Mana x Hyde - Patří jí, měl bych ji vrátit. - část 3.

(Manovy pokoje)

Hyde

Naštěstí ho Manova dlaň neodradila od jeho činů. Asi by ho vážně nechal být, kdyby si všiml jen náznaku toho, že se mu to nelíbí. Zatím mu ale Mana i jeho tělo odpovídá přesně tak, jak si přeje. Jsou to pro něj očividně nové pocity a Hyde musí být hodně opatrný a zároveň ho nenechat příliš přemýšlet. To přece umí a dokáže! Musí. Nemůže o podobné věci přicházet do nekonečna. Sám se kochá pohledem na jeho odhalenou hruď a zatím odolává nutkání zasypat polibky i ji. Tolik ho k sobě vábí a ani o tom neví, neskutečné. Zatím nechává dlaně volně položené na Manových bocích, aby mu nebránil v povolení jeho yukaty. Ani nic neřekne, jak kdyby ho tím mohl vyděsit. Líbí se mu, že ho nemusí přemlouvat, aby to udělal. To je přece znamení, že ho chce taky vidět, no ne? Určitě ano! On sám se rozhodně nestydí, právě naopak, byl by ochotný se klidně svléknout celý, jen aby se podíval. Stud je to poslední, čím trpí a asi to ani jinak nebude.
"Neboj se toho." Pobídne jej měkce a tiše když sáhne pro jeho dlaně, aby si je položil po látku na ramena a pomalým pohybem ji stáhl dolů. Pak jeho dlaně pustí a nechá yukatu padnout k zemi.
"Můžu jen doufat, že ti taky líbím. Aspoň trošku, a když ne...Tak tě přesvědčím, že ano." Neodpustí si pobavenou poznámku, než ho znovu vezme za dlaně a položí si je na svou hruď.
"Každý tvůj dotek je naprosto skvělý, víš. Hrozně si je užívám." Povzdechne si spokojeně, když jimi začne pomalu sjíždět na své břicho.
"Opravdu každý a hodně si užiju, když..." Levou Manovu dlaň nechá kousek od lemu prádla, druhou si položí do vzrušeného klína.
"Ji dáš sem." Vydechne svá slova a musí na vteřinu semknout víčka, aby se dokázal trochu ovládnout. Jinak ho nejspíš popadne a povalí na postel, pak už by za sebe neručil.
"Tam jsou doteky opravdu nejlepší a ještě tady." Vezme  jeho levou dlaň a protáhne ji kolem svého boku, než si ji položí na vlastní polovičku. Teď už se mu jemně zachvějí kolena. Je to zvláštně provokativní, když ví, že Mana podobné věci prožívá poprvé. Ale on ho bude učit opravdu rád.
"Ukážu ti, jak moc je to příjemné." Broukne smyslně, pustí jeho dlaň na svém pozadí a tentokrát je to on, kdo si chce sáhnout. Pohladí je po boku a zamíří dozadu. Nezastaví se ale na polovičce, sjede níž až k lemu sukně a zapluje pod ní, aby Manově kůži byl mnohem blíž.
"Lepší, mnohem lepší." Složí mu kompliment a usměje se.
"A teď hezky popojdeme, chtěl jsi přece tančit." Začne pomalu ustupovat k posteli s lehkým zhoupnutím v bocích a jemným tlakem jej nutí, aby ho následoval.
"Tam se zbavíme i posledního kousku." Řekne mu klidně, co má v plánu a taky se do toho pustí, jakmile narazí na kraj postele.
"A pak si užijeme tvé měkoučké postele, je stejně vábivá jako tvé rty, Mana-chan." Bez váhání ho zbaví i té sukně  a s tichým smíchem ho povalí do peřin.
"Tak a teď už mi neutečeš. Víš, já ten hlas chci slyšet znovu." Ujistí ho, že jej nenechá jen tak na pokoji, když mu klína sáhne znovu a teď už s jemným hlazením nepřestane.
"Jen si to užij, je to příjemné ne?" Mapuje si jeho rozpoložení a konečně se dostane rty i na bledý hrudník.
"V posteli se nemusí jen spát a odpočívat." Dobírá si ho trochu a pak trochu bez varování jeho klín zlehka stiskne.

