(Sugizův kabinet)
Sugizo
"To jsem nevěděl..." Splyne mu ze rtů jako první, když se mu vážně a překvapeně dívá do očí. Všichni tady věděli, že měl Tetsu minulost podobnou jako ti kluci, ale nikdo vlastně netušil jakou přesně. Tohle bylo jenom mezi ním a ředitelem a nikdy to neprosáklo na povrch. Yoshiki byl známý tím, že se pouštěl do vod, kam jiní ne, ale tohle byl v podobné škole opravdu velký závazek. Musel se za něj určitě upsat, takže Tetsuyovy problémy jsou v podstatě i Yoshikiho problémy. Na to byl v ředitelně ještě dost v klidu. Ten samotný fakt, že měl jejich matikář podobný škraloup mu vůbec nevadil, byl hodně otevřená povaha, ale všem jeho problémům to dalo mnohem děsivější podtext.
"Nepoštve ho proti tobě… má tě rád." Snaží se ho přesvědčit. Pravdou ale bylo, že tihle soudci byli pěkní hajzlíci. Stačilo jim, aby jeden z rodičů nedělal přesně co má a dokonale se proti němu otočili. A většinou se nadržovalo ženám, samozřejmě. Pokud by měl Tetsuya ve své nové práci problém, bylo jasné, jak to dopadne. Takže se to nesmí stát. Nechali by se kluci obměkčit, kdyby to věděli? Jenže tohle jim říct nemůžou, nikdy se to nesmí roznést po škole. Tetsu se k němu skoro přitiskne a prozradí mu důvod jeho trestu. Sugizovi přejede mráz po zádech. To nebylo vůbec dobré… jak ho sem Yoshiki dostal? S tím, jak vystupoval, by mohl dopadnout vážně zle, kdyby si přisadili ještě studenti, jak je tu chudáky týrá a šikanuje. +Ten Yoshiki je vážně blázen.+ Pomyslí si, ale v duchu se nad tím usmívá a ředitel si u něj díky tomu získá asi tisíc plusových bodů. On by nad Tetsuyou hůl taky nezlomil a taky že to neudělá! Oplácí Tetsuyovi pohled do očí. Nikdy ho takhle neviděl a je to docela o nervy teď, když mu na něm záleží.
"Nemáš… máš krásný dům…" Začne, než jeho oči výrazně změknou.
"Mě… kdybys o to stál..." Navrhne docela tiše něco trvalejšího, než co mezi nimi bylo doposud. Úplně ho vykolejí, když si zrovna Tetsu řekne o pomoc. Nikdy by si nemyslel, že je možné slyšet něco podobného a on se prudce nadechne. To je to poslední, co stihne, než se jejich rty prolnou v polibku neskutečné síly, kterou mu dává nejspíš i to zoufalství. Protáhne ruce z jeho boků na bedra a přitiskne ho k sobě, když udělá několik krůčků dozadu, narazí zadkem na stůl, na kterém je konev a z ní vyšplíchne čaj. Málem si ten zadek opaří, poslepu konev nahmatá a odsune ji stranou, aby mu nepřekážela, protože se potřebuje opřít o hranu stolu. Ani na chvilku při tom jeho rty neopustí a nechává se jím strhávat na jeho vlnu. Teď nemají moc času, mají tolik úkolů… musí hledat tu kartu, jít na službu… za chvíli…
Tetsuya
+Mě...kdybys o to stál.+ Zní mu v
hlavě pořád dokola a kousíček mysli nad tím opravdu přemýšlí. Chce, jinak by
nežádal o pomoc zrovna jeho. Teď už o něm ví opravdu všechno. Není už co říct,
co by před ním skrýval. Ještě před pár hodinami by nevěřil tomu, že to kdy na
půdě této školy řekne nahlas. Tuší, kolik to Yoshikiho stálo práce a úsilí, aby
ho sem dostal. Dal mu šanci a on mu musí dokázat, že to nebylo zbytečné. Všem i sám sobě. A teď má
proti sobě osobu, která by mu v tom mohla pomoct, která chce a on si přeje, aby
si to nerozmyslel. Jak byl vůči pocitům vždycky imunní, teď se to v něm všechno
láme a procitá po tolika letech s každým dalším polibkem. Tohle svou mrzutostí
nepřebije ani za sto let. Život se mu v několika okamžicích otáčí vzhůru
nohama. Je to jak na horské dráze ale to byl celý jeho život. I když to teď
spíš vypadá, že by konečně dojel až na konec. Nechá víčka klesnout a poslušně
následuje Sugizovo tělo, aniž by ho k sobě přestal tisknout. Dostat ze sebe
všechen ten vztek vášní? Existuje snad lepší lék, aby se konečně pořádně
uklidnil? K tomu příjemný bonus v podobě něčeho možná i trvalejšího. Nezašlo to
příliš daleko? Konečně přestane přemýšlet, když se zataví u desky stolu a on jen po očku koukne na konvici. Není moc daleko, ale pořád mají dost prostoru, to
snad bude stačit. Konečně se dokáže na chvíli odtrhnout od Sugizových rtů, aby
se mu znovu podíval do očí."Stojím o tebe, Su-chan. Ty jsi přece ten krotitel." Popustí uzdu svým vlastním slovům v osobitém vyznání, než se krátce ohlédne přes rameno.
