Die x Reita - Víc, jak hvězdu nepotřebuješ. - část 3.

(Reitův byt)

Reita, Tora

"Na jindy?" Povytáhne obočí Tora, když se ho Rei snaží odpálkovat. Už si začíná být čím dál jistější, že tu Die opravdu je ale kde? V ložnici? Podle toho, jak je Rei oblečený, tedy spíš neoblečený. Schovává se před ním? Určitě! Koutky mu povyskočí.

"Kdy se zase poštěstí a já tě chytnu doma a ještě, když máš volno?" Protočí nad ním očima, protože tohle se opravdu nestávalo často.

"No tak, bude sranda. Jeden večer tě nezabije. A pokud máš návštěvu, klidně se může přidat." Pobídne ho dobrácky a pořád se tváří, že vůbec netuší, která bije.+Tak pojď, jen se mi ukaž.+ Pobízí Die trochu škodolibě v duchu a královsky se baví nad výrazem Reie, který očividně neví z které do které. Tohle je vážně pitomá situace.

"No víš, já chtěl...jeden večer." Rei nějak neví, jak ho nějak slušně vypálkovat, aby nepřišel o kamaráda. Jde to vůbec říct nějak slušně? Náznaky očividně nepomáhají. Buď si Tora stojí na vedení nebo to dělá schválně. Jak ho zná, tak to bude spíš ta druhá varianta. A pak sleduje, jak Torovi klesá brada a kouká kamsi za jeho záda. V první chvíli mu nedojde, co tam asi vidí. Napadne ho, že možná Rei začal škubat něco, co nemá. A pak ho napadne další možnost. To už se pomalu otáčí on sám a zůstane koukat stejně jako Tora. Na tenhle pohled si nikdy nezvykne. Potlačuje nutkání popadnout Die, hodit si ho přes rameno a do té ložnice se zavřít a bude mu úplně jedno, že je Tora hned vedle.

"No." Ozve se vedle Reity zaskočeně.

"Po tomhle pohledu se ti ani nedivím, že nemáš chuť na zápas. Mě přešla chuť i na jídlo." Oblízne si rty a hladově si prohlíží Die od hlavy až k patě. Ještě, že sem šel, tohle by mu uniklo a to by byla příšerný škoda. Rei se v první chvíli spokojeně usměje, když si uvědomí, co má Die na sobě. Pak klesne očima až k lemu svého trika, který je nebezpečně vysoko, ale neodhaluje nic navíc. Musí hlasitě polknout, protože cítí, jak jeho kalhoty za chvíli rozhodně něco neskryjí. V hlavě si převrací, proč sem přišel a vzal si zrovna tohle. Měl by si to přebrat jako, že je jeho?

"A přes co mě klepneš?" Vyzvídá Tora, který už se trochu otrkal a naprosto odolává Reitovu nevěřícnému pohledu. Najednou má před očima tmu.

"Tak tohle ti stačilo, už ses podíval a můžeš zase jít." Pakuje ho Rei s dlaní před jeho očima. A tu poznámku radši ani neslyšel.

"Počkej, přece mě teď nevypakuješ, když jsem viděl skoro všechno. Die se s námi určitě na nějaký zápas podívá, no ne? A já se taky rád podívám." Rýpne si trochu, ale rychle dodá.

"Na ten zápas samozřejmě." Ujistí ho, aby bylo jasno a už stahuje ruku, aby pořádně viděl.

"Nebuď žárlivý." Dodá ještě Tora, aby ho trochu uklidnil.

"Já nežárlím." Brání se okamžitě Reita, ale už by ho nejradši otočil zády k Diemu, aby se nemohl víc dívat. +Jen nechci, aby se na něj díval. No tak dobře, žárlím, no a?+ Ujasní si to během okamžiku v hlavě.

"Ale no tak Diemu přece nebude vadit, když na něj budeme dva. To rozhodně zvládne. Podívej, tváří se tak." Obsáhne dlaní jeho celou postavu, ale nějak ji pozapomene přesně v místech, kde končí látka trika, stejně jako oči.