Mana

Hydův hlas mu zní v uších, když ho nabádá, aby se nebál. Nechává ho, aby vedl Manovy dlaně na ramena a vysvlékl mu tak horní díl oblečení. Jeho postava je trochu jiná, i když taky velmi štíhlá. Taková… jak to říct? Statnější? Mužnější? Očima si prohlíží každý milimetr medové pokožky i zvláštní obrázky na jeho nadloktích. Nakonec to nevydrží a zvědavě se jich dotkne konečky prstů. Nejdou smazat… Je to moc hezké, i když netuší, co znamenají. Obkresluje je bříšky ukazováčků a potěšeně sleduje, že mu tím způsobuje husí kůži. Nepatrně zvedne koutky, když mu Hyde řekne, že ho přesvědčí, že se mu líbí. Však on musí vědět, že ano. Pokud to nebylo poznat do dnes, tak v tuto chvíli už jistě je. Správce mu říkal, aby Hydovi nedovolil oslovovat ho Mana-chan… kdyby je viděl teď… Nechá si přesunout dlaně na jeho prsa a ujistit se, že všechny ty doteky jsou tak příjemné jako je pociťuje Mana sám. Skutečně stačí tak málo, aby byl spokojený? Tohle je to, co chce? To je přece snadné, to pro něj může udělat. Klesá očima za svými dlaněmi, když pod nimi cítí pevné svaly Hydova břicha a samotného ho z toho zalechtá v podbřišku. Překvapeně se nadechne, když si Hyde navede jeho dlaň mnohem, ale mnohem níž a on v ní ucítí jeho pevný klín. Je to neskutečný pocit, takhle tam sahat někomu jinému a tváře mu doopravdy a konečně pořádně zčervenají. Skoro při tom nedýchá, zato se ale pořád dívá a nakonec očima rychle kmitne do Hydových. Je si jistý, že i tam bude trochu jiný, než Mana a začíná být zvědavý. Netuší sice, proč zrovna tato místa jsou ta nejlepší, ale už to tak je. Příroda měla zvláštní smysl pro humor. Hyd vypadá, že to s ním docela cloumá a Mana se přistihne při tom, že se mu ten pocit, že mu to způsobuje, neskutečně líbí. Znovu klesne pohledem na svou ruku, která se teď posouvá přes Hydův bok dozadu a skončí na dokonale tvarovaném pozadí, které ale viděl v kalhotách jenom jednou, protože jinak je pořád schované ve volném tradičním oděvu. Vypadá to, že dneska si ho prohlédne mnohem detailněji. Skloní pohled ve skoro cudném gestu a pak už se jeho tělo mírně rozechvěje, když Hydova dlaň míří tamtéž na Manově těle. Jenže neskončí na látce oblečení, ale podvlékne se spodem pod sukní a dotkne se jej na tom posledním kousku látky, který pod ní