Die x Reita - Víc, jak hvězdu nepotřebuješ. - část 4.

(Reitův byt)

Reita

"Hm, takže spolu chodíme. To mi ke štěstí stačí, zatím." Usměje se na něj vřele, když mu připomene, co před chvilkou řekl a snaží se co nejopatrněji přesouvat trochu nad něj na pohovku. Jde to vážně špatně, ale může nadávat jen sám sobě.

"Mohl jsem si vybrat někoho jiného." Odtuší vzápětí a koutky se mu pozvednou s neskrývaným blýsknutím v očích.

"Ale já si vybral tebe a měnit to rozhodně nechci, víš. A když si něco usmyslím..." Nedořekne, jen se opře víc hlavou do jeho dlaně a spokojeně přivře víčka. Celé tohle za to stálo. Už jen to, co vidí v Dieho očích, by mu stálo za dvacet podobných rvaček, možná i horších. Jak si byl nejistý s Rukim na pivě ohledně Dieho pocitů, teď už nepochybuje. Možná se opravdu mýlí, ale nedokáže myslet jinak. Přece to viděl na vlastní oči, mohl si vybrat Toru a neudělal to. To jej hřeje asi nejvíc ze všeho. Je to přece dost velký důkaz a už se nebojí, že by si to třeba ráno rozmyslel. Ukáže mu, jak moc si to nebude chtít rozmýšlet.

"Chceš mě dráždit?" Povytáhne obočí, když se skloní k jeho šíji a políbí ji několikrát těsně nad lemem trika.

"Stačí, když se nebudeš oblékat. Moje tričko ti hrozně sluší. Tohle už budu mít pořád před očima. Možná těch předklonů by mohlo být víc." Krátce se zasměje, než se s dalším trochu bolestným syknutím povytáhne a přejede rty po linii jeho dokonalého krku.

"Neboj, já něco vydržím a když se zítra nepohnu, klidně to na tebe svedu. Nebudu moc nikam a tebe si tu s radostí nechám. No, kdo by se o mě na oplátku postaral? Víš, co jsem ti slíbil. Jen ty misky jsou tak daleko." Šeptá mu provokativně a už i roztouženě, když ještě kousek dlaní povyhrne jeho triko, aby se jí dostal až do jeho klína, který už je víc, než připravený. Nemohl by být spokojenější, ale mnohem víc touží po tom, aby byl spokojený Die. Několikrát pohladí jeho chloubu, než ji zlehka obemkne prsty, jen se zatím ani nepohne. Místo toho se skloní jeho rtům a věnuje mu dlouhý, láskou naplněný polibek. K takovému se snad ještě nedostali a o to víc si ho vychutná a pak i spodní ret, se kterým si pohraje.

"Neber to jako zajetí, ty moje sexy šelmičko." Usměje se na něj, když se mírně odtáhne a podívá se mu zpříma očí. Teprve teď mu dopřeje několik pomalých a skoro mučivých pohybů nahoru a dolů. Poklesne na předloktí a volnou dlaní jej pohladí po tváři, než mu odhrne hedvábné prameny za ouško, které vzápětí políbí.

"Ber to jako hřejivé místo, kde budeš vždycky v bezpečí a rozmazlován. Kde se o tebe vždycky postarají a mají pro tebe ten nejlepší pelíšek." Šeptá mu tiše do ouška, od kterého se mu nechce jen tak odtahovat, možná za chvíli, až se zas přesune trochu někam jinam. Nad jeho poznámkou jen protočí očima a zatváří se nad míru pobaveně.

"S tebou je to těžký, slétávají se na tebe, jak vosy na ten nejsladší bonbon. Kdo se pak nemá prát?" Pohladí palcem špičku jeho přirození, než se začne trochu zvedat. Je vidět, že každý pohyb není ten nejpříjemnější, přesto se snaží, aby tohle byla nezapomenutelná noc.