"Tak a mám toho dost. Prostě se na něj dívat nebudeš a ty se padej obléknout nebo ho vážně vypakuju ven." Rupnou trochu nervy Reitovi a je vidět, že už to přesáhlo únosnou hranici a jak moc mu na něm záleží. Prostě to neskousne, i kdyby se na hlavu postavil.

"No teda, dobře s tebou zamával, nikdy jsi takový nebyl." Diví se upřímně Tora a je vidět, že ho dobrá nálada ještě pořád neopustila.

"No, jeden se ti ani nemůže divit, ale jistý si tím nejsem. Nechceš se trochu pootočit, Die-chan, abych to pořádně zhodnotil."

"No tak mi to vadí, když ho tahle sjíždíš pohledem. Jestli chceš dostat do zubů, tak klidně pokračuj." Sykne na něj Reita a je vidět, že nemá daleko k výbuchu a po tom oslovení už vůbec ne. 

Die

Ten pohled Tory, když se objeví na scéně, si doopravdy užije a pak očima zvolna sklouzne i k otáčejícímu se Reitovi. Na tváři mu hraje nenucený úsměv do chvíle, než jako první promluví Tora a on se znovu podívá přímo na něj. Samé komplimenty, to má rád. Mohl by poslouchat celé měsíce jak je dokonalý a všem zamotá hlavu. 

"Nikdy jsem si nemyslel, že jsi na podobné praktiky, ale jestli tě to uspokojí, seřezat tě můžu čímkoliv, co je po ruce." Udělá královské gesto po bytě jako by byl jeho. 

"Už jednou jsi mě překvapil, když se ti tolik zalíbil můj dárek a teď tohle." Mlaskne a zcela úmyslně vhodí do pléna fakt, že je s Torou v kontaktu. Jen ať se trochu vykoupe v tom, že ho balí Reitovi pod nosem. A možná to bude žhavější, než se zdálo, když vidí Reitovu majetnickou reakci. Podívá se pro změnu na Čumáčka, když začne Torovi clonit oči a pobaveně se tomu culí. Prý Viděl jsem skoro všechno? To jako myslí jeho nohy, které ochotně ukazuje i na stagi? 

"Neviděl jsi vůbec nic, ale fantazii se meze nekladou." Mrkne na něj, jakmile se Torovi zase vrátí zrak a dělá, že o možnosti sledování zápasu vážně uvažuje. Nejradši by ho ale zabil za ten nedodělaný orgasmus, je to jeho vina, že je vyrušil. Povytáhne obočí, když se tu dozvídá, že by si je vzal do ložnice oba dva. 

"Vypadám jako armáda spásy?" Pohodí dotčeně hlavou. Ale pravda je, že by je oba dva rozhodně zvládl, cítí se na to. Shlédne okázale ke svému klínu jako by tam snad měla být vidět erekce, když na to Tora tolik poukazuje a baví se nad dalším Reitovým vzplanutím. 

"Tseh..." Pohodí znovu vlasy, odlepí se od rámu dveří a vykročí středem obýváku k pejskovi opodál. Sehne se tak, že tričko tak tak stačí, aby oba opravdu neviděli všechno a zvedne ho do náruče. 

"Oni mi chtějí rozkazovat, Rei-chan..." Drbe štěně na hlavě a najednou se mu hrozně hodí do krámu. Ohlédne se po nich s roztomilým psím obličejem u svého, hodí dokonalým úsměvem a ukáže na něj. 

"Mračí se úplně jako já. Trumfne i Totchiho." Zasměje se a má jejich dohady srdečně… no přesně tam, kde to před chvílí měli možnost téměř vidět. +Jistě, že jsem s ním zamával, čekal jsi snad něco míň?+ Zeptá se Tory v duchu s očima na psu, kterého stále hladí. +A s tebou taky, jinak bys mi tak nepsal. A to sis ještě ani nesáhl.+ Škádlí ho v duchu. Ta jeho namyšlenost je strašná, ale nemá žádný důvod k tomu, aby se jí vzdával. Zasměje se tomu Torovu popichování, ale vypadá to, že Rei končí se vší legrací a on se na něj celkem vážně zadívá. 

