k dobrým výsledkům. Stačí mu, když bude ticho. 

Zyean

Jeho data jsou na tom dost bídně a začíná být přesvědčený, že mu to nevyjde. Stávalo se, že na přednáškách dával pozor. I když byl většinu roztržitý, dokázal si uvědomit, kdy je nutné poslouchat a kdy to pak zvládne dohnat. Kromě chvil, kdy mu učení narušoval turnaj, jako právě dnes. To byl většinu mimo, ale mohl si dovolit sem nepřijít. To by mu máma dala. Možná ještě víc, než když se jí snažil přesvědčit, že vážně nechce dělat někde u výzkumu a chce se živit tím, co dělá právě teď, totiž hraním. Jo, to byla tehdy tichá domácnost a on měl nařízeno tolik domácích prací, že k počítači nesedl celé dva dny. Myslel, že umře. Od té doby jí už radši nic neříkal a jen plnil, co si přála. Bylo to tak jednodušší. Pár kluků už mu nahlíží přes rameno a to se všechno zatím jen načítá, když ho přímo do obličeje trefí papírová kulička.

"Hej." Vypadne z něj jako první, protože byl přesvědčený, že to byl někdo z jeho spolužáků, ale to už hledí přímo do očí jejich profesora a...kruci. Trvá to pár okamžiků, než se vzpamatuje a přeostří na heslo. Očka mu zazáří takovým způsobem, že snad jejich paprsek protne celou učebnu a už se připojuje. Stejně mu ještě uteče jeden pohled na profesora. Ne, že by nerandil s holkami, ale měly to chuděrky s ním složité. Málokterá vydržela jeho obvyklá zpoždění a taky několik hodin u něj v pokoji, kdy seděl u samozřejmě velmi důležitého zápasu. Našly se i takové, kterým to pár týdnů nevadilo a on si našel čas i na něco mnohem intimnějšího, ale pak to stejně vzdaly. Sem tam se ohlédl i po klucích, ale to dost tajil. Nechtěl, aby to někdo věděl a tenhle profesor... Jo, za ním by se asi otočil hodně rychle. Zye si dělal kamarády hodně snadno, nikdy nebyl tichý nebo zamlklý a dokud se dostal na párty, dokázal bavit kde koho, ale musel na ni přijít. Kluci, se kterými se stýkal nejvíc, ho znali. Občas se stávalo, že si pro něj došli až domů a byl jim vděčný, že jeho zápal tak nějak chápou. Když nehrál, byl venku s nimi a když hrál, stíhal většinou alespoň hromadnou konverzaci. Nadechne se, aby profesoru alespoň poděkoval, ale radši zmlkne, když vidí pohledy ze spodních lavic.

"Jeden by se bál, že ho sežerou. Dole bude asi hodně kluzko." Šeptne klukům vedle a ozve se několik vyprsknutí. No, tohle zrovna nechtěl. Jenže to už ho v prstech zabrní odpočet posledních sekund a jde se na to. Na tváři se mu objeví dokonalé soustředění a vypne komplet celou realitu kolem. Neví, kolik uběhlo času, ale sem tam přemýšlí nad tím, jestli budou tyhle hodiny angliny zábava. Dal mu heslo a koukat na něj taky nebude opruz. Byl zvyklý na profesory před důchodem a tady...+Hm, hezký kousek.+ Počastuje Gackt a pak prostě UMŘE!

"SHIT." Ozve se na celou učebnu, aniž by mu došlo, že vážně není doma. Pak plácne čelem na lavici a pokračuje v tichém nadávání. Narovná se po pár sekundách, když mu na hlavu přiletí něčí zápisky. Asi nějaká do morku kostí zažraná holka. Sešit mu padne na předloktí a vyrazí mu telefon z ruky.

"Ne, ne, ne to ne." Vypadá opravdu vyděšeně, když ho ve vzduchu snaží pochytat. Připadá mu to jako marný boj, ale nakonec ho vítězoslavně zvedne vzhůru a vůbec mu nedochází, že se řítí rovnou do uličky na zem a bere sebou všechno, co si na desku vyskládal, jak se snaží udržet. Ozve se zadunění, jak zády narazí ale telefon je pořád v pravé ruce ve vzduchu, radši umře, než by ho rozbil. Ozve se salva smíchu.

