Die x Reita x Tora - Víc, jak hvězdu nepotřebuješ. - část 2.

(Reitův byt)

Die

Všechno ho naučí? No ale běda, jak ne a ten pes mu něco zničí… totiž, žádný pes v bytě! Rozhodně ne v tom jeho! 

"To těžko." Pořád nechce přijmout fakt, že by měli mít psa a popírá, že by se k němu hodil, ale Rei zmíní, že by se k němu hodil i on sám. Die se zadívá dlouze do jeho očí. Už je to tu zase. Pak ale vyprskne, když mu Rei řekne, že se bude po celých Gaze rozdávat i zbytek štěňat. 

"Ten Shinya si uměl vybrat, jemu to nehrozí..." Prohodí nahlas něco, co možná Rei netuší. Už ani neví. Začíná se v tom trochu ztrácet, když si domyslí ještě Rukiho s Toshiyou a to vůbec neeviduje dění mezi Uruhou a Senou. 

"Hmm..." Odtuší, když mu tu Rei slibuje, že pes určitě nic neokouše. Nikdy neslyšel o štěněti, co by neničilo věci. 

"A jestli ano, bude to jenom tvoje vina!" Začíná povolovat. Asi jako když není schopný říct ne Shinyovi. Strašné! Telefon znovu zavrní a on po něm ještě spěšně sáhne. 

Některé večery si volné udělat prostě nemůžeš. Buď rád, že tenhle Die nemluví…  

Pošle spěšně odpověď. Třeba si bude Tora myslet, že pracuje? A tu druhou větu napsat prostě musel. Reita by jistě mohl vyprávět. Pak telefonem hodí na pohovku opodál, aby se jím už nenechal rušit. Tak on se měl špatně, protože nebyl s ním? To je roztomilé… a taky mu to řekne! 

"Člověk by si nikdy nepomyslel, jaký budeš macíček k nakousnutí." Schválně použije tohle slovo, když se Rei tak rád trápí v tělocvičně, ale protočí očima na ty tepláky. 

"Jo, jsou koneckonců dost pohodlný." Trochu zamlouvá tu postel. Rei má pravdu. Před lidi by v nich normálně nikdy nevylezl, to by prostě byla ostuda a všem by se sesypal obrázek dokonalého Die. Nechá ho, aby z něj začal sundávat všechny řetízky, které má zrovna na krku a u toho mu hledí do očí. Však on dobře pochopil, jak tuhle narážku myslel. Dotek Reitových rtů na krku je velmi příjemný a hřejivý a začne mu připomínat všechno to, co cítil v hotelu nad zmrzlinou. Oplatí mu nikam nespěchající polibek, ale jak padne věta o místě, prudce otevře oči. Kruci, on si vážně dvě vteřiny myslel, že to bylo na něho. Ten pes bude jeho smrt! Vrhne po něm podmračeným pohledem, ale když vidí, jak se štěňátko vážně pakuje na místo a ještě si udělá pelíšek z Reitova oblečení… 

"Je vážně docela roz… eh, valchuje ti věci! To budeš ještě nosit?" Zvedá nos zase vysoko, aby si Rei náhodou nemyslel, že už vyměkl! 

"A ty taky uděláš všechno?" Vrátí se pozorností zase ke své společnosti. Takové věci by mu Rei neměl říkat. Jednak už by ho měl znát a vědět, že toho zneužije hned jak bude moct a jednak tím Die měkne ještě víc. Chudáček tygřík je v tu chvíli docela zapomenut. 

"Já jsem nebyl smutný." Vydechne zblízka do jeho rtů, když se začnou přemisťovat k ložnici, ale sám už má dlaně na Reitových bocích a jemně po nich přejíždí palci. Musí ruce na chvíli zvednout nahoru, když mu Rei po cestě stahuje tričko a odhazuje ho kdo ví kam, ale oči už má jenom pro něj. Povytáhne obočí, když sebou popadne i ty mísy, ale jen zběžně přelétne očima po jejich obsahu. Nic, po čem by přibral, dobře. Ne, že by v alkoholu nebylo cukrů jak… Tolik k jeho dietě. Zastaví se společně u postele a on nechá Reitu, aby z něho pomalu stáhl úplně všechno. Sám si ho prohlíží, i když je zatím oblečený a ten kontrast se mu líbí. Na pokožce ho zastudí kousek jahody, aby ten pocit brzy zahnaly Reitovy horké rty a on si tichounce povzdechne. 