"No…" Postaví psa zase na zem. 

"Snad se mi tu nepohádáte… to by byla škoda, hm?" Zvážní i on. 

"Pravda je taková, že jsme si tu docela užívali, Tora-chan a vedle toho je zápas trochu… nikdy bych si nepomyslel, že to řeknu… nuda. Bohužel to nevypadá, že bychom mohli dál pokračovat ve větším počtu, takže si nalijeme čistého vína. Buď ti seženu někoho… ne lepšího ani omylem… jiného… nebo si jdu pro tepláky." Pokrčí rameny. +Oh bože, já jsem to udělal! Proč! Takhle se vázat!+ 

Reita, Tora

Rei v první chvíli neví, jestli se má dál zlobit nebo rozplývat nad tím, jak si Die bere štěně do rukou. Nutno dodat, že se oba i s Torou vyklání, aby viděli mnohem víc, tedy aspoň to, co začne odhalovat lem trika. Jen Rei zmerčí, že není sám, co se dívá, zamračí se na vetřelce. Tora jen rozhodí rukama v rezignovaném gestu a stejně mu na Die oči znovu ujedou. Kdo se má dívat jinak, když je tu on?

"Neměl být celý po mně?" Ozve se Rei, ale koutky se mu zase na chvíli zvednout. Tak nějak tuší, že Die to teď dělá schválně, ale jsou spolu kouzelní. Tohle je tak minimálně na fotku. Je v pytli snad ještě víc.

"No počkej, počkej." Dojde Reitovi až o chvilku později, jak moc byl okouzlený. Hodí vražedným pohledem na Toru. To, že mu Die poslal dárek, je mu úplně jedno, ale co mu má Tora co psát?

"O co ti jde?" Vyjede po něm znovu a úplně ignoruje Dieho narážku na hádání. On se s ním klidně pohádá, když mu očividně leze do zelí.

"Napsal." Pokrčí rameny Tora.

"Na fotbale jste se tvářili, že se skoro neznáte. Až dneska mi došlo, že spolu opravdu něco máte." Hájí Tora sám sebe ale pravda je, že i kdyby to věděl, tak by to zkusil. Ne, že by chtěl Reitovi ublížit, jenže on takhle prostě nepřemýšlel. Tady šlo jen o postel, no ne? No, možná ne tak úplně ale to si nepřipouští. Zatím.

"No, tak teď to víš, tak je nejvyšší čas hodit tam zpátečku." Uzemní ho Rei bez váhání a je vidět, že ještě pořádně nevychladl. Tora jen nepatrně pozvedne obočí a pak hodí ještě překvapenějším pohledem o kousek dál. Takže je to vážné? Pochopil to správně? Možná mu to teď připadá, ale co kdyby Die přece jen přesvědčil? Možná by stačilo ještě pár smsek a fakt by se společně sešli a užili si. Teď prostě nevnímá hrozbu v podobě Reity, který bublá jako papiňák a pomalu vykročí Dieho směrem. Zastaví se těsně před ním.

"Mohl bych ho zkusit trumfnout, popřemýšlej o tom. Vážně bych se..." Sjede ho dlouhým pohledem od hlavy až k patě. Asi je z něj trochu cítit alkohol, protože byl přece jen v baru, ale to nebere jako žádné mínus. Měl jich spoustu a jiných.

"Hodně snažil. Proč to nevyzkoušet?" Flirtuje s ním naprosto bez ostychu a vůbec nevnímá hrozbu za sebou. Rei totiž všechno slyšel a taky postřehl, jak ho Die chtěl vypakovat nebo by si dali v klidu ten zápas. Teď ho prostě miluje a Toru nenávidí za to, o co se tu pokouší. Prostě ho balí jemu přímo pod nosem a to je příliš.

