(beduínská oáza)
Die
"Já vím, viděl jsem to na tobě." Zašeptá mu do tmy stanu. Zvenčí není slyšet skoro nic, protože už šli všichni spát a poušť zase tolik zvuků nevydává. Občas v dálce zafrká nějaký velbloud, ale to je všechno. Položí na chvíli dlaně na jeho boky, když si užívá jeho hřejivé tělo na svém a sklání se k němu tak, že má rty jen kousíček od těch jeho. Aki mu šeptá další vyznání a přání a znovu oživí jeho myšlenky, když s ním byl na dunách. Pěkně voní… Neodpoví mu, ale nechá se pootočit a pak opatrně dosedne. Postel je velmi nízká, v jednu chvíli má pocit, že tam snad ani není, ale je a sám vyjíždí rukama po Akiho těle nahoru, když klesá k němu na klín. Sevře ho v náručí a trochu si tak osahá jeho pevnou postavu. Měl si stihnout svléknout prádlo, protože mu v něm začíná být rychle těsno.
"Jen samé pěkné věci..." Stihne mu říct, než se Akiho rty přitisknou na jeho a on mu vrací celkem pomalý a velmi hluboký polibek. Na průzkum jazykem nečeká dlouho, chce to se vším všudy a má toho hodně ke zkoumání. Jednou dlaní mu vjede do vlasů, zatímco tou druhou si ho za záda tiskne proti svému tělu a hrdelně vydechne, když se Aki pohne v bocích.
"V recepci?" Stačí se podivit, protože se poznali na baru. Aki ho musel zahlédnout už dřív a tím pádem si tam pro něj šel cíleně. Musí se tomu usmát, stáhne dlaň z jeho vlasů a pohladí ho po tváři.
"Nebudu lhát, že mi lichotí, že jsem v tobě probudil takový zájem." Řekne mu potěšeně a sám blaženě přivírá oči pod dotekem ve vlastních vlasech. Aki se o něj důvěrně opře a je to takové zvláštně zranitelné gesto někoho, kdo chce mnohem víc, než jednu dobrodružnou noc.
"To nevím, myslel jsem, že nikdo." Řekne mu egoisticky, ale s pobaveným podtónem. Sklouzne dlaní z jeho zad na pevný zadeček a stiskne ho v dlani. Tou druhou začne klouzat z jeho tváře přes hrdlo až na prsa a po nich dolů na bříško. Skončí s ní až v jeho klíně, který začne zprvu jen opatrně hladit a probouzet v něm vášeň. U toho už ho znovu líbá a tempo se malinko zvýší v návaznosti na touhu, kterou cítí čím dál tím víc. Nakonec v pohlazení obě ruce přesune na jeho pas a celkem obratně ho skolí na tu postýlku, na kterou se mají vejít, protože pochybuje o tom, že by se Aki později nechal vystrnadit do své. Opatrně se přesune nad jeho tělo, aby mu nic nezalehl, přenese váhu na pravé předloktí a levačkou mu začne prádlo pomalu sunout z boků. Jeho kůže je mladinká a pevná, sametová a moc lákavá.
"Mohl bych ti říkat třeba Lízátko..." Prohodí hravě, aby ho trochu rozbil a zároveň mu nedovolí žádnou reakci, když prsty zabloudí pod látku napůl staženého prádla.
Aki
"Řekl jsem si, že tě prostě sbalím, jen co zjistím, kdo jsi." Dodá ještě a mírně se odtáhne, aby dovolil všechny doteky, které mu nabízí. Tiše se zasměje jeho egoistické poznámce ale přijde mu to spíš vtipné, než namyšlené. Když někdo vypadá jako Die, myslel by si, že jich za jeden den řekne mnohem víc. Nechává víčka občas klesnout, jak se dlaň posouvá níž a níž, než si opravdu vzdychne, jakmile dokončí svou cestu a zakotví v klíně. Hned na to se kousne do rtu a provinile se pousměje.