"Ale plácnutí přes zadek ještě snesu." Dobírá si ho trochu, když se svými rty, stejně jako tělem posouvá níž. Klečet by asi nevydržel a teď se bude muset taky trochu přesunout na bok, který není poznamenaný tím výbuchem, ale půjde to, prostě musí. O něco déle se zastaví na jeho podbřišku, který poškádlí zoubky, nakonec se přece jen dostane k jeho chloubě, kterou zkopíruje v celé délce jazykem a pak přijme mezi své rty. Teď mu toho moc nevykládá, i když by věděl, co ještě dodat a co mu říct, aby byl spokojený. Tak nějak si je jistý, že tohle mu jeho slova několikanásobně vynahradí. Jedním předloktím se sice podpírá, aby to vůbec vydržel, ale druhou dlaň na volnou a tou mu věnuje spoustu konejšivých doteků. Pohladí jej po zadní straně stehna, než mu malinko přizvedne a konečně se doteky dostane i k jiným místům, která rozhodně stojí za jeho pozornost. První ho jen pohladí mez polovičkami, než se rozhodne potrápit krouživými pohyby přímo u vchodu do jeho nitra. Nikam nespěchá právě naopak, snaží se každou chvilku protáhnout, na co možná nejdéle. 

Die

"Víš, že to nikdy nebude moct být takové..." Vydechne tiše. To kvůli jejich slávě a kapelám. Nikdy se nebudou moct svobodně vodit za ruce na ulicích Tokya a otevřeně mluvit o svém vztahu, chodit na akce jako pár… Vůbec si neumí představit, co by se stalo, kdyby to prosáklo na veřejnost. Pan největší tvrďák, hrající hudbu z pekla a pak tohle? Kaoru by ho rozčtvrtil… Reita ale dál pokračuje ve svém paličatém ujišťování a on nakonec přikývne. Dobře. Však věděli oba dva, do čeho jdou, když spolu začínali. Nebude se už k tomu tématu vracet. Tiše se zasměje, když mu Rita řekne, jak moc mu sluší jeho tričko. V to doufal, proto si ho taky oblékal. Přece jenom není typ na šaty a sukýnky a jak jinak mu předvést svoje nohy a nebýt nahý? Přistihne se, že vždycky zvážní a napne uši pokaždé, když si Rei sykne bolestí. Je to k vzteku jak moc mu na něm začíná záležet. Místo, aby se mu posmíval, že fňuká jako holka, prostě nechce aby ho to bolelo. Přesto mu nastaví svůj krk, aby se nechal laskat a na rukou mu z toho naskakuje husí kůže, jak velmi příjemné to je. Za boky ho drží blízko svého těla a tiše se zasměje tomu jeho popichování. 

"Ať tě to ani nenapadne. Nemysli si, že tady zůstanu a budu tě obskakovat, jsem snad služka? Nemáš se prát, pak by tě nic nebolelo. Jediné, co ti přinesu, je sklenička na čůrání." Samozřejmě, že by se o něj postaral. 

"A hodím po tobě led od lednice, chceš?" Přece mu to otevřeně nepřizná… Napne se a tiše si povzdechne, když ucítí mezi nohama jeho dlaň. Je to jen pár doteků a teplo sevření jeho dlaně, ale společně s polibkem to zpevní jeho klín na maximum. Přiměje se otevřít oči a oplatit mu hluboký pohled, když k němu Rei začne mluvit a věci, které říká, jsou… ano, jsou krásné. Povzdechne si. +Ještě ne, ještě mu to neříkej, nevydržíš s ním...+ Rei svoje slova doprovází i línými pohyby v Dieho klíně a další tiché povzdechy se rozlehnou pokojem vzápětí. 

"Na takovém místě by se mi mohlo líbit." Připustí tiše. Nutně potřebuje pocit svobody, aby neměl snahy utíkat. Rei rozhodně ví, jak na něj. Stačil ho za těch několik dní už dobře poznat. Na ten kompliment se samolibě usměje, ale snad poprvé ho nechá bez nějaké protivné poznámky. 