"Ale o další průser ne." Dodá s nádechem chladného pobavení, než se očima vrátí do jeho tváře a nakloní se k jeho šíji, aby jí několikrát políbil.
"Svlékni se." Sykne vzrušeným hlasem tichý příkaz, než se zase narovná a znovu ho políbí, jak kdyby se nemohl dost nabažit jeho rtů.
"Minule jsi mě vůbec neposlechl. Teď nás trochu tlačí..." Výmluvně shlédne ke svému klínu, který už se znatelně probouzí k životu.
"Čas." Dodá nakonec něco úplně jiného, než co mu vyvstalo na mysl. Pak se konečně přinutí od něj ustoupit a vydá se ke dveřím, které zamkne. Mají spoustu práce, důležité práce ale pokud tuhle chvíli nevyužijí, asi opravdu vybouchne. Ohlédne se ode dveří na Sugiza stojícího u stolu s hladovým pohledem a sáhne po zapínání svých kalhot, když se k němu začne vracet zpátky.
"Máš mě zachraňovat a zatím..." Neodpustí si poznámku s pozvednutým koutkem a sjíždí ho pohledem od hlavy až k patě.
"Mě tady jen bezostyšně svádíš." Obviní ho, jak kdyby to nebyl on, kdo ho políbil jako první. Nechává kalhoty viset na svých bocích a zastaví ses na dva kroky od něj.
"Chceš přece, abych je nešel přizabít. Tak s tím něco dělej." Pozvedne pravé obočí a jen silou vůle zvládne být od něj tak daleko.
Sugizo
Je už celý udýchaný, když se od
sebe oddálí a zblízka se podívají jeden druhému do očí. Tetsu mu řekne, že o
něj opravdu stojí a Sugizovy koutky se vyhoupnou nahoru, v první chvíli skoro
zaskočeně, jako by nevěřil, že je to možné. Pak ale zaplanou teplejším
odstínem."Něco jako zaříkávač koní, jde to samo, přirozenou metodou." Řekne mu nazpět. I on se podívá přes jeho rameno ke dveřím, ale musel by ho odtlačit, aby k nim mohl dojít, a to se mu nechce.
"Kdo by sem teď chodil… všichni mají rozdanou práci." Zazlobí. +My taky...+ Pomyslí si, ale těch dvacet minut to snad počká. Dneska už se toho pokazilo až dost, než aby toho mohlo být ještě víc. Povzdechne si, když odvrátí tvář, aby měl Tetsuya volnou cestu k jeho šíji a v uchu uslyší jeho přání. Tak jako když spolu byli poprvé, u té vany. Celé jeho nitro se díky tomu rozvibruje vzrušením. Oplatí mu nový polibek a musí se tiše zasmát, když Tetsu udělá tu narážku.
"Jeden by si myslel, že smysl pro humor tě už přešel. Je dobře vědět, že ještě ne, nenech se zlomit. Nikým… a ničím..." Šeptá mu do rtů, než o něho přijde. Nakloní hlavu k rameni, když si spokojeně prohlíží jeho vzdalující se zadek a zámek dveří tiše cvakne. Pořád se tam tak opírá a pobaveně se culí víc a víc, když dojde na svádění.