"No co, kdybyste raději dělal bariéru, než mě ty dole zabijí a rozmáznou." Zasměje se taky, ale ten smích ho asi brzo přejde. Tohle se úplně nepovedlo.

"Úplně jsem si zničil vlasy." Dodá ještě k všeobecnému veselí a ne, jeho vrabčí hnízdo na hlavě už vážně horší být nemůže.

"Uhm, Gomen, prostě jsem byl sestřelen." Zůstane sedět na schodek a podívá se rovnou na profesora. Teď ho vyrazí a máma ho zabije. V očích se mu objeví výraz nakopnutého štěněte a zároveň trochu vyděšení, když mu naplno dojde, co ho nejspíš čeká. 

Gackt

Gacktovo obočí se posune o kousek výš, až přesáhne obroučky decentních brýlí, když se ozve to Zyeanovo hey a na několik vteřin se dívají jeden druhému do očí. Zvolna si založí dlaně na prsou, ale jeho rentgenový pohled na tohohle kluka vůbec neúčinkuje. Klidně se tam připojuje a už ho zase nevnímá. Gackt sáhne po třídnici, kde je seznam studentů i s jejich fotkami a najde si jeho jméno. Ahá… Nováček, právě přestoupil. Pěkný úvod do semestru a pobytu na nové škole. +Toshiya tě odsud dostane hned následující hodinu.+ Pomyslí si, ale pak se otočí k tabuli a pokračuje tam, kde před tím skončil. Začne svou hodinu jednoduchou konverzací s předními sedadly, in english, samozřejmě, až dokud ho nepřeruší hlasité Shit. V téhle aule se všechno hrozně nese. Gackt si opře loket o předloktí druhé ruky a poposune si brýle na kořeni nosu, když na chvíli skloní hlavu. 

"Ano, to je taky anglicky." Řekne a dívky se rozchichotají. 

"Vypadá to, že vaše herní schopnosti jsou spíš level noob. Možná kdybyste zakempil na mid místo dělání tanka, nemusel byste se teď spawnovat zase na začátku. Nicméně bych vám doporučoval napsat kolegům AFK, jinak by mohlo dojít k OMG až LOL fatálnímu erroru tady v posluchárně a vaše expy už se nikdy neposbírají, skilly nevylepší a vy ten raid nikdy nedokončíte." Tou dobou už se směje kde kdo, zatímco Gackt věnuje Zyeanovi milý úsměv a pokračuje v konverzaci. To ale vůbec nečeká, co se stane vzápětí. Vůbec nechápe, jak je to možné, ale ten kluk se válí v uličce s telefonem nad hlavou, vypadá u toho jako ležící Socha Svobody a Gackt se musí zhluboka nadechnout. Třída se směje na celé kolo jako už dlouho ne a on promne rty o sebe. Zyean samozřejmě věnuje pozornost nejdříve publiku a potom až jemu a no né, dokonce se i omluví. 

"Slyšel jsem, že vášniví hráči počítačových her jsou v angličtině celkem dobří. Ovládáte jenom hantýrku nebo se i slušně domluvíte? Možná byste nám o své vášni mohl příště odpřednášet. Dvacet minut plynule na příští hodinu na vaše milované téma a zodpovězení otázek publika, které dnes tolik bavíte." Udělá dlaní gesto kolem dokola. 

"Abych měl pocit, že vás tato prestižní univerzita zajímá a necítil se dotčeně, že marníte můj čas a vzdělání." Nasadí hraně lítostivý pohled. 

"Když dovolíte, nalogujeme se zpět do hodiny a pokusíme se bez zbytečných bugů projít matrixem až na jeho konec. Doufejte, že nebudete znovu sestřelen. Další životy už nemáte." Otočí se k posluchárně zády a začne psát na tabuli základy toho, co dnes začali. 