má. Málem se u toho vyhoupne na špičky, jak to zalechtá a ne jen tam, ale i uvnitř žaludku. Tančit opravdu chtěl, ale pro něho a asi trochu jinak. Posune ruce na jeho boky, když Hyde začne couvat a on ho následuje. Dokonce mu u toho vůbec nešlápne na špičky a pořád se drží těsně u něho. Nechává se vést jako při skutečném tanci a ten pohyb Hydových boků se mu nečekaně líbí. Někdy by doopravdy mohli zkusit tančit společně. Hyde mu šeptá, co bude následovat teď. Košile na spaní je na druhé straně tohoto pokoje, ale možná, jen možná, nechce, aby ji nosil? Lehnou si do postele takto? A bude mu při tom zase sedět na klíně? Zip na sukni povolí a ta se mu sveze ke kotníkům. Pak už před ním stojí jenom v tom krajkovém prádle, které je očividně šité na zakázku, protože je to zvláštní kombinace pánského a dámského stylu. Polije ho horko, protože se začne stydět. Co ale vůbec nečeká, je jejich pád do peřin, až se matrace zhoupne. Neuhlídá se a tiše u toho vypískne. Hyde ho chce slyšet a asi vůbec nečekal, jak snadno a rychle to půjde. Stačí ho vylekat. Nestačí se ani povysunout kousek výš, protože ty peřiny jsou hodně naducané a jeden je v nich jako v peří a Hyde už mu šeptá, že mu nikam neuteče. Po dnešku by to mohlo znít skoro děsivě, ale on se pousměje a cosi v jeho očích provokativně zajiskří. Znovu ucítí dotek jeho dlaně v klíně, ale není to jen letmí pohlazení jako doposud. Hyde pokračuje a začíná mu způsobovat stupňující se intenzivní pocity. Překvapeně zamrká, chce cokoliv udělat, možná mu to leknutí nějak oplatit, ale nejde to. Dovede jen lapat po dechu stále víc. Je to příjemné, opravdu ano, ale tak nějak k nesnesení a on se pod jeho rukama začíná zvolna kroutit. Jako když chce jeden uniknout a přesto vůbec ne. Co mu to proboha dělá? Zná ten pocit a v co umí vygradovat, ale vždycky se mu to přihodilo tak nějak náhodou a v soukromí! K dráždění se přidají i Hydovy rty na Manově hrudníku a s tím stiskem v klíně se prudce nadechne, propne proti němu a zcela intuitivně položí drobné dlaně na jeho hlavu, aby mohl dlouhými prsty zajet do jeho vlasů. Ty doteky jsou něžné a jemné jako dívčí a po chvíli toho laskání se znovu ozve jeho tichoučký sten. Pokrčí jednu nožku v koleni a nechá se vést vlastní potřebou, jak se mu lépe natočit a nastavit.