"Asi mi budeš muset tu pusu něčím zacpat." Zazubí se na něj a málem vypískne, když ho Die skolí pod sebe. Tohle s ním ještě nikdy, nikdo neprováděl, ne tak přímočaře. Vždycky se maximálně vystřídali a teď... Nechává se tu hezky rozmazlovat a hrozně s emu to líbí. Zavrtí se nedočkavě, než vztáhne dlaně k jeho bokům, aby si ho za ně přitahoval blíž ke svému tělu. Má pocit, že i milimetry by byly moc. Krátce těkne očkama ke svému prádlu, které se pomalu dostává dolů ale nepřijde o něj tak rychle, jak si myslel.
"Provokuješ mě nebo sebe?" Zavrní měkce, když ho po bocích pohladí a pak je znovu sevře, aby s nimi pohnul směrem k sobě. Potřeboval by tak minimálně tři rychlovky, aby se dokázal ovládnout. Die se ho rozhodl mučit a ještě k tomu přidává poznámky, které by on sám určitě nevymyslel, hlavně to oslovení.
"Hm, tak Lízátko?" Vydechne, když se trochu prohne v bocích pod jeho dotekem. Zatíná prsty do jeho kůže, vyjíždí dlaní po linii jeho těla, jak kdyby se nedokázal nabažit každé jeho části. Moc by ho chtěl vidět, ale dneska mu bude muset stačit, že se může dotýkat. Příště si na něj pěkně posvítí asi nějakou halogenkou, aby mu neušel sebemenší detail.
"Můžeš mi tak říkat." Naladí se během okamžiku na jeho notu a dlaněmi nahmatá jeho tvář, než se mírně pozvedne.
"Ale jen, když si tak se mnou budeš hrát." Šeptne mu roztouženě do rtů, pohladí je špičkou jazyka a pak se propadne do dalšího polibku, který nehodlá jen tak ukončit. V něm utlumí další povzdechy, které se mu derou z hrdla. Ví, že nesmí být moc nahlas ale kruci, kdo to má dokázat. Stačil by jen pohled na něj a může tady klidně sténat na celé kolo. Potřeboval by se pořádně vybouřit, aby zvládl být trochu v klidu a trpělivější. Nepotřebuje moc pobízet sám sebe, aby sjel dlaní po jeho boku, první jen promne Dieho pozadí, na které by taky potřeboval minimálně rok, aby si ho dostatečně užil. Pak ho za něj přitáhne s krátkým trhnutím k sobě a zase povolí. Další dlouhé vydechnutí, než ten pohyb zopakuje, aby si přivodil další nepopsatelné pocity. Možná bude Die tady stejně nedočkavý jako on sám. Prostě nevydrží jen tak ležet, chtěl by všechno a ideálně hned.
Die
"Jsi cílevědomý, povedlo se ti
to." Připustí, ale pravdou je, že se Aki zase tolik snažit nemusel. Prostě mu
padl do noty, i když si řekli jen pár vět a vyměnili jen pár pohledů. Většinou
balil Die ostatní, protože jinak neměl moc zájem a tohle byla jedna z mála
situací, kdy se nechal sbalit sám. A takovým pískletem! Tiše se zasměje, když
dojde na zacpávání pusy."Musíš pořád myslet na to, že to jinak nedokončíme." Nabádá ho, protože bude mít sám, co dělat. Taky nebyl zvyklý držet se nějak zkrátka ve svých projevech, ale svým způsobem to bude taky dráždivé, když to musí být tak tajné.
"Je to pouštní dobrodružství..." Šeptá mu blízko rtů.
"Křičet jsme mohli na hotelu… Řekni, myslel sis, že to někdy uděláš v beduínském stanu uprostřed písečného moře?" Ladí v něm trochu romantičtější melodii. Nechá se za boky přitáhnout co nejblíž a otře se tak svým vzrušeným klínem o jeho, i když jenom v prádle. Výdech se nepatrně zachvěje a on se pousměje.
"Oba dva. To přece chceme..." Šeptá dál co nejpodmanivěji. Cítí jeho doteky, jsou intenzivní, naléhavější. Mládí je uspěchané, nedočkavé, ale ne dnes. Nenechá se jím vyprovokovat. Ucítí na tváři jeho dlaně a brzy ho zabrní nos, jak se Aki přiblíží.