"Ne, to si ještě nikdy nikdo nedovolil, víš jak bych vypadal? Celý opatlaný? Podobné nepřístojnosti dělám jenom já ostatním..." Řekne mu, když už se mu na krku opravdu leskne jenom ta jeho hvězda a sám začne rovnou u Reitových kalhot. Klidně ho tu nechá chodit ve vršku s holým zadkem. 

"A já myslel, že tu dostanu pivo… a ty na mě s jahodami. Jsou to bublinky koneckonců… příště ti budu házet jahody do dvanáctky, chceš? Před klukama..." Škádlí ho a kalhoty klesnou k zemi. 

Reita

Rei se musí v duchu smát jeho zamlouvání tepláků a to, jak mu bez něj očividně bylo. Die nechce povolit, i když v pozadí tuší, že se mu to s každou chvilkou, kdy jsou spolu, daří. Možná měl Ruki pravdu a stačí jen, aby ho nenechal vydechnout, dokud mu nepropadne. Jak dlouho to může trvat, když už je tak hezky nalomený? Už žádné pochybnosti, to prostě zvládne. Paličatý je dost, aby si za tím šel, dokud ho to úplně nezničí nebo to nedopadne dobře.

"Ty víš, že udělám. Jsem schopný všeho ale to už bys měl vědět." Oznámí mu bez váhání, když krátce shlédne a sleduje Dieho prsty, jak ho připravují o kalhoty. To netrvalo vůbec dlouho. Jak by mohlo, když se tak dlouho neviděli. No jo i den by byl moc. Trochu ironicky se pousměje, nad tu jeho obranou proti smutku. Však on mu to jednou přizná a pak bude skákat tři metry do vzduchu, jak moc bude spokojený.

"Die-chan." Broukne jeho jméno čistě pro pocit, jak to zní a opravdu si to užije, než znovu pozvedne jahodu a sjede jí středem jeho hrudi.

"Neboj, všechno co natropím, si taky hezky uklidím." Oznámí mu tichým hlasem plným touhy a vzrušení, než se skloní k jeho hrudi a jazykem slízne všechno, co jahoda zanechala. U toho si v hlavě vzpomíná, co se dělo u Dieho v kuchyni. K tomu se taky určitě dostane a mohl by mu to připomenout. Pak se třeba bránit nebude. Pak mu ji pomalu vloží mezi rty a sleduje, jak ji přijme, jakoby to bylo něco úplně magického. Hrozně ho to dráždí, prostě si nemůže pomoct.

"Je na čase, aby ti někdo ukázal, jak to chutná obráceně. Budu tě trápit." Nakloní se k jeho oušku, které několikrát políbí.

"A věř mi, že se ti to bude líbit. Nebo už jsi zapomněl, co všechno umí můj jazyk?" Cíleně ho provokuje, aby dohnal jeho představivost do krajnosti a konečně ho opustily rýpavé poznámky a přehouply se v provokaci, tu smyslnou samozřejmě.

"A co nezvládnu uklidit já, to z tebe hezky umyju. Mám moc pěknou vanu a vejdeme se tam oba." Pokračuje dál ve svém svádění a trochu do něj šťouchne, aby se posadil na postel mezi misky. Chvíli na něj s úsměvem a rozzářeným pohledem plný touhy shlíží, než přijde o kalhoty a pak poklekne mezi jeho stehna. Sáhne znovu do misky a tentokrát vezme kuličku hroznového vína, kterou rozkousne a polovičku nechá v prstech. Pak ji přiloží na Dieho štíhlé stehno a přejede po jeho středu. Po cestě zpátky se zastaví až těsně u kořeně jeho chlouby.

"Tak co myslíš, mám to zkusit vyčistit nebo radši jít pro vodu?" Podívá se na něj s pozvednutým obočím. Tehdy na párty se bál, aby mu jeho šálu nezničil, něco mu ale říká, že teď už by se bránit nemusel.

"Dám ti malou ukázku, ať nekupuješ zajíce..." Nedořekne to a skloní se rty k jeho kůži, kterou po oné cestičce zulíbá a ložnice se na chvíli ponoří do ticha, teď má prostě moc práce.

"Až si budeš připadat opatlaný řekni, přestanu." Broukne, jakmile se ocitne až skoro v jeho klíně a tam se zastaví. Je asi centimetr od jeho přirození, když se podívá nahoru s hravým úsměvem.

"Tak co? Není to příliš?" Vyzvídá a přitom dlaní skoro nevědomky hladí jeho druhé stehno. Říkal mu, že má obsesi na jeho nohy a teď si každý dotek nepokrytě užívá.

"Můžeš je házet, kam jen chceš." Vzpomene si na ty jahody a jednu vezme do ruky.