Hyde

Po očku kontroluje Manův výraz ve tváři. Trochu se diví, že se od něj nechal tak snadno dostat do podobného rozpoložení. Kdyby ne, byl by asi trpělivější, ale díky jeho kladným reakcím, se nedokáže příliš krotit. S radostí mu ukáže, co všechno může cítit. Věří, že se mu to bude líbit i dál, i když nemá ambice, aby to zašlo až na úplný konec. Na to je přece čas a on spěchat rozhodně nebude. Není kam. Mana s ním chce odejít a je přesvědčený o tom, že mají před sebou spoustu let. Další metu si klidně nechá o pár týdnů později. Podívá se mu do tváře znovu a nechá se pohladit po duši jeho povzdechem. Možná počká pár dní...Jeho dlaň se pohybuje v pravidelných pohlazeních a užívá si dotek na krajkovém prádle. Je na tom cosi vzrušujícího, když ho nemá svléknutého úplně. Dokonce se přistihne, že chvíli kouká jen tam. Ten kontrast bledé kůže a jeho prádla je něco, co přitahuje oči jako magnet.
"Nemůžu se rozhodnout, jestli ti ho nechat nebo sundat. Je to sexy." Odtáhne se na chvíli do jeho hrudi, aby mohl promluvit, ale pořád přivírá spokojeně víčka nad doteky ve svých vlasech. Tohle by taky mohl absolvovat hodiny. A pak se rozhodne a zapluje pod prádlo obratně dlaní. Je to skoro nepostřehnutelný pohyb, ale jakmile ucítí hebkou kůži jeho chlouby, vzdychne si znovu i on sám. Mohl by být hotový jen z toho, jak se ho dotýká. Tohle se mu taky nestává běžně. Pečlivě pozoruje každý záchvěv jeho těla, odhaduje míru, kdy už to na něj bude příliš. Nemusel by ho trápit dlouho a nechat jej dojít k vrcholu a pak se ho pokusit rozpálit podruhé ale...Chce, aby si to užil naplno a vlastně ho má v plánu trochu zničit. A pak asi vedle něj zničí sám sebe. Nebo ho zlehka donutí, aby to udělal za něj? To je taky nápad. Koutky se mu rozverně pozvednout nad vlastními myšlenkami a ještě si dopřeje pár pohybů v Manově klíně, než se přesune mezi jeho nožky do kleku a zaklene prsty pod lem prádla na bocích. Nakloní se nad ploché bříško a věnuje mu několik požitkářských polibků, než začne ten kousíček látky pomalu stahovat.
"Už jsem se rozhodl. Chci tě..." Odmlčí se na chvilku, když se mu podívá vzrušenýma očima do těch jeho.
"Vidět celého." Vydechne roztouženě, když klesne pohledem na odhalující se kousíčky alabastrové pokožky a pak vykoukne i to nejdůležitější. Skloní se znovu a zulíbá hebká stehna, posouvajíc se po posteli níž, aby mohl prádlo stáhnout úplně, a zahodí ho kamsi za sebe s tichým smíchem.
"Tohle už taky potřebovat nebudeš." Odtuší šeptem měkce a pak ho napadne úplně jiná možnost, jak by si mohli užít společně a přitom nepokořit další hranici.
"Chci ti být mnohem blíž, Mana-chan." Broukne znovu, když sáhne po svém vlastním prádle a během mžiku se ho zbaví.
"Budeme si jen hrát, je toho tolik, co můžeme dělat." Přesvědčuje ho, že se sám nechystá na nic odvážnějšího. Ale kolik přemáhání ho to stojí, sám by ani nevěřil, že to dokáže. Pomalu se začne přesouvat nad jeho tělo a jako první vyhledá hebké rty, aby ho mohl dlouze políbit. Boky už klesá níž a níž, dokud se vzájemně nedotknou. To ho donutí zasténat do Manových rtů a pohnout se znovu. Přenese váhu na pravou ruku, aby tou levou mohl pozvednout štíhlou nožku a zaklenout si ji na stehno. To samé provede i s tou druhou a pak už jeho boky nic nezastaví.
"Teď je čas, abys pořádně promluvil." Pobídne ho k dalším reakcím, které slyšet chce a zlehka poklesne na předloktí. Tentokrát si však neuzme jeho rty, ale zamíří stranou na smyslnou šíji, která ho volá k sobě. Jen blázen by odolával a nedopřál jí hýčkání, jaké si zaslouží.
"Doufám, že už nebudeš chtít usínat beze mě. Hodně dlouho ne." Zavrní mu do ouška melodickým hlasem a ani teď se neubrání zasténání.