"To ti rád splním." Slíbí mu. Líbí se mu, co Aki udělal se svým jazýčkem na jeho rtech, než se začali znovu líbat. Nebude čekat v posteli na to, co udělá Die a to je sympatické. Bude tu stejně nebojácný jako jinde. Aki si ho začne v náznacích za boky posílat proti sobě, aby mu dal jasně najevo, co si moc přeje a on konečně ruku z pod jeho prádla vyvlékne, aby mohl dokončit jeho svlékání. Akiho dlaně na pozadí jsou moc příjemné.
"Stáhni ho..." Pobídne ho tiše, aby se taky zbavil posledního kousku oblečení a konečně se otře o jeho sametovou pokožku pěkně vlastní kůží. Je tady vážně pěkná zima… Přesune se na pravý bok, levou dlaní si ho za ten jeho přitáhne blíž k sobě a pak jí sklouzne po linii jeho těla až na stehno, které přizvedne a přesune si ho kolem sebe. Získá tím naprosto volný manipulační prostor k čemukoliv. Svou vzrušenou špičkou ho nejspíš trochu tlačí do břicha, ale začne si pohrávat s jeho rty, olíbávat je a jemně okusovat, když jeho stehno tiskne a mne a v pohlazeních zajíždí dlaní dozadu na jeho zadeček. Ještě se vyhýbá přímo těm nejcitlivějším místům, dopřává jim oběma čas. Mají ho spoustu, až do rána, když dokážou být tiší a neumrznou při tom. Poposune rty přes jeho tvář až k oušku, které také několikrát jemně políbí.
"Pamatuješ si pohádky tisíce a jedné noci? Číslo jedna..." Řekne mu trochu neplánovaně, protože to je opravdu víc, než letní prázdniny. Mnohem víc. Asi tak tři roky.
"Ty Šeherezádo..." Popíchne ho znovu, zatímco vydechuje na jeho lalůček, ale nekousne ho. Jen ho pořád stejně jemně a trpělivě olíbává. Nakonec dlaň z jeho pozadí zase stáhne a vydá se s ní zpět dopředu, mezi jejich těla, protože si nutně potřebuje osahat, co Akiho klín nabízí. Chce ho poznat trochu… blíž.
Aki
"Na chvíli jsem měl obavy,
že bys mi to mohl odmítnout." Podaří se mu nakonec dostat ze sebe
souvislou větu a oči se mu rozzáří i v té tmě, když ho Die pobídne."Úplně, až dolů?" Zeptá se ho ale není pitomý, jen si nemůže pomoct a chce ho trochu škádlit. Stejně si ale nepočká na odpověď a vjede konečky prstů pod lem jeho prádla, aby ho tak pořádně osvobodil. Stáhne ho, kam jen dosáhne, aniž by se dlaněmi odlepil od hebké pokožky. Hned jakmile ucítí všechno, co Die do teď skrýval, dostane ze svých rtů další tichý povzdech, který vzápětí utlumí ve hřbetu vlastní dlaně. Chtěl by se na něj hned vrhat, jenže k tomu nemá vůbec prostor. Die s ním mává z jedné strany na druhou, konejší jeho rozbouřené tělo i mysl a nenásilně ho nutí, užít si to celé mnohem víc.
"Hrozně se mnou cloumáš, víš." Obviní ho měkce, když se tiskne k jeho tělu, protáhne paži kolem jeho boku a zvládá už jen tak trochu existovat. Kdyby věděli rodiče, jak toho tady hezky krotí, asi by za to Die poplácali po rameni, až by se přestali zlobit, s kým to vlastně spí. Hlavou mu probíhá představa, kde všude by tohle mohli ještě dělat. Nebýt písku, klidně by se sním tak hezky tulil i na těch dunách a pod hvězdami. Vlastně přemýšlí úplně jinak, než doteď. Romantika s ním? Kde to může podepsat? Natáčí hlavu tak, aby mu v okusování a olíbávání nic nepřekáželo a dosyta si užívá jeho péče.
"Kam bys mě ještě vzal?" Pobízí ho, aby mu dál pletl krásnými slůvky hlavu a rozhodně se toho nechce vzdát, když poznal jaké to je.
"Vůbec jsme si neužili ty hvězdy." Vzdychne znovu a jeho boky se pohybují podle toho, kde je zrovna hřející dlaň. Neví, kde by chtěl být víc. Jestli se natlačit proti jeho dlani nebo tělu a asi se prostě rozpůlí, aby měl oboje. Koutky se mu zasněně zvednou. Tisíc a jedna noc, to nezní jako jediný večer.