"Vždycky jsi zpochybňoval moje metody a děláš to zas. Jeden by si myslel, že mi vůbec nevěříš." Klesne očima na Tetsuyovy prsty, které si hrají s poklopcem. Ještě chvíli se ke svlékání nemá, protože některé pohledy si člověk prostě musí vychutnat.
"Máš pravdu… ostychu v sobě moc nemám." Tváří se pobaveně, ale nakonec přece jenom sáhne po svém tričku s dlouhým rukávem a přetáhne si ho přes hlavu. Odloží ho za sebe na ten stůl, o který se opírá a pozvedne obočí, když se Tetsu zastaví tak daleko.
"Měl bych tě asi přivázat..." Zamyslí se. Jak jinak by mu mohl bránit?
"Možná ti dát roubík, abys nemohl prskat vzteky… Takovou tu roztomilou kuličku..." Pokračuje dál a začne zvolna rozepínat i vlastní kalhoty.
"Ale když chceš zkrotit, co kdyby ses o ten stůl opřel ty?" Popíchne ho a na rozdíl od něho svoje svlékání klidně dokoná. Kalhoty se mu svezou ke kotníkům, on z nich hravě vystoupí a půlkrokem se ocitne zády k němu. Opře se o desku stolu a natáhne se – dost výmluvně – pro seznam zabavených věcí, který pořídili.
"Musím sepsat řediteli zprávu, trochu to projít..." Nalehne horní polovinou těla na stůl a začne se probírat stránkami. Ve skutečnosti nevnímá ani jeden znak, jen ho brní kůže na zádech z očekávání Tetsuyovy exploze netrpělivosti.
Tetsuya
"Pořád mě můžeš
přesvědčit." Prohodí tichým hlasem, který nese jasné známky vzrušení a
stále se nepohne z místa."I o tom, že v sobě přece jen trochu ostychu nemáš." Pravý koutek se mu zvedne, když vysloví tu provokaci a znovu se neobrání sjet jej od hlavy až k patě. Líbil se mu vždycky, to by si přiznal i před tím ale teď to dostává úplně jiný rozměr. Nakloní hlavu mírně na stranu, když přijde na slova o přivazování. Obočí mu s každým z nich stoupne o kousek výš a jakmile přijde řeč o roubíku a ohýbání jeho osoby přes stůl, už skoro není vidět.
"A já myslel, že jde o hm...přirozenou metodu a ty na mě hned s přivazováním a roubíkem." Zavrtí hlavou, jak kdyby snad byl pohoršen. Sugizova slova s ním však dělají neskutečné věci. Ne, nejspíš by se nenechal ale to ví i Su. Stejně mu zbývají poslední zbytky vůle, aby se na něj nevrhl a užil si své malé soukromé představení. Všechno je zapomenuto, problémy s bývalou i ve škole. Teď existují jen oni dva. Vztáhne ruce ke svým kalhotám ale ani tentokrát se jich nezbaví, jen si pohrává s látkou.
"Hm, to by se ti nelíbilo. Kdo by pak v tobě usínal." Připomene jim jejich první a zatím jedinou noc, kdy usínali společně. Vlastně už těsněji nemohli. A Sugizo s provokacemi nekončí. Nutí jej zatínat prsty do dlaní, aby tohle celé nedohnal k rychlému konci, jakmile se bez prodlení zbaví svého oblečení a ještě se mu tak krásně nabídne. Dokonce jej donutí mírně pootevřít rty a chvíli na tu krásu, kterou má před očima koukat. Jak kdyby v ten okamžik nebyl schopný ani popadnou dech.
"Do dnes jsem netušil, jak moc jsi dotáhl svou specializaci k dokonalosti." Ozve se jeho hlas, když dá dohromady souvislou a celkem smysluplnou větu.
"Ale pokračuj, přece bys neodbyl svou práci." Pobídne jej ještě a konečně se pohne směrem ke stolu.
"Jistě toho musíš projít ještě spoustu." Popadne jej za boky a prudce se natiskne na jeho pozadí, aniž by se prozatím svlékl.
"Můžu ti..." Vydechne krátce, než na moment zavře víčka, aby se trochu zkoncentroval.