"Až tě plácnu přes zadek já, týden si nesedneš, to ti garantuju." Napraví to alespoň trošičku vzápětí a ostražitě ho sleduje, kam se to pořád snaží posouvat. Diví se, že má pořád takové ambice, na místo, aby si třeba lehl a nechal Die, aby se trochu snažil místo něho. Přesto mu v tom nebrání. Líbí se mu, že je Rei tak aktivní typ a začne se mu to líbit, ještě tisíckrát víc, jakmile ucítí jeho rty na svém penisu. Okamžitě vystřelí pohledem ke stropu, propne se v bocích proti němu a pokojem se ozve jeho dlouhé aaaah, když oběma dlaněmi sáhne do Reitových vlasů a pevně je sevře. Jen to, nic víc. Nechce ho nutit do pozic, kdy se nebude moct svobodně hýbat, ale je to k zešílení a to se teprve ocitl v jeho ústech a ještě pořádně nezačali. Neskutečně příjemné pocity se plazí po jeho těle jako by měly chapadla a chtěly jimi dosáhnout úplně všude. Nechává si hladit nožku a zvedat výš a u toho stále dokola mizí v jeho ústech. V jednu chvíli ho to připravuje o hlas a v druhou má pocit, že jím vysklí okna. A pak se k tomu všemu přidá i Reitova ruka, která ho začne dráždit přímo u vchodu. Chvílemi sebou cuká, jak moc to nejde vydržet, snaží se boky nastavit víc tak, jak je mu to příjemné, tělo má slastně propnuté a hlavu zakloněnou. Víčka tiskne pevně k sobě a nechává se pohltit vším, co mu Reita právě nabízí. Nechce, aby to kdy skončilo a zároveň dělá všechno proto, aby si ho už konečně vzal dokonalý orgasmus. Rozhodně dneska nebude jenom jeden. Ten jeho Čumáček je nesmírně šikovný, to se mu musí nechat. 

"Rei-chan…" Dostane ze sebe touhou změněným hlasem. 

"Miluju tě..." 

Reita

"Dobře, tak to plácnutí vyzkoušíme někdy jindy." Prohodí, když se na chvíli odtáhne, aby si pořádně užil jeho výraz a taky ho trochu potrápil. Za ty řeči prostě musí. Stejně by na něm nevyměnil ani kousíček, ani tu nejmenší část jeho povahy. To je jeho Die a bez jeho popichování by už prostě nemohl žít. Zasní se trochu při pohledu na něj, než se zase vrátí k dráždění jeho nitra a znovu se skloní k jeho klínu. Chce ho dostat k bodu, kdy nebude nad ničím přemýšlet a věří si natolik, že se konečně dozví, co se mu prohání dost hluboko v hlavě. Kdy jindy by měl být neupřímnější, než s patřičnou dávkou slasti? Provokuje jeho chloubu jazykem, pevně ji svírá rty a dopřává mu pomalé, velmi vláčné pohyby, aby ho na vrchol nedohnal příliš brzy. Když se při jeho laskání začne Die svíjet až příliš a má pocit, že nemá daleko k výbuchu, trochu přibrzdí a konečně prstů sevře jeho klín, aby mu v tom zabránil. Chce si to prostě užít do poslední...No, nakonec i kapičky a Die to prostě bude muset vydržet. Jinou možnost mu ani nedá. A pak přijde to, na co celou dobu čeká. Myslel si, že první přijde jeho orgasmus, místo toho se mu dostane vyznání, které mu způsobí zatmění před očima. Věděl, že to bude dokonalé, ale přesto jej to dokázalo překvapit a tolik vykolejit. Dokázal to, dostal se mu pod kůži a zařídil, aby ta dvě slůvka opravdu vyslovil. Věří, že jakmile Die zase bude plně při smyslech, už se to jen tak nedozví, ale to on nepotřebuje. Stačí mu jediné vyznání, aby si byl jistý, aby byl opravdu přesvědčený, že to není jen hra. Ne, že by Diemu nevěřil díky drobným náznakům, ale nebyl si spíš jistý sám sebou. Pořád má v hlavě své vlastní ale, i když se je snaží maskovat. Neřekne v první chvíli nic, jen si spokojeně povzdechne a začne se mu naplno věnovat, aby jej konečně přivedl k vrcholu a odměnil ho za to, co mu řekl. Pohyby prstů v jeho nitru se zrychlí a pravidelně nacházejí přesně ten bod, který mu k tomu pomůže. I ústy dělá psí kusy, aby mu dal pocítit to nejlepší, co dokáže. Neuhne, když pocítí první záchvěvy ani další, které následují a přijde všechno, co mu Die nabídne, když se konečně dočká vyvrcholení. Nejradši by se usmíval, ale teď to moc nejde a tak si počká a potrápí ho ještě velmi opatrně a jemně, protože sám ví, jak bude teď přecitlivělý a pak se začne pomalu narovnávat. Několikrát se ušklíbne, jak se ozve jeho tělo, ale pak se zapře jednou dlaní a opěrku pohovky a druhou vedle Dieho boku.