"Hej, Tora-kun." Sykne po něm a počká, než se otočí. Pak se rozmáchne a prostě ho plnou silou praští.

"Řekl jsem, že máš zmizet a myslím to vážně." Zavrčí na něj. Tora ránu rozhodně nečekal. Tohle v plánu úplně nebylo a nemá vůbec rychlé reakce. Prostě jednu schytá a ohne se, ale nespadne. Trvá to chvíli za tichého nadávání, než se konečně narovná.

"Tos přehnal." Sykne po Reitovi zpátky a rozmáchne se tentokrát on, aby mu ji vrátil.

"Ať se sám rozhodne, koho chce. Přesvědčím ho, kdo je lepší." Prohodí udýchaně, ale jeho první ráně se Rei obratně vyhne a už jsou v sobě. Chvíli se snaží trefit jeden druhého a Rei schytá taky jednu pěstí, než se společně svalí v podstatě na konferenční stolek a pak na zem. Ozve se tříštění, jak se pár misek a připravených talířů rozbije. Ani jeden nevnímá, ale Rei se za chvíli ocitne na Torovi. I když je o dost menší má mnohem víc natrénováno. Drží ho pod krkem, ret mu krvácí, ale je mu to jedno.

"Vypadni a hned. Nechci tě tu vidět." Trhne paží, jak kdyby mu ji vážně chtěl znovu dát a stejně tak sebou trhne Tora, další dostat nechce, už tak bude mít problém, protože to ok pěkně nateče.

"Dobře, dobře. Půjdu. Tak mě pusť." Prohodí udýchaně a přestane sebou škubat.

"Fajn." Prskne po něm Reita, když se začne trochu ztěžka zvedat. Ten stolek trefil především on a teď je rád, že mají volno. Po tomhle by byl asi na podiu k ničemu. Tora se začne hrabat na nohy a snaží se srovnat si trochu oblečení. Pak se podívá na Reitu, hned na Die a pak zase zpátky. Tohle asi vážně přepískl.

"Uhm, totiž..." Začne, když se v půli cesty ohlédne přes rameno.

"Zavolám ti a skočíme na pivo." Řekne mu Rei o něco smířlivěji, ale je vidět, že je pořád naštvaný. O kamaráda přijít nechce.

"Dobře." Kývne Tora a radši už se vážně pakuje. Dneska to bude krušná noc, to ví. 

Die

Die se zatváří skoro ostražitě, když k němu Tora po tom odmítnutí nečekaně vykročí, ale pohled v jeho zelenohnědých očích se nezměnil. Zblízka se do nich podívá, když si poslechne, co mu chce říct. Nebylo tohle už trochu divné, kdyby mu šlo jenom o sex? Pořád naléhá, takže jeho zájem musí být mnohem větší, než si Die původně myslel. Teď už nechce rýpat, podívá se na něj spíš velmi vážně s němou otázkou ve vlastním pohledu, jenže Rei se začíná vážně hodně zlobit. Bylo pravdou, že kdyby mu někdo bral pod rukama, co si začal nárokovat, asi by byl agresivní mnohem dřív. Pořád byli samí kluci na jedné hromádce. I on zvedne k Reitovi oči, ale pak už je svědkem toho, jak dostane Tora jednu dobře mířenou ránu do nosu a ohýbá se v pase. Pro sebe sykne a s povytaženým obočím ho sleduje, ale nepohne se z místa. Pro ledík by mu teď asi běhat neměl, aby neschytal taky jednu. Štěně vypadá zaskočeně, zírá na svého páníčka a pak se do sebe kluci pustí a malý Rei se rozštěká na celé kolo. Die po něm radši honem sáhne a znovu ho zvedne, aby se jim tam ještě nepřipletl a po pravdě neví, co s nimi. Protočí nad nimi očima, nadechne se, aby je okřikl, ale copak to má cenu? Když se rozhodnou bourat stolek, začíná mít chuť prostě se sebrat a odejít, ale nakonec vykročí k ledničce a vytáhne odtamtud dvě piva. S lítostivým pohledem na ně, protože nejsou pro něho, se zase vrátí ke klukům, kteří už se snad umoudřili a každému jedno vtiskne do dlaně. 