"S tím malinko pomoct. Ale ne, že to na mě někomu řekneš. Zkazil bys mi pověst." Skloní se k jeho zádům, aby mu věnoval několik polibků podél páteře. Jednou dlaní vyjede po linii štíhlého těla a přes lopatky si to zamíří k šíji a do vlasů, které sevře v dlani. Ne příliš silně ale citelně s nimi trochu trhne směrem k sobě.
"Povíš mi, co všechno tam je?" Sykne v blízkosti jeho ucha a přirazí ho na svůj klín znovu.
"Víš, vždycky jsem si potrpěl na detaily." Podaří se mu dostat ze svých rtů, než ho silně kousne do ramene. Na chvíli pustí jeho bok, aby konečně sám sebe osvobodil z těsnosti kalhot i prádla. Obojí nechá spadnout ke kotníkům. Promne jeho polovičku, je vidět a cítit jak moc si to užívá, než se špičkou své chlouby otře o vchod do jeho nitra. Nic víc, jen malá provokace za to, jak ho tu svádí. Jenže i to je na něj příliš. Udělá to podruhé, potřetí a pak pořád dokola.
"Možná bych ti měl, trochu ublížit. Abys příště neměl nutkání mě provokovat." Pošeptá mu do ouška, než se trochu natlačí proti jeho pozadí a pronikne do něj jen maličkým kouskem své špičky.
"Stačí nebo chceš víc?"
Sugizo
Převrací stránky a pro sebe se
tiše zasměje, když mu Tetsu připomene jejich společné usínání. Má pravdu, jemu
se to hodně líbilo a asi by mu to chybělo. Ještě si toho užil moc málo. Nahlas
však nic neřekne, jen se znovu uchechtne, když mu Tetsu pochválí způsob, jakým
pracuje. Opře špičku pravého chodidla o nárt levého a zakýve se v bocích jako
by byl sám, oblečený a četl si v nějakém časopisu."Já? Všechno má svůj čas, Tet-chan..." Broukne si a znovu se zhoupne, když si nožky vystřídá. Papír zašustí a on za sebou uslyší jeho kroky. Je jich jen pár, než se mu k pozadí pevně přitisknou Tetsuyovy boky, až to s ním hrkne proti stolu. Musí opatrně, aby si ještě nenarazil rozkrok o desku, to by rychle skončili. Nastaví se tak, aby se to nestalo a pootevře rty, jak se snaží potlačit povzdech.
"Ty jsi hodný… neboj se, nikdy bych to nedopustil, ale vysvětli mi, proč máš pro mě takovou slabost?" Zeptá se ho měkce a stránky se znovu převrátí. Na páteři ho zapálí Tetsuyovy rty a on si povzdechne už hlasitěji. Zavře oči a nechá brnící pokožku hýčkat, až dokud si ho Tetsu za vlasy nepřitáhne proti sobě. Nepatrně sykne skrz rty, ale nevadí mu to počínání.
"Detaily..." Zopakuje po něm a olízne si rty, jak mu náhle náporem vzrušení oschnou.
"Zabavili jsme nůž… mám dojem, že mě právě tlačí..." Skloní hlavu mezi lopatky a tiše se rozesměje.
"A taky spoustu alkoholu… opíjí mysl..." Protahuje smyslně, zatímco ho Tetsu pouští a on za sebou uslyší šustění látek, jak se svléká.
"Myslím, že nám na tom seznamu nic nechybí, ale řekni… bude ředitel takhle spokojený?" Provokuje ho, jenže odplata přijde záhy. Pocítí jeho špičku proti nepřipravenému a nenavlhčenému vchodu a trochu zostražití. Zatím je to jen otírání, ale neustává, spíš naopak a záhy ho doprovodí Tetsuyova výhrůžka.
"Já tě přece neprovokuju, já tě zachraňuju. Kdy už konečně přiznáš, že se ti moje speciální metody líbí?" Stačí mu říct, ale pak ho doopravdy ucítí uvnitř, stáhne obočí k sobě a trochu bolestně vzdychne. Tohle není úplně příjemné a pokusí se mu utéct směrem dopředu, ale tam je ten stůl. Nechá papíry volně klesnout na desku stolu, prudce hrábne levou dlaní za sebe, aby se ho chytil za bok a srazí tu čajovou konvici co tam stála. Pohybem té ruky část horké tekutiny vyšplíchne a on si opaří ruku a dokonce i část pozadí, když okolo něj konvička proletí. Hned je narovnaný, jeho hrdlo opustí jakési aaaah a snaží se rozmrkat tu nepříjemnou pálivou bolest. A pak Tetsuyovi předvede sérii jadrných nadávek, jaké u něj snad nikdy nikdo neslyšel.