"Uvidíme, co budeš mít před očima zrovna ty. Já si to užiju a klidně se u toho budu pitomě culit." Vrátí mu jeho rýpnutí.

"Ale díky, jsem rád, že plánuješ další rande a ještě s přáteli." Dobírá si ho trochu, v nestřežený okamžik přejede jahodou po jeho špičce a pak ji s požitkářsky přivřenými víčky slupne. 

Die

Reitovo prohlášení, že si všechno uklidí, rozvibruje celé jeho nitro nedočkavým očekáváním. Ten jeho jazýček už dobře poznal a má všechny důvody se na to nepokrytě těšit. To mu ale nahlas nemůže říct, kdo by pak unesl jeho ego? Spokojeně si docela tiše zavrní, když Reita slízne cestičku po jahodě a pak se mu dlouze a intenzivně podívá do očí, když ho nechá dojíst kousek ovoce. Vezme si ho smyslně a pomalu a ani u toho nemrkne, aby ten pohled nic nenarušilo. 

"Co tím chceš říct? Že tě snad trápím? Já se o tebe starám jako nikdy o nikoho a ty mi řekneš tohle?" A ani to není lež, protože se o nikoho nezajímá ani co by se za nehet vešlo. Možná tak o svou kapelu. Shinyu… myslí na něj podezřele často, jako by se bál, že mu někde sčítá všechny hříchy. Musí se pousmát, když mu Rei připomene to, na co před chvílí sám myslel a udělá zálibné hmm, když Rei zmíní koupel. Dosedne na postel a naaranžuje se mezi miskami jako by se Reita chystal malovat akty. Provokativně čelí jeho pohledu, když mu v hnědých očích tančí malí ďáblíci a automaticky dá stehna od sebe, když si Reita klekne mezi ně. Vyvolá to v něm silnou vlnu vzrušení, která se projeví i pevnějším klínem. Sleduje každičký jeho pohyb, to jak se jeho rty obemknou kolem kuličky vína i to, jak mu s ní přejíždí po stehnu, až mu naskočí husí kůže. 

"To se opovaž." Řekne mu tiše. Určitě by došel pro studenou, polil by mu klín a bylo by po všem, protože pak by tady Dieho chloubu hledali lupou. Bylo až neuvěřitelné, jak pánské klíny reagovaly na teplotu. Neovládne svou ruku, aby se neodlepila od postele a nezajela do Reitových vlasů, které prohrábne a mírně sevře, zatímco vnímá jeho rty na svojí kůži. Nespouští z něj oči, takže se jejich pohledy na krátko setkají. 

"Neboj se, víš že si nic nepříjemného líbit nenechám." Popíchne ho zpět, jenže když se ho Rei zeptá, jestli to není příliš, jen zakloní hlavu dozadu a krátce se zasměje. 

"Je to spíš málo..." Řekne si o přídavek a přitvrzení. Však Rei ví, že není žádná křehká princezna. No dobře, tak platí alespoň to slovo křehká. 

"Hodláš zařídit, že už se na jahody nikdy nepodíváme stejně? Garantuju ti, že ať se tady stane cokoliv, budeš to ty, koho to pokaždé dostane." Slibuje mu. 

"Budeš to mít pořád před očima Všechno, co s nimi uděláš." Jenže Reita mu tu škodolibou radost zkazí, když zmíní, že on se culit klidně bude. Die ví, že je mu tohle jedno. To Diemu nebylo, nechtěl, aby ho takhle někdo viděl. Chmmm… Musí se znovu pousmát a pohodit vlasy, když si Rei rýpne, že chystá jejich rande s přáteli. Jedna nula… Než ale stačí vymyslet odpověď, jahoda se dotkne rovnou jeho špičky a on sebou cukne jako by ho píchli vidlemi. Asi mu to bylo i dost vidět ve tváři, to překvapení a okamžitý výboj slasti. Přeskočí pohledem mezi tím místem a Reitou. 

"Jak dlouho myslíš, že můžeš dráždit šelmu, než zaútočí? Říkám ti že skončíš pode mnou a už se odtamtud nikdy nedostaneš. Můžeš klidně křičet o pomoc..." Vrní na něj medově. 

Reita, Tora

"Jen tě trochu trápím, aby ses mi konečně přiznal, víš." Broukne měkce Rei, když k němu vzhlédne, aby se mu podíval do očí. Je tu tolik ovoce, kterým by ho mohl ještě pořádně potrápit a z druhé strany by se na něj nejradši vrhl a povalil jej na tu postel. Pak si klidně můžou hrát celou noc.