"Na modřinky." Řekne jim trochu uštěpačně se psem v podpaží. Počká, až si spolu vymění všechny ty větičky. 

"Teda musím říct, že tohle jsem dlouho neviděl a vždycky u toho šlo o ženskou. Přemýšlím, jestli se nemám cítit dotčeně, že jste ze mě jednu udělali. Možná bych se měl sebrat a vykašlat se na vás na oba, když se chcete chovat jako pitomci?" Mračí se. Nelíbí se mu, že by si kvůli němu rozkopali přátelství, i když s Torou sám flirtoval. Byla to hra. Ale co bylo tohle? Byl to krásný kluk a možná měl pravdu, že kdyby mu dal Die možnost, třeba by změnil názor, jenže on už byl příliš někde jinde. S Reitou to prostě zašlo moc daleko a už si ho neumí vyndat z hlavy. 

"Já jsem to věděl, že s tebou budu mít samé potíže..." Řekne mu, když dveře od bytu tiše klapnou. Je mu líto, že Toru nemá kdo utěšit a někam odešel sám. Doopravdy. Přejde pomalu k Reitovi, odloží psa zase na zem a jemně se dotkne jeho rozbitého rtu. 

"Ty nevidíš, že je o hlavu vyšší?" Dobírá si ho trochu, ale skloní se, aby ho na tu bolístku políbil. Pak se vzdálí a dojde mu k mrazáku pro pořádný led, který zabalí do utěrky. U toho stihne ještě najít svůj telefon a po cestě zpět napíše rychle smsku. 

Hlavně nedělej žádné hlouposti, ano? Věř mi, že Rei za to stojí mnohem víc, než já. 

Musí nad sebou zase protočit očima, když Reitovi podává ten led. Teď už se jako stará o dva? Bože! 

"Vždycky jsem věděl, že tvoje kapela je moc měkká. Hrajete hudbu pro holky, sami jste takové křehotinky a teď kvůli tobě měknu i já." Zamračí se na něj na oko. 

Reita, Tora

Tora se ještě na chvíli zastaví za dveřmi Reitova bytu a krátce se ohlédne, než se zvláštně pousměje a pokračuje dál. Venku nechá pivo stát na jedné z popelnic, než zaboří ruce do kapes kalhot a vydá se ulicemi k jednomu z barů, které odtud není daleko. Tohle chce nutně panáka. 

Rei na dveře ještě chvíli taky kouká, než se ohlédne na Die a trochu ztěžka dosedne na pohovku. Začíná ho vážně bolet úplně všechno a nejvíc asi bok. Tvář na tom tak bídně není, ale bude zítra, až se to hezky zbarví. Kluci ho zabijí. Krátce se zasměje na Dieho poznámkou ale vzápětí toho zalituje a musí se ušklíbnout.

"Potíže? A tos říkal, že jsem na tebe moc hodný kluk." Opáčí mu s mírným pousmáním a trochu sebou trhne, když se ho dotkne na rozbitém rtu.

"Buď něžný, hm." Broukne měkce a podívá se mu do tváře. Polibek už si vyloženě vychutná a nechá víčka na pár vteřin klesnout.

"I kdyby byl o dvě hlavy vyšší a měl podobné řeči, tak mu jednu vrazím." Zkonstatuje, aby bylo jasno, že on se rozhodně nebojí a taky takové malé vyznání, aby věděl, že on mu za to rozhodně stojí. Nechá tělo se pohodlně zhroutit na gauč, opírajíc se zády o opěrku, přes kterou mírně zakloní hlavu a prohmatá si bok. Využívá toho, že tu Die není, aby se do něj nemohl strefovat, že si za to může sám. A to mu slíbil opečovávání. S tímhle si snad ani neklekne. Ne, že by nebyl dost paličatý na to, aby to alespoň nezkusil. Sáhne po pivu, které si otevře a dopřeje si několik doušku. Krásně to na ten ret studí, to si nechá líbit. 