"Tak tohle jako trest stačilo." Podsmekne se mu pod rukama, aby se mohl otočit čelem k němu a položí obě dlaně na jeho paže.
"Já jsem si kvůli tobě spálil zadek." Vážně pokývá hlavou, než se zase usměje.
"Koukej na mě být hodný." Kývne bradou dolů k jeho klínu.
"Víš, že se říká, že kdo maže, ten jede?" Pokrčí nenuceně rameny, ale ne, ta bolest ještě nezmizela.
Tetsuya
Nepokrytě se usmívá, když Su
pokračuje v jejich hře a dokonce mu ani nevadí, že mu připomněl zrovna teď
ředitele. Kdyby to řekl před pár minutami, asi by byl znovu vzteklý. V jeho
tváři se promítne náznak jakéhosi uspokojení, když se Sugizovo tělo
napne."Říkal jsi přece nůž." Oplatí mu jeho provokaci svou vlastní ale ne, chtěl ho jen trochu potrápit a rozhodně ne mu ublížit. Na to není stavěný ani on, i když by si to kde kdo mohl myslet. Už, už se nadechuje, k dalším slovům, když se stane něco, co by sám nevymyslel. Ve tváři se mu vystřídá několik pocitů ale ten hlavní je starost nad Sugizovou kůží. Popálil se, je mu to jasné. Nakrčí obočí a vrhne po konvici pohled ve stylu, zničím tě za to, co sis dovolila. Prostě ji hned po tom rozfláká, že stála na špatném místě a je mu úplně jedno, že ji tam odsunul Sugizo sám. Nechá ho klidně se před ním otočit a tiše se uchechtne.
"Myslím, že některá slova, která jsem právě slyšel, nemám ve slovníku ani já." složí mu osobitý kompliment.
"Byla to jen malá provokace, Su-chan. Tys měl opravdu strach, že bych to udělal?" Povytáhne obočí ale nakloní se k jeho rtům, které si uzme.
"Ty jsi jediný, na koho budu hodný." Sdělí mu šeptem, než jej vezme za stehna, která stiskne a vyzvedne jej na stůl. Hned na to ho donutí se napůl položit a pozvedne mu nožky jednu po druhé, aby paty zaklenul za desku stolu a odhalil popálená místa na dokonalém pozadí.
"Uvidíme, co řekneš na mé léčení." Ustoupí o krok, aby se mohl sklonit a několikrát vydechne na zčervenalé místo na Sugizově kůži. Olíbá okraje, kde je pokožka neporušená, u toho tiskne mezi prsty jeho stehna, jak moc s ním lomcuje vzrušení. Věnuje mu poslední pohled do očí s trochu nebezpečným výrazem.
"Jak jsi to říkal, kdo maže...? Asi mi to budeš muset zopakovat." Nečeká však na jeho odpověď a přitiskne se rty kousek do Sugizovy brány, kterou před chvíli trochu násilně pokoušel. Teď ji bude pokoušet úplně jinak a ukáže mu, jak moc si vystačí jen se svým jazykem. Hraje si s ním, zajíždí nejdřív jen špičkou do jeho nitra. Ruce už má podvlečené pod pevnými stehny a trochu si ho poposune, aby měl mnohem víc prostoru. Za boky jej tiskne k desce stolu a nedovolí mu ani pohyb navíc.
"Řekni, až budeš dost...namazaný." Neodpustí si poznámku, když mu dá chvilku na vydechnutí, kdy jen přejde dlaní po jeho chloubě a mírně ji stiskne mezi prsty. Pak se vrátí zpátky ke svému dráždění. Však on si počká, až ho bude prosit. Pak už si na spálený zadek ani nevzpomene. Možná mu ho ještě trochu pofouká, až spolu skončí. Sem tam si neodpustí otřít se špičkou nosu o kůži na jeho stehně v blízkosti klína. Sem tam do něj pronikne prsty, když na chvíli pustí jeho bok. Nikdy to ale netrvá dlouho. Jak první hrozně spěchal a nejradši by si ho vzal hned, teď mu chce dokázat, že nikde nic lepšího nedostane. Jen pro ten pocit, že bude mít celou noční hlavu v oblacích. Určitě bude, o to se prostě postará. To, že to bude peklo hlavně pro něj samotného, mu v tuhle chvíli vůbec ale vůbec nedochází, na to má až moc práce.