"Neříkej nic, co nemyslíš vážně." Povzdechne si znovu, když ho konečky prstů hladí po zádech a pohrává si s prameny hebkých vlasů, které si ukořistil.
"Co si pak počneš, až budu každý večer domáhat svých pohádek na dobrou noc?" Kousne se do rtu, protože už si začíná uvědomovat, že by ho položilo na kolena, kdyby mu Die řekl zítra něco ve stylu, díky bylo to hezký, tak si užij zbytek dovolené.
"To ty mi tu chceš vyprávět pohádky." Vrátí mu popíchnutí, než zalapá po dechu, jakmile se ho Die dotkne v klíně. Odstartuje to další vlnu neskutečných pocitů, kterým nedokáže vzdorovat. Trochu se zakloní, dlaní najde jeho tvář a přitáhne si ho k dalšímu polibku, aby konečně trochu popustil uzdu svému hlasu. Jinak, to prostě nešlo.
"Jaká je to pohádka?" Dožaduje se pokračování, než ho znovu políbí a tentokrát pomaleji a víc hravě a tak procítěně, jako když mu na někom opravdu záleží. Netušil, že to vůbec umí.
"Budou tam čtyřkolky, velbloudi, hvězdy a k tomu noc, která jen tak neskončí?" V jeho hlase se objeví něco mnohem smyslnějšího, roztouženého.
"Die-chan." Neuhlídá svůj jazyk a je jasné, že je úplně zamotaný v jeho náruči a nechává se dál ovíjet něžnými doteky.
"Řekni mi, že to jen tak neskončí." Zašeptá tiše do jeho kůže, když mu znovu vybídne ouško, aby mohl klidně pokračovat. Sám se tím před ním trochu schová, i když jeho zčervenalé tváře vidět nemůže.
Die
Aki ho poslechne a skutečně ho
připraví o poslední kousek oblečení. Hned na to pocítí i jeho dlaň a potěšeně
se usměje. Je to neskutečně příjemné, ty pocity se mu rozlézají po páteři jako
chapadélka a on by si už teď mohl spokojeně příst jako kocour. Jenže ten se v
něm probudí až potom. Teď je ještě pořád hladová šelma. Aki se mu nezdráhá
říct, jak na něho působí a vyhání tím jeho ego mnohem výš, i když by se dalo
říct, že už to víc nejde. Už zase si musí myslet, že je roztomilý. Vážně mu to
imponuje."Už s tebou někdy někdo tak cloumal?" Dožaduje se další odpovědi, protože je to opojné, vědět, že ho má takto v rukou. Nechce s ním manipulovat, ale na tom sympatickém obláčku bude klidně létat ještě dlouho. Když jsou u těch pohádek, Aladin měl přece létající koberec. Už zase si pohrává s jeho klínem, když se ho Aki zeptá, kam by ho vzal na výlet příště. Naštěstí mu to ještě pořád trochu myslí, jinak by byl přistižen u krátkodobé neschopnosti a to nechce. Aki je mládě a k tom milovník adrenalinu. Cíl destinace je hned jasný.
"Víš, že je tady nedaleko Ferrari World? Mají tam nejrychlejší horskou dráhu na světě, prý až dvě stě čtyřicet kilometrů za hodinu… Pro malé kluky dokonalý svět, lidé jsou z toho nadšení. Jen nevím, kde by ses tam chtěl zašít." Nepřestává se svou aktivitou v jeho klíně a do ouška už mu šeptá trochu udýchaně, jak to na něj začíná všechno působit a bere si ho touha. Sám by na takové místo asi nešel, ale jeho tam klidně vezme, jestli chce.
"Pokud chceš radši zase cestovat, nejkrásnější je prý východní pobřeží. Jsou tam hory, zvedající se přímo z pláže…" Ztiší svůj hlas, když se rty začne posouvat od ouška níž na horkou tepnu a pak ještě níž na klíční kost.