Tora mezitím dorazí do baru a usadí se k osamocenému stolu, když si u baru objednal pivo a panáka. Kouše se do rtu a nemůže přestat myslet na to, co se stalo. Vážně to vypadalo, že je to Diemu líto. Jak by to dopadlo, kdyby ho potkal první? Měl by nějako naději? +Proč nad tím do háje pořád přemýšlíš? Je s Reitou, tak už se na to vykašli.+ Přemlouvá se v duchu, než mu pípne smska. Moc se mu nechce ji otvírat, protože nejspíš tuší od koho by mohla být. A ne, nespletl se. Ušklíbne se a odfrkne si, když si ji přečte, ale prostě na to musí zapomenout. První odloží telefon stranou a pošle do krku najednou celou sklenku. Nadechne se a nakonec po tom telefonu sáhne znovu.

Hloupost byla, že jsem to nezkusil hned po tom zápase. Možná taky to, že jsem tě měl potkat jako první. Škoda. Dávej na sebe pozor, Die-chan. Nejspíš se teď občas uvidíme, ale já ti slibuju, že už nic zkoušet nebudu. Pozdravuj Reie, oba dva. T. 

Odešle zprávu a chce si promnout tvář, než by zbořil hlavu do dlaně. Tohle totálně...No nic. Místo toho sykne, protože tvář mu začíná pěkně natékat.

"Jste v pořádku?" Ozve se nad ním a když vzhlédne, dostane se mu odměny v podobě dvou velkých hnědých očí, jen to pravé mu trochu kryjí polodlouhé, tmavé vlasy.

"Hm, ne ale brzo nejspíš budu. Pivo?" Koutky se mu pozvednou a nakonec v tom baru vydrží mnohem déle, než měl původně v plánu. 

Rei otevře oči ve chvíli, kdy se Die vrátí s ledem.

"Arigato." Poděkuje mu upřímně, když se natáhne po ledu a nechá si ještě vynadat, než ho popadne za zápěstí a stáhne k sobě na pohovku, vlastně tak trochu do klína, nechávajíc si jeho nohy přehozené přes svá stehna. Bolí to jako čert, když se tak prudce pohnul, ale něco kvůli němu rozhodně vydrží. Přiloží si led na tvář se spokojeným zamručením. Tohle přesně potřeboval. Pak se opatrně zasměje.

"Hm, tak když už tak hezky měkneš, co kdybys mi řekl něco pěkného, aby mě to přestalo bolet?" Rýpne si do něj a volná dlaň už pomalu vyjíždí po jeho stehně. Látka jeho vlastního trika, které Diemu tolik sluší, toho moc nekryje, jeho dlaň zapříčiní, že toho bude skrývat mnohem míň.

"Nebo mám lepší nápad, zkusíme trochu přitvrdit." V očích se mu blýskne, když odloží led stranou a podívá se na štěně u pohovky.

"Díky kámo, já vím, žes mi chtěl pomoct." Mrkne na něj, než stočí pohled na Die a přiblíží se k jeho tváři.

"Dneska už žádná divočina, hm." Krátce ho políbí na rty.

"Jedna stačila, kvůli těm tvým vražedným nohám." Složí mu kompliment, než pozvedne dlaň a pohladí ho po tváři.

"Neměl jsi rád rychlovky, třeba tě naučím mít rád i něco mnohem....pomalejšího." Pousměje se, než ochutná jeho rty podruhé.