Zyean

Opravdu moc se snaží nesmát, ale všeobecné veselí, ke kterému zase jednou přispěl, mu to hodně ztěžuje. Zároveň ví, že jestli ho vyrazí, bude ve velkém průšvihu. To si prostě nemohl dovolit. Ten přestup byl to poslední, co jeho máma mohla zařídit a hlavně, tahle škola stála hotové jmění. Oba jeho rodiče se na to opravdu nadřeli a co on? Takhle jim to hezky vrací. Přes to všechno hledí na Gackta jako na svatý obrázek. Co tohle bylo, skoro mu připadá, že před chvíli proběhla konverzace v přímém přenosu během hry a jemu se snad v očích objeví hvězdičky. Kruci, ten mu dal. Kdyby mu to někdo řekl jakkoliv jinak asi bude mít nespočet poznámek. Sice je neřekne nahlas, ale v hlavě by byly určitě a teď? Nic. Úplně vymeteno. Málem přeslechne všechno, co mu řekl po tom, ale někde hluboko do mysli, se mu to přece jen uloží. Několikrát zamrká a není schopný se ani posbírat ze země.

"Právě jsem dostal ukázkový ban." Vyletí z něj jako první, aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas. Promne si tvář, než se konečně zasune do lavice a ještě pár minut zírá na Gacktova záda a přemýšlí, jestli se mu to nezdálo. +Kruci, kde tohle všechno vzal?+ Snaží se posbírat své vlastní myšlenky a vůbec netuší, co bude na příští přednášce dělat. Nebyl na tom zase tak dobře, i když o hrách by mohl mluvit měsíce v kuse. Ale v japonštině...

"Tohle bez řádného cracku nemám šanci dát." Zhroutí se na lavici a snaží se opravdu dávat po zbytek hodiny pozor. Telefon mu brní v kapse a on...No dobře, jednou dvakrát po něm sáhne, ale jen sjede očima nadávky svých spoluhráčů a radši to zase rychle schová. Tenhle den projel na plné čáře a jeho cesta na další metu, byla právě dokonale odrovnána. Přesto všechno vnímá výklad jen tak na půl a tou druhou přemýšlí, co to je kruci za profesora, který ho tak dobře dokázal uzemnit a ještě přitom zněl jako kdokoliv z jeho online party a vypadal u toho...No jo sexy.+Stává se z tebe jedna z těch holek vepředu.+ Připomene si, když mu dojde, že se zapírá loktem o desku, dlaní podloženou bradu a hledí na něj. Rychle přeskládá svůj posed a položí se na lavici, u toho si pohrává s propiskou, sem tam do jejího konce kousne a soustředí se na své poznámky, moc jich není a ano, přednáška je u konce. Začíná si být jistý, že tenhle předmět dokonale projede. A to nejde. Jakmile se učebna začne vyprazdňovat, on sám zůstane sedět a trpělivě vyčkává, než se vypaří i děvčata, která mají tisíc a jednu otázku.+Kapesníčky, dámy.+ Dobírá si je v duchu, ale moc do smíchu mu není. Teď se musí sebrat a zkusit se z té přednášky nějak vyvléct nebo polknout všechnu hrdost a poprosit ho o pomoc. Tohle nedá ani náhodou a nemůže přece začít hned ze stratu špatným hodnocením.

"Zye, jdeš?" Houkne na něj jeden ze spolužáků.

"Hned vás doženu." Kývne hlavou a zvedne se, ale vydá se místo ke dveřím dopředu.

"Uhm, gomen." Začne pomalu, když v posluchárně osamí.

"Já, opravdu jsem nechtěl rušit vaši hodinu." Začne jako první a je opravdu upřímný, on neuměl nikdy moc lhát. Musí jít s kůží na trh. Vypadá rozpačitě, když přemýšlí, jak to říct a dokonce se poškrábe na temeni ve vlasech.

"Popravdě na tom s angličtinou nejsem moc dobře. A nerad bych začal semestr špatný hodnocením." Už se na něj ani moc nedívá, vypadá to, že je zas trochu roztržitý.

"Potřeboval bych trochu..." Odmlčí se a přemýšlí, jak si říct o pomoc, ale moc mu to přes pusu nejde. Jenže, co mu zbývá? Pokud to projde, máma mu sebe počítač a nebude moc ani na krok a tu školu, ale on ji vážně chce dodělat. A taky bude po snu.

"Vyexpit. Uhm, mohl bych třeba i na jiné přednášky, to by mi mohlo dost pomoct." Zkouší to všemi možnými způsoby.

"Klidně i jiné ročníky, přípravku, cokoliv, jen abych to měl šanci zvládnout." Vůbec mu nedochází, že už mu pusa zase jede.