"Staré pevnosti a hrady… stáda polodivokých koní..." Začne ho pokládat víc na záda a přesouvat se nad něj, ale tu jeho nožku si pořád nechává omotanou kolem boku. Jen se rty posouvá ještě níž na prsa a hlava začne vypínat. Teď už toho víc nenapovídá a hlavně nevymyslí. Musí se krátce zasmát do jeho kůže, když dojde na sex v každou noc.
"Co si počneš ty, až nebudeš moc sedět a já se budu domáhat vyprávění?" Ignoruje to o slibech. Nejspíš by teď slíbil ještě víc. V hlavě mu zabliká varovná vykřičník, když ho Aki začne žádat, aby tohle nikdy nemělo konec. Vlastně už tam byl, když se změnil styl Akiho polibků, jen si ho nedokázal připustit. Myslel si, že ještě dá do kupy název té pohádky, ale už to není možné. Oddálí se od jeho pokožky a dlouze se mu zadívá do očí. Býval by řekl něco jako Nenech se svazovat nebo Nemysli na zítřek a užívej si, co je teď, jenže ho nedokáže zklamat. Prostě to najednou nejde. Čím déle se do těch očí dívá, tím je to horší. Nakonec se na něj položí zcela, najde si místo mezi jeho stehny a posune ruku z jeho přirození víc dozadu, kde si štíhlé prsty najdou obratně svůj cíl, aby začali jemně masírovat vchod do jeho nitra.
"Neskončí." Řekne mu místo všeho, co má jinak v hlavě. Třeba, že mladí kluci jako on si mají užívat. Zítra nejspíš dobrovolně skočí do té studny a pak se nechá dorazit Uruhou, až mu přijde říct… co mu řekne? +Že mu ho do Japonska přivezeš prostě někdy jindy...+
"Nepošleme mámu s tátou domů napřed?"
Aki
Nechává se hýčkat Dieho osobou,
stejně jako slovy, která se mu dostávají do hlavy. V první chvíli ho napadne, že
si s ním Die chce užít celý pobyt tady. On sám už ale touží po něčem mnohem
hlubším a ne, teď nemá na mysli to, co tu
právě provádějí, i když...To už by taky mohlo být. Každý z těch nápadu mu zvedá
koutky výš a je mu vidět na očích, jak moc mu tím propadá. Ne, nepotřeboval by
ani jeden výlet, stačí mu jen jeho přítomnost a to, že se ani nesnaží
vykrucovat. Jeho mladinká hlavička je moc naivní na to, aby si připustil, že
může jít jen o plané sliby. Prostě mu to všechno věří."Podívej se na mě, šel bych s tebou kamkoliv." Uchechtne se vzrušeným hlasem a pak se krátce propne proti jeho tělu a tiše si zasténá. Hned na to stáhne svou dlaň a přitiskne si ji na rty, aby se utišil.
"Budu se hrozně těšit, až se budeš tulit, jak se budeš bát." Vydechne s nádechem provokace a touhy, která koluje celým jeho tělem. S každým dotekem a šeptáním je to mnohem hroší.
"Pořídíš nám pokojíček?" Narazí ba to východní pobřeží. On s ním klidně procestuje půlku světa a upřímně, na Japonsko si nejspíš ani nevzpomene. Na rodiče už vůbec. Těšil se na všechny chvilky strávené s Aoim a Uruhou ale...s těmi se uvidí později. Jistě mu to oba odpustí, budou muset. On za to bude celkem hodný kluk a nebude dělat průšvihy, to jim klidně odpřísáhne. No, možná týden.
"Musíš na mě být pak něžnější, aby sis mě nerozbil hned první noci. Ale neboj, nemusí to být jen můj zadek, po kterém by se ti mohlo stýskat." Uculí se na něj hravě a oplatí mu dlouhý pohled do očí. V těch jeho svítí jakási prosba, aby ho nenechával bez něj. Taky všechny city, které v něm za tak krátkou chvíli probudil. Tohle už není jen o touze. Čím víc se chvilka prodlužuje, tím víc si Aki přeje, aby to nebyla záležitost dovolená a taky si je čím dál jistější, že se mu toho ujištění nedostane. Už už mu očka začínají dostávat nádech smutku, to se ale změní během okamžiku, kdy konečně uslyší to, co chce. Koutky mu povyskočí a věnuje mu jeden ze svých nejkouzelnějších úsměvů, než mu dlaněmi vyjede po pažích a skončí až v těch krásných, hebkých pramenech.