"Po tomhle ti možná konečně dojde, jak moc tě miluju a konečně mu pustíš mnohem dál." Jeho oči zaplanou, když ho políbí po třetí a tentokrát už nepřestane. Dlaň se pomalu dostane až na stehno, ale tam se nezastaví a pokračuje v jemném pohlazení až po látku trika a zlehka ho nutí pokládat se na pohovku.

Die

Nejradši by mu řekl, že on je něžný pořád, ale místo toho se jen měkce pousměje jedním koutkem a odejde pro ta piva. 

"Nějak tě to vzalo." Okomentuje to a ohlédne se po něm, ale v jeho očích je vřelost a úsměv na tváři je upřímný. Ozve se jeho telefon, on k němu skloní tvář a zprávu otevře. Na chvíli vypadá skoro smutně, ale pak ho zase odloží na stůl v kuchyni a nechá tam. Je to takové hořkosladké. I když si vybral toho, co sedí na pohovce a tváří se, že do zubů nedostal, stejně bude mít ještě chvíli Torovy zelenohnědé oči a jeho pokušení před očima. Ano, budou se potkávat, ale ani jeden už nemůžou dopustit, aby se tenhle flirt opakoval. Jenom opravdu doufá, že bude v pořádku a nevezme si to až moc, člověk by v takových chvílích neměl pít sám. On ale nemá čas dělat mu opatrovníka. Tora byl velký kluk a Die tady nebyl sám. To už je ale u Reity a opatrně dosedne k němu na pohovku nebo spíš skoro k němu na klín. Zkoumavě si prohlíží jeho profil a místa, která natékají nebo se barví do modřin. 

"Já a říkat něco hezkého? Mohl jsi chodit se Shinyou. Nebo s holkama od vás." Cíleně ho provokuje, aby si trochu připomněl tu sympatickou rivalitu jejich kapel, která je v nenávratnu, ale na Reitu to už vůbec nefunguje. Teprve po chvíli mu dojde, že použil slovo Chodit a povzdechne si sám nad sebou, když na chvíli uhne očima do strany ke koberci. Pak je ale vrátí k Reitově dlani na stehnu, která mu začíná připomínat, co tu dělali, než se stavil Tora-chan na kafe a cigárko. Jeho tělo reaguje celkem pohotově a snad by bývalo samo nadzvedlo látku toho trička, ale Reita se o to ochotně stará sám. Sám se mírně předkloní, když se Reitovy rty přiblíží a zblízka se mu podívá do očí, než se o ně zlehka otře.

"Tak to nic nebude." Nemůže si to nechat od cesty, ale pousměje se, když dojde na jeho nohy. 

"Já se snad naučím chodit v kraťasech. I v zimě. To víš, minisukní tě dráždit nemůžu." Vymění si s ním ty dva polibky, než mu Rei vyzná svoje city a řekne cosi, co Die moc dobře ví. Skoro provinile na chvíli skloní oči, ale takový prostě je. Nejde tomu poručit. Zvyká si na fakt, že by ho kdokoliv chytil celkem dlouho. Nechá se zvolna vtáhnout do polibku a sám zvedne dlaň, aby jí mohl vplout do Reitových vlasů na spánku a pohladit ho. Poslechne jeho tlak a opravdu zvolna klesne na polštáře na záda, ale nepouští ho ze svého sevření. 

"Docela si troufáš, na to, že tě všechno bolí." Broukne. Samozřejmě, že si toho od lednice všiml, ale dneska bude nejspíš doopravdy hodný a krotký. To asi proto, že budou jeho oči poprvé zamilované, až se u toho na něj bude dívat. V plné síle se mu připomene večer v hotelu se zmrzlinou. 

"Nepouštěj mě na pár dní od sebe, hm? Musím si zvyknout v zajetí a venku bych rychle zdivočel." Šeptne do jeho rtů, než s ním znovu spojí svoje rty a začne si ho přitahovat víc na svoje tělo. Jen ho co chvíli někde špatně chytí. 

"Jestli se příště popereš, až zas budeme mít rande, přísahám, že ti ještě přidám." Začne se na něj mračit.