"Vážně umím dost zamakat, dokážu klidně i nespat, v tom jsem dost dobrý." A pak mu dojde, co mu tu vykládá a radši zmlkne, jen si popotáhne rukávy košile a podívá se na něj s otázkou v očích, jestli už to přehnal nebo ne? Mě říct nějakému z kluků, třeba by mu pomohl, tohle byl ale vážně pitomý nápad. Proč za ním šel?+Protože se ti líbí? sklapni.+ Málem by protočil sám nad sebou očima. 

Gackt

Už stojí dvě minuty zády, když k němu dolehnou slova o zabanování a jeho koutky se vyhoupnou kousek výš. Víc na to však před třídou nereaguje, dokonce ani na ten crack ne. On by si to slovo normálně přiřadil ještě k něčemu jinému, takže může být rád, že tenhle student je jenom přes počítače. Během hodiny mu k němu sem tam zalétne pohled prostě proto, že mu teď až příliš silně utkvěje v paměti a v duchu ohodnotí jako pozitivum, že pan Yoshiuki konečně dává pozor. Někdy se vyplatilo nebýt na ty studenty hned jako pes. Nakonec je po přednášce a sál se začne vyklízet. Má tu koktejl studentů různých fakult, které spojuje úroveň jeho hodiny a nutnost zápočtu nebo zkoušky, takže někdo mizí rychle na další přednášku, někdo má trochu víc volna a on má teď taky prostor v rozvrhu. Většinou ho věnuje studentům nebo jde třeba nakoupit. Zůstává u katedry tak dlouho, dokud je tu ještě někdo, kdo by se ho chtěl na cokoliv vyptat a slečny jsou jako vždy celkem intenzivní, ale nakonec se odloudají i ony. Gackt nešetří úsměvy, proč by taky. Občas je vážně na co koukat. Dvěma prsty si poposune brýle na nose, když zvedne oči i k poslednímu přeživšímu. Kývne s úsměvem hlavou, že to je v pořádku a nezlobí se a u toho si balí svoje věci do černé kožené aktovky. Tohle se moc často nevidělo, aby se kluk v jeho věku přišel sám od sebe omluvit. Pak z něj ale začne lézt něco, na co si ho Gackt netipl. Nejde mu angličtina? Myslel si, že ji díky online hrám bude mít v malíčku. U Japonců to ale nebylo nic zase tak divného, prostě se jim to všechno špatně učilo i vyslovovalo. 

"Tak vyexpit." Zopakuje po něm konečně svým hluboko posazeným hlasem a udělá něco jako uhmm… 

"Nejsem si jistý, že existuje placená verze na to, abyste to stihl do příští hodiny, kdy jsme domluvili ten váš přednes. Samozřejmě můžete poptat zkušenější hráče, jestli by neexpili s vámi, jde to pak rychleji, ale vidím, že dáte přednost přímo adminovi." Pokračuje dál v rozhovoru, který mezi sebou navázali. Podle toho jak Zyean pokračuje je mu ale jasné, že mu nejde jenom o příští hodinu. On chce mít dobré výsledky celý semestr. 

"Vy jste na matematicko-fyzikální? Obávám se, že váš rozvrh mnoho volných oken nemá. Vybral jste si to nejtěžší, co univerzita nabízí. Přípravka běží paralelně s vašimi jinými přednáškami, musel byste na večerní doučování. Existují večerní třídy, ale bývají dost plné, osobně bych vám doporučil soukromé hodiny o maximálně dvou studentech a mluvit, mluvit, mluvit… Team speak tomu říkáte." Dívá se mu do očí. Tenhle kluk se rád stylizuje a to se na japonských školách moc nesmělo, nicméně on není z těch, co by ho tahali za vlasy za jinou barvu. Sluší mu to. Chvíli si mlčky prohlíží jeho zoufalý výraz. Občas brával studenty na doučování, proč by ne? Teď zrovna jich neměl moc. 

"Proč vám jde tak moc zrovna o angličtinu?" Zajímá se. Byl to vlastně chytrý tah, mnoho firem, pro které by jednou mohl pracovat, ji bude vyžadovat. Jen to mladým lidem jako on většinou moc nedocházelo a vyhýbali se jí.