"Nic víc, bych si nemohl přát." Jenže Die nekončí a rozhodl se ho úplně rozebrat. Překvapeně na něj zamrká a pak znovu zakloní hlavu a kousne se do hřbetu dlaně, aby nezasténal nahlas. V první okamžiku není schopný poskládat větu.
"Die-chan." Vydoluje ze sebe jako první a zaboří tvář do jeho ramene, aby přitiskl rty tentokrát na jeho kůži a tlumeně si zavzdychá do ní.
"Pošleme. Klidně jim hned ráno zabalím." Odsouhlasí mu to bez přemýšlení. Oni tady ještě chvíli zůstanou, to přece ví. Jen by mu teď asi slíbil naprosto cokoliv.
"Já už nepotřebuju dohled, jsem plnoletý." Sdělí mu jednoduše a navíc se přece rozhodl, že s ním trávit čas chce.
"Vlastně potřebuju ale ne takový, jaký si myslí oni." Zasměje se tiše, než se trochu odtáhne, kousne se do rtu, aby se jeho hlasivky neozvaly s úplně jinou serenádou.
"Potřebuju hodně důkladný dohled. Tak už to neprodlužuj, ať nezlobím. Já ho totiž chci." Zavrní měkce, než se trochu pozvedne k jeho oušku.
"Jen a jen od tebe, Die-chan." Broukne mu do něj smyslně.
"Už mě nenechávej čekat, nebo do té postele propálím díru." Ozve se jeho nedočkavost a provokativně se pohne proti Dieho bokům, aby ho vyprovokoval.
Die
Die se pro sebe pousměje, když na
sebe Aki tak ochotně prozrazuje svoje rozpoložení. Tak kamkoliv? Na to, že se
znali sotva pár hodin to bylo velké tvrzení, ale s ním samotným těch pár hodin
taky udělalo víc, než se mu doposud kdy přihodilo. Jenom Uruha byl blízko a
přesto to nebylo srovnatelné."Já se netulím." Řekne mu pořád s tím stejným úsměvem, ale jakmile si Aki začne bránit ve sténání, tiše se rozesměje.
"Já jsem ti to říkal, že to bude problém a rád bych ti připomněl, že se pořád rozehříváme." Šeptá mu. Možná to bude pro Akiho o to intenzivnější, když je to takto zakázané a pořád si na svůj hlas bude muset dávat pozor. Aki mu zvládá celkem obratně odpovídat i přes to, co s ním Die zrovna provádí a jemu se to líbí.
"Myslel jsem, že ti odteď budou stačit stany… neboj, svoje věci nerozbíjím..." Vydechne do jeho rtů a je to už poněkolikáté, co pronese cosi, na co by si jindy dával pozor, totiž, že je jeho. Jako by tahle arabská noc měla nějaké zvláštní orientální kouzlo, které je svazuje. Aki začíná vypadat ztraceně, tiskne se k němu, vzdychá mu do kůže a Die se pro sebe culí nad představou Aoiho a Uruhy, sedících v prvním ranním letadle co Japonska, jen aby byli co nejdál a nechali ho tu.
"Ne? Oba dva se tak tvářili..." Trošičku si rýpne do jejich rodinných poměrů, zatímco začíná prsty dráždit i jeho nitro. Aki je nádherný, když si tak říká o mnohem víc a Die na něm může oči nechat. Však on mu ten důkladný dohled dopřeje, ale taky ho chce trochu trápit.
"Ty vůbec zlobit nestihneš." Oznamuje mu a snaží se nezbláznit z toho, jak mu Aki šeptá, že to chce jenom od něho. Takové hlazení po egu se mu moc líbí. Vyprskne mu smíchy někam do kůže krku, když mu Aki řekne to s propalováním díry, naposled se mu podívá do očí a vyklouzne prsty z jeho nitra, aby je rovnou nahradil svým přirozením. Vstupuje do něj něžně, ale nekompromisně. Žádné opatrné dovnitř a ven, teď už je prostě čas, oba to chtějí a nesnesou dalšího protahování. I kdyby Die stokrát chtěl, stejně nezrychlí, aby si co nejvíc užil ten pocit Akiho stahujícího se nitra okolo něho. To mladé, pružné tělo je znát a okamžitě mu odpovídá. Nutí ho k automatickým, přirozeným pohybům boků proti němu a za chvíli už znovu dobývá jeho rty ve slastném okusování a hrátkách s jazykem. Je to jeho dráždivý styl, trochu mučivě pomalý a zároveň důrazně intenzivní, chce mu dopřát sám sebe, takového jaký je. Brzy začne mít sám problémy s kontrolou svého hlasu, i když se ho zoufale snaží tlumit v ohybu Akiho šíje.