Mana

Z toho Hydova pohledu je nervózní. Přesto to podivně rozechvívá jeho nitro, když se mu dívá dolů, kde svou dlaní provádí všechny tyhle věci. Je k němu opravdu velmi důvěřivý, to proto mu všechno dovolí, ale byl zvyklý celý život věřit jen svému otci a teď ho zvolna vyměňuje za Hyda. Je doopravdy rád, že se Hydovi líbí, co vidí, možná by se cítil o něco jistěji, kdyby na něm zůstal alespoň tenhle malý kousek prádla. Brzy však ucítí jeho dlaň přímo pod ním a na nahé pokožce jsou ty doteky ještě mnohem intenzivnější. Začíná to být vážně k nesnesení. Není si vůbec jistý, jak dlouho tohle může vydržet, zavírá při tom oči a okusuje spodní ret. Uši má plné jeho hlasu a je tím vším doslova pohlcený. Ještě před několika dny by si nepomyslel, že kdy uvidí někoho tak krásného jako je Hyde, že by mu mohl sloužit, že by spolu mohli tolik mluvit, že by mohli provádět tohle? Když se Hyde začne přesouvat mezi jeho stehna, musí je dát mírně od sebe, rozlepí víčka a upře pohled do jeho tváře. Položí obě ruce vedle sebe do peřin a pevně ji stiskne, když nutí sám sebe, aby si ten poslední kousíček nezačal bránit. Stále si musí připomínat, jak velmi se to Hydovi líbí a jak se jemu líbí, že se mu to líbí. V duchu se usměje na touto vlastní myšlenkou. Jeho horké polibky vnímá velmi intenzivně, zatahuje pod nimi chvějící se břicho, napíná svaly stehen a nakonec vyvlékne nožky z krajek a se silně bušícím srdcem pozoruje svého slastného trýznitele. Prádlo odlétne někam k zemi, což se s ním ale vůbec nedělá, takže se Mana na chvíli zatváří trochu káravě, ale je to jen hra. Bude mu tu košili oblékat stejným způsobem? Až si vzpomene, že nějaká existuje a že není po ruce? Chce mu být mnohem blíž? Mana má momentálně pocit, že už to víc ani nejde, ale Hyde zná nejspíš nějaký tajný recept na další podobné hry. Sleduje ho, jak ze sebe svléká všechno, co měl dosud na sobě, i kdyby stokrát chtěl, nedokáže odtrhnout oči a neprohlížet si všechno, co k vidění je a ano, to nejočekávanější, je jeho klín. Budou si jenom hrát? To dělají celou dobu… Zvedne oči k těm jeho, když se Hyde začne dostávat nad jeho tělo, zadrží na okamžik dech a pak už ho rozechvěle přijímá mezi svoje stehna, zatímco ruce zvedne a opatrně je položí na jeho pas. Dosud si neuměl představit, že by na něj kdokoliv jenom sáhl a podívejme, co tu dělá dnes? Vrátí mu vroucný polibek, ty už se naučil docela dobře. Silně sebou však trhne, když se Hyde otře svým klínem o jeho, prudce otevře oči a podívá se na něj skoro vyčítavě. Není tohle už příliš? Cítí se teď trochu zmateně, ale ten Hydův sten je jasným důkazem, jaký požitek tohle pro něho je a na místo, aby nechal Manu příliš přemýšlet, zvedá mu nohu. Poslouchá ho, nechá ho to udělat, ale ta zvláštní panika uvnitř něj narůstá. Má pocit, že tohle je příliš daleko. Už nejspíš chápe, co myslel svými slovy o tom, že mu chce být ještě blíž. Cítí se tak odhaleně, jenže Hydovy boky se nepřestanou pohybovat, nutí ho zapomenout na stud i na protesty a tyto dvě emoce se teď bijí mezi sebou. Touha nechat se jím hýčkat, protože je to přece všechno příjemné a touha ho zastavit a schovat se na druhou stranu postele. Už pravidelně zhluboka vydechuje, když tvář přece jen odvrátí, aby ho pustil ke své šíji a je to nový útok na všechno příjemné. Přikývne, i když neví, jestli to Hyde mohl zaznamenat. Nebude už chtít usínat bez něho, ať už pro tohle nebo pro to, jak se k němu po celý čas chová. Protáhne dlaně pod jeho rukama, přitiskne je na lopatky a pro sebe se usměje, když jeho uši zaplní nové Hydovo vzdychání.