"Tohle znělo skoro jako sázka o to, kdo bude mít s jahodami lepší představivost." Neubrání se provokaci, ale spokojeně přivírá víčka pod dotekem jeho dlaně. Teď se cítí opravdu spokojeně, stačí jen, aby ho měl u sebe. Jen ho to utvrzuje v přesvědčení, že první společná noc byl ten nejlepší nápad. Má pořád strach, co by se jednou mohlo stát, až se to provalí ale...Na to je ještě čas. Stejně by si za svým rozhodnutím stál, když by na to přišlo. Proč by se měl za Die stydět. Bylo by to však mnohem jednodušší, kdyby nebyli slavní, oba dva.

"Nevím, jak dlouho. Ale jsem rozhodnutý ty hranice posunout, co nejdál. Uvidíme, kdo pak bude mít kolik síly." Mrkne na něj s jistou rozverností, než přejde dalším kouskem jahody po jeho chloubě, tentokrát ale opravdu důkladně zmapuje celou jeho délku.

"Víš, co jsem ti před chvíli řekl o tom umývání? Tak dávej pozor a připrav si poznámky, co dělám špatně." Popíchne jej s tichým uchechtnutím, než se trochu skloní a první jej jen políbí na špičku, než přejede jazykem přesně v místech, kde byla před chvílí jahoda, která už se válí na zemi. Prostě na ni teď neměl čas, má smůlu. Dovolí si další polibek na vrchol jeho přirození, než jej vezme do úst celého a začne mu připomínat, co všechno jeho jazyk a pro dnešek i rty dokážou. Opravdu se snaží a dává si záležet. Své dlaně přesune na jeho stehna, která roztouženě promne a pak pokračuje po celé délce nohou a zase zpátky. Jak kdyby si nemohl dostatečně užít jeho kůže a potřeboval by jí cítit mnohem víc. 

Tora v baru zatím dopíjí už asi třetí pivo a pořád po očku kouká na telefon. Z jedné strany už svůj boj vzdal, když se mu Die nepodařilo přemluvit, aby Reitu pustil k vodě. Je si prostě jistý, že je s ním. Z té druhé ho má pořád v hlavě a chtěl by zjistit, jaké by to bylo, kdyby se potkali tváří v tvář. Dokázal by ho udolat, aby na něj chvíli zapomněl? A co když je to jen škádlení a s Reitou nic nemá, jen čeká, jak se zachová. 

"Není nic snazšího, než si to ověřit." Prohodí si pro sebe za doprovodu nechápavého pohledu barmana. Zaplatí mu svou útratu a protože je to on nevytáhne telefon, aby svému kamarádovi zavolal, ale vydá se rovnou k jeho bytu. Nejde tam poprvé, už spolu několikrát koukali na zápas a popíjeli pivo. Cestu zná moc dobře a s taxíkem je to ještě rychlejší. Venku už panuje tma a on se spokojeně opírá o okýnko.

"Budeš tam nebo ne?" Provokuje Die, i když ho slyšet nemůže. Za víc jak půl hodiny vystoupí a zamíří si to rovnou jedné z vysokých budov. Vyjede výtahem, než zůstane stát přede dveřmi do Reitova bytu. Teď si to teprve začne převracet v hlavě, ale vymluvit se může na cokoliv. S krátkým pousmáním se opře pořádně do zvonku a pak ustane, aby si poslechl, co se uvnitř děje. Za dveřmi se téměř okamžitě ozve pisklavý štěkot.

"Odkdy máš psa?" Zeptá se sám sebe, než mu dojde spojitost s smskou. Takže bude uvnitř, teď už si je jistý. Pobaveně se ušklíbne, než do zvonku opře podruhé. 

Rei má zrovna plné...no ruce taky...práce a trochu sebou trhne, když se ozve zvonek. Musí se chtě nechtě oddálit a ohlédnout přes rameno, když se Rei mladší rozhodne snad proběhnout dveřmi.

"Kruci, kdo to sem leze?" Zanadává si tiše a podívá se Diemu do očí.

" Promiň, ale musím tam, jinak se mě pokusí vystěhovat." Zatváří se vyloženě naštvaně a sáhne po svých kalhotách, aby si je ledabyle natáhl.

"Za moment jsem zpátky a postarám se o tebe o to víc. Víš, že jsem ti to slíbil." Mrkne na něj, než vykročí do obýváku a odtud ke dveřím. Popadne Reie do náruče, než prudce trhne dveřmi a už chtěl začít nadávat, když za nimi vidí Toru. +A kruci.+

"Uhm, co tu děláš? Nepsal si, že máš volno." Je na něm vidět překvapení.