"Aki-chaaan, ty lízátko jedno..." Zavrní najednou hravě, když konečně otevře víčka a celý ten jeho krk pěkně po tepně olízne odspodu až nahoru k oušku. Rovnou mu do něj zajede jazykem a horoucně vydechne.
Aki
"Tak to můžu být naprosto
klidný." Vydechne trochu hlasitěji, než měl původně v plánu. Prostě bez
váhání přijde fakt, že se Diemu dostal pod kůži. Je příliš naivní na to, aby ho
napadlo, že to třeba zítra pomine. Možná hned ráno. Prostě si užívá každou
sekundu svou myslí i tělem. Prsty v jeho nitru už jsou skoro příliš. Jeho mladé
tělo to snad ani vydržet nemůže. Má ten pocit. Všechno je v něm správně
naladěné a tiché steny už ovládat opravdu nedokáže. Vypíná svět kolem a zvládá
vnímat jen Dieho tělo a kouskem hlavy i jeho slova, i když se mu začínají
trochu slévat."Oni se tak tváří pořád ale mě to nevadí. Nevadilo." Vydoluje ze sebe a ozve se další hlasový doprovod, který už prostě nedokáže ovládnout, i kdyby se sebe víc snažil. Všechny příjemné pocity a slast se rozlévá jeho tělem jako to nejlepší, co kdy okusil a jen Dieho prosí, aby si to třeba nerozmyslel. Jinak by nejspíš umřel na místě.
"To mě ještě pořádně neznáš." Snaží se mu troch odporovat, aby to bylo ještě lepší. Rozhodně to aspoň zkusí, aby měl pocit, že se mu nedal tak snadno. Ale jde vážně jen o ten pocit, protože jeho je každou buňkou v těle už od první chvíle. Trochu se nedočkavě zatetelí, když Dieho prsty opustí jeho nitro a skoro nesouhlasně si povzdechne. Jen doufá, že je brzo nahradí něčím mnohem lepším a naštěstí se neplete. Uvolní se, jak nejlépe dokáže, aby si sám zpříjemnil všechno kolem ale jde to hodně snadno, tolik ho chce.
"Die-chan." Propne se trochu proti jeho tělo a nožky mu automaticky vystřelí nahoru, aby je mohl zaklenou za jeho stehna a být mu tak blíž.
"Prostě jim...řeknu." Snaží se ze sebe dostat ale příliš mu to nejde.
"Že jsem se v té jejich posteli mlátil celou noc." Vypadne z něj výmluva a je jasné, čemu patří. Vzápětí se totiž stanem rozezní jeho hlas naplno, jakmile se Die uvnitř něj ocitne celý. Neví, co má se sebou dělat, aby se dokázal ovládat. Sem tam se mu to podaří utlumit v Dieho rtech ale jinak je úplně ztracený. Zatíná prsty do jeho paží, aby nějak vybil potřebnou touhu a slast, když k vrcholu ne a ne dojít. Die to natahuje, jak jen může a on ani netušil, že to tahle funguje. S každým jiným už by byl dávno na vrcholu, byl by ho příčinou sám ale teď se sebou nechává lomcovat a kruci, je to naprosto skvělé.
"Jenom tvoje lízátko." Zvládne mu odpovědět a naklání hlavu na stranu, aby mu dal víc prostoru, protože tohle je dokonalé, dráždivé a on by mu slíbil snad cokoliv, jen aby si to mohl prožít ještě jednou. Poslední kapkou je jazyk v jeho uchu, pod kterým hlasitě zasténá a už neovládne svůj vrchol. Zatne nehty do jeho paží, boky mu v jakési křeči, která ho na moment ochromí vyjde vstříc a pak celý zpocený nechá bedra klesnout na postel. Celý svět se mu na několik minut propadne do temnoty a on zvládá jen šeptat Dieho jméno a skoro to vypadá, že ho nepustí do samotného rána. Víčka nechává u sebe, blaženě se usmívá a snaží se poručit svému tělu, aby se ještě několikrát sevřelo kolem Dieho chlouby. Soustředí se na to každým kousíčkem.