Sugizo
Po té poznámce o jeho výrazech se
skoro zastydí. Obvykle takhle nemluvil, ale kruci…! Malá provokace, to je mu
podobné."Na několik vteřin vážně ano." Tiše se zasměje.
"Víš, jak jsme se bavili o tom napřimování věcí před sebe… mohla to být odplata." Připomene mu jejich dobírání, ale pak mu Tetsu řekne, že jemu by nikdy neublížil.
"Ty chceš, abych ti to řekl, viď?" Neřekne, co konkrétního má na mysli, ale nepochybuje o tom, že si Tetsu domyslí slova Miluji tě. Odpovědi se nedočká, tedy ne té slovní. Tetsu ho vysadí na stůl, až mu zavrže pod zadkem, přiměje ho položit se na předloktí a tak trochu se mu tu vystavit. Dívá se mu u toho upřeně do očí, ale nestydí se ani trochu. Léčení? Zvedne oči někam nad jeho hlavu a jakmile pocítí jeho dech v těch konkrétních místech, koutky se mu vyhoupnou nahoru. Stačí několik polibků a promnutí stehen, aby se ten úsměv změnil na trochu připitomělý a on nechal hlavu klesnout dozadu mezi lopatky.
"Ano, tak nějak to bylo..." Odpoví mu v očekávání a pak se prudce nadechne a na několik vteřin dech zadrží, když poprvé ucítí jeho horký jazyk. No to si dělá legraci…? Tohle je… to…
"Kde je ta konev..." Vážně po ní zašátrá rukou. Nejraději by se polil od hlavy až k patě, jestli s ním chce Tetsuya pokaždé dělat tohle, aby mu pofoukal bolístku. Možná se čas od času nečekaně popálí, třeba o žehličku. Asi tak tři až pětkrát týdně… Pokoušení těch míst vyvolává neskutečné pocity, doslova návaly slasti a erupce v podbřišku a za chvíli už na stole leží zcela, aby nemusel myslet na držení vlastní váhy. V obličeji má výraz vrcholné nirvány a nějaká noční a čipová karta teď nemá v jeho mozku vůbec žádné místo. Podvědomě se kroutí a nastavuje tak, aby mu to bylo ještě příjemnější a ten pevný stisk kolem boků mu vůbec nevadí, protože jinak už by odcestoval s celým stolem minimálně do ředitelny.
"Nebudu… byl bych blázen, kdybych chtěl, abys přestal..." Vyrazí ze sebe s náznakem smíchu, ale ten se láme v povzdechy a steny, kterých je jeho kabinet už plný. Snad je nikdo nepůjde shánět dřív, tohle by asi bylo slyšet. Má tendence sahat si do vlastního klína, ale nejradši by si ty ruce zalehl, protože by se vyhoupl na vrchol dřív, než je to nutné. Nechá Tetsuyu, aby to občas udělal sám a místo toho drtí okraje stolu, tím spíš, když zrovna ucítí jeho prsty uvnitř sebe. Teď už to vůbec není nepříjemné, právě naopak. Vydrží toho hodně a dlouho, ale nakonec dojde svého vrcholu a Tetsu pořád nekončí. Čím víc provokuje jeho vydrážděné tělo po orgasmu, tím je to nesnesitelnější a jeho úhybné manévry naléhavější a nakonec už to prostě nejde vydržet.
"Dost… počkej… přestaň..." Začne ho udýchaně prosit, i když se u toho stále blaženě usmívá. Ještě chvíli a přeskočí mu.