Hyde

Málem ani nepostřehne jeho přikývnutí. Skoro se ani nedokáže odtrhnout, ale povede se mu to přesně ve chvíli, kdy dostane svůj souhlas. Nebude chtít usínat bez něj....Nemohl by být spokojenější. Jeho podvědomý strach, že by Mana mohl naznačit dost a třeba mu utéct, zmizí v nenávratnu. Mohl by si ještě živě vzpomenout na pocity, které sám zažíval při prvních dotecích. Stejně má pocit, že tohle se tomu nemůže rovnat. Objevuje nový svět, stejně jako Mana. Možná mu už řekl, že s ním je všechno jiné, nové, vzrušující. A pokud ne...Ještě to jistě od něj často uslyší. Nepatrně se pousměje, než se zase vrátí k jeho šíji, ale boky v pohybech neustanou ani na vteřinu. Sám už začne pravidelně, hluboce vydechovat a zrychluje dráždění Many i sebe samého.
"To nejlepší přijde za chvíli." Podaří se mu zformulovat souvislou větu. Už pár minut se opírá čelem o jeho klíční kost, sem tam ji líbne a sotva se drží na předloktích. Už i svaly se mu jemně chvějí s nastupující slastí, které nechce odolávat. Musí, aspoň na chvíli musí, aby Mana prožil svůj vrchol jako první. Kdyby jen věděl, jak moc přemáhání a vůle ho to stojí. Kdyby jen věděl, jak moc ho provokují jeho letmá gesta, prohlubující se dech a dlaně na lopatkách, kterými ho tiskne k sobě. Před očima se mu začíná pomalu zatmívat, přichází o rozum a to se ještě nic nestalo a přitom úplně všechno.
"Ničíš mi myšlenky na cokoliv jiného, Mana-chan." Sdělí mu bez váhání své vlastní rozpoložení.
"Už se nikdy nepodívám podobným způsobem na kohokoliv jiného." Vydoluje ze sebe další slova a Mana asi netuší, že teď odhaluje celé své nitro, jak přestává přemýšlet nad tím, co říká. Je naprosto upřímný a sděluje mu všechny své pocity, které se postupně prohlubují s každou vteřinou, kdy je s ním. Na moment se oddálí, aby konečky prstů zlehka otočil tvář proti té své, a znovu  jej hluboce políbí. Pak si zlehka opře čelo o to jeho, nechávajíc víčka klesnout a ještě trochu zrychlí své pohyby proti Manově klínu. Vnímá odezvu těla pod sebou, začíná tušit, že už to dlouhého trvání mít nebude a skutečně se dočká. V ten samý okamžik propadne své extázi i on sám a nechá se jí vystřelit do nebeských výšin. Kůže se mu rosí kapkami potu a jeho dech se ne a ne zpomalit. Donutí se otevřít oči, aby si plně vychutnal Manův vrchol, a málem ho přiměje udělat se snad podruhé. Je krásnější, než by si kdy dokázal představit. Jak se vůbec nekontroluje a jeho tvář opustí nedotknutelný výraz, propadne mu snad ještě víc.
"Jsi překrásný." Sdělí mu jednoduše ale naprosto upřímně, když sám posbírá poslední zbytky sil a  přesune se zlehka vedle něj. Sáhne pomalu po jeho vzdáleném boku a nenásilně mu naznačí, aby se pootočil a přitiskl na jeho stále hřející tělo.
"Blízkost někoho, na kom ti záleží, je lepší, než kdejaká ukolébavka. Chceš spát, přitulit se a přitom máš strach, že když víčka zavřeš, všechno pomine. Ale já už nikam nepůjdu." Slíbí mu tichým hlasem, než ho líbne do vlasů.
"Možná na chvilku, abych nám připravil koupel, hm?" Trochu se nakloní, aby mu viděl do tváře.
"Jsi unavený?" Zeptá se starostlivě a společně s odeznívajícím pocitem slasti se ozve i něco jiného. Tichý hlásek, který ho zase vábí k sobě. Ale on ho neposlouchá, ne dokud na něj Mana kouká. To jeho oči dokážou, aby mu vzdoroval.
"Nemáš hlad, žízeň?" Zeptá se jej starostlivě, než mu v očích hravě zasvítí.
"Chceš ještě?" Prohodí napůl v žertu, než aby potřeboval nutně pokračování. On sám má pocit naprosté spokojenosti a má chuť se jen zachumlat s ním pod přikrývku a prostě být.