"Právě jsem umřel ale kruci, nic jiného už nechci." Ozve se, po chvíli jeho typické já, které je sice na umření ale jak se vzpamatuje bude připravený na cokoliv.
"Die-chan, tohle byla ta nejlepší pohádka, kterou jsem zažil."
Die
Tak jak si myslel a doufal, Aki
je schopný ovládat sám sebe jen omezeně krátkou dobu a jakmile toho na něj
začne být moc, jeho hlas se rozezní stanem, až Diemu zatrne, že to musela
slyšet celá oáza. +Můžeš ho shodit z postele a tvrdit, že si to dělal sám...+
Prožene se mu pobaveně hlavou, ale místo toho přitiskne svoje rty na jeho a už
mu nedovolí ani jedno jediné hlasité zasténání, až do okamžiku, než ucítí stahy
celého jeho těla kolem sebe a brzy na to i jeho horoucí tekutinu na svém břiše.
Trochu překvapeně zamrká, protože to chtěl protahovat ještě o něco déle,
vlastně co nejdéle a vůbec mu to nevyšlo. +Poznámka číslo jedna… je mladý a
nevybouřený a jestli chceš, aby to trvalo dýl, radši na něj ani nesahej.+
Pomyslí si a je spokojený, že s ním tak zamával. Aki mu to však nedá úplně
zadarmo a Die moc dobře ví, že ho v sobě přiškrtil úmyslně, aby mu hodně rychle
pomohl za sebou na vrchol. Nenechá se pobízet, strašně moc po tom touží a je to
už jenom pár přírazů čistě proto, aby se potrápil v jeho uzounkém nitru, než se
dostane do jiné dimenze v jeho stopách. Propne se v zádech, trochu pohodí
zpocenými vlasy a bezhlesně tiskne víčka k sobě s dokonale slastným výrazem ve
tváři, než se konečně trochu povolí a dovolí orgasmu pomaličku odplouvat. V
uších vnímá Akiho šeptání jeho jména, hladí jej to po duši a po nekonečně
dlouhé době, kdy mu na rtech sedí příjemný a velmi uspokojený úsměv, se na něj
konečně podívá. „To je moc dobře...“ zašeptá mu tiše, když přenese váhu těla na
jednu ruku, aby mu tou druhou mohl odhrnout neposedné vlasy z tváře."Hmm… nejradši bych tě ještě nenechal jít spát a trochu vyšperkoval tu tvou přezdívku, ale… šetři si síly do hotelu. Tam už tě držet zpátky nebudu." Není nejmoudřejší tady pokračovat. Už tak nadělali kraválu, že by se nedivil, kdyby se látka stanu rozhrnula a v ní se objevilo několik vykolejených a naštvaných hlav. Přitiskne rty na jeho rozpálené čelo a pak z něj zvolna vystoupí. Plynule se přesune vedle něho, ale trochu zapomene, že za ním není pevná zeď. Málem z té postele spadne a provalí se stanem do písku na druhé straně. Honem se ho pevně chytne, několikrát zanadává a nakonec se vměstná k němu na záda a přitáhne si ho na sebe. Poslepu u toho hledá lem deky, protože ta lezavá zima je okamžitě zpátky.
"Možná mě začne štvát, že odsud nevidíme na ty hvězdičky..." Pronese trochu ironicky, aby to náhodou nebylo moc romantiky najednou, ale zároveň ho k sobě pevně tiskne a hladí po zádech. Aki je má pořád ještě mokrá od potu. Die má konečně prostor začít se v duchu probírat vším, co spolu dnes zažili a co si řekli… málo toho nebylo.
"Pamatuj… každý den jeden příběh..." Pošeptá mu do ticha noci.
"A teď už spi. Šeherezádo…"
Žádné komentáře:
Okomentovat