"Miluje tě, Die -chan." Broukne s pohledem upřeným do jeho očí a bez váhání se skloní, aby ho mohl políbit. Je zvědavý, jak se bude Die tvářit na svou vlastní chuť, kterou Rei pořád cítí v ústech. Jakmile se odtáhne, musí trochu poklesnout v lokti, protože se nedokáže tak dlouho udržet a bolí ho, když napíná svaly. Rozhodně nehodlá, ale nic vzdávat a jejich noc je teprve na začátku. Nosem přejíždí po jeho šíji, jak se na něj přitiskne a konejší rozpálenou pokožku svými polibky. Tohle je romantické hýčkání a nemá nic společného s jejich rychlovkou tehdy v kuchyni.

"Hm, možná je opravdu na čase, aby ses postaral ty o mě." Broukne trochu přidrzle do jeho kůže a nakonec hlavu mírně pozvedne, aby jej mohl políbit na hranu čelisti.

"Počkám, až se hezky vzpamatuješ a pak jsem jen tvůj, co ty na to?" Provokuje ho, když konečky prstů pohladí jeho hrudník a míří níž a níž, aby se dostal až k jeho klínu. Musel se sice trochu posunout do strany a moc místa tu není, ale pořád se sem dost dobře vejdou. Pohladí ho zlehka po přirození a koutky se mu pozvednou.

"Můžu ti slíbit, že ti to příště vynahradím, pokud zas nebudu muset hájit tvou čest." Dobírá si ho dál.

"Kdo ví, co se na tebe zas přilepí." Neodpustí si vtípek na adresu Tory, ale místo dalších slov ho dlouze a už s jistou vášní políbí. Chce ho celého, své vyznání už dostal a teď si chce užít i ten zbytek. O tohle se nenechá nikým ani ničím připravit, i kdyby to bolelo sebevíc.

"Daruj mi jedno ze svých představení, Die-koi. Jen pro mě." 

Die

Chvíli mu to trvá, než se z toho vrcholu nějak posbírá a když konečně otevře oči, Reita už se sklání nad ním a zapírá se dlaní o opěru. Oplácí mu mlčky pohled do očí, dokud neuslyší vyznání i z jeho rtů. I kdyby si to stokrát představil ve své hlavě, vyslovené jeho hlasem, stejně to nemohlo mít takový efekt jako na živo. Nečekal, že to s ním uvnitř tolik zalomcuje, ale děje se to. +No tak ti někdo řekl, že tě miluje, to je toho...+ Slyší sám sebe jako by nad ním stál přímo Toshiya, jenže pravda je taková, že je z toho rozebraný a ne, že ne. Ten pitomý úsměv se mu začíná rozlézat po tváři a on se za něj nenávidí už teď. 