Tetsuya
+Chci, abys to řekl ale nemusíš
hned. To přijde za chvilku.+ Proběhne mu hlavou, aniž by ho přestal slastně
mučit a jen dovolí koutkům, aby se trochu vyhouply nahoru. On totiž ještě
neskončil, a to Sugizo za chvíli pozná sám. Zamračí se v okamžiku, kdy dojde znovu na konev. Bez váhání protáhne
paže pod jeho koleny a chytí jej pevně za zápěstí."Na to zapomeň." Přikáže mu nesmlouvavě, protože on mu prostě nedovolí, aby si ublížil. Vzal to úplně vážně a jen představa, že by se o něco podobného pokusil...Ne, to se nestane, dokud bude blízko. Musí ho celou dobu pozorovat, je to pro něj tak dráždivé, že musí sám sebe hodně ovládat, aby neskončil příliš brzy. Su to řekl dobře, moc rád se dává, když někoho dokáže přimět k takovému výrazu. U Sugiza ho to těší dvojnásob. Možná už si začíná mnohem víc uvědomovat, že mu na to záleží, hodně záleží. Naštěstí nad tím nedokáže příliš přemýšlet. Užívá si každý milimetr, pohrává si s jeho kůži na těch nejcitlivějších místech. A ne, neomezuje se jen na dráždění jeho vchodu a nitra. Kolem jeho chlouby je taky dost místeček a on se nebojí ani jediného. Nakonec ho přece jen musí pustit, aby dosáhl úplně všude. Jednou dlaní jej jistí a svírá jeho bok, když s ním příliš začíná lomcovat slast. Mohl by na chvíli přestat a oddálit jeho vrchol ale to nechce. Zničí ho a bude sledovat jeho úsměv, až s ním skočí. Věří si dost, že to dokáže. Dopřeje mu vždycky jen krátkou pauzu, kdy stiskne jeho chloubu a několikrát po ní přejede. Při posledním takovém kolečku ucítí jemně zacukání a vzápětí další. Teď už ruku nestáhne, jen zase podráždí jeho nitro a nechá jej vyvrcholit. Nedá mu ani chvilku oddechu, přiblíží se zase rty mezi jeho polovičky, první jen olíbá místo, které doteď spíš dobýval a pak pokračuje v hrátkách jazykem. Sugizo už prosí a jemu to způsobuje čím dál větší pnutí v klíně. Nechá ho ještě chvilku, musí si to prostě užít. Každé slovíčko, každou prosbu a jeho hlas, když si zasténá. Nic lepšího vážně neslyšel. Dalších několik minut jej trápí, teď už ho drží oběma dlaněmi za bok a tiskne ke stolu, než se konečně narovná a podívá se mu do tváře. Napasuje se boky mezi jeho stehny, než se částečně položí na hřejivé, doslova sálající tělo a věnuje mu nakolik dravějších polibků do středu hrudi.
"Přestal jsem jen proto, abych i dal možnost se nadechnout." Sdělí mu hrubším, touhou podbarveným hlasem, než se dráždivě pohne proti jeho pozadí. Otírá se špičkou o vrátka, která za chvilku opravdu otevře. Musí, jinak zešílí během pěti sekund.
"Jen hezky odpočívej, půjčím si tvé tělo, Su-chan." V očích se mu ďábelsky zablýskne, jakmile do něj začne pronikat. To už je na něj příliš. Nezvládne držet oči otevřené. Stiskne víčka pevně k sobě a ze rtů mu unikne tichý povzdech.
"Duše přijde o chvilku později." Vyrazí ze sebe a pak rozehraje své vlastní tempo. Svým tělem se otírá o jeho chloubu, sám sobě způsobuje s každým pohybem nesnesitelnou slast. Nebere si ho něžně ale není to rychlé. Nepotřebuje se uhnat, chce si to prostě užít. Prsty mu vejde do vlasů na spáncích, aby udržel jeho tvář proti té své a jemně sevře prameny.
"Tak už to řekni." Zakrouží u toho v bocích, než prudčeji přirazí.
"Ty víš, že to chci slyšet." Propadá se hlouběji do svých vlastních pocitů, které do teď zavíral hluboko. Nakonec vzdá boj sám se sebou. Přitiskne se na Sugizovy rty a nepřestane do něj přirážet, dokud nedosáhne svého vrcholu. Všechno se s ním několikrát zhoupne a dokonce se mu roztřepou kolena. Je rád, že se tu tak hezky opírá, jinak by byl nejspíš na zemi. Tak silné to bylo.