Mana

To nejlepší… Mana už tuší, co přesně Hyde myslí. Jde o to, na co sám prve myslel a co se mu dosud přihodilo vždycky jenom náhodou. Ale už jenom podle toho, co prožívá teď s ním je mu jasné, že toto bude něco zcela jiného a výjimečného. Tolik mu na něm za tu chvíli záleží a jeho tělo je dokonale vydrážděné vším, co spolu dělají. Hyde nedá jeho bokům čas na odpočinek, žene všechny pocity, aby se nakumulovaly do jediného místa a sám zvládá už jenom hledět omámeně na strop, který ve skutečnosti nevidí a pevně se ho držet rukama i nohama, zaklesnutýma za jeho stehna. Poslouchá jeho hlas, který mu šeptá, že už bude mít oči na vždy jenom pro něho a nejraději by brečel štěstím, které se hromadí uvnitř jeho hrudi. Je toho všeho příliš a je to tolik intenzivní. Pocítí na tváři jeho dlaň, otočí za ní tvář a podívá se mu do očí. Ty jeho šedé vidí dokonale, i když jinak nevnímá nic z toho, co je kolem nich. Oplatí mu hluboké prolnutí rtů, už nechává jeho jazyk, aby mu plynule vklouzával do úst a sám na to umí odpovídat stejně. Tempo se ještě o něco zvýší, stane se neúnosným a i když si myslel, že je na to připravený, smete ho takové zemětřesení, že má několik dlouhých vteřin černo před očima a vnímá jenom vlastní slast, která se přes něj přelévá jako vlny moře, u kterého nikdy nebyl. Takhle krásné jistě musí být. Ten proud ho vůbec nechce pustit a on se na něm nechá ochotně kolébat jako zbloudilá loďka, která nehledá přístav. Vůbec netuší, jak se u toho tváří, nevnímá, že se jeho tělo zas a znovu propíná proti tomu, které má nad sebou a kdykoliv se Hyde byť jen slabounce otře o jeho přecitlivělé a rozdrážděné tělo, celé se to znovu opakuje, i když ta intenzita pozvolna slábne. Teprve po tom  začne zase vnímat svého milence, kterému zatíná dlouhé nehty do paží nad lokty, až ho to jistě musí bolet. Vzdychal a nahlas, ale nepamatuje se… Několikrát rychle zamrká dlouhými řasami, aby se trochu probral a tváře se mu vším uvědoměním začnou zase červenat. Nejspíš to ale není poznat, jak moc rozhicovaný je. Spokojeně se usměje, když mu Hyde složí kompliment a nejdřív ho ani nechce pustit ze svého sevření, ale pak pochopí, přetočí se sám bokem a stočí se k němu tak, aby měl tvář schovanou v jeho prsou. Ložnicí se znovu rozezní Hydův překrásný hlas, když mluví o usínání v náručí blízkého a dokonale tak vystihne Manovy pocity. Je to jen další ujištění, že to mají oba opravdu stejně. Přikývne, aby věděl, že ho vnímá a souhlasí. Zvedne k němu oči od jeho hrudi, když mu nabídne koupel. Asi by měli. Má vrchol jich obou po celém břiše a stehnech. Znovu tedy přikývne, ale pak zavrtí hlavou, že unavený není. Jen tak příjemně, ale ne na spaní. Už zase… jako před tím, když byl Hyde s ním. Musel ho umluvit, aby si lehl. Nebo spíš uzpívat. Má ho příliš krátce na to, aby chtěl marnit čas spánkem. Usměje se, když je mu starostlivě nabízeno jídlo a pití, ukáže na hodiny na stěně a pak na svůj pas. Ani o gram navíc! Jestli chce ještě? Hbitě se posadí, zlehka do něj šťouchne v gestu Ty jeden, teď hned a okázale otočí tvář stranou, ale jen si s ním hraje. Pak se zase honem podívá zpět, skloní se, aby ho líbnul na čelo a ponoukne ho k té koupelně a vaně. Počká si, až

vstane, teď má dokonalý výhled na celou jeho postavu a především zadek, ale zdaleka nejvíc ho zaujmou andělská křídla na zádech, o kterých až dosud opravdu netušil. Je to podobný obrázek jako má na rukou a Mana by rád věděl, co znamená a proč tam je. Přesto ho nechá jít ke koupelně a sám si přitáhne cíp deky k tělu a pod bradu. Spíš ho tak žmoulá a objímá, než ze by se chtěl vysloveně zachumlat.