"Ani slovo o tom, jak se teď tvářím. Nikdy!" Varuje ho hned, protože je mu to úplně jasné. Místo slov ale dostane polibek, plný jeho vlastního vrcholu. Trochu ho to zaskočí, ale není to nic, čemu by jeho povaha nedovedla čelit. Oplácí mu prolnutí až do chvíle, než se od něj Rei zase neoddálí a nechává se hýčkat jako v lázních. U toho zlehka přejíždí bříšky prstů po jeho kůži, jen to, nic víc, protože už si nepamatuje, kde všude má ten pitomec modřiny a prostě mu nechce ubližovat. 

"Kdyby ses nepral, nemusel bych teď na tebe být jako bys byl ze sádry." Postěžuje si. To vůbec není jeho vina, že neposlal Toru do háje hned zkraje a v podstatě to celé nezpůsobil. Povytáhne obočí nahoru, když mu Rei začne navrhovat, aby si prohodili role. To jako, že on se plácne dolů a Die to všechno oddře? Pohrává si s tou myšlenkou a nejspíš by mohl, když se teda milují? Trochu sebou cukne, když ucítí jeho dlaň v klíně v tom něžném pohlazení a pak se musí rozesmát. 

"Mou čest, to zní vznešeně, hm? To zkus říct před klukama." Upřímně se tím baví. Kyo by mu řekl, že to zní, jako když se naivní student snaží hájit čest profesionální coury. Protočí očima, když je Tora nazván čímsi neurčitým jako nějaká věc, ale oplatí Reitovi polibek plný narůstající vášně a když ho tak pěkně požádá o vystoupení… to je něco na jeho ego. Hned si vzpomene na televizi a na to, co v ní běželo, když sem přišel, i na to, jak se kdysi bavili o tom, že se Rei na jeho záznam díval už dřív. 

"Tak dobře." Prohodí jako by se bavili o tom, co bude na večeři a zvolna se vytáhne do sedu. Chvíli si ho prohlíží a přemýšlí, co by s ním tak mohl udělat, když je teď jako cukřík. Bude muset zapomenout na divočinu a udělat z toho… Koutky se mu zvednou nahoru, zatlačí na něj dlaněmi a nechá ho, aby si na gauči prostě normálně sedl. Sám vstane, přesune se před něj a položí dlaně na jeho kolena. Dá mu je co nejdál od sebe, elegantně pohodí hlavou tak, aby se všechny vlasy přelily dozadu a pak si klekne s tím nejprovokativnějším výrazem v očích, jakého je schopen. Pohladí ho dlouhými prsty po celé délce vnitřní strany jeho stehen a zvedne oči nahoru k těm jeho. 

"Proč už nemáš telefon a nenatáčíš?" Natáhne se k jeho pohozeným kalhotám, aby ho z nich vylovil a hodil ho vedle něj na gauč. Pak už na nic nečeká a skloní se rty k jeho klínu, aby mu předvedl nejďábelštější akci, jaké je schopen. Pomalou, mučivou, neopomíjející ani jediný milimetr s prsty opravdu hluboko… 

Reita

"Neboj, já to nikomu nepovím." Ujistí ho jako první, když si prohlíží výraz v jeho tváři a nebrání se tomu, aby ho po ní nepohladil. Bylo to prostě spontánní gesto, kterému nedokázal odolat. Jak by taky mohl, když je Die celý najednou tak hrozně roztomilý? Skloní se mírně a otře se nosem o ten jeho.

"Tohle si chci nechat sobecky pro sebe, nikdo jiný to nesmí vidět." Usměje se spokojeně a ukládá si každý detail, který mu teď tvář pod ním nabízí.