"Tohle bylo krocení podlé mého gusta. Dáme menší opakování?" Zeptá se jej po chvilce, když zvládne popadnout dech a podívá se mu upřeně do tváře. Pak by ale už tu noční nezvládl ani on.
"Co mě bude stát, abych tě tak mohl ještě vidět?" Popustí uzdu svým vlastním slovům. Teď se prostě nedokáže ukrývat za hradbu arogance a nezájmu.
Sugizo
Trvá to ještě několik nekonečných
okamžiků, než ho Tetsu doopravdy vyslyší a ustane v tom nekonečném slastném
týrání. Vnímá, že se mu postavil mezi stehna a za chvíli ucítí i jeho polibky
na hrudi. Pustí se hrany stolu, kterou dosud svíral, až ho bolely prsty rukou a
roztřesené ruce přesune na jeho ramena, která pohladí a pak jemně sevře. Rád by
mu něco odpověděl na tu provokativní větu, ale není schopný ani pořádně dýchat,
natož mluvit. Tak nějak to bude. Sugizo se propadne do stavu, kdy mu své tělo
opravdu půjčí, protože nebude schopný ničeho víc a Tetsu si s ním bude moci
dělat, co ho napadne a ani to netrvá moc dlouho. Pocítí jeho špičku proti
nespočetněkrát polaskanému vchodu a je si jistý, že po dnešku mu tou duší
opravdu propadne. Není to jen o tom, že si rozumí v posteli. Je to i proto, co
mu dnes Tetsu svěřil, jak se zachoval k Aoimu, jaký je doopravdy. Znovu si
hlasitě zasténá, když do něj Tetsu začne vstupovat a sevře jeho ramena mnohem
pevněji. Víčka má pevně semknutá a brzy začne nové kolo neskutečného dráždění a
přívalů další nesnesitelné slasti. Tetsuya se tře břichem o jeho chloubu a
zároveň s tím do něj rázně, i když pomalu proniká a zvolna dosahuje naplnění
svých slov. Brzy už si Sugizo nevládne, ani nechce a nechává všechno plně v
jeho režii. Zcela mu důvěřuje a teprve když mu Tetsuya narovná tvář, uvědomí
si, že ji skláněl do strany. Přinutí se otevřít oči, aby ho také alespoň chvíli
mohl sledovat při jeho slastí změněných výrazech a jeho mozku trvá neskutečně
dlouho, než si přebere, cože to po něm chce za slova. I kdyby chtěl promluvit,
Tetsu mu zacpe ústa vlastními rty. Už v sobě jasně cítí cukání jeho chlouby,
značící vrchol a na okamžik ho přinutí, aby se jejich polibek roztrhl."Miluju tě, Tet-koi..." Skutečně mu řekne to vyznání a pak už v sobě ucítí příval horké tekutiny, která ho zcela vyplňuje. Spěšně vtěsná ruku mezi jejich těla a několika rychlými pohyby si pomůže, aby se na ten vrchol podíval za ním ještě jednou, než nechá ruku uříceně klesnout na desku stolu. Úplně mu z toho hučí v uších a potřebuje několik dlouhých minut na to, aby se jeho srdce uklidnilo a on se trochu sebral. Teprve potom otevře oči a zvedne dlaně, aby jimi mohl zaplout do jeho vlasů. I Tetsuya je má úplně zpocené a on mu je chvíli převrací sem a tam, aby pomohl ukonejšit i jeho tělo.
"Nechápu jak je to možné, když jsem nestačil ani pohnout prstem." Promluví konečně, ale pak se zatváří skutečně skoro vyděšeně. Pokračování, teď??? Po tom, co s ním provedl na začátku? Tetsu odlepí hlavu z jeho hrudníku a podívají se jeden druhému do očí, než se Sugizo zasměje a jeho pohled dostane vřelý nádech.
"Víc podobných úvodů." Odpoví mu, aby mu dal najevo, jak moc spokojený teď je a jak strašně moc se mu to líbilo.
"Musíme jít..." Připomene mu pak tiše. Zdrželi se tu hrozně dlouho, déle, než čekali. Je na čase pokusit se postavit na nohy a začít řešit jejich velký problém. Ano, teď už je jich obou.
Žádné komentáře:
Okomentovat