"To víš, taková malá přepadovka. Nudím se a tak jsem se stavil." Prohodí Tora, jak kdyby se nechumelilo a už mu nacpe do bytu. Očima sklouzne na připravené občerstvení.

"Aaa, takže si věděl, že přijedu. Skvělé." Zazubí se na něj.

"Najdeme nějaký zápas?" Rei se krátce ohlédne k ložnici a přemýšlí, jak odsud Toru, co nejrychleji dostat.

"No, já tu totiž mám návštěvu a...asi by to bylo lepší nechat na jindy." Snaží se ho nějak taktně odpálkovat. 

Die

Mohl předpokládat, že Reita si bude dál koledovat a má opravdu velkou chuť mu ukázat, že to bude mít své následky, ale tak docela to nestihne. Na penisu už ho studí další kousek ovoce a projede se od špičky ke kořeni, takže Die zadrží dech v plicích a jenom fascinovaně shlíží do vlastního klína, kde se to všechno děje. Je to dráždivý pohled a k tomu všechno to, co v něm vyvolává… Nutně si musí připomenout, jak se dýchá, když Rei započne svoje dílo v jeho klíně. Okamžitě se mu zrychlí a prohloubí dech, chodidla skoro zaryje do podlahy a mimoděk dává stehna dál od sebe, aby mu udělal co nejvíc místa, zatímco z něj ani na chvíli nespouští oči a pořád svírá v dlani jeho vlasy. Mírně se zakloní, víčka se mu začnou slastně přivírat a bojuje s touhou dívat se a touhou prostě oči zavřít a poddat se všemu. Brzy se ložnicí rozlehnou jeho tiché a pravidelné steny a napomíná sám sebe, aby Reitu netlačil dlaní proti klínu a dal mu potřebnou volnost k seberealizaci, protože tak to bude mnohem lepší. Reita si přisadí i rukama a Die se musí slastně usmát, než pohodí vlasy dozadu, sevře pevně víčka a brzy přestane ovládat hlasivky. Tohle je neskutečné. Naskakuje mu husí kůže po celém těle a vůbec netušil, kolik nesmírně citlivých míst má na svých nohou. V kombinaci s horkými ústy, ve kterých právě mizí je to automatická vstupenka k letu do vesmíru. Jen ještě chvíli… I on sebou trhne, když někdo zazvoní, okamžitě otevře oči a popadne Reitu za ramena, protože měl dvě vteřiny strach, že mu snad něco udělá, jak sebou sám škubl. +Kruci, někdo si vážně koleduje...+ Zavzteká se v duchu, protože se fakt lekl a navrch právě přišel o exkluzivní orgasmus. Ten pes je jako šílený a nedá se to poslouchat. 

"Vyndej tomu baterky." Zlobí se. 

"A pak to dodělej." Je mu srdečně ukradené, kdo za těmi dveřmi je a jak dlouho tam bude. Vrhne po Reitovi nevěřícný výraz, když se začne zvedat, namísto aby ho poslechl a sleduje jeho vzdalující se tělo. Rozmrzele plácne dlaněmi do matrace a svalí se na záda do peřin. Je v pokušení dodělat to sám, i kdyby to byla Reitova máma. Není nic horšího, než zůstat na půl cesty. 

"Sliby, sliby..." Prohodí za odcházejícím Reitou a jakmile mu dojde, že někdo vešel, natáhne uši, aby mu nic neuteklo. +Zápas?+ Poslouchá Reitovu odpověď a najednou hlas toho narušitele pozná. Kruci, ten má ale koule…! Tipl si to a přišel schválně nebo to je dílo náhody? Nebyl by to Die, aby se do toho nevložil. Vstane mrštně z postele a přejde rovnou k Reitově skříni. Chvíli se v ní hrabe a hledá jedno z těch triček, co jsou Reitovi do půli stehen. Ví, že je má, viděl je v jeho kolekci. Potřebuje takové, aby zakrylo to nejnutnější, protože je sám dost vysoký. Oblékne si jedno krémové barvy a s nápisem jeho značky, před zrcadlem si upraví vlasy a pak tiše jako myška vstoupí do dveří ložnice. Opře se ramenem o futra, špičku levého chodidla opře o nárt pravého a líně jako kočka se protáhne a pohodí vlnami. "Opovaž se na ten talíř sáhnout a něco mi z něj ubrat. Klepnu tě a přes prsty to nebude." Upozorní na sebe a přeskočí pohledem mezi oběma.