"Oni by to ani v nejmenším nepochopili." Ušklíbne se, když si uvědomí, jak by se všichni tvářili. Nejspíš by si něco podobného užil i s kluky z kapely. Možná by se i smáli, ale jemu je to jedno, klidně by se kvůli němu popral i stokrát. Tolik mu na něm záleží a hlavně na tom, aby to věděl, aby nepochyboval.  Bez toho by snad ani nemohl usnout. A pak přijde vytoužená odměna, když Die souhlasí. Čeká minimálně zážitek hodný vesmíru a ví, že se mu ho dostane. No možná to bude spíš slastné peklo, křížené s výletem do vesmíru a je mu vidět na očích, jak moc se těší a nemůže se dočkat. Už jen ten úsměv mu dává tušit, že si Die na něj vymyslel něco speciálního a vůbec se neplete. Už jen jak se přesouvá mezi jeho kolena a nutí je dávat od sebe, v něm zažehne nový plamen touhy. Bříšky prstů mu sklouzne po tváři, než se pohodlněji uvelebí. Je si jistý, že kdyby seděl jen trochu špatně, asi mu z té pohovky prostě steče na zem.

"Miláčku, tohle je pohled pro bohy. Měl jsi pravdu, že jsem si hrozně přál, abys klekl a umřu, když to uvidím jen jednou." Prozradí mu a tiše si zasténá, jakmile přijde na ten telefon. Tak tohle už je na něj příliš. Možná by stačilo jen pár podobných slov a po tom, co už za sebou mají, by byl nejspíš hotový. Uvědomí si, že zatíná prsty do látky pohovky a prudce vydechne, aby se trochu zkoncentroval a mohl popadnout telefon. Asi by vyskočil z okna, kdyby zjistil, že je bez baterky. Má jí naštěstí dost a opravdu ho pozvedne, aby jej nasměroval na objekt svého vlastního, neskutečně erotického filmu. Až tu bude sám, asi si to pustí a udělá se během vteřiny.

"Promiň, že mi to tak trvalo, ale víš, byl jsem úplně v pytli." Řekne mu narovinu a upřímně, teď už není důvod si na nic hrát. Dieho rty jsou vražedné a kombinace s prsty v něm zapaluje touhu, která je jako nárazová vlna. Prostě do něj napálí a vystřelí ho do míst, kde snad nikdy nebyl. Jindy by se asi bránil a byl přesvědčený, že dotek na jistých místech nikdy. Teď se nebrání vůbec ničemu, jen se po chvíli začne kroutit do všech stran. Chce mu uniknout, jak je to příliš a zároveň chce víc, aby mohl dosáhnout hvězdného nebe s pohlcujícím výbuchem. Je v rozpoložení, kdy by mu dovolil naprosto cokoliv, nebránil by se ani tomu, aby si ty role opravdu vyměnili. Nikdo ho nedokázal tolik posunout za hranici příčetnosti, jako to právě dělají obratné rty, které se ho rozhodly zničit.+Klidně, já už víc nepotřebuju.+ Proběhne mu hlavou a mermomocí se snaží, aby mu nic neuniklo a nahrál všechno do posledního detailu. Bude to hrozně roztěkané video, jak občas musí ruku povolit, aby se mohl pohnout v bocích a vyjít hřejivý a vlhkým rtům vstříc.

"Die-koi, jen nepřestávej a...aah." Chtěl ještě něco říct, ale místo toho se z jeho rtů vydere jen dlouhé zasténání, které je příslibem toho, že už mu to mučení dlouho neprojde. Není v lidských silách vydržet to moc déle. Stiskne víc telefon ve své dlani, div ho nerozdrtí a tu volnou zapluje mezi rameny. Nechce ho omezovat v pohybu, jen se nemůže pomoct, aby to neudělal. Možná se opravdu trochu pokusí přitisknout ho blíž k sobě, aby se dostal kousíček hloub. A pak v něm exploduje tolik, že telefon padne na pohovku, odrazí se od ní a s tichým zaduněním skončí na zemi. Reitovo tělo se napne, strne ve slastné křeči a ta jej nechce jen tak pustit. Trvá to několik dlouhých okamžiků, kdy má tmu a hvězdy před očima. Tohle bylo vážně až do vesmíru.

"Tohle ani není možné." Vypadne z něj, když je schopný vůbec něco vyslovit, zaklánějíc hlavu přes opěrku a na tváři úsměv pacienta po lobotomii. 

Die

Miláčku… Zní to tak hrozně zvláštně, když to někdo neříká jako ironii, ale opravdu vážně. Nebyl na to zvyklý, ale vlastně to bylo hezké. Tohle teď budou dělat? Takhle se teď spolu budou bavit a oslovovat? I na ulici? +Toshiya umře smíchy.+ Pomyslí si pobaveně, ale zvedne nad tím koutek. Ne na moc dlouho, protože má plná ústa práce a nutně potřebuje být dokonalý. Vzpomíná si na jejich konverzaci o tom, že by mohl pokleknout a teď to vážně dělá. Mohl by mu odpovědět tisíc svých rýpavých odpovědí v čele s tou, že až jak bude hodný, ale nějak teď nemá prostor k mluvení. Reita začne skutečně nahrávat, dokonce se mu u toho omluvil, což zní prostě skvěle, ale stačí mu jen na chvilku stočit koutek k telefonu, aby viděl, jak silně se mu chvěje ruka po tom, co s ním Die dělá. Muselo to být šílené, tohle všechno prožívat a zároveň se soustředit na to, aby telefon někam neupadl, ale tím spíš to umocní jeho zážitek a Die si je jistý, že se o to video nebude chtít nechat připravit. Jednou dlaní stále pracuje kolem jeho otvoru a uvnitř, tu druhou používá na jeho stehno a taky zadnější místa jeho nádobíčka a práce jeho rtů je velmi intenzivní, nekompromisní. Dvakrát mu zabrání v možnosti dojít vrcholné extáze, jen proto, aby ho mohl mučit a týrat ještě déle a nezvolní ani na chvíli. Na pomalé něžnůstky prostě není. Chce být jeho bouří. Brzy pocítí dlaň ve svých vlasech, ale líbí se mu to. Není to násilné, i když si ho Rei i tak několikrát pošle tváří proti vlastnímu klínu a způsobí tak Dieho testování výdrže. Vždycky ho to překvapí, ale nikdy ne tak moc, aby se nechal vyhodit ze sedla nebo si sebrat vedoucí roli. Třetí oddálení už by bylo neskutečné mučení i podle Dieho parametrů a kromě toho si není jistý, jestli by to vůbec bylo možné, takže nechá Reitu absolvovat cestu kolem galaxie za pět vteřin a pak ho propustí ze zajetí svých rtů i rukou. Vystoupá jimi po jeho břiše na prsa, sleduje dravě a pozorně každičký záchvěv, který se v jeho tváři odráží a uvažuje, jestli si to risknout nebo ne. Je si jistý, že teď by to vyšlo, ale na druhou stranu ho chce zničit a to se mu povede líp, když bude dělat to, co má Reita rád místo experimentů s nejasným výsledkem. To může zkoušet i někdy jindy. Teď mu ale bude muset dát několik vteřin, aby se vzpamatoval. Zvolna se přesune obkročmo na jeho klín, obejme ho rukama kolem krku a plamenně se mu zadívá do omámených očí. Má se o něj starat… dávat pozor na jeho bebíčka… 

"Co bych ti tak mohl vidět na očích?" Zapřede. 

"Sex, sex… pivo… sex… možná zápas, ale u toho bys usnul… máme celou dlouhou noc… myslím, že tě spát nenechám a kdybys náhodu usnul, orgasmus tě určitě probudí." Slibuje mu neskutečné věci. Jestli si myslí, že mu Tora dal do těla, tak to ještě netuší, co znamená vstávat zbitý od Die. Pobaveně se tomu směje s ďábelskými jiskrami v očích, zatímco jednou dlaní sklouzne na jeho prsa, po kterých ho škrábe a je mu jasně vidět ve tváři, že jenom čeká, až se Reita maličko vzchopí.